Řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes)

Řád: KRÁTKOKŘÍDLÍ (Gruiformes)

Krátkokřídlí (Gruiformes = Ralliformes) různorodá skupina ptáků díky této různorodosti existuje několik různých klasifikačních systémů příslušníci tohoto řádu zpravidla velmi špatně létají zástupci v ČR: čeleď: jeřábovití Gruidae čeleď: chřástalovití Rallidae čeleď: dropovití Otididae

DROP VELKÝ (Otis tarda) čeleď: DROPOVITÍ (Otidae) kriticky ohrožený druh rozšířen v J a střední Evropě, v S Africe, v Malé Asii a v celé stepní oblasti dřívějšího SSSR obývá rovné, rozsáhlé, daleko přehledné oblasti bez stromové vegetace, a to jak v původní stepní formě, tak ve formě kulturních rovin

DROP VELKÝ (Otis tarda) hnízdění dropa velkého je v Česku známo od začátku 20. století jedinou oblastí, kde hnízdil, byl znojemský okres, výjimečně byl pozorován i v jiných částech země od roku 1996 byl drop na území Česka ještě několikrát spatřen, pravděpodobně šlo ale o jedince z hnízdišť v severním Rakousku, hnízdění nebylo prokázáno

Největší u nás žijící pták (dospělý kohout může vážit 14-16 kg, slepice váží mezi 5-8 kg).

DROP VELKÝ (Otis tarda) dospělý kohout je až 1 m dlouhý, v rozpětí křídel měří 220-230 cm, slepice měří v těle do 90 cm a v rozpětí křídel až 195 cm rozdíl mezi pohlavími také ve zbarvení - kohout na hřbetě okrově žlutý a konce per má černě páskované, hrdlo, břicho, spodní strana křídel a ocasu jsou jasně bílé, hlava šedá slepice je zbarvena spíše popelavě, nemá vous ani vzdušný vak neradi létají, když vzlétnou, je jejich let klidný a pravidelný; dokáží překonat i značné vzdálenosti pohybují se většinou po zemi (silné nohy se 3 prsty) stálí ptáci a pouze za tuhých zim odlétají ve velkých hejnech do příznivějších oblastí, a to obě pohlaví společně

Na každé straně hlavy u kořene zobáku vyrůstají kohoutovi ke konci zimy tuhá, řídce ostnitá pera (dropí vous).

Znakem kohouta je rovněž krční vak (při toku silně nafukován).

DROP VELKÝ (Otis tarda) tok dropů začíná přibližně v polovině dubna žijí polygamně, nevytvářejí páry slepice snáší na začátku května do mělkého, málo vystlaného důlku zpravidla 1-3 hnědavá skvrnitá vejce po 25-30 dnech se líhnou kuřata, v 6. nebo v 7. týdnu začínají létat matka je vodí až do podzimu mladí dropi se živí zpočátku převážně hmyzem, později rostlinnou potravou, ta zůstává u dospělých ptáků převažující potravou

Jeřáb popelavý (Grus grus) čeleď: JEŘÁBOVITÍ (Gruidae) kriticky ohrožený druh v ČR se vyskytuje na několika málo místech (např. Rožďalovické rybníky, Českolipsko) na jižním okraji svého hnízdního areálu tažní ptáci, zimují ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétají v průběhu července a srpna, na hnízdiště se vrací během března a dubna při tahu se často zdržují na polích

Rozšíření jeřába popelavého (žlutě hnízdiště, modře zimoviště)

Šedavě zbarvený, o něco větší než čáp bílý. Od brodivých se liší volně visícím peřím na ocase.

Při toku předvádějí charakteristický tanec, při kterém se uklánějí a vyskakují do výšky.

Jeřábi vyhledávají rybníky s rozsáhlými rákosinami, případně bažinatými územími, ve kterých si z rostlinného materiálu staví kupovitá hnízda.

Jeřáb popelavý (Grus grus) v dubnu-květnu snášejí obvykle 2 vejce, na kterých oba rodiče střídavě sedí asi 1 měsíc mláďata jsou nekrmivá a rodiče je vodí po dalších 8-10 týdnů, i poté se jeřábí rodina zdržuje pohromadě živí se hmyzem, rostlinami, zrním a hlízami nebo kořínky

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) čeleď: CHŘÁSTALOVITÍ (Rallidae) vyskytuje se v pobřežních houštinách červený zobák zelené nohy velká jako koroptev 310-456 g samec větší než samice

Šedočerná, po stranách břicha s podélným bílým pruhem a bílými spodními krovkami ocasními. Lysina je červená, stejně tak jako zobák, který má žlutou špičku. Nohy jsou zelené.

Končetiny opatřeny dlouhými prsty, které rozkládají váhu těla a umožňují snadno se pohybovat po bahnitém dně a plovoucí vegetaci.

Mladí ptáci jsou převážně hnědí a postrádají charakteristické červené zbarvení zobáku.

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) zdržuje se jednotlivě požírá zejména bobule, různé druhy travin, popadané plody a vodní hmyz za potravou se často vydává nejen ve dne, ale i v noci v porovnání s jinými druhy slípek náleží také mezi schopné a vytrvalé letce při zásnubních tancích se samec hlasitě ozývá a samici nabízí kusy vodních rostlin pár během jednoho hnízdního období staví několik hnízd a pouze jedno využívá k hnízdění další slouží jako nocoviště hnízdo bývá na břehu, často si jej však staví i v mělké vodě

Hnízdo budují oba partneři z rákosu, orobince, zblochanu či ostřic. Na snůšce 5-10 vajec sedí rovněž oba 19-22 dní. Páry hnízdí 2-3 ročně.

LYSKA ČERNÁ (Fulica atra) čeleď: CHŘÁSTALOVITÍ (Rallidae) obývá celou palearktickou oblast od Indie až daleko na sever, žije však i v australské oblasti u nás je nejhojnějším obyvatelem stojatých nebo velmi mírně proudících vod plovoucí lyska je jen málo ponořená a stále pokyvuje hlavou létá rychle, ale nerada; při nebezpečí volí raději útěk po vodní hladině a pomáhá si při tom křídly široké plovací blány, ale potápí se jenom mělce živí se vodním hmyzem a jeho larvami, semeny a zelenými částmi rostlin, ryby neloví

Barva peří má jednotný černošedý tón, zobák je bělavý, plováky jsou zelené. Nad kořenem zobáku je bílá kožní lysina. Dospělý samec váží až 1 kg, samice asi 60 dkg.

LYSKA ČERNÁ (Fulica atra)

Hnízdo si staví většinou na vodě z vodních rostlin. V dubnu snáší 5-9 žlutavých vajec s malými černými skvrnkami, inkubace 21-24 dnů.

Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes)

Řád: DLOUHOKŘÍDLÍ (Charadriiformes) řád různě velkých, k rozmanitým podmínkám přizpůsobených ptáků vyskytují se na celém světě včetně Arktidy a Antarktidy a osidlují rozmanitá prostředí některé druhy žijí na otevřeném moři, u moře, některé v pouštích a několik druhů obývá husté lesy většina dlouhokřídlých žije blízko vody a živí se bezobratlými nebo jinými drobnými živočichy hnízdí na zemi a o nekrmivá mláďata pečují oba partneři, ve většině případů jsou monogamní po pěvcích jsou nejrozmanitějším řádem ptáků řád čítá na 350 druhů po celém světě

Racek chechtavý (Larus ridibundus) čeleď: RACKOVITÍ (Laridae) výskyt: Evropa, Asie samci se od samic navenek ničím neliší

Racek chechtavý ve svatebním (letním) šatu.

Racek chechtavý v prostém (zimním) šatu.

Racek chechtavý (Larus ridibundus) hnízdí ve velkých koloniích na rybnících snůška: 3 modrozelená až hnědá vejce, inkubace 4 týdny mláďata se líhnou s prachovým peřím a jsou hned schopna pohybu; jejich prsty již jsou spojeny plovací blanou potrava: hmyz, larvy, drobní živočichové, malé ryby, vylupuje hnízda pernaté zvěře a sbírá její vejce i malá kuřátka

Rybák obecný (Sterna hirundo) čeleď: RACKOVITÍ (Laridae) silně ohrožený druh největší výskyt: SV Evropa - hnízdí početně nejen při mořském pobřeží, ale i ve vnitrozemí, Nizozemí a Velká Británie, hnízdí i v Rumunsku a Španělsku u nás se vyskytuje v rybničnatých pánvích v J Čechách, na J Moravě (Nové Mlýny) a na vodních nádržích na Ostravsku

Menší než racek chechtavý, štíhlý, úzká křídla, hluboce vidličnatý ocas, obratně létá.

Ve svatebním šatě má černou skvrnu na hlavě zasahující až na temeno a červený zobák s černou špičkou.

V prostém šatě má bílé čelo, záda a křídla jsou šedá, zobák je hnědý až černý.

Rybák obecný (Sterna hirundo) hnízdí v květnu až červenci jednou ročně samice snáší 2-3 světle zelená až olivově hnědá, hustě tmavě skvrnitá vejce, na kterých sedí oba rodiče asi 20-22 dní a mláďata poté krmí oba rodiče asi 4 týdny potrava: hmyz, rybí potěr a drobné rybky tažný pták, na hnízdiště se vrací v květnu a odlétá v září

ČEJKA CHOCHOLATÁ (Vanellus vanellus) čeleď: KULÍKOVITÍ (Charadriidae) je naším běžným druhem černobílé zbarvení, podobné u obou pohlaví (samice má na hrudi bílou pásku) nápadná týlní chocholka 130-330 g

Typickým prostředím jsou mokřadní louky a pole, preferuje otevřená prostranství a nepříliš hustou vegetaci.

Sluka lesní (Scolopax rusticola) čeleď: SLUKOVITÍ (Scolopacidae) ohrožený druh u nás nejhojněji žijící sluka výskyt v celé Eurasii většina evropských sluk odtahuje na začátku října na jih a přezimuje ve Středomoří

Sluka lesní je veliká asi jako koroptev (váha 210-380 g, slepičky jsou větší), rezavohnědé zbarvení.

Sluka lesní (Scolopax rusticola) hlavním hnízdištěm sluk u nás jsou pahorkatiny a výše položené oblasti o hnízdo a výchovu mláďat pečuje pouze matka hnízdo vždy na zemi v mělkém, slabě vystlaném dolíku snůška 3-5 světlých vajíček s červenými a hnědými skvrnami (inkubace 22-24 dní)

Sluka lesní (Scolopax rusticola) potrava: kroužkovci, larvy hmyzu (červíkování) preferuje listnaté a smíšené lesy s kyprou a vlhčí půdou

Bekasina otavní (Gallinago gallinago) čeleď: SLUKOVITÍ rašeliniště, slatiniště, vlhké louky živí se červy, hmyzem, měkkýši, korýši, pavouky, semeny po potravě pátrá v mělké vodě i bahně

Svrchu převládá hnědé zbarvení s podélnými okrovými pruhy na zádech, středem temene světle hnědý pruh, po jeho stranách pruhy černohnědé.

Slukovití ptáci jsou schopni malou kořist chytit a polknout ji bez toho, aniž by zobák vytáhli ze země.

Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) čeleď: DYTÍKOVITÍ (Burhinidae) kriticky ohrožený druh rozšířen v západní Euroasii včetně severní Afriky a Přední Asie, ve východní Euroasii včetně Japonska a severní Číny), etiopské oblasti (Afrika od Sahary k jihu) a v orientální oblasti (J Asie) žije skrytě a létá za soumraku

Velký asi jako holub hřivnáč s krátkým silným zobákem a silnýma žlutýma nohama. Nápadně velké žluté oči, světle hnědý s tmavými podélnými skvrnami.

Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) řídce hnízdí v pustých, málo zarostlých krajinách a stepích v České republice existují jen ojedinělá pozorování, přesto není občasné zahnízdění zcela vyloučeno hnízdí v dubnu až červenci jednou až dvakrát ročně potrava: hmyz, plži a malí obratlovci

Hnízdo je vystlaný důlek v zemi. Samice snáší 2 světlešedá skvrnitá vejce na kterých sedí oba rodiče asi 25-27 dnů.