MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2015 NICOLE LUDIKOVSKÁ 1

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Hodnocení kvality ejakulátu psů různých skupin FCI Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, Ph.D. Vypracovala: Nicole Ludikovská Brno 2015 2

Mendelova univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Nicole Ludikovská Zootechnika Zootechnika Vedoucí práce: Ing. Martin Hošek, Ph.D. Název práce: Hodnocení kvality ejakulátu psů různých skupin FCI Zásady pro vypracování: 1. Studentka se zaměří na problematiku získávání ejakulátu od psů z různých skupin plemen dle členění použitého Mezinárodní kynologickou federací - FCI. 2. Při získávání ejakulátu se zaměří na průběh pohlavních reflexů a ejakulaci jednotlivých frakcí ejakulátu. 3. U získaných ejakulátů provede základní makroskopické a mikroskopické vyšetření. Sledování budou dle potřeby prováděna v terénu nebo v laboratoři odd. reprodukce ÚCHŠZ AF MENDELU v Brně. 4. Získané výsledky vyhodnotí vhodnými matematicko-statistickými metodami a vhodnou formou je předá chovatelům, resp. chovatelské veřejnosti. Rozsah práce: 30-40 stran textu a přílohy Literatura: 1. PROCHÁZKA, Z. Chov psů. 3. vyd. Praha: Paseka, 2005. 314 s. ISBN 80-7185-768-8. 2. LOUDA, F. Inseminace hospodářských zvířat se základy biotechnických metod. ČZU Praha, 2001. 225 s. ISBN 80-213-0702-1. 3. LOUDA, F. Reprodukce hospodářských zvířat I. Návody. 4. GAMČÍK, P. -- KOZUMPLÍK, J. Andrológia a umelá inseminácia hospodárskych zvierat. 3. vyd. Bratislava: Príroda, 1992. 299 s. ISBN 80-07-00540-4. 5. DOSTÁL, J. Genetika a šlechtění plemen psů. České Budějovice: DONA, 2007. 261 s. ISBN 978-80-7322-104-1. Datum zadání: říjen 2013 Datum odevzdání: duben 2015 Nicole Ludikovská Autorka práce Ing. Martin Hošek, Ph.D. Vedoucí práce prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU 3

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Hodnocení kvality ejakulátu psů různých skupin FCI vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: podpis 4

Poděkování: V první řadě bych chtěla poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Martinu Hoškovi, Ph.D. za cenné rady a příkladné metodické vedení. Dále bych ráda poděkovala Ing. Michaele Paldusové za spolupráci a vedení při laboratorním části této práce. V neposlední řadě bych chtěla vyjádřit poděkování majitelům psů, za jejich ochotu a vstřícnost při poskytnutí jejich psů pro získání sledovaného materiálu. 5

ABSTRAKT Cílem bakalářské práce bylo, vyhodnotit rozdíly v kvalitě ejakulátu u psů různých plemen dle členění použitého Mezinárodní kynologickou federací - FCI. Byl proveden odběr ejakulátu u 6 psů z 3 různých skupin FCI (I. skupina - ovčácká plemena, II. skupina molossoidní plemena; VIII. skupina retrieveři). Odběr proběhl v laboratoři oddělení reprodukce ÚCHŠZ, AF, MENDELU v Brně. Vzorky ejakulátu byly odebrány ruční manipulací do předehřáté skleněné kádinky na teplotu 39 ± 1 C. Zjištěné výsledky byly vyhodnoceny dle běžných matematicko-statistických metod. U makroskopického hodnocení ejakulátu bylo zjištěno, že největšího objemu dosahovali psi II. FCI skupiny (15,0 ml), nejmenšího pak psi I. FCI skupiny (8,0 ml). Pokud se týká senzorického hodnocení ejakulátu lze konstatovat, že nebyla zjištěna žádná odchylka jak v barvě, pachu či cizích příměsí od fyziologicky zdravého ejakulátu. Největší aktivitu spermií vykazoval ejakulát získaný od psů VIII. FCI skupiny (90,0 %), nejmenší pak u psů II. FCI skupiny (70,0 %). Nejvyšší koncentraci spermií v ejakulátu byla zjištěna u psů VIII. FCI skupiny (397,5. 10 3.mm -3 ), nejmenší pak u psů II. FCI skupiny (60,0. 10 3.mm -3 ). Nejvyšší procento morfologicky zdravých spermií dosahoval ejakulát u psů I. FCI skupiny (92,0 %), nejnižší pak u psů VIII. FCI skupiny (89,0 %). Ze získaných výsledků lze konstatovat, že nejlepší kvality ejakulátu dosahovali psi VIII. FCI skupiny. Oproti tomu horších výsledků dosahovali psi II. FCI skupiny. Klíčová slova: psí ejakulát, objem, aktivita spermií, koncentrace spermií 6

ABSTRACT The aim of this study was to evaluate the differences in sperm quality in dogs of various breeds used according to the breakdown Federation Cynologique Internationale - FCI. The procurement ejaculate in 6 dogs from 3 different groups of FCI (Group I - Sheepdogs breeds II. group - Molossoid; VIII. group - Retrievers). Sampling was carried out in the laboratory department UCHSZ reproduction, FA, MENDELU. Samples of ejaculate were procured by manual handling in a preheated glass beaker at a temperature of 39 ± 1 C. The results were evaluated using conventional statistical methods. For macroscopic evaluation ejaculate was found that the largest volume reached dogs II. FCI group (15.0 ml), then the smallest dogs FCI group I. (8.0 ml). Regarding the sensory evaluation of semen can be stated that there was no deviation as color, odor or foreign matter from physiologically healthy sperm. The greatest activity showed sperm ejaculate obtained from dogs VIII. FCI group (90.0 %), the smallest dogs II. FCI group (70.0 %). The highest concentration of sperm in the ejaculate was detected in dogs VIII. FCI group (397.5. 10 3.mm -3 ), the smallest dogs II. FCI group (60.0. 10 3.mm - 3 ). The highest percentage of morphologically normal sperm ejaculate reached in dogs I. FCI group (92.0 %), the lowest for dogs VIII. FCI group (89.0 %). From the obtained results we can conclude that the best semen quality achieved psi VIII. FCI group. In contrast, the poorer results achieved psi II. FCI group. Key words: dog ejaculate, volume, sperm activity, concentration of sperm 7

OBSAH 1 ÚVOD...9 2 CÍL PRÁCE... 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 11 3.1 Historie a původ psů... 11 3.2 Předpokládaný původ plemen psů... 11 3.3 Rozdělení plemen psů dle FCI... 13 3.4 Anatomie a funkce pohlavní soustavy psa... 14 3.4.1 Varle (testis)... 14 3.4.2 Nadvarle (epididymis)... 15 3.4.3 Chámovod (ductus deferens)... 16 3.4.4 Přídatné pohlavní žlázy (glandulae genitales accessoriae)... 16 3.4.5 Pyj... 17 3.4.6 Šourek... 18 3.5 Reprodukční aktivita psa... 18 3.5.3 Frakce ejakulátu... 21 3.6 Hodnocení kvality ejakulátu... 21 3.6.1 Makroskopické hodnocení ejakulátu... 21 3.6.1.1 Objem ejakulátu... 21 3.6.1.2 Barva, pach a konzistence ejakulátu... 22 3.6.2 Mikroskopické hodnocení ejakulátu... 22 3.6.2.1 Koncentrace ejakulátu... 22 3.6.2.2 Aktivita spermií v ejakulátu... 23 3.6.2.3 Morfologie spermií... 24 3.6.3 Speciální vyšetření test přežitelnosti spermií... 24 4 MATERIÁL A METODY... 26 5 VÝSLEDKY A DISKUSE... 28 5.1 Hodnocení kvality ejakulátu dle FCI skupiny... 28 6 ZÁVĚR... 31 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 32 8

1 ÚVOD Pes jako jedno z prvních domestikových zvířat a partner člověka již od doby kamenné, hraje i dnes v lidském životě významnou roli. Dříve používán jako ochránce majetku, rodiny a stád, v současné době nejvíce využíván jako domácí mazlíček a společník pro volné chvíle. Postupem času člověk vyšlechtil mnoho plemen lišících se velikostí, zbarvením, povahou nebo například využitím. Plemena lze rozdělit díky jejich společným rysům a využití do skupin FCI (Mezinárodní kynologické organizace). Díky stoupajícím nárokům chovatelů na kvalitu plemenného materiálu se stává jednou z nejdůležitějších podmínek jeho úspěšná reprodukce. Pro dosažení maximální efektivity se lze uchýlit k laboratornímu rozboru ejakulátu a tím zhodnotit jeho makroskopické a mikroskopické vlastnosti. Díky moderním metodám používaných při hodnocení ejakulátu jsme tak schopni zvýšit šanci na úspěšné oplození. Výsledky těchto vyšetření by pak mohly posloužit chovateli pro objektivní posouzení využitelnosti psa v chovu. 9

2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce bylo, vyhodnotit rozdíly v kvalitě ejakulátu u psů různých plemen dle členění použitého Mezinárodní kynologickou federací - FCI. Dále byla práce zaměřena na problematiku získávání ejakulátu od psů, průběh pohlavních reflexů a ejakulaci jednotlivých frakcí ejakulátu. Získané výsledky byly vyhodnoceny pomocí běžných matematicko-statistických metod. 10

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie a původ psů Před 45 65 milióny let žili na zemi primitivní masožraví savci zvaní Miacidové, kteří měli tělesnou stavbu podobnou lasici. Zajímavostí je, že většinu času trávil na stromech. Miacis je považován za společného předka vlka, kojota a šakala. Před 30 40 miliony let se z rodu Miacis vyvinula psovitá šelma, ze které se vyvinul předek vlků, psů a lišek Tomarctus. Tento prapředek psa se podobal nejvíce některým dnešním ovčáckým psům. Tím, že žil již pouze na zemi, se mu končetiny lépe přizpůsobily k běhu, ocas se začal zkracovat a celkové proporce se začaly přibližovat vlkům. Tomarctus žil přibližně před 20 miliony lety, byl velikosti dnešní lišky a je považován za nestaršího prapsa (Pokorná, 2007). Podle některých nálezů z doby okolo 8 500 až 7 000 let před naším letopočtem, lze usuzovat, že pes domácí pochází pravděpodobně z přední Asie a severní Afriky a jeho rozšíření do Evropy probíhalo postupně od jihu k severu podle toho, jak byl tímto směrem evropský kontinent osídlován. Další prameny uvádějí také možný pohyb ze severní části Evropy na jih tohoto kontinentu (Procházka, 2005). 3.2 Předpokládaný původ plemen psů Plemeno je definováno jako skupina (populace) zvířat stejného fylogenetického původu, která byla vytvořena člověkem za určitých sociálně ekonomických a přírodně geografických podmínek. Oproti jiným skupinám (plemenům) se vyznačuje určitými společnými znaky a vlastnostmi, které za předpokladu shodných (nezaměněných) životních podmínek přenáší na své potomstvo. Populace musí být dostatečné velká, aby umožňovala reprodukci bez nutného páření příbuzných jedinců nebo páření příslušníků jiných plemen (Hrouz, Šubrt, 2000). Podle vykopávek některých částí kostí se ukazuje, že v době kamenné bronzové bylo v Evropě šest typů psů: Canis familiaris palustris rutinér pes bažinný (rašelinný)., jehož název je odvozen od kosterních zbytků nalezených v rašelinných polích neolitických sídlišť ve Švýcarsku a v oblasti od Baltu po Itálii. Žil v období okolo 10 000 let př. n. l. a je 11

považován za prapředka například teriérů, pinčů, kníračů, grifonků, špiců, čivav, severských psů, mexických naháčů. Společným znakem těchto psů byl menší až střední tělesný rámec (asi 40 až 45 cm), dále menší kulatá hlava, výrazný stop, špičatý nos. Připisuje se mu vysoký temperament a přirozená ostrost. Canis familiaris intermedires pes popelištní, který žil na našem území, jeho kosterní pozůstatky byly také nalezeny v Bavorsku, Švýcarsku. Vznikl buď pozitivním výběrem (selekcí) jedinců uzpůsobených k hlídání stád a sídlišť nebo připařením mohutnějších jedinců, kteří žili divokým způsobem. Popelištní pes je považován za prapředka dnešních ras: bladhoundů, honičů, španělů, jezevčíků, retrievrů, ohařů, setrů, beaglů, pudlů, foxhoundů, pekinézů a maltézských psíků. Byl to středně velký pes, měl široké čelo s kratší, stejně širokou nosní partií. Canis familiaris inostranzewi, jehož kosterní pozůstatky nalezl při vykopávkách v oblasti Ladožského jezera ruský badatel Inostranzew (odtud odvozen název). Vyskytoval se převážně ve střední a severní Evropě. Potomky tohoto psa jsou severští tažní psi husky, severská lovecká plemena psů, norský losí pes, keeshound, všechny lajky, eskymáčtí psi a samojedi, buldoci, buldočci, boxeři, novofoundlandi, leonbergři, bernardýni a salašničtí psi.tento pes měl mohutnou hlavu a v kostře byl mohutnější než pes bažinný. Canis familiaris decumanus, je předek dnešních molosoidních plemen, z nichž se některá dochovala v téměř nezměněné podobě od dob antiky. Měl robustní tělesnou stavbu a považuje se za předka dnešních dog. Canis familiaris leineri, je identifikován jako pes mladší doby kamenné a je považován za prapředka chrtů. Potomky tohoto psa jsou chrt staroegyptský, afgánský chrt, barzoj, saluka, sluga, irsýk vlkodav, deerhound, greyhound a vipet. Názory na původ chrtů je předmětem diskusí a existují tři teorie. První teorie hovoří o původu ve stepních vlcích. Druhá teorie připouští překřížení stepního vlka šakalem. Třetí teorie pracuje s názorem, že se chrti svou stavbou lebky jako jediní nepodobají vlku, ale připomínají spíše šakala. Chrti ovšem stejně jako stepní vlci loví kořist především pomocí zraku. Canis familiaris matris optimae pes bronzový, je vývojově nejmladším prapředkem. Objevil se v oblasti střední Evropy 4 až 5 tisíc let př. n. l. Je považován za praotce ovčáckých psů, mezi něž patří německý ovčák, belgický ovčák, skotský ovčák (kolie), čuvač, komodor, bobtail, puli, briard, velškorgi, šeltie. Do Evropy se dostal z 12

východu spolu s karavanami. Byl středně velký, měl nízkou lebku s plochým čelem a špičatým nosem (Pokorná, 2007). 3.3 Rozdělení plemen psů dle FCI Mezinárodní kynologická federace (FCI) je Světovou psí organizací. Zahrnuje 90 členů a smluvních partnerů (jeden člen z každé země), kde každá země vydává své rodokmeny a školí své vlastní rozhodčí. Pod FCI spadá 5 oblastí: Evropa; Severní a Jižní Amerika a Karibik; Asie a Tichomoří; Střední východ a Afrika. FCI uznává 343 plemen. Každé plemeno je "majetkem" dané země. Každá země určuje plemenný standard (podrobný popis ideálního typu plemene) v souladu s normami a vědeckou komisí FCI (Anonym 1, 2015). Rozdělení plemen psů dle FCI je následující: I. plemena ovčácká, pastevecká a honácká II. pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi III. teriéři IV. jezevčíci V. špicové a tzv. primitivní plemena VI. honiči a barváři VII. ohaři VIII. slídiči, retrieveři a vodní psi IX. plemena společenská X. chrti N FCI neuznaná plemena (Anonym 2, 2015) 13

3.4 Anatomie a funkce pohlavní soustavy psa Samčí pohlavní orgány se skládají z pohlavních žláz, vývodných cest, přídatných pohlavních žláz a kopulačního orgánu. Pohlavní žlázy (gonády, varlata) vznikají v prenatálním období z pohlavní řasy. Vývodné cesty (nadvarlata, chámovody) z Wolfových vývodů. Cowperovy žlázy, prostata a močopohlavní cesty pak z tuberculum genitale (Gamčík a Kozumplík, 1992). Pohlavní orgány psa domácího ukazuje Obr. 1. 1 konečník 2 rameno pyje 3 pyjová kost 4 Musculus retraktor penis 5 hrot pyje 6 varle 7 nadvarle 8 chámovod 9 močový měchýř 10- prostata 11 Musculus urethralis 12 tříselný kanál Obr. 1 Pohlavní orgány samce psa domácího (Věžník et al., 2004) 3.4.1 Varle (testis) Varle (testis) jako párový orgán plní funkci exkretickou (tvorba spermií) a inkretorickou (produkce specifických pohlavních hormonů androgenů) (Doležel et al., 2001). Varlata jsou uložena v šourku mimo tělní dutinu. Plní dvě základní funkce: kdy se v točitých semenotvorných kanálcích vytvářejí spermie (činnost exkretorická), druhou funkcí je tvorba androgenů v intersticiálních Leydigových buňkách (činnost inkretorická) (Gamčík, Kozumplík et al., 1984). 14

Varlata jsou obklopena vazivovým obalem, který nazýváme bělavá blána, nebo také bělavý obal (Reece, 1998). Povrch varlat je hladký a krytý tenkou serózní blankou. Bělavý obal je silná vrstva hustého kolagenního vaziva tvořící pevné pouzdro křehkého parenchymu varlat. Typická je pro něho kresba tvořená vlnitým průběhem velmi rozvětvených krevních cév, které prosvítají přes tenkou serózní vrstvu (Marvan, 2007). Z bělavého obalu vycházejí do nitra parenchymu varlete slabší vazivové přepážky (septa). Vazivové přepážky rozdělují křehký parenchym varlete na menší úseky (lalůčky) a zajišťují tak ochranu a integritu parenchymatózní tkáně (Reece, 1998). Parenchym lalůčků má jemnou zrnitou strukturu a skládá se ze dvou až čtyř stočených semenotvorných kanálků. Délka jednoho stočeného semenotvorného kanálku, po rozvinutí všech jeho kliček, dosahuje průměrně 50 až 80 centimetrů (Marvan, 2007). U psa je varle téměř kulovitého tvaru, parenchym je na řezu šedé barvy. V šourku je varle uloženo mírně šikmo, hlavový konec směřuje kraniálně a poněkud ventrálně, ocasní konec kaudodorsálně. U štěňat jsou varlata uložena v břišní dutině a jsou poměrně malá (Gamčík, Kozumplík et al., 1984). Kůže šourku je tenká, pigmentovaná, vybavená potními žlázami a pokryta jemným ochlupením. Pro správný vývoj spermií ve varleti je teplota v šourku o 3 5 C nižší než je normální tělesná teplota (Svoboda, Senior et al., 2001). Varlata reagují také na změny teploty prostředí. V chladném prostředí se smršťují, a tím zmenšují plochu odparu z povrchu šourku. Naopak v teplém prostředí ochabují, čímž se odpařovací plocha šourku zmenšuje. (Komárek, Sova, 1971). 3.4.2 Nadvarle (epididymis) Hlavní funkce nadvarlete je ve shromažďování spermií a ukládání do zásob. Nadvarle (epididymis) je jedním z nejdůležitějších úseků vývodných pohlavních cest. Jednak se zde spermie shromažďují, a následně pak funkčně dozrávají (Marvan, 2007). Po dozrání získávají schopnost pohybu (Věžník et al., 2004). Na nadvarleti rozlišujeme hlavu, tělo a ocas nadvarlete (Najbrt et al., 1982). Hlavu nadvarlete tvoří 15 20 vývodných kanálků. Tyto kanálky jsou postupně slévány do společného nadvarletního vývodu, jehož husté meandrovité kličky vytvářejí tělo a ocas nadvarlete (Komárek et al., 1971). Hlavní funkcí hlavy nadvarlete je, že zde 15

dochází k odjímání tekutiny, která vyplavuje spermie z varlete a dochází zde k zahuštění spermií (Gamčík, Kozumplík et al., 1984). V těle nadvarlete se spermie dostávají do prostředí bohatého na tuky a další jim prospěšné látky, které zvyšují odolnost jejich povrchových membrán (Doležel et al., 2001). Tělo nadvarlete plynule navazuje na hlavu nadvarlete. Má tvar úzkého protáhlého oblouku volně připojeného k varleti (Marvan, 2007). Ocas nadvarlete má tupě zaoblený kuželovitý tvar. Slouží především jako dočasný rezervoár, v němž se spermie shromažďují, než dojde k ejakulaci. Jeho podstatou je vývod nadvarlete, tedy četné silně zprohýbané meandrovité kličky navzájem propojené řídkým vazivem (Marvan, 2007). Spermie se shromažďují a uchovávají zejména v ocasu nadvarlete. Soustřeďuje se jich tam přibližně 70 % z celkové produkce. Mnoho spermií, které se vytvoří ve varlatech, je fagocytováno již ve vývodném systému, kterým procházejí, nebo odcházejí společně s močí (Reece, 1998). 3.4.3 Chámovod (ductus deferens) Nadvarlata přecházejí do chámovodu, což je párová silnostěnná trubice tvořená sliznicí, svalovinou a serózou. Po výstupu z ocasu nadvarlete prochází šourkovou dutinou, tříselným kanálem a dutinou břišní se dostává do dutiny pánevní až na dorzální plochu močového měchýře (Věžník et. al., 2004). Sliznici chámovodu kryje jednovrstevný či pseudovrstevný cylindrický epitel, který je místy pokryt mikroklky. Svalovina tvoří nejsilnější vrstvu stěny chámovodu a je uspořádaná do podoby hustých a protáhlých spirál (Marvan, 2007). U samců bez ampul chámovodů, mezi které patří i pes, se spermie dostávají do močové roury při ejakulaci přímo z ocasu nadvarlete kontrakčními vlnami celého chámovodu (Jelínek a Koudela, 2003). 3.4.4 Přídatné pohlavní žlázy (glandulae genitales accessoriae) Přídatné pohlavní žlázy (glandulae genitales accessoriae) se nacházejí na pánevní části močové trubice. Vyměšují sekret, který se při ejakulaci mísí se spermiemi a vytváří podstatnou část ejakulátu semennou plazmu (Jelínek a Koudela, 2003). 16

Podílejí se spolu se spermiemi a výměšky žlázových buněk nadvarlete na tvorbě semene (Marvan, 2007). U psa se vyskytuje pouze jediná přídatná pohlavní žláza, a to prostata (Procházka, 2005). Prostata má za úkol produkovat sekret vytvářející během ejakulace pro spermie příznivé prostředí. A to jak v chámovodech a močové trubici, tak hlavně v pochvě feny (Procházka, 2005). Prostata je kulovitého tvaru, mediální prohloubeninou na dorzální straně rozdělena na dvě symetrické části hladkého povrchu, a tuhoelastické konzistence (Doležel et al., 2001). Je nepárová tubuloalveolární žláza ležící na krčku močového měchýře a začátku močové trubice, do níž ústí četnými vývody (Jelínek a Koudela, 2003). Délka, šířka a tloušťka prostaty se u pohlavně dospělého psa pohybuje od 1,4 1,9 cm do 2,5 2,8 cm (Svoboda et al., 2001). Obsahuje antikoagulační enzymy a volné aminokyseliny sloužící k výživě spermií, ne však cukry a citrát. Dále má relativně vysoký obsah anorganických solí, které udržují stejný osmotický tlak v ejakulátu (Jelínek a Koudela, 2003). 3.4.5 Pyj Pyj je pohlavní orgán, který díky své anatomii zabezpečuje přenos spermatu do pohlavních cest samice a současně i odvodnou cestou moči mimo tělo (Věžník et al., 2004). Vzhledem k této funkci má zvláštní stavbu, která mu umožňuje se při pohlavním vzrušení napřímit a zpevnit, aby mohl být do genitálu samice snáze zasunut (Marvan, 2007). Penis má přibližně válcovitý tvar. U velkých plemen psů je až 25 cm dlouhý a 2 3 cm silný (Najbrt et al., 1982). Penis se skládá z kořene pyje (fixovaná část) a těla pyje (volná část). Kořen pyje je pomocí dvou ramen pevně připojen na kaudální zaoblenou plochu obou sedacích kostí a postupně přechází v tělo pyje. Kraniální konec pyje je volný, zakončuje se podlouhlým žaludem (Marvan, 2007). Za klidového stavu je pyj zcela schován v předkožce. Kůže předkožky je volná a ochlupená (Najbrt et al., 1982). U psa je přední část pyje vyztužena pyjovou kostí. Kaudálně uložený uzel žaludu při kopulaci mohutně zduří a způsobuje svázání při kopulaci je penis zafixován v pochvě feny (Gamčík, Kozumplík et al., 1984). Erekce je způsobena zvýšením tlaku krve uvnitř dutinek v topořivých tělesech penisu a díky tomu je větší přítok krve než 17

jeho odtok. U psa dochází ke konečné erekci a zduření penisu až po jeho zasunutí do pochvy feny (Reece, 1998). 3.4.6 Šourek Šourek (scrotum) je kožní vak, ve kterém jsou uložena varlata, nadvarlata a semenný provazec. U psa je posunut až do krajiny hráze (Marvan, 2007). Šourek tak mimo jiné umožňuje vytvoření příznivého teplotního prostředí pro vývoj spermií (Jelínek a Koudela, 2003) tím, že se jedná v podstatě o vychlípeninu břišní stěny a má tedy i obdobnou stavbu. Kůže na povrchu šourku je tenká, pigmentovaná, vybavená potními žlázami a pokrytá jemným ochlupením. Z hlediska zachování funkčnosti varlat je teplota v šourku udržována o 3 až 5 C nižší, než je normální tělesná teplota psa. Tomu také napomáhá absence podkožního tuku v kůži šourku a ochlazování krve v arteriích chladnějšími vénami (Doležel et al., 2001). Za chladných vnějších podmínek kontrahuje vrstva buněk hladké svaloviny, která se se nachází pod kůží šourku, čímž přidržuje varlata blíže břišní stěně (Reece, 1998). 3.5 Reprodukční aktivita psa U psů je sexuální chování způsobeno sekrecí pohlavních hormonů na základě vlivu hormonů z podvěsku mozkového. U samců jde o androgenní hormon testosteron, který se vytváří ve varlatech. Ten ovlivňuje jak tvorbu spermií, tak i vývoj sekundárních pohlavních znaků psa a v neposlední řadě jeho chování (Kvapil, Kvapilová, 2007). Spermatogeneze neboli tvorba spermií, obvykle nastupuje v 5. až 6. měsíci věku a zralé spermie lze prokázat od 9. až 10. měsíce stáří. Nicméně se můžeme setkat s plodností některých psů již od 6. měsíce věku. Spermiogeneze od stadia primární spermiogonie do zralé spermie trvá 55 až 70 dní. Lze říci, že pes je pohlavně dospělí asi kolem 9. Měsíce věku, to znamená věk, kdy je samec dostatečně připraven ke krytí. To se projevuje u jedinců s dostatečným pohlavním pudem tak, že v přítomnosti hárající feny je schopen uskutečnit pohlavní reflexy (vzeskok, intromisi, ejakulaci, svázání) (Svoboda, Senior et al., 2001). Dále upřesňují, že se můžou projevy určitého stupně 18

pohlavní aktivity bez schopnosti tvorby semene projevit již od 3. - 4. týdne věku (vzeskok, pánevní pohyby). Z fyziologického hlediska lze říci, že do chovu by se pes mohl použít již v době plného rozvinutí hormonálních funkcí, které podmiňují schopnost samce kopulovat se samicí. V přírodě se však může uplatnit pouze samec nejkvalitnější, to znamená fyzicky nejzdatnější, který je schopen v boji o samici prokázat své kvality a všechny své potencionální soky přemoci. Takový pes se stává vůdcem smečky, ostatními psy naprosto, i když dočasně uznávaným, kterému patří prakticky všechny hárající feny ve smečce. V žádném případě se jím nemůže stát mladý, nevyzrálý pes, který sotva dosáhl pohlavní zralosti (Procházka, 2005). Je třeba pamatovat na to, že mladí a pohlavně nezkušení psi mohou dočasně vykazovat abnormální intenzitu i sekvenci pohlavních reflexů. Často jde o urychlenou a nadměrnou erekci zabraňující zavedení pyje do pohlavních orgánů feny. Z důvodu přítomnosti kosti pyjové není u psa za normálních okolností pro zavedení pyje nezbytná maximální erekce. Ta nastupuje až po ejakulaci při svázání. Plnohodnotný ejakulát lze očekávat od psů starších jednoho roku. Kvalita ejakulátu se přirozeně snižuje po 8. až 9. roku života. Libido sexualis obvykle přetrvává do pokročilého věku (Svoboda, Senior et al., 2001). 3.5.1 Průběh krytí Průběh krytí lze rozdělit na několik fází, které probíhají postupně, a to na fázi námluv, vzeskoku, zasunutí, počátku a vlastního svázání a rozvázání (Kvapil, Kvapilová, 2007). Při pohlavním aktu je sperma deponováno do přední třetiny pochvy, v těsné blízkosti děložního krčku. Zde se v malé prohlubni hromadí sperma a odtud se spermie svým pohybem za pomoci nasávacích pohybů dělohy dostávají přes děložní krček a dělohu do místa oplození vajíčka. Důležitou podmínkou pro úspěšné krytí je pro psa klidné, domácí prostředí (Kvapil, Kvapilová, 2007). Po prvním kontaktu (seznámením) psa s fenou začíná fáze námluv. Fena vylučuje feromony, které jsou nejvíce produkovány v análních žlázkách a v pochvě, pomocí kterých je pes stimulován. Pes fenu očichá a líže oblast přezky. Fena se většinou staví zádí ke psovi, v této poloze ztuhne (reflex znehybnění), ocas dá na stranu, tím zpřístupní přezku psovi. Po fázi námluv následuje fáze vzeskoku, kdy pes vyskočí na fenu, chytne 19

ji hrudními končetinami kolem beder a začne vykonávat vyhledávací a kopulační pohyby. Po nalezení vchodu do pohlavních orgánů feny vsune pes svůj penis do pochvy feny (fáze zasunutí). Vlastní vsunutí penisu do pochvy umožňuje první fáze erekce. Po zasunutí penisu do pochvy feny jsou kopulační pohyby silnější a hlubší. Při této fázi již může odkapávat první frakce ejakulátu, která ovšem neobsahuje spermie, je to sekret z prostaty (Kvapil, Kvapilová, 2007). Následuje fáze svázání, kdy je dosaženo erekce. Když je penis zaveden do pochvy, vykoná pes několik frikčních pohybů, během kterých je předkožka stažena přes bulbus penisu (tzv. žaludový uzel), ten se zvětší, jak se ocitne v pochvě. Tímto momentem nastává svázání. U mnoha případů v této fázi dochází k rotaci psa a feny, tzn., že stojí zády k sobě. Svázání muže trvat 5 minut až 1 hodinu (průměrně asi 20 minut). Délka svázání nemá vliv na výsledek krytí (Šebková, 2010). Po odpadnutí zvětšení bulbus penis se fena a pes rozpojí (fáze rozvázání). Většina semene je transportována do dělohy a vejcovodů již během fáze během svázání. Pokud se psi kryjí v optimální době, první spermie jsou ve vejcovodech do 15 minut po svázání, do 45 minut je zde pak většina spermií a asi do 3 hodin je ve vejcovodech všechen potřebný počet spermií pro oplodnění (Kvapil, Kvapilová, 2007). 3.5.2 Frekvence krytí Využití psa a feny v chovu ovlivňuje několik faktorů, jako například věk, frekvence krytí, u feny pak rozhoduje časový interval mezi březostmi. Počátek, častost a konec využívání psa, nebo feny v chovu u čistokrevných plemen jsou dány předpisy klubu chovatelů daného plemene. (Kvapil, Kvapilová 2007). Krytí je náročné jak pro psa, tak pro fenu. Organismus feny musí čelit cizorodým látkám - bakteriím, spermiím a jejich zbytkům, které se dostanou dovnitř, musí je vstřebat, vyplavit a organismus vyčistit. Pokud kryjeme fenu vícekrát za sebou její organismus se může začít bránit a vypudit tak i oplozené vajíčko (Čtyroká, 2002). 20

3.5.3 Frakce ejakulátu Ejakulace u psů probíhá ve třech na sobě závislých a ne zcela zřetelně oddělených fází: 1. prespermatická frakce přestavuje 0,2-3,0 ml naţloutlé tekutiny z prostaty, která se vylučuje v průběhu kopulačních pohybů psa po dobu 5-20 sekund. Tato frakce neobsahuje spermie nebo pouze ojediněle. 2. spermatická frakce představuje 0,5-12,0 ml bílé aţ mléčné tekutiny. K jejímu uvolňování dochází po ukončení kopulačních pohybů a po zklidnění psa, při maximálně zduřelém pyji a vylučování trvá 30 sek - 4 minuty. Tato frakce obsahuje spermie. 3. postspermatická frakce představuje 2-30 ml mírně zkalené tekutiny z prostaty. Vylučuje se v průběhu svázání 5-15 min a tato frakce uţ většinou neobsahuje spermie. U citlivých jedinců můţe výjimečně docházet, a to i při zachování všech pohlavních reflexů (erekce, pulzace uretry), k částečné nebo úplné retrográdní ejakulaci směrem k močovému měchýři (Doležel et al., 2001). 3.6 Hodnocení kvality ejakulátu Při hodnocení ejakulátu se zaměřujeme na makroskopické a mikroskopické hodnocení, dále pak na speciální vyšetření (test přežitelnosti spermií). 3.6.1 Makroskopické hodnocení ejakulátu 3.6.1.1 Objem ejakulátu Objem celého ejakulátu je velmi variabilní a silně kolísá podle plemene, věku, velikosti psa, zdravotním stavu, výživě, frekvence krytí, stupně vydráždění a podobně. Normální množství ejakulátu kolísá od 1 do 40 ml, průměr se nachází okolo 7 ml (Kvapil a Kvapilová, 2007). Objem ejakulátu není ukazatelem kvality spermatu u psů. Je ovšem součástí výpočtu celkového množství spermií v ejakulátu (Root Kustritz, 2007). Jak uvádějí Vágenknechtová et al. (2011), největší objem ejakulátu byl zjištěn u psů chovaných v domácím prostředí (11,0 ml), nejmenší objem byl zjištěn u psů s 21

možností volného pohybu (4,2 ml). Psi používaní např. ve sportu resp. jako policejní psi měli objem spermatu 12,7 ml resp. 5,7 ml. U loveckých plemen psů se objem pohybuje v rozmezí 6,4 až 7 ml (Doleželík, 2011). Objem ejakulátu zjišťujeme měřením buď v kalibrovaném válci, nebo vážením na automatických laboratorních vahách (Louda et al., 2001). 3.6.1.2 Barva, pach a konzistence ejakulátu Barva ejakulátu se posuzuje proti světlu. Fyziologicky zdravý ejakulát je barvy bělavé, v některých případech mírně nažloutlé nebo šedobílé. Špatné sperma bývá naopak zbarveno žlutozeleně až zeleně s příměsí moče, hnisu nebo nežádoucích mikroorganismů. Špatné je i sperma s přimísením krve. Žlutavé zabarvení může být také například způsobeno flavinovými barvivy obsaženými v krmivu (Louda et al., 2001). Dále dodávají, že se pach posuzuje také čichem. Dobré sperma má slabý specifický pach, připomínající pach kravského mléka. Nazelenalé sperma páchne močí. Hnilobný zápach svědčí o přimísení hnisu. Jak uvádějí Louda et al. (2001), hustý ejakulát dobré kvality je neprůhledná vazká tekutina, zpravidla smetanového a mírně zrnitého vzhledu, zrnité shluky spermatu se pomalu pohybují. Řídký ejakulát špatné jakosti je naopak vodnatý, průsvitný a bez zrnitosti. Ejakulát se posuzuje ve sběrači v dopadajícím nebo procházejícím světle. 3.6.2 Mikroskopické hodnocení ejakulátu 3.6.2.1 Koncentrace ejakulátu Koncentrace spermií v ejakulátu je jedním z ukazatelů biologické plnohodnotnosti a je vyjadřována počtem spermií v 1 mm 3 nebo v 1 ml ejakulátu (Doležel et al., 2001). Je dána funkční aktivitou epitelu varlat, věkem, zdravotním stavem psa, připraveností a technikou odběru (Louda et al., 2001). Dále upřesňují, že počet spermií (koncentraci) může být také ovlivněn získanou frakcí (spermatickou nebo postspermatickou). Celkový počet spermií v ejakulátu může být rovněž snížen nedostatečnou sexuální stimulací bez přítomnosti feny, či stresem vyvolaným bolestivostí odběru (Peña, Martínez, 2004). Root Kustritz (2007) uvádí, že produkce spermií, jejich objem i 22

celkový spíše než s příslušností k plemeni souvisí především s velikostí varlat daného jedince. Pro stanovení počtu spermií v ejakulátu se v praxi nejčastěji využívá metoda, kdy jsou spermie počítány v Bürkerových komůrkách. Před vlastním počítáním je nutno semeno naředit v poměru 1 : 20 až 1 : 100. Stupeň ředění volíme dle barvy odebraného ejakulátu (Svoboda et al., 2001). Celkový počet spermií u normálního psího ejakulátu by se měl pohybovat na úrovni vyšší než 300 milionů (Root Kustritz, 2007). Vágenknechtová et al. (2011) uvádějí, že například koncentrace u psů chovaných v kotcích (venkovní prostředí) byla zjištěna 152. 10 3. mm -3 ; u psů chovaných doma (domácí prostředí) pak 124. 10 3. mm -3 ; a například u sportovních psů (se zátěží) 126,5. 10 3. mm -3. Koncentraci spermií v ejakulátu psa v závislosti na věkové kategorii řešili Filipčík et al. (2011), kdy zjistili, že největší koncentrace spermií byla zjištěna při posledním odběru v nejstarší věkové kategorii od 3 5 let věku stáří 218,00 ± 40,19. 10 3. mm -3. V dalších věkových kategoriích koncentrace spermií během odběrů byla prakticky vyrovnaná. 3.6.2.2 Aktivita spermií v ejakulátu Jedním z nejvýznamnějších ukazatelů oplozovací schopnosti spermií je regresivní pohyb vpřed za hlavičkou. Hodnotí se jak charakter pohybu, tak i směr a rozsah kmitů hlavičky spermie (Louda et al., 2001). Pohyblivost spermií v ejakulátu by se měla posoudit co nejdříve po jeho získání. U psího ejakulátu se lépe uchovává pohyblivost, pokud máme vzorky při pokojové teplotě než při tělesné teplotě. Nemělo by docházet k rychlému kolísání teplot (Root Kustnitz, 2007). Pro posouzení pohyblivosti spermií u psího ejakulátu lze také využít počítačové automatizované programy pro vyšetření spermatu CASA (computer-based automated semen analysis). Lze pomocí něj zhodnotit více parametrů motility (Agarwal et al., 2003). Root Kustritz (2007) uvádí, že aktivita normálního psího ejakulátu by měla být 70 a více %. Odhadem pak lze stanovit procentuální zastoupení spermií, jež vykazují progresivní pohyb vpřed za hlavičkou (Louda et al., 2001). V psím ejakulátu by měly spermiemi s normální aktivitou mikroskopické zorné pole překonat za 2 3 sekundy (Root Kustritz, 2007). 23

3.6.2.3 Morfologie spermií Pro účely morfologického vyšetření je třeba mít sperma čerstvé. Všechny pomůcky, které s ním přijdou do kontaktu, musí být sterilní, chemicky čisté a vytemperované na teplotu vyšetřovaného spermatu. Sperma ředíme na předehřátém hodinovém sklíčku v poměru 1 : 1 až 1 : 20 dle jeho aktuální hustoty. Krouživými pohyby přidávaného zřeďovacího roztoku je třeba spermie promíchat tak, aby na roztěrech nevytvářely shluky, které by mohly znesnadnit jejich posouzení (Louda et al., 2001). Dle principu vzniku dělíme změny spermií na vývojové (primární) a získané (sekundární). Ke vzniku vývojových změn dochází již ve varleti během spermiogeneze. Řadíme sem degenerativní formy hlavičky, změny tvaru hlavičky, změny na akrozomu, spermie s protoplazmatickou kapkou, tvarové změny na mitochondriálním oddílu a další vývojové anomálie (Svoboda et al., 2001). Počet morfologicky změněných spermií by neměl přesáhnout hranici 20 % a progresivní pohyb vpřed za hlavičkou by mělo vykazovat nejméně 70 % spermií (Gamčík a Kozumplík, 1992). Pokud však měl pes po delší dobu sexuální klid, může se v jeho ejakulátu vyskytnout větší množství starých a mrtvých spermií, které byly skladovány v nadvarleti (Kvapil a Kvapilová, 2007). Nejběžnější morfologické abnormality u psího ejakulátu jsou abnormality na bičíku. Nejčastější malformací na bičíku pak bývá jeho zkrácení, nebo naopak prodloužení, zhrubnutí, či dokonce přerušení (Svoboda et al., 2001). Všechny tyto anomálie narušují pohybovou schopnost spermií a dle množství jejich výskytu mohou být příčinou fertilizačních poruch (Gamčík a Kozumplík, 1992). 3.6.3 Speciální vyšetření test přežitelnosti spermií Na základě stupně anaerobního a aerobního metabolismu spermií se usuzuje na oplozovací schopnost a jejich životnost. Podstatou zkoušky je rychlost anaerobního rozkladu fruktózy obsažené v semenné plazmě (Louda et al., 2001). Dále upřesňuje, že při dehydrogenační zkoušce sledujeme rychlost fruktolýzy ve vztahu k počtu pohyblivých spermií. Úlohu akceptoru vodíku uvolněného při anaerobním štěpení cukru má v této zkoušce methylenová modř, touto redukcí se mění v bezbarvou leukoformu. Bylo prokázáno, že dehydrogenační aktivita neboli produkce enzymu dehydrogenázy, je 24

vázána jedině na živé spermie, a že lze tedy z rychlosti odbarvení methylenové modři usuzovat na počet živých spermií ve spermatu, jejich aktivitu, a tím i oplozovací schopnost. 25

4 MATERIÁL A METODY Pro praktickou ukázku zhodnocení kvality ejakulátu byl proveden odběr ejakulátu celkem u 6 psů z 3 různých skupin FCI (I. skupina - ovčácká plemena, II. skupina molossoidní plemena; VIII. skupina retrieveři). Odběr proběhl v laboratoři oddělení reprodukce na ústavu Chovu a šlechtění zvířat, Agronomické fakulty, Mendelovy univerzity v Brně. Vzorky ejakulátu byly odebrány ruční manipulací do předehřáté skleněné kádinky na teplotu 39 ± 1 C (ukázka odběru viz Foto č. 1). U odebraných vzorků bylo subjektivně provedeno makroskopické hodnocení ejakulátu, které zahrnovalo objem, barvu, pach, cizí příměsi. Následovalo mikroskopické hodnocení zahrnující aktivitu, koncentraci a morfologii spermií. Objem ejakulátu byl zjištěn pomocí kalibrační nádobky. Aktivita spermií byla stanovena subjektivní metodou podle procentuálního zastoupení pohyblivých spermií v nativním ejakulátu. Koncentrace spermií byla stanovena hemocytometrickou metodou pomocí Bürkerovy komůrky (Věžník et al., 2004). Z každého ejakulátu byly zhotoveny dva nátěry, které byly barveny Farellyho barvící metodou a dále morfologicky vyšetřeny. Při tomto vyšetření bylo vyhodnoceno procento morfologicky normálních a patomorfologicky poškozených spermií. Sledovány byly především změny na hlavičce, spojovací části a bičíku. Na každém sklíčku bylo hodnoceno 200 spermií. Dále byla zjišťována délka trvání jednotlivých frakcí získaného ejakulátu. Zjištěné výsledky byly vyhodnoceny dle běžných matematicko-statistických metod. Pro analýzu byli využiti zástupci těchto plemen: I. FCI skupina Německý ovčák (2 zástupci) II. FCI skupina Tosa inu (1 zástupce) Cane Corso (1 zástupce) VIII. FCI skupina Labradorský retriever (2 zástupci) 26

Foto č. 1: Ukázka odběru psího ejakulátu (foto M. Vágenknechtové) 27

5 VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Hodnocení kvality ejakulátu dle FCI skupiny Pro účely makroskopického a mikroskopické hodnocení ejakulátu byl proveden odběr 6 psů z I. (n = 2), II. (n = 2) a VIII. (n = 2) FCI skupiny. Zjištěné hodnoty byly seřazeny a vyhodnoceny v programu MS Excel a průměrné hodnoty spolu se směrodatnou odchylkou jsou uvedeny v Tab. 1 a Tab. 2. Makroskopické hodnocení ejakulátu ukazuje Tab. 1, kdy bylo zjištěno, že průměrný objem ejakulátu z celkového souboru činil 10,8 ml, kdy největšího objemu dosahovali psi II. FCI skupiny (15,0 ml), nejmenšího pak psi I. FCI skupiny (8,0 ml). Pokud se týká senzorického hodnocení ejakulátu lze konstatovat, že nebyla zjištěna žádná odchylka jak v barvě, pachu či cizích příměsí od fyziologicky zdravého ejakulátu. Tab. 1 Makroskopické hodnocení získaných ejakulátů Skupina n FCI Objem ejakulátu (ml) Barva Pach průměr s x Cizí příměsi 1 I. 2 8,0 3,0 bělavá normální - II. 2 15,0 5,0 šedavě bílá normální - VIII. 2 9,5 3,5 bělavá normální - Celkem 6 10,8 3,8 bělavá normální - 1 nebyly zjištěny žádné příměsi v odebraných ejakulátech Mikroskopické hodnocení ejakulátu ukazuje Tab. 2. Průměrná aktivita spermií z celého sledovaného souboru byla zjištěna 81,7 %. Největší aktivitu spermií vykazoval ejakulát získaný od psů VIII. FCI skupiny (90,0 %), nejmenší pak u psů II. FCI skupiny (70,0 %). U koncentrace spermií byl zjištěn průměrná hodnota u celého sledovaného souboru 258,8. 10 3.mm -3. Nejvyšší koncentraci spermií v ejakulátu byla zjištěna u psů VIII. FCI skupiny (397,5. 10 3.mm -3 ), nejmenší pak u psů II. FCI skupiny (60,0. 10 3.mm - 3 ). Při vyhodnocení morfologicky zdravých spermií v ejakulátu, bylo zjištěno průměrné zastoupení u celého sledovaného souboru 90,3 %. Nejvyšší procento morfologicky zdravých spermií dosahoval ejakulát u psů I. FCI skupiny (92,0 %), nejnižší pak u psů VIII. FCI skupiny (89,0 %). 28

Tab. 2 Mikroskopické hodnocení získaných ejakulátů Aktivita spermií Koncentrace spermií Morfologicky Skupina n (%) (.10 3.mm -3 ) zdravé spermie (%) FCI průměr s x průměr s x průměr s x I. 2 85,0 5,0 318,8 8,8 92,0 1,0 II. 2 70,0 20,0 60,0 25,0 90,0 2,0 VIII. 2 90,0 0,0 397,5 247,5 89,0 7,0 Celkem 6 81,7 8,3 258,8 93,8 90,3 3,3 Ze získaných výsledků lze konstatovat, že nejlepší kvality ejakulátu dosahovali psi VIII. FCI skupiny. Oproti tomu horších výsledků dosahovali psi II. FCI skupiny. Kvapil a Kvapilová (2007) uvádějí, že fyziologické množství ejakulátu u psů kolísá v rozmezí od 1 do 40 ml, kdy průměr dosahuje hodnoty 7 ml ejakulátu. Jelínek a Koudela (2003) udávají jako průměrnou hodnotu 6 ml ejakulátu. Věžník et al. (2004), oproti tomu ve své práci považuje 2 ml ejakulátu jako průměr. Doležel et al. (2001) uvádějí, že barva ejakulátu závisí na konzistenci a hustotě a je v odstínech šedivé až bílé, což je ve shodě se mnou zjištěnými barvami. Při hodnocení pachu lze konstatovat, že u všech sledovaných jedinců nebyl zjištěn rozdíl, od normální pach ejakulátu psů. Louda et al. (2001) udává, že dobré sperma má slabý specifický pach, připomínající pach kravského mléka. Dále upřesňuje, že dobré sperma má být bez jakýchkoli cizích příměsí. Správná aktivita spermií, je jedním z nejdůležitějších atributů nezbytných během transportu spermií pohlavním ústrojím samice do místa oplození (Scott, 2000) a stává se tak funkčním ukazatelem biologické plnohodnotnosti spermie (Louda et al., 2001). Root Kustritz (2007) uvádí, že normální procento pohyblivých spermií u běžného psího ejakulátu by mělo být 70,00 a více %. Peña Martínez (2004) tvrdí, že celkový počet spermií v ejakulátu může být rovněž negativně ovlivněn nedostatečnou sexuální stimulací v nepřítomnosti feny, nezkušeností či stresem v důsledku bolestivosti odběru. Doležel et al. (2004) dodává, že koncentrace u zdravého psa by měla činit 300 106 až 800 106 spermií v 1 ml ejakulátu. Za nejvýznamnější faktory ovlivňující tuto hodnotu pak považuje plemennou příslušnost, stáří a sexuální aktivitu psa. 29

Johnston et al. (2001) uvádějí, že by měl psí ejakulát vykazovat minimálně 80,00 % morfologicky normálních spermií. Potřebu této hodnoty svou studií dokládají také Rijsselaere et al. (2003), kteří prokázali, že pokud se počet morfologicky normálních spermií v nativním ejakulátu pohyboval okolo 75,80 %, tak mražením tato hodnota klesla na 48,30 %. 30

6 ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo, vyhodnotit rozdíly v kvalitě ejakulátu u psů různých plemen dle členění použitého Mezinárodní kynologickou federací FCI. Chtěla bych zdůraznit, že odběr a vyhodnocení vzorků psího ejakulátu bylo provedeno jako praktická ukázka dokreslující náplň literárního přehledu. Pro důkladnější a přesnější výsledky by bylo třeba použít větší sledovaný soubor. Z mnou získaných výsledků ovšem mohu konstatovat, že nejlepší kvality ejakulátu téměř u všech sledovaných parametrů dosahovali psi VIII. FCI skupiny (retrievři). Oproti tomu horších výsledků dosahovali psi II. (molossoidní) a I. (ovčáci) FCI skupiny. Dle mého názoru je hodnocení psího ejakulátu jedním z důležitých nástrojů pro zjištění vhodnosti jednotlivých psích samců pro účely reprodukce a jejich následného zařazení do plemenitby. 31

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AGARWAL A., SHARMA RK., NELSON DR (2003): New semen quality scores developted by principal komponent analysis of semen characteristics. J Andol 2003, 24. ANONYM 1 (2015): Presentation of our organisation. [citace 2015-4-23]. Dostupné z http://www.fci.be/en/presentation-of-our-organisation-4.html ANONYM 2 (2015): Plemena standardy. [citace 2015-4-24]. Dostupné z http://cmku.cz/index2.php?stranka=plemena ČTYROKÁ, H. (2002): Seminář pro chovatele psů na téma Krycí pes. Databáze online [cit. 2015-04-20] Dostupné na: http://www.veterinainfo.cz/script/articledetail.asp?rid=131 DOLEŽEL, R., VITÁSEK, R., SENIOR, D., F. (2001): Poruchy reprodukčního systému. In: SVOBODA, M., SENIOR, F., D., DOUBEK, J., KLIMEŠ, J.: Nemoci psa a kočky: 2. díl. Brno: Noviko, a.s., 2001. 1253 1358 s. ISBN 80-902595-3-7. DOLEŽELÍK, R. (2001): Hodnocení kvality ejakulátu loveckých plemen psů. Diplomová práce. Brno: Mendelova univerzita, 2011. 78 stran. FILIPČÍK, R., VÁGENKNECHTOVÁ, M., HOŠEK, M., JARINKOVIČOVÁ, L. (2011): The effect of the age of dogs on thein ejaculate. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2011. sv. 59, č. 3, s. 45 50. ISSN 1211 8516. GAMČÍK, P., KOZUMPLÍK, J., MESÁROŠ, P., SCHVARC, F., VLČEK, Z., ZIBRÍN, M. (1992): Andrológia a umelá inseminácia hospodárských zvierat. Bratislava: Priroda, 1992. 344 s. ISBN 80-07-00540-4. GAMČÍK, P., KOZUPLÍK, J., et al. (1984): Andrológia a umelá inseminácia hospodárských zvierat. Bratislava: Príroda, 1984. 344 s. 32

JELÍNEK, P., KOUDELA, K. et al. (2003): Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vydání. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 2003. 414 s. ISBN 80-7157- 644-1. JOHNSTON, S., D., ROOT KUSTRITZ, M., V., OLSON, P., N., S. (2004): Canine and Feline Theriogenology. 2001. In: PEÑA MARTÍNEZ, A. I.: Canine fresh and cryopreserved semenevaluation. Animal Reproduction Science. 2004. 82 83. 209 224 s. KOMÁREK, V., SOVA, Z. (1971): Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. 2. přeprac. vyd. Praha: SZN, 1971. 574 s. KVAPIL, R., KVAPILOVÁ, R. (2007): Průvodce psí reprodukcí. Praha: J. Špičák Tok. 2007. 78 s. ISBN 978-80-86177-21-2. LOUDA, F. et al. (2001): Inseminace hospodářských zvířat: se základy biotechnických metod. 1. vydání. Praha: TIRA, s.r.o. 2001. 230 s. ISBN 80-213-0702-1. MARVAN, F. et al. (2007): Morfologie hospodářských zvířat. 4. vydání. Praha: Brázda, s.r.o., 2007. 304 s. ISBN 987-80-213-1658-4. NAJBRT, R. et al. (1982): Veterinární anatomie 2. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství,1982. 594 s. PEÑA MARTÍNEZ, A., I. (2004): Canine fresh and cryopreserved semenevaluation. Animal Reproduction Science. 2004. 82 83. 209 224 s. POKORNÁ, J. (2007): Původ a domestikace psa. Fauna [online]. 8.6.2007, 18, 12, [cit. 2015-04-18]. Dostupné z: http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/4270/puvod-adomestikace-psa. PROCHÁZKA, Z. (2005): Chov psů. 3. vydání. Praha: Paseka. 2005. 320 s. ISBN 80-7185-768-8. 33

REECE, W., O. (1998): Fyziologie domácích zvířat. 1. Vydání. Praha: Grada Publishing, spol. s r.o. 1998. 456 s. ISBN 80-7169-547-5. RIJSSELAERE, T., VAN SOOM, A., MAES, D., de KRUIF, A. (2003): Effect of technical settings on canine semen motility parametres measured by the Hamilton Thorne analyser. Theriogenology. 2003. 60. 1553 1568 s. ROOT KUSTRITZ, M. V. (2007): The value of canine semen evaluation for practitioners. Theriogenology. 2007. 68. 329 337 s. SCOTT, M. A. (2000): A glimpse at sperm function in vivo: sperm transport and epithelial interaction in the female reproductive tract. Animal Reproduction Science. 2000. 60 61. 337 348 s. SVOBODA, M., SENIOR, F., D., DOUBEK, J., KLIMEŠ, J. (2001): Nemoci psa a kočky: 2. díl. 3. vydání. Brno: Noviko, a.s., 2001. 1022 s. ISBN 80-902595-3-7. VÁGENKNECHTOVÁ, M., HOŠEK, M., MÁCHAL, L., CHLÁDEK, G. (2011): The influence of external and internal factors on the guality of semen collection and qualitative indicators of semen in the dog (Canis familiaris). Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2011. sv. 59, č. 6, s. 373 380. ISSN 1211 8516. VĚŽNÍK, Z., ŠVECOVÁ, D., ZAJÍCOVÁ, A., PŘINOSILOVÁ, P. (2004): Repetitorium: spermatologie a andrologie a metodiky spermatoanalýzy. 1. vyd. Brno: VÚVeL. 197 s. ISBN 80-86895-01-7. 34