ACTA HISTORICA UNIVERSITATIS SILESIAnaE OPAVIENSIS 6/2013

ACTA HISTORICA UNIVERSITATIS SILESIAnaE OPAVIENSIS 6/2013

Toto číslo bylo financováno z projektu: Historizace střední Evropy jako téma pro rozvoj lidského potenciálu v oblasti výzkumu, inovací, vzdělávání a zapojení současných a budoucích vědecko-výzkumných pracovníků do mezinárodních VaV aktivit (č. CZ.1.07/2.3.00/20.0031), který je financovaný z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Webové stránky projektu: projekty.slu.cz/historizace

ACTA HISTORICA UNIVERSITATIS SILESIANAE OPAVIENSIS 6/2013 Slezská univerzita v Opavě Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě Ústav historických věd Opava 2013

Redakční rada interní členové Doc. PhDr. Jiří Knapík, Ph.D. (předseda) Prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc. Prof. PhDr. Irena Korbelářová, Dr. Prof. PhDr. Dušan Uhlíř, CSc. Prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr. Doc. PhDr. Pavel Šopák, Ph.D. PhDr. Ing. Jaromír Olšovský, Ph.D. Mgr. Robert Antonín, Ph.D. Mgr. Martin Čapský, Ph.D. externí členové Prof. Mgr. Libor Jan, Ph.D. (Masarykova univerzita, Brno) Prof. PhDr. Martin Kovář, Ph.D. (Univerzita Karlova, Praha) Prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc. (Historický ústav AV ČR) Prof. PhDr. Jiří Pokorný, CSc. (Všeodborový archiv ČMKOS, Praha) Prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc. (Univerzita Karlova, Praha) Prof. PaedDr. et PhDr. Jindřich Vybíral, CSc. (Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha) Doc. PhDr. Josef Hrdlička, Ph.D. (Jihočeská univerzita, České Budějovice) Doc. Mgr. Antonín Kalous, M.A., Ph.D. (Univerzita Palackého, Olomouc) Dr. Christiane Brenner (Collegium Carolinum, Mnichov) Dr. Lucyna Harc (Uniwersytet Wrocławski, Wrocław) Redakční kruh Prof. PhDr. Lenka Bobková, CSc. (Univerzita Karlova, Praha) Prof. PhDr. Jan Jirák, Ph.D. (Univerzita Karlova, Praha) Prof. PhDr. Jiří Kocian, CSc. (Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha) Doc. PhDr. Martin Franc, Ph.D. (Archiv AV ČR, Praha) Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc. (Univerzita Karlova, Praha) Doc. MgA. Martin Štoll, Ph.D. (Praha) PhDr. Rastislav Kožiak, PhD. (Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica) PhDr. Juraj Marušiak, PhD. (Ústav politických vied SAV, Bratislava) Doc. PhDr. Andrea Pokludová, Ph.D. (Ostravská univerzita, Ostrava) Adrian Portmann, Ph.D. (Masarykova univerzita; Švýcarsko) PhDr. Karel Müller (Zemský archiv, Opava) Dr. Wojciech Dominiak (Muzeum Ziemi Prudnickiej, Prudnik) Autors, 2013 Slezská univerzita, 2013 ISSN 1803-411X 4

OBSAH STUDIE Jana Janišová Struktura Moravského zemského zřízení z roku 1516 se zřetelem na úpravu právního postavení sirotků, majetkové a dědické právo (11-27) Marian Hochel Dominique-Vivant Denon známý i neznámý: arbitr, censor a Napoleonův hlavní poradce v otázkách umění a vkusu (29-50) Petr Jirák Myšlenka rozporu v tragickém myšlení (51-62) Veronika Dulíková Maria Stona na cestě po Egyptě (63-73) Andrea Pokludová Posilování etnické identity německého obyvatelstva českých zemí na přelomu 19. a 20. století prostřednictvím tisku (Komparace novinového zpravodajství o osobnosti Hanse Kudlicha) (75-88) Jana Burešová Miloš Trapl Obraz československého emigrantského prokomunistického spolku ve druhé polovině 20. století Československý kroužek v Sydney v Austrálii (89-107) Zdeněk Jirásek Jana Stuchlíková K otázkám přeshraničního styku mezi Polskem a Československem v letech 1945 1948 (109-122) Christiane Brenner Troublemakers! Dealing with Juvenile Deviance and Delinquency in Socialist Czechoslovakia (123-137) 5

Pavel Jirásek Historie, metody a výzkumné projekty v oblasti dlouhodobého uchování kulturního dědictví v ČR (139-148) Miloš Zapletal Ivan Murin Ekomuzeum jako přirozený habitat (149-170) EDICE Pavel Šopák Jakub Deml píše Čeňku a Marii Vořechovým (Addenda k vzájemné korespondenci) (173-191) RECENZE A ANOTACE (195-210) ČEHOVSKÝ, Petr: Kamenné skulptury v Podyjí 1480 1550. (Hana Prixová Dvorská) KŘESŤAN, Jiří: Zdeněk Nejedlý politik a vědec v osamění. (Martin Štoll) ČINÁTL, Kamil: Dějiny a vyprávění. (Iveta Rosolová) KERSHAW, IAN: Konec. Německo 1944 1945. (Lubomír Hlavienka) MAŁKIEWICZ, Andrzej: Samobójstwo demokracji. Czechosłowacja w okresie II Republiki 1938 1939. (Rudolf Žáček) FRANC, Martin KNAPÍK, Jiří: Volný čas v českých zemích 1957 1967. (František Švábenický) FASORA, Lukáš HANUŠ, Jiří MALÍŘ, Jiří NEČASOVÁ, Denisa (edd.): Člověk na Moravě ve druhé polovině 20. století. (Richard Kajzar) SLAVÍČKOVÁ, Pavla: Konfliktní soužití. Městská společnost ve světle soudních sporů. Sonda do života měšťanů ve Vodňanech v druhé polovině 16. století. (Hana Komárková) 6

DARNTON, Robert: Velký masakr koček a další epizody z francouzské kulturní historie. (Petr Chlebec) BÖHM, Marcin: Konrad VII Biały (ok. 1394 14 lutego 1452). Pan Oleśnicy i Koźla. Książę zapomniany. (Hana Komárková) FUČÍK, Josef: Válka 1866. Běda poraženým. (Vojtěch Szajkó) REGIONALIA DORKO, Branislav: Jan Zajíc. (Jaromíra Knapíková) SKALÍK, Tomáš: Tiché dominanty veřejného prostoru / OPAVSKÉ SOCHY II. / Opavská předměstí. (Jaromír Olšovský) KRONIKA (211-227) Ústav historických věd v roce 2013 (Jiří Knapík) Opavská pobočka Sdružení historiků ČR (Historický klub 1872) v akademickém roce 2012/2013 (Martin Sosna) Workshop Děti, mládež a socialismus (Tomáš Hruda) Workshop Komunikace ve středověkých městech (Hana Komárková) Letní škola Dějiny umění a muzea (minulost přítomnost budoucnost) (David Váhala) Konzervátorské centrum ÚHV v roce 2013 a projekt OPVK (Tomáš Skalík) Zámek Duchcov otevřel třináctou komnatu Napoleonovu (Marián Hochel) Seznam přispěvatelů (227-233) Pokyny pro autory příspěvků (234) Dosud vyšlo (235-244) 7

STUDIE

STRUKTURA MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO ZŘÍZENÍ Z ROKU 1516 SE ZŘETELEM NA ÚPRAVU PRÁVNÍHO POSTAVENÍ SIROTKŮ, MAJETKOVÉ A DĚDICKÉ PRÁVO 1 Jana Janišová Abstract: The Moravian Land Code of 1516 clearly reflects the increased activity of the Moravian Land Diet from the turn of the 15 th and 16 th centuries. The document does not show any special taxonomy, even with regard to the briefness of the printing. From the material point of view, its structure can be divided into eight general topics which, however, do not form an internally consistent text. Keywords: Land Code, Moravian land law, orphans, property right, hereditary right K významným právním pramenům, které se v Evropě objevily koncem středověku a provázely vývoj práva až k moderním kodifikacím 19. a 20. století, patřily soubory domácího práva jednotlivých zemí, které velmi záhy využily knihtisku. 2 Na přelomu 15. a 16. století se takové písemně zakotvené soubory právních ustanovení, nejčastěji označované jako zemská zřízení (Landesordnung), objevují také v zemích České koruny i v širším středoevropském prostoru. Kodifikační procesy v rovině zemského práva registrujeme ve střední Evropě již ve středověku. První snahy o kodifikaci se objevují ojediněle již ve 13. století. Juristická úroveň jednotlivých pokusů byla velmi různá. Značnou část z nich tvořila soukromá sepsání práva v podobě právních knih, objevují se ovšem také kodifikace práva, jejichž úroveň byla natolik dobrá, že mnohá z jejich ustanovení přetrvala až do postosvícenského práva. 3 1 Studie byla zpracována s podporou Grantové agentury ČR v rámci grantového projektu č. P405/12/0639. 2 K problematice publikování právních předpisů obsáhle Holzborn, Timo: Die Geschichte der Gesetzespublikation insbesondere von den Anfängen des Buchdrucks 1450 um bis zur Einführung von Gesetzesblättern im 19. Jahrhundert. Berlin 2003, s. 69 aj. 3 Wolf, Armin: Die Gesetzgebung der entstehenden Territorialstaaten. In: Handbuch der Quellen und Literatur der neueren europäischen Privatrechtsgeschichte, I. Band. Mittelalter (1100 1500) Die gelehrten Rechte und die Gesetzgebung. Hg. von H. Coing. München 1973, s. 517 aj.; Köbler, 11

STRUKTURA MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO ZŘÍZENÍ Z ROKU 1516 Nejstarší zemské zřízení v rámci zemí České koruny bylo kodifikováno v Čechách, a to již roku 1500, kdy bylo vytištěno Vladislavské zřízení zemské. Toto zemské zřízení ovlivnilo další kodifikační procesy v Čechách v průběhu 16. století. Na rozdíl od kodifikace českého zemského práva, při níž nejdůležitější úlohu sehrály nálezy českého zemského soudu a sněmovní usnesení, 4 na Moravě měla v otázce konstituování prvního zemského zřízení klíčovou roli Tovačovská právní kniha a institut landfrýdu. Patnácté století bylo v českých zemích spojeno s dobou válek, bezvládí a soupeřením mocenských uskupení v rámci rodícího se stavovského státu. 5 V obou zemích, v Čechách i na Moravě, byla opakovaně přerušována činnost zemských soudů, které tak po řadu let či dokonce desetiletí nezasedaly. Na Moravě zemský soud přerušil svá zasedání na prahu husitské revoluce v roce 1420. Do obnovení činnosti v roce 1490 se zasedání uskutečnila jen v pěti krátkých intervalech (1437, 1446 1448, 1464, 1466, 1480 1482). 6 V průběhu druhé poloviny 15. století se na Moravě konstituoval zemský sněm jako základní stavovská instituce, na které zasedaly všechny čtyři moravské stavy. 7 Od konce 15. století se mezi sněmovními usneseními objevují obsáhlejší soubory ustanovení Gerhard: Recht, Gesetz und Ordnung im Mittelalter. In: Funktion und Form. Quellen und Methodenprobleme der mittelalterlichen Rechtsgeschichte. Hg. von K. Kroeschell A. Cordes. Berlin 1996, s. 93 116; FloSSmann, Ursula: Landrechte als Verfassung. Wien New York 1976, s. 19 aj.; Fransen, Gérard Kroeschell, Karl Lyon, Bryce Vismara, Giulio Wolf, Armin: Gesetzgebung. In: Lexicon des Mittelalters (= LexM) IV. München Zürich 1989, sl. 1392 1401; Kühn, Ulrich Janssen, Wilhelm: Gesetz. In: LexM IV, sl. 1388 1391; JANIŠ, Dalibor: Moravské zemské zřízení z roku 1516. K otázce vzniku zemských zřízení v českých zemích na přelomu 15. a 16. století. In: Per saecula ad tempora nostra. Sborník prací k šedesátým narozeninám prof. Jaroslava Pánka. Edd. J. MIKULEC M. POLÍVKA. 1. sv. Praha 2007, s. 153 154. 4 Ke vzniku této kodifikace podrobně Kreuz, Petr Martinovský, Ivan (edd.): Vladislavské zřízení zemské a navazující prameny (Svatováclavská smlouva a Zřízení o ručnicích). Edice. Dolní Břežany 2007, s. 11 84; Martinovský, Ivan: Vznik a počátky Vladislavského zemského zřízení. In: Vladislavské zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v českých zemích (1500 1619). Edd. K. MALÝ J. PÁNEK D. JANIŠ. Praha 2001, s. 85 100; týž: Okolnosti vzniku Vladislavského zřízení zemského. In: Ústecký sborník historický 1979, s. 133 171; týž: Zápas o uznání Vladislavského zřízení zemského. In: Ústecký sborník historický 1983, s. 133 171; PÁNEK, Jaroslav: Zemská zřízení v kontextu ústavních proměn ve střední Evropě v 16. a na počátku 17. století. In: Vladislavské zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v českých zemích (1500 1619). Edd. K. MALÝ J. PÁNEK D. JANIŠ. Praha 2001, s. 403 414; Janiš, Dalibor (ed.): Práva a zřízení Markrabství moravského z roku 1545 (Pokus moravských stavů o revizi zemského zřízení). Brno 2005, s. 33 39. K vývoji následujících českých zemských zřízení nověji Pánek, Jaroslav: Land Codes of the Bohemian Kingdom in Relation to Constitutional Changes in Central Europe on the Threshold of the Early Modern Age. In: Historica 9, 2002, s. 7 39; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 40 46. 5 JANIŠ, D.: Moravské zemské zřízení, s. 154 155. K poměrům na Moravě přehledně Válka, Josef: Středověká Morava. Dějiny Moravy 1. Brno 1991, s. 115 aj.; týž: Husitství na Moravě Náboženská snášenlivost Jan Amos Komenský. Brno 2005, s. 9 226; nověji souborně Čornej, Petr Bartlová, Milena: Velké dějiny zemí Koruny české. VI. 1437 1526. Praha Litomyšl 2007, s. 558 571. 6 Válka, J.: Středověká Morava, s. 169 (zde uvedená data byla upřesněna na základě příslušných zápisů v zemských deskách). 7 Ke vzniku a činnosti moravského zemského sněmu viz JANIŠ, Dalibor: Ústavní základy moravského zemského práva na počátku novověku. In: Vladislavské zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v českých zemích (1500 1619). Edd. K. MALÝ J. PÁNEK D. JANIŠ. Praha 2001, s. 122 127; Kameníček, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské. Jejich složení, obor 12

zemského práva, označované zpravidla jako zřízení nebo svolení. V letech 1505, 1508 a 1511 byla na zemském sněmu přijata obsáhlejší zřízení, která svým charakterem a obsahem jednotlivých ustanovení připomínala budoucí tištěná zemská zřízení 16. století. 8 *** Lednový olomoucký zemský sněm v roce 1516 přijal obsáhlé sněmovní usnesení, které se stalo základem prvního tištěného moravského zemského zřízení. 9 Moravské zemské zřízení z roku 1516 10 nemá v zásadě žádnou koncepčně promyšlenou strukturu ustanovení. Ostatně ani pozdější zemská zřízení na Moravě, která jsou daleko rozsáhlejší, se nevyznačují precizní systematikou. Velmi často bývá v moravských zemských zřízeních v rámci jednoho článku řešeno několik otázek a nezřídka dochází k prolínání předpisů hmotněprávního charakteru s procesními pravidly. 11 Základem prvního tištěného moravského zemského zřízení, stejně jako základem všech pozdějších, je landfrýd (obr. 1). 12 Struktura a charakter ZZ 1516, které je poměrně krátké (pouze 26 článků), působnosti a význam od nastoupení na trůn krále Ferdinanda I. až po vydání Obnoveného zřízení zemského (1526 1628). I. díl. Brno 1900, s. 1 20. 8 Kameníček, František (ed.): Jednání sněmovní a veřejná v markrabství Moravském od počátku 15. století až do přijetí krále Ferdinanda I. za markrabí Moravského roku 1527. I. díl. In: Archiv český X. Praha 1890, s. 329 331, 335 337, 341 347. 9 Moravský zemský archiv Brno (= MZA), fond G 21 Staré tisky, inv. č. 870, sg. III-526, konvolut (Tovačovská kniha, ZZ 1516, Vladislavské zřízení zemské), f. 96r 108v; Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc (= ZAO), fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 10v 15r, 21v 31r. Neúplnou a dnes již nevyhovující edici tisku ZZ 1516 otiskl Kameníček, F. (ed.): Jednání, II. In: Archiv český XI. Praha 1892, s. 284 297. Tisk ZZ 1516 (a související ustanovení) je aktuálně zpracováván v kritické edici, která bude součástí monografie JANIŠOVÁ, Jana JANIŠ, Dalibor: Zemské zřízení Markrabství moravského z roku 1516 (Počátky kodifikace zemského práva na Moravě). Olomouc 2013 (v přípravě). 10 K okolnostem vzniku ZZ 1516 viz JANIŠ, D.: Moravské zemské zřízení, s. 156 159. Předkládaná studie navazuje na uvedený článek D. Janiše, který se podrobněji nezabývá strukturou ZZ 1516 a věnuje se především okolnostem vzniku zemského zřízení a problematice landfrýdu a souvisejících ustanovení policejního charakteru. 11 Srov. Janiš, D.: Moravské zemské zřízení, s. 157 159; Čáda, František (ed.): Zemské zřízení moravské z roku 1535 spolu s tiskem z roku 1562 nově vydaným. Praha 1937, s. XVIII LXVII; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 26 85. Z další literatury k moravským předbělohorským zemským zřízením viz Kameníček, F.: Zemské sněmy, I, s. 176 203; KAPRAS, Jan: Právní dějiny zemí Koruny české. Díl I. Právní prameny a vývoj právnictví. Praha 1913, s. 44 46; Dvořák, Jindřich: Moravská zřízení zemská. Brno 1900; Jireček, Hermenegild: Právnický život v Čechách a na Moravě v tisícileté době od konce IX. do konce XIX. století. Praha Brno 1903, s. 266 296, 328 329, 340 341, 349, 356 357, 385 386; Kalousek, Josef.: České státní právo. Praha 1892 2, s. 330 334. 12 Zemská zřízení z let 1516, 1545 a 1604 mají text landfrýdu zařazen v úvodní části, zemská zřízení z let 1535 a 1562 naopak zařazují text do závěrečné pasáže (Čáda, F. (ed.): Zemské zřízení, s. 146 159, čl. 133; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 102 106, čl. 3; Moravská zemská knihovna Brno, Sbírka rukopisů a starých tisků, sg. ST 1 38293a, Zřízení zemské Markrabství moravského, s povolením jeho milosti císařské etc. a s poručením všech čtyř pánův stavův znovu vytištěné. Olomouc 1604 (= ZZ 1604), list VIIr XVv). 13

STRUKTURA MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO ZŘÍZENÍ Z ROKU 1516 Obr. 1. Začátek textu zemského zřízení Markrabství moravského z roku 1516 (Moravský zemský archiv Brno, G 21 Staré tisky, inv. č. 870, sg. III-526, fol. 96r). 14

je tak zcela určena charakterem landfrýdu, na který se váže většina dalších ustanovení obsažených v tomto zřízení. Z věcného hlediska lze strukturu ZZ 1516 rozdělit do osmi základních okruhů: 1. Landfrýd a další ustanovení policejního charakteru 2. Zemský soud 3. Půhony k zemskému soudu (půhon zátkyně) 4. Dokazování u soudu (svědectví) 5. Institut odpovědi 6. Vyslýchání zločinců (tortura) 7. Sirotci a poručenství 8. Majetkové a dědické právo Nejdůležitější a nejobsáhlejší část tisku ZZ 1516 tvoří úplný text landfrýdu, který byl uzavřen dne 9. ledna 1516 v době konání olomouckého zemského sněmu. Landfrýd představoval soubor základních právních předpisů, které se týkaly bezpečnosti v zemi a na které přímo navazovala další ustanovení policejního charakteru přijatá na sněmu v lednu 1516. Vyjma samotných ustanovení v landfrýdu, která se týkají především povinnosti vzájemné pomoci mezi členy landfrýdu a zákazu svévolného a násilného řešení sporů, se nově objevují další předpisy. ZZ 1516 je uvozeno obsáhlým čl. Zřízení zemské o honění nepřátel, na který navazují další obdobné policejní předpisy týkající se problematiky zemské hotovosti, pobytu vojska v zemi, nošení zbraní (ručnic) apod. 13 Dalším okruhem, který ZZ 1516 obsahuje, je problematika zemského soudu jako jedné ze základních stavovských institucí. 14 Primárně je řešena otázka doby zasedání této soudní instituce. Ve starším období soud zasedal pravidelně a teprve válečné události v 15. století zapříčinily, že se na Moravě soudy v poměrně dlouhých obdobích nekonaly. Chod zemského soudu byl přerušen v roce 1420 a v období do roku 1490 byl několikrát krátkodobě obnoven (1437, 1446 1448, 1464, 1466, 1480 1482). 15 Pro- 13 Obecněji k problematice landfrýdů v západoevropském prostředí a v českých zemích viz Wadle, Elmar: Landfrieden, Strafe, Recht. Zwölf Studien zum Mittelalter. Berlin 2001; Angermeier, Hans: Königtum und Landfriede im deutschen Spätmittelalter. München 1966; nověji např. Fahrner, Matthias: Der Landfrieden im Elsass. Recht und Realität einer interterritorialen Friedensordnung im späten Mittelalter. Marburg 2007; Kapras, Jan: Právní dějiny zemí Koruny české. Díl I. Právní prameny a vývoj právnictví. Praha 1913, s. 28 32; Kameníček, F.: Zemské sněmy, I, s. 170 175; Rauscher, Rudolf: Zemské míry na Moravě. Praha 1919, s. 7 13; Švábenský, Mojmír: Nové moravské landfrídy. Brno v minulosti a dnes (= BMD) 7, 1965, s. 224 232; Janiš, Dalibor: K úloze institutu landfrýdu v moravském zemském právu na prahu novověku (Vznik a vývoj landfrýdů a role panovníka). Folia Historica Bohemica (= FHB) 25, 2010, s. 7 28; BERAN, Zdeněk: Boleslavský landfrýd 1440 1453. Krajský landfrýdní spolek v pohusitských Čechách. České Budějovice 2011, s. 15 32. 14 K zemskému soudu ve středověku nověji viz JAN, Libor: Vznik zemského soudu a správa středověké Moravy. Brno 2000, s. 128 153. K vývoji v 15. a 16. století viz zejména KAMENÍČEK, František: Zemské sněmy a sjezdy moravské. Jejich složení, obor působnosti a význam od nastoupení na trůn krále Ferdinanda I. až po vydání Obnoveného zřízení zemského (1526 1628). II. díl. Brno 1902, s. 1 105. 15 Srov. Válka, J.: Středověká Morava, s. 169. 15

STRUKTURA MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO ZŘÍZENÍ Z ROKU 1516 blematice řádného a pravidelného chodu moravského zemského soudu byla věnována pozornost již ve starších landfrýdech. Vyjma ustanovení v landfrýdu, která řeší otázku termínů soudu, obsahuje ZZ 1516 samostatný článek O soudu zemském, který se týká řádného zasedání zemského soudu a především povinnosti soudců účastnit se jednání. Případná neúčast musela být písemně omluvena zemského hejtmanovi a ostatním soudcům. Neomluvená neúčast mohla být podle uvážení zemských soudců trestána. 16 Jeden z dochovaných opisů sněmovního usnesení z roku 1516 zahrnuje článek, který tisk neobsahuje a který zakazoval nošení zbraní a zbroje v místě zasedání zemského sněmu (soudu). 17 Problematika pohánění k zemskému soudu je v ZZ 1516 zastoupena několika články, které ovšem nepředstavují nějakou ucelenější úpravu týkající se půhonů. Především ZZ 1516 podrobněji upravuje problematiku půhonu zátkyně. Otázka půhonů je zmíněna také v dalších článcích, které se týkají svědectví u zemského soudu. Jeden z rukopisů v Thurzově kopiáři obsahuje tři samostatné články, které nebyly do tisku ZZ 1516 zařazeny a které se týkají půhonů proti olomoucké kapitule a půhonu ve věci svědectví. S problematikou půhonů souvisí také ustanovení z tisku ZZ 1516, které se týká výše částky uvedené v žalobním nároku. 18 Všechna pozdější tištěná zemská zřízení obsahují značné množství ustanovení týkajících se problematiky pohánění k soudu. V rámci zemských zřízení se jedná o jednu z nejlépe a nejpodrobněji upravených oblastí práva. Ustanovení v ZZ 1516 v čl. O puohon zátkyni reagovalo na dynamický vývoj tohoto právního institutu na začátku 16. století. 19 Svým zněním přímo navazuje na ustanovení z usnesení olomouckého sněmu z roku 1511. 20 Institut půhonu zátkyně zajišťoval doručení půhonu osobě, která neměla vlastní statky a nebyla trvale usedlá. Směřoval vůči dané pozemkové vrchnosti (držiteli nemovitosti), u které pohnaný pobýval. Vrchnost byla povinna zajistit doručení půhonu a pohnaného zavázat slibem, aby se dostavil před zemský soud. Textace ZZ 1516 tento postup zakotvuje u příslušníků všech čtyř stavů. Osoba, které byl půhon doručován, se musela těšit všeobecně dobré pověsti, aby mohla vykonat závazek cti a víry. ZZ 1516 explicitně stanovuje, že lehký člověk neměl skládat závazek, ale vrchnost byla povinna zajistit jeho dostavení k soudu jinými prostředky. 21 16 MZA, G 21, inv. č. 870, sg. III-526, f. 102v. 17 ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 14v. 18 MZA, G 21, inv. č. 870, sg. III-526, f. 103r 104r; ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 15r. 19 K problematice půhonu zátkyně viz Markov, Josef: Přípravné řízení procesní v českém právu zemském XIII. XVII. stol. Bratislava 1930, s. 158 162; Brandl, Vincenc: O staročeském řízení soudním. Právník 8, 1869, s. 203 204; Kameníček, F.: Zemské sněmy, II, s. 54 57; Janišová, Jana (ed.): Šlechtické spory o čest na raně novověké Moravě (Edice rokové knihy zemského hejtmana Václava z Ludanic z let 1541 1556). Brno 2007, s. 106 107, 154 aj.; táž: Královské město v moravských předbělohorských zemských zřízeních. Kapitola O stavu městským v právním spisu Karla staršího ze Žerotína. BMD 22, 2009, s. 119 120; Čáda, František: K osobní exekuci podle čes. práva zemského. I. část. Praha 1920, s. 20 23. 20 MZA, fond G 10 Sbírka rukopisů, inv. č. 252, Usnesení moravského zemského sněmu (1493 1599), f. 13v 14r; Kameníček, F. (ed.): Jednání, I, s. 345, č. 94, čl. 8. 21 K závazku cti a víry viz Janišová, J. (ed.): Spory, passim; táž: Delikt urážka na cti v českém a moravském zemském právu. Právní normy a právní praxe. In: BOROVSKÝ, Tomáš JANIŠ, Dalibor 16

Důležitou součástí řízení před zemským soudem bylo dokazování. ZZ 1516 se této problematice věnuje ve třech článcích a také oba rukopisy obsahují do tisku nepojaté články, které se věnují otázkám svědectví před zemským soudem. 22 Právní úprava zachycená v ZZ 1516 a obou rukopisech se týká zejména otázek podávání písemného svědectví před zemským soudem, 23 předvolávání svědků z řad poddaných, svědectví neurozených osob v záležitostech hraničních sporů či placení mýta svědky při cestě na soud. Specifický právní institut v rámci ZZ 1516 tvoří tzv. odpověď. Problematika je upravena v samostatném článku pod rubrikou O odpovědi v věrné a pokojné zemi a ústní i listovní nepořádné. 24 Otázka záští, nepřátelství a soukromých válek se objevuje v četných pramenech moravského i českého zemského práva v pozdním středověku. Samotné záští, které je v pramenech označováno jako odpověď, představovalo poměrně přesně právem vymezenou kategorii, kterou nelze jednoduše zaměňovat např. s krevní mstou či dokonce s různými typy deliktního jednání (loupež, krádež apod.). Středověké záští ve skutečnosti představovalo specifický právní institut, který umožnil použití svépomoci (kontrolovaného násilí) podle určitých pravidel. Regulovalo právní spory mezi stranami v okamžiku, kdy nebylo možné do řešení konfliktu zapojit příslušnou nadřízenou instituci, zejména zemský soud. V tomto ohledu plnilo záští do jisté míry nezastupitelnou roli a takto bylo vnímáno i zemským právem. 25 Termín odpověď označoval v moravském zemském právu formalizované vyhlášení nepřátelství. 26 Právě podmínka vyhlášení nepřátelství v právem stanovené podobě je obecně považována za jeden z hlavních znaků záští v širším středoevropském prostoru. 27 V návaznosti na úpravu problematiky stíhání zemských škůdců a nepřátel, která je zachycena jak v landfrýdu, tak v dalších ustanoveních ZZ 1516, 28 byla do tisku prvního moravského zemského zřízení zařazena také ustanovení, která upravovala podmínky výslechu takových osob před soudy s trestní jurisdikcí (popravy). Tyto předpisy MALANÍKOVÁ, Michaela a kol.: Spory o čest ve středověku a raném novověku. Brno 2010, s. 70 71; Rauscher, Rudolf: K rukojemství v českém právu zemském. Praha 1923, s. 3 14, 20 25. 22 MZA, G 21, inv. č. 870, sg. III-526, f. 103v 104r; ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 14v 15r, 31r. 23 Markov, Josef: Kapitoly z dějin českého zemského soudního řízení XII. XVII. století. Praha 1967, s. 188-198. Srov. Kameníček, F.: Zemské sněmy, II, s. 83 89. 24 MZA, G 21, inv. č. 870, sg. III-526, f. 107r 108r. 25 K problematice záští viz Urfus, Valentin: Záští v Čechách v polovině 15. století. Právněhistorické studie 3, 1957, s. 90 114; Hoffmann, František: K povaze drobné války, záští a násilných činů před husitskou revolucí. In: Pocta akademiku Václavu Vaněčkovi k 70. narozeninám. Ed. K. MALÝ. Praha 1975, s. 55 75; Maur, Eduard: Lokální záští a předpoklady husitství v západních Čechách. Minulostí Západočeského kraje 29, 1993, s. 15 47. 26 Srov. Slezáková, Veronika: Opověď nebo odpověď? In: Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Edd. T. Borovský L. Jan M. Wihoda. Brno 2003, s. 559 562. 27 Patschovsky, Alexander: Fehde im Recht. Eine Problemskizze. In: Recht und Reich im Zeitalter der Reformation. Festschrift für Horst Rabe. Hg. von Ch. Roll B. Braun H. Stratenwerth. Frankfurt am Main 1996, s. 145 178. 28 Podobná ustanovení se objevují v českém zemském právu. Viz k tomu Kreuz, P. Martinovský, I. (edd.): Vladislavské zřízení zemské, passim. Také pozdější česká zemská zřízení obsahují ustanovení týkající se vyslýchání zločinců (Janišová, J. (ed.): Šlechtické spory, s. 54 56). 17

STRUKTURA MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO ZŘÍZENÍ Z ROKU 1516 se týkaly především vrchnostenského soudnictví, reprezentovaného zpravidla soudy v poddanských městech. 29 Článek O těch, ktož na koho vyznají na mukách v ZZ 1516 30 stanovil, že všichni zločinci, kteří ve své výpovědi zmínili v souvislosti s deliktním jednáním někoho z panského nebo rytířského stavu, neměli být následně popraveni, ale měli být předáni zemskému hejtmanovi. Ten měl svým listem ve výpovědi jmenované osoby předvolat (obeslat) před zemský soud, aby vznesená nařčení objasnili. Jejich případné potrestání náleželo zemským soudcům. Článek dále uvádí, že každý takový zločinec měl být popraven za přítomnosti nařčeného šlechtice. Znění článku v ZZ 1516 výslovně odkazuje také na trestní jurisdikci královských měst. 31 *** Problematika sirotků a poručenství Předpisy týkající se právní ochrany nezletilých osob a jejich majetku patří ve všech právních okruzích našeho staršího práva k těm nejlépe propracovaným. Největší pozornost byla ve starším právu věnována problematice poručnictví, správy sirotčího majetku a procesním ustanovením. 32 ZZ 1516 řeší tyto otázky hned v několika článcích (O sirotciech, od koho opatřeni a řiezeni býti mají; O statku sirotčiem; Aby bratr starší mladšiemu statku neutrácel). 33 Také první rukopis v Thurzově kopiáři se tohoto tématu dotýká v sérii článků, které se věnují problematice zaopatření sirotků a které do tisku ZZ 1516 nevstoupily. 34 29 K tomu nověji Francek, Jindřich: Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada, sv. III. Zločinnost a bezpráví. Praha Litomyšl 2011, s. 14 aj. K základům vrchnostenské trestní jurisdikce Jan, L.: Vznik, s. 55 65, k pozdějšímu období nověji Matlas, Pavel: Shovívavá vrchnost a neukáznění poddaní? Hranice trestní disciplinace poddanského obyvatelstva na panství Hluboká nad Vltavou v 17. 18. století. Praha 2011. K trestnímu právu, včetně odkazů na starší české práce a řadu zahraničních výzkumů, viz Kreuz, Petr: Postavení a působnost komorního soudu v soustavě českého zemského trestního soudnictví doby předbělohorské v letech 1526 1547. Praha 2000, s. 13 63. 30 MZA, G 21, inv. č. 870, sg. III-526, f. 108r-v. 31 Srov. Janišová, J.: Královské město, s. 114 116. 32 K problematice poručenství HaněL, Jaromír: O poručenství starého práva českého se zřetelem k právu moravskému. Právník 8, 1869, s. 513 523, 549 556; Jičínský, Karel: Vývin českého právnictví v stručném nástinu s obzvláštním ohledem na jeho zdroje. Praha 1862, s. 168 171; Ruber, Ignaz: Beiträge zur Geschichte des Vormundschaftsrechtes in Mähren. Brünn 1883; Hormayer, Joseph: Ueber Minderjährigkeit, Vormundschaft und Großjährigkeit im österreichischen Kaiserstaat und Kaiserhause. Wien 1808; Lippert, Julius: Socialgeschichte Böhmens in vorhussitischer Zeit. Band I. Prag Wien Leipzig 1896, s. 306 aj., Kapras, Jan: Poručenství nad sirotky v právu českém se zřetelem k právu římskému, německému a v Rakousích platnému. Praha 1904; týž: Vrchní poručenství v českém právu. Sborník věd právních a státních 4, 1903 1904, s. 191 203; týž: Dohled vrchnoporučenský v starém právu českém. Ochrana mládeže 3, 1913, s. 11 18, 97 106; Urbánková-Hrubá, Libuše: Ze sirotčí agendy na Moravě v 16. století. Registra zemských sirotků z let 1552 1563. Časopis Matice moravské 76, 1957, s. 41 57. 33 MZA, G 21, inv. č. 870, sg. III-526, f. 105r-106r. 34 ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 13v 14r. 18

Již Tovačovská kniha obsahuje nejstarší normativní pravidla týkající se poručnictví a sirotků pro moravské zemské právo. Některá z těchto ustanovení byla později převzata do tištěných zemských zřízení a byla postupně doplňována usneseními moravského zemského sněmu. 35 Poručnictví bylo v zemském právu chápáno jako opatření týkající se zajištění práv nezletilého dítěte a majetku, 36 které nahrazovalo otcovskou moc. Poručenská správa tak nastupovala v okamžiku smrti otce, a to i tehdy, pokud žila matka dítěte (vdova). 37 Ta se však za určitých okolností mohla stát poručnicí vlastních dětí. Pokud tedy prameny zemského práva hovoří o sirotcích, nemuselo se v takových případech vždy nutně jednat o děti, které neměly oba rodiče. Rozhodování o ustanovení poručníka tak náleželo otci a zemské právo zachycené v Tovačovské knize znalo tři základní způsoby, jakými bylo možné poručenskou správu stanovit. Pokud měl šlechtic svobodné zemskodeskové statky, mohl poručenství zřídit zvláštním vkladem do zemských desek. 38 V příslušném zápise tak byla jmenována osoba či osoby, které se staly (spolu)poručníky. Tištěné ZZ 1516 obsahovalo na rozdíl od Tovačovské knihy pouze základní úpravu poručenské správy. Čl. O sirotciech, od koho opatřeni a řiezeni býti mají, který byl nově textován pro toto zemské zřízení, stanovil, že pokud sirotci zůstali bez otcem ustanovených poručníků anebo dospělých příbuzných (strýců), připadlo rozhodování o sirotčí správě zemskému hejtmanovi. Ten se měl poradit s osobami, které byly sirotkům blízké (přátelé, sousedé), a následně měl navrhnout řešení vzniklé situace a předložit je k posouzení zemskému soudu. Článek byl v nezměněné podobě přejat do sněmovního usnesení z roku 1518 a odtud do ZZ 1535, 1545, 1562 a 1604. 39 Následující čl. O statku sirotčiem v ZZ 1516 stanovil základní podmínku v případě prodeje předluženého sirotčího statku, který zemský hejtman směl odprodat pouze se souhlasem zemského soudu. Stejně jako předchozí článek byl i tento přejat do sněmovního usnesení z roku 1518 a odtud dále do tištěných zemských zřízení, přičemž ZZ 1604 doplnilo ustanovení o postoupení statku sirotkovi ve chvíli, kdy do- 35 Demuth, Karel Josef (ed.): Kniha Tovačovská aneb Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova zemského hejtmana markrabství Moravského sepsání obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a práv markrabství Moravského. Brno 1858, s. 86 91; Čáda, F. (ed.): Zemské zřízení, s. 90 94, čl. 78 82; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 187 192, čl. 178 189; ZZ 1604, list LXVIIIv LXXVIr. 36 V souvislosti s problematikou poručnictví je však třeba upozornit i na dobová specifika (manželského) majetkového i dědického práva k tomu srov. Kapras, Jan: Manželské právo majetkové dle českého práva zemského. Praha 1908; Kameníček, František: Glossy k věnnému a vdovskému právu moravskému na statcích svobodných za 16. století. In: Sborník prací historických k šedesátým narozeninám dvor. rady prof. dra. Jaroslava Golla. Praha 1906, s. 214 232; Rauscher, Rudolf: Dědické právo podle českého práva zemského. Bratislava 1922. 37 Ke vztahům rodičů a dětí v šlechtickém prostředí nověji Maťa, Petr: Svět české aristokracie (1500 1700). Praha 2004, s. 543 564. 38 Formu vkladu uvádí Demuth, K. J. (ed.): Kniha Tovačovská, s. 63. Příslušné ustanovení bylo převzato do panovníkem neschváleného ZZ 1545 (Janiš, D. (ed.): Práva, s. 166, čl. 131). 39 Janiš, Dalibor (ed.): Moravský zemský sněm na prahu novověku. Edice Památek sněmovních z let 1518 1570. 1. Památky sněmovní I. Praha 2010, s. 66, č. 19; Čáda, F. (ed.): Zemské zřízení, s. 91, čl. 79; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 189 190, čl. 184; ZZ 1604, list LXXIIr. 19

STRUKTURA MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO ZŘÍZENÍ Z ROKU 1516 Obr. 2. Sirotčí agenda z roku 1556 vedená moravským zemským hejtmanem (Zámecká knihovna Mnichovo Hradiště, Pozůstalost Tomáše Pešiny z Čechorodu, sg. 47. 10. 16, Sirotčí knihy Václava z Ludanic a Zdeňka z Valdštejna, půhony a nálezy moravského zemského soudu z 16. století, fol. 74r). sáhne plnoletosti. 40 Podle normativních pramenů i praxe zemského soudu měl hejtman obezřetně postupovat při prodeji sirotčích statků zatížených dluhy a mohl v těchto 40 Janiš, D. (ed.): Moravský zemský sněm, s. 66, č. 20; Čáda, F. (ed.): Zemské zřízení, s. 91, čl. 80; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 190, čl. 185; ZZ 1604, list LXXIIIv. 20

(i jiných) případech žádat o naučení přísedící zemského soudu (obr. 2). 41 V případě, že by se zemský hejtman řídil takovým naučením, popřípadě i radou přátel sirotků, jejichž statky spravoval, a případně byl nějakým nápadníkem pohnán k zemskému soudu, nebyl povinen tomuto půhonu podle ustanovení z roku 1537 odpovídat. Stejné ustanovení také povolovalo půjčovat sirotčí peníze na úrok s podmínkou, že bude vedena jejich evidence s přesně stanovenou úrokovou mírou. 42 Čl. Aby bratr starší mladšiemu statku neutrácel ZZ 1516, který vychází ze starší textace z roku 1505, se věnuje problematice poručenské správy v případech, kdy jeden ze sirotků byl již zletilý. Jeho postavení bylo ve vztahu k ostatním nezletilým sourozencům a spravovanému majetku v zásadě stejné jako postavení poručníka nebo poručníků, které ustanovil za svého života otec. V případě předlužení sirotčího statku měl zletilý bratr nebo otcem stanovený poručník se souhlasem zemského hejtmana a zemských soudců statek prodat a z výnosu uhradit dluhy. Případná zbylá částka měla být uchována a po nabytí zletilosti ostatních sourozenců rozdělena. Pravidlo o souhlasu ze strany zemských úředníků se ovšem netýkalo tzv. mocného otcovského poručníka. Ustanovení řeší také otázku neprovdaných sester, které by byly v rodinném nedílu. Bratr nebo bratři sestru z rodinného nedílu nemohli tzv. oddělit bez jejího souhlasu a bez toho, že by obdržela díl majetku, který na ni připadal. V případě takového oddělení potom mohla s tímto majetkem volně nakládat. 43 Podle jednoho z článků z prvního rukopisu, který nebyl přijat do pozdějších tištěných zemských zřízení, dospělý bratr nebo jiný příbuzný (strejc), který spravoval sirotčí statek (s výjimkou nedílu), měl při předání statku zletilým sirotkům učinit stejné vyúčtování jako ostatní poručníci. 44 Následující ustanovení v témže rukopisu v této souvislosti stanovilo, že všechny sliby nebo závazky, které by nezletilý sirotek učinil vůči poručníkovi ve svůj neprospěch, neměly být po nabytí jeho zletilosti považovány za platné. 45 Čl. Aby bratr starší mladšiemu statku neutrácel ze ZZ 1516 byl zařazen také do sněmovního usnesení z roku 1518 a v této podobě byl převzat do ZZ 1535 i ZZ 1562. 41 Čáda, F. (ed.): Zemské zřízení, s. 91, čl. 79, 80; s. 92, čl. 81; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 189 190, čl. 184, 185; s. 191 192, čl. 188; ZZ 1604, list LXXv LXXIVr; Kameníček, F.: Zemské sněmy, II, s. 148; MZA, fond A 3 Stavovské rukopisy, inv. č. 724, 726, 727, 766 a 768, Knihy pamětí nálezů a výpovědí z let 1517 1641; inv. č. 772, Kniha půhonná a nálezová (Vejpis rejster zemských pří postranních při obojím právě zemském olomouckým i brněnským od léta 1490 až do léta 1610); Zámecká knihovna Mnichovo Hradiště, Pozůstalost Tomáše Pešiny z Čechorodu, sg. 47. 10. 16, Sirotčí knihy Václava z Ludanic a Zdeňka z Valdštejna, půhony a nálezy moravského zemského soudu z 16. století. 42 Janiš, D. (ed.): Práva, s. 189, čl. 183. Ustanovení neobsahuje zemské zřízení z roku 1535, ani jeho další redakce. Textace vzoru pro ZZ 1545 je nejasná. Ustanovení však podle praxe zemského práva bylo používáno minimálně do té míry, že docházelo k půjčování sirotčích peněz na úrok. Srov. Kameníček, F.: Zemské sněmy, II, s. 136 156; Urbánková-Hrubá, L.: Ze sirotčí agendy, s. 41 57. 43 K rodinnému nedílu srov. Kadlec, Karel: Rodinný nedíl čili zádruha v právu slovanském. Praha 1898. K problematice právního postavení žen v majetkovém právu viz podrobněji Kozáková, Anděla: Právní postavení ženy v českém právu zemském. Praha 1926, s. 42 aj.; Kapras, J.: Manželské právo, passim; Kameníček, F.: Glossy, s. 214 232; Rauscher, R.: Dědické právo, passim. 44 ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 13v. 45 TAMTÉŽ. 21

STRUKTURA MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO ZŘÍZENÍ Z ROKU 1516 Pod jinou rubrikou byl také zařazen do ZZ 1545. 46 Poslední předbělohorské moravské zemské zřízení z roku 1604 v textu článku doplnilo ustanovení, které umožňovalo zemským soudcům zasáhnout do správy majetku v případě, že zletilý nebo i nezletilý bratr se chovají nehospodárně (marnotratnost). 47 Tuto specifickou situaci řeší také samostatné ustanovení v prvním opise v Thurzově kopiáři, který v případě neřádného hospodaření dospělého bratra umožňoval, aby zemský hejtman se souhlasem zemského soudu nedíl rozdělil, aby nezletilý nebyl poškozen nezodpovědným nakládáním s majetkem ze strany staršího bratra. 48 Zvláštní článek v prvním opise v Thurzově kopiáři, který nebyl zařazen do tisku ZZ 1516, řeší v souvislosti se sirotčí agendou také situaci dospělých dívek, které osiřely a neměly bratra ani jiné příbuzné, tj. přirozené poručníky. 49 Zemský hejtman v roli poručníka nebo jiný ustanovený poručník neměli takovou dívku provdat bez rady přátel. Z formálně-právního hlediska se termín přátelé může jevit jako nejasný, protože není v žádném normativním předpisu definován. Nepříbuzní přátelé, tedy okruh osob, se kterými daného šlechtice spojoval úzký vztah, popsal Václav Bůžek na základě rozboru šlechtické korespondence a neprávních pramenů jako okruh lidí, s nimiž šlechtice pojily úzké vazby (páni a přátelé). Do této kategorie patřili nejen pokrevní příbuzní, ale také širší příbuzenstvo, sousedé a další osoby. Zmiňovaná kategorie ale byla poměrně rozmanitá a individuálně vnímaná. Důležitým prvkem v těchto vztazích byla vzájemná solidarita, která se zřetelně odrážela i v mnoha aspektech šlechtického života. Šlechtic nejen že očekával solidární přístup od svých pánů a přátel v těžkých životních situacích, ale také sám zaujímal stejně vstřícné postoje. 50 Tentýž článek dále stanovil, že pokud by dívka neměla ani přátel přirozených, měla být provdána zemským hejtmanem, který se měl poradit s přísedícími zemského soudu. První opis v Thurzově kopiáři dále obsahuje jeden článek (taktéž nepojatý do ZZ 1516), který se stručně dotýká otázky tzv. spolků uzavíraných se sirotky. 51 Tento institut majetkového práva souvisel s tzv. rodinným nedílem, což byla zvláštní forma bezpodílového spoluvlastnictví, upravená v českém i moravském zemském právu. Spolek byl vlastně umělým nedílem založeným dohodou dvou stran o vzájemném dědění (jednostranně nebo oboustranně) pro případ smrti jedné ze stran a jejích nezletilých potomků. Uzavření spolku vylučovalo panovnickou odúmrť a bylo proto možné jej uzavřít jen se souhlasem zeměpána (na Moravě zastupovaného zemským hejtmanem). Podmínkou byl vklad příslušného zápisu do zemských desek. Některé zápisy o uzavřených spolcích obsahují dovětek, kterým je pro případ úmrtí jedné ze stran (otce) druhá 46 Janiš, D. (ed.): Moravský zemský sněm, s. 67 68, č. 22; Čáda, F. (ed.): Zemské zřízení, s. 94 95, čl. 83; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 185, čl. 174. 47 ZZ 1604, list LXXVIv LXXVIIr. 48 ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 13v. 49 ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 13v. 50 Bůžek, Václav: Páni a přátelé v myšlení a každodenním životě české a moravské šlechty na prahu novověku. Český časopis historický (= ČČH) 100, 2002 s. 233 239; Maťa, P.: Svět, s. 641 656; Janišová, J. (ed.): Šlechtické spory, s. 196 200. 51 ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 14r. 22

jmenována poručníkem nezletilých dětí. Moravské zemské právo výslovně stanovilo, že takový spolek trval jen do zletilosti sirotka. 52 Moravské (a shodně i české) zemské právo na počátku 16. století se přiklonilo k zákazu uzavírání tzv. spolků se sirotky. 53 Šlo o situaci, kdy sirotci zůstali bez otcem ustanovených poručníků a třetí osoby požadovaly, aby jim byl povolen spolek se sirotky (staly by se tak současně poručníky). Podle citovaného článku o spolcích z Thurzova kopiáře ovšem tato praxe nebyla pro sirotky a jejich majetek výhodná a takoví sirotci měli být ze strany zemských úředníků opatřeni řádnou poručenskou správou bez uzavření spolku. Článek současně stanovil, že uzavření spolku v podobných případech bylo možné jen na základě výslovného doporučení zemského hejtmana a přísedících zemského soudu. 54 Ustanovení o zákazu spolků se sirotky se v nové textaci objevuje také v ZZ 1535, 1545 a 1562. V ZZ 1604 pak s ohledem na privilegium Rudolfa II. z roku 1587 na odúmrť byl článek pozměněn. Zákaz spolků se sirotky však trval dál. 55 *** Problematika majetkového a dědického práva Majetkové a dědické právo je v ZZ 1516 zastoupeno hned několika předpisy. Na sérii článků, týkajících se sirotků a poručenské správy, navazuje v tisku ZZ 1516 problematika zřizování testamentu (čl. O poručenství, kterak se říditi má) a problematika dědického práva v čl. Aby statek od roku neodšel a článek bez rubriky, který se věnuje otázce nemanželských dětí. Majetkových záležitostí (prodej deskových statků duchovním osobám) se týká jeden článek v Thurzově kopiáři, který tisk ZZ 1516 neobsahuje. 56 Článek o poručenství stanovil základní podmínky pro vyhotovení poručenství (testamentu). Tato problematika byla podrobně upravena již v Tovačovské knize a přímou předlohou článku o poručenství v ZZ 1516 se stalo ustanovení přijaté na zem- 52 Demuth, K. J. (ed.): Kniha Tovačovská, s. 60, 85, 86 88. Srov. k tomu pro oblast českého zemského práva a městských práv v raném novověku s přesahem do 19. století Čelakovský, Jaromír: Právo odúmrtné k zpupným statkům v Čechách. Právník 21, 1882, s. 1 16, 73 89, 109 128; Kalousek, Josef: O staročeském právě dědickém a královském právě odúmrtném na statcích svobodných v Čechách a v Moravě. Praha 1894; Vocel, Jan Erazim: O staročeském dědickém právu. Praha 1861. K problematice odúmrti poddaných viz např. Salaba, Josef: Příspěvky k dějinám selského práva dědického v 17. století. ČČH 12, 1906, s. 191 197. K charakteru deskových vkladů viz Randa, Antonín: Přehled vzniku a vývinu desk čili knih veřejných hlavně v Čechách a na Moravě. Praha 1970, s. 19 aj. 53 Všehrd považoval spolky se sirotky za neplatné Jireček, Hermenegild (ed.): Codex juris bohemici. Tomi III. pars 3. (Mag. Victorini a Všehrd opus bohemicum De jure terrae Bohemiae libri novem ). Pragae 1874, s. 251, čl. 42. 54 ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 14r. 55 Čáda, F. (ed.): Zemské zřízení, s. 90, čl. 78; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 188, čl. 180; ZZ 1604, list LXXIVr-v. 56 MZA, G 21, inv. č. 870, sg. III-526, f. 105v 106v; ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 15r. 23

STRUKTURA MORAVSKÉHO ZEMSKÉHO ZŘÍZENÍ Z ROKU 1516 ském sněmu v roce 1505. 57 Podmínkou vyhotovení testamentu podle ZZ 1516 bylo vydání tzv. mocného listu od panovníka. 58 Testament musel být vyhotoven v písemné podobě a musel být opatřen pečetí zůstavitele a dále pečetěmi dalších šesti důvěryhodných osob (dobrých lidí) z panského nebo rytířského stavu. 59 Testament mohl obsahovat podmínku, že zůstavitel o změně nebo doplnění závěti vyhotoví samostatnou listinu, kterou opatří svou pečetí a dále pečetěmi dvou nebo tří důvěryhodných osob (nepochybně opět šlechticů). Článek dále stanovil, aby písemné vyhotovení testamentu bylo uchováváno společně s příslušným mocným listem. Po smrti zůstavitele měly být obě písemnosti vloženy do zemských desek. Interpretačně nejasná je poslední věta uvedeného článku. Usnesení z roku 1505, které jinak tvořilo předlohu tohoto článku, obsahuje na tomto místě přechodné ustanovení, podle jehož znění měly všechny starší testamenty, který byly opatřeny pouze pečetí již zesnulých zůstavitelů, zůstat nadále v platnosti. ZZ 1516 toto ustanovení nahradilo textem, podle kterého patrně zůstavitel, který z nějakého důvodu neměl přístup k původnímu testamentu a mocnému listu tak, aby je mohl řádně vložit do zemských desek, měl vyhotovit patrně nový testament opatřený jeho pečetí a pečetěmi šesti svědků. Textace tohoto ustanovení je však velmi nejasná. Lze předpokládat, že tato pasáž nebyla zcela srozumitelná ani současníkům, jelikož ZZ 1535, ZZ 1562 a ZZ 1545 mají rozdílnou textaci ve slovese nemohl / mohl, která podstatně mění význam předpisu. Článek o poručenství ze ZZ 1516 byl znovu zopakován ve sněmovním usnesení z roku 1518 a odtud byl převzat do ZZ 1535 i ZZ 1562. 60 Panovníkem neuznané ZZ 1545 text doplňuje podle Tovačovské knihy a ZZ 1604 má částečně novou a velmi obsáhlou textaci, která byla do zemského zřízení převzata ze sněmovního usnesení z roku 1590, úvod ustanovení přebírá ZZ 1604 ze starších zemských zřízení. 61 Problematice dědického práva 62 je v ZZ 1516 věnován článek Aby statek od roku neodšel a navazující nerubrikovaný článek o pankhartech. První z uvedených ustanovení se věnuje právní situaci, kdy šlechtic nemá dospělého mužského potomka, ale pouze dcery. 63 Předpis povoluje z důvodu zachování majetku rodu (ve významu širší rodiny), aby otec zápisem do zemských desek nebo na základě mocného listu testamentem 57 Srov. Demuth, K. J. (ed.): Kniha Tovačovská, s. 86 87; Kalina, Tomáš (ed.): Moravské zemské desky 1480 1566. II. Kraj brněnský (= ZDB II). Praha 1950, s. 118, č. 210. 58 K tzv. mocným listům viz Kameníček, F.: Zemské sněmy, II, s. 162 169. 59 K problematice pečetění testamentů viz MARÁZ, Karel: K možnosti využití (edice) Drnovské knihy pro sfragistiku. Vyškovský sborník 2, 2001, s. 54 70. 60 Janiš, D. (ed.): Moravský zemský sněm, s. 66 67, č. 21; Čáda, F. (ed.): Zemské zřízení, s. 92 94, čl. 82. 61 Janiš, D. (ed.): Práva a zřízení, s. 192 193, čl. 190; Demuth, K. J. (ed.): Kniha Tovačovská, s. 86 87; ZZ 1604, list LXVIIIv LXXr. 62 K problematice dědického práva viz Kameníček, F.: Zemské sněmy, II, s. 136 156; Kozáková, A.: Právní postavení, s. 42 54; Rauscher, R.: Dědické právo; Kalousek, J.: O staročeském právě. Obecně k podstatě dědického práva velmi přehledně Tilsch, Emanuel: Dědické právo rakouské ze stanoviska srovnávací právní vědy. Část I. Praha 1905, s. 9 38. 63 K možnosti žen nabývat majetek z dědictví viz Kozáková, A.: Právní postavení, s. 46 49; Brandl, Vincenc: Právní postavení ženského pohlaví v Čechách (Příspěvek k sociální historii české). Právník 9, 1870, s. 770 774. Srov. Haněl, Jaromír: Věno v právu slovanském. Právník 10, 1871, s. 793 802; Jičínský, K.: Vývin, s. 165 168. 24

odkázal statek blízkým příbuzným ze strany svého otce nebo matky. Dcery měly získat pouze věno s ohledem na velikost statku. Textace v ZZ 1516 vychází z Tovačovské knihy. Ustanovení se objevuje ve sněmovním usnesení z roku 1505 (text byl zapsán do zemských desek). 64 Článek byl (bez závěrečného odstavce, ale se zachovanou poslední větou) převzat do ZZ 1516. Ve znění ZZ 1516 byl zařazen do sněmovního usnesení z roku 1518, odtud byl přejat bez závěrečné věty do ZZ 1535, 1545, 1562 a 1604. 65 Druhé ustanovení se věnuje otázce dědictví nemanželských dětí. Nezbytným předpokladem procesní i hmotněprávní způsobilosti u šlechtice byl řádný původ, jako jedna z hlavních podmínek příslušnosti ke šlechtickému stavu. Tovačovská kniha v několika článcích 66 poukazuje na řádný šlechtický původ, mj. na nutnost původu šlechtice z legitimního manželství. Otázce případného cizoložství je věnováno ustanovení O nařčení zlého lože, ve kterém Ctibor Tovačovský upozorňuje na obtíže spojené s dokazováním a tedy s vedením žaloby v takových případech. Prokázaný nemanželský původ byl překážkou nejen procesní způsobilosti, ale měl pochopitelně důsledky i ve sféře majetkoprávní. Osoba vzešlá z nelegitimního svazku nemohla být příslušníkem šlechtického stavu. Automaticky tak pozbývala dědického práva po šlechtickém otci. 67 Podle nerubrikovaného článku v ZZ 1516 se nemanželský potomek nemohl stát dědicem šlechtického statku, ať by bylo dědictví zřízeno testamentem na mocný list nebo zemskými deskami. Zůstavitelé neměli toto ustanovení jakkoli obcházet. Základ textace článku v ZZ 1516 vychází se sněmovního usnesení z roku 1505 a objevuje se znovu ve sněmovním usnesení z roku 1518. 68 Ustanovení bylo zařazeno do všech pozdějších tištěných předbělohorských zemských zřízení, v nichž byl článek samostatně rubrikován. 69 Zemskodeskových statků se týká článek v Thurzově kopiáři, který zakazoval prodej těchto statků duchovním osobám. 70 Sankcí za porušení tohoto ustanovení byla konfiskace koupených statků ve prospěch země. Předpis směřuje proti duchovním osobám, jelikož prodej se de facto uznává za platný a sankci nese kupující. Výjimka z tohoto ustanovení se týkala olomouckého biskupa, jehož pozice ve stavovských strukturách Moravského markrabství byla tradičně velmi významná a silná. Článek se v tomto znění poprvé objevuje v usnesení olomouckého sněmu z roku 1511. 71 V této textaci byl článek přejat také do sněmovního usnesení z roku 1518 a odtud byl následně 64 Demuth, K. J. (ed.): Kniha Tovačovská, s. 91; ZDB II, s. 118, č. 210. 65 Janiš, D. (ed.): Moravský zemský sněm, s. 68, č. 23; Čáda, F. (ed.): Zemské zřízení, s. 95 96, čl. 84; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 193 194, čl. 192; ZZ 1604, list LXXVIIv. 66 Demuth, K. J. (ed.): Kniha Tovačovská, s. 116, 124 126. 67 K šlechtickému původu viz Bůžek, Václav Hrdlička, Josef Král, Pavel Vybíral, Zdeněk: Věk urozených. Šlechta v českých zemích na prahu novověku. Praha Litomyšl 2002, s. 265 aj.; Maťa, P.: Svět, s. 543 aj.; Janišová, J. (ed.): Šlechtické spory, s. 130 132, 292 293, 295, 356 357. 68 ZDB II, s. 118, č. 210; MZA, G 10, inv. č. 252, f. 8v; Kameníček, F. (ed.): Jednání, I, s. 330, č. 86, čl. 3; Janiš, D. (ed.): Moravský zemský sněm, s. 68 69, č. 24. 69 Čáda, F. (ed.): Zemské zřízení, s. 96, čl. 85; Janiš, D. (ed.): Práva, s. 194, čl. 194; ZZ 1604, list LXXXIr. 70 ZAO, fond Arcibiskupství Olomouc II, inv. č. 35, Kopiář biskupa Stanislava Thurza č. 1, f. 15r. 71 MZA, G 10, inv. č. 252, f. 14r; Kameníček, F. (ed.): Jednání, I, s. 346, č. 94, čl. 11. 25