ORGANISACE RODINNÉHO SKAUTINKU

aáků~3kauiů československých. Číslo 13. Rediguje Ani. B. Svojiík. i B * II TABORHICKA PŘÍRUČKA ORGANISACE RODINNÉHO SKAUTINKU NAPSAL ED. STORCH S 13 vyobrazeními. V PRAZE 1911. Četké lidové iaühkapecrri a anttkrarlái (Joief Springer)» Praha K, íiliélka Ba KrAL Vinohradech. - TUkl Čeiko*L. Kompot" akc gpol. Fraha-Smichor.

Knihovna jimáků-skautů československých. Číslo 13. Rediguje Ant. B. Svojsík. TÁBORNICKÁ PŘÍRUČKA ORGANISACE RODINNÉHO SKAUTINKU NAPSAL ED. ŠTORCH V PRAZE 1921. České lidové knihkupectví a antikvariát (Josef Springer Praha filiálka na Kr. Vinohradech. Tiskem Ceskoslov. Kompasu", akc. spol. Praha-Smíchov.

I. Tábornictví. Mocné heslo:»žíti ve volné přírodě!«vábí tisíce probudilých obyvatelů měst, ale málo komu je možno podle něho se říditi. Cítíme,.kterak naše zdraví se podrývá uzavřením v městských* zdech, naše nervy slábnou, tělo pozbývá pružnosti a rozmanité nemoci na nás dorážejí. Jak rádi bychom se osvěžili pobytem ve volné přírodě, v lesích, u řek a jezírek! Obvyklé letní byty na venkově málokdy nás opravdu uspokojí. Bývají jednak drahé, jednak neposkytnou nám dosti přírody a volnosti, po které toužíme. Vždyť i v osadách horských a od světa odloučených»honí se paráda«a při stravování se v hostinci zbývá pro přírodu jen chvíle dopoledne a několik hodin odpoledne. Nejkrásnější doby, jako jitro a večer obyčejný letník promeškává a vůbec jich v přírodě nezažije. A přijde-li nepohoda, je uvězněn v dusné jizbě a kouše se nudou. To naše mládež je na tom již lépe. Má svůj skautink. V desíti letech velice se u nás rozšířil a je už velmi populární. Není divu. Skautink má tolik vzácných půvabů pro mládež, že se hrne pod vlajku, vztyčenou u nás zakladatelem jeho, prof. A. B. Svojsíkem. Naši čiperní studenti již přišli skautinku na chuť a o prázdninách na sta táborů rozžehá ohně po našich vlastech. Kdo nezakusil, neuvěří, kterak táboření v lese oplývá krásami a vzácnými dojmy a jak je zdravé tělu i duši. Osmahlí a veselí vracejí se naši skauti z táborů a doma naplní dlouhé večery vypravováním o lesním táboře. Už dávno rozplašeny jsou starosti maminek a tetiček o zdraví hochovo, už nebojí se, že se nastudí, ani že skauti v lese hlady zahynou. Ukázalo se, že tábory ve volné přírodě jsou velice zdraví pro-

spěšné, že posilují plíce i nervy, zahánějí revma a jak žaludek slouží, o tom byste měli slyšet neuvěřitelné historie! Při tom ubíhají dny v čilé práci a veselých hrách, takže se slzami v očích loučí se skauti-junáci po měsíci se svým milým tábořištěm. Je v lidské přirozenosti, že všem nám jestliže nejsme blaseovanými panáky a zachovali jsme si svěží krev líbí se život v lesích, stranou od světa, kde můžeme se stati tlupou svobodymilovných Indiánů, nebo smečkou ostražitých vlků... Dítě je vlastně malý divoch a má prožiti svá léta divošská nejkrásnější dobu to celého života. Skautink vede mládež do volné přírody, avšak ne jako divokou smečku, nýbrž jako ukázněné, spořádané družiny. Není pochyby, že naše mládež, vedena skautskou výchovou, zkrášlí si svá léta tak, jak nám, dospělým, se ani nezdálo. Můžeme říci, že, co skaut, to zdravý, čistý, veselý junák. Hlavní prostředek skautinku, táboření v přírodě, je něco tak zajímavého a zdravého, že vynutí si přístup i do řad osob dospělých. V Americe už zcela se vžilo táboření v přírodě (camping) u městského obyvatelstva. V sobotu odpoledne rozjíždějí se rodiny všemi směry do lesů a tam v klidu a kráse volné přírody přenocují ve stanech a na zdravém vzduchu stráví celou neděli. Osvěženi vracejí se večer do města k týdenní práci. Takto umějí v Americe»užíti neděle«. Zajisté i u nás táboření zapustí kořeny, neboť půda je dobře připravena skautinkem. Táboření dospělých osob a celých rodin stane se nutnou potřebou městskému obyvatelstvu. A kdo jednou zkusil nedělní táboření, ten pak i svou letní dovolenou nestráví jinak, nežli v lesním táboře. Ostatně o chuť by u nás ani nebylo, ale hůře je s praktickým prováděním. Není nikoho, kdo by našeho měšťáka nebo jeho rodinu uvedl do táborové prakse, není výstroje, není zkušeností... Leckdo začal a z nevědomosti špatně dopadl, takže už nechce o táboření v přírodě ani slyšeti. Někde zase začali»skautovat^ lidé sprostí a suroví, jen zvábeni jsouce romantikou a touhou po originálnosti. Tito pak neumějí se chovati, ničí přírodu, zapalují nebezpečné ohně,

kradou dříví a brambory a plodí jen ostudu i když navléknou si skautské košile. Na mnohých panstvích už proto zakázali vstup do lesů takovýmto pochybným živlům a povolují vstup jen na legitimaci skautskou nebd turistickou. Je jasno, že táboření v přírodě nemůže býti ponecháno bez pomoci a bez dohledu. Je nutno organisovati přátele volné přírody, poskytovati jim rady i pomoci a bojovati proti»divokému táboření«nezodpovědných živlů. Takováto organisace se již utvořila a to jako samostatný odbor při Svazu čs. skautů, pod jménem»táborníci«. Zde spojují se dospělí lidé i celé rodiny, aby v známých kroužcích (družinách) tábořili v přírodě. Utvořené družiny vykazují již letos úspěšnou činnost a dokonalý zdar. Na neděle a svátky podnikány jsou menší výlety, o prázdninách pak odebral se celý I. oddíl Táborníků na společný pobyt k moři. Zde, u známých lázní na Bašce, rozbili stany na samém krásném pobřeží a plných pět neděl zde strávili. Byli tu dospělejší studenti, úředníci, učitelé, profesoři, svobodní i celé rodiny. * Tento prvý rodinný tábor ukázal výhody, které účastníkům podává: Byli ve dne v noci na zdravém vzduchu a vždy ve veselé společnosti, kde nádherné koupání, hry a zpěvy nedovolily vzniknouti dlouhé chvíli, a při tom finanční náklad byl velice skrovný. Celý tábor, i s cestou, vyžádal si asktisíc kor. nákladu na osobu! A to byl 5 nedělní pobyt v mořských lázních! Tato zkušenost ukázala, že tábornictví bude míti veliký význam zejména pro tak zvané střední vrstvy, úřednictvo, učitelstvo a pod., jimž bude umožněno, nevelikým nákladem dopřáti si krásné a zotavující dovolené ve společném táboře. Svobodní jednotlivci, starší než 18 let, nemohou již býti.členy skautských oddílů, nicméně mnozí z nich by velice rádi skautink provozovali. Těm právě Táborníci podávají přátelskou ruku. A ještě větší význam má tábornictví pro rodiny. Zde za malý náklad může celá rodina pobyti v lesním táboře a užije tak všech darů přírody mnohem více, než v sebe lepším a drahém letním bytě. Však víme, že pro mnohou matku

nebývá letní pobyt ďobou oddechu a osvěžení! Co tu mívá starostí s kuchyní, s místními společenskými poměry a s dětmi! Otec pak čeká, až bude moci s matkou společně si vyjiti do lesa a tak se dostane ven až někdy pozdě odpoledne, a tu pak, aby zase hned pospíchal domů, neboť se musí připravovat večeře. V táboře je to jiné. Všichni tvoří dohromady velikou rodinu, práce je rozdělena, všichni se střídají a tak rodina může bezstarostně si vyjiti, nebo se baviti společnou hrou. Drobné děti mají v táboře rajský život. Běhají nahé, hrají si ve vodě, dívají se na hry dospělých a nezlobí; jsouť miláčky celého tábora. A tak rodina, která by mohla třeba jen 14 dní stráviti na letním bytě, užije pobytem v táboře několikanásobně více, neboť je tu nepřetržitý pobyt na volném vzduchu, úplné pohodlí a volnost jako nikde. Není divu, že již tolik rodin přihlašuje se s nadšením do řad tábornických. V programu tábornickém jest i pěstování tělovýchovy a sportů, všeho, co prospívá zdraví a udržuje pružnost a sílu, jakož i bodrou mysl. Pravý táborník pečuje tedy o své zdraví uvědoměle a plánovitě. Je turista, plavec, rád hraje na volném vzduchu hybné hry, zejména míčové, rád koná tělesnou práci, nevyhýbá se jí a nestydí se za ni, pěstuje tělocvik, omezuje se v požívání alkoholu a nikotinu, otužuje se a je vždy vesel. Komu možno, jezdí na kole, veslaři, nebo jiný sport provozuje (jízda na koni, šerm, zápas). Špatně by rozuměl tábornictví, kdo by si představoval, že je v činnosti jen v létě. Nikoliv, táborník má co dělati po celý rok. Vždyť v zimě čekají ho nádherné zimní sporty! Bruslaření je krásné, sáňkování ještě krásnější a lyžařství, toť přec nejkrásnější sport vůbec! Vše to provozuje se v družné společnosti známých členů a je tudíž splněno základní udržovadlo všech sportů příjemná, veselá společnost. Jak pěkné podívání na rozjařené sáňkaře a na veselostí zářící lyžaře! A poněvadž je tu udržován rodinný ráz ve všem podnikání, vzrůstá přítomností mládeže půvab a.intimita

sportů velice, takže všichni účastníci bezděky stávají se členy jediné, veliké rodiny. Bývají to nezapomenutelné dny čistých rozkoší volných lidí... Předpokládá se ovšem, že členy tábornické družiny jsou veskrze známé a inteligentní osoby, které s čistou Zimní krajina. myslí vstupují do kruhu společného. Přítomnost i jediného člověka pochybné kvality nebo věčného oposičníka a karatele jiných, rozbíjí v brzku důvěrný kruh a ničí radostnou náladu. Proto je v tábornickém řádu na to pamatováno, aby sešly se vždy jen osoby harmonicky sladěné. Nežli je nový člen přijat, je podroben tajnému hlasování členů družiny a již jediný hlas nepříznivý znemožní jeho přijetí. Toto ustanovení jest nutné ve společnosti rodin, mladíků a dívek, jako obrana, aby mezi ně nevnikla snad osoba nehodná. Spojujef všecky právě jen úplná důvěra a mravní charakter všech členů. Do tábornické organisace vstupují i družiny, spontánně kdysi vzniklé a trvající až i deset let. Je to důkaz, kterak společný sport lidj trvale sbližuje a spo-

juje přátelstvím na vždy. Táborníci budou tedy organisací lidí spřátelených a tábornický odznak zářící slunce je jejich symbolem. Povedou své členy na slunce se opálit, na vzduchu okřát, do vody se osvěžit, do lesa si odpočinout. Však toho potřebujeme. Ze zdravých jedinců skládá se zdravý národ! Táborníci nechť stanou se Sokolstvem volné přírody! Sokolská kázeň, sokolské nadšení a sokolská čestnost povedou nás v bratrské spolupráci. Českoslovenští Turisté najdou v nás souběžně pracující milovníky přírody. Naši sportovci uvidí, že v řadách tábornických nalézají největší pochopení a přátelství. Ostatně k čemu sliby do budoucna? Naše skutky budou mluviti za nás!

II. Organisační řád. (Schválen Náčelnictvem Svazu čs. skautů dne 17. června 1921.) 1.»Táborníci«tvoří odbor Svazu skautů rep. čsl. 2. Účelem»Táborníků«je pěstovati a propagovati skautink a tělovýchovu (sporty) způsobem rodinným. 3. Prostředky k tomu odpovídají všeobecně řádům svazovým, jehož pravidly se odbor spravuje. 4. a) Členem»Táborníků«může býti každá bezúhonná osoba, která přijme skautské zásady a pravidla v úpravě zde vytknuté a je přijata do některého oddílu»táborníků«. Za členy mohou se hlasití rodiny i jednotlivci. Tito nerodinní členové mohou býti přijímáni nejvýše do třetiny celkového počtu členů oddílu. b) Nový člen, pokud je ve věku 8 18, vysvětlí vůdci oddílu, ze kterých důvodů mu není možno býti vlčetem (šotkem), nebo skautem (skautkou). Uzná-li vůdce platnost těchto důvodů, přijme nováčka, jinak ho odkáže na příslušnou organisaci skautskou, nebo ho po případě odmítne. Přihlášku musí spolupodepsati aspoň dva organizovaní členové Svazu. Nežli se vyhlásí přijetí, musí se nový člen podrobiti tajnému hlasování členů družiny, do které má býti přikázán. Jediný hlas nepříznivý znemožní zápis nového člena. c) Nováček je přijat na tři vycházky' na zkoušku; pak složiv tábornický slib stává se řádným členem, obdrží odznak a smí nositi kroj. d) Ztráta členství nastává v týchž případech jako u skautů. 5. Povinnosti členů jsou stejné s povinnostmi skautů yůbee.

6. Správa odboru: a) Odbor táborníků je řízen Tábornickou radou šesti osob, které jsou každoročně jmenovány Svazem po slyšení vůdců»táborníků«. V jednotlivých okresích vede»táborníky«okresní vůdce, jemuž ku pomoci jsou vůdcové všech oddílů jeho obvodu. b) Tábornická rada volí ze sebe předsedu, místopředsedu, jednatele a pokladníka; povoluje zřizování oddílů, jmenuje vůdce okresní a oddílové a dohlíží na činnost vůdců a jejich prostředninictvím na činnost a hospodářství oddílů. c) Vůdcem oddílu může býti osoba, která má vůdcovskou kvalifikaci od Svazu skautů nebo Tábornické rady. V pozoruhodných případech může býti vůdcovství přiznáno osobám, které i bez zkoušek zabezpečují náležité vědomosti, zkušenosti a schopnosti. d) Tábornická rada může kdykoli oddíl rozpustiti, nebo vůdce sprostiti jeho funkce, neosvědčí-li se. e) Oddíly»Táborníků«jsou samosprávné a samy ustanovují si své měsíční příspěvky. Kromě jmenovaného vůdce volí si potřebné funkcionáře (pokladníka, hospodáře a pod.). Vůdce oddílu ustanoví si svého zástupce. Každá družina zvolí si vedoucího rádce. Tito funkcionáři tvoří oddílovou radu. f) Každý oddíl odvádí Svazu ročně za každého člena nerodinného (jednotlivce) 10 Kč, za rodinného člena*) 5 Kč, za dítě starší 10 let 2 Kč, nejméně však 50 Kč ročně. Z toho polovina připadá tábornické radě na správní výdaje. g) Oddíl má 2 až 4 družiny; družina čítá asi 10 až 15 členů (3 až 5 rodin). 7. Vycházky a tábory. Společné vycházky a tábory nejsou dovoleny jinak, nežli jsou-li osobně řízeny odpovědným vůdcem, nebo jeho zástupcem (rádcem), který bdí nad pořádkem a zachováváním skautských zásad a svazových pravidel, *) Rodinný člen = otec, matka, děti,

Společných táborů, spojených s noclehováním, mohou se zúčastniti nerodinní členové pouze tehdy, jestliže byli na dobu tábora přijati do ochrany a odpovědnosti některé rodiny. Toto ustanovení netýká se svobodných osob dospělých, majících samostatné postavení. Tito jsou sami za sebe zodpovědní. Vůdce tábora může jednotlivce nebo rodinu poslati kdykoliv z tábora domů. Členové náčelnictva a zpravodajové Svazu mají právo kontroly všech podniků a hospodářství»táborníků«a jejich pokynů musí býti uposlechnuto. 8. Zřízení» Táborníků «je bratrské, proto členové říkají si»bratře (sestro)«beze všech jiných civilních titulů. Případné spory soudí vyšší instance a konečně rozhodčí soud, do něhož jmenují strany po dvou členech. Mimo to jsou členy jeho dva členové Tábornické rady. Předsedá delegovaný člen Náčelnictva Svazu. 9. Kroj»Táborníků«je turistický s použitím skautské košile (blůzy) a opasku. Vůdce má právo nositi vůdcovský kroj Svazu. Odznakem»Táborníků«je zářící slunce, žlutě vyšité na levém rukávě košile, po případě kovové v knoflíkové dírce kabátu. Příslušnost ke Svazu vyjadřuje se svazovým odznakem a přeskou opasku. Vedoucí funkcionáři nosí úplné kroje příslušných skautských funkcionářů, doplněné odznakem táborníků*. Stužky družinové, ani značení let se nenosí. Číslo oddílu vyšito je na rukávě pod obrazem slunce; na př. T. 12., t. j. táborník oddílu dvanáctého. 10. Jmění zaniklých nebo rozpuštěných oddílů,připadá Svazu.

III. Tábornický oddíl. Tábornická organisace je obdobou organisace skautské. Jsou tu družiny a rádcové, oddíly a jejich vůdcové, okresní a župní zpravodajové. Tito dva poslední funkcionáři jsou společní skautům i táborníkům až do té doby, kdy potřeba vyvolá si jmenování zvláštních zpravodajů tábornických. Jak založiti a do života uvésti tábornický oddíl? Kdekoliv najde se aspoň 5 přátel tábornické myšlenky, může se počíti s ustavením družiny. Na společné schůzce zvolí si rádce a pokladníka. Rádce má býti informován o tábornictví nebo 0 skautinku a jest osoba, k níž všichni členové mají důvěru. Řídí tuto malou tábornickou družinu. Oznámí okresnímu zpravodaji tato data o všech členech družiny: 1. Jméno. 2. Věk. 3. Zaměstnání. 4. Stav rodinný. 5. Zdali byl skautem (jak dlouho a kde). 6. Které sporty pěstuje. Okresní zpravodaj, připojiv své dobré zdání, odešle tento výkaz do Prahy ústřední Tábornické radě (Svazová kancelář), která buď schválí nebo neschválí založení organisace. Jestliže družina obdrží schválení, může zahájiti činnost. Rádce předloží okresnímu zpravodaji tábornický slib, podepsaný všemi členy družiny (po př. může se složití 1 ústně), načež obdrží od něho legitimace a odznaky pro všecky členy. Vystouplý nebo vyloučený člen vrátí legitimaci i odznak bez náhrady. Zaplatí příslušný roční poplatek Svazu. (Okr. zpravodaj jej odešle ústředí.) Od té chvíle družina je členem tábornické organisace. Tábornický slib zní: 1.»Jsem přítel přírody a volnosti a slibuji, že budu přírodu chránit a volnosti nezneužívat.«2.»budu pěstovati tělesná cvičení, hry, sporty a tělesnou práci a to pokud možno ve volném vzduchu.«3.»budu pracovati ke zdaru tábornické myšlenky a všem táborníkům budu bratrem (sestrou).«

Rozumí se, že táborníci vyhovují i slibu skautské mládeže (uveden v kap. IX.), neboť jeho platnost se u dospělých táborníků předpokládá. Družina pak ihned stará se o potřebnou tábornickou výstroj a zahájí programovou činnost. Dobré návody naleznou se ve skautském časopise»vůdce«. Noví členové skládají slib zpravidla u táborového ohně (na vycházce). Po provedeném příznivém hlasování o přijetí nového člena vůdce promluví krátce, ale vážně o tábornické myšlence a přednese tři odstavce slibu ve fdrmě otázek k nováčkovi. Nový člen odpoví pokaždé: Ano! Na to vůdce, podávaje mu ruku, pozdraví jej jako bratra (sestru) a vítá do družiny (oddílu). Nový člen podá ruku všem přítomným spolubratrům. Nakonec zazpívá se tábornická píseň. Členové scházejí se na př. jednou týdně a besedují o tábornictví, referují o výletech, cestách a výpravách a probírají skautskou literaturu. Cvičí se ve skautských dovednostech (uzly, signály, mapování a čtení map, orientace, první pomoc a j.) a připravují nové vycházky a tábory. Kde je příležitost, pěstují sporty a tělocvik. Navazují styky s oddíly skautskými a spolky a kluby tělovýchovnými. Pořádají přednášky skautské, turistické, tělovýchovné, sportovní. Na úhradu výloh vybírají si vlastní, družinový příspěvek. Rádce podává dvakrát do roka zprávu o činnosti družiny okresnímu zpravodaji, který ji s vlastním posudkem odešle tábornické radě. Nově se hlásící členové přijímají se podle ustanovení 4. řádu tábornického.*) Jestliže počet členů družiny *) Hlásícím se.táborníkům: V místech, kde není posavad tábornické brganisace a žádných známých nemáš, přihlásíš se u místního skautského vůdce, nebo u předsedy Místního sdružení skautského, nebo u okr. zpravodaje skautského, o němž ti poví každý skaut, kterého potkáš. Onen funkcionář vyčká, až bude míti několik 'takových přihlášek a svolá vás pak k společné schůzce, kde se seznámíte a zařídíte další, podle tohoto článku. Kde již tábornický oddíl je, tam odevzdej přihlášku jeho vůdci, nebo kterémukoliv skautovi, aby ji doručil. V Praze pak, neznáš-li adres táb. vůdců, pošli svou přihlášku do Svazové kanceláře: Kancelář Svazu čs. skautů, Staré město, Rytířská ul. č. 404. (Stará ryciua.)

vzrostl aspoň na 15, rozdělí se družina na dvě a obě zvolí si vlastní rádce. O tom dá se ihned zpráva okresnímu zpravodaji a připojí se návrhy vhodných osob, které by mohly býti pověřeny funkcí vůdcovskou. Okr. zpravodaj odešle zprávu se svým doporučením radě, kteráž prohlásí ony dvě družiny za tábornický oddíl, ustanoví jeho číslo a jmenuje pro tento oddíl vůdce na dobu 1 roku. Tento vůdce spravuje oddíl, stará se o rozkvět jeho činnosti a dohlíží na ni, řídí vycházky a tábory, přijímá nové členy a jejich slib podle řádových ustanovení, vydává jim legitimace a odznaky. Oddílového vůdce může zastupovati jím ustanovený rádce. Každý oddíl zvolí si pokladníka, který vybírá oddílové příspěvky, na nichž se členové sami usnesou. Další vzrůst družin spadá již do pravomoci vůdcovy. Zpravidla nemají býti v oddíle více než 4 družiny. Stoupne-li počet členstva ještě více, ohlásí, vůdce okresnímu zpravodaji rozdělení členstva na dva oddíly a současně navrhne vhodnou osobu pro funkci vůdcovskou ve druhém oddíle. Okr. zpravodaj podá o tom zprávu radě, která nový oddíl schválí, očísluje a jmenuje mu vůdce. Někdy vzroste mezi družinami těsné společenství tak, že dvě tři družiny splývají dohromady, čemuž vůdce nepřekáží. Ano, časem z celého oddílu vytvoří se jediná, přátelská družina. Vůdce sestavuje výroční zprávu o činnosti oddílu a odešle ji s výkazem členstva radě prostřednictvím okr. zpravodaje. Podobně oznamuje každý větší podnik, zejména tábor delší než tři dny. Výkaz členstva sestavuje vůdce podle těchto rubrik: Číslo legitimace (oddílové). Jméno člena. Zaměstnání. Bydliště. Rodinný stav a věk. Které sporty provozuje. Kdy byl přijat. Aby veden byl soupis členstva jednotně a přehledně, založí si oddílový pokladník dva seznamy (třeba v jediném sešitu). Jsou to: A. Soupjs členstva.... oddílu. Obsahuje tyto rubriky: Číslo legitimace, jméno člena. Zaměstnání. Bydliště. Kdy byl přijat. Svazový příspěvek r. 1921, 1922, 1923.

B. Oddílové příspěvky. Obsahuje tyto rubriky: Číslo legitimace. Jméno. Zápisné. Příspěvek, rozdělený podle měsíců: L Ú B D K Č Č c S Z Ř L P a Úhrn. (Je dobře, připraviti si toto aspoň na tři léta.) Oddíl založí si odbornou knihovnu, sbírku map a pomůcek. K tomuto cíli spojí se i několik oddílů nebo spolčí se s místními kluby a spolky příbuznými. Podle možnosti zřídí si oddíl i klubovnu, místnost, kde koná své schůzky, a dílnu, kde vyrábí a spravuje tábornické. a sportovní potřeby. V tomto směru poskytne pohostinství místním skautským organisacím a podle možnosti je podporuje. Skautské prodejny opatřují různé potřeby táborníkům za stejné ceny jako skautům. Kterak táborníci uplatňují se ve správě Svazu čs. skautů, řídí se jeho stanovami. O výročních shromážděních Svazu vysílá každý oddíl delegáta, který má hlasovací právo při věcech, týkajících se tábornictví, nebo při ideových věcech, společných skaufinku i tábornictví. Jinak tábornická rada svolává podle potřeby sjezdy tábornické, při nichž hlasovací právo má za každý oddíl volený jeho delegát a vůdce. Na odůvodněné přání aspoň pětiny oddílů musí rada svolati zvláštní tábornický sjezd delegátů a vůdců. Oddílům je volno svolávati po ohlášení ústřední radě pracovní sjezdy okresní a župní. Oddíly jsou nápomocny radě vyhledáváním schopných osob za vůdce a navrhují Svazu členy ústřední rady tábornické. Všecky oddíly mají oznamovati své zkušenosti, přání a návrhy radě, aby se organisace zdokonalovala. Kde je založeno Místní sdružení Svazu skautů nebo klub Old skautů, tam zavedeme těsnou spolupráci, kde místního sdružení není, tam převezme tábornický oddíl zatímně jeho úkol, pokud stačí. Podle potřeby zvolí si oddíl ještě některé funkcionáře, na př. hospodáře, knihovníka, zapisovatele, tajemníka, cvičitele (sportovního), pořadatele zábav a přednášek a pod. V zimě oddíl pěstuje zimní sporty a vedle toho koná tyto práce: Pravidelné schůze s programem tábornickým, sportovním nebo vzdělávacím. Přednášky. Kursy o první

pomoci, kursy fotografické, kursy vůdcovské a p. Spisuje se kronika oddílová, kopírují se letní fotografie a dělají alba a diapositivy. Čte se.odborná literatura. Připravují se cesty a tábory na novou sezonu. Práce v dílně. Propagace skautinku a tábornictví. Výchova a cvičení skautského dorostu. Nemysleme si, že zima nás donutí býti pořád doma a zanechati vycházek! Zimní turistika je velice vděčná. Mnoho záleží na osobě vůdcově. Mnohdy oddíl stojí i padá s vůdcem. Má to býti osoba, požívající vážnosti a důvěry všech členů a při tom má míti dostatek zkušeností praktických o táboření, o skautinku a rozličných sportech. Zejména také má býti dobrým znatelem lidí, aby dovedl svěřený oddíl udržeti v souladu a říditi tábor, sdružující osoby rozmanitého věku a zaměstnání, děti, muže a ženy. Nejlépe hodí se k tomu bývalí skauti, turisté, sportovci. Je nutno, aby měl dosti vychovatelského taktu, nepočínal si pánovitě, nýbrž aby celou společnost vedl jako otec, takže nikdo ani necítí, že je veden. Členové pak mají spolu jednati jako opravdoví přátelé, bratři, snášeti mínění jiných, nevybuchovati v nakvašení hned ostrými slovy, míti ohled na tělesné i duševní disposice ostatních členů a především potlačovati všecko malicherné a nechutné. Očisfovati se a povznášeti se v přírodě, vnímati veliké její krásy a ne utápěti se v malichernostech. Nechť si také připamatují, že úloha vůdcova není tak snadná, jak by se zdálo a že všichni členové mají býti vůči němu loyální a uznalí. Kde však ukázaly by se odůvodněné žaloby na vůdce málo schopného, nebo nedbalého, tam mají členové povinnost, obrátiti se o zakročení, po ph odvolání vůdce k okr. zpravodaji a k radě. Tou dobou jsou v Praze již ustaveny tři tábornické oddíly a členských přihlášek dochází tolik, že bude* nutno hned zříditi oddíly další.

IV. Výstroj a potřeby. Táborník i tábornice vystrojí se na cestu účelně' t. j. jednoduše a prakticky. Použije se tu zkušeností skautských, turistických a sportovních. Volíme oděv praktické barvy- a z látky co nejlepší. V zimě oděv tmavomodrý, nebo černý. Střih je turistický. Dosti "kapes a to velkých a zapínacích. Kalhoty máme dvojí: 1. letní, sahající sotva ke ko- Jenům, skautské, sportovní. 2. zimní, dlouhé, ale na lýtkách a dole těsně přiléhající, se šněrováním. Tyto se nám dobře hodí k zimním sportům. K letním kalhotám nosíme punčochy, nad lýtkem ohrnuté, takže kolena zůstanou holá. Kde možno, chodíme ovšem bosi. K zimním nosíme holeně, kamaše nebo ovinky. Do sněhu osvědčují se kožené holeně. (Jednoduše spínací, nikoliv s řemeny, nebo množstvím knoflíčků.) Obuv je důkladná a pohodlná. Okování není u nás potřebí. Pro případ lezení po strmých skalách a trávnících a po zmrzlém sněhu připneme si k podpatkům lezecká železa. V Tatrách jsou evokované boty v létě i nebezpečny. Na cesty několikadenní neseme s sebou reservní střevíce, v zimě bačkory. Varujme se bot těsných, nebo příliš volných. Nehleďme na modu a vybírejme obuv takového tvaru, který souhlasí s tvarem nohy (široké špičky). Podpatky buďtež nízké, široké. Podrážka silná, v zimě dvojitá. Opasek Qsvědčil se skautský; šle nejsoi Košile buď výhradně jen skautská, zr s kapsami. Pod ní nosíváme lehkou síťko/ v zimě svetr. Kabátu ani vesty není skautská košile stačila nám i v zimě na případ nepohody a odpočinku máme svetra kabát, nejlépe nepromokavý 0

Pokrývky na hlavu není obyčejně potřebí. Jen za úpalu nebo nepohody vezmeme si jednoduchou, turistickou čepici. V zimě máme s sebou ve vaku ještq* kuklu (na hlavu) proti mrazivému větru. Kdo chce, nosí jednoduchou, dlouhou vázanku, po př. skautský šátek podle usnesení družiny. Sestry tábornice přizpůsobují se úboru mužskému. Skautská košile nahradí jim halenu (blůzu); stačí jen malá úprava. Kalhoty mají dvojí: letní a zimní (lyžařské), střihu sportovního. Při chůzi osadami a ve vlaku oblékají na ně ještě lehké, krátké sukénky. Tábornický odznak, zde vyobrazený ve skutečné velikosti, zhotoví se takto: Z tenké látky, zlatové barvy (v zásobě pro celý oddíl), vystřihneme kolečko, velikosti dvouhaléře a přišijeme je žlutou nití na košili, na levý rukáv, pod rameno. Pak si nakreslíme 8 paprsků 12 cm dlouhých a mezi ně tolikéž paprsků dlouhých 0*8 cm a to tak, aby se slunce nedotýkaly. Na to si je vyšijeme žlutou nití.

Touže nití vyšijeme pod obraz slunce číslo svého oddílu ve velikosti 1*5 cm. (T = táborníci, 3 číslo oddílu). ~ Svazový odznak, bronzová lilie se psí hlavou na štítku uprostřed, spojuje mezinárodní skautskou lilii se znakem (od Mik. Alše) českých Chodů Psohlavců. Jest dvojí: velký a malý. Velký nosíme připevněný na skautské košili, nad levou kapsou (na Odznak Svazu skautů. srdci); jinak, než takto, není dovoleno jej nositi. Nenosíme jej tedy na civilním obleku, ale jen tehdy, jsme-li oblečeni po tábornicku. Malý odznak připevníme na civilním kabátě a můžeme jej nositi stále. Při slavnostních příležitostech a při výpravách do ciziny podkládáme velký odznak stužkou ve státních barvách. Proč zavádíme u táborníků jakousi jednotnost oděvu a odznak, má své dobré důvody. Nejen, že lišíme se tím od neorganizovaných»divokých«zálesáků a trampů, ale hlavně zavádíme tím ve svých řadách bratrskou rovnost všech i zevnějškem. Mizí stavovské rozdíly, není příležitosti uplatfiovati okázalost, nádheru a»toilety«. V táboře je dokonce nutno, aby všichni byli přibližně stejně oděni, neboť jinak by se trapně rušil soulad. (Na jednom táboře na dalmatském ostrově pořídili jsme si všichni lehký řecký oděv (chitony) a velmi se nám osvědčil.) Konečně i při společném vystupování na cestách, na drahách, v městech atd. ukazuje se, že jakási uniformita je praktická a žádoucí, jak poznali všichni účastníci větších výprav. Ne poslední důvod je i v tom, že stejnokroj ukládá nositeli i vědomí zodpovědnosti. Táborník s odznakem nemůže se v přírodě nikdy cho- 2*

o vati nenáležitě, neboť za jeho skutky odpovídá celá organisace. Tábornický kroj nezáleží tak v jednotlivostech, jako v slohovém souladu oděvu celého oddílu. Individuální různost jest při tom dostatečně respektována. Francouzská toileta dámy, nebo dlouhé kalhoty a tvrdý klobouk muže a pod., přece jen ruší^kupinovou harmonii. Jaké klobouky nebo čepice nositi, o tom si oddíl učiní časem vhodné usnesení. Zejména naše sestry budou přemýšleti o praktické pokrývce hlavy. Po skautském vzoru má i každý tábornický oddíl vlajku. Je pro všechny oddíly stejná. Vztyčuje se na shromaždištích a v táborech. Slouží i k signalisování. Vyrobí se takto: Z tenké zelené látky (barva volné přírody) vystřihneme rovnoramenný trojúhelník, dlouhý 60 cm a široký 40 cm. Do rohů přišijeme tkanice na přivazování. Vlajku vyzdobíme obrazem slunce, kolečkem ze žluté látky (průměr 10 cm). K tomuto vyšijeme ještě 16 paprsků a to střídavě paprsek delší* a kratší, aby nedotýkaly se samého slunce. Potřeby tábornické: Legitimace a odznak. Nůž skautský; silný, s vývrtkou, otvíračem konserv, sídlem a pod. Zavěsíme jej k pasu, kde jej máme stále při ruce a neztratí se. Hůl (tyč) skautská, dlouhá 1V2 m. Okování není nutno. Stačí obyčejná lísková, jasanová, vrbová nebo olšová. Poslouží při stoupání do hor a při mnoha příhodách, hlavně, aby držela stan při táboření. Sekyrka, neveliká, ale nikoliv zas jen hračka. Zastrčena v pouzdře zavěšena je k pasuí Píšťala skautská, pronikavá. Připevněna na šňůrce. Pískáme na ni signály a v případě potřeby přivoláme ppmoc. Zápisník s tužkou. Hodinky. Vak důkladný, veliký, s širokými popruhy. Mapa, kompas a cestovní»průvodce«. Jízdní řád. Provázek a šňůry, řemínek a res. šněrovadla. Zápalky, svíčka, lucernička, elektrická svítilna. Vařič, kotlík.

Šálek s miskou na jídlo. Plechový hrneček a talířek. (Hliník.) Jídelní příbor. Solnička a cukřenka. Hliníková krabice na potraviny. Hliníková krabička na máslo. Šitíčko; nůžky, jehly, nitě, špendlíky (i spínací!), knoflíky, záplaty, náprstek. Potřeby toiletní; mýdlo v krabičce, hřeben, zrcátko, kartáček na zuby, holicí přístoj, žínka, kapesník (1 res.), ručník. Plavky, koupací oblek, koupací plášť a střevíce. Dalekohled, aneroid. Potřeby ke hrám; míč, šňůra, šachy. Potřeby psací; tužka (obyčejná, inkoustová, červenomodrá), křída, pero, kalamářík kapesní, korespondenční lístky, papír a obálky, známky, pečetní vosk; potřeby kreslicí, "malířské. Lepidlo. Fotoaparát s příslušenstvím. Polní láhev (na čaj nebo na kávu). Příruční lékárnička. Knížka ke čtení (noviny). Reseryní prádlo a střevíce lehké. Lihovárek nebo petrolejový vařič; líh, petrolej. Stan a kolíky. Pokrývky dvě k přenocování, po př. spací pytel. Plášť do deště. Slamník a polštářek, prázdné povlaky. Nádoba na vodu a na mléko, bandaska. Vojenská lopata rýč. Vlajka. Zbraň. Sportovní potřeby; lyže, loďka, kolo... Hudební nástroje příruční. Pomůcky vědecké; lupa, botanický klíč a torba, geologické kladívko, napínací prkénka, krabice na housenky a pod. Potraviny; chléb, housky, buchty, vánočka, sušenky,] perník. " Ovoce; sušené švestky, ořechy a kfíjtfjfe zejména v zimě. Salám, uzenáče. Smažené řízky/rotte^ drůbež. Vejce na tvrdo. Cukr, čokoláda, bonbop yf cips^g

Mouka, brambory, rýže, hrách, krupice. Konservy, čaj, kakao, káva, máslo. Pytlík na chleba, pytlík na jiné potraviny., Potřeby k vaření; sběračka, poklička, kastrolek, čajové vajíčko, mlýnek na kávu, vařečka, utěrka. Jíška, zelenina, koření, sůl, sušené houby, ceres, povidla, cibule, ocet, omastek. Na delší tábor rozmnoží se přiměřeně nástroje (pilka, hřebíky, kleště a. t. d.) i kuchyňské nářadí (kuchyňský nůž, struhadlo, pánev, vál a váleček, prkénko na krájení atd.). Na denní výlet učiníme ovšem výběr potřeb nejnutnějších. Všecky věci máme poznamenané vlastní značkou.

V. Vycházky. T Rozmanitost zaměstnání táborníků nedovoluje zpravidla pořádati vycházky jindy, nežli v neděli nebo ve svátek. V týdenní schůzce oddílu nebo družiny ustanoví se program vycházky, cíl cesty a sraz. Vedení náleží vůdci, po př. rádci, nebo také vůdce pověří vedením vycházky některého člena, který se dobře vyzná v krajině, po př. vědeckého odborníka, který bude míti příslušný výklad. Ve schůzce také dohodnou se účastníci o potřebné výstroji, rozdělí naezi sebe stany, kotlíky, nástroje, lékárničku a j. věci, aby byli rovnoměrně zatíženi. Ujedná se, co se bude vařiti a co kdo k tomu zaopatří a přinese. Oznámí se přibližný náklad peněžní. Jde-li o neznámou krajinu, pojedná se o pozoruhodnostech zamýšlené cesty, o jejích krásách přírodních, o památných znamenitostech, o významných podnicích technických, o zajímavostech vědeckých a j. Nezapomíná se na turistiku vodní! Před vycházkou každý člen ví, za jakým účelem ji koná. Dobře je, přečisti si příslušné partie z Průvodce a nezbytno je prostudovati předem mapu, odhadnouti vzdálenosti a terén. Neurčujme si nikdy předem velikých pochodů, pamatujme i na slabší chodce. (Avšak nic nám nevadí, abychom při dobré kondici neušlapali pět šest mil.) Za to vždy reservujme několik hodin na táboření v lese, kde si odpočineme, kde se najíme a kde se pobavíme hrami a cvičením na volném vzduchu. Nelekejme "se zachmuřeného počasí, ani zmoknutí. Veselá společnost v přírodě nic si z toho nedělá. Jen při počasí beznadějně ošklivém odložíme vycházku. Před deštěm dobře se ochráníme i stanovým plátnem. Program stanovené vycházky není Písmo svaté, nýbrž může se měniti pod\e počasí, podle zajímavosti těch kterých míst a podle nálady účastníků. Pamatujme, že

cílem vycházky je tělesné i duševní osvěžení a nikoliv třicetikilometrový pochod. Při schůzce na nádraží vůdce sepíše si účastníky, prohlédne jejich výstroj, zkontroluje, neschází-li něco a zakoupí společně lístky.*) Jmenuje zapisovatele pro tuto vycházku a odevzdá mu zápisníček. Drobné společné výdaje, jako na př. převoz, zpropitné průvodčím a pod., platí se ze společné pokladny. Lůžko v lese. Vycházky účastní se buď pouze Jediná družina, nebo několik družin, nebo celý oddíl. Účast je povinná pro členy, kteří mají právě volno. Na vycházce táborníci na sebe zbytečně neupozorňují, vlajku vyvěšují jen tehdy, kdy jest jí potřebí k označení shromaždiště (na nádraží, ve vlaku, v táboře a pod.). Nikdy nesmí dojiti k hlučným scénám, vždy Skauti, organisovaní ve Svazu skautů republiky Československé, mají na drahách 50% slevy, jede-li aspoň 6 osob, na průkaz sníženkou, Svazem vydanou. (Rozhodnutí ministerstva železnic ze dne 28. února 1919, č. 1.805-111/3, obnovené rozhodnutím téhož ministerstva ze dne 17. srpna 1921, č. 45.763-111/3.) Na parnících nutno slevu předem vyjednati. Poskytuje se pouze pro všední dny. Jen v zimní sezoně možno žádati i v neděli o slevu.