Počátky uherského státu Mgr. Jakub Němec VY_32_INOVACE_D1r0114
Maďaři patřili ke kočovným kmenům, které se pohybovaly na severu Evropy okolo řek Kamy a Visly na území dnešního Ruska. Během stěhování národů se odtrhli od finské větve a sestupovali dále na jih, kde hledali vhodné místo k usazení. Po vyhnání Avarů v 9. století se v oblasti Panonských pánví uvolnil prostor, který Maďarům vyhovoval (dostatek pastvin pro dobytek i koně, vhodná pozice pro útoky do okolních států). Původně se Maďaři živili kořistnickými nájezdy z oblasti dnešního Maďarska do všech směrů. Nejvíce byly postiženy státy Slovanů a státy vzniklé rozpadem Francké říše (maďarské kmeny se dostaly dokonce až do oblasti Burgundska).
V 10. století se Maďaři usadili v oblasti okolo řek Dunaje a Tisy. Přivedl je sem náčelník Arpád, od něhož se později odvozovala dynastie prvních vládců. V této oblasti však narazili na zájmy slovanského státu Velkomoravské říše. Ta byla oslabena spory o moc, a proto pro Maďary nepředstavovalo velkou potíž říši vyvrátit. Stalo se tak roku 906. Uhrové neměli zálusk na zisk velkého území, a proto Moravu neobsadili, i když k tomu měli příležitost. Bohatě jim stačilo území dnešního Maďarska, odkud pořádali výboje.
Náčelník Arpád 1) Socha náčelníka maďarských kmenů, který přivedl Uhry na území dnešního Maďarska. Socha pochází z Ópusztaszerského národního historického parku.
Kořistnické výpravy maďarských kmenů byly postrachem pro evropské státy po celou první polovinu 10. století. Přítrž nezřízenému rabování učinil říšský císař Ota I. s pomocí českého knížete Boleslava I. V roce 955 byli Uhrové na hlavu poraženi na řece Lechu (v dnešním Německu) a byli přinuceni vzdát se výbojného života. Knížetem uherského státu se po porážce stal Gejza (potomek náčelníka Arpáda), který přijal křesťanství, čímž se chtěl přiblížit západním státům Evropy. Přístup Maďarů k novému náboženství byl vlažný, což chtěli změnit misionáři z Čech a ze Svaté říše římské.
Bitva na Lechu 2) Konec uherských výbojů byl zapříčiněn úplnou porážkou maďarských vojsk na řece Lechu v roce 955, kdy se Uhrům postavila české a německé vojsko pod vedením římského císaře Oty I. Zde vyobrazení z kroniky pocházející ze 13. století.
Synem Gejzy byl Štěpán I., později nazýván Svatý. Dal si za úkol rozšířit křesťanství mezi všechny Maďary a přiblížit se tak ostatním středověkým státům Evropy. Uherský stát se rozkládal na pomezí vlivu byzantského a římského křesťanství, a proto papež nabídl Štěpánovi královskou korunu, čímž by si zabezpečil vliv katolictví. Štěpán I. byl korunován v roce 1000 a v témž roce bylo založeno arcibiskupství v Ostřihomi, čímž stvrdil přechod pod křídla západního křesťanství.
Svatoštěpánská koruna 3) Svatoštěpánská koruna společně s ostatními korunovačními klenoty. Svatoštěpánská koruna získala svou podobu až ve 12. století.
Uherské království se stalo suverénním státem, který nebyl podřízen Svaté říši římské. Vzhledem k tomu, že na západ nemohli Maďaři rozšiřovat svá území, obrátili se svou expanzivní politikou do ostatních světových stran. Na severu získali pod svůj vliv Horní Uhry (dnešní Slovensko), na východě obsadili Sedmihradsko (část dnešního Rumunska) a jižním směrem si podrobili část dnešního Chorvatska, Bosny a Srbska.
4) Pomník Štěpána I. Svatého v Ostřihomi. Štěpán I. Svatý
Obyčejní lidé těžko přivykali novým životním podmínkám. Stále měli potřebu měnit místo svého pobytu a uchovávali tak tradici kočovného života. Kočující jedinci byli přinuceni se usadit ve 12. století, kdy proběhla v celé Evropě zemědělská revoluce (nové postupy dlouhodobé zúrodňování půdy; poddanské povinnosti atd.). Uhrové se ze začátku uměli starat pouze o stáda dobytka, což jim bylo přirozeně nejbližší. Řemeslné a zemědělské postupy se postupně naučili od porobených slovanských kmenů.
1) Popiš život uherských kmenů během stěhování národů. 2) Uveď důvody, které ukončily kořistnický způsob života Maďarů. 3) Charakterizuj politiku Štěpána I. Svatého.
ČORNEJ, Petr; ČORNEJOVÁ, Ivana; PARKAN, František. Dějepis 2 pro gymnázia a střední školy: Středověk a raný novověk. 1. vydání. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 160 s. ISBN 80-7235-152-4. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny středověku a počátku novověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN 80-86218-82-1.
1) SZOLT, Varádi. Wikipedia.cz [online]. [cit. 5.5.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor:nte-kirarpad.jpg 2) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit. 5.5.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor:ota1_madari.jpg 3) CSVBIBRA. Wikipedia.cz [online]. [cit. 5.5.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor:crown,_sword_a nd_globus_cruciger_of_hungary2.jpg 4) HU:USER:VILLY. Wikipedia.cz [online]. [cit. 5.5.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/soubor:st._stephen,_esz tergom.jpg