5.3 Zemědělství a lesnictví Výchozími údaji zemědělských analýz na úrovni regionů jsou geografické, klimatologické a pedologické charakteristiky území. Liberecký kraj zaujímá pouze 4,0 % území České republiky, je krajem převážně hornatým, s velice členitým reliéfem. Nachází se zde horská, podhorská, bramborářská a řepařská oblast a jejich vzájemné kombinace. Z celkové rozlohy Libereckého kraje připadá 26,9 % na území chráněných krajinných oblastí, což je druhý nejvyšší podíl mezi kraji. Specifika těchto území předurčují určitá omezení při provozování zemědělské výroby. Podstatné zastoupení ve struktuře půd mají hnědozemě, které se rozprostírají na méně svažitých územích. Mělké a středně hluboké kyselé hnědozemě jsou charakteristické pro podhorské území kraje. Vyšší polohy tvoří podzolovaná hnědozem, která pak přechází do půd výrazně podzolovaných. Ve struktuře půd jsou pak v menší míře zastoupeny půdy štěrkovité, písčité, hlinitopísčité a některé další typy půd. Pedologické zatřídění půd používaných pro zemědělskou činnost je jedním z kriterií pro hodnocení produkční účinnosti území podle Evropské unie, tzv. LFA (Less favoured areas). Podle tohoto hodnocení je téměř 70 % z celkové výměry zemědělského půdního fondu kraje hodnoceno jako území s méně příznivými podmínkami, naopak v České republice je do LFA zařazeno 56,6 % území. Průměr Libereckého kraje výrazně ovlivňuje okres Česká Lípa, kde je do LFA zařazeno 42,6 % půdního fondu. Naopak ostatní okresy Libereckého kraje jsou vysoko nad průměrem jak kraje, tak České republiky (Jablonec nad Nisou 96,1 %, Liberec 81,5 %, Semily 80,4 %). Vzhledem k přírodním podmínkám, které jsou ovlivněny rázem krajiny, je struktura půdního fondu kraje poněkud odlišná od ostatních krajů. Zemědělská půda zaujímá pouze 44,5 % rozlohy kraje, což je po Karlovarském kraji (pomineme-li Hlavní město Prahu) druhý nejnižší podíl. Orná půda tvoří polovinu (49,3 %) zemědělské půdy, zatímco republikový podíl přesahuje 71,6 %. Procento zornění je rovněž odlišné v jednotlivých okresech kraje nejnižší v okrese Jablonec nad Nisou (24,7 %), nejvyšší v okrese Česká Lípa (57,3 %). Mezi těmito krajními hodnotami se pohybuje procento zornění v okresech Liberec (50,6 %) a Semily (46,5 %). Trvalé travní porosty (louky a pastviny) se rozprostírají na 44,3 % zemědělské půdy, celorepublikový průměr se pohybuje okolo 23 %. Kukuřice na zrno Triticale Oves Graf 22 Osevní plochy obilovin (stav k 31. 5.) Klima v západní a jihozápadní části kraje Žito (převážná část Českolipska, jih okresů Liberec a Semily) má parametry mírně teplé oblasti s průměrnou roční teplotou 7 o C a úhrnem srážek okolo 700 mm. Severovýchodní část kraje tvořená Jizerskými horami a Krkonošemi a podhůřím spadají do lehce chladné oblasti s průměrnou roční teplotou 5 o C a úhrnem srážek okolo 1 600 mm. Rozmanité klimatické podmínky vytvářejí prostor pro pěstování široké škály plodin, což můžeme považovat za jeden ze stabilizujících prvků zemědělské výroby. Vysoký podíl travních porostů pak vytváří předpoklady pro chov hospodářských zvířat, především pak hovězího dobytka a též koz a ovcí. 9,4% Ječmen 7,8% 1,5% 9,7% 7,4% 0,9% 9,1% 25,7% 0,0% 5,9% 27,6% 30,4% 52,9% 4,2% 47,8% 2000 3,4% 46,5% 2002 2004 9,0% Pšenice Zemědělské podniky Libereckého kraje každoročně strukturu rostlinné výroby výrazně nemění. Omezujícími faktory širšího nasazení plodin do osevního postupu jsou především půdní podmínky, odbytové problémy, nízká rentabilita pěstování některých plodin a nedostatek skladovacích kapacit. Z hlediska pěstovaných plodin převažují obiloviny a pícniny na orné půdě.
Tab. 5.3.1 Sklizňové plochy hlavních zemědělských plodin v hektarech Průměrná roční změna v letech (%) 2000-2004 1995-1999 Obiloviny 29 927 26 376 25 792 23 457 25 917-3,5-4,2 z toho: pšenice 15 866 13 979 12 341 10 041 12 057-6,6-2,3 ječmen 8 244 7 517 7 848 7 294 6 665-5,2-7,7 Luskoviny 933 748 619 493 417-18,2-5,0 Brambory 1 097 534 453 476 441-20,4-5,0 Cukrovka technická 340 409 479 452 415 5,1-3,8 Olejniny 6 786 7 287 6 279 6 310 6 030-2,9 2,5 z toho řepka 6 193 6 635 5 116 5 090 5 203-4,3 1,0 Pícniny na orné půdě 19 044 16 126 10 786 10 732 9 752-15,4 x Kukuřice na zeleno a na siláž 3 911 3 741 3 792 3 839 3 898-0,1-9,6 1) včetně drobných pěstitelů Podíl plochy obilovin z celkové osevní plochy se v letech 2000 2004 pohyboval v rozmezí od 50,4 % do 59,7 %. Nejrozšířenější obilovinou v kraji je pšenice, která byla pěstována v roce 2004 na 46,5 % plochy obilovin. Druhou nejrozšířenější plodinou zůstává ječmen (25,7 % plochy obilovin), jeho plocha v kraji však klesá. V letech 2000 2004 se snížila o 1 625 ha (tj. o 19,6 %). Příčiny lze spatřovat v odbytu ve vazbě na klesající stavy prasat. V krmných směsích pro prasata ječmen patří k základní složce. Naopak vzrostly osevní plochy žita, jako odraz poptávky po této komoditě. Zemědělci tak reagovali na skutečnost, že republika nebyla v této komoditě soběstačná a potřeby trhu byly kryty dovozem. Rentabilita pěstování této plodiny v důsledku nových odrůd s vysokými výnosy roste. Oves se v kraji pěstuje na ploše 2,5 tisíc hektarů a jeho plocha zůstává i přes omezenou užitnou hodnotu (nehodí se do krmných směsí pro prasata) a odbytové potíže na stabilně stejné úrovni. Jeho širšímu uplatnění brání konzervativní stravovací návyky v české domácnosti. V časovém intervalu 2000 2004 byly nejpříznivější klimatické podmínky pro obiloviny v roce 2004. V dlouhodobém intervalu byl dosažen v tomto roce nejvyšší hektarový výnos u všech druhů obilovin pšenice 5,56 t, žita 5,33 t, ječmene 4,76 t, ovsa 3,87 t. Relativní nárůst hektarových výnosů oproti roku 2000 činil u pšenice 45,5 %, u žita 54,4 %, ječmene 54,5 %, ovsa 44,9 %. Výnosy tak u některých plodin (pšenice, ječmene) vykompenzovaly úbytek osevních ploch po roce 2000, takže celková sklizeň byla v případě všech těchto komodit vyšší. Na růstu hektarových výnosů se také podílí změny v odrůdové skladbě, přechází se na krmné odrůdy. Ty jsou v průměru o 5 10 % výnosnější. Pícniny na orné půdě zaujímají ve struktuře osevních ploch s podílem 31,8 % druhé místo po obilovinách. V roce 2004 byly pěstovány na výměře 9 720 ha. Z toho připadlo téměř 40,0 % na plochy kukuřice na zeleno a siláž, 34,6 % na ostatní víceleté pícniny, jejichž plochy v roce 2004 výrazně klesly. Naopak nárůst ploch byl zaznamenán v případě jetele a vojtěšky. Pokles ploch víceletých plodin na orné půdě a jejich převod do kultury louky je ovlivněn dotační politikou. Celková sklizeň pícnin na orné půdě v roce 2004 částečně přerušila postupný pokles objemu sklizně ve sledovaném období. Nejvýraznější pokles nastal ve výrobě ostatních víceletých pícnin - na třetinu produkce roku 2000 a ve výrobě u ostatních jednoletých pícnin na polovinu produkce roku 2000. Ani relativně příznivé výnosy v roce 2004 nevykompenzovaly úbytek ploch. Rozhodující pícninou na orné půdě je trvale kukuřice na zeleno a siláž při výnosu 29,67 t/ha dosáhla celková výroba 115 635 tun, což bylo pouze o 5 659 tun méně než v roce 2000, relativně o 4,7 %. Vzhledem ke stabilním plochám celkovou sklizeň v jednotlivých letech ovlivňovaly hektarové výnosy, jejichž výše kolísala. Podíl technických plodin z celkové osevní plochy poklesl. V roce 2004 se pěstovaly na 14,4 % osevních ploch, přičemž 83,4 % zaujímala řepka. Ta má dominantní postavení mezi technickými plodinami v roce 2004 dosáhla navíc mimořádného výnosu (3,55 t/ha). Přestože došlo po roce 2000 k úbytku ploch (hlavním důvodem byl omezený odbyt způsobený likvidací místní provozovny zabývající se výrobou bionafty a cenové vlivy), hektarový výnos jej vykompenzoval. V konečném efektu byla celková sklizeň srovnatelná se sklizní roku 2001. Řepka, která patří do podhorských oblastí Libereckého kraje, tak vykrývá prostor v osevním postupu, který se otevřel omezením pěstování okopanin a omezenými možnostmi při rozšíření osevních ploch obilovin. Z dalších technických plodin se na omezených plochách pěstuje mák, len přadný a olejný. Výměra posledně jmenovaného vzrostla, přesto je však v rámci celkové osevní plochy zanedbatelná.
Okopaniny byly v roce 2004 pěstovány na rozloze 882 ha, což představuje pouze 2,0 % z celkové osevní plochy. Polovina ploch připadla na brambory a druhá na technickou cukrovku. Pokles ploch okopanin pokračoval i po roce 2000. Jejich pěstování na stále menší rozloze je ovlivněno trvalým omezováním pěstování brambor. Plocha brambor pozdních konzumních v roce 2004 představovala pouze polovinu výměry v roce 2000 a např. čtvrtinu plochy v roce 1993. Je třeba vzít v úvahu fakt, že do roku 2001 byly v plochách brambor zahrnuty plochy drobných pěstitelů. Příčiny poklesu ploch této plodiny je možné hledat v nízké rentabilitě pěstování, odbytových potížích způsobených dovozem levných brambor z Polska, tlakem obchodních řetězců na nízké nákupní ceny a v neposlední řadě změnou nákupních zvyklostí domácností. Ty necítí takovou potřebu nakupovat brambory na zimní uskladnění. Cukrovka technická je v kraji pěstována na poměrně malé výměře, dosahované výnosy jsou nicméně velmi dobré. Výrazně nadprůměrné výnosy v roce 2004 se odrazily na celkové sklizni, Graf 23 Hektarové výnosy zemědělských plodin která byla i při nižší pěstební ploše nadprůměrná. Plochy vhodné pro pěstování 6,0 technické cukrovky jsou v kraji omezené, 5,5 proto je pěstována pouze v několika 5,0 zemědělských podnicích na celkové ploše 4,5 415 ha. Výměry, na kterých byla pěstována 4,0 v uplynulých letech, podstatně kolísaly. Doplňkovými plodinami jsou v osevním postupu luskoviny. Z více jak 80 % je v kraji zástupcem luskovin hrách setý. Právě plochy této plodiny po roce 2000 dramaticky poklesly (z 853 ha na 336 ha). Závislost této plodiny na klimatických podmínkách v době zralosti a při sklizni, kdy hrozí značné ztráty, jsou jedny z důvodů odklonu od pěstování této plodiny. Pěstování hrachu má i přímou vazbu na chov dobytka. t/ha 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 pšenice žito ječmen oves řepka 2000 2001 2002 Celková osevní plocha v kraji se v roce 2004 v porovnání s rokem 2000 snížila o 16 175 ha, tj. o 27,1 %. I přestože v údajích roku 2000 zůstala započtena výměra drobných pěstitelů, která se od roku 2002 nedopočítává, tato metodická nesrovnalost má větší význam jen u několika málo pěstovaných produktů, zejména zeleniny a brambor. Celkový pokles osevních ploch byl v Libereckém kraji z 57,0 % způsoben úbytkem osevních ploch pícnin na orné půdě, z 25,2 % snížením ploch obilovin a z 5,3 % snížením osevních ploch technických plodin. Menší dopad měly nižší osevní plochy luskovin a zeleniny. Celkový pokles oseté, osázené půdy souvisí s výrazným snížením obdělávaného zemědělského půdního fondu v rámci celého Libereckého kraje. Podle propočtů Agrární regionální komory je ze zemědělského fondu Libereckého kraje nevyužito 39 % půdy. Tab. 5.3.2 Sklizeň zemědělských plodin Průměrná roční změna v letech (%) v tunách 2000-2004 1995-1999 Obiloviny 103 626 92 687 99 510 86 026 132 325 6,3-2,2 z toho: pšenice 60 662 52 676 52 847 39 417 67 052 2,5-0,1 ječmen 25 370 26 196 27 241 25 933 31 728 5,8-6,3 Luskoviny 1 974 1 620 1 175 875 1 284-10,2-5,1 Brambory 27 467 10 178 13 029 10 098 10 718-21,0-2,4 Cukrovka technická 15 986 17 131 20 780 20 730 21 461 7,6-0,6 Olejniny 16 226 19 129 12 603 8 584 19 309 4,4 2,4 z toho řepka 15 682 18 648 11 555 7 690 18 491 4,2 1,5 Pícniny na orné půdě 107 110 93 688 61 551 47 940 55 104-15,3 x Kukuřice na zeleno a na siláž 121 294 112 276 125 571 104 191 115 635-1,2-2,4 1) včetně drobných pěstitelů Liberecký kraj vykazuje vysoký podíl trvalých travních porostů a tím je krajem vhodným především k chovu skotu. Tomuto stavu však neodpovídají současné stavy hospodářských zvířat. Ty zaznamenaly po roce
1990 dramatický úbytek v souvislosti s restitucemi a transformacemi zemědělského majetku. Jestliže hodnotíme vývoj stavu hospodářských zvířat po roce 2000, výchozí základnou jsou stavy již výrazně zredukované. Podle údajů Agrární regionální komory, v roce 1990 na jednu velkou dobytčí jednotku připadlo 1,4 1,6 ha zemědělské půdy, v roce 2001 již 3,86 ha a se započtením prasat a drůbeže 3,26 ha na jednu velkou dobytčí jednotku. Po roce 2000 pokračoval úbytek stavů v základních kategoriích hospodářských zvířat. V rozhodující kategorii, kterou je chov skotu, stavy poklesly v letech 2000 2004 o 6,2 %, když nejintenzivnější úbytek byl v letech 2002 2003. Rozhodujícím hlediskem pro chov hovězího skotu je počet kusů základního stáda krav. Jedná se o hledisko, od kterého se odvíjí intenzita celého stáda hovězího skotu. Počet krav, který byl v roce 2004 nevýrazně vyšší (o 173 kusů) oproti roku 2000, lze i přesto označit za nedostatečný. Stavy prasat v dlouhodobém vývoji od roku 1993 výrazně poklesly. Při hodnocení v krátkodobém časovém úseku (od roku 2002) došlo ke snížení stavů o 7 595 kusů, tj. o 15,0 %. Stejný trend byl zaznamenán u drůbeže, její stavy byly nižší o 24,0 %. Srovnání stavů prasat a drůbeže k roku 2002 je provedeno s ohledem na změnu metodiky statistického zjišťování, neboť do roku 2001 byla ve stavech zahrnuta zvířata drobných chovatelů. Především drůbež a prasata jsou u drobných chovatelů zastoupena ve větší míře než skot. Růstové tendence se projevily z ostatních hlavních kategorií hospodářských zvířat u ovcí, beranů a koní. Důležitým hodnotícím hlediskem dosažené intenzity chovu hospodářských zvířat je počet kusů na 100 ha zemědělské, resp. orné půdy. Ta měla v letech 2002 2004 s výjimkou chovu ovcí a beranů klesající trend. Na 100 ha zemědělské půdy klesl počet skotu o 8,1 % (z 41,5 kusů na 38,0 kusů). Na 100 ha orné půdy klesly stavy prasat o 9,6 % (ze 105,4 kusy na 95,3 kusy). Přestože složení půdního fondu Libereckého kraje je vhodné pro chov hospodářských zvířat, intenzita chovu v základních kategoriích (skot, prasata) v některých letech nedosahovala ani republikového průměru. V porovnání s kraji, které mají v tomto směru obdobné přírodní podmínky (Jihočeský, Vysočina), intenzita chovu skotu a prasat výrazně zaostávala. Tyto trendy potvrzují i propočty velkých dobytčích jednotek na hektar zemědělské půdy. Nízké stavy zvířat jsou příčinou vysokého nevyužití zemědělské půdy. Základní ukazatele užitkovosti hospodářských zvířat vykázaly v posledních pěti letech určité zlepšení úrovně. V užitkovosti prasnic vzrostl počet narozených a odchovaných selat při zhoršení úhynu selat, v užitkovosti krav se příznivě vyvíjel úhyn, odchov telat a průměrná denní dojivost krav. V roce 2004 byl však pozitivní vývoj u některých ukazatelů užitkovosti přerušen. Tab. 5.3.3 Hospodářská zvířata (stav k 1. 4. následujícího roku) 2004/ 2000 Změna v % v kusech průměrná roční Koně 1 373 1 291 1 288 1 292 1 399 1,9 0,5 Skot 40 554 40 447 39 819 38 124 38 051-6,2-1,6 z toho krávy 17 658 17 399 17 346 16 846 17 831 1,0 0,2 Prasata 58 640 60 862 50 761 44 999 43 166-26,4-7,4 z toho prasnice 4 598 4 935 4 088 3 540 3 033-34,0-9,9 Ovce a berani 4 903 5 102 5 969 5 923 7 529 53,6 11,3 Drůbež 200 142 154 021 147 201 144 115 112 016-44,0-13,5 z toho slepice 71 837 44 952 45 138 50 303 29 392-59,1-20,0 1) stav k 1. 3. Liberecký kraj se řadí ke krajům s vysokým podílem lesní půdy, lesy zaujímají v současné době 44,2 % území. Lesní porosty jsou však značně poškozeny, což si vyžaduje jejich soustavnou obnovu. Každým rokem je zalesněno okolo 800 ha lesních ploch, zhruba v poměru 3:1 se zalesňuje ve prospěch jehličnatých dřevin. Z jehličnanů jsou největší plochy osazovány borovicí a smrkem, z listnatých dřevin převažuje buk. Celkový objem vytěženého dřeva byl v jednotlivých letech značně nerovnoměrný. Těžba jehličnatého dřeva zaznamenala nárůst v období let 2000 2004 o 25,0 %, listnatého dřeva o 48,1 %. Poměr těžby jehličnatého a listnatého dřeva ve sledovaných letech výrazně kolísal. Kolísal též objem zpracované nahodilé těžby dřeva v jednotlivých letech, a to v rozmezí od 16 tisíc m 3 b. k. v roce 2001 do 89 tisíc m 3 b. k. v roce 2002. Jarní kmenové stavy v roce 2005 byly u většiny zvěře vyšší než v roce 2003. V honitbách Libereckého kraje napočetli myslivci k 31. 3. 2005 celkem 11 829 kusů srnčí zvěře (11 136 v roce 2003), 1 830 kusů jelení zvěře (v roce 2003 1 797), 2 003 ks černé zvěře (1 836), 5 358 zajíců (4 952) a 4 589 bažantů (4 443). V absolutních počtech zvěře se Liberecký kraj řadí na zadní příčky mezikrajského srovnání, v přepočtu
na rozlohu je tomu naopak. Na celorepublikových stavech se Liberecký kraj nejvíce podílí v případě jelení zvěře (6,7 %), srnčí zvěře (3,9 %) a muflonů (4,7 %). Shrnutí: zemědělská půda zaujímá pouze 44,5 % rozlohy kraje, což je po Karlovarském kraji (pomineme-li Hlavní město Prahu) druhý nejnižší podíl, z hlediska pěstovaných plodin převažují obiloviny a pícniny na orné půdě, Liberecký kraj vykazuje vysoký podíl trvalých travních porostů a tím je krajem vhodným především k chovu skotu, tomuto stavu však neodpovídají současné stavy hospodářských zvířat, nízké stavy zvířat jsou příčinou vysokého nevyužití zemědělské půdy, Liberecký kraj se řadí ke krajům s vysokým podílem lesní půdy, nicméně lesní porosty jsou stále značně poškozeny, v přepočtu na rozlohu se Liberecký kraj řadí v počtech zvěře na přední příčky mezikrajského srovnání.