Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika VÝZNAM DOBROVOLNICTVÍ PRO NEZISKOVÉ ORGANIZACE The importance of volunteering for a non-govermental organizations Bakalářská práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Stanislav Kutáček Autor: Kateřina BÍLÁ Brno, duben 2008
Jméno a příjmení autora: Kateřina Bílá Název bakalářské práce: Význam dobrovolnictví pro neziskové Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: organizace Rok obhajoby: 2008 The importance of volunteering for a nongovermental organizations veřejné ekonomie Ing. Stanislav Kutáček Anotace Předmětem bakalářské práce Význam dobrovolnictví pro neziskové organizace je rozbor výhod a nevýhod vyplývající ze zákona o dobrovolnické službě pro NNO na příkladu konkrétní nevládní neziskové organizace. První část je zaměřena na popis dobrovolnictví v České republice a zahraničí včetně legislativy. Druhá část obsahuje popis managementu dobrovolnictví na Sluňákově centru ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. V poslední části je zhodnoceno, jaké výhody a nevýhody přináší zákon o dobrovolnické službě pro Sluňákov a navrženy úpravy stávající legislativy. Klíčová slova Nevládní nezisková organizace, dobrovolník, dobrovolnická služba, akreditace dobrovolnického programu, Sluňákov centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. Annotation The main goal of this thesis is to analyse the advantages and disadvantages of the Czech voluntary law on the example of a particular non-govermental organization. The first part is focused on the definition of volunteering and its position in the law system in the Czech Republic and in other countries. The aim of the latter part is to evaluate advantages and disadvantages of the Czech volunteering law for Sluňákov and to propose changes to the current law. Keywords non-govermental organizations, volunteer, volunteer service, accreditation, Sluňákov Centre for Ecological Activities of the City of Olomouc.
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Ing. Stanislava Kutáčka a jen s použitím citovaných pramenů. V Olomouci, 30.3.2008 podpis
Obsah: ÚVOD 5 1. POJEM DOBROVOLNICTVÍ A PRÁVNÍ ÚPRAVA 7 1.1. DOBROVOLNICTVÍ 7 1.1.1. DEFINICE DOBROVOLNICTVÍ 7 1.1.2. HISTORIE DOBROVOLNICTVÍ A SOUČASNÝ STAV 9 1.1.3. FORMY DOBROVOLNICTVÍ 10 1.1.4. DOBROVOLNICTVÍ V ZAHRANIČÍ 13 1.2. PRÁVNÍ ÚPRAVA DOBROVOLNICTVÍ 16 1.2.1. ČESKÁ REPUBLIKA 16 1.2.2. ZAHRANIČÍ 18 2. PŘÍPADOVÁ STUDIE 20 2.1. O ORGANIZACI SLUŇÁKOV 20 2.1.1. HISTORIE SLUŇÁKOVA 20 2.1.2. ČINNOST SLUŇÁKOVA 21 2.2. DOBROVOLNÍCI NA SLUŇÁKOVĚ 22 2.2.1. DOBROVOLNICKÉ CENTRUM 22 2.2.2. JAKÉ ČINNOSTI MŮŽOU DOBROVOLNÍCI NA SLUŇÁKOVĚ VYKONÁVAT? 23 2.2.3. TYPY DOBROVOLNÍKŮ NA SLUŇÁKOVĚ 24 2.2.4. ZPŮSOBY ZÍSKÁVÁNÍ DOBROVOLNÍKŮ NA SLUŇÁKOVĚ 25 2.2.5. PRÁCE S DOBROVOLNÍKY V ORGANIZACI 25 2.3. VYUŽITELNOST ZÁKONA O DOBROVOLNICKÉ SLUŽBĚ 28 2.3.1. AKREDITACE A MOŽNÁ DOTACE PRO SLUŇÁKOV? 28 2.3.2. VÝHODY A NEVÝHODY AKREDITACE PRO SLUŇÁKOV A PRO DOBROVOLNÍKY 31 3. PŘÍNOS ZÁKONA O DOBROVOLNICKÉ SLUŽBĚ PRO OSTATNÍ NNO 34 ZÁVĚR 36 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 38 SEZNAM GRAFŮ A TABULEK 40 SEZNAM PŘÍLOH 41
ÚVOD V České republice se dobrovolnictví dostává pomalu do povědomí občanů a též pozvolna i do české legislativy. Různé instituce včetně nestátních neziskových organizací spatřují v dobrovolnictví velkou příležitost. Dobrovolnictví u nás má samozřejmě také svou dlouhou historii, není to pro nás úplná novinka. Vždyť spousta nestátních neziskových organizací by bez přispění dobrovolníků ani nevznikla. Od vzniku prvních NNO už uběhlo několik let a některé organizace se začínají profesionalizovat. A totéž platí i o práci s dobrovolníky v těchto organizacích. Tato potřeba profesionalizovat a právně ošetřit dobrovolnictví vyústila v roce 2002 ve vyhlášení zákona o dobrovolnické službě 1. Tento zákon ovšem neupravuje veškerou dobrovolnou činnost a pro různé organizace je různě využitelný. Už jen počet dobrovolníků se u organizací liší a koordinace u vyššího počtu dobrovolníků je nezbytná. A právě výdaje na koordinaci s dobrovolnickou činností řeší zákon o dobrovolnické službě. Umožňuje na některé činnosti získat státní podporu. Pro některé organizace tento zákon znamenal dodatečnou finanční podporu. Cílem mé práce je zhodnotit výhody a nevýhody, které pro NNO vyplývají ze zákona o dobrovolné službě. Práce je rozčleněna na část teoretickou a na část věnující se případové studii. V teoretické části v první kapitole jsem se zabývala definicí pojmů dobrovolník a dobrovolnická služba. Popsala jsem formy dobrovolnictví, historii a stav dobrovolnictví v České republice a v zahraničí. V druhé kapitole jsem shrnula stav legislativy v oblasti dobrovolnictví v České republice a porovnala s legislativou jiných států. Užitečnost zákona o dobrovolnické službě jsem hodnotila pomocí případové studie. Vybrala jsem si za tím účelem organizaci Sluňákov centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s., kterou dobře znám a kde pracuji jako koordinátorka dobrovolníků. Popsala jsem danou organizaci, její činnost, práci s dobrovolníky v této organizaci a způsob zapojení dobrovolníků do činnosti organizace. Zamyslela jsem se 1 Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě). 5
nad možností akreditace Sluňákova dle zákona o dobrovolnické službě. Popsala jsem výhody a nevýhody akreditace pro dobrovolníky a pro Sluňákov. Na základě toho jsem popsala možné přínosy zákona o dobrovolnické službě pro NNO na příkladu této konkrétní nestátní neziskové organizace. Popsala jsem výhody a nevýhody pro NNO vyplývající z tohoto zákona. 6
1. POJEM DOBROVOLNICTVÍ A PRÁVNÍ ÚPRAVA 1.1. Dobrovolnictví 1.1.1. Definice dobrovolnictví Do roku 2002 nebyly termíny dobrovolník a dobrovolnictví oficiálně definovány zákonem. Tato slova byla používána v různých významech, a proto lidé a organizace pohybující se v oblasti dobrovolnictví cítili potřebu tyto termíny jasně definovat. Definice dobrovolnictví není důležitá jen pro rozdělení činností, které jsou a nejsou dobrovolnické. Hlavním důvodem byla akreditace stanovených dobrovolnických činností a možnost získat finance ze státních dotací na danou dobrovolnickou službu. Dobrovolník je definován jako ten, kdo dává část svého času, energie a schopností ve prospěch činnosti, která je časově i obsahově vymezena. Za tuto činnost nedostává finanční odměnu, ale často nedocenitelný dobrý pocit z pomoci ostatním, získává zkušenosti a nezřídka i přátelství. Dobrovolnictví je svobodně zvolená činnost, konaná ve prospěch druhých bez nároku na odměnu 2. Dle Tošnera (2002) 3 je dobrovolník člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti. Role dobrovolníka je vymezena tak, aby se příjemce pomoci na ni mohl v dohodnutém rámci spolehnout. Novotný (2003) 4 definuje dobrovolníka jako člověka, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí či společnosti. Rok 2001 byl vyhlášen rezolucí Valného shromáždění OSN č. 52/17 z 20. listopadu 1997 na návrh japonské vlády za Mezinárodní rok dobrovolníků. Několik zemí reagovalo vytvořením zákona upravujícím dobrovolnictví, protože na jedné straně 2 www.dobrovolnik.cz [online] http://www.dobrovolnik.cz/d_coje.shtml, citováno dne 18.4.2008 3 TOŠNER, J.SOZANSKÁ,o.: Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizaci. Praha, 2002. 4 NOVOTNÝ, M a kol.: Dobrovolnictví středoškoláků..praha, 2003. 7
jsou dobrovolníci považováni za cenný zdroj k řešení problémů sociálních i pomoci při živelných katastrofách. Na druhé straně nasazení dobrovolníků naráží na řadu problémů při neexistenci právních předpisů 5. Prvního ledna 2003 vešel v platnost v České republice zákon č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě 6. Dle tohoto zákona může být dobrovolníkem fyzická osoba starší 15 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby na území České republiky nebo fyzická osoba starší 18 let, jde-li o výkon dobrovolnické služby v zahraničí, která na základě svých vlastností, znalostí a dovedností svobodně rozhodne poskytovat dobrovolnickou službu. Dobrovolnickou službou je dle tohoto zákona činnost, při níž dobrovolník poskytuje a. pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase, b. pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a), nebo c. pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací. Za dobrovolnickou službu se přitom nepovažuje činnost týkající se uspokojování vlastních zájmů, anebo je-li vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti anebo v pracovně právním vztahu, služebním poměru nebo členském poměru. Dobrovolnická služba je podle své délky dělena na krátkodobou nebo dlouhodobou, je-li vykonávána dobu delší než tři měsíce. 5 econnet [online] www.ecn.cz, citováno dne 15.4.2008 6 Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě). 8
Zákon sice ukotvuje pojem dobrovolník a dobrovolnická služba, ale tato definice se vztahuje pouze na zákonem vyjmenované činnosti. Organizace a dobrovolníci, kteří nemají zájem o státní podporu, nemusí tedy naplňovat podmínky tohoto zákona. Nicméně se definice v zákoně s definicemi uvedenými výše obsahově shodují dobrovolník činnosti vykonává z vlastní vůle, bez nároku na odměnu a ve prospěch jiných lidí. V zákoně je oblast dobrovolnické služby vymezena konkrétně. 1.1.2. Historie dobrovolnictví a současný stav V této kapitole čerpám ze zdrojů Tošner a Sozanská (2005) a z internetových stránek www.dobrovolnik.cz 7, pokud není uvedeno jinak. Schopnost lidí vzájemně si pomáhat lze vysledovat v každé kultuře či společnosti. Vzájemná pomoc tvoří základ lidské společnosti i samotného dobrovolnictví. Proto dobrovolnictví není v lidské společnosti žádnou novinkou. Dobrovolnictví v pravém slova smyslu se na území České republiky dočkalo rozmachu v 19. století v souvislosti s rozvojem vlasteneckých spolků k podpoře umění, kultury, vědy a vzdělání. Po roce 1918 došlo k rychlému rozvoji dobrovolných organizací se silným národnostním prvkem. Častým cílem vzniklých organizací různých organizačních forem byla podpora národního vědomí. Příkladem dobrovolných organizací první republiky jsou Československý červený kříž, Masarykova liga proti TBC. Státní statistický úřad ve třicátých letech zjistil, že dobrovolných spolků se na území Československa nacházelo 5140 (Tošner, 2005). Nejvíce se zabývaly budováním a spravováním různých ústavů a zařízení (chudobince, ozdravovny, sanatoria, ústavy pro choré, útulky pro studenty, jesle, poradny pro matky, prázdninové osady apod.). Tento vývoj příznivý pro zakládání a růst dobrovolnických organizací byl přerušen německou okupací a následně vznikem socialistického státu. Některé organizace byly zrušeny, jiné reorganizovány a sdruženy pod záštitu státu. Nezávislé 7 Dobrovolník [online], http://www.dobrovolnik.cz/d_hist.shtml, citováno dne 18.4.2008 9
organizace byly pronásledovány a likvidovány. Byly rušeny všechny církevní charitativní organizace. K obnově veřejného neziskového sektoru potažmo i dobrovolnictví došlo až po roce 1989. Došlo k znovuobnovení zaniklých organizací a hojnému zakládání nových, jejichž zrod stál právě na nadšení a svépomoci skupin občanů. Vzniklo nebo bylo obnoveno i několik organizací z oblasti ochrany přírody: např. Český svaz ochránců přírody, Hnutí Brontosaurus. Často z počátku mohly tyto organizace fungovat pouze díky nadšení, dobrovolné pomoci a přispění zapálených lidí. Novým fenomén, který dokladuje rozvoj neziskového sektoru a dobrovolnictví, jsou nově vznikající dobrovolnická centra. Posláním dobrovolnických center je především propagace myšlenky dobrovolnické služby ve společnosti a vzájemné propojení organizací pracujících s dobrovolníky s cílem zapojení co největšího počtu obyvatel do řešení problémů komunity. V roce 1999 vzniklo v České republice první specializované pracoviště pro oblast dobrovolnictví HESTIA Národní dobrovolnické centrum Praha. Svá poslání realizují dobrovolnická centra mimo jiné i spoluprací s dalšími neziskovými organizacemi. Dobrovolnická centra vedou databázi organizací, které pracují nebo by s dobrovolníky chtěli pracovat a lidí, kteří se o dobrovolné činnosti zajímají. Dobrovolnické centrum tedy navzájem propojuje organizace, které hledají dobrovolníky se zájemci o dobrovolnou činnost. Dobrovolnická centra a další neziskové organizace zabývající se dobrovolnictvím spolupracují v rámci Koalice dobrovolnických iniciativ. Je to sdružení organizací zapojených do programu rozvoje dobrovolnictví. Její členy - dnes již více než 50 neziskových organizací z celé ČR - spojují společné programy nebo činnost dobrovolnických center. V roce 2002 byl přijat zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě, který vešel v platnost 1. ledna 2003. 1.1.3. Formy dobrovolnictví Dobrovolná občanská výpomoc 10
Tato forma dobrovolné pomoci se vyznačuje znaky jako samozřejmost, spontánnost a nečekání odměny. Motivací k dobrovolnictví je předpoklad reciproční pomoci. Lidé se v této situaci necítí jako dobrovolníci a nechtěli by být tímto slovem označováni. Tato forma je tradiční součástí jakékoli společnosti již od prvopočátku její existence. Dobrovolnictví vzájemně prospěšné Jedná se o dobrovolnou činnost, kterou členové sdružení, spolku či klubu vykonávají v zájmu realizace svých vlastních cílů. Po roce 1989 byla obnovena sdružení, kterým se v krátké době podařilo znovuvytvořit organizace ve velké míře postavené na dobrovolné práci svých členů. Vedle toho vznikly tisíce nových organizací, které od počátku stavěly svoji činnost na lidském nadšení a dobrovolné práci. Jedná se o mnoho kulturních, sportovních, dětských a mládežnických organizací, kde skupiny občanů dobrovolně, sami pro sebe a své přátele realizují řadu aktivit. Patří sem i organizace, které se snaží pomáhat svým členům, kteří jsou nějakým způsobem ve společnosti znevýhodnění, ať jsou to senioři, Rómové nebo handicapovaní - jejich činnost zpočátku vzájemně prospěšná často přerůstá do veřejně prospěšných služeb. Ve všech těchto sdruženích a spolcích jsou každoročně odpracovány desetitisíce hodin zdarma, které spolu s finančními i věcnými sbírkami přispívají ke zvýšení kvality života svých členů. Dobrovolnictví veřejně prospěšné Novým prvkem po roce 1989 je dobrovolnictví veřejně prospěšné, které vychází z ochoty občanů angažovat se svobodně a podle svého přesvědčení, ať již pro druhé nebo pro změny ve společnosti. Oproti vzájemně prospěšnému dobrovolnictví, kde obvykle počátečním impulsem je příslušnost k zájmové skupině, spolku či partě přátel, je u veřejně prospěšného dobrovolnictví na prvním místě potřeba být užitečný svému okolí, své komunitě. Platformou pro tento typ dobrovolnictví jsou převážně nestátní neziskové organizace, které se snaží získat pro svoji činnost dobrovolníky z řad veřejnosti. 11
Dobrovolnou pomoc jako veřejně prospěšnou činnost chápeme jako ochotu člověka dát část svého času a sil ve prospěch potřebné činnosti nebo člověka, aniž by s příjemcem pomoci byl před tím vázán přátelskými či jinými vazbami. Největší podíl dobrovolníků pracuje dle výsledků výzkumu NGROS a AGNES (Frič, 2001) pro organizace působící v oblasti sociálních služeb, kde 37 % z nich odpracovalo v průměru 189 hodin. Oblast, ve které pracuje druhý nejvyšší podíl dobrovolníků, je sport a rekreace. Zde v roce 1999 pracovalo 17 % dobrovolníků v průměru 190 hodin. Nejvyšší průměr dobrovolně odpracovaných hodin dosáhli dobrovolníci z oblasti mezinárodních aktivit a to 349 hodin (viz graf č. 1 a graf č. 2). Graf č.1: Podíl dobrovolníků pracujících v jednotlivých oblastech, N=366 dobrovolníků Graf č. 2: Průměrný počet hodin dobrovolně odpracovaných v jednotlivých oblastech, N=336 dobrovolníků politika profesní org. a odbory obrana práv a zájmů mezinárodní aktivity rozvoj obce, komunity náboženství ekologie organizování dobročinnosti kultura a umění vzdělání a výzkum zdraví sport a rekreace sociální služby 1,00% 4,00% 5,00% 5,50% 6,70% 8,60% 12,40% 12,60% 12,80% 13,50% 15,40% 16,90% 37,50% rozvoj obce a komunity náboženství politika kultura a umění organizování odbročinnosti obrana práv a zájmů vzdělání a výzkum sociální služby sport a rekreace zdraví ekologie profesní org.a odbory mezinárodní aktivity 87 96 106 111 112 132 172 189 190 199 210 247 349 Zdroj: Frič (2001:strana 62) Dobrovolná služba Tuto činnost lze chápat jako dobrovolný závazek se dlouhodobě, na dobu několika měsíců i let věnovat dobrovolné pomoci obvykle mimo svoji zemi. V ČR se tento typ dobrovolnictví objevuje po roce 1989, kdy do ČR přijela řada dobrovolníků z USA a dalších západoevropských zemí. Jejich činnost byla převážně zaměřena na výuku cizích jazyků. Postupem času vznikají v ČR organizace, které se věnují vysílání dobrovolníků do zahraničí a tak se do dobrovolné služby zapojují i občané ČR. Jsou to především mladí lidé, kteří se zúčastňují krátkodobých workcampů 8, ale i dlouhodobých dobrovolných pobytů v zahraničí. (Tošner a Sozanská, 2005) 8 mezinárodní tábory dobrovolnické služby trvající dva až tři týdny, dobrovolníci pomáhají při veřejně prospěšných projektech 12
Pojem dobrovolná služba je ustáleným pojmem, který se užívá v souvislosti s vykonáváním dobrovolnictví v zahraničí. V zákoně se ovšem s tímto pojmem nesetkáme. Zde se používá pouze pojem dobrovolnická služba. Dobrovolná služba se liší podle typu organizace, která dobrovolníky vysílá. Organizace poskytují dobrovolníkům různé výhody, jako jsou pojištění, kapesné, příspěvek na stravu a bydlení apod. Některé organizace pouze dobrovolníky vysílají, často však pracují recipročně. Působí zde i organizace zabývající se organizací dobrovolné pomoci při příležitostech, jako jsou volby do zastupitelských orgánů v nestabilních zemích nebo pomoc při odstraňování následků katastrof a válečných událostí. 1.1.4. Dobrovolnictví v zahraničí V následující kapitole jsem použity zdroje z Tošner a Socanská (2005) a Tošner Socanská (2002). Dobrovolnictví zahrnuje nejen činnost na místní a národní úrovni, ale také mezistátní a mezinárodní programy. Dobrovolníci hrají nezanedbatelnou roli v humanitárních programech OSN, obraně lidských práv, v procesu podpory demokracie. Rovněž kampaně na podporu zvyšování gramotnosti a ochrany životního prostředí by se bez pomoci dobrovolníků neobešly. Je zajímavé, že největší rozvoj filantropie a tedy i dobrovolnictví zaznamenaly zejména od 70. let dvacátého století země, které jsou symboly tržního hospodářství a kladou důraz na silné a samostatné jedince. Největší rozmach zaznamenalo organizované dobrovolnictví ve světě v posledních třiceti letech. Evropská tradice dobrovolnictví se odvíjí od práce církevních charitativních organizací a rozmachu spolkových hnutí v době rozvoje průmyslové výroby. Tento tradiční model zájmového dobrovolnictví byl v poslední době obohacen o systém dobrovolnických center podobně jako v Americe, avšak mezi jednotlivými evropskými zeměmi existují velké rozdíly co do počtu i fungování těchto center. V severní Americe se dobrovolníci angažovali nejen v církevních či jiných spolcích, jak tomu bylo od středověku v Evropě, ale tradice dobrovolnictví se zde rozšířila natolik, že velká část obyvatel Spojených států a Kanady cítí potřebu dělat něco 13
pro druhé, i když nejsou napojeni na nějakou konkrétní organizaci. V Severní Americe na rozdíl od Evropy existovala komunita vzájemně se podporujících občanů dříve, než byla vytvořena ústřední vláda, která zajišťovala základní funkce státu. Když přijeli první osadníci do Ameriky, vybudovali novou společnost založenou na dohodách uzavřených mezi svobodnými a rovnými lidmi. Život v nové zemi nebyl určován rozhodnutími vlády, ale spíše schopností lidí vzájemně si pomáhat. Dobrovolnictví zde tvoří přirozenou součást života, a to nejen v organizacích sdružených okolo určitého typu činnosti skautingu, charity nebo sportovních klubů, ale také ve formě pomoci občanské komunitě. Tyto aktivity organizují mimo jiné i nově zakládaná dobrovolnická centra, kterých od roku 1970 v USA vzniklo více než pět set. Průzkumy ukazují, že dnes se v USA do dobrovolné činnosti zapojuje 20 % populace. V Kanadě je to procento ještě vyšší až 25 % obyvatelstva (Tošner a Sozanská, 2005). Dobrovolnictví v Německu je dobře fungující. Zasluhuje se o to síť dobrovolnických center a agentur po celé zemi. Ve výměně dobrovolníků je Německo velmi aktivní zemí vysílající i přijímající. Skupiny dobrovolníků jsou napojeny na církve a jejich charitní zařízení, ve kterých se uplatňuje nejvíce dobrovolníků. Ve Francii se více než polovina dobrovolníků uplatňuje ve sportu, kultuře a rekreačních aktivitách. Asi 20 % dobrovolníků působí ve vzdělání a výzkumu a pouze 13 % pracuje v dobročinné péči zaměřené například na seniory či bezdomovce. V Nizozemsku leží hlavní díl odpovědnosti za dobrovolnictví na místních úřadech. Tak se obnovují dříve přirozené vztahy mezi na úrovni obce, města, ulice, které byly potlačeny intervencí silného sociálního státu. Vláda financovala vznik nových dobrovolnických center a připravila právní podmínky pro působení dobrovolníků v různých sférách. Ve Velké Británii má dobrovolnictví dlouholetou tradici díky vzájemné pomoci lidí v odlehlých oblastech venkova. Důraz je kladen především na propagaci dobrovolnictví mezi mládeží. Kromě národních dobrovolnických center existuje na vládní úrovni Active Community Unit, která koordinuje státní politiku dobrovolnictví. Zajímavé je srovnání počtu dobrovolníků v zahraničí (tab. č. 1). Nejvíce dobrovolníků využívá Rakousko, které je následováno Irskem. Dle zahraničních zkušeností připadá na jednoho evidovaného dobrovolníka jeden neevidovaný. 14
Objektivní údaje o počtech dobrovolníků v České republice neexistují. Organizace, které s dobrovolníky pracují, si nevedou přesnou evidenci 9. Tab. č. 1: Počet dobrovolníků v zahraničních státech Stát Irsko 30 Skotsko 6 Rakousko 53 Lucembursko 17 Spolková republika Německo Procento dobrovolníků z celkové populace 18 Nizozemí 28 Kanada 25 USA 20 Zdroj: Měsíčník Policista[online] http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/pol/0407/polic1_info.htm, 11.6.2008 9 Ministerstvo vnitra [online] http://www.mvcr.cz/2003/casopisy/pol/0407/polic1_info.html, 11.6.2008 15
1.2. Právní úprava dobrovolnictví 1.2.1. Česká republika Legislativně je dobrovolnictví ošetřeno zákonem č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě, který byl přijat v dubnu 2002 a vešel v účinnost 1. ledna 2003. Nová oblast dobrovolnictví nemá v právním řádu ČR žádnou historickou oporu. Zákon upravuje podmínky, za kterých stát podporuje dobrovolnickou službu, neupravuje podmínky dobrovolnické práce obecně. Ze zákona jsou vyňaty dobrovolné činnosti, na které se vztahují jiné zákony dobrovolníci Českého červeného kříže, dobrovolní hasiči, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby atd. ( 1 odst. 2). V důvodové zprávě k zákonu č. 198/2002 Sb. o dobrovolnické službě je uvedeno, že úkolem dobrovolnictví je vhodně doplňovat funkce orgánů veřejné správy a působit v oblastech, kde tak stát a územní samosprávné celky nemohou činit objektivně. Významná úloha je přisuzována nestátním neziskovým organizacím, které mají zajistit řádný výběr dobrovolníků, jejich přípravu a proškolení před vysláním k výkonu dobrovolnické služby. Dále mají organizace zajistit řádný výkon dobrovolnické služby, včetně hodnocení dobrovolníků a zajištění ochrany jejich práv. K tomuto účelu jsou v zákonu vymezeny podmínky, za kterých stát výkon dobrovolníka podporuje. Stát akredituje vybrané NNO a kryje část výdajů spojených s výběrem a přípravou dobrovolníků. Zákon vymezuje pojmy dobrovolnická služba, dobrovolník, přijímací a vysílající organizace. U dobrovolnické služby zákon taxativně určuje oblasti, ve kterých lze dobrovolnickou službu vykonávat ( 2 odst. 1) viz kapitola 1.1.1. Vysílající organizace vybírá dobrovolníky, eviduje, připravuje na výkon dobrovolnické služby a uzavírá s nimi smlouvy o výkonu dobrovolnické služby za podmínky, že má přidělenou akreditaci. Akreditaci vysílající organizaci udělí Ministerstvo vnitra, pokud organizace splňuje všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Počet akreditovaných organizací se každým rokem zvyšuje (tab. č. 2). Podrobnější informace viz příloha č. 4. 16
Tab. č. 2 Počty akreditovaných vysílajících organizací v oblasti dobrovolnické služby rok 2004 2005 2006 2007 duben 2008 počet organizací 35 34 37 54 25 dobrovolnických programů nebo projektů 55 49 43 80 34 Zdroj:Ministerstvo vnitra [online] http://www.mvcr.cz/prevence/dobrovol/akreditace/index.html, 11.6.2008 Přijímací organizace využívá práci dobrovolníků. Musí uzavřít s vysílající organizací smlouvu, ve které jsou sjednány podmínky výkonu dobrovolnické služby. Vysílající organizace nesmí uzavřít smlouvu s přijímací organizací, jejímž předmětem činnosti je podnikání. Zákon upravuje vztah mezi dobrovolníkem a vysílající organizací. Nejvíce povinností spočívá právě na vysílající organizaci. Pro samotného dobrovolníka přináší zákon ochranu a sociální výhody (důchodové pojištění, pojištění z odpovědnosti za škodu, hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti), čímž podporuje rozvoj dobrovolnictví. Diskutovaným problémem v poslední době je 2 odst. 2 za dobrovolnou službu se nepovažuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů, anebo je-li vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti atd. Tato část zákona se týká především dobrovolnictví v nemocnicích, které se převádí na akciové společnosti. Vysílající organizace buď nemůžou mít akreditaci, nebo nemohou vysílat dobrovolníky do takovýchto nemocnic. Přitom některé nemocnice mají již s dobrovolníky několikaletou zkušenost a bez dobrovolníků si už nedokáží svoji činnost představit. Momentálně se jedná o novelizaci zákona o dobrovolnické službě. Ze zápisu ze zasedání Rady vlády pro nestátní neziskové organizace 10 se lze dočíst, že předmětem jednání byla i novela zákona o zaměstnanosti 11 a dalších 10 Zápis ze zasedání Rady vlády pro nestátní neziskové organizace ze 4. března 2008 11 Zákon č. 435/2004, Sb. o zaměstnanosti 17
zákonech, která se týká dobrovolnické služby. Součástí novely zákona o zaměstnanosti je i novela zákona o dobrovolnické službě, ze které vyplývá nerovnost v postavení obcí a NNO při uzavírání dohody o dobrovolnické službě. Rada nesouhlasila s navrhovaným propojením zákona o zaměstnanosti a zákona o hmotné nouzi se zákonem o dobrovolnické službě a doporučuje řešit problematiku motivace dlouhodobě nezaměstnaných pouze úpravou zákona o zaměstnanosti. Zákon o dobrovolnické službě upravuje zcela novou oblast z hlediska legislativy. Stanovuje podmínky získání akreditace pro organizace, které připravují a vysílají dobrovolníky a dále pravidla pro dobrovolnickou službu v přijímajících organizacích neziskové sféry. Od roku 2003, kdy vešel zákon v účinnost, vyvstala z vlastní praxe potřeba znění zákona upravit viz výše. Proto podle plánu legislativních prací vlády má být vládě do konce roku 2008 předložena novela zákona o dobrovolnické službě. 1.2.2. Zahraničí Zdroje pro tuto kapitolu jsou čerpány z Němec (2007). V zemích Evropské Unie je legislativa v oblasti dobrovolnictví velmi různorodá. V některých státech jako jsou Belgie, Lucembursko, Maďarsko, Polsko, Portugalsko nebo Španělsko existuje zákonná úprava dobrovolnické služby. Zákony v jednotlivých zemích se liší v oblasti náhrad výloh, sociálního zabezpečení, certifikace či dobrovolnictví v zahraničí. V jiných evropských zemích neexistuje zvláštní právní úprava dobrovolnictví. V takovém případě je většinou zřízeno národní dobrovolnické centrum (např. v Dánsku nebo národní rada pro dobrovolnictví (např. v Irsku, Rakousku) nebo dobrovolnictví není zřízen žádný speciální orgán (např. Bulharsko - pro některé profese je dokonce poskytování dobrovolné práce omezeno, Estonsko). Ve Francii dobrovolnictví jako takové upravuje několik právních norem. Dobrovolníkům jsou ze zákona přiznávány různé sociální výhody např. měsíční kapesné, které se nedaní atd. Stejně tak v Rakousku neexistuje jednotná a specifická 18
právní úprava dobrovolnictví. Ustanovení, která se nějakým způsobem dotýkají dobrovolnické služby, jsou rozptýlena v celé řadě zákonů. V USA je dobrovolnická služba je upravena tzv. Domestic Volunteer Service Act z roku 1973, a jeho novelami z let 1990 a 1993. Kanada podobně jako Austrálie nemá právní úpravu pro dobrovolnickou službu. Zájem a důležitost dobrovolnictví deklaruje usnesení evropského parlamentu ze dne 22. 4. 2008 o úloze dobrovolné činnosti při posilování a udržování hospodářské a sociálnísoudržnosti(2007/2149(ini)) 12. 12 Výtah z dokumentu přijaté texty ze zasedání, Evropský parlament, 2008-2009 zasedání, 22.dubna 2008. 19
2. PŘÍPADOVÁ STUDIE V předcházející teoretické části jsem se zabývala dobrovolnictvím a dobrovolníky, v druhé kapitole zákonem o dobrovolnické službě. Je však otázkou, do jaké míry je zákon a akreditace pro NNO přínosná. Užitečnost zákona a akreditace budu zjišťovat pomocí případové studie pro konkrétní organizaci a to pro Sluňákov centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. Nejprve popíši danou organizaci a práci s dobrovolníky v ní. Zamyslím se nad možností akreditace Sluňákova dle zákona o dobrovolnické službě. Popíši, co všechno by pro Sluňákov akreditace znamenala. Navrhnu řešení, zda akreditace využít. 2.1. O organizaci Sluňákov Sluňákov - centrum ekologických aktivit městě Olomouce, o.p.s. sídlí v obci Horka nad Moravou v nově vybudované nízkoenergetické budově, která byla zprovozněna 15. 1. 2007. Dům je unikátní v rámci celé České republiky. Najdeme zde mimo kanceláří a dvou učeben i polyfunkční sál s rozsáhlou knihovnou a ubytovací prostory pro 45 osob. K domu náleží pozemek o výměře 15ha. Na pozemku se nachází různé biotopy (rybník, louka, les). Toto biocentrum sousedí přímo s chráněnou krajinnou oblastí Litovelské Pomoraví. Právě díky takovéto poloze může Sluňákov sloužit především jako objekt pro environmentální výchovu a osvětu a turisticko-informační centrum. V současné době pracuje na Sluňákově 15 zaměstnanců, kteří jsou placeni částečně z prostředků Magistrátu města Olomouce a částečně z evropských fondů a drobnějších projektů. 2.1.1. Historie Sluňákova Obecně prospěšná společnost Sluňákov vychází z několikaleté činnosti nadace Sluňákov a poté z občanského sdružení Sluňákov. Nadace vznikla v roce 1992 při Úřadu města 20