*Arabic
Obsah: 1. Představení pořizovatele Strategie 4 2. Analýza území MAS 5 2.1 Geografické vymezení oblasti 5 2.2 Sociální, kulturně historické a ekonomické souvislosti 7 2.3 Charakteristika životního prostředí 16 2.4 Obyvatelstvo 21 2.5 Zaměstnanost 25 2.6 Zdravotnictví a sociální služby 27 2.7 Zdůvodnění jednotného charakteru území 27 3. Shrnutí dosud uplatňovaných politik 29 3.1 Popis národních politik nebo politik na úrovni EU dosud uplatňovaných na území 29 mikroregionu 3.4 Existující rozvojové programy a rozvojové strategie mikroregionu 33 4. Podněty a strategie územního rozvoje 38 4.1 Podněty pro rozvoj mikroregionu 38 4.2 SWOT analýza 40 5. Popis strategie 45 5.1 Základní strategické linie pro územní rozvoj MAS 45 5.2 Strategie na léta 2008 2013 48 5.3 Zdůvodnění pilotní povahy Strategie 51 6. Fiche 54 7. Partnerství MAS 62 7.1 Seznam členů MAS 62 7.2 Popis účasti jednotlivých subjektů při přípravě Strategie 63 7.3 Úloha a zodpovědnost jednotlivých subjektů při zpracování a realizaci Strategie 65 7.4 Míra aktivního zapojení a podněty jednotlivých partnerů při sdružování MAS a při 66 zpracování Strategie 7.5 Sdílení principů a cílů definovaných ve Strategii pro roky 2006 2007 jednotlivými 66 partnery 7.6 Vývoj spolupráce v budoucím období 66 7.7 Účast a informovanost obyvatelstva 66 8. Organizace MAS 68 9. Administrativní postupy 71 9.1 Propagace strategie a postup při vyhlášení příjmů žádostí 71 9.2 Informování konečných příjemců o možnosti předkládání dílčích projektů 71 9.3 Způsob školení samotných předkladatelů projektů 72 9.4 Administrativní postup, hodnocení a výběr žádostí a projektů 72 2 (celkem 86)
9.5 Zaměstnanci MAS nebo osoby, které se budou podílet na příjmu a hodnocení 72 žádostí a jejich funkce v procesu přijímání žádostí 9.6 Administrace při realizaci vybraných projektů 72 9.7 Monitoring, hodnocení a kontrola pro účely MAS 73 10. Rozčlenění ve vztahu k ostatním politikám uplatněným v území 74 10.1 Spojitost s ostatními strategiemi a koncepcemi 74 10.2 Spojitost s ostatními územními aktivitami 76 10.3 Spolupráce s organizacemi, které nejsou členy MAS SZK 76 10.4 Územní struktury a programy 76 11. Závěr 77 12. Seznam příloh 77 3 (celkem 86)
1. Představení pořizovatele Strategie Strategický plán Místní Akční skupiny Sdružení Západní Krušnohoří na období 2006 2007 (dále jen Strategie) je zpracován pro území sdružené v mikroregionu Západní Krušnohoří, ve kterém působí stejnojmenné občanské sdružení Sdružení Západní Krušnohoří se sídlem ve Vejprtech. Identifikace pořizovatele: Přesný název MAS: Místní akční skupina Sdružení Západní Krušnohoří Sídlo MAS: Máchova 31/15, 431 91 Vejprty Statutární zástupce: Hana Dufková Právní forma MAS: Občanské sdružení IČO: 2699935 Kraj: Ústecký Region NUTS II: Severozápad Sdružení je dobrovolným, nezávislým, nevládním, neziskovým sdružením občanů a právnických osob, které spojuje zájem na dalším rozvoji mikroregionu Západní Krušnohoří. Za tímto účelem plní sdružení zároveň funkci tzv. Místní akční skupiny. Mezi základní formy činnosti sdružení patří: Koordinace rozvoje mikroregionu Západní Krušnohoří ve všech oblastech Rozvoj a propagace mikroregionu Západní Krušnohoří a jeho turistického potenciálu Vytváření nových forem a možností ekonomického a turistického využití krajiny Ochrana obrazu krajiny, sídel a jejich hodnot jako jediného základního prostředku pro rozvoj turistického ruchu Podpora multifunkčního zemědělství a ochrana životního prostředí Služby při financování projektů k rozvoji mikroregionu Západní Krušnohoří. Příprava informační databanky ke shromažďování informací prospěšných k rozvoji mikroregionu Západní Krušnohoří. Tvorba informační databanky ke shromáždění informací prospěšných k rozvoji mikroregionu Západní Krušnohoří Součinnost se zahraničními subjekty majícími vztah k mikroregionu Západní Krušnohoří Příprava informačních a metodických materiálů a školních pomůcek Výchova, vzdělávání a informování dětí a mládeže Spolupráce na rozvoji lidských zdrojů Zajišťování osvěty a vzdělanosti lidského potenciálu kraje Provoz IC koordinace a rozvoj Komunikace s orgány státní správy a samosprávy při spolupráci na rozvoji mikroregionu Západní Krušnohoří Tyto formy činnosti slouží k zajištění základních cílů činnosti sdružení, kterými jsou zlepšování kvality života, životní úrovně a životního prostředí v mikroregionu Západní Krušnohoří. Zpracovatel Strategie: Sdružení Západní Krušnohoří - kolektiv Hlavní řešitel a zpracovatel projektu: Hana Dufková Na zpracování se dále podíleli: Mgr. Jan Kučera Antonín Budaj Ing. Petr Šmíd Bc. Kateřina Černá Ing. Jaroslav Brožka Martin Černý Adolf Loos Růžena Grimmová Michal Tarant 4 (celkem 86)
2. Analýza území MAS 2.1 Geografické vymezení oblasti Hranice mikroregionu kopírují na západě hranice původního okresu Chomutov a zároveň státní hranice se SRN, na severu i východě kopírují hranice původního okresu Chomutov s tím, že zde připojily obce Nová Ves v Horách a Hora Svaté Kateřiny patřící do původního okresu Most. Na jihu je mikroregion Západní Krušnohoří ohraničen územím mikroregionů Koridor a Údlicko. Administrativně je oblast vymezena jako 31 obcí a měst - Bílence, Blatno, Boleboř, Černovice, Droužkovice, Hora Svatého Šebestiána, Hora Svaté Kateřiny, Hrušovany, Jirkov, Kalek, Klášterec nad Ohří, Kovářská, Kryštofovy Hamry, Křimov, Loučná, Málkov, Měděnec, Místo, Nezabylice, Nová Ves v Horách, Okounov, Otvice, Spořice, Strupčice, Údlice, Vejprty, Vrskmaň, Všehrdy, Všestudy, Výsluní a Vysoká Pec. Podle sčítání lidu k 31. 3. 2001 žilo na území mikroregionu o rozloze 646 ha 5 0514 obyvatel. Hustota osídlení je 78,18 obyvatele/km 2. Území mikroregionu spadá do dvou správních obvodů obcí s rozšířenou působností - Chomutova a Kadaně. Správní obvod CHOMUTOV Správní obvod obce s rozšířenou působností Chomutov svou rozlohou 486 km 2 zaujímá 9,1 % rozlohy Ústeckého kraje, je tak druhým největším správním obvodem v kraji. Převážná většina obyvatel žije ve městech Chomutov a Jirkov. Sousedí se správními obvody Kadaň, Litvínov, Most a Žatec, na severozápadě hraničí se Spolkovou republikou Německo, kam vede hraniční přechod Hora sv. Šebestiána Rietzenhain. Severozápad území je tvořen Krušnými horami, kde nejvyšším vrcholem správního obvodu je Mezihořský vrch s výškou 916 metrů nad mořem. Krušné hory jsou zalesněny převážně smrkovou monokulturou, nachází se zde množství chráněných území, například národní přírodní rezervace Novodomské rašeliniště nedaleko Kalku, národní rezervace Jezerka u Vysoké Pece nebo přírodní rezervace Na loučkách. Podhůří je poznamenáno povrchovou těžbou uhlí. Nejníže položeným místem správního obvodu je údolí řeky Ohře (230 m n. m.), která tvoří jižní hranici správního obvodu. Na území tohoto správního obvodu nejsou zapsána žádná sídla na seznam vesnických památkových zón ani rezervací. Historické jádro města Chomutova bylo pro své památkové hodnoty prohlášeno městskou památkovou zónou. Mezi atraktivní památky této oblasti patří například raně barokní zámek Červený Hrádek se zajímavými interiéry a galerií nedaleko Jirkova. Pozoruhodnou památkou oblasti je pseudorománský kostel sv. Václava ve Výsluní nebo barokní kostel Nejsvětější Trojice v Místě. Chomutovsko je průmyslovou oblastí s železářskými, uhelnými a energetickými společnostmi. Sídlem správního obvodu obce s rozšířenou působností je město Chomutov. Druhým městem správního obvodu je Jirkov. Počátek tohoto města je datován do poslední třetiny 13. století. Dominantou Jirkova je městská věž s vyhlídkou, která je součástí děkanského kostela sv. Jiljí. K mikroregionu Západní Krušnohoří náleží všechny obce správního obvodu Chomutov, mimo města Chomutov pro jeho velikost. 5 (celkem 86)
Správní obvod KADAŇ Správní obvod obce s rozšířenou působností Kadaň je pátým největším správním obvodem, má rozlohu 449 km 2, což představuje 8,4 % rozlohy Ústeckého kraje. Obyvatelstvo žije v menších obcích, celkem obvod zahrnuje 19 obcí, z toho jsou tři města. Centrem osídlení je Kadaň a Klášterec nad Ohří, obě města mají do dvaceti tisíc obyvatel. Správní obvod sousedí se správními obvody Chomutov a Žatec, svou západní až jihozápadní hranicí přiléhá ke Karlovarskému kraji. Přirozenou hranici se Spolkovou republikou Německo tvoří masiv Krušných hor. Cestu do sousední SRN umožňuje hraniční přechod Vejprty Bärenstein. Pohoří Krušných hor stoupá do své maximální výše v místech, kde se stýkají tři hranice - našeho kraje, Karlovarského a státní hranice s Německem. Nejvyšší vrchol Krušných hor, Klínovec, leží v těsné blízkosti hranice v sousedním kraji Karlovarském, nedaleko něj se nachází nejvyšší vrchol kadaňského správního obvodu Macecha (1 113 m n. m.). Vysoko v horách se nalézá i třetí město správního obvodu, Vejprty. Nedaleko nich u obce Kryštofovy Hamry se nachází vodní nádrž Přísečnice, která je zdrojem pitné vody. Prostory v blízkosti nádrže a hráz jsou trvale uzavřeny i pro pěší. Nedaleko Měděnce leží vzácný skalní útvar zvaný Sfingy, který vznikl mrazovým zvětráváním ruly. Další lokalitou je tabulová stolová hora Úhošť nedaleko Kadaně, vysoká 592 metrů, která je součástí Doupovských hor. Je považována za legendární slovanské hradiště a vede tudy naučná stezka. Nejvydatnějším tokem, který protéká správním obvodem, je řeka Ohře, na níž byla vybudována rozlehlá vodní nádrž Nechranice využívaná pro vodní sporty a rekreaci. Tento správní obvod leží na území podkrušnohorské hnědouhelné pánve, důležitou roli zde hraje energetika, strojírenství a těžba uhlí. Sídlem správního obvodu je město Kadaň. Druhým větším sídlem tohoto obvodu je Klášterec nad Ohří. Ve městě založil v roce 1794 J. M. Weber manufakturu na porcelán. Roku 1820 továrnu převzala rodina Thunů, od té doby nesou všechny výrobky značku Thun. Jádro tohoto města je městskou památkovou zónou. Do mikroregionu Západní Krušnohoří nepřináleží obce správního obvodu Kadaň, které jsou součástí mikroregionů (svazků obcí) Nechranicko a Radonicko. Takto definované území mikroregionu Západní Krušnohoří nepovažujeme za konečné a přístup pro další obce je i nadále otevřený (předpokládáme přistoupení obcí Perštejn, Domašín, Brandov). Mikroregion leží na rozhraní dvou středoevropských zemí České republiky a Německa. Po roce 1989 je patrná snaha příslušných pohraničních území o přerušení násilné izolace a obnovení historicky významné přeshraniční spolupráce se sousedními obcemi na německé straně. Mikroregion Západní Krušnohoří je součástí NUTS II Severozápad. 6 (celkem 86)
Mapa mikroregionu Západní Krušnohoří 2.2 Sociální, kulturně - historické a ekonomické souvislosti Historie Podle významných a velice cenných archeologických nálezů se předpokládá osídlení některých území současného mikroregionu již v době pravěké (Klášterec nad Ohří, Strupčice) a v mladší době kamenné před více než 5000 lety (Droužkovice). Další osady vznikaly na přelomu našeho tisíciletí (např. Údlice). Jednalo se již o slovanské osady. První písemné zmínky o sídelních útvarech na území mikroregionu jsou z roku 1175, kde je zmiňována osada na území dnešních Sušan (osada Strupčic), následují zmínky z roku 1203 o další osadě Strupčic Hošnicích. Do doby let 1150 1250 spadá vznik samotného Klášterce nad Ohří, který se váže na malý klášter vybudovaný zde postoloprtskými benediktýny. Další z nejstarších obcí mikroregionu jsou Hrušovany, k nimž se váže první zmínka v roce 1266, následují první zmínky o Černovicích (1281), Otvicích (1295) i o Jirkově, dál pak o Málkově z počátku 14. století, Boleboři z poloviny 14. století. Území bylo zasaženo husitskými válkami, např. Hora Svatého Šebestiána byla v letech 1437 1438 zcela zničena. Obléhání husitských vojsk byl uchráněn Jirkov, který podle pověsti uchránila mlha. Již v roce 1480 působil v Jirkově pivovar. V 16. století Jirkov velmi dobře prosperoval díky šlechtickým rodům, které jej měly v držení. Působilo tu v té době již 6 cechů, těžila se kamencová ruda, už roku 1597 měl Jirkov vodovod. Od roku 1544 zde působil Střelecký spolek. V letech 1555 1595 vznikl 7 (celkem 86)
pod Jirkovem systém podzemních chodeb, později využívaný jako pivovarská sklepení, který se dochoval dodnes. V roce 1520 se poprvé objevuje znak Klášterce nad Ohří, i když je záhadou, kdo a kdy jej městu udělil. V roce 1523 byl založen první cech řemeslníků v Klášterci nad Ohří, v té době byl také postaven na levém břehu Ohře výstavný panský dům, který se stal základem dnešního zámku. Až do doby třicetileté války v letech 1618 1648 žilo ve zdejším kraji slovanské obyvatelstvo. Třicetiletá válka kraj hluboce zasáhla, znamenala naprostou katastrofu. Lidé trpěli hladem a zimou, na celý kraj dolehla bída. Po jejím skončení se lidé začali intenzivně věnovat chovu dobytka, ovcí, koz a prasat. Po bitvě na Bílé hoře ztratil Jirkov téměř veškerá práva a stejně jako ostatní obce byl i on mnohokrát vypleněn vojsky všech armád třicetileté války. Zničený Červený Hrádek byl přebudován na jednopatrový barokní zámek se zámeckou kaplí. V roce 1623 získal Klášterec nad Ohří Kryštof Šimon z Thunu. V roce 1639 císařští vojáci, ve snaze vypudit Švédy, zapálili klášterecký zámek a požár nakonec zachvátil celé městečko. V té době tvořilo kláštereckou farnost 16 obcí s filiálními kostely v Petlerech a v Mikulovicích, v 17. století se zde dařilo řemeslníkům cihlář, jirchář, lazebník, koželuh, bečváři, provazník, mandlíř, tesaři, tkadlec, ševci, sklenář, pekař, mydlář, sládci, kováři, řezníci, krejčí. Dále bylo v té době v Klášterci 42 právovarečných měšťanů, k jejichž vlastnictví domu bylo vázáno právo vařit pivo. V roce 1665 byla v Klášterci zahájena stavba farního kostela, aby v roce 1670 byl zasvěcen Nejsvětější trojici. V roce 1627 byl vydán v Hoře Sv. Šebestiána první cechovní řád pro zdejší koláře, zámečníky a kováře, následně zde byl v roce 1658 vydán cechovní řád pro bednáře a truhláře a dál v roce 1667 pro pláteníky. V té době se rozvíjely i další obce Kalek, Boleboř. Obyvatelé se živili chovem dobytka, výrobou šindelů a sudů. V polovině 18. století se např. v Loučné, která v té době byla již městem, výborně dařilo řemeslům. Město vlastnilo několik výtažních rybníků, pivovar a tři mlýny. V roce 1769 zde byla založena továrna na stuhy a postavena velká sladovna. V roce 1748 byl v Kalku opět uveden do provozu hamr. V polovině 18. století, r. 1755, byla přenesena hrdelní soudní pravomoc zdejší vrchnosti na soudy v krajských a vybraných městech. V Droužkovicích vychází listina svobod (1751), která zaručovala svobodné užívání cest, právo pastvy dobytka pod a nad vsí, právo využívání pole k obecnému užitku a umožňovala Droužkovickým svobodně lovit v potoce. V Otvicích byla založena jezuity škola (1760). Koncem 18. století byla v Klášterci již textilní manufaktura a provoz zahájila Weberova porcelánka. V letech 1756 1763 zasáhla kraj sedmiletá válka, která měla opět katastrofální následky. Nájezdy pruských vojsk trpěl celý kraj. Krušné hory postihla v letech 1770 1771 bída, podniky neprosperovaly, v kraji vládl hlad, přidal se tyfus. Řada lidí hladem zemřela. V roce 1771 byla v Kalku přebudována neprosperující železárna na velký podnik, prodávající své výrobky až do Prahy. V okolí navázala také výroba hřebíků, byla tu založena výroba hraček a dřevěného zboží, od roku 1784 zde fungovala dřevosoustružnická továrna. Koncem 18. století již měl Kalek 2 vysoké pece, 3 válcovny tyčí a hamr na nářadí. V Loučné byl v provozu také místní hamr a puškařská dílna. V roce 1773 byla v Blatně otevřena první lesnická škola v Rakousku Uhersku. Od roku 1832 byla podřízena továrně v Kalku železárna v Kovářské a v roce 1834 byla postavena silnice z Kovářské do Přísečnice a dál do Kalku. Chod provozu obce Kalek byl podřízen provozu železárny a místní obyvatelé se téměř neživili zemědělstvím. V roce 1879 byl v Hoře Sv. Šebestiána otevřen soukromý dětský domov, v r. 1880 v Loučné otevřena pobočka pražské výrobny rukavic. V polovině 19. století nastal na Chomutovsku velký průmyslový rozmach spojený s rozvojem těžby uhlí. Jen na katastru obce Droužkovice byly vybudovány dvě železniční tratě a nádraží Černovice na vejprtské trati. V Droužkovicích byl roce 1873 založen Spolek dobrovolných hasičů. Významným 8 (celkem 86)
bylo stále zemědělství. V Klášterci byl roku 1884 zrenovován kostel Nejsvětější trojice, v roce 1885 byl následně poprvé rozšířen zdejší hřbitov. Roku 1883 byl objeven pramen minerální vody a vznikla tak stáčírna klášterecké kyselky, 1887 byla otevřena spořitelna, od roku 1890 existovalo v Klášterci jedno společenstvo řemeslníků. Jirkov měl již v roce 1854 poštovní úřad, v roce 1869 zde působila spořitelna, r. 1874 zde vznikl hasičský spolek, který působí dodnes. Roku 1911 bylo město napojeno na el. síť. Koncem 19. a začátkem 20. století se do obcí a měst začala zavádět elektrická energie, v Loučné byl uveden r. 1890 do provozu parní stroj jako pohon šicích strojů, který byl prvním v celém Rakousku Uhersku. Zde a také na celých horách začínají paličkovat krajky, byla v provozu výrobna mýdla a mýdlového prášku, drátovna, poštovní a telegrafický úřad, činných bylo 7 místních spolků. V té době dochází k rozvoji měst a obcí např. v roce 1895 byla na Hoře Svatého Šebestiána otevřena městská spořitelna, v roce 1898 vybudována kanalizace. V roce 1882 zde vznikl hasičský sbor. V roce 1905 byl v Blatně vybudován vodovod. El. energie byla zavedena v Málkově v roce 1921 a v Blatně v roce 1922. Koncem 19. století vznikla kolem Strupčic řada cihelen to mělo za následek růst poptávky po uhlí, v roce 1888 byl otevřen důl Anna. Kromě cihel se vyráběly střešní tašky, různé tvarovky, drenážní roury, dlaždice a dlažba. V Jirkově působil od počátku 20. až do poloviny 30. let proslulý cirkus Kludský. Klášterec nad Ohří se dočkal počátku zavádění elektřiny až v roce 1920. V té době byly také obnoveny trhy, v roce 1921 byl povolen dobytčí trh, roku 1924 povolen prasečí trh a v roce 1925 povolen koňský trh. Jako majitelé zdejších panství jsou postupně uváděni: Řád německých rytířů v Chomutově, Linhart Štampach ze Štampachu, Bohuslav Felix z Lobkovic a Hasištejna, Bohuslav Jáchym z Hasištejna, Jiří Popel z Lobkovic, Ferdinand Maxmilián Hrzán z Harasova, Jindřich František z Rottenhahnu a Jiří Buquoy, Jindřich z Auesperku, Šumburkové, Vilém z Ilburka, Fictumové, Dětřichové, Thunové, Šlikové, Martinicové, Mikuláš Chlup, Petr Velemyský z Velemyšlevi, Vít z Hartenberku a Doupovci z Doupova. V polovině roku 1938 byli přesunuti příslušníci praporu Stráže obrany státu z Kadaně do Načetína. Následovala Mnichovská zrada a po ní obsazení Sudet německou armádou. Po válce byla většina německého obyvatelstva z celé oblasti odsunuta, čímž došlo prakticky k vylidnění obcí, které již nebyly nikdy zcela dosídleny. Výjimku tvořily Spořice, kde na rozdíl od ostatních obcí nedošlo k příliš podstatnému poklesu počtu obyvatel. Po válce patřily obce a města mikroregionu do okresu Chomutov (s výjimkou města Vejprty, které patřilo ke Karlovarskému okresu a teprve později bylo přičleněno k okresu chomutovskému). Obce Hora Sv. Kateřiny a Nové Ves v Horách patřily do okresu mosteckého. Pro území mikroregionu byla charakteristická jednak důlní činnost, která značně ovlivňovala směr rozvoje obcí, a s ní spojená výstavba tepelných elektráren. Obyvatelé obcí nacházeli zaměstnání zejména v těchto velkých průmyslových podnicích, které také měly velký vliv na kvalitu životního prostředí v oblasti a svým působením významně zasáhly i horskou oblast mikroregionu. V horských obcích byly po válce zrušeny téměř všechny tradiční výroby (textilní výroba, punčochářská výroba, krajkářství, výroba prýmků, výroba dřevěných hraček), byly zde vytvářeny provozovny tzv. Okresních průmyslových podniků, kde byla zaváděna drobná kovovýroba. Část obyvatel z horských obcí dojížděla za prací na elektrárny a doly, část se věnovala zemědělství. V 9 (celkem 86)
oblasti mikroregionu působily až na malé výjimky většinou státní statky, a to v souvislosti s odlivem původního německého obyvatelstva po válce. Mikroregion je vzhledem ke své geografické poloze ochuzen o stálé obyvatelstvo a starousedlíky, obyvatelstvo nemá historickou kontinuitu a z historického hlediska převládá obyvatelstvo přistěhovalé v rámci dosídlování pohraničí po válce. Kromě českých obyvatel z vnitrozemí bylo území dosídlováno také repatriovanými volyňskými Čechy a kvalitu přistěhovalých obyvatel také ovlivnila skutečnost potřeby zaměstnání velkého množství dělníků, mnohdy nekvalifikovaných, v dolech a na elektrárnách, i různé podpory, které motivovaly městské a obecní národní výbory k nesouvislým přísunům Romů, zejména ze Slovenska. Předválečné lidnatosti se už na celém území nepodařilo dosáhnout. Vzhledem k trvalému osídlení regionu prakticky nepřetržitě od neolitu až do dneška je možné zde narazit na množství památek z různých historických období. Především v minulých desetiletích se při velkoplošných skrývkách nadložních vrstev při těžbě hnědého uhlí velmi často objevovaly cenné archeologické, ale i paleontologické nálezy. Velkoplošnou extenzívní těžbou nerostů byl však do značné míry narušen původní charakter krajinného rázu regionu. Některá místa ztratila svoji krajinnou paměť. Z následných historických období se lze setkat jak se zříceninami feudálních hradních sídel, tak i s řadou zámků a zámečků, z nich ty nejvýznamnější (např. zámek v Klášterci nad Ohří nebo v Červeném Hrádku u Jirkova) jsou přístupné veřejnosti. Součástí historické kulturní krajiny Krušnohoří jsou od dob raného středověku také sakrální stavby, které často vytvářejí důležité krajinotvorné dominanty. Bohužel řada z nich není stále v uspokojujícím stavu. Nutno ocenit přístup některých občanských sdružení, které i za ztížených podmínek usilují o jejich záchranu - příkladem může být nadace pro záchranu kostela sv. Václava ve Výsluní. Neméně cennou část památkového fondu představují historická města, plošně památkově chráněna jako městské památkové zóny - příkladem je historická část města Klášterec nad Ohří, postupně obnovovaná do původní krásy. Důležitým, i když dosud často opomíjeným, ale právě z hlediska historického vývoje uváděného území velmi významným druhem, jsou památky vývoje vědy a techniky, které jako svědkové důležitého průmyslového rozvoje od 2.pol. 19. stol. si zaslouží uchovat a hlavně nalézt nové využití, vhodně propojené s místními podnikatelskými aktivitami. Příkladem mohou být různé historické provozy textilek, pivovarů, městských elektráren, skláren apod., často s architektonicky velmi hodnotným řešením jednotlivých staveb. Ani různé vysídlovací procesy po roce 1945 neochudily oblast Krušných hor o řadu typických představitelů převážně hrázděných lidových staveb, dochovaných do současnosti hlavně zásluhou soustavné péče chalupářů. Doprava Pro horskou oblast mikroregionu není situace v dopravní obslužnosti dobrá a vyhovující. Pro automobilovou dopravu Vejprty a okolí spojují s nížinnou částí bývalého chomutovského okresu silnice II. třídy č. 223 a 224, jejichž zimní údržba je problematická a jejichž technický stav je víc než problematický. Silnice II. tř. č. 224 navazuje na silnici II. třídy č. 219 a spojuje Vejprtsko s Karlovarským krajem. Pro železniční dopravu slouží jednokolejná trať z Vejprt do Chomutova, směrem na Karlovy Vary žádné spojení po železnici neexistuje. Některé z obcí Vejprtska jsou od 10 (celkem 86)
železnice natolik vzdáleny, že jediným možným spojením je pouze silnice a protože se jedná o silnice II. a III. třídy, ač jediné, není jejich údržba prováděna v takové míře, aby byl jejich technický stav úměrný jejich regionálnímu významu pro místní obyvatelstvo. Horská část mikroregionu nad Jirkovem Boleboř, Blatno, Hora Svaté Kateřiny, Nová Ves v Horách jsou dostupné směrem k Jirkovu pouze po místní komunikaci 3. třídy a směrem k Mostu taktéž. Železniční spojení do těchto obcí není. Dopravní obslužnost v nížinné části mikroregionu je zajištěna mezinárodní silnicí I. třídy číslo E 442 (silnice č. 13), která vede směrem od Mostu přes Chomutov na Kadaň, Klášterec nad Ohří, Karlovy Vary a dál. Kolmo na tuto silnici vede další důležitá dopravní tepna, a to silnice 1. třídy č. 7, která ve od Prahy přes Chomutov na hraniční přechod Hora Svatého Šebestiána. Dále pak je dopravní obslužnost zajištěna železniční tratí Chomutov - Žatec.Obyvatelé obcí, které nemají přístup k těmto zmiňovaným dopravním koridorům, mají výrazně omezenou možnost své integrace do pracovního procesu, ale i obtížný přístup ke vzdělání, kulturnímu a sportovnímu vyžití. Tato absence dostatečné dopravní obslužnosti je pak limitujícím faktorem rozvoje těchto obcí jednak co do počtu rozvoje obyvatel, tak i co do příchodu podnikatelů a vzniku pracovních míst v katastrech těchto obcí. Ekonomika Celá oblast je přirozeně rozdělena do několika oblastí rozvoje průmyslu, svým geografickým profilem dokonce vytváří podmínky pro kontinuální, širokospektrální ekonomický rozvoj celé oblasti. Jsou zde podmínky pro: - cestovní ruch a to jak zimní (horské oblasti), tak o letní (rekreační oblasti v podhůří). - industrializace podhůří pak dává předpoklady pro rozvoj průmyslu, a to především těžkého. - dostatek surovin způsobuje rozvoj těžebního průmyslu. - kvalitní půda vytváří podmínky i pro zemědělství, horské pastviny pak pro chovy hospodářského zvířectva. Celková ekonomika byla nejvíce ovlivněna těžkým průmyslem, těžbou hnědého uhlí a koncentrací výroby elektřiny v daném regionu. V důsledku ekologického zatížení prostředí tímto průmyslem došlo k dlouhodobé degradaci všech ostatních ekonomických aktivit v regionu, které svou diverzifikací vytváří v ostatních regionech dostatečný polštář ve výkyvech v zaměstnanosti. Absence širokospektrální ekonomické činnosti v dané oblasti v konečném důsledku velmi tvrdě zapříčinila existenční potíže velkých zaměstnavatelů, kteří byli vesměs orientováni na těžký průmysl. O vlastních příčinách kolapsů těchto velkých ekonomických subjektů je možno široce diskutovat, ale obecně se většinou jedná o dlouhodobé podinvestování, technologické zastarání a energetickou náročnost výroby. Díky těmto aspektům se jeví v dané oblasti ekonomika jako výrazně plochá nízkospektrální, s výraznou náchylností k prudkým reakcím na sebemenší výkyvy cyklického vývoje ekonomiky. V budoucnu je nutné zaměřit podporu na rozšíření různorodosti podnikání a diverzifikace rizik spojených s cyklickými útlumy v jednotlivých oborových činnostech. Samostatnou kapitolou je ekonomická činnost horkých oblastí. Obecně jsou horské oblasti spojené s aspekty, které nepodporují ekonomický rozvoj dané oblasti. Jedná se zejména o: - komplikovanou dopravní obslužnost, a to jak materiálovou, tak i dopravní obslužnost zaměstnanců; - dlouhou dobu nutnosti vytápění; 11 (celkem 86)
- řídkou hustotu obyvatelstva; - velkou vzdálenost od dopravních a průmyslových center; - zvýšené nároky na ekologii; - riziko výpadků dodávek v důsledku kalamitních situací; - velkou vzdálenost správních orgánů (finanční úřad, zdravotní pojišťovny, celnice apod.). Pozitivem se jeví blízkost hranic, nicméně tato potenciální příležitost je tlumena absencí přechodů a absencí správních orgánů. Obecně lze předpokládat další, výraznější eskalaci výše zmiňovaných problémů v budoucnosti, kdy se nedá ve spojení s nedostatečnou dopravní obslužností počítat v brzké době s pozitivními náznaky. Ekonomický rozvoj těchto oblastí je nutné zaměřit na přirozený rozvoj těch činností a aktivit, které jsou předností tohoto regionu. Obecně by k tomuto rozvoji mělo přispět i výrazně zlepšené životní prostředí regionu, které je nutnou podmínkou rozvoje cestovního ruchu, a podobně. Dalším limitujícím faktorem ekonomického rozvoje dané oblasti je vzdělanostní struktura populace. Vlastní skutečnost, že daná oblast má jednu z nejhorších vzdělanostních charakteristik v republice, je dána z minulosti nízkou a absorpční potřebou strukturálních ekonomických subjektů, působících v daném regionu. Nicméně do budoucna tento jev nevytváří jakýkoli prostor pro rozvoj dalších ekonomických aktivit, a to především s vyšší mírou přidané hodnoty. Obecně lze hodnotit ekonomickou situaci oblasti jako problémovou s pozitivnějším výhledem. Tento pozitivní výhled je způsoben za prvé snahou odpovědných orgánů o zlepšení dopravní infrastruktury, a to jak budováním (přípravou) rychlostní komunikace R7, tak i podporou autobusových přepravců. Dalším aspektem pozitivního očekávání je záměr zvýšit vzdělanostní úroveň populace. Současný trend v rozvoji středního a vysokého školství v bývalém okresním městě by tomu měl napomoci. V neposlední řadě i budování průmyslové zóny Triangle bude mít nepochybně pozitivní dopad na celý region. Nejdůležitější zaměstnavatelé: Pro obyvatele mikroregionu jsou nezvýznamnějšími zaměstnavateli Severočeské doly a.s., ČEZ elektrárny Prunéřov a Tušimice. Další významné podniky a závody, dříve spojované s danou lokalitou (Válcovny trub a železárny Chomutov, Mlékárna Chomutov, Jatka Chomutov a další) byly po roce 1989 postupně rušeny. Na jejich místo ale nastupují postupně většinou zahraniční zaměstnavatelé v nově budovaných průmyslových zónách, a to jak v Klášterci nad Ohří, tak u Kadaně a u Chomutova. Školství Oblast je poznamenána těžkým průmyslem se vším všudy. Základní školství je na dostatečné úrovni, děti z menších obcí dojíždějí do škol do Chomutova, Jirkova, Kadaně a Klášterce nad Ohří. Problém je v dopravní obslužnosti. Střední školy jsou jak v Chomutově, tak i v Kadani a Klášterci nad Ohří. Do roku 1989 byla na okrese 1 střední průmyslová škola, jedna střední stavební škola, 1 zemědělsko technická škola a jedna zdravotní škola. Všechna tato zařízení vychovávala kvalifikované odborníky ve svém oboru. Byla zde ještě řada učilišť, která vyučovala obory spojené s potřebou zaměstnávání dělníků právě v těžkém průmyslu doly, elektrárny, Válcovny trub. Mimo to byla v okrese ještě dvě gymnázia v Chomutově a v Kadani, která připravovala studenty k dalšímu studiu na vysokých školách. 12 (celkem 86)
V současné době některé učební obory zanikly, výuka některých se sloučila do integrovaných středních škol a učilišť, učební obory se samozřejmě přizpůsobují potřebám současných zaměstnavatelů. Rozšířila se síť středních škol, zejména víceletých gymnázií, a to i o školy soukromé, v Chomutově mají možnost zájemci studovat i na vyšší odborné škole a od nového školního roku zde bude otevřeno i vysokoškolské studium. Lze konstatovat, že podmínky pro vzdělávání v oblasti jsou přijatelné. Historie a současnost zemědělství v Západním Krušnohoří První stopy činnosti člověka v severozápadních Čechách pochází již z doby paleolitu starší doby kamenné více než 250 tisíc let před naším letopočtem. Teprve v neolitu se zásadně mění způsob života pravěkých lidí. Místo lovu zvěře a sběru divoce rostoucích rostlin se zhruba 5000 let před naším letopočtem začal člověk v této oblasti věnovat obdělávání půdy a chovu dobytka.v době bronzové 2000-1500 let před naším letopočtem, kdy zasahovala až ke Krušným horám tzv. Únětická kultura, prokazatelně zdejší lid pěstoval vedle pšenice i ječmen a proso, z luskovin hrách a čočku. Z doby keltských Bójů v 5. až 2. století před naším letopočtem jsou známy i na území regionu Západního Krušnohoří první železné nástroje tehdejších zemědělců kosy, srpy a hrábě. V následném údobí osídlení této oblasti germánskými Markomany došlo k primitivizaci zemědělské výroby. Orba se vrací k dřevěnému háku a absentuje z keltské doby známý kamenný rotační mlýn. V 5. a zejména 6. století našeho letopočtu pronikají i do západního Krušnohoří Slované, kteří se zde natrvalo usazují. Budují osady o několika chatrčích roztroušených daleko od sebe. Chlévy neexistují, dobytek se pase zpravidla v lese, primitivně obdělávaná pole poskytují nízké výnosy jedno zaseté zrno dává dvě, maximálně čtyři zrna při sklizni. Výnosy cereálií se pohybují kolem 2 q z ha. V 7. století se oblast stává pravděpodobně okrajovou částí území Sámovy říše, prvního známého státního útvaru na území Čech a Moravy. Ke spojení slovanských kmenů pod vedením bohatého franckého kupce došlo kvůli nájezdům turkotatarských Avarů, kteří opakovaně plenili až v naší oblasti. Po porážce Avarů pravděpodobně zde na území západního Krušnohoří došlo k rozhodující bitvě mezi Slovany a Franky u hradu Vogastiburku (některé prameny uvádějí Úhošť u Kadaně ). V následném 9. století, po porážce zde žijících slovanských Lučanů, se stává západní Krušnohoří součástí sjednocených Čech pod vládou Přemyslovců. V době jejich vlády panovala i zde obvyklá středověká závislost poddanství. Poddaní tvořili většinu obyvatelstva a obdělávali půdu, na níž byli usedlí. Ta jim však nepatřila pozemky náležely feudálním pánům, biskupstvím, klášterům a drobným zemanům. Za její využívání odváděl lid naturální dávky, konal povinné roboty na panských pozemcích i cestách a později odevzdával i tzv. desátek církvi. Přemyslovská knížata spravovala oblast až do 13. století prostřednictvím hradištní soustavy, jejímž hlavním článkem bylo hradiště v Žatci. V důsledku poměrně řídkého osídlení došlo v 12., ale zejména ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II. k význačné kolonizaci oblasti, nejprve z českého vnitrozemí, později i z Bavorska a zejména ze Saska. Území se zalidnilo. Došlo k rozvoji řemesel, obchodu a tím i cest a ke vzniku prvních středověkých měst. Vedle hlavních měst v oblasti Kadaně a Chomutova vzniká ve 3. čtvrtletí 14. století město Jirkov a později Klášterec (přelom 15. a 16. století) a několik městeček s horním právem. Venkovské obyvatelstvo v kraji bylo usazeno původně zejména kolem vodních toků Ohře, Chomutovky, Hutné a Bíliny. Soustava obcí se následně vytvořila též v okolí měst a šlechtických statků a rovněž i podél cest vedoucích k hlavní křižovatce oblasti Lipsko Praha a Cheb - Ústí. V průběhu 14. až 16. století došlo k souvislému osídlení vlastního Krušnohoří. Ve středověku tvořila města s vesnicemi různě veliká hospodářství a správní celky, tzv. panství,a to až do r. 1850, kdy byly tyto územní a správní celky nahrazeny okresy se státní správou. Venkov a 13 (celkem 86)
zemědělství představovaly až do této doby základní složku ekonomiky, na níž byla města a panství zcela závislá. Produkce vesnic a vrchnostenských dvorů zajišťovala obživu městského obyvatelstva, výnosy z prodeje zejména obilí a dobytka spolu s příjmy od poddaných (berně, poplatky) vytvářely po staletí základní zdroj kapitálu šlechty, církve a bohatých měšťanů. Takto získané prostředky byly použity na stavbu panských sídel (Hasištejn, Červený Hrádek, Jezeří), kostelů či investovány do hospodářských a výrobních budov. Územní rozsah a hranice jednotlivých panství se v průběhu staletí měnily. Drobné zemanské statky (Nezabylice, Údlice) byly v této oblasti typické zejména pro předhusitskou dobu. Skládaly se z jedné nebo dvou vsí s tvrzí. Ve zmiňovaném období se jich nacházelo na území západního Krušnohoří zhruba dvacet. Jejich pozemkový majetek byl příliš malý a nedokázal zajistit trvalou obživu. Proto docházelo především v 15. a 16. století k zániku zemanských rytířských statečků a scelování pozemkové držby kolem větších hradů. V západním Krušnohoří to byly především hrady Hasištejn, Perštejn, Šumburk a Červený hrádek. Po přechodu majitelů panství ze studených stěn hradů do teplých zámeckých sídel a zejména následně po bitvě na Bílé hoře následuje v oblasti stabilizace pozemkového majetku. Řada držeb přešla do rukou německých majitelů či poněmčených českých katolických kolaborantů. Tato situace ve své podstatě zůstala neměnná až do prvé poloviny 19. století. Území západního Krušnohoří bylo v průběhu 17. až 19. století rozděleno následovně: severovýchodní část Hora svaté Kateřiny, Vysoká Pec, Kalek, Strupčice a Vrskmaň byla od roku 1623 v majetku Lobkowitzů se sídlem v Jezeří. V sousedství se nacházel majetek oseckého kláštera, kam patřily obce Škrle, Vysočany, Lažany a Hošnice. Panství Červený Hrádek se skládalo z městeček Jirkov a Údlice a dále k němu přináležely vesnice v pásu od saských hranic (Brandov) přes Blatno, Pesvice, Otvice, Bílence, Všestudy až po Nezabylice, Všehrdy a Spořice. Dalším vlastníkem pozemků bylo město Chomutov, kam patřily dva statky - Krásná Lípa s Křimovem, Novou Vsí a okolními osadami a statek Hrušovany s obcí Denětice. Pozemky mezi Kadaní a Chomutovem koupil Jaroslav Bořita z Martinic jako pobělohorský konfiskát v roce 1623 a zabral tak celé panství Ahníkov - Prunéřov s obcemi Černovice, Málkov, Místo. V roce 1716 byl k této držbě připojen i statek Boleboř. Největšími držiteli půdy v té době byli od r. 1623 Thunové, jejichž majetek zahrnoval 57 vsí mezi Kadaní a Bočí a směrem k Pětipsům, jehož součástí byl i Klášterec, Perštejn a Okounov. V horské oblasti se nacházelo panství: Přísečnice (12 vesnic), Měděnec a pět svobodných královských horních měst Přísečnice, Hora Svatého Šebestiána, Výsluní, Loučná a Vejprty. Staletími zažité feudální zemědělské hospodaření prošlo v období do r. 1850 (kromě na tu dobu obvyklých morových ran) dvěma zásadními otřesy. První přišel již během husitských válek, kdy k městu Chomutovu přitáhla r. 1421 husitská vojska. V důsledku bojů byly poškozeny obce Droužkovice, Údlice a téměř zcela zničena obec Otvice. Ještě daleko větším otřesem však bylo pro oblast období třicetileté války a zejména pobyt švédských vojsk na území západního Krušnohoří pod vedením generála Bennera. Zcela zničeny byly Perštejn, Okounov, Klášterec a Výsluní. Velmi silně poškozeny byly Vejprty, Křímov, Blatno, Pesvice, Údlice, Boleboř a Hora Svatého Šebestiána. Druhým důsledkem této války byl i odchod protestantského obyvatelstva, zejména z příhraniční oblasti, do sousedního Saska (Kovářská, Vejprty, Měděnec). O nedobrém stavu oblasti vypovídá i Berní rula z r. 1654, která konstatuje prakticky v celé oblasti řadu opuštěných, zcela zničených a rozbořených hospodářských stavení. V tomto období se v údolní části regionu pěstovala pšenice, řepa, chmel, ale i zelenina a ovoce, choval se skot, ovce a vepři. Horská část byla plná neudržovaných luk a pastvin, pěstovalo se žito a oves. Zásadní změnu ve feudálních vztazích na venkově přinesla revoluce r. 1848 a následné zrušení roboty a poddanství. Poddanské povinnosti 13-26 dnů roboty ročně, sběr lesních plodů a povinnost předení 14 (celkem 86)
lnu bylo zcela zlikvidováno. Půdu, na níž sedlák robotoval, získal tento za jednu třetinu odhadní ceny, druhou třetinu zaplatil stát a třetí třetina nebyla majitelům proplacena. Sedláci přitom půdu spláceli po dobu 40 let. V důsledku úhrady majetků došlo k akumulaci kapitálu v rukou velkostatkářů, jež přinesla zásadní modernizace velkých hospodářství. Objevily se první parní mlátičky a byl zaveden systém využívání strojených hnojiv. K celkovému růstu vzdělanosti v oblasti přispěl následný vznik vyšší rolnické školy v Kadani (r. 1862). Další zásadní zvrat ve vztazích na západokrušnohorské vesnici přišel se vznikem československé republiky. Byly vyvlastněny držby nad 150 ha zemědělské nebo 250 ha veškeré půdy. Tato reforma se dotkla zejména šlechtických a církevních majetků v oblasti. Probíhající proces 1. pozemkové reformy byl zejména v údolní oblasti západního Krušnohoří spojen i s návratem českého obyvatelstva a vznikem tzv. zbytkových statků 40-90 ha (Škrle) se soukromými vlastníky. Zejména u těchto větších celků se objevují na vesnicích motorizované stacionární mlátičky i traktory a pluhy. Hlavním pohonem v zemědělské výrobě ale nadále zůstává koňské spřežení. Po mnichovském diktátu v r. 1938 však prakticky veškeré české obyvatelstvo nuceně odchází do vnitrozemí. Po 2. světové válce, v r. 1945, probíhá další obrovská změna na venkově západního Krušnohoří. Konfiskaci půdy nepřátelům a zrádcům národa a následné vysídlení německého obyvatelstva završila pozemková reforma v r. 1948 vyvlastněním půdy nad 50 ha. Celá oblast byla následně dosídlena zčásti obyvatelstvem z vnitrozemí, zčásti volyňskými Čechy. V některých vesnicích regionu (Hrušovany) byla obměna obyvatelstva 100%. Přídělové půdní listiny nově příchozím rolníkům zněly zpravidla na výměru 12-13 ha orné půdy. Na některých místech téměř následně vznikají strojní družstva (Domašín 1948) a v průběhu padesátých let minulého století se zakládají prakticky všude jednotná zemědělská družstva zpravidla o velikosti 150-300 ha. Kolektivizace této oblasti nepřinesla tak závažné problémy jako ve vnitrozemí. Nové obyvatelstvo v mnoha případech nemělo velkých zkušeností se zemědělskou výrobou a nemělo citovou vazbu ani k půdě, ani k rodinnému hospodářství. Vznik družstev proto mnoho tehdejších rolníků dokonce přivítalo. V 50. letech vznikaly v oblasti rovněž strojní a traktorové stanice, jež zajišťovaly zavádění nové mechanizace i opravu strojů pro zemědělské podniky, jež postupně sloučily svou činnost do STS Prunéřov. V důsledku toho došlo k zvýšení podílu mechanizované práce na vesnici, a to zejména s příchodem traktorů a následně sklízecích mlátiček. Na přelomu 50. - 60. let začala etapa slučování prosperujících a neprosperujících družstev především v údolní oblasti. V horské a podhorské oblasti, tam, kde nebyla prosperita možná, byly zřízeny provozovny Československých státních statků. Proces slučování a koncentrace vyvrcholil na přelomu 60. a 70. let zánikem většiny JZD a jejich přechodem do státních statků, případně sloučením do zbylých tří zemědělských družstev Strupčice (Vrskmaň), Údlice (Spořice, Černovice, Droužkovice),a Račetice. V r. 1973 vzniká na území západního Krušnohoří Oborový podnik Státní statek Chomutov, jež s výjimkou výše jmenovaných družstev obhospodařuje celou oblast o rozloze cca 28.000 ha. Po neúspěšném pokusu o zavedení odvětvového řízení vznikají uvnitř podniku odštěpné závody o velikosti cca 5000 ha, mj. Klášterec, Místo, Jirkov a Křímov. Závody jsou tvořeny relativně samostatnými provozy o výměře 1500 až 2500 ha (Bílence, Blatno, Hrušovany, Málkov). Samostatným odděleným závodem se stává chov prasat a drůbeže se sídlem v Droužkovicích. V horské oblasti převládá odchov jalovic, pastevní způsob hospodaření, sečení luk a pěstování obilovin (žito a později triticale) a brambor (Blatno, Křímov, Místo). V údolní oblasti (Bílence, Hrušovany, Málkov) pak převažuje pěstování pšenice, ječmene, kukuřice na siláž, řepky, cukrovky a okrajově luskovin. Živočišná výroba se stěhuje už v 60. letech z malokapacitních chlévů do stájí pro 15 (celkem 86)
100 až 200 ks dobytka a následně i do velkokapacitních objektů pro až 1000 ks skotu (Všestudy). To má za následek ovšem i opuštění a následnou devastaci tradičních stavení. Koncem 70. a v průběhu 80. let dochází k celkové konsolidaci výroby a postupnému vyrovnání životní úrovně venkovského obyvatelstva s městskými aglomeracemi. Rostlinná výroba je fakticky mechanizovaná a podíl lidské ruční práce ustupuje výstavbou dojíren a potrubního dojení i v živočišné výrobě. Ve výnosových a užitkových parametrech se oblast vyrovnává vnitrozemí. Po roce 1989 dochází k privatizaci státních statků a postupnému ukončení výrobní činnosti zemědělských družstev. Spontánně vzniká řada soukromých právnických i fyzických podniků. V rostlinné výrobě ustupuje z hor pěstování obilovin a prakticky mizí produkce brambor, v údolní oblasti pak končí v návaznosti na zavření žateckého cukrovaru výroba cukrové řepy a také fakticky produkce krmných plodin. To je důsledek ústupu chovu skotu v oblasti, kde z původních 24000 ks zůstává v regionu pouze něco málo přes 3000 ks dobytka. Výroba mléka je v současné době téměř nulová a zaniká i chov prasat. Nevyhnutelně s tím dochází k opuštění a chátrání objektů zejména živočišné výroby (Měděnec, Místo, Nezabylice), případně změna jejich využití (Blatno, Klášterec Ciboušov). Nově se v této oblasti objevuje pěstování slunečnice a kukuřice na zrno. V současné době funguje v regionu Západní Krušnohoří na 80 subjektů, jež jsou sdruženy v OAK Chomutov a obhospodařují téměř 16 000 ha zemědělské půdy. Přes 60 fyzických osob obhospodařuje výměru v rozmezí od 8 do 2000 ha, osm právnických osob pak výměru od 50 do 2300 ha. S výjimkou drobných hospodářství na vlastní půdě převážná většina subjektů hospodaří v nájemním vztahu, kde 50 100 % půdy pronajímá prostřednictvím PF stát. V současné době stát odprodává pozemky za úředně stanovenou katastrální cenu, jež mohou zemědělci splácet po dobu 30 let. 2.3 Charakteristika životního prostředí území Klima Horský masiv Krušných hor je základním ovlivňujícím faktorem zdejšího klimatu. Oblast je sice chráněna před pronikáním studeného severního a severozápadního proudění, ale tím jsou také nepříznivě ovlivňovány srážky, kterých je zde méně než v jiných oblastech. Území leží v dešťovém stínu Krušných hor a Doupovských vrchů. Projevuje se zde také zhoršená ventilace, závětrné víry, vlnové proudění, a díky těmto klimatickým poměrům je v území zhoršený rozptyl exhalací. Průměrná roční teplota je 8 C a průměrné srážky dosahují ročně 450 500 mm. Vodní toky Chomutovska jsou součástí povodí Labe, dílčí povodí jsou zastoupeny řekami Ohře a Bílina s jejich přítoky. Přirozené vodní toky mají charakter potoků a říček. Zalesnění Celková výměra mikroregionu Západní Krušnohoří je 64 646 ha, z toho tvoří lesní půda (zdroj: ČSÚ) 33 160 ha, t.j. 51,3 %. Podle údajů Českého statistického úřadu zaujímá lesní půda 33,5 % celkové výměry v rámci ČR, v rámci Ústeckého kraje tvoří lení půda 29,8 % rozlohy. Je zřejmé, že zalesnění v mikroregionu Západní Krušnohoří značně převyšuje jak celostátní, tak i krajský průměr. Takto vysoká míra zalesnění je dána klimatickými podmínkami území, které je z velké části v tzv. méně příznivých oblastech (LFA), méně vhodných pro intenzivní zemědělství, ať již z důvodů srážkových stínů v oblasti nebo z důvodu vysoké nadmořské výšky. S tím souvisí i celkově nízký podíl orné půdy (10 026 ha). Podíl orné půdy vůči rozloze mikroregionu tvoří 15,5 %. V mikroregionu je vysoký podíl 16 (celkem 86)
zalesnění, ale jehličnaté porosty poškozené vlivem exhalací je třeba nahradit ve prospěch listnatých stromů a jiných dřevin. Zvláště chráněná území přírody Základním nástrojem ochrany přírody v České republice je Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů (dále jen Zákon ). Z novelizací je nejdůležitější Zákon č. 218/2004 Sb., který zavádí do české právní úpravy institut oblastí NATURA 2000, vymezení jejich území, péči a ochrany o tyto oblasti. Účelem zákona je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu NATURA 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry ( 1 Zákona). V 14 jsou vymezeny kategorie tzv. zvláště chráněných území (dále jen ZCHÚ ), za která jsou považována území přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo jedinečná. Zákon rozlišuje následující ZCHÚ: A) Velkoplošná ZCHÚ: - národní parky (NP) - chráněné krajinné oblasti (CHKO) B) Maloplošná ZCHÚ: - národní přírodní rezervace (NPR) - přírodní rezervace (PR) - národní přírodní památky (NPP) - přírodní památky (PP) Velkoplošná zvláště chráněná území V současné době se na území mikroregionu Západní Krušnohoří nevyskytuje žádné území se statutem národní park či chráněná krajinná oblast. 17 (celkem 86)
Maloplošná zvláště chráněná území Kategorizace a rozloha MZCHÚ (maloplošná zvláště chráněná území) na území mikroregionu Západní Krušnohoří Obec Kód Název Kategorie Rozloha (ha) Bílence 2173 Slanisko u Škrle PP 3,48 Vysoká Pec 144 Jezerka NPR 141,94 Černovice 1004 Hradiště u Černovic PP 4,77 Málkov 1620 Merkur PP 3,19 Hora Sv. Šebestiána 278 Novodomské rašeliniště NPR 230,00 Křimov 1540 Krásná Lípa PP 1,22 Kalek 2104 Bučina na Kienhaidě PR 48,96 Kalek 2103 Buky a javory v Gabrielce PR 64,62 Kalek 278 Novodomské rašeliniště NPR 230,00 Blatno 1682 Buky nad Kameničkou PR 38,88 Výsluní 1003 Lokalita břízy ojcovské u Volyně PP 1,49 Výsluní 646 Na loučkách PR 15,20 Loučná 1681 Horská louka u Háje PR 18,60 Měděnec 825 Sfingy PP 0,60 Klášterec n./ohří 811 Ciboušov NPP 4,96 Klášterec n./ohří 812 Doupňák NPP 12,80 Klášterec n./ohří 1507 Mravenčák PP 1,50 Klášterec n./ohří 1541 Rašovické skály PP 35,00 Pramen: AOPK 2006 Zdroj:www.env.cz 18 (celkem 86)
Z uvedeného grafu je zřejmé, že v rámci celého Ústeckého kraje je na území chomutovského okresu, a v té souvislosti i na území mikroregionu Západní Krušnohoří, z celé oblasti nejvyšší podíl rozlohy maloplošných chráněných památek vůči celkové rozloze okresu. Rozloha těchto maloplošných chráněných památek v okrese Chomutov jako jediném okresu v rámci celého kraje je vyšší než 1% a jsou zde zastoupeny jak národní přírodní památky, tak národní přírodní rezervace, přírodní památky i přírodní rezervace. MZCHÚ Počet Rozloha (ha) % z území MAS (64 646 ha) NPR 2 371,94 0,57 PR 5 186,26 0,28 NPP 2 17,76 0,03 PP 8 51,25 0,08 Celkem 17 627,21 0,97 NPR národní přírodní památka PR - přírodní rezervace NPP - národní přírodní památka PP - přírodní památky Památné stromy na území mikroregionu ZK Katastrální území Kód Název Typ objektu Počet Datum vyhlášení Málkov 2033 Ahníkovská lípa jednotlivý strom 1 23.3.2000 Málkov 2031 Lípy u kapličky v Málkově skupina stromů 2 23.3.2000 Málkov 2032 Zelenská lípa jednotlivý strom 1 23.3.2000 Místo 2021 Dolní úbočský smrk jednotlivý strom 1 29.12.2003 Místo 2020 Hasištejnská lípa jednotlivý strom 1 29.12.2003 Místo 2022 Horní úbočský smrk jednotlivý strom 1 29.12.2003 Místo 2023 Lípa v Místě jednotlivý strom 1 29.12.2003 Místo 2071 Smrky u Prunéřovského skupina stromů 3 23.4.1976 potoka Blatno 2076 Lípa v Šerchově jednotlivý strom 1 15.7.1983 Blatno 2024 Lípy u kostela v Blatně skupina stromů 2 29.12.2003 Výsluní 2074 Javor u Volyně jednotlivý strom 1 15.7.1983 Vejprty 2063 Jasan v Husově ulici jednotlivý strom 1 26.10.2004 Kryštofovy Hamry 2081 Švédská lípa jednotlivý strom 1 Jirkov 2073 Dub u Červeného Hrádku jednotlivý strom 1 23.4.1976 Jirkov 2059 Dub u Nivského potoka jednotlivý strom 1 27.8.1995 Jirkov 2061 Dub v Křižíkově ul. jednotlivý strom 1 28.8.1995 Jirkov 2046 Hlošina u Olejomlýnského jednotlivý strom 1 19.12.1997 parku Jirkov 2060 Skupina dubů v ul. U dubu skupina stromů 8 22.8.1995 Klášterec n./ohří 2069 Dub u koupaliště jednotlivý strom 1 Klášterec n./ohří 2065 Dub u Pavlova jednotlivý strom 1 Klášterec n./ohří 2068 Duby ve Školní ulici skupina stromů 3 Klášterec n./ohří 2067 Jírovec v Miřeticích jednotlivý strom 1 Klášterec n./ohří 2072 Mikulovická lípa jednotlivý strom 1 Lokality soustavy NATURA 2000 (zdroj: www.env.cz) Natura 2000 je soustava lokalit chránících nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodní stanoviště (např. rašeliniště, skalní stepi nebo horské smrčiny apod.) na území EU. Soustava Natura 2000 Ptačí lokality Mikroregion Západní Krušnohoří se rozkládá na území 646 km 2. Na tomto území byla vyhlášena 19 (celkem 86)