OBSAH Akce říjen/listopad 2013...str.2 Imatrikulace 2013...str.2 Říjen na CEVRO Institutu...str.3 VOLBY Rozhovor - Vojtěch Kos...str.3 České parlamentní volby 2013...str.4 Německé parlamentní volby 2013...str.5 Plíživě se blížící změny v Rakousku?...str.6 Ázerbájdžán demokracii ve volbách neprokázal...str.7 ROZHOVOR - VOJTĚCH KOS Ing. Vojtěch Kos vystudoval Vysokou školu ekonomie a managementu v Praze. Po ukončení studia působil ve společnosti EuroTel. Nyní pracuje jako konzultant v oblasti řízení společností, prodeje a marketingu. Svou politickou kariéru zahájil vstupem do Občanské demokratické strany v roce 1996 a od roku 1998 až do roku 2010 byl zastupitelem Prahy 12. Výsledek Občanské demokratické strany v předčasných volbách do Poslanecké sněmovny je nejhorší od doby jejího vzniku. Myslíte, že má ODS ještě šanci se vzchopit anebo jsme svědky jejího úpadku? Jsem přesvědčen, že šanci má. V současné době probíhá očista, která je nezbytná k tomu, aby byla obnovena důvěra v tuto politickou stranu. Ovšem sama o sobě je tato očista jen krokem nezbytným, nikoliv však postačujícím. Zbavit se lidí, kteří pochopili politiku jako zdroj bohatství a přístupu k veřejným zakázkám, nebude stačit. Je bezpodmínečně nutné, aby ODS začala nabízet a hájit názory, se kterými se spoluobčané mohou ztotožnit. Součástí toho je jasná a srozumitelná komunikace vůči veřejnosti a silný slušný leader, který ji povede. Co říkáte na odchod některých politiků z ODS? Je mi líto odchodu lidí, kteří odešli, protože pro ně byla ODS až přespříliš ovlivňována lidmi, kteří měli ODS jako vstupenku k veřejným zakázkám. Nelituji však odchodu lidí, kteří ODS výrazně poškodili, a které jsme museli vyloučit. Vylučování není příliš demokratické, ale v mezních situacích je nezbytné. Bez něj by k obrodě nedošlo. ODS musela jasně dát najevo, že o takové politiky nestojí. pokračování str.3-1 -
AKCE ŘÍJEN/LISTOPAD 2013 24. -25.10. - Konference Agrarismus ve střední a východní Evropě 19. a 20. století 31.10. - Konference Konzervativní a křesťanskodemokratické strany v Evropě 10:00-17:00 atrium školy 6.11. - Konference Elektronický předpis odpoledne - atrium školy 11.11. - Diskuse Politologického klubu Intervence v Sýrii učebna 206 12.11. - Mezinárodní konference Toward the Transatlantic Trade and Investment Partnership 12:00-19:00 atrium školy 13.11. Povolební debata 18:00-20:00 14.11. Sport a bezpečnost atrium školy 14.11 Prezentace knihy Pavla Žáčka večer atrium školy 29.11. Maškarní ples IMATRIKULACE 2013 Vysoká škola CEVRO Institut letos přijala do prvních ročníků rekordní počet nových studentů. Velkému zájmu z řad uchazečů se těšily zejména soukromoprávní studijní obory - bakalářské Právo v obchodních vztazích a navazující magisterské Obchodněprávní vztahy, nově akreditované v loňském roce. Velký zájem byl i o stále ještě poměrně nový magisterský obor Bezpečnostní studia. Letos také škola poprvé otevřela nový ekonomický bakalářský obor Hospodářská politika. Rekordní počet nových studentů v prvních ročnících bakalářského i magisterského stupně studia si vyžádal, aby se letos poprvé uskutečnily slavnostní imatrikulace vždy ve dvou kolech. Imatrikulace nových studentů bakalářského studia se konala v úterý 15. října a imatrikulace nových studentů magisterského studia pak 17. října. Poté následovala Welcome párty pro nové studenty v baru Stromoffka, která byla velmi vydařená. - 2 -
ŘÍJEN NA CEVRO INSTITUTU Ve čtvrtek 3. října uspořádalo Centrum zdravotně-sociálních studií vysoké školy CEVRO Institut a Vyšší odborná škola zdravotnická, managementu a veřejnoprávních studií konferenci Šípkové Růženky zdravotní a sociální péče. Tématy byly - Stárnutí a dlouhodobá péče, Elektronický předpis a Standardy hrazené péče. V úterý 8. října proběhla konference na téma Německé parlamentní volby 2013, kterou pořádala vysoká škola CEVRO Institut a Politologický klub Mladých konzervativců za podpory nadace Konráda Adenauera. Tato konference se věnovala výsledkům a důsledkům parlamentních voleb, které v Německu proběhly 22. září. První blok konference zahájil Matěj Trávníček, který účastníky seznámil s novinkami v německém volebním systému, jež do něj přinesl nález Spolkového ústavního soudu. Následoval příspěvek Lukáše Novotného, který zhodnotil výsledky voleb v historické srovnávací perspektivě. Na tento příspěvek navázala Mária Pešeková, jež dále rozvinula analýzu volebních výsledků a posunů na německé politické scéně. Druhý blok odstartoval příspěvek Marka Buchty o využívání prvků politického marketingu v posledních trojích německých celostátních volbách. Následovaly dva příspěvky věnované důležitým fenoménům současné politiky našeho největšího souseda. Werner Böhler hovořil o fenoménu současné vůdkyně CDU, spolkové kancléřky Angely Merkelová. Miloš Brunclík přidal analýzu fenoménu nové strany - Alternativy pro Německo. Dne 10. října uspořádalo Centrum transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut (PCTR) první seminář v rámci projektu Klubové setkání. Hostem prvního setkání byl Michael Žantovský, který od roku 2010 působí jako velvyslanec České republiky ve Velké Británii a který je zároveň předsedou správní rady Aspen Institutu Prague a členem správní rady Aspen Institut ve Washingtonu. Michael Žantovský v minulosti pracoval pro agenturu Reuters, byl mluvčím prezidenta Václava Havla, senátorem a velvyslancem ČR v USA a v Izraeli. Dále se 10. října uskutečnil a půdě vysoké školy CEVRO Institut přednáška Liberálního institutu bývalého ministra financí a guvernéra centrální banky v Chile. Tématem přednášky byly "Důchodové systémy a hospodářská krize". Ve středu 16. října proběhla další akce Centra zdravotně sociálních studií na téma Zdravotnické prostředky a speciální potraviny v nové legislativě EU. ROZHOVOR - VOJTĚCH KOS pokračování ze strany 1 Co Vás vedlo ke vstupu do ODS? U nás v rodině se politika vždy probírala. Dědeček byl v padesátých letech vězněn několik let v Jáchymově a musel zvládat neuvěřitelnou dřinu v uranových dolech. To ale asi nebyl ten hlavní motiv. Snad to byl průběh Sametové revoluce, kdy jsem se již v pondělí 20. listopadu 1989 zúčastnil demonstrace po brutálním zásahu na Národní třídě 17. listopadu 1989. Neuvěřitelná atmosféra, možnost svobodně se nadechnout, být součástí historických změn to byl asi ten hlavní motor. A proč zrovna ODS? Jednoznačně je mému srdci nejbližší, liberálně konzervativní hodnoty, svoboda, volný trh, minimalistický stát. ODS teď není v nejlepší kondici, přesto se domnívám, že je lepší pracovat na jejím obrození, než z boje utíkat. Jaký je podle Vás největší problém české politiky? Jedním z hlavních problémů je, že nevznikají silné vlády. Dále vidím problém v neschopnosti politiků domluvit se a hledat konsensuální řešení v otázkách jako například důchodová reforma. Takové to otázky se musí řešit na širším základě za silné podpory většiny demokratických stran. Není možné, aby se takto významná a dlouhodobá záležitost vyžadující stabilitu pokaždé s novou vládou měnila. A třetí oblastí je absence velkých témat, jako by politické strany rezignovaly na předkládání konceptů a řešení, a soustředily se jen na prázdná hesla o fungujícím státu. - 3 -
Během letošních parlamentních voleb opět billboardy a plakáty zaplavily celou Českou Republiku. Novinkou však bylo, že většina stran upustila od negativní kampaně. Co myslíte, že je k tomu vedlo? Zdá se, že i tvůrci kampaní konečně pochopili, že kopání do kotníků je jako program málo a hlavně je kontraproduktivní. A to je dobře! Já preferuji pozitivní kampaň, souboj myšlenek a nápadů. Do voleb se jako tvář strany SPOZ zapojil i pan prezident Zeman. Je podle Vás vhodné, aby prezident propagoval jakoukoliv politickou stranu? Pan prezident Zeman je svérázný člověk, který, dle mého názoru, nedbá na zaběhlé konvence, ale je hnán jen svoji touhou po moci. Myslím si, že by prezident neměl protěžovat konkrétní politickou stranu. Navíc způsob, jakým to stávající prezident spolu s SPOZ dělají, mi přijde přihlouplý a ve výsledku neefektivní. Dle klesajících preferencí SPOZ se zdá, že i ostatní občané to vidí jako já. Jste pro omezení pravomocí prezidenta České republiky a úpravu Ústavy? Nedomnívám se, že by se měla Ústava měnit dle chování jednotlivých prezidentů. Bohužel doplácíme na změnu nepřímé volby prezidenta na volbu přímou. Uvidíme, jak se nová vláda k tomuto problému postaví. Já jsem však pro silný, řádně fungující Parlament, který by vytvořil přirozenou protiváhu prezidentovi, aniž by se zasahovalo do Ústavy. Další velmi diskutované téma je zavedení školného na veřejných VŠ. Jaký je na to Váš názor? Já sám jsme vystudoval soukromou vysokou školu a školné si hradil. Domnívám se, že vysokoškolské vzdělání je investice, která v budoucnu přinese lepší možnosti uplatnění na trhu práce, vyšší mzdu. Školné by mělo zůstat školám, aby přispělo ke zkvalitnění výuky. Je však vhodné, aby bylo doplněno systémem půjček a sociálních či prospěchových stipendií. Kateřina Šustková šéfredaktorka DOMÁCÍ České parlamentní volby 2013 Parlamentní volby jsou za námi, podívejme se tedy na průběh a formu kampaní, které strany zvolily. Snad všechny strany sázely na kombinaci kontaktní kampaně, využití internetu i klasických papírových medií, včetně billboardů všech myslitelných tvarů a velikostí. Tradiční strany se finančně vyčerpaly při nedávných volbách do krajských zastupitelstev a jejich kampaně se omezily na již poněkud ohrané rozdávání oranžových růží či balónků modrých barev. Naproti tomu ANO 2011 Andreje Babiše se svou finanční základnou podnikalo jedno obří setkání s voliči za druhým. Pro příklad si vezměme třeba okresní město Nymburk s počtem obyvatel okolo patnácti tisíc. ČSSD, ODS, KSČM a TOP 09 se zde spokojila s jedním meetingem. ANO 2011 zde mělo nahlášeno čtyři. Takový je rozdíl mezi finančními možnostmi Andreje Babiše a ostatními. Pro mladší skupiny voličů je pravděpodobně dobrou zprávou, že české strany se snad již naučily používat internet jako plnohodnotné medium a úroveň kampaně na něm doznala značného zlepšení. Po obsahové stránce sázely levicové strany (ČSSD, KSČM) přirozeně na nespokojenost obyvatelstva s některými kroky předchozích, pravicových vlád a stylistika letáků ČSSD, připomínající nevalné české bulvární plátky také vypovídá, na jakou skupinu obyvatelstva je jejich kampaň cílena. Zajímavý byl především postoj TOP 09, která se snažila od svých bývalých koaličních partnerů z minulé vlády co nejvíce distancovat. Pokusy ODS o vlastní program, odlišný právě od TOP 09, nebyly příliš úspěšné a zdá se, že voliči stále více důvěřují Kalouskovi a jeho prohlášením typu: Nemůžu za skandály svých partnerů. Ještě silnější vymezení proti minulosti nabízela KDU-ČSL, která slibovala, že se za žádných podmínek nebude účastnit vlády, tak jak tomu bylo v minulosti. Občanská demokratická strana se snažila odpoutat od skandálů předešlé vlády. Cílila svůj program na tradiční skupiny voličů jako jsou střední třída, drobní a střední podnikatelé. Nabízela například daňové úlevy pro koupi vlastního bydlení mladým rodinám, či snížení byrokracie pro podnikatele. Třešničkou na dortu byla jak chvástavá prohlášení zemanovců Zastavili jsme Kalouska atd. tak historicky první použití tváře současného prezidenta ČR na billboardu politické strany kandidující do PSP ČR. Jan Plaskač PMV, CEVRO Institut - 4 -
Předčasné volby vyhrála ČSSD, ale je opravdu vítězem? Po sečtení všech hlasů, se ziskem 20,45% předčasné volby do Poslanecké sněmovny vyhrála ČSSD a těsně za ní se umístilo hnutí ANO 2011. Dále se do Sněmovny dostala ODS, TOP 09, KDU-ČSL, KSČM a Úsvit. Přestože sociální demokraté vyhráli volby a získali 50 mandátů, jsou opravdu tím pravým vítězem? Hnutí Andreje Babiše ANO 2011 získalo pouze o tři mandáty méně, takže pokud bude chtít ČSSD sestavit vládu, bez jeho podpory se neobejde. I přes rozpory ve straně se předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka a místopředseda Michal Hašek shodují, že nejlepším řešením je koalice ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL. Avšak lidovci i ANO vyčkávají s dalším jednáním, dokud nebude vyřešena otázka předsedy ČSSD, kterou bude ústřední výkonný výbor sociálních demokratů řešit 10. listopadu. Zajímavé bude také sledovat povolební jednání o koaličním programu, například zda ČSSD uhájí svůj návrh na zvýšení daně z příjmu či zrušení druhého pilíře důchodové reformy. Vývoj povolebních jednání v posledních dnech a situace v ČSSD však naznačují, že sociální demokraté jsou ti, kteří budou muset ustupovat, přestože se stali vítězi voleb. -red- - 5 -
ZAHRANIČNÍ Německé parlamentní volby 2013 Komu volat, když chci mluvit s Evropou? legendární otázka bývalého ministra zahraničí USA Henryho Kissingera má dnes jednoznačnou odpověď Berlín. Dne 22. září se konaly právě ve Spolkové republice Německo parlamentní volby, které jsou pro Evropu důležitější než v minulosti, jelikož záchrana evropské měny bude hlavním úkolem příští berlínské vlády. Německo prožívá skvělé časy - nezaměstnanost je na nejnižší úrovni za posledních dvacet let, export roste zejména do prosperujících mimoevropských zemí a německý fotbal baví nejenom Němce samotné, ale i celý svět. Do této atmosféry přišla volební kampaň německých stran. Z pozitiva těžili hlavně vládní křesťanští demokraté (CDU-CSU), kteří spolu s liberální stranou (FDP) tvořili vládní koalici. Právě vládní reformy zapříčinily hospodářskou prosperitu v zemi, což potvrzovaly také volební průzkumy, které uváděly již od června více než 15% náskok CDU-CSU před sociální demokracií (SPD). Celá kampaň CDU-CSU byla postavena na jedné osobě populární kancléřce Angele Merkelové. V tom byl hlavní rozdíl oproti sociální demokracii, která popularitu svého kandidáta na kancléře a bývalého ministra financí v minulé vládě Angely Merkelové Peera Steinbrücka zcela postrádala. Obě strany zapojily do své volební kampaně tradičně mnoho dobrovolníků. Za CDU lze zmínit osvědčený tým team Deutschland. SPD vsadila na silnou kontaktní kampaň ode dveří ke dveřím (angl. Door to Door, něm. Tür zu Tür Wahlkampf). Liberálové (FDP) svoji kampaň postavili na tradičních tématech jako svoboda, liberalismus či ekologie. Strana Levice (Die Linke) v kampani vsadila na tváře nových předsedů 34 leté poslankyně a bývalé studentky slavistiky Katje Kippingové a odborářského předáka Bernda Riexingera. Stranu oslabil vnitřní boj mezi západní a východní frakcí. Velkou ranou pro Die Linke byla také smrt jejího zakladatele Oskara Lafointena. Tradiční kampaň měli také Zelení (Die Grϋne), kteří se hodlali definitivně posunout do pozice relevantní politické síly a stát se třetí nejsilnější stranou v zemi. Pirátská strana, která v kampani vsadila na tvář Edwarda Snowdena a aféru s odposloucháváním. Za zmínku stojí ještě kampaň euroskeptické strany s názvem Alternativa pro Německo (AfD), kterou založil hamburský ekonom Bernd Lucke. AfD se pustila do kritiky evropské měny a navrhuje vrátit Německu zpátky marku. Vítězem celostátních voleb se stala, podle očekávání, Křesťansko-demokratická unie se sesterskou Křesťanskosociální unií (CDU-CSU) pod vedením současné kancléřky Angely Merkelové. CDU-CSU získala 41,5 % všech hlasů, což je jedno z nevýraznějších vítězství strany v poválečné historii země. Strana Angely Merkelové získala 311 mandátů z 630. Druhou nejsilnější stranou v Bundestagu se stala sociální demokracie (SPD) se ziskem 25,7 % (192 křesel), což je o 2,7 % více než v roce 2009. Třetí v pořadí skončila tzv. Levice (Die Linke) s 8,6 % (64 mandátů) a poslední stranou, která se dostala do německého parlamentu, jsou Zelení s 8,4 % (63 mandátů). Obě menší strany si oproti roku 2010 výrazně pohoršily. Velkým překvapením skončili doposud vládní liberálové (FDP), kteří se ziskem 4,8 % zaznamenali svůj nejhorší výsledek v historii a poprvé od roku 1949 zůstanou mimo Bundestag. Jistý vliv na výsledek liberálů měl i fakt, že kancléřka Merkelová odmítla dát voličům své strany doporučení, aby svůj druhý hlas dali právě liberálům, jako to dříve doporučoval její předchůdce Helmut Kohl. Euroskeptická formace Alternativa pro Německo, která funguje na politické scéně něco málo přes 4 měsíce, zaznamenala solidní výsledek 4,7 %. Pirátská strana obdržela pouze 2,2 %, což je o 0,2 % více než v roce 2010. Volební účast byla 71,5 %, jedná se o pokračování klesajícího trendu od 70. let, kdy se účast pohybovala běžně kolem 90 %. Z celkem 16 spolkových zemí vyhrávala CDU/CSU ve 14, přičemž největší úspěch zaznamanala strana v Bavorsku (49,3 %), nejmenší naopak v tradičně levicovém Berlíně (28,5 %), ale i tak to zde stačilo na vítězství. SPD triumfovala pouze v Bremách (35,7 %), což byl nejlepší výsledek strany ze všech spolkových zemí, a v Hamburku, kde se odehrál nejtěsnější souboj mezi SPD (32,4 %) a CDU (32,2 %). Die Linke zaznamenala svůj nejlepší výsledek ve spolkové zemi Sasko Anhaltsko (23,9%), kde postkomunisté přeskočili sociální demokraty a skončili druzí. Zelení posílili v Hamburku, kde získali nejvíce z celého Německa (12,6 %). Liberálové překročili pěti procentní klauzuli pouze v 5 spolkových zemích, nejvíce získali v Bádensku-Wüntenbersku (6,2 %). AfD zaznamenala nejlepší výsledek ve spolkové zemi Brandenbursko (6 %). Ačkoli výsledek Angely Merkelové je jednoznačný, není jisté, zda se Německo nevydá na cestu předčasných voleb. Sociální demokraté již avizovali, že tzv. velká koalice pro ně není nepřekonatelný problém, to samé zaznívá z tábora křesťanských demokratů. Angela Merkelová vzápětí zavrhla možnost menšinové vlády, jelikož ta nemá v Německu valnou tradici. Lukáš Rieger PMV, CEVRO Institut - 6 -
Plíživě se blížící změny v Rakousku? Dne 29. září 2013 se v Rakousku volil Nationalrat. Výsledky však ne zcela zohledňují přání většiny Rakušanů, kteří dle výzkumů veřejného mínění chtějí změnu vlády a reformy. Složení 25. dolní komory parlamentu se totiž až tak výrazně nezměnilo. Dosud vládnoucí SPÖ (Sociální demokracie) získala v čele s kancléřem Faymannem ve 183 místném parlamentu 52 křesel (-2,4%). ÖVP (Lidovci) celkem 47 křesel (-2,0%). Za vítěze voleb, kterému některé průzkumy připisovaly i druhé místo, lze považovat FPÖ (Svobodné), kteří získali 40 mandátů (+3%). Dále 4% hranici překonali Zelení se 24 mandáty, Team Frank Stronach s 11 a NEOS (Liberálové) s 9 křesly. Populističtí liberálové (BZÖ) se 3,5% (-7,2%) z parlamentu vypadli. Nastává tedy otázka, jak dál. Dosavadní velká koalice SPÖ a ÖVP, která již není příliš oblíbená, poslední léta pouze udržovala status quo. Obě strany se nebyly schopné dohodnout na klíčových reformách (např. školství nebo vyřešit deset let starý návrh na reformu federace). Nedokázaly vyřešit ani daňovou reformu, kterou obě strany považovaly za klíčovou k dosažení vyrovnaného rozpočtu v roce 2016. Hlavními tématy, důchodovou a sociální reformou, se raději strany ani nezabývaly. Za zmínku dále stojí například stažení modrých přileb z Golanských výšin, magazínem Spiegel označené za trapné. Dále koluje zahraničně-politický bonmot, že kancléř Faymann jezdí do Bruselu bez názoru a vrací se s tím, který má Angela Merkelová. Jediná věc, která se pro dosavadní vládu jeví jako pozitivní, je fakt, že se rakouská ekonomika relativně dobře zotavuje z ekonomické krize a z toho plyne nízká nezaměstnanost. Rakouská společnost si však reformy státu dle veřejných průzkumů přeje, a proto není divu, že podíl těchto dvou největších stran na všech odevzdaných hlasech klesl po 68 letech na historické minimum 50,8%. Totéž dokazuje posílení pozice FPÖ a Zelených. Obě strany těžily jak z nekonání reforem,tak i z nevyřešení korupčních kauz. Velká otázka však zůstává nad budoucí vládou. Možností je totiž hned několik. Jako první se nabízí pokračování velké, avšak oslabené koalice. Taková koalice však pravděpodobně bude mít velké potíže při tvoření jakýchkoliv reforem. Nicméně levicové odbory by jí však uvítaly. A nakonec koalice SPÖ a FPÖ se jeví jako velice nepravděpodobná, a to jak z důvodu programových odlišností, tak z historického vymezení sociálních demokratů vůči Svobodným. ÖVP již má lepší výchozí pozici. Přece jen se na pravém středu nachází hned několik možných partnerů. Není však zcela jasné, zda by opakovaná vláda se Svobodnými byla stabilní. Nad další partnerem, stranou rakouského průmyslového magnáta Franka Stronacha (obdoba českého hnutí ANO 2011), visí určitý otazník. Otec zakladatel totiž není spokojen s volebním výsledkem, kde si přál získat alespoň 20 křesel. Nejen proto provádí určité čistky ve spolkových zemích a vyžaduje zpět dary, které své straně poskytl. Možná spolupráce s novou parlamentní stranou NEOS by si však ze strany Lidovců vyžadovala odvahu k reformám, hlavně té penzijní. Časem se tedy ukáže, zda se Lidovci odváží k jakémusi experimentu s menší dosud nevládní stranou, nebo zda půjdou opět do velké koalice. SPÖ, která již dostala mandát k sestavení vlády, by se však při odklonu lidovců pravděpodobně ocitla v izolaci - koaliční partner by se jen stěží hledal. Oficiální výsledky: http://wahl13.bmi.gv.at/ Filip Hainz PMV, CEVRO Institut - 7 -
Ázerbájdžán demokracii ve volbách neprokázal Situace v Ázerbájdžánu se nezměnila a posun k západním liberálním demokraciím je stále v nedohlednu. V prezidentských volbách, které se uskutečnily 9. října 2013, nebyly spatřeny žádné zásadní náznaky, jež by vypovídaly o demokratizačním a liberalizačním kurzu této země. Staronovým prezidentem byl již potřetí v řadě zvolen Ilham Alijev, muž vládnoucí Ázerbájdžánu již celé desetiletí. Bezesporu zajímavé, avšak nanejvýš podezřelé je, že současný ázerbájdžánský prezident převzal moc od svého otce v roce 2003. Ilhamův otec Gejdara Alijev byl šéf sovětské KGB v zemi a zároveň člen sovětského vedení. Stojí tedy za zmínku, že rodina Alijevů kontroluje zemi již od roku 1969. Nespravedlivé výsledky Opozice volby označila za nejšpinavější v historii země, což by samo o sobě nebylo v politice nic nového. Konec konců poražená opozice si málokdy odpustí podobné poznámky na účet vítěze, ale pro dotvoření celkového názoru na průběh a výsledky voleb je třeba prostudovat situaci v Ázerbájdžánu poněkud zevrubněji. Drtivé vítězství Ilhama Alijeva, necelých 85 % odevzdaných hlasů, už samo o sobě naznačuje manipulaci s volebními výsledky nebo přinejlepším s průběhem předvolebního boje. Camil Hasanli, hlavní opoziční kandidát, získal pouhých 5 % hlasů a ostatní opoziční vyzyvatelé měli výsledky mnohem zanedbatelnější. Hasanli sám hodlá výsledek voleb napadnout u soudu. Podobná až fenomenální vítězství jsou známá například z prostředí Ruska, kde již samotné výsledky voleb podrývají jejich autenticitu. Pozorovatelé OBSE, potlačování opozice Na prezidentské volby v Ázerbájdžánu dohlíželo 52 000 místních i zahraničních pozorovatelů, kteří průběh voleb kontrolovali. Uspokojivé změny a viditelný pokrok však nezaznamenali. Mimo jiné se pozorovatelé setkali s omezováním svobody slova, zastrašováním voličů, obviňováním kandidátů a omezování svobody shromažďování a sdružování. Na dozorování volebního procesu se podílela i Amnesty International, která poukazuje na celou řadu represí vůči opozičním stranám, prodemokratickým hnutím, médiím, včetně nevládních organizací. Opoziční strany tvrdí, že nashromáždily celou řadu důkazů manipulace s volebními výsledky. Mezi prohřešky, jichž se přívrženci vládnoucího klanu dopouštěli, mělo být falšování volebních lístků, rozvážení zverbovaných voličů po volebních okrscích a nahrazování lidí pobývajících v zahraničí nastrčenými osobami. Naopak jeden z českých pozorovatelů, europoslanec Miroslav Ouzký, si nevšiml během svého působení v Ázerbájdžánu žádných zásadních problémů. Poukazuje při tom na elektronickou kontrolu voličů, která měla zabránit opakovanému vstupu téže osoby do volební místnosti. Argumenty vítězů ze strany Nový Ázerbájdžán ve prospěch opětovně zvoleného prezidenta Alijeva jsou, že pod jeho vedením rapidně roste HDP a zvyšuje se míra životní úrovně společnosti. Bezesporu hlavní zdroj příjmů Ázerbájdžánu je těžba a export ropy a zemního plynu. Výtěžky jsou však alokovány nespravedlivě a neefektivně. Závěrem je nutné podotknout, že mezinárodní organizace pozorovatelské mise a ochránci lidských práv ještě nikdy v historii země neoznačili volby za demokratické a spravedlivé. Tomáš Horák PMV, CEVRO Institut - 8 -