Vážení spoluobčané, č. 22 červenec 2013 Želešický zpravodaj

Vážení spoluobčané, č. 22 červenec 2013 Želešický zpravodaj první půlrok je úspěšně za námi, na dveře zaklepaly školní prázdniny a mě nezbývá než začít trochu netradičně. Všem, kteří se chystáte na dovolenou, nebo jste právě vycestovali, ať se Vám splní dlouho očekávané předsevzetí, ať si odpočinete od všedního shonu, každodenní únavy a z blízka i dáli, setkání novými lidmi, ať Vám zůstanou pouze ty nejlepší vzpomínky a po krásné dovolené ať se také ve zdraví vrátíte domů, jak říkají řidiči, kolečky po silnici. Jak jsem Vám oznamoval v minulém čísle zpravodaje, kdy byl zveřejněn inzerát na konkurz ředitele Základní školy Želešice, byl v průběhu května tento konkurz i realizován. Funkční období současnému panu řediteli uplyne 15. 7. 2013. Do konkurzu se přihlásilo devět zájemců, což předčilo veškerá očekávání. Leccos napovědělo i období před vyhlášením, kdy několik zájemců se přišlo přesvědčit na místo svého budoucího působení a seznámit se se stavem samým na místě. Tři zájemci byli z konkurzního řízení po úvodním otevření obálek vyloučeni. V průběhu času se dále z postupujících uchazečů omluvil další uchazeč, který uspěl v konkurzu v jiné obci a na jiné škole. K ústnímu pohovoru se dostavilo pět zájemců. Po cca 30 min. pohovoru přistoupila komise k hodnocení uchazečů a sestavení pořadí. Jako nejvhodnější pro funkci ředitele(ky) želešické školy se sedmičlenné konkurzní komisi po sestavení žebříčku, jevila paní mgr. Dagmara Fránková z Brna. Současný pan ředitel obsadil druhou příčku. Paní ředitelka je jmenována na šest roků do své funkce. Nový školní rok tedy budou naši žáci zahajovat s novou paní ředitelkou. Nechci v tuto chvíli dlouze paní ředitelku představovat, pouze uvedu, že je dlouholetou zástupkyní ředitele na jedné z brněnských škol, a v Želešicích tráví dost volného času. Více se Vám představí paní ředitelka v podzimním čísle zpravodaje. Nezbývá mi než ji popřát spoustu trpělivosti při práci s dětmi a energie při řízení základní školy. Dosluhujícímu panu řediteli mgr. Františkovi Strakovi chci poděkovat za těch pět roků ve funkci ředitele zdejší školy a popřát i do dalšího působení pouze samé úspěchy v pedagogické činnosti. K příjemné události, které se účastnila velká část občanů obce byly Hody 2013. V tomto roce se účastnilo cca 560 platicích návštěvníků. Všem děkuji jménem pořadatelů za návštěvu, za přispění dobrou náladou děkuji. Díky vhodnému počasí, jistě spokojení byli i stárci a stárky, kteří nezmokli a zase se nadměrně nepekli v krojích. K poslechu a tanci letos hrála Moravská kapela. Zhruba před měsícem, při povodních v Čechách, jsme organizovali humanitární sbírku pro občany postižených oblastí. Přes poměrně krátké období jste donesli mnoho materiálu pro úklid, čištění, desinfekci. Po naložení byl plný přívěsný vozík za auto. Všem, kteří jste přispěli ještě jednou poděkování. Sbírka byla dovezena do Doksan, odkud byla dále distribuována do Hrobců, Nových Kopist, Libotenic a Počáplů. Část košťat společně s přikrývkami, které jsme vezli od Charity jsme doručili do Křešic. Ještě bych se v této souvislosti zmínil o jedné sbírce, jejíž výsledky jsme nezveřejnili a sice Tříkrálové sbírce. Organizátorem této sbírky byla Charita. V Želešicích byly pokladničky koledníků naplněny celkem 40 352,- korunami. Všem dárcům děkuji. Finance byly použity na provoz hospice v Rajhradě a na humanitární akce, kterých se Charita účastní. V minulém měsíci rovněž proběhl výběr stavebních firem na vybudování dešťové kanalizace z ulice 1. máje k bytovkám na ul. Sadová a dále firmy pro vybudování vodovodu na ul. Šlechtitelské. Výběrovou komisí byla pro realizaci dešťové kanalizace vybrána firma Inženýrské stavby Hodonín s.r.o., pro akci vybudování vodovodu firma Inženýrské stavby Jebáček s.r.o.. V případě vybudování nového rozhlasu, čekáme na schválení zadávací dokumentace Státním fondem životního prostředí, pak se může rozběhnout výběrové řízení a výběr dodavatele. Prázdniny jsou vesměs spojovány s událostmi příjemnými a oddechovými, připojili jsme se k projektu Kinematografu bratří Čadíků Starobrněnského filmového léta a dovoluji si Vás pozvat o víkendu 3. 8. 5. 8. 2013 na fotbalové hřiště, kde budou po tři dny v nočních hodinách promítány tři české filmy. Výběr je z následujících titulů Signál, Probudím se včera, Perfect Days, Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka. Vstupné je dobrovolné a je určeno na charitativní projekty. Ing. Jiří Kvasnička, starosta obce

Nepřehlednutelná výročí v obci 785 roků od první písemné zmínky o Želešicích Jde o nejstarší výročí, kterým se Želešice mohou letos pyšnit. Jméno obce je slovanského původu. Jeho základem je vlastní jméno Želech, což je vlastně domácí podoba některého ze jmen se složkou žěli-. V 19. století se ustálila německá podoba názvu obce Schöllschitz. Až do roku 1945 patřily Želešice k takzvanému brněnskému německému jazykovému ostrovu, který se formoval již od středověku, a to jižně od Brna po obou stranách svrateckého úvalu v akčním rádiu přibližně devíti kilometrů. Obce, jež k tomuto ostrovu patřily, byly převážně německy mluvící. Nejstarší dějiny obce souvisí se vznikem ženského cisterciáckého kláštera v Oslavanech. Existence a privilegia kláštera byly potvrzeny listinou krále Přemysla Otakara I. datovanou rokem 1228. Ta je také první písemnou zmínkou o obci Želešice, která byla klášteru darována. Později byla obec rozdělena mezi dvě panství. Větší část získal různými odkazy ženský dominikánský klášter sv. Anny a menší náležela chrlickému panství olomouckého biskupa. Tyto části byly v té době víceméně samostatnými obcemi, z nichž každá měla i vlastní samosprávu. V části náležející klášteru sv. Anny žilo před třicetiletou válkou ještě poměrně dost Čechů a lidé zde měli také lepší poddanské podmínky. Kromě kostela, lihovaru a školy, k tomuto dílu náležel také mlýn, který roku 1650 koupil velitel Špilberka v době obležení Brna Švédy Jiří Ogilvy. Poté, co byl klášter svaté Anny na základě josefínských reforem zrušen, byla v obci, dosud přifařené k Modřicím, roku 1785 zřízena samostatná duchovní správa. Obec se stala součástí blažovického panství. Menší část obce náležející olomouckému panství byla situována ve východní části obce, tedy blíže k Modřicím. Často zde také jako držitelé léna vystupují právě modřičtí obyvatelé. V obec s jedinou samosprávou splynuly obě části po správních reformách v roce 1851. V této době se ještě poměrně dost obyvatel hlásilo k české obcovací řeči, což se ale během následujících let změnilo. Hospodářský význam obce vzrostl v době, kdy zde začali působit Franz von Felbinger, zakladatel zdejší továrny na konzervované ovoce a zeleninu, a Friedrich Wanieck, zakladatel známé brněnské strojírny a stromkových školek Victoria Baumschulen. I přesto, že Želešice ležely stranou vídeňské cesty, armády cizích vojsk se jim nevyhnuly. Uvádí se, že po třicetileté válce zpustlo jedenáct z původní šedesáti osmi domů v obci. Je možné, že i tuto obec navštívily švédské jednotky, nicméně pravděpodobnější je, že tento stav byl způsoben morovou nákazou, která se v obci rozšířila právě roku 1645. Roku 1663 byla vydrancována turkotatarskou jízdou a roku 1742 pruskou armádou. Významnou měrou poznamenaly obec napoleonské války. V této době si zde armády zúčastněných stran doslova podávaly dveře a nezřídka dosáhl počet mužů dané armády až dvojnásobku počtu obyvatel Želešic. Poslední válkou, která do dějin obce před rokem 1914 významně zasáhla, byla válka rakousko-pruská. Roku 1866 pruská armáda provedla v obci rozsáhlé rekvizice majetku a zavlekla sem choleru. Také první světová válka život obce významně poznamenala. Na frontu bylo odveleno více než dvě stě mužů, což byla téměř polovina všech mužských obyvatel v obci. Jak již bylo zmíněno, byly Želešice až do roku 1945 obcí, v níž převažovalo německy mluvící obyvatelstvo. Po první světové válce však ve vesnici došlo k nárůstu českého obyvatelstva, což bylo dáno zejména snahou československého státu po jejím počeštění. Celé meziválečné období je tak poznamenáno zejména problémy, které přinášelo soužití obou těchto národnostních skupin. Jejich výrazem byl například boj o otevření zdejší české školy, kterému se místní velmi bránili, neboť v něm spatřovaly narušení dosavadní integrity života v obci. Přesto se zejména ve druhé polovině dvacátých let dařilo tyto rozpory víceméně překonávat. Avšak třicátá léta s sebou přinesla hospodářskou krizi, vzestup nacismu v Německu a také úsilí Sudetoněmecké strany po odtržení oblastí s převahou německého obyvatelstva od Československa a jejich připojení k Německu. Tento proces se pochopitelně nevyhnul ani Želešicím, a tak i zde především v letech 1938 a 1939 docházelo k vyhroceným konfliktům mezi Henleinovými příznivci na jedné straně a českým obyvatelstvem a německými sociálními demokraty na straně druhé. Po 15. březnu 1939 nakonec většina českých obyvatel z obce odešla. S koncem druhé světové války potom nastala v dějinách obce nová etapa. Většina původních německých obyvatel obce byla vysídlena do Německa a vesnici začali postupně osídlovat obyvatelé noví. Velká část přišla z blízkého Ořechova,

Ořechoviček a Tikovic, neboť ti přišli během osvobozování Brna o své domovy a opuštěná německá hospodářství jim nabízela obživu v blízkosti jejich rodných vesnic. Stěhovali se sem však i lidé z jiných částí republiky, a tak se i v poválečném období setkáváme s problémy, které s sebou nese soužití lidí s různými kořeny. V obci fungoval poměrně čilý společenský život. Vznikl zde fotbalový klub i další spolky, byly pořádány tradiční hody, plesy a jiné kulturní akce. 65 roků od svého vzniku slaví Myslivecké sdružení Želešice Hajany Součástí téměř každé vesnice je honitba a k ní patří myslivci. Bylo a je tomu tak i v Želešicích. Do roku 1945 provozovali myslivost německy mluvící obyvatelstvo, odsunuté v roce 1946. V roce 1945 byla nastolena národní správa pod vedením gen. Hanáka. Od roku 1946 do října 1948 honitbu obhospodařovali samostatní nájemci p. Josef Chaloupka učitel zdejší školy a gen. Hanák. Poté nastalo zlidovění myslivosti na základě Ďurišova zákonu /min.zemědělství/. Byla utvořena Myslivecká společnost s počtem členů 17 23 členů. V roce 1963 došlo k dalšímu zlomu dle nového zákona o myslivosti zanikly honitby, které měly menší výměru než 500 ha toto se týkalo obce Hajany jejichž honitba po dohodě byla přičleněna k Želešicím a počet členů se zvýšil na 30. Až do roku 1980 se pohyboval stav členů od 30 36. V r. 1980 se začalo opět manipulovat s honitbami začaly se tvořit velké celky některé honitby zanikly Modřice + Rajhrad a část těchto honiteb dle hranic silnice, dráha, vodní toky byly přiděleny k Želešicím a počet členů se zvýšil na 48. Tento stav trval až do roku 1992 kdy se honitby rozdělily opět dle katastrálních hranic a Želešice zůstaly zase jen z Hajany s počtem členů 24, který s malými odchylkami trvá dodnes. V pohledu do minulosti lze říci, že práce převládá nad zábavou a každého z nás to stojí i nějaké finanční částky na nákup krmiv na mysl. zařízení, nájemné apod. Pro informaci uvádím jaké byly výřady dříve: - r. 1954 zajíc 800 ks, bažant 780 ks, srnčí 30 ks, králík 6000 ks. - r. 2006 zajíc 14 ks, bažant 109 ks, srnčí 28 ks. - r. 2012 zajíc 44 ks, bažant 64 ks, srnčí 22 ks, černá zvěř 7 ks, kuny 19, jezevec 9 ks, lišky 21 ks. Závěrem lze konstatovat, že myslivost a myslivci se sžili s obcí, že tu žijeme společně, řešíme problémy naše i obecní, snažíme si vycházet vstříc a věřím, že tomu bude i v budoucnu. 55 roků fotbalové tradice Sprortování v Želešicích má velkou tradici. V Želešicích byl v roce 1898 založen jeden z nejstarších, ne-li vůbec nejstarší gymnastický klub, turnverein - obdoba českého Sokola. Tento spolek se věnoval především vypnutí hrudi ke slunci tedy prostným a cvičení na nářadí. Zatímco v některých okolních obcích existovaly české tělovýchovné spolky, jejichž náplní činnosti byla mimo mnohé jiné aktivity i kopaná, v Želešicích se tento sport před válkou nikdy organizovaně neprovozoval. Poválečné změny s sebou přinesly i změny místních poměrů. Velká část nových obyvatel přišla do Želešic z nedalekého Ořechova a právě lidé z Ořechova s sebou přinesli do Želešic kopanou. V roce 1946 došlo k založení Sokola v Želešicích. Po roce 1948 sice došlo k postupné likvidaci sokolského hnutí, ale tělovýchovná organizace se už v Želešicích udržela a nadále na dlouhá léta působila pod názvem TJ Sokol Želešice. všechny změny měly přispět k lepším výsledkům u mysliveckého hospodaření nebylo to vždy pravda. Za trvání mysliveckého sdružení se vystřídalo v tomto sdružení celkem 85 občanů Želešice, Hajan, Přízřenic, Modřic, Popovic, Rajhradu a Brna. V průběhu trvání mysliveckého sdružení jsme byli oceněni různými vyznamenáními, plaketami a diplomy. V r. 1954 jsme byli nejlepší honitbou na okrese Brno-venkov. V r. 1959 navázalo myslivecké sdružení Družbu s polovinickým sdružením Stupava, která trvá dodnes. Původně jsme začali po myslivecké stránce, pak družba přešla v kamarádství jednotlivých rodin. Členství v MS není jednoduchá záležitost, Založení tělovýchovné organizace bylo však pouze prvním krokem k tomu, aby se v Želešicích začal hrát fotbal. Místním fotbalistům prozatím nezbývalo, než hrát za přespolní Ořechov. Aby bylo možné kopanou provozovat na soutěžní úrovni i v Želešicích, bylo třeba mít v prvé řadě hřiště. Mladí fotbaloví nadšenci zpočátku využívali plácek za kulturním domem. I původní myšlenky na zbudování regulérního hřiště se ubíraly do této části obce. Tento záměr vzal však brzy za své, protože v uvažované lokalitě byla plánována výstavba objektů místního JZD. Nicméně 3. 10. 1956 se sešel výbor Národní fronty. Výsledkem tohoto jednání byl záměr upravit pro účely fotbalového hřiště pozemek za mlýnem. O pár dní později byl zvolen přípravný výbor, jehož předsedou se stal Jan Peška.

První utkání sehráli fotbalisté Želešic 15. června 1958 s týmem Rudé Hvězdy Brno C. Želešice toto historické utkání prohrály 1:4. Mužstvo nastoupilo v sestavě: Rudolf Polášek, Jiří Škorpík, Jan Dvořák, Ludvík Červený, Vlastimil Milotínský (Jaroslav Látal), Arnošt Vaněk (Ladislav Šmíd), Ivan Sedlák, Zdeněk Dvořák, Zdeněk Sedlák, Bohumil Vajgrt, Bohumil Kopečný. Jedinou branku Želešic vstřelil Zdeněk Sedlák. Dalším milníkem v historii želešické kopané se stala neděle 31. 8. 1958. V tento den nastoupili želešičtí hráči ke svému prvnímu mistrovskému utkání v historii. Jejich soupeřem se stal tým ze sousedních Modřic. Želešice porazily modřický Slavoj na jeho hřišti 1:0. Mužstvo se hned v první sezoně stalo vítězem IV. třídy a postoupilo do III. Třídy. Hned v následující sezoně 1960/1961 muži vyhráli i III. třídu a poprvé postoupili do okresního přeboru. V tomto období se objevuje v týmu i legendární hráč československé hokejové reprezentace Slavomír Bartoň. Na konci roku 1989 došlo v České republice k všeobecně známým politickým změnám. Tyto změny se odrazily i ve změně názvu a od roku 1990 je používán název TJ Viktoria Želešice, podle v minulosti mezinárodně proslulých ovocnářských školek Victoria Baumschule. V průběhu devadesátých let postupně začíná konkrétní obrysy získávat i sen všech želešických fotbalových příznivců, sen o travnaté hrací ploše. Slavnostní otevření nově vybudovaného travnatého hřiště se konalo 23. června 2001. V soutěžním ročníku 2002 / 2003 se hráčům Želešic podařil po dlouhých letech v nižších soutěžích postup do okresního přeboru, kde hraje želešický tým i nyní. V fotbalové sezoně 2012 2013 skončily týmy želešických fotbalistů na: - muži 7. místě - dorost (spojené mužstvo Želešic a Ořechova) 3. místě - žáci 5. místě Neznám lepší ocenění, než je úsměv na tváři dítěte Myslím, že s tímto souhlasí každý z vás, kdo denně s malými dětmi pracuje, žije, kdo se jim věnuje! Pojďte se mnou - prosím - nahlédnout do činnosti naší Mateřské školy v Želešicích. Ve školce pracuje šikovný a vstřícný kolektiv osmi zaměstnankyň, který tvoří sedm pedagogických pracovnic a paní školnice. S těžkými pracemi nám pomáhá školník Základní školy. Školku navštěvuje 68 dětí, které jsou rozděleny do čtyř tříd (Medvídci, Zajíčci, Ježečci a Myšky). Do tříd docházejí děti různého věku. Kromě třídy Myšek, kde jsou povětšinou děti nejmladší nově vstupující do systému předškolního vzdělávání. Myšky si hrají a předškolně se vzdělávají na pronajatém odloučeném pracovišti v učilišti na ulici Sadová. který připravuje Školní jídelna pod vedením paní Kvardové, pravidelně najdeme zeleninu, luštěniny, ovoce, ale i kuskus, ryby, drůbeží maso a další zdravé potraviny. V průběhu roku se ve školce střídají různé zábavní akce, naučné programy i cesty za poznáním. Letošní paleta těchto činností byla pestrá. Za dětmi přijely různé herecké skupiny s pohádkami o zvířátkách a kamarádech (Africká pohádka, Kašpárek a zvířátka, Dobrodružství veverky Zrzečky atd.), ale třeba o strašidelných povinnostech hygienických čištění zoubků, umývání rukou a špatném chování mezi kamarády (Kouzelný kolotoč pohádek, Vánočníček). Hudební program Procházka hudbou naše děti velmi pobavil. Dokonce i učitelky se pohybovými dovednostmi herce velmi pobavily! Velmi povedenou každoroční akcí je Den tatínků a dědečků, kdy si děti společně s tatínky či dědečky celé odpoledne ve školce hrají a plní úkoly. Potvrzuje se tu, že i tatínci jsou bytosti hravé a dravé ve snaze o dosažení nejlepšího výsledku. A společně s dětmi jim veškeré činnosti včetně přišívání knoflíků šly letos takříkajíc od ruky. Učitelky v rámci výchovně-vzdělávacích činností rozvíjejí u dětí sociální a pracovní dovednosti, které jim umožní začlenit se do kolektivu a později snáze přestoupit do základní školy. Dbají na správný rozvoj osobnosti dětí a jejich psychomotorický vývoj. Děti jsou vedeny ke zdravému životnímu stylu pravidelně zařazujeme do programu pohybové aktivity, spoustu času trávíme venku na naší zahradě nebo podnikáme pěší výlety do přírody v okolí. V jídelníčku, Ve vánoční době plné očekávání a dětského těšení učitelky s dětmi nazdobí stromeček jak ve školce, tak i školkový stromeček na Vrbkově náměstí. Vyrábějí výrobky na vánoční výstavu, která bývá z důvodu malých prostor ve školce pořádána v sále Cukrárny U kulaté. V letošním roce byla výstava

zahájena Vánoční pohádkou. A jako třešinku na vánočním těšení si chystáme besídku pro rodiče spojenou s vánoční dílničkou, odkud si kromě krásných vánočních pocitů děti odnášejí výrobky, které si vyrobily společně s rodiči. V lednu se do školky, za odměnu za první vysvědčení, na jeden den vracejí děti z první třídy. Celé dopoledne si mohou hrát ve své bývalé třídě, ale na oběd už musejí do školní jídelny a pak zase zpátky do lavic. Další akcí přinášející dětem radost je karneval. Rej masek a pohádkových postaviček v sále Cukrárny u Kulaté se stává v naší školce každoročně se opakující akcí očekávanou jak dětmi, tak i jejich rodiči. Blažené úsměvy na rtech dětí jsou velmi povzbuzující pro naši práci. Podobné uspokojení jsme pocítily, když jsme pozorovaly vykulené oči a vysmáté obličeje při návštěvě Bonga. I letos jsme dětem totiž oblékly žlutá trička s nápisem MŠ Želešice, a vyrazily s nimi do tohoto zábavní centra v Brně. Kdo ho zná, jistě chápe, když popíšu náš návrat větou: přijely jsme zpocení jak myši, ale povedlo se! Nikdo se nezranil a všechny děti (až na výjimky) byly poslušné. Další akce se točí kolem Velikonoc. Velikonoční výstava, velikonoční dílna s rodiči, barevný týden. Velmi vydařený a pro děti pozitivní byl týden Zvířátka ve školce, kdy byly na chodbě školky umístěny klece a terária s různými mazlíčky morčetem, křečky, potkany, suchozemskou želvou a agamou Rychlonožkou. Učitelky je společně s dětmi každé ráno krmily a děti mohly pod dozorem učitelek pozorovat život těchto zvířat. Školku navštívil také pan Macháček z místního mysliveckého spolku a poutavě vyprávěl dětem různé zajímavosti o lesních zvířatech. Velmi příjemnou jarní akcí byl i Kloboučkový den, v němž si děti ve školce nazdobily svoje kloboučky a čepičky a kloboučkovým průvodem si zašly na první jarní zmrzlinku do Cukrárny U kulaté. Zažily i rej čarodějnic a čarodějů na školské zahradě. V květnu spolu s učitelkami připravily pro své maminky besídku a dárečky k jejich svátku. V červnu se také školka vypravila na tradiční výlet a tentokráte do zoologické zahrady v Jihlavě. Počasí nám i přes všechny neblahé předpovědi vyšlo vstříc a mohli jsme krásně prožít tento den mezi zvířaty z různých kontinentů světa a účastnit se doprovodného programu. Také precizně připravená Šipkovaná pro děti z naší Mateřské školy a děti ze Základní školy na ulici Sadová vyvolala úsměv na rtech všech dětí a zanechala příjemné vzpomínky na krásně strávené dopoledne. Kolektiv zaměstnankyň z naší mateřské školy připravil v loňském školním roce i dvě, řekněme, velkolepé akce pro všechny děti ze Želešic a to listopadové Světélkování, kdy jsme společně na školním hřišti pouštěli Balónky štěstí a pak jsme se vydali průvodem s vyrobenými nebo koupenými světýlky po cestách napříč Želešicemi a červnový Den dětí pod názvem Vzhůru na palubu.

Kromě všech zábavních akcí pro děti Mateřská škola uskutečnila i jinak zaměřené podpůrné programy pro děti a rodiče. Například logopedická depistáž paní logopedky ve školce napomohla rodičům při rozhodování v přípravě správného mluvení dětí, nebo vyšetření zraku přímo v Mateřské školce ve většině případů ubezpečila rodiče, že zrak jejich dětí se vyvíjí tak jak má. Dalším, a to přímo, stěžejním projektem byl projekt Edukativně stimulačních skupinek pořádaných pro předškolní děti. Děti se v něm společně s rodiči, paní učitelkou Alenou Pařilovou a panem ředitelem Mgr. Františkem Strakou hravou formou připravovaly na vstup do první třídy základní školy. Jak panu řediteli Strakovi, tak paní učitelce Pařilové bych ráda touto cestou vyslovila obrovské poděkování za jejich práci v tomto projektu. Děkuji! Jen v hrubých obrysech jsem nastínila život v naší Mateřské škole v Želešicích. Děkuji na tomto místě všem pedagogickým pracovnicím za jejich práci, taktéž mé poděkování patří zřizovateli Obci Želešice za vstřícný postoj, aktivní přístup k fungování školky a pomoc při jejím provozování, sponzorům a všem, kteří mateřské škole materiálně, prací nebo finančně pomáhají. Pěkné prázdniny! Ilona Vildová, ředitelka MŠ Želešice Badminton v Želešicích slaví 20. let Badminton je sport, který v posledních několika málo letech zaznamenal obrovský vzestup popularity. Objevily se specializované haly, kde je někdy problém sehnat volné místo, prakticky každý týden se hraje větší či menší badmintonový turnaj. V Želešicích se badminton začal hrát už v době, kdy se jednalo o poněkud exotický sport, známý hlavně díky plážové podobě, a který provozovalo ne mnoho nadšenců, a pozdější popularitu by mu málokdo předpovídal. Jak to v Želešicích celé začalo? V roce 1992 se konaly Olympijské hry v Barceloně a badminton měl na této olympiádě svoji premiéru. Zlaté medaile si tehdy odnesly indonezské superstar a pozdější manželé Alan Budikusuma a badmintonová legenda Susi Susanti. Nic vám ta jména neříkají? Nevadí. Tehdy ještě Československo v Barceloně reprezentoval Tomasz Mendrek a Eva Lacinová. A někde v publiku našim hráčům držel palce Igor Pánek, učitel tělocviku z Želešického Středního odborného učiliště. A tahle hra ho dostala. A protože učiliště mělo tělocvičnu, kam se badminton vešel, přesvědčil svého kolegu a pozdějšího ředitele SOU Marka Kňažíka, nakoupilo se jakési vybavení, pobláznilo se několik dalších kolegů a začalo se zkoušet. Mezi prvními nadšenci byl i Víťa Andrlík, který jako jediný z původní party zůstal a absolvoval s želešickým badmintonem všech dvacet sezon. Důležité však je, že Víťu pojil příbuzenský vztah s Martinem Kolářem, který v té době hrál soutěžní badminton za tým brněnské Univerzity. A díky tomu se tým SOU pár měsíců po svém neoficiálním vzniku přihlásil do soutěže brněnské městské oblasti. Mimochodem Martin se o několik sezon později objevuje v řadách želešického týmu, kde působí doposud. Víťa Andrlík má zásluhu i na další důležité záležitosti. Badmintonový tým potřebuje minimálně čtyři pány a dvě dámy. Panové k dispozici byli, dámy nikoli. Mezi kolegyněmi se nenašly a tak se hledalo jinde. Víťa, který působil jako instruktor autoškoly uspěl a do rodícího se týmu přivedl Leonu Lžičařovou a Markétu Čečilovou. A mohlo se začít. První soutěžní sezona ukázala, že to nebude tak jednoduché. Tým SOU Želešice nebodoval ani v jednom zápasu a ukončil sezonu se skóre 7:57, kdy navíc minimálně tři body získal díky skrečovaným utkáním soupeřů. Hned v následující sezoně opouští učiliště a tím i želešický badminton jeho duchovní otec Igor Pánek a někteří další nemají po výprasku z předchozí sezony mnoho chuti pokračovat. Víťa Andrlík proto oslovuje několik místních, které zná a do týmu přichází Jožan Burda a hlavně Roman Veselý. Ten se brzy stává hráčskou jedničkou a později přebírá vedení týmu, který vede doposud. Ačkoli v týmu působí i další členové původního kádru, trojice Andrlík, Veselý, Burda odehraje podstatnou část sezony na mužských postech. Mezi dámami se nově objevují Věra Hlinková, Broňa Veselá a Irena Andrlíková, ale hlavní oporou a singlovou jedničkou zůstává Leona. Sezona ovšem nekončí o mnoho lépe než ta předchozí. Za zmínku stojí zápas Roman Veselého s legendou brněnského badmintonu Pepou Kusým. První set 15:7 pro Romana a Kusého nezapomenutelná věta: Co ti dávají nažrat, že tak lítáš. Asi to byl první vyhraný set v mužském singlu vůbec. Na konci sezony přichází nápad, uspořádat nebodovaný individuální turnaj, kterých se v té době mnoho nehrálo. Sponzorem, který přispěl na zajímavé ceny a občerstvení pro hráče se stala společnost KOR Brno, která provozovala restauraci Bobr Centrum v Želešicích a díky tomuto spojení se 20. května 1995 hrál první turnaj Bobr Cup, který bude zřejmě navždy patřit do historie

jihomoravského badmintonu jako jeden z prvních (ne-li vůbec první) komerčních turnajů. Další sezona znamenala příchod dalších místních hráčů, dvou Jirků, Marečka a Chytky a Kamila Holemáře. Jirka Chytka se stal postupně další nedílnou součástí želešického týmu a působí v něm do současnosti. Jirka se taky hned ve své první sezoně postaral o první mužskou singlovou výhru, když na pozici týmové trojky udolal ve třech setech Tomáše Peslara ze silného VSK FS Brno. Ve stejném utkání potrápil ve třech setech Roman Veselý na postu jedničky svého jmenovce Tomáše, se kterým o rok dřív uhrál jeden jediný míček a který se o dvě sezony později vyšplhal až do první stovky republikového žebříčku. Něco se děje. Ono to nakonec přeci jen půjde. V následující sezoně tým poprvé neskončil poslední, ale stalo se tak pouze díky vyloučení Břeclavi ze soutěže. Sezona sice znamenala další drobné individuální úspěchy, ale tým stále čekal na první bod z regulerně odehraného zápasu. A čekání pokračovalo až do sezony 1999/2000. Ve třetím kole soutěže se Želešice potkaly s nováčkem soutěže BC Lithotex Ždár n. Sázavou a zvítězily doma 7:1. To už se k týmu přidal další hráč Radim Sedlák a jeho pozdější manželka Petra, tehdy Gatová a spolu s nimi Marcela Gatová. Pouhý den po slavné výhře přichází další výsledek, který vstoupí do dějin klubu. Do Želešic přijel v sezoně téměř neporazitelný tým z Jihlavy a po sedmi zápasech bylo jasné, že si výhru neodveze, protože Želešice fantasticky vedly 4:3. V posledním mixu to v prvním setu vypadalo na senzaci, ale Jihlava tak velké překvapení nepřipustila. Želešice uhrály první body a neskončily poprvé na posledním místě. Podpora ze strany SOU je v té době už minimální a tým hraje pod jeho hlavičkou spíše ze setrvačnosti. Pro sezonu 2000/2001 se rozhoduje pro změnu a stává se součástí místní tělovýchovné jednoty TJ Viktoria Želešice, jako jeden z jejích oddílů. Domovskou halou, bez které badminton provozovat nelze, zůstává nadále tělocvična SOU. V následující sezoně dochází ke kompletní obměně dámské části týmu. Odchází Petra i Marcela Gatovy a na jejich místo se podaří před sezonou získat tři nové tváře z Brna, sesterské trio Jana, Dana, Lenka Stojanovy. Holkám nechybí nadšení, ale začínají v podstatě od začátku a tak se tým výsledkově musí spoléhat především na svou mužskou část a to v nabité soutěži nestačí. V sezoně 2002/2003 pokračuje tým v prakticky nezměněné podobě, ale tentokrát se daří získávat body s rovnocenými soupeři a tým se znovu odpoutal ode dna tabulky. Další sezona přináší důležitou změnu v ženském obsazení. Sesterské trio zůstává pohromadě, ale jenom tak zkusit si to přichází Renata Matušková z Prštic a už na začátku sezony je jasné, kdo se stane pro nadcházející období ženskou jedničkou. Renči chvíli trvalo, než se rozkoukala i v zápasech, ale potom uhrála důležité body se slabšími soupeři a tým se na konci sezony pohyboval uprostřed tabulky a definitivně přestal být týmem, který rozdává body a je snadným soustem. Do následující sezony přichází do Želešic přichází zmíněný Martin Kolář, ale odešly sestry Stojanovy a náhrada se hledala obtížně. Renatu nakonec před sezonou doplnily Alena Plchová a Jarka Pajkanovičová, která pro svou nezničitelnost a nadšení brzy získala přezdívku motorová myš. Sezona 2006/2007 přinesla jeden důležitý zlom pro celý badmintonový sport. Došlo k zásadní změně pravidel a namísto počítání do 15 bodů se ztrátami se začalo hrát do 21 bodů bez ztrát. Badminton tak získává novou dynamiku a stává se i zajímavějším pro televizní přenosy. Začíná se rodit nový masový fenomén hra jménem badminton. V průběhu následující sezony se tým rozrůstá o další dámy, Margitu Pézovou, Petru Gesheidtovou a hlavně o Bohdanu Oberfrancovou. Složení týmu, který bude hrát následující sezony až do součastosti je kompletní: Víťa Andrlík, Roman Veselý, Jirka Chytka, Radim Sedlák, Martin Kolář, Renata Matušková, Bohdana Oberfrancová, později navrátivší se Petra, teď už Sedláková a Jarka Pajkanovičová. Na konci roku 2007 odchází ze Želešic definitivně Střední odborné učiliště a vzhledem k nevyjasněným nájemním vztahům musí TJ Viktoria druhou polovinu soutěže odehrát na hřištích soupeřů nebo v náhradních prostorách. Přesto nehraje nejhůř a znovu se posunuje výše. Následují další sezony, kdy tým Viktorie hraje ve stabilním složení a je i stabilní součástí Městské badmintonové soutěže, která ovšem zahrnuje týmy ze tří krajů. A tak Želešice soupeří s týmy nejen z Brna, ale z Jihlavy, Ždáru n. Sázavou, Uh. Hradiště, Zlína, Chropyně nebo Hustopečí, Břeclavi či Podivína. Na jižní Moravě bude jen málo lidí, kteří mají co do činění s badmintonem a neví nic o Želešicích. V roce 2009 se koná jubilejní, ale taky prozatím poslední 15. ročník turnaje BobrCup. V následujícím roce je v tradičním červnovém termínu problém s popraskanou podlahou v hale a navíc termín koliduje s obnovenými želešickými hodami. Objevuje se celá řada nových turnajů ve velkých halách, kterým se regulérními dvěma kurty těžko konkuruje a jiný vhodný termín se hledá velmi obtížně. V sezoně 2011/2012 se Městské soutěže zúčastnil rekordní počet týmů a želešické Viktorii se v jedné z nejpovedenějších sezon podařilo proklouznout v silné konkurenci až do finálové skupiny. Tam především díky zraněním už neuspěla a skončila celkově šestá. Na konci sezony však bylo rozhodnuto o vzniku nové soutěže, 4. ligy a Viktoria získala právo do této ligy postoupit. Vzhledem k úzkému kádru s věkovým průměrem přes čtyřicet se však tohoto práva zřekla a zůstala v Městské badmintonové soutěži. Zatím poslední sezona přinesla nejlepší umístění v historii klubu. Reorganizované soutěže se zúčastnilo devět týmů. Viktoria do soutěže nevstoupila úplně nejlépe a začátek sezony byl po výsledcích z předchozí sezony zklamáním. Po novém roce ale přišla série výher v čele s nečekaným vítězstvím nad suverénní a nakonec první Chropyní a i díky ostatním výsledkům se Želešicím podařilo na poslední chvíli znovu proklouznout do finalové části, tentokrát čtyřčlenné. Viktoria nakonec získala celkové třetí, medailové místo. Ještě to nevzdáváme. A kdyby se chtěl někdo mladší přidat, rádi ho přivítáme. Bylo by škoda, kdyby s badminton v Želešicích nepokračoval. Trénujeme těměř každé úterý od 19 hodin v hale na Sadové. Přijďte si to zkusit, bude vás to bavit. Roman Veselý, předseda oddílu badmintonu http://bkviktoria.czechian.net/

Na fotbalovém hřišti v Želešicích se uskuteční promítání letního kina ve dnech 3. 8. - 5. 8. 2013 od 21,00 hod. - Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka - Signál - Probudím se včera vstupné dobrovolné ŽELEŠICKÝ ZPRAVODAJ vydává Obec Želešice, 24. dubna 16, 664 43 Želešice, IČ: 00282952, reg. č. MK ČR E 17347. Náklad 450 výtisků, určeno k bezplatné distribuci. Vychází 4x ročně, uzávěrka: 15. února, 15. května, 15. srpna, 15. listopadu. Příspěvky občanů nejsou redakčně upravovány, nepodepsané příspěvky nebudou zveřejněny. Grafická úprava: NOVPRESS s.r.o. Tisk: Tiskárna NOVPRESS s.r.o., nám. Republiky 15, 614 00 Brno, e-mail: tisk@novpress.cz, www.novpress.cz