BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 11 ROČNÍK XVIII. LIStopad 2012 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena???????????, Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice
Výsledky voleb do Zastupitelstva Zlínského kraje Ve dnech 12. a 13. října 2012 se uskutečnily volby do Zastupitelstva Zlínského kraje. V městysi Buchlovice bylo do stálého seznamu voličů zapsáno ve volebním okrsku č. 1 celkem 1.102 občanů, ve volebním okrsku č. 2 pak 960 občanů, úhrnem tedy 2.062 občanů. Voleb se celkem zúčastnilo ve volebním okrsku č. 1 480 občanů, ve volebním okrsku č. 2 428 občanů, celkem 908 občanů (volební účast byla 44,03 %). Výsledky voleb ve volebním okrsku č. 1: 1. místo KSČM s počtem hlasů 89 2. místo ČSSD s počtem hlasů 82 3. místo ZVUK s počtem hlasů 77 Výsledky voleb ve volebním okrsku č. 2: 1. místo ČSSD s počtem hlasů 88 2. místo KSČM s počtem hlasů 80 3. místo KDU-ČSL s počtem hlasů 70 V městysi Buchlovice zvítězila ČSSD se 170 hlasy, na druhém místě KSČM se 169 hlasy, na 3. místě ZVUK se 134 hlasy a čtvrté místo obsadila KDU-ČSL se 124 hlasy. (red) Buchlovický potok pod Dobřížkou (foto Bořek Žižlavský) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 1
Informace městyse Buchlovice Před více než dvaceti lety byla někdejší louka pod Barborkou, náležící břesteckému katastru, změněna na pole a obdělávána tehdejším zemědělským družstvem. Později opět zarostla trávou a v posledních mnoha letech zůstala ladem, neobdělávána. Možná, že jste si všimli, že se tato smutná skutečnost v průběhu letošního roku zásadně změnila. O louku je opět pečováno, byla sečena a seno z ní použito na krmení. Troufám si říct, že celá krajina pod Barborkou tím opět získala na kráse. Kéž by i jiné soukromé neobdělávané a hyzdící zemědělské plochy na Buchlovicku měly tolik štěstí... (foto -bž-) V měsících srpnu a září 2012 prováděli pracovníci Služeb městyse Buchlovice opravu stářím poškozené hřbitovní zídky. Po likvidaci břečťanu, který rozrušoval zdivo často i z obou stran, a rozebrání uvolněných bílých cihel, došlo k dostavění a uzavření koruny zdiva cihlovou stříškou. V rámci opravy byla vyměněna i stará kovová branka za novou v horní části hřbitova. Přes zimní období budou odkáceny další tuje narušující hroby. V příštím roce se počítá s rekonstrukcí obou pískovcových a litinových křížů na hřbitově, které pocházejí z 19. století. (foto -bž-) Upozornění před nástupem zimy V minulých letech jsme před zimním obdobím popisovali naši přípravu na zimní údržbu chodníků a cest v majetku městyse. Nebudeme se nyní v tomto opakovat, ale připomeneme jiné téma s tím související. Aby mohla technika k odhrňování sněhu plnit dobře své úkoly, musí mít dobrý průjezd. V této souvislosti opět žádáme spoluobčany, aby v zimním období omezili parkování na místních komunikacích. V krajních případech je třeba počítat s tím, že technika neprojede a místo nebude prohrnuto. Současně vyzýváme k prořezání přesahujících větví a keřů (včetně živých plotů např. v úzkých uličkách Povinohradí) nad profilem cest a chodníků do 1. 12. 2012. Po tomto termínu bude prořez podle potřeby prováděn pracovníky Služeb městyse Buchlovice. Ing. Josef Motyčka SMB p.o. Buchlovice V první polovině měsíce října byla dokončena z převážné části nákladem městyse Buchlovice rekonstrukce kaple sv. Kříže na Smraďavce, jejíž etapy z důvodu vysychání zdiva probíhaly od roku 2008. Letošní závěrečnou část, která zahrnovala stažení celé stavby, opravy kleneb, úpravu pramene, osazení oken, vnitřní a vnější omítky aj. provedly firmy Rybárik a DHJ Buchlovice. Interiér kaple byl ve spolupráci s památkáři upraven do své původní podoby tzv. vodní kaple. V současnosti probíhá stěhování původního, zrekonstruovaného mobiliáře do kaple. Se slavnostním otevřením raně barokní kaple sv. Kříže se počítá v jarních měsících příštího roku. (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 2 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 3
Záchrana zanedbané aleje Pokud jste za poslední měsíc procházeli pod Barborkou, jistě jste si všimli počátku obnovy léta neudržované javorové aleje směřující od Dobřížky kolem bývalé hájovny Obory pod Čertovo sedlo. Záslužné záchranné práce, kterým předcházela odborná inventarizace a zhodnocení stavu tamní zeleně, provádějí ing. Martin Tomešek a ing. Roman Krejča se svými přáteli pod hlavičkou ZO ČSOP 63/03 Buchlovice. Na projekt nazvaný Revitalizace aleje pod Hořínkovou hájenkou získali částečnou finanční dotaci v rámci Programu péče o krajinu. Část vzrostlých sazenic stromů, které nahradí některé dožité kusy, časté náletové dřeviny a zaniklou část aleje, hradí městys Buchlovice, jenž se podílí se svou technikou i na jiných pracích. Po pročištění a dosazení aleje získá toto půvabné a klidné místo pod Barborkou nejenom pro Buchlovjany, ale i pro pěší turisty svou původní podobu, jakou mělo před dlouhými desetiletími, kdy byla alej vysázena a poté dlouho udržována. Záměrem jmenovaných členů ČSOP je zřídit v aleji i zastavení s posezením s výhledem na hrad Buchlov, Dobřížku a vrcholek Holého kopce. Věříme, že se vše podaří, a za všechny budoucí návštěvníky aleje i za městys Buchlovice jim za jejich nezištnou práci vyřizuji upřímné poděkování. Za městys Buchlovice Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 4 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 5
Co se děje na druhé straně hranice? 1. ročník Soblahovského kotlíku ve vaření gulášů výsledky Na prvom ročníku Soblahovského kotlíka vo varení gulášu sa zúčastnilo 8 družstiev, ktoré sa snažili uvariť guláš, ktorý presvedčí návštevníkov Leta s hudbou, že ten ich je najlepší, tomu nech dajú svoj hlas. Názvy zúčastnených družstiev: Beťári, OŠK Soblahov, Farníci Soblahov, IŠK Turisti, Čert a Káča, Balajovci, Prisťahovalci, Borisov tatko. Spolu ochutnalo guláš 298 návštevníkov. Víťazom 1. ročníka Soblahovského kotlíka sa stalo družstvo Beťárov pod vedením gulášmajstra Miroslava Mrázika a členov: Richarda Lintnera, Miloša Lintnera, Tomáša Hlavačku. I keď víťaz bol len jeden, ostatné družstvá neboli sklamané, pretože v tejto súťaži išlo o zábavu, radosť ponúknuť svoj produkt ostatným návštevníkom. Ak bude možnosť, prídu i o rok a navaria ešte lepší guláš, aby víťazná varecha bola ich. Zuzana Hrnčárová, Miloslav Hrdý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 6 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 7
Módní přehlídka v ZŠ Buchlovice První ročník módní přehlídky pořádané Sdružením rodičů při ZŠ Buchlovice ve spolupráci s firmou Happy mode se vydařil. Návštěvnice mohli zhlédnout nejen přehlídku podzimních modelů, ale i vystoupení tanečníků skupiny Rokaso z Uherského Hradiště. Ženy zaujaly také nádherné šperky z chirurgické oceli i výrobky z ptačích pírek. Málokterá z návštěvnic odolala, většina žen otevřela peněženku a udělala si radost alespoň nějakou maličkostí. Vždyť pro koho chceme být krásné? SR děkuje všem svým členům, kteří aktivně pomohli s přípravou celé akce. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 8 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 9
Informace místní knihovny Z nových knih: Naučná literatura pro dospělé S. Junger: Válka (Jeden rok války v Afghánistánu) L. Šimánek: Z Nového Zélandu přes Havaj do Austrálie Z. Lukeš, J. Podrazil: Jože Plečnik (Průvodce po stavbách v ČR) N. Longley: Slovinsko (Turistický průvodce) E. Kloudová: Kuchařka moravských vinařek Krásná literatura pro dospělé C. Larsen: Mánie H. Mankell: Neklidný muž T. Egeland: Lži otců A. Picková: Daleká cesta C. Hofmannová: Afrika, má láska (4. díl Bílé Masajky) K. Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch (cena Magnesia Litera 2010) V. Fojtová: Ryzlink ostrý jako nůž V. Diffenbaughová: Řeč květů D. Steel: Narozeniny Nejen pro maturanty P. Corneille: Cid P. A. C. de Beaumarchais: Lazebník sevillský, Figarova svatba A. Jirásek: Lucerna G. Preissová: Gazdina roba F. Šrámek: Měsíc nad řekou K. Čapek: R.U.R., Bílá nemoc, Matka V. Woolfová: K majáku Naučná literatura pro děti a mládež E. Obůrková: Kam za příšernými strašidly a jejich ohavnými rejdišti Krásná literatura pro děti a mládež J. Nesbo: Doktor Proktor a vana času R. Kopecká: Čimpulák a Čapír knihovnice Nový kalendář Klubu českých turistů Rok se sešel s rokem a dnes vám opět představujeme nový oblíbený kalendář na rok 2013 nestora slováckého Klubu českých turistů, pana Vojtěcha Rosůlka ze Starého Města. I tentokrát se na jeho stránkách setkáváme s desítkami černobílých fotografií z prostředí Chřibů. Mezi pamětnickými snímky je i řada fotografií ze současnosti, které doplňují výstižné popisky. Kalendář je opět možné zakoupit v Turistickém informačním centru v Buchlovicích. (-bž-) Sběrová činnost v ZŠ Buchlovice Žáci naší školy se aktivně zapojili do několika projektů, které souvisejí s ekologickou výchovou ve škole. V každé soutěži v rámci ekoprojektů žáci sbírají body, za které si pak z katalogu vybíráme různé moderní učební pomůcky, kancelářské nebo sportovní potřeby pro žáky. Široká veřejnost se do těchto aktivit v průběhu roku může zapojit taktéž a pomoci nám tak nasbírat více bodů a to prostřednictvím kteréhokoliv žáka naší školy (svých příbuzných, dětí ze sousedství atd.). Větší sběrové akce budou veřejnosti oznámeny vždy v časovém předstihu formou hlášení místního rozhlasu, plakátků a na webových stránkách školy. Co vše tedy můžete osobně nebo prostřednictvím žáků ve škole odevzdávat v průběhu celého roku: V rámci ekosoutěže Velká soutěž s Rudou Sběráčkem sběr papíru i kartonů bude probíhat až do konce školního roku V rámci soutěže Recyklohraní aneb Ukliďme si svět! sběr drobného elektra (fény, mixery, žehličky, elektrické hračky, dálkové ovladače, mobily, klávesnice, ) Nejedná se ale o sběr ledniček, televizorů a dalších velkých spotřebičů! sběr vysloužilých baterií, monočlánků, V rámci spolupráce s firmou Cart4Future sběr tonerů a cartridgí z tiskáren mohou je u nás odevzdávat i podnikatelé, majitelé firem i běžní občané V rámci soutěže Nakrmte Plastožrouta sběr vršků od PET lahví i jiných plastových uzávěrů od mléka, džusů, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 10 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 11
Zpívání o víně 30. září 2012 Foto: Oldřich Stránský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 12 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 13
Vernisáž výstavy V hraběcích službách Foto: Bořek Žižlavský V pátek 5. října přivítala Galerie na půdě Muzea Podhradí Buchlovice poměrně velké množství převážně buchlovických návštěvníků. Spolek podporovatelů historie Buchlovic připravil výstavu nazvanou V hraběcích službách, která na více než sto fotografiích přibližuje někdejší Buchlovjany, kteří byli zaměstnáni v různých profesích a funkcích na Berchtoldově velkostatku v období od počátku 20. století do konce II. světové války. Mezi vzpomínanými můžete uvidět fotografie příslušníků rodin Kaňovských, Gottwaldů, Schwarczů, Dušků, Daňhelů, Vlášků, Mrkvů, Špičáků, Gottfriedů, Bečáků, Poláků, Němců, Ženatých a dalších. Během slavnostní vernisáže vyhrávala dechová hudba Buchlovjané. Vernisáž navštívil i předposlední majitel velkostatku Buchlov Leopold II. Berchtold v podání pana Vladimíra Procházky z Uherského Ostrohu, který pronesl k přítomným krátký proslov. Spolupořadatelem akce byl městys Buchlovice. Výstava potrvá do poloviny měsíce března 2013. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 14 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 15
Na besedě v domově pro seniory Dětský bazar věcí byl úspěšný V rámci dní otevřených dveří v Domově pro seniory Buchlovice 10. října 2012 přijali pozvání vedení domova i představitelé městyse Buchlovice. Starosta ing. Jiří Černý a místostarosta Bořek Žižlavský téměř dvě hodiny besedovali s obyvateli domova, vzpomněli např. probíhající investiční akce městyse a ty, které se chystají na příští rok. Poté proběhla neformální diskuse a zbyl i čas na zodpovězení dotazů. (foto -bž-) 17. a 18. října se uskutečnil na Československém kulturním centru zimní bazar dětských věcí, který pořádalo dětské studio Bambino. Tentokrát můžeme říct, že byl velmi úspěšný, protože malý sál byl zcela zaplněný zimním oblečením pro děti všeho věku, sportovními potřebami, kočárky a nejrůznějšími věcmi, které děti potřebují od nejútlejšího věku až po teenagery. Věci k prodeji nabídlo 30 rodičů a nakoupit nebo vybrat si něco pro své ratolesti přišlo asi 150 lidí. Návštěvníci byli nejen z Buchlovic, ale také z Břestku, Tupes nebo Uherského Hradiště. Mnozí se velmi pochvalně vyjadřovali k citlivé a krásné rekonstrukci staré školy, prohlédli si probíhající obrazovou výstavu a spojili příjemné s užitečným, když ještě navštívili se svými dětmi náš zámecký park. Všem příznivcům, dětem i rodičům děkujeme za podporu v našem snažení. Dětské studio Bambino (foto bž) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 16 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 17
Buchlovice pomáhají 2012 V neděli 14. října proběhl v sále ČSKC charitativní koncert Buchlovice pomáhají 2012. Více než 150 diváků prožilo výjimečné odpoledne plné kvalitní hudby. Nejeden z diváků vyjádřil velké překvapení nad množstvím a především dobrou úrovní buchlovických muzikantů a zpěváků všech žánrů a generací. Jedinečným zážitkem bylo i vystoupení pantronky koncertu paní Věry Domincové za doprovodu CM Pentla. Výtěžek ze vstupného byl obohacen ziskem z prodeje štrůdlů, muffinů a dalších sladkostí, o který se postaralo pořádající Misijní klubko a děti z Buchlovjánku. Celkem jsme tedy mohli na konto Oblastní charity Uherské Hradiště poslat 19 008,-. Celá tato částka poputuje na pomoc dívčímu sirotčinci Girls Orphanage at Badulla. Všem zúčastněným divákům i účinkujícím děkujeme a těšíme se za rok ve stejnou dobu opět na shledanou! Misijní klubko Buchlovice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 18 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 19
CENTRUM OSOBNÍ ASISTENCE Osobní asistent je pro nemocného člověka pomocnou rukou anebo třeba jen oázou klidu a pochopení. Potřebujete ke studiu, práci, trávení volného času, či každodenním úkonům asistenci další osoby? Potřebujete odlehčit v péči o Vaše zdravotně postižené dítě, partnera či rodiče? Máte zdravotní postižení a chcete si sám/sama rozhodovat o náplni svého života? Pokud odpověď na některou z otázek je ANO, pak jsou naše služby určeny přímo VÁM. Naším posláním je pomoci lidem se zdravotním postižením žít život v jejich přirozeném sociálním prostředí. Naším cílem je prostřednictvím péče osobních asistentů zajistit lidem se zdravotním postižením soběstačnost. Osobní asistenci poskytujeme v domácím prostředí uživatelů, ale i mimo něj (asistence při cestování, pobytu v lázních, nákupech, ale třeba také při doprovodu k lékaři) v regionu Uherské Hradiště a blízkém okolí. KOMU JE SLUŽBA URČENA? Zdravotně postiženým dětem, dospělým i seniorům, jejichž soběstačnost je omezena. Podmínkou je vůle uživatele nebo jeho rodiny dosahovat s pomocí osobního asistenta cílů, které by byly bez asistence nemyslitelné nebo jen těžko proveditelné. CO VÁM NABÍZÍME? pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu pomoc při osobní hygieně, pomoc při zajištění stravy pomoc při zajištění chodu domácnosti výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti zprostředkování kontaktu se společenským prostředím pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí KDE NÁS NAJDETE? Centrum osobní asistence Moravní nábřeží 81 686 01 Uherské Hradiště-Rybárny Tel.:572151454,723702153 E-mail:coa@uhradiste.charita.cz www.uhradiste.charita.cz Rozhodující je volba uživatele, jeho přání a cíle. Osobní asistenci poskytujeme sedm dní v týdnu, vč. svátků, v případě potřeby i v nočních hodinách. Služby si uživatel hradí na základě aktuálního Ceníku služeb Centra osobní asistence. Střecha kostela potřebuje naši pomoc Vážení spoluobčané, dovolte, abychom Vás seznámili s dalšími aktivitami, které mají pomoci získat prostředky na opravu střechy kostela, která je z velké části v havarijním stavu. Velmi lákavou bude jistě možnost SPECIÁLNÍ PROHLÍDKY KOSTELA včetně míst, kam se dostane málokdo. Nahlédnout budete moci do zimní kaple, podíváte se, odkud sledovala mše svaté zámecká šlechta, a pro fyzicky zdatné je tu i možnost vystoupat do věže ke zvonům (samozřejmě na vlastní nebezpečí). V hlavní lodi pro Vás bude připravena výstava fotografií ze zajímavých historických událostí vážících se k našemu chrámu např. ze sundávání zvonů z věže, z rozšiřování kostela, z různých církevních událostí za účasti Berchtoldů, z hrobky pod kostelem atp. Tyto materiály spolu s cca 15 minutovými komentáři k historii kostela pro Vás připravili členové Spolku podporovatelů historie Buchlovic. Tímto jim velmi děkujeme za odbornou spolupráci. Prohlídky proběhnou v neděli 18. listopadu 2012 od 13 do 17 hodin. Komentáře budete moci vyslechnout vždy každou půlhodinu. Cena vstupného je 50, a veškerý výtěžek bude poukázán na oficiální konto na opravy střechy kostela. Dále jsme díky štědrosti pana Matějky, majitele firmy Zbirovia připravili BURZU NÁŘADÍ, jako jsou motyky, hrábě, dílenské nářadí atd. Jedná se o nové nářadí, jehož seznam spolu s cenami si budete moci podrobně prostudovat na www.strechakostela.wz.cz nebo na nástěnce KDU-ČSL na náměstí na budově bývalého kina. Na stejných místech bude zveřejněn i konkrétní termín a místo prodeje nářadí. Zisk z této burzy bude opět poukázán na oficiální konto na opravy střechy kostela. A protože se farníci chtějí taktéž velmi aktivně zapojit, rozhodli se nabídnout svým spoluobčanům a samozřejmě nejen jim své SLUŽBY, za jejichž vykonání nezaplatíte jim, ale odpovídající částku poukážete na oficiální konto sbírky na opravu střechy kostela. Za všechny uvádíme pár příkladů: služby architekta, malíře pokojů, švadleny, pečení dortu či jiných zákusků, očištění hrobu, úklid listí, kácení stromu, řezání dřeva, Celkový seznam nabízených služeb spolu s kontakty na jejich vykonavatele naleznete opět na www.strechakostela.wz.cz a na nástěnce KDU-ČSL na náměstí na budově bývalého kina. Seznam budeme průběžně aktualizovat. Pokud by Vás napadlo něco jiného, s čím bychom Vám mohli za adekvátní úplatu pomoci, nebo v případě jakýchkoliv jiných dotazů se obraťte na Ing. Petru Kropáčovou, tel. 737869827, e-mail: petrakropacova@centrum.cz. Mistryně ČR v házené je z Buchlovic Mistryní České republiky v házené pro rok 2012 v kategorii starších žaček se stala žákyně ZŠ Buchlovice Sabina Kutálková. Zlatou medaili vybojovala v silné celorepublikové konkurenci s družstvem DHK Uherské Hradiště, vedené trenéry R. Gertnerem a A. Střelcem. Dnes třináctiletá Sabina se věnuje házené již čtvrtým rokem a, jak sama říká, je to sport hodně tvrdý a fyzicky náročný. Díky házené jsem procestovala téměř celou republiku a poznala také okolní země jako Slovensko, Rakousko, Chorvatsko a letos se chystám ještě na turnaj do Švédska, na který se hodně těším, dodává. V současné době hraje za HK Veselí nad Moravou. -red- BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 20 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 21
Čím je památná Wroclaw pro Buchlovice? Wroclaw (česky Vratislav, německy Breslau) leží při soutoku Odry a několika menších řek. Toto historické hlavní město Slezska, patřící Rakousko-Uhersku, bylo roku 1742 připojeno k Prusku. Stalo se tak po prohrané válce o rakouské dědictví mezi pruským králem Bedřichem II. a Rakousko-Uherskou císařovnou Marií Terezií. Z Vratislavi pochází deset nositelů Nobelových cen a řada dalších významných rodáků namátkou slavný i v Čechách známý lékař Jan Jesenius, nebo legendární stíhací letecké eso z první světové války Manfred von Richthofen. Už necelý rok po obsazení Československa Německem v roce 1939 začalo zatýkání členů odboje. Na Uherskohradišťsku to byla především vojenská organizace Obrana národa, která měla řadu členů a spolupracovníků i v Buchlovicích. Bylo tu postupně gestapem zatčeno 28 lidí, z nichž tři byli odsouzeni k trestu smrti, dva popraveni a osm na následky útrap ve věznicích zemřelo. Velká část buchlovických odbojářů prošla právě věznicí na Kletschaustrasse v Breslau, podobně jako další z Uh. Hradiště a okolí. Další věznice byla na Freiburgerstrasse, kde byl zároveň soud, od kterého se odsouzení vězni vraceli zpátky na Kletschaustrasse, kde se popravovalo gilotinou. Za období války tu podle polských pramenů bylo tímto způsobem popraveno 700 až 800 lidí, z toho 380 Čechů a Slováků, 264 Poláků a 100 Němců. Dva občané Buchlovic Karel Kozák a František Simota tu byli také popraveni, Albert Orlita unikl jen o příslovečný vlásek. Dlouho jsem se chystal toto město navštívit a pokusit se tato, pro nás historická, místa najít. Příležitost se našla v létě 2012. Největší obavy jsem měl z toho, že ulice se bude jmenovat jinak, případně, že válečné události to tam mohly všechno změnit k nepoznání. Dnešní doba má řadu výhod a jedna z nich je internet. Tam jsem také zjistil, že tehdejší ulice Kletschkaustrasse se dnes jmenuje Kleczkowska a na mapě uvedený údaj Zaglady karne Nr.1 v čísle 35 označují věznici. Pak už nebyl problém zadat do navigace údaj Wroclav Kleczkowska 35 a přijeli jsme přímo na místo. Věznice byla vybudována v roce 1895, zdi jejích budov jsou typické režným zdivem, tj. bez omítky. Velký blok budov má v přední části v ulici Kletschaustrasse č. 35 ve dvoupatrových domech byty zaměstnanců, vlastní věznice je obehnána vysokou asi pětimetrovou zdí, dnes ještě navíc s koly žiletkového ostnatého drátu na vrcholu. V areálu je ještě jedna budova z novější doby, podle mříží v oknech soudě, sloužící rovněž stejnému účelu. U vjezdu do areálu je pamětní deska připomínající polské politické vězně z poválečných let. Když jsme obcházeli celý areál, našli jsme na vysoké zdi další desku, instalovanou na paměť polských vysokoškoláků a jejich profesorů, kteří tu byli v době války vězněni a popravováni. Postrádali jsme tu připomínku českých obětí a přiznám se, trochu mne to mrzelo. Až později, doma jsem z internetu zjistil, že tam taková deska přece jenom je, ale přehlédli jsme ji kvůli stavebním pracím (instalace žiletkového drátu na zeď), kvůli kterým se muselo přejít na druhou stranu ulice. Několikahodinovou návštěvu Wroclawi jsme zakončili prohlídkou překrásného a zrekonstruovaného historického centra města, které jinak utrpělo při přechodu fronty dost značné škody, protože německá armáda z města udělala pevnost s cílem zastavit postup Sovětské armády. Historie střední Evropy kráčela různými směry, jedno obyvatelstvo střídalo druhé. Po přechodu fronty většina německého obyvatelstva uprchla a po stanovení nových hranic s Německem Odra - Nisa byl prostor znovu osídlen Poláky, Wroclaw paradoxně těmi, kteří uprchli ze Lvova, obsazeného Sovětským svazem v roce 1939. Při různých cestách je tak možné si docela dobře připomenout různé historické souvislosti v širším, ale i v úzce regionálním kontextu. Albert Orlita BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 22 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 23
Český dům v Buenos Aires V květnovém zpravodaji v článku Naši krajané v Argentině jsem se zmínila o znovuotevření a zrenovování Českého domu ve čtvrti Avellaneda - Valentin Alsina v Buenos Aires 10. 10. 2011. O jeho obnovení se zasloužila a na něm se podílela druhá a třetí generace potomků našich krajanů. O prázdninách v České republice na pozvání svého bratrance pobýval pan Mario Matoušek se svojí manželkou Martou. S manželi Matouškovými jsem se setkala v Prušánkách na Břeclavsku. Oba se už narodili v Argentině, perfektně umí česky, jsou milí a velice příjemní. Jsou zapálení pro činnost a kulturní život krajanů v Českém domě. Ochotně odpovídali na mé zvědavé otázky. Paní Marta vzpomínala a přiblížila mně mé příbuzné, které osobně znala a ještě zná. Český dům byl téměř 35 let uzavřen, hrozilo, že krajané o něj přijdou. Nejdříve se mezi krajany sehnalo 50 000 dolarů, aby se daly do pořádku všechny majetkové a daňové záležitosti. Dalších 30 000 dolarů jako sponzorský dar věnoval architekt českého původu Stanislav Kocourek. Dokonce sám vypracoval projekt na opravu a obnovu vnitřního interiéru domu (voda, omítky, elektrika). Hodně drobných řemeslnických prací a úklid po nich si udělali krajané sami. Jsou vděční za každý finanční příspěvek z českého velvyslanectví. V posledních letech je omezený a menší. Česká vláda platí a každoročně vysílá do Bs.As. učitele (učitelku) českého jazyka. Český jazyk se i s ostatními jazyky vyučuje na Kennedyho univerzitě v Buenos Aires, kam v poslední době přichází nebo přijíždí hodně zájemců, hlavně z řad mladých lidí. Také manželé Matouškovi výuku českého jazyka stále navštěvují, aby si udržovali a procvičovali hovorovou češtinu. Než začal fungovat Český dům, bylo to místo setkávání s přáteli, předávání informací z pravlasti i ze života české a slovenské komunity. Pro vybavení společenského sálu v domě bylo potřeba zakoupit asi 140 nových židlí. Byla uspořádána peněžní sbírka. Na každé židli pak bude napsáno jméno toho dárce, který ve sbírce přispěl na tuto židli. Další finance mezi sebou krajané získávají vydáváním jakýchsi bonusů v hodnotě 100 pesos. Z finančních důvodů už neprobíhá vysílání pro české krajany v argentinském rozhlase. Informace o akcích v Českém domě jsou předávány v německém vysílání rozhlasu ve španělštině. 8. 10. 2012 se v Českém domě slavilo první výročí jeho znovuotevření. Na slavnostní večeři s připraveným pestrým programem byla veliká účast. Krajané různého věku přijeli z celého Buenos Aires a okolí. Pohodové atmosféry se skvělou náladou a zábavou všech účastníků byl přítomen i nový český velvyslanec, prý vydržel až do konce oslavy. Možná, že někteří občané Buchlovic ani neví, že mezi nimi žije spoluobčanka, která má ve svém rodném listě místo narození Lamos de Zamora Argentina. Je to paní Marie Kozumplíková, Děvčátko nebo kluk? Denně prosí maminku modrooká Anička:,,Maminečko moje zlatá, kup mně prosím bratříčka! Nemá malá Aninka nemá ani zdání, že se stává dosti často:,,kluci nejsou k mání! Bude holka, nebo kluk?! Ať to bude tak či tak buďme zticha! Ani muk! Hlavně aby bylo zdravé! To je pravé ořechové! Když to bude zase kluk ať je to kluk jako buk která jako půlroční holčička s rodiči r. 1930 připlula do Hamburku. Pak se rodina usadila v Buchlovicích. Vyprávění manželů Maria a Marty Matouškových zpracovala a děkuje za příjemné odpoledne strávené s nimi Eva Hřibová když to bude děvčátko bude naše poupátko. Až budou už dospěláci poperou se s každou prací. lidičky hej hola lidé moji! Přiznejme si to přec že žít za to stojí! BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 24 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 25
Dnes vám nabízíme dvě fotografie z Buchlovic, které dokreslují tehdejší život v obci. První z nich byla pořízena na náměstí v polovině 60. let a druhá pochází ze 70. let z areálu cihelny. (Fotografie poskytl pan Pavel Ondrůšek.) Podle starých fotografií a pohlednic zrekonstruovala paní Zdenka Blažková z Buchlovic ve spolupráci s PhDr. Ludmilou Tarcalovou ze Slováckého muzea v Uherském Hradišti původní podobu čepení buchlovského kroje. Krojovaná dívka na fotografii je navíc oblečena do zrekonstruovaného originálního mušelínového fěrtůšku starého sto dvacet let. (foto Antonín Zálešák) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 26 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 27
Z pamětí Zuzany Mikulčákové Strýc Jurča Strýc Jurča byli (s odpuštěním) ševc, jak se u nás v Buchlovicích říkávalo, a taky ševc dobrý a taky dobrý křesťan, léta zastávali úřad kostelníka, na čemž si nemálo zakládali. Jinak byli otec početné rodiny, vychovávali se ženou šest chlapců a jednu dceru, bývalo tedy u nich veselo, zvláště když si každý ze synů přivedl kamaráda. Sylva měl kamaráda Tondu Mikulčákového, který se také dvořil jeho sestře Mařce. Zábava bývala rozmanitá. Na podzim se presovala jablka a vařily se trnky, při čemž se sešlo mnoho mládeže obojího pohlaví, nechyběla ani harmonika a všelijakým hrám a žertům konce nebylo. Nebo se u kotle vystřídala celá Lhotka a trvalo to někdy až tři týdně. V zimě se četlo z knížky, půjčovali je jedni druhým, dralo se peří, při tom také nebyla o zábavu nouze. A také se hrávaly karty! A když přišla doba postu, v každém domě, ale u Jurčů zvláště, se modlíval růženec. Strýček Balcar (nazývali se tak po svém otcovi, který se jmenoval Baltazar) byli na to zvláště přísný, u nich byl celý den samá modlitba ráno, když vstali, děkovali Bohu, před jídlem se modlili i po jídle, když zvonili poledne a také klekání, nebo když někdo umřel a zvonili mu hodinku. Nevadilo jim, když chlapci přišli na besedu, aby se růženec nepomodlili. Stáhlo se světlo lampy, všichni si poklekali na zem, strýček Balcar vzali růženec a předříkávali (který se pro nás krvavým potem potiti ráčil) ostatní hlasitě odpovídali. Jednoho večera nepředříkávali strýček, byli jakýsi ospalý, a proto za něj zaskakovala tetička. Všichni domácí byli přítomni a také Tonda Mikulčák, všichni hlasitě odpovídali, ale strýček nějak ustávali, monotónní odpovědi jich uspávaly, pomalu podřimovali, až usnuli. Sylva se podíval na Tondu a hned si porozuměli, potichučky vstali, povytáhli světlo a rozdali karty. Co bylo rodu mužského, hned bylo kolem stolu. Jenom ženy zůstaly klečet a potichu se ještě modlily. Tonda třískl kartou o stůl a křičí trumf! A Sylva na to herce! A tak si počínali, jako by ani hru nebyli přerušili. Strýčka ten hluk probudil a nemohli si hned uvědomit, co se děje a viďa, že klečí na zemi, vzpomněli si, že se modlili růženec. Jemináčku, co je, co je, už jsme se pomodlili? A chlapci se nedali rušit a jen letmo odpovídali: Už dávno, hrajeme už třetí hru! A jejda rači, to sem tak usnůl? Balcarka se právě domodlila a když slyšela tu řeč, povídá: Ty si ale trůba, usneš a necháš se Snímek časného podzimního rána na Trnávkách pořídila Františka Mičkalová od chlapců balamutit. Strýček se poškrábali na holé lebce a mysleli, že je to pravda. Parašutisté z Buchlovic Padáky se začaly používat sporadicky v meziválečném období ve třicátých létech minulého století jako atrakce a později jako záchranný prostředek pro piloty letadel. Počínající druhá světová válka si vynutila i jejich další použití jako útočné zbraně, ale i způsobu, jak dostat vojáky do hlubokého týlu za frontu za účelem průzkumu, nebo diverzní činnosti. Prvním buchlovickým občanem, který prodělal parašutistický výcvik, byl Jiří Štokman (nar. 1920). Jako mladík se za okupace účastnil odboje v organizaci Obrana národa a po jejím prozrazení odešel přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Sýrii do Francie, po její porážce pak do Anglie. Byl vybrán pro speciální výcvik, absolvoval výcvik v seskoku padákem a posléze v dubnu 1944 vysazen do protektorátu u obce Hostišová na Zlínsku jako šifrant skupiny Clay. Tato jedna z nejúspěšnějších skupin vyslaných z Anglie plnila zpravodajské úkoly a dočkala se konce války. Jako instruktor šifrování pak sloužil Jiří Štokman ve vojenské akademii v Hranicích v hodnosti nadporučíka, později byl jako kapitán instruktorem bojové zdatnosti důstojníků z povolání. V roce 1948 byl z armády propuštěn a krátce nato raději odešel do zahraničí. Zemřel v Kalifornii v roce 1981. Další občan z Buchlovic Ignác Nanda Syrovátka (nar. 1914) byl vyučený zahradník a absolvent střední zahradnické školy. Před válkou ukončil akademii v Hranicích jako poručík, po okupaci byl rovněž v odbojové organizaci Obrana národa a podobnou cestou jako Štokman se dostal přes Bejrút do Francie a pak do Anglie. Rovněž absolvoval parakurz a přihlásil se k převelení do SSSR, kde byl pak zařazen do 2. čs. paradesantní brigády, se kterou bojoval na Dukle a také ve Slovenském národním povstání. Válku ukončil v hodnosti štábního kapitána a nastoupil na vysokou válečnou školu v Praze, kam se přestěhoval i se svou manželkou, kterou poznal při osvobozování východního Slovenska. V roce 1949 byl zatčen a po odsouzení čtyři roky nespravedlivě vězněn až do roku 1953. Pak se protloukal všelijak, později mu ale bylo umožněno vystudovat v jeho původním oboru Vysokou školu zemědělskou a byl promován inženýrem zahradní a parkové architektury. Pracoval v tomto oboru v Prešově a v roce 1974 odešel do důchodu. V roce 1990 se dočkal plné rehabilitace, vrátili mu všechna vyznamenání a byl povýšen do hodnosti generálmajora. Zemřel v Prešově v červnu 1998 a je pochován na buchlovickém hřbitově. Vojenskou službu u výsadkových jednotek absolvovali po válce i další naši občané. Dnes už málokdo ví, že u výsadkové jednotky v Prešově byl Josef Rýznar (1934 2005), který bydlel v Buchlovicích v ulici Rechtorka v čísle 491. Protože sloužil pravděpodobně v létech 1953 1955, mohla to být 22. výsadková brigáda Prešov, jejíž součástí byl také 65. výsadkový prapor, ze kterého později v roce 1961 po přemístění do Holešova vznikl 7. výsadkový pluk zvláštního určení. Josef Rýznar si z vojny ze Slovenska do rodné obce přivezl manželku, jeho dosaženou vojenskou hodnost se nepodařilo zjistit. Ve stejné době v Prešově sloužil jako parašutista také František Maděra (1933 2006). Jako student chemické průmyslovky dostal povolávací rozkaz ještě v době, kdy byl ještě na škole. Nastoupil na Školu důstojníků v záloze v Brně, kterou ukončil v tehdejší hodnosti staršina absolvent, a bylo mu nabídnuto výsadkové vojsko, protože byl ve výtečné fyzické kondici, na škole i boxoval. Službu nastoupil u 71. výsadkového praporu v Prešově jako střelec protitankového kanonu, základní jednoměsíční vojenský výcvik absolvoval u 72. výsadkového praporu v Košicích. 71. výsadkový prapor v Prešově byla historicky první vojenská výsadková jednotka v československé armádě, vytvořená v roce 1947 pod názvem 71. pěší prapor 71 (výsadkový) v Zákupech u České Lípy. Parašutisté začali od roku 1949 podle tradice britských commandos nosit červené barety, které BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 28 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 29
však byly staženy z užívání o pět let později, aby pak byly znovu zavedeny v roce 1965. Proto má František Maděra na fotografii na hlavě normální lodičku, navíc je tam zajímavý tříčtvrteční celtový kabát, pravděpodobně pocházející z výstroje Wehrmachtu, podobně jako další součásti tehdejšího výstrojního vybavení armády. Vojenskou službu končil jako podporučík s odznakem 1. třídy výsadkáře, což tehdy mohlo znamenat asi 20 seskoků. Absolvoval speciální výcvik. František Maděra pak absolvoval cvičení jak záložní důstojník v Prešově, v Prostějově a nakonec i v Uh. Hradišti. Roku 1982 byl vyřazen ze záloh jako nadporučík. Základní vojenskou službu u 7. výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově (krycí číslo Vojenský útvar 7374), absolvoval také autor těchto řádek (nar. 1948). Výcvik byl náročný, dokonce tam sloužil jeden pamětník výcviku pod vedením instruktorů britských commandos v již zmíněné hranické akademii. Kromě denních a nočních seskoků padákem to byly běžné vojenské odbornosti, dále rozšířené o ženijní výcvik, průzkumnou přípravu s rozpoznáváním vojenské techniky potenciálního nepřítele, obsluha radiostanic, šifrování, jazyková příprava, sebeobrana a další potřebné dovednosti. Holešovští průzkumníci byli připravováni na průzkum a diverzní činnost v prostorech až 500 kilometrů za frontou. Při obsazení Československa v srpnu 1968 přijel do Holešova sovětský průzkumný prapor vyzbrojený lehkými tanky, který měl za úkol obsadit kasárna a odzbrojit pluk. Nepřehledná situace trvala několik dní, do kasáren se Sověti ale nakonec nedostali. Možná toto bylo právě důvodem, že v červenci následujícího roku byl pluk náhle ze dne na den rozpuštěn, vojáci druhého ročníku byli převeleni do Popradu k manuální práci, ostatní pak byli přemístěni do Prostějova. Byl z nich vytvořen průzkumný prapor, ze kterého pak postupem času vnikla 22. výsadková brigáda speciálního určení a posléze dnešní 601. skupina speciálních sil. A. Orlita odcházel do civilu s hodností podporučíka a absolvoval 12 seskoků. Holešovští parašutisté uspořádali dvě vzpomínková setkání, v roce 2009 k 40. výročí zrušení pluku a v roce 2011 k jeho 50. výročí založení. Dalším buchlovickým parašutistou je Ing. Rudolf Crhák (1957), který bydlel s rodiči v malém domku na Suchém řádku v čísle 242. Absolvoval vyškovskou Vysokou vojenskou školu, stal se vojákem z povolání a prodělal paravýcvik. Jeho kariéra pak postupovala přes průzkumné jednotky v Janovicích nad Úhlavou, Podbořanech až k funkci náčelníka výsadkové a padákové služby 1. armády v Příbrami. Později působil jako Náčelník oddělení speciální přípravy na Ministerstvu obrany a kromě podílu na vývoji různých padáků mimo jiné podílel na budování již zmíněné legendární 601. skupiny speciálních sil. Do civilu odcházel počátkem roku 2004 z hodnosti plukovníka a dnes vede komerční parašutistické a letecké centrum Sky Academy na letišti v Příbrami. Absolvoval 2 550 seskoků, nicméně dnes skáče už jen příležitostně a jako soukromý pilot se více věnuje také létání. Nejmladší generací parašutistů z Buchlovic je Petr Ondrůšek (nar. 1979), který slouží jako profesionální voják u 43. výsadkového mechanizovaného praporu v Chrudimi. Zúčastnil se také několika zahraničních vojenských misí (Bosna, Kosovo a třikrát Afghanistan) a je z novodobých buchlovických parašutistů jediným, který se tak dostal do skutečných bojových akcí. Za zaznamenání stojí, že příslušníci tohoto výsadkového mechanizovaného praporu iniciovali instalování pamětní desky na rodném domě Jiřího Štokmana a byli také jedněmi ze sponzorů této akce. Petr Ondrůšek má hodnost četaře a provedl 75 seskoků padákem. Pro úplnost jako sportovní parašutisté několik let působili v kunovickém Slováckém aeroklubu v Kunovicích Karel Pijáček(1941 1996 ) a Vlasta Špačková-Řezáčová (1950). Není vyloučeno, že se najdou ještě další Buchlovjáci, kteří rovněž byli parašutisté. Nejen autor článku určitě rád uvítá zajímavé informace, případně fotografie. Albert Orlita Generál Syrovátka F. Maděra A. Orlita Jiří Štokman Výsadkový odznak F. Maděry rtm. Petr Ondrůšek BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 30 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 31
Dobroty na pokračování I Přátelé, kamarádi i jejich známí, dostává se Vám do rukou minikuchařka, ve které jsem se pokusil soustředit ty nejlepší a léty prověřené recepty na mé oblíbené pochutiny. Zatímco utopenec je tradiční česká krmě, nakládané hermelíny či jiné sýry pronikly do českých hospod, výčepů, hostinců, barů, restaurací, pivnic a jiných kořalen a náleven teprve v posledních letech. Dalo by se říci, že jsou generačně spřízněni s jiným vynálezem posledních let internetem. A právě díky této technologii mohla tato kuchařka vzniknout. Za dlouhých a nudných odpolední jsem naprosto bezostyšně vykrádal recepty jiných autorů, kteří bezpochyby při jejich vzniku testovali výsledné produkty sami na sobě, proto věřím, že jsou nejen poživatelné, ale přímo výtečné. A víte vůbec, odkud se vzal takový utopenec? Legenda praví Utopenec má prý i svého vynálezce. Je jím údajně hospodský a mlynář Šamánek někde z Berounska. Ten prý začal už před sto lety vuřty konzervovat do kyselého nálevu. A nezůstal u toho, časem přidal i cibuli a další přísady. Není divu, že se jeho hospoda stala vyhlášenou. Jenže přesto, že by si za svůj počin zasloužil svatozář, skončil špatně utopil se snad při opravě mlýnského kola. Češi jsou mistři černého humoru, a tak začali jeho specialitě říkat utopenec. Nyní ovšem již dosti řečí a vzhůru ke stolům! Utopenci Unikátní technologie výroby této národní pochoutky buřty či špekáčky 20 ks, cibule (mnoho), sklenice sterilované papriky, sklenice dlouhých feferonek, sklenice kulatých feferonek, sklenice kyselých okurek, 1 l octa, 1 l vody, sklenice od okurek 3 litry, pepř bílý mletý. Koření a pochutiny nutné: cukr 4 lžičky, sůl 2 lžičky, pepř celý 10 kuliček, nové koření 4 kuličky, bobkový list 10 kousků, hřebíček 4 ks, feferonky kulaté extra pálivé 8 ks. Koření a pochutiny doporučené: jalovec 4 ks, anýz-fenykl-tymián-libeček špetku, 1 lžička mletého pepře, 1 lžička oleje. Příprava nálevu: ocet smícháme s vodou, přidáme všechny pochutiny a koření (mimo kulatých feferonek) a uvedeme do varu. Vaříme 5 minut (dost to smrdí). Poté vhodíme 2 rozpůlené kulaté pálivé feferonky a necháme chladnout. Příprava utopenců: Buřty oloupeme a nařízneme. Buřty vymažeme bílým pepřem a vložíme do nich kus papriky, tenký plátek kyselé okurky a půl kolečka cibule. Dno sklenice vysteleme cibulí, pak dáme vrstvu utopenců, doplníme dlouhou feferonkou, poté opět cibule, utopenci, cibule. Finále: Teplý nálev (ne horký, ne studený), nalijeme do naplněné sklenice, koření, které nám zbylo v hrnci, rovněž lžičkou vložíme do sklenice. Poté zavíčkujeme (nebo igelit s gumičkou) a necháme 14 dní stát v chladnu. Je dobré jednou za dva dny sklenici někde nad dřezem opatrně otočit a obsah tak promíchat, poté sklenici otevřít a případný úbytek nálevu doplnit octem. Domácí utopenci 1 balíček Deka (přípravek k nakládání okurek a zeleni ny), porcelánový či kameninový hrnec o obsahu něco přes 2 litry (případně skleněná tří litrová láhev), 1,5 l vody, 0,5 l octa, 400 500 g cibule, 20 špekáčků (což je něco přes ki lo, ale nálev stačí do 2 kg), 6 kuliček nového koření, 3 bob kové listy, 1 lžíce moučkového cukru (nebo 2 4 pecičky umělého sladidla), může být 4 6 menších plátků křenu a 1/2 feferonky když děláme pro rodinu, nedáváme. Svaříme vodu s octem, vsype me celý (nikdy nedělit na několik nálevů!) obsah 100 g balíčku Deka, povaříme asi 4 minuty a necháme chladnout. Špekáčky oloupeme, rozkrojí me napůl, ale nedokrojíme (mů žeme nechat i vcelku) a do hrnce či sklenice je vkládáme do vrstev rozevřeným řezem dolů střídavě s cibulí nakrájenou na kolečka. Prosypeme cukrem, pokud jsme zvolili umělé sladidlo, necháme ho rozpustit ve vařícím nálevu, přidáme další koření a zahrne téměř chladným nálevem. Nechá me zrát ve špajzce 10 dní, pokud nevydržíme, alespoň týden. Čerstvý chléb, peči vo, případně na dochucení pepř a cibule, pro dospělé na zapití výhradně pivo. Pikantní utopenci nakrájené špekáčky nebo kabanos, nakrájená cibule na kolečka, 15 lžic vody, 5 lžic octa, 4 lžíce worcesteru, 4 lžíce oleje, 2 lžíce hořčice, 1 bobkový list, mletý pepř, 2 kuličky nového koření, chilli koření, sůl, 4 lžíce kečupu Do sklenice narovnáme na kolečka nakrájenou uzeninu, prokládáme na kolečka nakrájenou cibuli. Smícháme 15 lžic vody, 5 lžic octa, 4 lžíce worcesteru, 4 lžíce oleje, 2 lžíce hořčice a přidáme 1 bobkový list, mletý pepř, 2 kuličky nového koření, chilli koření a sůl. Povaříme 5 minut, necháme vychladnout a vmícháme 4 lžíce kečupu. Studeným nálevem prolijeme uzeninu, sklenici zavřeme a necháme 24 hodin v chladu uležet. Rychlí utopenci 1/2 kg točeného salámu či špekáčků, 4 cibule, lák: 4 lžíce octa, 4 lžíce oleje, 4 lžíce plnotučné hořčice, 4 lžíce orchestru, 4 lžíce kečupu, 8 lžic vody, 1/2 lžičky chilli, sůl, pepř, špetka sladké paprikyvše se povaří až vznikne hladká hmota Uzeninu i cibuli nakrájíme na kolečka, narovnáme do sklenic, asi do půlky a zalijeme lákem, pak znovu dáme vrstvu cibule a uzeniny. Zavřeme, dáme vychladit. Konzumujeme vychladlé. Nemusí se nechat uležet. Doporučená příloha: chleba a pivečko Miloslav Hrdý Na vaše zdraví, sbore andělský II Sváteční víno Jen ho nalej z koštýře do skla citlivě broušeného třpytivé třetiroční chardonnay! Vínečko se jen Lehkým zaškobrtnutím země zachvěje jak ve spánku a do všech stran se rozeběhnou paprsky duhy a než se znovu vrátí do džbánku (nedočkavě) nalej, nalej mi, druhou sklenku! A zatímco v předvečer svátků už zima se třese venku, tady, v rotundě vinné slunečním světlem zalit se těším ze tvé démantové čelenky, kterou si při každém přípitku do vlasů vkládáš. Víno je k slavnosti uchystáno! Vjemy zaměstnají všechny čivy a než je všechny pochytáš máš v mozku neskonalý zmatek, jenom si ho važ, tak krásných ročníků nerodí se mnoho, pít je bude vždycky mimořádný svátek. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 32 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 33
Lázeňskou krajinou III Lázně a hrad Kynžvart Necelé dva kilometry po silnici od kynžvartského zámku, kterýž jsme navštívili posledně, leží na úpatí lesnatých svahů Slavkovského lesa nevelké město Lázně Kynžvart. Bylo založeno ve 13. století jako podhradí nedalekého královského hradu a v následujícím století bylo povýšeno z podhradí na městečko. Kynžvart ležel na křižovatce cest směrem k Chebu a také v blízkosti cínových dolů, nacházejících se na více místech ve Slavkovském lese, z nichž bohatla koncem středověku celá zdejší oblast. V 17. století získali městečko Metternichové, kteří si jej podrželi až do roku 1945. Díky uhličitým minerálním pramenům a příhodným podmínkám a také čisté přírodě se během 19. století z hornické osady vyklubalo lázeňské letovisko. Stalo se tak roku 1822 a nové lázně se měly stát konkurentem nedalekých Mariánských lázní. Alespoň tak zamýšlel Kliment Václav Nepomuk Metternich. V počátcích lázní bylo k jejich potřebě využíváno šest pramenů, ke koupelím a zábalům byla Lázně Kynžvart využívána i sirnoželezitá slatina, nacházející se nedaleko v lesích. Léčena zde bývala svalová ochablost, nervové choroby, chudokrevnost a katary dýchacích cest. V polovině 19. století byly vystavěny nové lázeňské budovy. Ale teprve s rokem 1862 získalo tehdy již město lázeňský statut. Toto odstartovalo prudký rozvoj zdejších lázní, jenž byl zastaven a téměř utlumen během 2. světové války, kdy byly lázeňské objekty poničeny a změnu k lepšímu nepřineslo ani období po roce 1945. Ta nastala až v padesátých letech, kdy byly otevřeny nové prameny a vrty a lázně byly využívány k léčení dětských pacientů, jak je tomu ostatně až dodnes, kdy jim slouží sedm lázeňských domů. Vydáme-li se z Lázní Kynžvart po žluté turistické značce prudce vzhůru do lesů, přivede nás tato zhruba po jednom kilometru pod zřícené zdi hradu Kynžvartu. Hrad byl založen králem v polovině 13. století, ale brzy přešel do soukromého držení Hertenberků a v roce 1347 coby Hrad Kynžvart Kladský rybník sídlo loupežníků a lapků byl dobyt a rozbořen. Až na samotném sklonku téhož století jej znovu vystavěl z povolení Václava IV. jeho milec Hyncík Pluh z Rabštejna. V 15. století jej drželi pánové z Plavna, po nich Šlikové a na počátku 16. století Gutštejnové. Poté se vrátil nakrátko do královských rukou a posléze jej získali Švamberkové. Během třicetileté války byl několikrát obléhán císařskými i Švédy. Obléhání v roce 1648 bylo poslední tečkou za aktivní historií Kynžvartu. Jak vypadal původní hrad, nevíme. Zachovaly se nám jen pozůstatky hradu obnoveného. Hradní jádro, oddělené od předhradí mohutným příkopem, tvořila silná hradební zeď, do jejíhož jihovýchodního nároží byla svým rohem připojena věž podivného tvaru, navenek nepravidelně oblá, ve svém interiéru obdélná. Severní část jádra tvořil palác a jádro bylo tradičně obehnáno parkánem. Vstupovalo se do něj hranolovou věžicí, do nádvoří otevřenou. Předhradí bylo rozděleno na dvě části. Vstupní části vévodila velká obdélná věž, svou hmotou odvrácena do nádvoří, střežící první bránu. Druhou část předhradí uvozovalo křídlo kamenných hospodářských budov, které se podél nádvoří táhly směrem k hradnímu jádru. Na konci nádvoří skrz skalnatou terasu vedl most do hradního jádra. Opustíme-li hrad opět po žluté značce, přijdeme po kilometru po klidné lesní cestě k rozcestníku, od něhož se vydáme po značce modré a po více jak dvou kilometrech přejdeme na asfaltovou silnici, která nás přivede na náhorní plošinu, plnou rašelinišť a jezírek. Jmenuje se Kladská. V sedmdesátých letech 19. století si zde nechal vybudovat lovecký zámeček kníže Otto Sigismund Schönburg-Waldenburg. V této době se zde nacházel druhý nejrozlehlejší lovecký revír v Čechách. Kníže je pohřben nedaleko zámečku v kapli pod svahy hory Lysina a zámeček dnes slouží jako ubytování a restaurace, převážně pro zahraniční klientelu. Našince zde obsluha, což mohu potvrdit, přivítá zcela jistě německy. U zámečku začíná naučná stezka Kladská, otevřená od roku 1977. Návštěvník ji prochází téměř celou po povalovém chodníku a může obdivovat mokřady a rašeliniště okolo Kladského rybníka. Text a foto Martin Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 34 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 35
Jubilanti v Listopadu 2012 75 let 80 let 85 let 105 let Jaroslava Kučíková Jaroslava Gregorová František Blažek (Domov pro seniory Buchlovice) Filomena Partyšová Ludmila Dudešková Pavlína Lenhartová (Domov pro seniory Buchlovice) Frieda Táborová (Domov pro seniory Buchlovice) V měsíci říjnu oslavili svou zlatou svatbu manželé Marie a Josef Bílkovi z Buchlovic. Hodně zdraví a vše nejlepší do dalších společných let života jim přišli za městys Buchlovice popřát místostarosta Bořek Žižlavský, matrikářka Anna Lukeštíková a ing. Miroslav Smatana. (foto -bž-) Dne 29. září proběhlo v zámecké sala terreně vítání nových občánků městyse Buchlovice. Zleva vidíte děti Alberta Juříka, Terezii Tomeškovou a Jáchyma Černého. (foto Oldřich Stránský) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 11/2012 36