Černý víkend v Černouhelné pánvi 14. 5. 2010 napsal: Martin Motrinec Letošní zima se opravdu pěkně vyřádila a dala vzpomenout na doby dávno minulé, kdy zima byla zimou. Rybářské nádobíčko si řádně odpočinulo v komoře a nabíralo síly do nové sezóny. Pro mě skončila zima 1. 4., kdy se nám doma narodila štěňátka a začal nevídaný kolotoč. Toto jaro se bohužel netýkalo rybařiny, na tu prostě nebyl vůbec čas. Byl jsem moc rád, že se mi podařilo utrhnout se druhý víkend v dubnu na Mazala. Toto byla moje opravdu první letoší rybačka a zase na delší dobu i poslední. Podruhé se letos dostávám na ryby až na prvním kole druhé ligy skupiny C v Karviné. Asi 14 dnů před závodem začíná více ožívat naše týmová komunikace a plánuje se všechno možné i nemožné. Probírá se co bude důležité a co nikoliv. Dávají se dohromady požadavky na živou. Honza jakožto správný vedoucí objednává předem několik litrů červů a dělá nám asi 5 litrů naprosto exklusivních kukel. Honzo, ještě jednou děkuji, opravdu Ti to šlo a důvěru určitě dostaneš i příště. Po krátké rozpravě se shodneme i na tom co namícháme. Krmení bude pro cejna netradičně tmavé a odlehčené. Ještě ladíme dopravu - kdo, s kým a za kolik (normálně se toto nazývá 8. pád tzv. prostitutiv) Ve čtvrtek večer se snažím v garáži pohledat vše potřebné. V zimě jsem vyměnil bednu a stále nevím, které doplňky asi ze 100 obdržených jsou k čemu dobré, které s sebou vozit, které nevozit a které rovnou vyhodit či poslat dále. 1
Nakonec před garáž vynosím obrovskou hromadu věcí a nahrnu ji do auta. Toto následně zase zašoupnu do garáže. Doma umotám večer ještě pár forpasů. Je to neskutečné, nikdy jsem neměl na závod tolik návazců. To to zase dopadne :-). Do mrazáku dávám zmrznout 3 petky s vodou a 3 láhve ledového čaje. Celý víkend mám pak k dispozici excelentně vychlazený čaj, většinou i s ledovou tříští. Zároveň funguje i jako chladící medium v bedně se živou. Je tu páteční ráno. Rád bych si přispal, když už nejdu do práce, ale moji čtyřnozí miláčkové nechápou, že dnes nepracuji a budíček je na minutu přesný. Ještě že tak. Sotva je vyvenčím tak rozezvučí telefon přijatá zpráva. Ricci se ptá, kdeže jsem, že už je vlastně nachystaný na odjezd. Rychle pobalím nejnutnější věci (hlavně celý sprchový gel, bo Ricci na něj stejně zapomene) a valím do garáže pro přibližovadlo. U Richarda přistávám okolo 6,30. Vše z auta vystěhuji a sleduji obrovskou hromadu věcí na chodníku. Ač tomu až tak moc nevěřím, tak Richarda ujišťuji, že do auta se samozřejmě vlezeme. Bylo to sice jako ladění puzzle, ale podařilo se. Vešlo se tam vše, co jsme nachystali. To co jsme zapomněli, by se tam stejně nevlezlo. 2
Ještě před odjezdem se ptám Richarda, jestli mám zapínat navigaci, nebo cestu zná. Cestu samozřejmě zná, takže bude navigovat. Po pár minutách cesty se zapředeme do debaty tak mocně, že v klidu minu na dálnici odbočku na Vyškov a mastím si to na Kromcl. Toto zjistíme po pár km a operativně sjíždíme na Ivanovice na Hané. Tudy vede určitě propojka na správnou dálnici. Richard mě naviguje jen trochu opačným směrem. Po chvilce znejistíme. Zastavíme u benzínky, nakoupíme nezbytné nápoje a ke slovu přijde i navigace. No jo, až to bude možné, otočte se :-). Další sranda přichází u Lipníka, už bych měl fakt ty mapy aktualizovat. Až do Ostravy máme vždy po 80 metrech odbočit doprava. Z cesty musím zmínit ještě jeden fakt, který mě opravdu dostal. Bylo to tuším v Bohumíně, kde byla objížďka řízená semaforem. A to semaforem uzamčeným v kleci. Tak důvtipné zařízení jsem ještě opravdu neviděl. Více zajímavého se toho cestou už snad ani neudálo a okolo 9 hodiny parkujeme pod hrází Větrova. Zde se zdravíme s kolegy a kolegyněmi, kteří už zde trénují nějakou tu dobu. S rozvahou sobě vlastní pomalu nanosím věci do místa, kde bude sektor C, a otvírám si plzničku. Není kam spěchat. Rybami to zase tak moc nesmrdí :-). Postupně si připravím 5 odhozů vyzbrojených splávky Derby, Pepa Konopásek a UFO, zatížené dole od téměř čistého propadu do 1,5 g. Také se moc těším, že vyzkouším nové proutky Daiwa. Zaslechl jsem pár názorů, že s nimi udělal Pepa jedničku na Mušově a všichni jsem se z toho připo a musíme je mít. Skutečnost je však jiná. Mám rád jednoduché, funkční a dostupné věci. Po slušné telematch jsem se díval už delší dobu, a když se u nás na trhu objevilo toto, tak jsem neváhal ani chvilku. Nelituji. Už v tréninku se potvrdilo, že to v pohodě ušlápne 0,08 forpas a to i při zdolávání vydivočených kapřích dorostenců. Nicméně zanechám zbytečných reklamních keců, dobré věci se chválí sami :-). Během tréninku se k nám přidal ještě Honza s Lucii a poslední přijeli skoro domácí Radim s Ronem. Kluci dovezli pár místních Radků v plechu, takže seznámení proběhlo opravdu v přátelské atmosféře, která vydržela po celý víkend a bude držet doufám ještě mnohem déle. V pátek si každý chytil zhruba 10 ryb. Což byla daleko lepší rozhodovací základna, než v tréninku loňském, kdy jsme těch 10 ryb lapnuli asi dohromady. Trénink jsme ukončili okolo 17:30 a přesunuli jsme se do hostelu Kaktus. Ubytování nás překvapilo velmi slušnou úrovní za přijatelné prachy. Po rychlé sprše (netuším, proč měl Honza zase mokré triko, když si u nás byl půjčovat ručník) se scházíme u recepce a jdeme ještě k Radimovi na pokoj na kalíšek Valašského penicilinu. 3
Za chvíli je vše připraveno k cestě do historie. Vyrážíme dle plánu do restaurace Beskyd. Tato vypadá moc pěkně, má jen jednu vadu, je v ní uzavřená společnost a my se tam už nevejdeme. Chceme si alespoň zarezervovat stůl pro 8 lidí na zítra. Odpovědí je nám nevěřícné zírání, jak kdybychom spadli z Marsu. Zítra je přece státní svátek a restaurace je zavřena. Zde jsem si poprvé vzpomněl na doby dávno minulé, kdy zima byla ještě zimou. No nic, nezbývá nám nic jíného, než zahájit tour de Karviná. Najít zde hospodu, kde mají i jiné jídlo, než je pivo, je skoro nemožné. Nakonec se po menších peripetiích usazujeme v "restauraci" Antik. Tato je věrná svému názvu, zde se čas opravdu zastavil. Podruhé si vzpomínám na dobu dávno minulou, kdy zima byla ještě zimou. Zde musím zmínit jeden velký klad. Paní servírka je zdatná atletka a pivo nám stíhá nosit opravdu ve více než slušném tempu. Po dotazu na jídelní lístek nám podává jeden pro 8 lidí a přídává komentář: "Vic jich nemame, bo nam je pokradli". Po důkladném seznámení s jedinou dostupnou tiskovinou, si všichni objednáváme různé mutace placatého italského pokrmu. Myslím si, že to byla ještě poměrně šťastná volba. Musím ještě zmínit zdejší uvítací ceremoniál. Dříve, než se posadíte, tak na vás servírka vybafne: "Ale máme jen do desíti". Je super, že víte na čem jste. Asi i pro to k nám s tím pivem běhala jak k ohni. 4
Region je to opravdu barzo razovity. Jak jsem již zmínil, poměrně záhy jsme byli vypakování na ulici a hledání dalšího lokálu jsme již vzdali a přesunuli jsme se do Kaktusu. Zde byla velmi ochotná paní recepční a skvěle nás zásobovala vychlazeným pivkem v plechu. Na Honzu už té tekutiny bylo nějak moc, takže zcela klasicky zvolil hutnější i hustější formu a pustil se do své železné zásoby zelené. Tentokrát ani nedopil láhev, takže zítra jednička nehrozí. Na lože odcházíme okolo půlnoci. No jo, zapomněl jsem zmínit, že na pokoj ke mně a Richardovi byla nalosována Lucka. Na Honzíka zbyli jako spolunocležníci přátelé z týmu Černých kobylek. Ráno si nikdo nestěžoval na nějaké chrápání a já jen s povděkem kvitoval, že postel byla opravdu pohodlná. Na recepci jsme si dali kávičku a pomalu vyrážíme na trať míchat krmení a připravovat další propriety do závodu. Jsem rád, že role míchače krmení se ujal Richard. Musím říct, že v krmení jsme problém opravdu neměli. Krásně polykalo živou, výborně se dopravovalo do vody a řekl bych, že kluci na něm měli i ryby. Já asi taky, ale to už je jiná story :-). V 9:30 je tu čas pro prezentaci a seznámení s novinkami v pravidlech. Následuje losování. Toho se za náš tým ujala Lucie a nápomocen je i Roland. V sobotu byl na A10 nalosován Honza. Já jsem šel na B7, Ricci na C3 a Radim na D8. Na neděli bylo A nachystáno pro Radima, B pro Honzu, na C jsem měl jít já a na D půjde Richard. Po vylosování ještě v rychlosti využívám pohostinosti zdejšího stánku a dávám si kuřecí stehýnko a pivko. Na přesun na pozice je času bohatě a tak se zbytečně nehoním. S přepravním systémem k nové bedně bych to asi zvládnul i najednou, ale nehrotím to a v klidu jdu na dvakrát (míjení stánku je příjemné). Stějně zbývá ještě hodina času do přípravy. 5
Moje místo pro první den je skoro identické s místem, kde jsem lapal vloni. Sleduji že do boxu po mé levici se stěhuje David Kolařík a za něj Jirka Zuzaňák. Napravo budu mít Luboše z černých kobyl a dále za ním je Pepa Kosmický a Tomáš Mihula. Stále přemýšlím, jestli zmokneme už v přípravě, nebo až v závodě. Můj značně opotřebovaný kloubní aparát hlásí, že voda přijde určitě. Na začátku přípravy řádně usadím bednu a začínám rozbalovat odhozy. Pro dnešní závod nachystám 5 odhozů. Stejně jako v tréninku používám splávky Derby (12g), Pepa Konopásek (10 a 12 g) a UFO (2 x 12 g). Sestavy nechávám také beze změny od skoro čistého propadu po zátěž 1,5 g. Forpasy jsou nachystány především 0,08 a 0,103 mm (to kdyby náhodou zlobila ryba domácí). Vzdálenost jsem si označil v tréninku na nějakých 41 42 m (osobně bych řekl, že to bylo trochu méně, ale Honza to nějak měřil, tak mu budeme věřit). K odhozům nakonec rozbaluji ještě 7 m bič, kdyby se náhodou dělo něco nečekaného. Po kontrole krmení rozděluji živou. Nachystáno mám 0,75 l kukel, 0,75 l červů, 0,5 l hnojek a 0,5 l pinek. Do základního krmení cpu hlavně kukly (chystám si 30 šišek na odhoz) a těsně před signálem připravuji ještě 10 šišek obohacených o červy, pinky a nastříhané hnojky. Na bič házím 3 dvouručky. Více tam už dávat nebudu, jen během závodu budu přistřelovat živou a občas tam hrábnu, jestli tam nejsou :-). 6
Prvních pár desítek kapek z nebe jsme dostali ochutnat již v přípravě... Po startu závodu mám pocit, že jsem si stanovil opravdu dobrou taktiku. Během prvních 20ti minut zdolám dva cejnky cca po 500 g. Okolo se spíše nechytá, než chytá. Příroda nám ukazuje, kdo je tady pánem, a začíná pěkná bouřka. Prší, neprší, ale buřina stále stojí opodál. Závod stále pokračuje. Nad nás se nastěhuje až po více než hodince závodu. Myslím si, že povícero závodníků si užilo brnění ruk z prutů "nabitých elektřinou". Přemítám o tom, že je na čase závod přerušit či kompletně odpískat. Dokonce i kalkuluji s tím, že bych na tom nebyl vůbec špatně :-). No ale organizátoři se ukázali jako tvrďáci. Snad věděli dobře, co dělali, a nehazardovali s naším zdravím. Závod přerušen nebyl a po nějaké době bouřka ustoupila do pozadí. Během deště se skoro všichni rozchytali a jen já zůstávám viset na stejném bodě. Pravidelně dokrmuji a snažím se něco vymyslet. Měním sestavy, hloubku. Občas i sekám, ale ryba tam není. Vidím, že vlevo ode mě koncertuje Jirka Zuzaňák, má místo mezi stromy a tuším, že před ním je nějaká jamka. Vypadá to, že rybky tam má jako v domečku a umí je odchytat, což je podstatné. Do konce závodu jsem na to už nepřišel a závěrečný signál pro mě byl 7
vysvobozením. Vážení jsem ani moc neprožíval. Bylo mi jasné, že jsem na samém chvostu sektoru (slitoval se nade mnou Luboš Tlustý a daroval mi to za 11). Moc pěkný start do sezony. Začal pro mě víkend černý stejně jako bouřková obloha. Sektor vyhrál dle mého očekávání Jirka Zuzaňák před Pavlem Borovičkou a Pavlem Kochanem. Všichni zachytali moc pěkně. Nezbývalo než dobalit mokré harampádí a nanosit ho do auta. Zatím dorazili zprávy o tom, že Honza zachytal velmi pěkně a skončil třetí, Richard s Radimem také zabojovali a byla z toho 6 a 5. No pěkně jsem to týmu zase zavařil. 8
Začínám si připadat jako velmi dobře fungující kotva. Cestou na hotel Radim s Ronem objíždí Karvinou a hledají vhodný útulek pro hladové a žíznivé. Nakonec našli pěkně vypadající podnik. Zde je ze začátku naprosto otřesná obsluha a na pivo se čeká i 20 minut. Později personál snad pochopil co po nich chceme a přísun se značně zlepšil. Ovšem i zde funguje krajová specialita a pro 8 lidí dostáváme 2 jídelní lístky. Ten pomalejší přísun pěnivého moku na začátku mi moc nevadil, protože Budvar zrovna nezbožňuji. Po ochutnání pfeffer steaku vylepšeného žampiony, jsem dospěl k názoru, že Budvar je celkem super. Dnes se dostáváme do postele tuším okolo 23 hodiny. Ráno nás čeká budíček před pátou a všichni toho máme plná řidítka. Ve 4 ráno nám Richard předvedl, že i on umí opravdu bohatýrsky zabrat. Později jsem se dozvěděl, že večer jsem do toho údajně pěkně bušil já. No nevzbudilo mě to, tak to asi tak strašné nebylo :-). Ve 4:45 si dáváme kávičku na recepci, rychle balíme a přesouváme se opět na trať. V krmení jsme problém včera neměli a zůstáváme u toho samého. Richard opět namíchá pro všechny. Já mezitím resuscituji živou. Posléze doráží i zbytek týmu. Lucka jde opět losovat a nejvíce je asi potěšen Radim. Půjde na forhont A1. Má z toho radost a to těší i nás :-). Honza jde na B6, já na C11 a Richard na D10. Dnes je doba na přesun k sektoru dosti zkrácena a máme se co ohánět, abychom to v pohodě zvládli. Ono je na druhou stranu lepší, když nanosíte věci do sektoru a 5 minut na to začne příprava, než se tam poflakovat hodinu a nemít do čeho píchnout. V přípravě chystám ty samé zbraně, co předchozí den. Jen bič vůbec nerozbaluji. Co se týká živé, tak jsem skladbu proti včerejšku změnil na litr kukel, litr červů, 0,25 l hnojek a 0,25 pinek. Skoro všechny červy lepím, nebo lépe řečeno jsem jakoby zalepil. Bohužel jsem si zapomněl velkou pixlu s lepidlem v autě a v malé mám po včerejšku jen nepatrný zbytek. No jo, to jsou ty drobnosti, co kolikrát rozhodují. Na začátek chystám salvu cca 60ti šišek a dále chci krmit spíše v dávkách, než průběžně. Mám dnes v plánu chytat o nějakých 5 7 m blíže než včera, abych lépe viděl na splávek a podepsal se pod více záběrů. Soutěžit s někým v lovu na dálku není opravdu nic pro mě. Ono pokud máte vedle sebe Oldu Žaluda, tak je to stejně předem prohrané. Většinou chytá tak na 119,3 m (což je můj odborný odhad :-)...). 9
Závod samotný byl pro mě jedno velké trápení. Sice jsem tak nějak dělal, co jsem si předsevzal, bohužel až půl hodiny před koncem, jsem ustoupil od zafixované představy, že tady vidím nejlépe oranžovou anténu a přebarvil jsem jí na černo. Najednou jsem viděl splávek a světe div se občas i nějaký záběr. Toto jsou draze vykoupené zkušenosti. Myslím si, že jsem už dost starý na to, abych na podobné věci myslel včas a nemusel to řešit během závodu. Uvidíme příště, jestli jsem si vzal nějaké ponaučení. Případně "příště, příště už tu nebudete, maminko" Ač jsem lapnul v závodě 4 ryby, tak jsem se proti včerejšku posunul na ještě lepší 12. místo a uzavřel jsem tím, doufám, svůj nejčernější závodní víkend. V neděli vyhrál náš sektor Jirka Matej, na něj jsem neviděl, tak ani nevím, jak se mu to podařilo, ale pravděpodobně nachytal nějaké ryby, či co 10
Balení, ač probíhalo za sucha, bylo ještě smutnější než v sobotu. Dnes se moc nedařilo ani Honzovi a koupil to za 10. Slušně stabilní výkon podal zase Ricci a bral 6. Nejlépe nám zachytal Radim, když z forhontu vylovil za 4. Celkově jsme po prvním kole ligy na 8. místě a to hlavně mojí zásluhou. Je fakt, že jsem tím odepsal většinu předsevzetí, které jsme si dávali před započetím sezony. No nic, otřepu se a zkusím si ve Veselí napravit reputaci, a pokud to nepůjde ani tam, tak začnu přemýšlet asi o háčkování, paličkování, či nějaké podobné duchaplné zábavě. První kolo skončilo poměrně překvapivým vítězstvím týmu Cortina Sensas Ivančice. Zde se sluší podotknouti, že všichni kluci zachytali obě kola moc pěkně a vyhráli rozhodně zaslouženě. Na druhém místě se zatím vyhřívá tým AWA-SHIMA MO MRS Třebíč SENSAS. Tento tým podržel svým excelentním výkonem Martin Valda, když zapsal z obou závodů za jedna. Ostatní kluci hráli také moc pěkně. No a konečně na třetím místě jsou místní borci z Karviné, kteří jen velmi těsně (o půl bodu) odsunuli na nepopulární čtvrté místo tým MO MRS Uherské Hradiště. Závěrem bych chtěl poděkovat Romanovi Foretovi, že se ujal sponzorství naší skupiny ligy a posunul ji tím do dalšího levelu. Třeba to otevře oči i ostatním. 11
Děkuji organizátorům za pěkně připravený závod, všem členům soutěžících týmů za vytvoření přátelské a pohodové atmosféry. Děkuji ještě jednou i všem kolegům z HG Revival, že se mnou mají trpělivost a svými dobrými výkony nás drží nad vodou. Neodpustím si malé zamyšlení na závěr, za které mě možná budou mnozí zatracovat. Vždy se mi musí něco nelíbit a musím hledat nějaké mouchy? Opravdu rád bych to nedělal, ale... Když jsem si před zahájením sezony pročítal závodní a soutěžní řád, tak jsem někde četl, že se startovné za jedno kolo zvedá na částku 1 000 Kč za tým. Peněžní prostředy mají být použity především na ocenění závodníků, vítězové sektorů atd. (potud vše v naprostém pořádku) a na technické zabezpečení závodu, včetně toalet. Ono chlapi to mají jednoduché a většinou se s tím snadno vypořádají. Na druhou stranu bychom neměli být sobci, na závodech je vidět i mnoho jedinců něžnějšího pohlaví a opravdu jim jejich situaci nezávidím. Je to takový problém zajistit mobilní toaletu? Nejde přece jen o prachy, ale i o zachování lidské důstojnosti. Možná zbytečně moralizuji, ale ona nespokojenost byla vždy hnací silou pokroku. Takto nás nespokojenost hnala do polí a výsledkem je, že zde kromě černého uhlí mají i pěkně pohnojené pole. 12