1 ŠKOLNÍ ČASOPIS JARO 2008 MARASTNÍK VYHLÍDKA ŠUMPERK VÚ A DDŠ novinky zprávičky klepy naše výtvory naše názory rozhovory slohovky zábava poučení fotečky ČÍSLO 4
2 Od minulého vydání čísla našeho školního časopisu se toho hodně změnilo. To nejdůležitější je, že už nejsme v Koutech, ale v Šumperku na Vyhlídce číslo 1. Takže se už určitě nebudeme jmenovat Pokoutníček, Vybrali jsme nový název a ten je --------- MARASTNÍK. Jak tento název vznikl se dozvíte v jiném článku našeho super časopisu. Redakční rada pracuje ve složení: Andrea Szmeková Denisa Sosvorová Jirka Jozefov - ten by nejradši psal všechno sám Nikola Gédušová PATRON P. UČ. KLAŠKOVÁ Čekáme na vaše příspěvky z jakékoliv rozhovory, kresby, drby, novinky, Vaše redakční rada oblasti - básničky, reportáže, kvízy, názory atd. Přispívat mohou nejen děcka (děti, žáci, žačky, klienti), ale i dospěláci když jim to odsouhlasíme k vytištění. Předchozí čísla časopisu najdete na našich vebových stránkách Poznámka každé číslo časopisu se rodí za vydatné metodické pomoci p. uč. Klaškové, foto p. zást. Luštík, p.uč. Táborská www.dds-spk.cz spk.cz
3 Interwiev Paja Svozil tentokrát vyzpovídal paní psycholožku Hanu Váňovou. 1. Proč jste vzala tuto práci zrovna tady? Přestěhovala jsem se a tato nabídka mě zaujala. 2. Kde jste předtím pracovala? Pracovala jsem jako psycholožka u velké personální firmy, také v pedagogicko-psychologické poradně s dětmi. 3. Jaké vysvědčení jste měla v 9. třídě na základní škole? Tak teď si tě vychutnám já. Do 9. třídy jsem nikdy nedošla.protože nebyla. Ale abych tě uklidnila, do 8 ročníku jsem měla jedničky. To jste mě ale nepřevezla tak úplně, protože moje máma chodila taky jenom 8 ročníků. Tak vím o čem mluvíte. 4. Jaké jídlo máte ráda? Každé, které se s láskou uvaří. Také řecká jídla mi vyhovují jehněčí, olivy, saláty apod. A také jídla z naší kuchyně na Vyhlídce mi chutnají výborně. 5.Jakou barvu máte ráda? Blankytná modrá. Odjakživa. 6.Jaký film se vám líbí? Jsou to starší komedie, například s Louis de Funésem, Jeanem Depardie, novější s Jeanem Reno a také staré české filmy pro pamětníky. 7.Kdyby jste měla kouzelný prsten co byste na světě změnila? Víc spravedlnosti pro všechny. Ale to je asi moc idealistické. 8. Co ráda pijete? Bublinkovou čistou vodu a kafé bez cukru. 9.Jakou lumpárnu jste provedla na základní škole a neříkejte, že jste žádnou neprovedla! Lumpárny byly privilegiem chlapců... Ale přece jenom. Celá třída se dohodla, že zmizí volební lístky daného obvodu. Tenkrát to bylo docela odvážné (za totáče). A trest? Nejeli jsme na výlet do Prahy. 10.Vaše nejoblíbenější květina? Červená růže. Musí vonět a může mít i trny. Nejlépe ze zahrádky. 11.Jaké roční období máte ráda? Je to léto se spoustou sluníčka. A taky ta zima, kdy mrzne až praští a můžu si jít zalyžovat. 12.Jakou zpěvačku máte ráda? Magdalenu Koženou a Barboru Streissand. 13.Váš nejoblíbenější předmět ve škole? Český jazyk, němčina. 14.Na jakého učitele nejvíc vzpomínáte? Starý pan učitel Gross. Vyučoval český jazyk, literaturu a jezdil s námi na výlety. Děkuji za rozhovor. Pavel Svozil
4 ZPRÁVY, UDÁLOSTI, REPORTÁŽE, DRBEČKY, NOVOTY 2. 12. 2007 jsme se vrátily z mimořádné dovolenky, ale ne do Koutů nad Desnou ale do Šumperka na Vyhlídku. 3. 12. První kluk v našem zařízení Kuba K. 6. 12. 9 žákyň + p. uč. Mánková a Táborská využilo den otevřených dveří SOU v Šumperku. Koukly jsme se jak to tam vypadá. Hela chce být soustružnicí. 7. 12. Návštěva divadelního představení v Šumperku Hotel Modrá hvězda. Líbilo se nám to, protože se tam hodně zpívalo a tančilo. Při zpáteční cestě jsme všichni zmokli až na kalhotky. zpěvák - Tomáš Wurst, recepční - Alexandr Stankuš, Zuzanka - Bohdana Pavlíková, Fafejtová - Lucie Réblová, Vladimír - Petr Komínek, Milada - Olga Kaštická, servírka - Jolanta Balon 20. 12. Pan ředitel Klaška vymyslel TURNAJ VE VOLEJBALE O POHÁR PANA ŘEDITELE. Hrají dospělí proti dětem. Za dospěláky hráli: p. Klaška, Luštík, Balga, Kalina, Tacl. Za nás: Denisa, Alžběta, Andrea, Lída, Pavel. No, vyhráli ti dospěláci. Pohár je do příštího roku jejich a velikánskou bombošku jsme snědli společně.
5 Za listopad byly na školní komunitě vyhodnoceny jako nejlepší: Miluška P., Bárbi, Saša. Za prosinec Hela, Žaneta S., Sandra. 11. 1. 2008 se konala prožitková lekce P-CENTRA Olomouc. Drogy, HIV, AIDS, nakažlivé choroby Poradna zdraví Andrea Szmekova Dne 24. 1. 2008 se k nám přijela podívat paní MUDr. Keprtová, která nám měla vysvětlit, co vlastně znamená zdraví a co proto musíme dělat, abychom si to zdraví udržely. V první hodině jsme probíraly menstruaci a pohlavní orgány. Paní nám ukazovala různé obrázky, které si pro nás připravila a také různé testy. V druhé hodině jsme probíraly bulimii a anorexie. Ze začátku jsme se moc nechytaly, ale pak nám to šlo. Dozvěděly jsme se, co takové anorektičky jí. Paní nám donesla ukázat fotky, jak takové anorektičky vypadají. Anorexie je pro život velice nebezpečná. Na anorexii můžeme klidně i umřít. Z anorexie se člověk nikdy úplně nedostane. Mě celkově přednáška bavila a těším se na další asi přenosné choroby (žloutenka, AIDS, pohlavní choroby). Od 26. 2. funguje klučičí skupina, zatím máme 6 kluků. Z útěku se konečně vrátila Silva. Říkala, že už to nikdy neudělá. My jí všichni věříme. Cha, cha. Poznámka p. uč. Klaš.: Je květen a Silva je stále zde Jezdí domů a vrací se. Silvo, prosím tě, hlavně se blbě nezamiluj!.. V kuchyni vaří další nový kuchař pan Zdeněk mňam, mňam, vaří dobře. Máme plno nových vychovatelů: p.přikryl (hraje na basovku), p. Lakomá (je u klučičí skupiny jako princezna mezi vlky), p. Příhoda ( je s ním sranda, je fakt v klidu, bohužel, dozvěděli jsme se, že odchází pracovat k Policii ČR), p. vychovatel Zdukos (má mega dobrej náramek, asi tak kilo zlata).noční vychovatelka p. Ačanová a Lenka Studecká. Těžké chvíle nám pomáhá zvládat paní psycholožka Váňová. Máme ji všichni moc rádi. Od dubna učí také nový učitel pan Hornich. A od května mladá paní učitelka Kubelová. A ještě poslední, kdo přibyl je paní vychovatelka Denisa a paní asistentka.
6 Klučičí skupina se byla podívat na mistrovství republiky v kick - boxu. Pavel hodnotí: Bylo to mega hrubé, sado-maso, byl tam malej týpek a velkej týpek a ten malý chytl toho velkého za hlavu, dal mu asi 50 kolínek do hlavy a byl KO. Přibyla nová kočka teprve páťačka s krásným jméne Pamela. Umí láčes tančit (latinu, hip-hop, dobře tančí na černou muziku). 14. 3. Další prožitková lekce P-Centra z Olomouce. Některé jsme zlobily. Nechtěly jsme být pavouci a mouchy. Schytaly jsme za to přestupky. Dodatečně jsme se lektorům omluvily. Alžběta stále čeká, kdy přijde její brácha z VÚ Králiky. Jmenuje se Jindřich. Jsou prý dvojčata, ale Jindra je o rok mladší. Miluška bude chovat. Přejeme jí i jejímu dítěti hodně zdraví a štěstí. Teď už je v Černovicích, stýská se nám po ní. MÁME STŘEDOŠKOLÁKY DENISA SE DOSTALA NA OBOR CESTOVNÍ RUCH SE ZAMĚŘENÍM NA HOTELOVÝ PROVOZ NA SZŠ V ŠUMPERKU JIRKA SE DOSTAL NA STŘEDNÍ ŠKOLU PAMÁTKOVÉ PÉČE V ŠUMPERKU A VASIL BUDE CHODIT DO UČŇÁKU NA OPBRÁBĚČE KOVŮ. Teda, jak toto dopadne, to se uvidí. SOUTĚŽ VE SKLÁDÁNÍ PUCLÍKŮ - ON LINE na adrese www.bosounohou.cz Vymyslela a zorganizovala paní Táborská. Nejdříve proběhla třídní kola, pak semifinále a finále.vítězové: 1.Jirka Jozefov 51:00 min 2.Gabriela Suchá 57:00 min 3.Andrea Szmeková 58:00 min 4.Markéta Bačavčíková 65:00 min 5.Denisa Sosvorová 71:00 min 6. Sabina Pešáková 74:00 min 7. Vasil Šándor 76:00 min
Jak jsme hledali název časopisu 7 našeho školního Důvodem změny názvu školního časopisu bylo přestěhování našeho domova z Koutů nad Desnou do Šumperku na Vyhlídku. Výhled je tu sice krásný, ale měli by tu postavit lanovku,, protože cesta do tohoto kopce je pro moje plíce těžkým úkolem. Ale to sem teď nepatří. Tak. A teď vám popíšu naši cestu k novému názvu časopisu. Začalo to stěhováním do Šumperka někdy začátkem prosince. Kvůli postupnému zvykání na nové prostředí, se náš časopis začal řešit až v polovině února. Po poradě naší redakční rady (do které patřím i já) s paní učitelkou Klaškovou jsme se rozhodli,, že každý z našeho domova může dát návrh na název a ten pak projde kolektivním hlasováním celého domova a autoři prvních 3 názvů dostanou nějakou malou cenu.. A tak byla vyhlášena soutěž na nový název a potom i na výtvarné ztvárnění prní, titulní strany. A tak to začalo. Sbíhaly se u nás všechny možné názvy a velmi nás překvapila velká účast na této soutěži. Jen tak namátkou Vyhlídkáček, Šmoula, Drbárna, Zlobidýlko, Draci a Andělé, Vyhlídálek, Pastičky, Poprask, Nářez, Drbníček, Prásk, 158 POMOCT!, Blesk, Foukáček, Obzor, Hledík, Výkuk, Zornička, Kulihrášek, Výživník, Krasohled atd, atd. Když jsme ukončili podávání návrhů, tak jsme jich už měli kolem 50 a mohlo začít vybírání top 11, které záleželo na naší redakční radě. Nakonec jsme z té padesátky vybrali všech těch 11 top názvů. Tuhle JEDENÁCTKU jsme potom představili všem ostatním na celoškolní komunitě a hlasování mohlo začít. Hlasovalo se tak, že každý, kdo byl přítomný na komunitě, dostal špendlík s barevnou hlavičkou a zapíchl ho do toho názvu, který se mu nejvíc líbil. Hlasoval i pan ředitel, paní psycholožka, učitelé, pan vedoucí vychovatel Salčík, pan etoped Vavrys a co já vím, kdo tam ještě byl. To teda vymyslela patronka našeho časopisu p. uč. Klašková.Ale jinak jsme si to odšéfovali sami. Vyhrál název MARASTNÍK s celkovým počtem 17 bodů. Potom následovalo předání malé ceny (minirádio, které pochází z daru z nadace Terezi Maxové) autorovy tohoto názvu, což byl čirou náhodou stejný člověk, který píše tento článek, čili já. Už vám můžu napsat jen čtěte nás, dokud můžete, protože s novým názvem a Redakční radou přicházejí i nové nápady. Autor : Jiří Jozefov na vlastní oči a uši Konečně pátek! A navíc nás večer čeká koncert Anety Langerové. Tolik štěstí najednou! Byla to výběrová akce a šlo nás celkem 5 děvčat a paní vychovatelka Strnadová. No, už asi od půl páté odpoledne se DDŠ Vyhlídka proměnila v kosmetický salón a kadeřnictví. Když už jsme byly dostatečně krásné, mohly jsme vyrazit. Jelikož jsme vyšly v sedm a koncert měl začít kolem osmé, mohly jsme jít pomaleji. Koncert se konal v Domě kultury a protože tam mělo být skvělé osvětlení i ozvučení, moc jsme se těšily. A navíc jen tak by jsme asi Anetu ve městě nepotkaly. Byla to bomba! Aneta se opravdu předvedla. Zpívaly jsme a tančily jak o život. A určitě jsme ji skoro nejvíc podporovaly pískáním, řvaním a tleskáním. Myslím, že tohle si budeme ještě dlouho pamatovat. Na náš kopec jsme se dostaly ve čtvrt na dvanáct. Spaly jsme jako mimina. A až do rána nám v uších zněly její písničky. Denisa Sosvorová
8 Výhráli jsme ve výtvarné souteži Evropa ve škole. Žaneta Slížová Soutěž vyhlásil Krajský úřad Olomouckého kraje odbor školství, mládeže a tělovýchovy a Dům dětí a mládeže Olomouc. Vyšňupal to AGENT 007 (kdo to neví, je to p. uč. Mánková). Tak jsme se s panem učitelem Balgou do toho pustili. Dělali jsme obrázky černým úhlem. Kreslili jsme tváře. A ten černý úhel se pak gumuje gumou. Poprvé se nám to moc nedařilo, ale pak to šlo a panu učiteli se to také líbilo. Tak nám řekl, že ty obrázky pošle na výstavu do Olomouce. Za několik dní volali, že jsme vyhráli 3. místo. Mysleli jsme, že pan učitel si dělá srandu, ale nedělal. Byli jsme moc rádi. Pak nám pan učitel ještě řekl, že máme jet do Olomouce na vernisáž na vyhlášení cen. Tak jsme tam jeli. Jel s námi pan učitel Balga a pan zástupce Luštík. Přiznám se, měli jsme trochu trému, ale vše dopadlo dobře. Vyhlašovali naše jména. První vyhlásili moje. Dostali jsme tempery a štětce (no, mohlo to být taky něco lepšího). Postupujeme ale do celostátního kola, tak jsme zvědaví, jak dopadneme tam. Žaneta Slížová Helena Blažová Miloslova Gotvaldová Martina Hangurbadžová Tak to jsou vítězové A tady část našich výtvorů na vernisáži v Olomouci
9 OD POLÍČKA K LESU IVETA ČADÍLKOVÁ Dne 28.2.2008 jsme vyrazili místo školy na besedu do Vily Doris. Šla celá základní škola a učitelé - paní Táborská, paní Klašková a paní Mánková.Do Vily Doris jsme dorazili včas v 8,30hod. Ujal se nás takový šikovný a sympatický pán. Měl v ruce pytlík a v něm měl dřívka a každý si měl vybrat jedeno dřívko. Dřívka byla zhotovena ze tří druhů dřeva - smrk,, buk,,třešeň. Rozdělili jsme se do skupin podle druhu dřeva. Pak jsme si povídali k čemu se jednotlivé druhy hodí.tak jsme se dozvěděli že třešeň je tvrdé dřevo, vyrábí se z něho šperky a fajfky. Smrk je měkký, vyrábí se z něho hračky, papír, slouží na palivo a na střechy, protože je lehké. Buk je tvrdý, vyrábí se z něho nábytek, podlahy, hračky, párátka. Dále jsme se dozvěděli, že stromy rostou 100 až 140 let. Další část nám zabrala simulační hra. Cílem bylo osázet opuštěnou plochu těmito rostlinami: vrba, borovice, rákos, vřes, dub. Vyhrála to skupina, kterou jsem vedla já - Iveta Čadílková. A na druhém místě byla skupina Denisy Sosvorové. Na třetím místě skončila skupina Jirky Jozefova. Bylo to celkem zajímavé. Pán, který nás celou hrou provázel, nás chválil. Chovali jsme se líp, než žáci z jiných škol. A taky víme, jak poznáme plovoucí podlahu dřevěnou a laminátovou. Laminátová na bosou nohu studí, dřevěná ne. Jinak pouhým okem ani nerozeznáme rozdíl.. A tomu se prý říká en-vi-ron-men-tál-ní výchova zařadit mezi jazykolamy.
10 CHVILKA POEZIE Myšlenky (Sabina, 7. roč.) Smutek přináší slzy. Láska přináší bolest. Žárlivost tě nepřitáhne k druhým. Smutek tě zničí. Když vidíš bezbranného, pomož mu. Ukaž druhým, kdo jsi. Dávej pozor na druhé, jinak se ti to nevyplatí. Za zkoušku nic nedáš. Jakmile něco provedeš, běž a naprav to. Radši nemluv nesmysly, nebo ti dají... MOJE SRDCE (Sabina, 7. roč.) Moje srdce pukne, popraďte mi, je to nutné. Moje srdce hoří, jako plamen v moři. Slunce v moři se odráží, já to zase nesnáším. Proč moje srdce chce puknout, nevím asi chce zhubnout. Tím kočím s vámi se loučím. Středa je středa, nebo i chleba, protože je třeba jenom ten chleba. BÁRBÍNKA (Sabina, 7. roč.) Bárbínka je naše růže, kdopak nám s ní pomůže? Když má Bárbí pěkné oči, proč se nikdy neotočí? Její roztomilý čumáček, vypadá jako ušáček. Naše Bárbí s toho šílí, a vždycky se rozčílí. Já končím, tím se loučím a nikdy se neotočím. Naše Vyhlídka Nikola Br. Už musím pospíchat na Vyhlídku. Budeš mi strašně chybět, Medvídku. Nesmím se tam chovat jako prase. Však se uvidíme zase. Nesmím vůbec plakat,abychom mohli spolu tlachat. Dnes večer tě zase uslyším a za týden uvidím. Za týden opustím Vyhlídku a konečně uvidím tebe, MEDVÍDKU!
11 Pán Smrti Anny, Andrea Sz. (9. ročník) Sama v černém koutě sedím A do smutné tmy hledím. V srdci mám pořád žal. Lásko,proč mi Tě Pán Smrti vzal!!! Sedím a koukám. Pro sebe si píseň broukám. Píseň, kterou si Tě připomínám, a se slzami v očích vzpomínám Přemýšlím nad tím, jestli to nebylo mou vinou. Nebo snad si chtěl jinou? Když si své zlé myšlenky do tmy odevzdal. PROTO MI TĚ PÁN SMRTI VZAL!! Dívám se do naší společné minulosti, Jak krásně nám spolu bylo. Je to k zlosti. NÁŠ DOMOV Lída O. (8.ročník) Náš domov je prostě nejlepší, jsou tu super vychoši. Všechny máme hodně rádi, jsou to naši kamarádi. A náš nový domeček, zasloužil by si 12 hvězdiček. A panu řediteli pochvalu za velikou snahu, hu! Báseň pro maminku MARKÉTA V. (8. ročník) Bylo toho tolik, co já všechno měla, jenže já si toho, vůbec nevážila. Já moc přemýšlela o tom, že lásky bych víc chtěla. Ale co jsme vůbec hledala??? Vždyť jsem všechno měla Jen jsem si toho vůbec nevážila Teď na tvrdý posteli, u zamřížovaného okna, lituji,, že nemám, to vše, co jsem mohla Teď opírám se o studenou zeď, dívám se skrz mříž, slzy mi tečou po tváři, že nemám tebe blíž. Jediný na co myslím, je to, že chci jít domů Už vím kde jsem doma jen tam, kde mám tebe- mámu. Taky jsme zjistila, Že chci být jiná, s partou se vtipům smát, a mámu poslouchat, do školy chodit nemusím být šprtka, ne to zas fakt ne!! Ale trochu lepší známky mít, Třeba být zdravotní sestra, Pomáhat nemocným? Proč ne?? Maminko, vem mě odtud, Vem mě s toho vězení, já to tady nedávám, S toho můj žal pramení Mami, já tě mám ráda, ani nevíš jak, jsi ta nejlepší máma, za to děkuji fakt!
12 NOVOROZENEC Dne 29.2.2008 se mi narodil bráška. Mamka mu dala jméno Matěj. Je to krásné jméno, že??? Pro tak malého drobečka i pro velkého klučinu. To mimčo je tak roztomilé, když spinká nebo jen leží. Je překrásné. Když jsem přišla do porodnice na lůžkovou část, tak jsem nejdříve bloudila a všude se ptala, kde leží máma. Asi po 5 minutách jsem ji našla. Až na konci dlouhé chodby. Když jsem přišla do pokoje, kde ležel v postýlce bráška, tak jsem se zozbrečela dojetím. Jak je malej a krásnej. Nikdy jsem tak malé mimiko neviděla. Když mi mamka nabídla, že si ho můžu pochovat, tak jsem odmítla, protože jsem měla strach, abych ho nerozmačkala samou láskou. A tak jsem z veklé radosti a na počest toho maličkého stvoření vytvořila úlně sama tuto stránečku. Co může krásnější být, než život děcku dát a stále jej milovat. Je krásné cítit, že ve vás je, že jeho srdce rázně bije, že uvnitř malý člověk žije. A pak když příjde onen Den, kdy děťátku se chce již ven, je jako hezký sen... Přesto, že přichází na svět ve velké bolesti, převládají pocity štěstí a nesmírné radosti. Je nádherné tisknout k sobě jeho tělíčko, hladit jej po ručce, líbat jej na líčko. Cítit jeho dech, hladit ho po zádech... Prs mu svůj dát a nechat ho sát. Nikola Gédučová MRAČNÝ DEN Je čtvrtek a já mám už od rána špatný den. Nic mě nebaví a jsem strašně líná! Ale ve škole jsem se snažila, i když se mi vůbec nechtělo. Škola ubíhala pomalu, ale nakonec jsem se dočkala. Škola skončila a ve školních lavicích zůstaly jenom zasunuté židle. Když jsme šli na pokoje, všichni se po schodech plížili jako slimáci. Konečně jsem se dostala do svého pokojíčku. Cítila jsem se zase fajn. Je to totiž takové moje malé království, kde mám svoje soukromí a můžu si tu dělat co chci. No teda skoro. Postavila jsem se k oknu a na obloze viděla plout šedé mráčky, které postupem času černaly. Po chvilce z nich začaly prskat malé vodní kapky, které sebou šily jako při hoňce. Dešťovky se rozmnožovaly čím dál tím víc, až začalo pršet úplně. Spoustu nezbedných kapek zabloudilo i na mé okno. Stékaly po něm pomalu dolů, a spojovaly se a odpojovaly a utvářely se za nimi takové malé potůčky, které vypadaly jako soutoky řek. Myslela jsem si, že mi chtějí ukázat nějakou mapu, ale rozpršelo se ještě víc a ten prudký déšť mi smyl to krásné umělecké dílo. Kapky padaly na zem a při tom vydávaly takové krásné a jemné zvuky, jako když cinkají malé vánoční zvonečky. Z nedalekého lesa šumělo listí, a vánek hrál na svou harfu uspávající ton. Připadala jsem si jako v divadle a poslouchala orchestr zkušených hudebníků. Sama pro sebe si říkám: Jak může být příroda tak krásná a inteligentní! Lída Ondrášová
13 MOST ŽIVOTA Ludmila O. 8. ročník Jmenuji se Lída a je mi 14 let. Můj život byl od malička krásný, čtený, jako z pohádky. Ale od té doby, co nám umřela babička, se všechno zhroutilo škola, rodina, mé chování, no prostě vše... No a šlo to se mnou z kopce, začala jsem poznávat pasťáky. A taky druhou stranu mostu života. Ta druhá strana mostu není fajn, jak to někteří povídají. Chcete slyšet jak jsem ji poznala já? Jednoho dne jsem utekla z DDŠ a jela jsem do jednoho pěkného města na jihu Moravy, kde jsem znala pár lidí. Takže jsem byla ráda, že mám aspoň nějakou společnost. Chodila jsem s nimi ven si užívat a poznávala jsem nové lidi. Po nějaké době jsem s nimi trávila většinu volného času. Zprvu se zdáli fajn, byla s nimi legrace. Ale všechno se změnilo, když k nám do party přišel Marek. Říkalo se mu Drobek. Byl to největší vařič pervitinu v onom městečku. Ustala všechna legrace. Najednou v té dobré partě začala kolovat jen tato slova: Za kolik chceš? Co máš za zboží? Bylo to hrozné poslouchat, ale pokud jsem se chtěla držet v partě, musela jsem držet pusu. Poté, co Marek odkráčel svojí cestou, jeden z naší party zašel do lékárny. My ostatní jsme čekali venku. Zanedlouho se vrátil a ruku měl plnou injekčních stříkaček. Šli jsme podél vysokých dvanáctipatrových paneláků a u jednoho z nich jsme se zastavili. Kluci otevřeli dveře a šli jsme do sklepa. Sešli jsme pár schodů a octli jsme se v dlouhé tmavé chodbě. Prošli jsme až dozadu a usadili jsme se v jedné sklepní místnosti A pak to všechno začalo. Kluci si sedli na pohovku a vyndávali si různé věci na aplikaci pervitinu. Šel z nich strach. Byly tam různé vodičky, psaníčka atd. Neměla jsem odvahu se jich zeptat, proč to dělají, nebo že je to špatné. Byla jsem zticha jako malá šedá myška v rohu kostela a sledovala jsem, co se bude dít dál. Kluci mě zavolali k sobě a jeden mi dal do ruky stříkačku, psaníčko s obsahem pervitinu a nějakou průhlednou tekutinu. Poté mi vysvětlil, co mám s těmi věcmi dělat. Přemýšlela jsem, proč zrovna já bych tohle měla dělat, no ale stejnak jsem postupovala přesně jak mi to ten kámoš řekl. Za pár minut jsem měla sříkačku naplněnou. Poklepala jsem toho kámoše po ramenu a podávala mu naplněnou stříkačku. On se na mě podíval, vykulil své zelené oči a jeho husté klenuté obočí se mu zvedlo nahoru. Po několika vteřinách otevřel ústa a povídá: Ta je pro tebe! Natáhl mu ruku, nad loktem mi přivázal gumový pásek, z druhé ruky mi vzal stříkačku a říkal mi, abych si napumpovala žílu. Byla jsem v šoku, tak jsem ho poslechla. Poté, co mi naskočila žíla, přibližoval k ní stříkačku s tím strašným svinstvem a přitom říkal: Teď budeš v našem světě bez starostí. Čím blíž byla špička jehly u mé žíly, tím víc mi bušilo srdce a potilo se mi celé tělo. V tom jako by mi něco řeklo: Uteč! Hned jsem se vzpamatovala, trhla jsem rukou, zvedla se a utíkala jsem ven. Utíkala jsem směrem k parku. Byla to docela dálka, bolely mě nohy, ale běžela jsem bez přestávky, lapala po dechu a vyčítala si, jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že jsou to super kamarádi. Konečně jsem doběhla do parku. Namířila jsem si to směrem k lavičce, kde jsem pokaždé sedávala a sedla jsem si.. Nohy mě bolely, jako by mě do nich bodalo tisíce ostrých nožů. Pot mi stékal po tváři. Můj dech se konečně zpomaloval. Chvíli jsem seděla a říkala si, co by se asi stalo, kdyby mi to něco neřeklo: UTEČ! V hlavě se mi motaly milióny otázek, na které jsem si neuměla odpovědět. Ale děkovala jsem pánu bohu, že jsem z toho pekelného doupěte plného feťáků a dobrých lidí, kteří si ničí život fetem, utekla. Další měsíc, jsem se pohybovala mezi slušnou partou, která nefetovala. Když jsem potkala ty lidi, se kterými jsem chodila dřív ven, ani jsem je nepoznala. Staly se z nich neuvěřitelné trosky. Pokaždé, když je potkám, děkuji za to, že jsem to nezkusila a nezničila se jako oni. A tak jsem poznala takzvaný most života na jedné straně ráj a na druhé peklo.
14 Historie Hip-hopu autor: Jiří Jozefov Hip-hop je pro mně nejlepší hudební styl...poslouchám hip-hop už od malička a strašně ho miluji.a nesnáším, když se někdo začne navážet do Hip-Hopu, tak se potom neznám, pač mě to dokáže vytočit! Kdyby aspoň tomu rozumněly, tak řeknu ok... Znám lidi, hodně lidí, co poslouchají Punk, Punkrock, Pop, techno...a prudí...ale já taky nemám rád discko, techno, punk a nikomu to necpu...já lidi neodsuzuji podle hudby, protože každý člověk má jinačí hudební sluch...každý má svůj názor, to beru...vždyť názor je svobodný. Přece se nebudeme hádat kvůli hudbě, ne?? Hip-hop je styl populární hudby. Je tvořen ze dvou hlavních elementů a to Rapování(MC-ing) a DJ- ing, ale také s breakdancem a graffiti. Toto jsou čtyři hlavní součásti hip hopu a kultury pohybu, které začali na počátku 70. let v New Yorku Afroameričané a Latinoameričané. Rapová hudba nahrazuje nedostatek melodie tím, že nám něco připomíná. Hip-hop je vlastně poezie podle rytmu hudby. Rap je hudba minulosti i přítomnosti, vypráví nové příběhy nad starými rytmy, které jsou vybrány, vypůjčeny nebo okopírovány z hudební historie černých Američanů. Je to nekompromisně černošská hudba. Termín RAP je mnohdy brán něco jako synonymum ke slovu hip-hop, ale je taky používán jako odvolání se na praxi, která je jediná a nejdůležitější součást hiphopu. Hip-hop prošel kruhem. Začal u gangů v New Yorku a skončil u gangů L.A. V tomto okamžiku se naprosto nečekaně vynořila skupina Arested Developtment, kterou vedl SPEECH. Byla to skupina z Georgie, která odrážela postoj mladších proti Gangster rapu. Byla to tzv. New Age,,jejímž záměrem bylo obnovit jižanskou africkou kulturu. Nejvíce typické pro hip-hopovou hudbu je, že se skláda z jednoho nebo více rapperů, kteří zpívají své položivotopisné historky. Tyto písně jsou v intezivní, rytmické a lyrické formě a hodně používají technik jako asonance, aliterace a rým. Společně s rappery a Djem, nebo s živou hudbou hraje také beat. Beat je často převzatý z jiné písně, obvykle z Rocku, Funku nebo Soulu, ale někdy bývá i nasemplovaný. Další zvuky jsou často samplované, syntetické nebo předzpívané. V době, kdy se v Bronxu rozmohl,,creck", vynořil se raper KRS1. Byl bezdomovcem a dělal grafitty. Počátkem 80. let přišel do Bronxu a roku 1987 se svým partnerem Scottem Larockem vydali desku CRIMINAL MINDED. Bylo to to nejtvrdší svědectví o životě v Americe,,jaké kdy šlo. Brzy na to Scotta v Bronxu zastřrlili. Creck se stal věcí přežití. V Bronxu vládlo heslo,,buď kouříš, nebo nejsi!" a všichni co chtěli přežít, se staly jeho součástí. A tak vznikaly písně s tímto druhem umění. Asi nejdůležitější deskou,kterou KRS1 vydal bylo album ABOUT ALL THESE NECESSARY. Na jeho obálce byla fotka KRS1 s automatickou zbraní, která se snažila napodobit fotku z NY Times, kde byl vyfocen Malcolm X, když na jeho dům v Queens hodili bombu. Tehdy se Malcolm poprvé stal obrovským symbolem černé Ameriky. Po 7 letech se stala pistole, jako módní doplněk, důležitou součástí rapové kultury - kultury ulice. Hip-hop se zrodil v New Yorku, když Djové začali z funkových a diskotékových písní izolovat bicí. Role "Emcee"(MC) se zrodila po spojení DJe a hudby, kde MCs začali mluvit mezi písně. Nejdříve pouze nabádali k tomu, aby ostatní lidé tančili a také vkládali do hudby vtipné anekdoty. Na konec se tato jejich činnost stala více stylizovaná a začala být známa jako rapování. V roce 1970 se hip-hop stal oficiálním hudebním stylem a téměř okamžitě se stal hlavním hudebním proudem Ameriky...
15 Jak se vyhnout problémům při tetování Zpracovala : Nikola Gédušová zdroj: internet Každý den je dokončeno tisíce nových tetování, ale bohužel pro mnoho lidí se očekávání nesetká s výslednou skutečností. A i když je možné nechat tetování odstranit za pomoci laserové technologie, trvá to dlouho, je to drahé a bolí to. Proto jsou zde shrnuty nejčastějších chyby, týkají se tetování, společně s radami, jak problémům předejít. První rada nenechte si tetování dělat vůbec nikdy! Když už se rozhodnete pro, musíte mít 18 let. Vyberte si správný design Finální rozhodnutí ohledně motivu tetování musí náležet vám a ne vašim přátelům, partnerovi nebo tatérovi. Koneckonců, vy jste ten, kdo s tetováním bude muset žít. Musí to být kousek umění, který budete bezpodmínečně milovat. A něco, o čem jste si jistí, že budete milovat i v letech budoucích. I jako matka dětí a dokonce i jako babička na zvrásnělé kůži! Levné není vždy nejlepší Vždy se ujistěte, že vyberete šablonu s nejvyšší možnou kvalitou. Všechny kvalitní designy se skládají ze dvou částí, vlastním designem, který zahrnuje barevnou složku a korespondující šablonu. Mnoho lidí si neuvědomuje, že šablona je aplikována přímo na kůži použitím přístroje zvaným linkovač. Nenechte se zlákat nejlevnější nabídkou. Pořiďte kvalitní tetovací šablonu. Pokoušet se vytvořit tetování z barevné šablony nebo šablonu obkreslovat je cestou ke katastrofě. Nevalná šablona vždy povede k nevalnému tetování. Obkreslené šablony nejsou přesné a povedou k roztřeseně působícímu výsledku. Bez ohledu na to, jak dobrý tatér je, šablona je primárním určujícím prvkem pro kvalitu designu. Péče o tetování Je lepší, když jste na den tetování dostatečně vyspalí (budete uvolněnější a klidnější) a s plnějším žaludkem (prázdný může vést k pocitu mdlob). Jestliže jste ve stresu nebo bez dostatku spánku, tetování bude delší a ne perfektní. Po dokončení trvá většině tetování přibližně měsíc k řádnému zahojení. V průběhu prvních pěti dní jsou lokální pocity z tetování nepříjemné. Ujistěte se, že během tohoto období udržujete prostor v místě tetování čistý. Umývejte jemně místo antibakteriálním mýdlem čtyřikrát či pětkrát za den. Jemně místo osušte čistým ručníkem. Také je doporučováno aplikovat tenkou vrstvu antibiotické masti po každém umytí. Kvalitní produkt pomůže zabránit tvorbě jizev a ochrání kůži proti infekcím, které mohou vést k jizvám způsobujícím, že tetování vypadá nezdravě. Zároveň sníží podráždění a zarudnutí a udrží kůži jemnou. Druhá fáze hojícího procesu (2.-4. týden) bude mít největší vliv na celkový vzhled tetování a jeho životnost. Pečování o kůži v tomto období bude mít za následek, že tetování zůstane jasné a čisté na dlouhou dobu. Různí umělci budou doporučovat různé přípravky, ale většina z nich se shodne na třech základních věcech. 1) Udržujte tetování čisté 2) Jak se bude tetování uzdravovat, kůže se bude přirozeně vysušovat, takže je důležité udržovat místo hydratované. 3) Nevystavujte tetování přímému slunečnímu svitu. NIKDY SI NEDĚLEJTE TETOVÁNÍ SAMI, NEBO SI NENECHÁVEJTE DĚLAT KAMARÁDEM NEBO KAMARÁDKOU. VÝSLEDEK JE VŽDY KATASTROFÁLNÍ A ZA PÁR LET SE ZA TAKTO PROVEDENÉ TETOVÁNÍ BUDETE STYDĚT!
16 A JEŠTĚ TROCHU EKOLOGIE,, PANE MINISTŘE LIŠKO! ÚVAHA JIŘÍHO JOZEFOVA, KTERÝ i přes obsah úvahy má k přírodě velmi kladný vztah aneb ochrana životního prostředí Ekologie:Co to je ekologie, mnoho lidí které znám nemá celkem ani ponětí o významu tohoto slova. Pro mě toto slovo znamená, že je to jakoby pohled nějaké skupiny lidí na nezdravý způsob života těch ostatních, i když si myslím, že kdyby se podívali na sebe tím záporným pohledem, že by se na nich našly věci, které zrovna nepřispívají životnímu prostředí. Je to pro mě takový paradox. Snaží se co nejvíc starat o přírodu a přitom to jsou jen úředníci, kteří by bez mobilu neušli ani krok. Sedí si v kanceláři a obvolávají peněžní fondy pro ekologii, aby si mohli koupit nový barák nebo auto. Zajímalo by mě, co se jim na té přírodě nelíbí, co jim tam vadí, co jim tu přírodu kazí. Je to vzduch, zplodiny z tepelných elektráren - k tomu bych se celkem mohl vyjádřit. Dobrá, je hezký, když jdete někam do lesa daleko od města, je tam čistý vzduch, krásná zeleň, všude jsou zvířata, houby, ale řekněte na rovinu, dokázali by jste tam vydržet 24 hodin denně,7 dní v týdnu, 365 dní v roce? Podle mě by to většina lidí nevydržela ani těch 24 hodin.všichni říkají, že životní prostředí jde zlepšit, ale proč ho nezlepšujete!!! Je to sice hezký, že se tak starají o naši přírodu, ale neuvědomují si, že ke zlepšení vede jen jedna cesta a tou cestou by oni sami ztratili víc, než si uvědomují. Tak tam hodím pár příkladů, tak jako první si myslím, že tu mám jeden důvod, který by snad i ohrozil naše přežití na této planetě a to je zlepšení vzduchu. Jak se to dá udělat?? Zrušit tepelné elektrárny?? A z čeho by jsme měli teplo, jak by jsme přežili v zimě??? Auta by také nebyla, protože škodí ovzduší, ale jak se lidi dopraví do práce, do obchodu, který je až ve vedlejším městě? Co by si počala nějaká stará babička, která bydlí v zapadlé vesničce, kde nekoupí ani chleba. Jak by se uživila třeba v zimě? Všude závěje sněhu a ona se může tak akorát dívat na okna a pomalu umírat hlady. Další věc, co škodí zdraví, jsou cigarety, ale to by se zase nehodilo státu, protože všechny tabákové výrobky jsou pro tento stát velkým finančním výdělkem, takže zbavit se tabáku je jako potopit celý stát. Protože když nejsou cigarety nejsou peníze a když nejsou peníze, půjčují se a když se pak nevrací, tak se stát topí v dluzích. Čím se ještě znečišťuje životní prostředí? Co takhle černé skládky, to je jedna z mála věcí, které opravdu nepodporuji. Ono to není hezké, když jdete a najednou se zastavíte před velikánskou hromadou rezavých plechovek a jiných věcí. Akorát nesouhlasím s názorem, že plasty škodí prostředí. Pokud vím, je prokázáno, že plasty škodí jen fyzickou přítomností, takže škodí jen na OKO. Myslím, že ochrana životního prostředí je celkem zbytečná věc, protože se vždycky najde někdo, kdo mu bude škodit. Já osobně taky škodím prostředí. Kouřím cigarety, jezdím autobusem a mám rád horkou sprchu. Toto je můj pohled na věc. Myslím, že hodně lidí se mnou nebude souhlasit, ale já z tohoto problému cestu nevidím. Jiří Josefov (15 LET)
17 MÉ DRUHÉ JÁ. Ludmila Ondrášová Jsem stejná jako vy ostatní. Mám různé povinnosti učení, škola atd... Prostě normální holka... Jedno však mám navíc nejsem jen JÁ. Uvnitř MĚ je totiž mé druhé JÁ. To ve mě dost často rozproudí špatné věci. I když se tomu sebevíc bráním, tak mám vždy divné nutkání provést špatnou věc. Zní to divně, ale je to tak. Nedá se tomu ubtánit. Prostě to druhé JÁ příjde a nutí mě dělat ty špatné věci. Ale když se ta špatná věc stane, když něco moc špatného udělám, tak jsem to zase JÁ a nadávám si, co jsem to proboha zase provedla. PS. Potřebovala bych anděla strážného, který by mi říkal, co mám dělat. Aby na mě makal, aby byl ze mě pořádný člověk. A co bude dál? Tak při téhle otázce mě napadne hodně věcí a sama sobě jsem si ji pokládala nejspíš milionkrát. Proč? Chci sama sobě a ostatním ukázat, že i děti z takového zařízení jako jsme my, můžou studovat. No, tak jsem to zkusila. Podala jsem si přihlášku na Střední školu obor cestovní ruch. Strašně jsem si přála, aby mě vzali. Cestovní ruch se v téhle době vážně hodí, a když budu dobrá, můžu jezdit do zahraničí. Byl to můj sen cestovat a být v kontaktu s ostatními lidmi. No a vida, vzali mě. Byla jsem šťastná, ale na druhou stranu mě napadají takové otázky, jako jestli na to vůbec mám. A odpověď? Učit se, učit se a učit se. Bude to určitě těžší než tady, ale vím, že tu mám oporu v dospělých. Chtěla bych poděkovat panu řediteli, že mi dal tu šanci a slibuji, že se budu snažit. A taky všem učitelům a vychovatelům. No a navíc mám jako motivaci ten náš krásný domeček, v kterém budeme bydlet. Ale teď mě čekají ještě velké prázdniny, a to znamená LÉTO!!!!!!!!!!!!!!!!!! A to je přece nejkrásnější roční období. Takže léto a pak střední? To je taky dobrá kombinace! Denisa Sosvorová Domeček je pro studenty. Já jsem jistý student, tak jsem s paní vychovatelkou Strnadovou nakupovala vybavenípotahy, koberečky, dekorace atd. Jelikož má být v květnu slavnostní otevření, musí to být krásné. A taky že je. Už se těším, až se tam nastěhuji. A doufám, že v tom nejsem sama. Takže se snažte a můžete tu bydlet se mnou také. Denisa S.
18 Čau lidi, tady zase ten kluk z Marastníku se svým dalším příběhem. Tentokrát to bude z výletu na bazén. Jednou,, asi tak půl hodiny po obědě, jsem se nenápadně vetřel do skupinky lidí, co se chystali jít na bazén. Říkal jsem si:,,mám to zadarmo, tak proč ne. Vyrazili jsme asi tak v jednu hodinu, původně jsme si myslely, že vyrážíme moc brzo, ale potom jsme si uvědomili, že kdybychom vyšli o hodinu později, tak by jsme na ten bazén ani nedošli, protože paní vychovatelka samozřejmě musela udělat tak dvoukilometrovou okliku, aby si mohla z domu vzít svoje plavky. Dobrá. To by se dalo ještě přežít, ale když jsme ještě na vychovatelku čekali půl hodiny, než vyjde z baráku s těma plavkama, tak to bylo na mě už trochu moc. Potom jsme už šli konečně přímou cestou na bazén. Když jsme došli na bazén, naštěstí ještě za světla, tak jsme byli už celkem dost vyčerpaní. Probrala nás vlažná voda ve sprchách. Dostali jsme zámky na skříňky a převlíkli jsme se. Voda byla výborná, skákal jsem tam do vody salta a ani trochu jsem nelitoval, že jsem s nimi na ten bazén šel. Bohužel tahle radost mi vydržela jenom tak půl hodiny, protože když jsem při úplně normálním skoku do vody ztratil někde v nenávratnu svůj klíček od skříňky, tak mě hned radost přešla. Další půl hodiny jsem trávil hledáním klíčů, které jsem stejně nenašel, i když mi s hledáním pomáhali i ostatní, tak to nebylo nic platné. Byl jsem celkem v pohodě,ale jen do doby než jsme z bazénu museli odejít, protože teprve potom jsem si uvědomil, že domů budu muset jít asi jenom v mokrých plavkách a to se mi v takové kose teda vůbec nechtělo a byl jsem rozhodnut pro svoje věci udělat cokoliv a tak jsem se statečně vydal na cestu k recepci. I když, když jak jsem zjistil, bylo to úplně zbytečn,é protože tam mi řekli, že zrovna od mojí skříňky nemají náhradní klíč. Ale potom mě přišel vysvobodit pan údržbář, který ustřihl zámek a já se podíval na svoje věci jako po týdnu v poušti na kapku vody. A to je asi tak vše co jsem vám chtěl napsat a taky se mi už nechce psát tak čauky Jirka J. V Čem??????? Dne 16.4.2008 jsme byli v kuželkářském klubu Šumperk hrát kuželky. Byla jsem tam já (Andrea Szmeková), Jiří Jozefov, Denisa Sosvorová, Vasil Šándor, Žaneta Slížová, Nikola Gédušová, Nikola Bravanská a Lukáš Šenkeřík. Doprovázel nás super vychovatel pan Libor Příhoda, se kterým tam byla zábava. Když jsme dorazili, vedoucí nám ukazovali, jak máme hrát a co nesmíme. Potom jsme začali házet, ale moc nám to nešlo. Já, jako strašný nervák, jsem se urazila, sedla jsem si a řekla jsem Já to nebudu hrát!!. Ale pak mě to naučil pan Příhoda a šlo mi to. Já s některýma holkama, jsme porazily naše namachrované kluky, a tak jsme byly rády, že aspoň v něčem jsme lepší. Uběhlo to tak rychle, že se nám vůbec nechtělo zpět, ale brzy si to zopakujeme. Pan vychovatel nám to slíbil, takže budeme trénovat a staneme se mistryněmi. Andrea
19 Dopis na rozloučenou 17. 4. 2008 Šumperk Stalo se tradicí, že každý, kdo z našich řad odchází, napíše dopis na rozloučenou. Většinou odchází proto, že mají zrušku. Já sice zrušku nemám, ale budu mít, protože budu chovat mimčo. Dopis jsem poslala na email p. učitelce Klaškové. Prosím ji, aby ho zveřejnila, až budu pryč. Tak už to je tady. Je to těžké, loučím se. Tak začnu s učiteli. Bán Balga - Chtěla bych poděkovat pánu Balgovi za všechno, co pro mě udělal. Já se omlouvám za to, jak jsem někdy zlobila. Jinak - jste dobrý učitel. Děkuji. Paní Táborská - Paní Táborská je nejlepší pani učitelka, co znám a jsem ráda, že ji znám. Jste hodně fajn. Pan Tacl - Pane, jste dobrý učitel, hlavně správný a to je dobře. Mám vás ráda. Paní Manková - Paní k vám docela ani nevím co napsat, měla jsem vás párkrát, tak nevím, ale určitě jste dobrá A poslední Paní učitelka Klašková to je moje nejlepší Paní učitelka. Paní, mám vás moc ráda a nikdy na vás nezapomenu. Paní Strnadová, mám vás nejraději a vy to víte. A dávejte na sebe pozor! Pane Grosmane, jste dobrý vychovatel, fakticky. Holky o tom třeba neví, ale já ano. Tak dávejte na sebe pozor a děkuji moc. A teď děcka. Martino, jsi dobrá holka, ale někdy hrozně zlobíš. Heleno, jsi fajn holka, ale taky nevíš, co chceš. A toje blbí. Jinak tě mám ráda. Sabino jsi docela dobrá holka, občas si vymýšlíš. A to by se mnělo spravit. Pamelo, jsi dobrá holka. Myslela jsem si, že budeš jiná, ale spletla jsem se. Tak se měj pěkně. Pavlo, znám tě dlouho a jsi dobrá holka, ale taky hodně urážlivá a toje špatný. Markétko Ba. Jsi dobrá holka a mám tě ráda. Jinak jsi ještě trochu hloupá, ale to se spraví. Tak se měj. Nikolo Br., jsi super holka, ale jen každému tolik nevěř.a přeju ti, aby si byla už doma a nezlobila. Mám tě ráda. Nikolito F., jsi dobrá holka, ale taky nevíš, co chceš. A to je blbí, tak nevím, jak dopadneš. Jinak se měj. Žanet S., tebe jsem si oblíbila, ale už to není tak dobrý, jak to bylo. A chci, aby to bylo dobré. Mám tě ráda. Alžběto, byla jsi dobrá holka, ale straště jsi se změnila. Jinak tě mám ráda a my se ještě uvidíme, Černoušku. Lido, tobě nevím, co mám napsat. Jenom to, ať se máš dobře. Gabino, jsi dobrá holka, ale taky máš své chyby. A ty víš, jaké. Jinak tě mám ráda a dávej na sebe pozor. Silvo, jsi dobrá holka, ale taky ses změnila. Jinak tě mám ráda a nezapomeň. Sandro, jsi takový nemehlo, ale to se spraví. Jinak se měj pěkně. Andreo, si dobrá holka, ale taky ses změnila a ty to víš. Jinak tě mám ráda. A my se taky ještě uvidíme. Tak zatím. Žaneta F., jsi dobrá holka, tak na sebe dávej pozor. Kubo V. jsi dobréj kluk, ale zase se neurážej za každou hloupost. Jinak se měj. Pavle, k tobě mám jenom jedno. A to je to, že nedělej ze sebe frajera. Nemáš na to. Jinak se měj. Kubo K. Tobě přeji aby jsi jezdil domů. Lukáši, jsi dobrej kluk, ale taky hloupej. Ale to se spraví. Vasile, jsi dobrej kluk, ale nevím co mám napsat. To, že jsi dobrej, to jsem napsala. Jinak se měj pěkně. A ještě něco, dávej pozor na jednu osobu a ta je na pismeno B. Asi víš, kdo to je. Tak se měj. Jirko, jsi dobrej kluk, ale máš taky chyby a velký. A to je chyba a štve mě, že nejsi upřímný a to mi vadí a hodně. Možná víš, co myslím. Jinak dávej na sebe pozor a jak jsem říkal, já nezapomínám. Mám tě ráda a hodně. A teďka bude moje láska. Barbí, jsi moje sluníčko a vždycky budeš. A to si piš. Jinak mě mrzí, že jedu pryč, ale co vím, že na tebe nezopomenu. Dávej na sebe pozor. Mám tě ráda a budeš mi chybět. A těd bude pan Ředitel. Pane, děkuji za všechno, co jste udělal. A za to vám děkuji. Jste dobrej ředitel. Naschledanou A mám vás ráda všechny. Ahoj. Miluška P.
20 Jirka Jozefov 6:00 Budíček!!!Začínají přípravy na náš výlet do Prahy. 7:00 Už nás ženou do auta a HURÁ do Prahy. Po cestě jsme se nasnídali a dospali to, co jsme ráno nestihli. 8:30 První zastávka na benzínce, zašli jsme na záchod, něco si koupili a mohli jsme znovu vyrazit, po cestě už to v autě vypadalo o něco živěji než před zastávkou na té benzínce. 10:00 Další zastávka na benzínce, tentokrát jenom pro kávu a zpátky do auta. 11:30 Právě vjíždíme do Prahy, ze začátku to nevypadalo nic moc, ale potom se mi to už začalo líbit. 12:00 Zaparkovali jsme poblíž Karlova mostu a šli jsme si pro lístky do divadla TA FANTASTIKA na představení Dáma s kaméliemi. Tam jsme se dozvěděli, že představení místo ve 2 začíná až v 6 hodin. Pro paní učitelky to sice nebyla až tak dobrá zpráva, ale ostatní byli celkem rádi. 12:45 Stojíme před rychlým občerstvením a chystáme se na dvouhodinový samostatný rozchod po Praze. Během tohoto rozchodu jsme stihli navštívit akorát metro, kterým jsme se svezli jenom tři zastávky a potom zpátky. 15:00 Znovu jsme se sešli u rychlého občerstvení a šli jsme do auta pro jídlo a pití a potom jsme se vydali na Petřínskou rozhlednu. Všichni kromě mého nejlepšího kamaráda a pana řidiče jsme jeli lanovkou až nahoru, kde nás už čekali. U Petřína jsme navštívili zrcadlové bludiště, ve kterém jsme pořídili pár vynikajících fotek. Poté jsme sešli zpět dolů do Prahy a zamířili jsme směrem do divadla TA FANTASTIKA.Po cestě jsme ještě navštívili Pražský hrad, sídlo českých prezidentů a chrám svatého Víta. 17:45 Právě jsme dorazili k divadlu a jdeme dovnitř, jsme sice trochu zděšení z toho jaké nám připravili místa, ale nakonec jsme se s tím vyrovnali a v pohodě jsme zhlédli vynikající představení Dáma s kaméliemi. 21:00 Divadlo skončilo a my vyrazili na cestu k autu a potom zpět domů do Šumperku. Po cestě zpět jsme si vykládali všechno, co jsme v Praze viděli, i když paním učitelkám se moc nelíbilo jakým tónem jsme si to sdělovali, myslím že kdybychom trochu ubrali volume, tak by byly šťastnější. Potom jsme všichni usnuli. Samozřejmě kromě řidiče. 00:50 Znovu budíček jsem rád, že jsme konečně dorazili domů. V autě se mi už špatně spalo a hrozně jsem se těšil do postele, ale za ten krásný zážitek mi to určitě stálo a doufám že až se příště pojede do Prahy, tak že budu opět mezi cestujícími. Cesta do Prahy. Fotil pan Kalina. Aby nás rozesmál, říkal hov--. Vůbec se nepohnul, ale vůbec. Zrdcadlo, zdrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? Partička Liliputánů v Praze