Lidská práva a demokracie ve světě Zpráva O činnosti EU V roce 2011
Evropská unie, 2012 Tato zpráva je k dispozici on-line na adrese http://eeas.europa.eu Reprodukce je povolena s uvedením zdroje Fotografie na obálce: Wally Nell/ZUMA Press/Corbis Ÿadu dalších informací o Evropské unii lze rovnÿÿ nalézt na tÿchto internetových stránkách: http://ec.europa.eu / http://www.consilium.europa.eu / http://www.europarl.europa.eu Vydala Evropská sluÿba pro vnÿjší ÿinnost, červen 2012
LIDSKÁ PRÁVA A DEMOKRACIE VE SVĚTĚ: ZPRÁVA O ČINNOSTI EU V ROCE 2011 1
Obsah 1. Přehled... 7 2. Nástroje a iniciativy EU ve třetích zemích... 15 Úvod... 15 2.1. Obecné zásady EU týkající se lidských práv a mezinárodního humanitárního práva (MHP)... 15 2.2. Dialogy a konzultace o lidských právech... 16 2.3. Rozhodnutí Rady a řešení krizí... 20 2.4. Demarše a prohlášení... 22 2.5. Doloţky o lidských právech v dohodách o spolupráci se třetími zeměmi... 22 2.6. Evropská politika sousedství... 24 2.7. Činnost financovaná evropským nástrojem pro demokracii a lidská práva (EIDHR)... 28 2.8. Přezkum politiky EU v oblasti lidských práv... 32 3. Tematické otázky... 36 Tematické otázky týkající se obecných zásad EU... 36 3.1. Trest smrti... 36 3.2. Mučení a jiné kruté, nelidské či poniţující zacházení nebo trestání... 41 3.3. Práva dítěte... 44 3.4. Děti a ozbrojené konflikty... 47 3.5. Obránci lidských práv... 49 3.6. Lidská práva ţen... 52 3.7. Ţeny, mír a bezpečnost... 55 3.8. Podpora dodrţování mezinárodního humanitárního práva... 63 Další tematické otázky... 69 3.9. Mezinárodní trestní soud a boj proti beztrestnosti... 69 3.10. Lidská práva a terorismus... 74 3.11. Svoboda projevu, včetně nových médií... 76 3.12. Svoboda sdruţování a shromaţďování... 78 3.13. Svoboda myšlení, svědomí a náboţenského vyznání či přesvědčení... 81 3.14. Lesbické, gay, bisexuální, transgender a intersexuální osoby... 84 3.15. Lidská práva a podnikání, včetně sociální odpovědnosti podniků... 87 3.16. Podpora demokracie... 91 3.17. Podpora voleb... 94 3.18. Volební pozorovatelské mise EU... 95 3.19. Volební mise odborníků... 99 3.20. Pomoc při volbách... 100 3.21. Evropská nadace pro demokracii... 103 3.22. Spolupráce s parlamenty na celém světě... 103 3.23. Hospodářská, sociální a kulturní práva... 106 3.24. Azyl, migrace, uprchlíci a vysídlené osoby... 109 3.25. Obchodování s lidmi... 114 3.26. Rasismus, xenofobie, nediskriminace a respektování rozmanitosti... 121 3.27. Práva příslušníků menšin... 124 3.28. Práva osob se zdravotním postiţením... 127 3.29. Problematika původního obyvatelstva... 129 4. Činnost EU na mezinárodních fórech... 133 2
4.1. 66. zasedání Valného shromáţdění OSN... 133 4.2. Rada OSN pro lidská práva... 135 4.3. Rada Evropy... 142 4.4. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE)... 144 5. Otázky týkající se jednotlivých zemí a regionů... 146 5.1. Kandidátské a potenciální kandidátské země EU... 146 5.1.1. Turecko... 146 5.1.2. Západní Balkán... 148 5.1.3. Chorvatsko... 149 5.1.4. Bývalá jugoslávská republika Makedonie... 150 5.1.5. Černá Hora... 152 5.1.6. Albánie... 154 5.1.7. Bosna a Hercegovina... 156 5.1.8. Srbsko... 157 5.1.9. Kosovo... 158 5.2. Země v rámci evropské politiky sousedství... 162 5.2.1. Východní partnerství... 162 5.2.2. Jiţní Kavkaz (region)... 163 5.2.3. Arménie... 163 5.2.4. Ázerbájdţán... 166 5.2.5. Gruzie... 167 5.2.6. Bělorusko... 169 5.2.7. Moldavská republika... 172 5.2.8. Ukrajina... 175 5.2.9. Unie pro Středomoří... 178 5.2.10. Egypt... 178 5.2.11. Izrael... 181 5.2.12. Okupované palestinské území... 184 5.2.13. Jordánsko... 185 5.2.14. Libanon... 187 5.2.15. Sýrie... 189 5.2.16. Tunisko... 191 5.2.17. Alţírsko... 194 5.2.18. Maroko... 196 5.2.19. Západní Sahara... 199 5.2.20. Libye... 199 5.3. Rusko a Střední Asie... 203 5.3.1. Rusko... 203 5.3.2. Střední Asie (region)... 205 5.3.3. Kazachstán... 207 5.3.4. Kyrgyzstán... 209 5.3.5. Tádţikistán... 210 5.3.6. Turkmenistán... 211 5.3.7. Uzbekistán... 211 5.4. Afrika... 213 5.4.1. Africká unie... 213 5.4.2. Angola... 214 5.4.3. Burundi... 215 5.4.4. Kamerun... 216 3
5.4.5. Čad... 218 5.4.6. Pobřeţí slonoviny... 220 5.4.7. Demokratická republika Kongo... 222 5.4.8. Eritrea... 225 5.4.9. Etiopie... 226 5.4.10. Gambie... 228 5.4.11. Guinea... 228 5.4.12. Guinea-Bissau... 229 5.4.13. Keňa... 230 5.4.14. Libérie... 232 5.4.15. Madagaskar... 233 5.4.16. Malawi... 234 5.4.17. Mauritánie... 235 5.4.18. Niger... 236 5.4.19. Nigérie... 236 5.4.20. Rwanda... 238 5.4.21. Senegal... 239 5.4.22. Somálsko... 241 5.4.23. Jihoafrická republika... 242 5.4.24. Súdán... 243 5.4.25. Jiţní Súdán... 244 5.4.26. Togo... 247 5.4.27. Uganda... 248 5.4.28. Zimbabwe... 250 5.5. Blízký východ a Arabský poloostrov... 253 5.5.1. Saúdská Arábie... 254 5.5.2. Bahrajn... 255 5.5.3. Írán... 256 5.5.4. Irák... 258 5.5.5. Jemen... 260 5.6. Asie a Oceánie... 261 5.6.1. Afghánistán... 261 5.6.2. Bangladéš... 265 5.6.3. Barma/Myanmar... 266 5.6.4. Kambodţa... 268 5.6.5. Čína... 268 5.6.6. Korejská lidově demokratická republika (KLDR)... 272 5.6.7. Fidţi... 274 5.6.8. Indie... 275 5.6.9. Indonésie... 277 5.6.10. Japonsko... 278 5.6.11. Laos... 279 5.6.12. Malajsie... 280 5.6.13. Nepál... 282 5.6.14. Pákistán... 284 5.6.15. Filipíny... 287 5.6.16. Srí Lanka... 288 5.6.17. Thajsko... 290 5.6.18. Východní Timor... 291 4
5.6.19. Vietnam... 292 5.7. Americký kontinent... 293 5.7.1. Kanada... 293 5.7.2. USA... 293 5.7.3. Argentina... 297 5.7.4. Bolívie... 298 5.7.5. Brazílie... 299 5.7.6. Chile... 300 5.7.7. Kolumbie... 300 5.7.8. Ekvádor... 302 5.7.9. Salvador... 303 5.7.10. Guatemala... 303 5.7.11. Honduras... 304 5.7.12. Mexiko... 306 5.7.13. Nikaragua... 307 5.7.14. Paraguay... 308 5.7.15. Surinam... 309 5.7.16. Peru... 309 5.7.17. Uruguay... 310 5.7.18. Venezuela... 310 5.7.19. Kuba... 312 5.7.20. Dominikánská republika... 313 5.7.21. Haiti... 314 5.7.22. Jamajka... 314 6. Činnost Evropského parlamentu v oblasti lidských práv... 316 7. Seznam zkratek... 331 Annex 1 - Pledges made to the 31 st International Conference of the Red Cross and Red Crescent, Geneva, 28 November to 1 December 2011.... 340 Joint pledge by EU Member States and National Red Cross Societies... 346 Trade Treaty... 346 Příloha 2 Usnesení o lidských právech v roce 2011... 347 5
Úvod Rok 2011 byl z hlediska lidských práv a demokracie rokem významným. Na Blízkém východě a v severní Africe prokazovali muţi i ţeny, mladí i staří, představitelé celé společnosti, odvahu při prosazování své přirozené lidské důstojnosti. A tím byli vzorem lidem na celém světě. Změny, jichţ dosáhli, si vyţádaly zřetelnou reakci ze strany EU. Dostáli jsme této výzvě vypracováním nového přístupu k sousedství, které prochází změnami. Ústředním bodem tohoto přístupu jsou lidská práva a skutečná demokracie. Minulý rok jsem hovořila o svém odhodlání zintenzívnit činnost EU a tak chránit a prosazovat lidská práva ještě účinněji. S cílem stanovit pro tuto činnost jasný cíl jsem v prosinci roku 2011 předloţila spolu s Evropskou komisí sdělení nazvané Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU. Dalším krokem bude uskutečnit doporučení z tohoto sdělení v roce 2012. K tomu bude potřeba společné úsilí EU jako celku: nejen orgánů EU, ale rovněţ členských států EU a občanské společnosti. To je velká výzva, jeţ se odrazí v příštím vydání této výroční zprávy. V této chvíli však bude dobré připomenout si usilovnou práci, kterou EU v roce 2011vykonala proto, aby se práva stala skutečností. Vzdávám hold všem statečným lidem, kteří přispěli k tomuto nesmírně důleţitému procesu. 6
1. PŘEHLED V roce 2011 EU potvrdila, a to jak slovy tak činy, ţe lidským právům patří ústřední místo v činnosti EU po celém světě. Angaţovanost ESVČ během prvního celého roku její činnosti se odrazila v celoroční práci na společném sdělení vysoké představitelky a Evropské komise, přijatém dne 12. prosince a nazvaném Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU na cestě k efektivnějšímu přístupu. Sdělení obsahuje řadu podnětů, jak pokročit v plnění strategie EU v této oblasti. Významný mezník v prvním roce existence ESVČ představovalo arabské jaro. Ve společném prohlášení vysoké představitelky Ashtonové a Evropské komise ze dne 8. března 2011 byla zdůrazněna potřeba podporovat poţadavek politické účasti, důstojnosti, svobody a pracovních příleţitostí a byl vymezen přístup zaloţený na úctě k univerzálním hodnotám a sdíleným zájmům. Při dosahování změn během arabského jara měla klíčový význam občanská společnost, a to v obecném kontextu zmenšujícího se prostoru pro občanskou společnost v mnoha zemích. EU se pohotově vyjadřovala k problémům, jimţ organizace občanské společnosti čelí, a vyzývala všechny státy, aby dodrţovaly svobodu sdruţování a svobodu shromaţďování a aby přijaly právní předpisy odpovídající mezinárodním standardům. Byla zintenzívněna podpora občanské společnosti, a to především prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR). 7
Arabské jaro rovněţ ukázalo význam sociálních sítí a internetu pro prosazování reforem a obhajobu lidských práv. EU v rámci svých dvoustranných vztahů se třetími zeměmi, jakoţ i na vícestranných fórech opakovaně odsuzovala omezování svobody projevu a přístupu k internetu, a v neposlední řadě zatýkání bloggerů. EU je odhodlána zajistit, aby internet zůstal hybnou silou politické svobody. Proto v prosinci roku 2011 zahájila strategii neodpojování, jejímţ cílem je vytvořit nástroje, jeţ EU umoţní pomáhat ve vhodných případech organizacím občanské společnosti nebo jednotlivým občanům obcházet svévolné narušování přístupu k technologiím elektronických komunikací včetně internetu. V roce 2011 EU důrazně reagovala na zvyšující se počet aktů náboţenské nesnášenlivosti a diskriminace na celém světě. Na únorovém zasedání Rady pro zahraniční věci byly přijaty závěry, v nichţ bylo zopakováno hluboké znepokojení EU nad všemi formami nesnášenlivosti, diskriminace či násilí a byly odsouzeny jejich projevy. Delegacím EU byly v únoru roku 2011 rozeslány klíčové zprávy týkající se svobody náboţenského vyznání a přesvědčení s pověřením, aby v součinnosti s velvyslanectvími členských států EU pozorně sledovaly situaci ve svých hostitelských zemích. Svobodou náboţenského vyznání a přesvědčení se podrobně zabývala výroční zpráva EU o lidských právech zveřejněná v září roku 2011. Na půdě OSN EU usilovně pracovala na dosaţení shody v otázce potřeby bojovat proti náboţenské nesnášenlivosti a chránit svobodu náboţenského vyznání a přesvědčení, ale zároveň se vyvarovat koncepcí směřujících k ochraně náboţenství jako takového namísto ochrany osob diskriminovaných na základě jejich náboţenského vyznání nebo přesvědčení na úkor jiných stěţejných lidských práv, jako je svoboda projevu. V roce 2011 byl v této souvislosti zaznamenán uspokojivý pokrok, kdyţ bylo poprvé dosaţeno shody na rezoluci o svobodě náboţenského vyznání a přesvědčení v Ţenevě a na rezoluci o boji proti náboţenské nesnášenlivosti v New Yorku, které byly předloţeny EU a Organizací islámské spolupráce. 8
Členské státy Evropské unie, které jsou členy Rady pro lidská práva, rovněţ hlasovaly pro a na tomto hlasování se dohodla Evropská unie jako celek průlomovou rezoluci o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě, která byla Radou OSN pro lidská práva přijata dne 17. června. Dne 27. září vysoká představitelka Catherine Ashtonová pronesla projev na plenárním zasedání Evropského parlamentu, ve kterém představila práci vykonávanou EU a členskými státy s cílem zabezpečit lidská práva osob LGBTI ve světě a uvedla, ţe nesmíme připustit diskriminaci na základě sexuální orientace a genderové identity, stejně tak jako nepřipouštíme diskriminaci na základě barvy pleti a víry. V roce 2011 hrála EU nadále významnou úlohu v systému OSN pro lidská práva. Dne 23. února 2011 se EU podílela na uspořádání zvláštního zasedání Rady OSN pro lidská práva věnovaného Libyi, na němţ bylo přijato historické doporučení pozastavit členství Libye v Radě pro lidská práva. V průběhu roku 2011 EU v Radě OSN pro lidská práva a ve třetím výboru Valného shromáţdění OSN několikrát vznesla otázku situace v oblasti lidských práv v Sýrii, přičemţ vybudovala spojenectví zemí ze všech regionů, včetně arabského světa. EU se významnou měrou zasadila o vytvoření nezávislé vyšetřovací komise pro situaci lidských práv v Sýrii. V červnu roku 2011 EU zajistila přijetí rezoluce Rady pro lidská práva o stavu lidských práv v Bělorusku. EU rovněţ pokračovala v prosazování rezolucí o Barmě/Myanmaru a KLDR, a to jak v Radě pro lidská práva, tak ve Valném shromáţdění. 9
V březnu 2011 bylo patnáct členských států EU členy skupiny, jeţ připravila prohlášení s názvem Skoncování s násilnými činy a souvisejícím porušováním lidských práv na základě sexuální orientace a genderové identity, které na zasedání Rady OSN pro lidská práva schválilo 85 zemí. EU rovněţ uvítala stěţejní rezoluci o lidských právech, sexuální orientaci a genderové identitě, kterou podpořily státy ze všech regionů, vypracovala ji Jiţní Afrika a Radou pro lidská práva byla přijata v červnu roku 2011. Ve spolupráci se skupinou latinskoamerických zemí EU uspěla v prodlouţení mandátu zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro otázky dětí a ozbrojených konfliktů na zasedání Valného shromáţdění OSN. EU rovněţ uvedla seznam prioritních zemí pro provádění obecných zásad EU týkajících se dětí a ozbrojených konfliktů do souladu se seznamem OSN. V červnu roku 2011 EU důrazně prosazovala potvrzení obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv Radou pro lidská práva. Obecné zásady OSN se rovněţ staly součástí vlastního politického rámce EU pro sociální odpovědnost podniků. Ve sděleních Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků a Lidská práva a demokracie jako priority vnější činnosti EU z roku 2011 jsou obecné zásady OSN uznány jako soubor mezinárodních standardů pro oblast podnikání a lidských práv, jeţ by všechny evropské podniky měly dodrţovat. Oba dokumenty také navrhují konkrétní opatření pro provádění obecných zásad OSN. 10
V EU existuje dlouhá tradice podpory boje proti beztrestnosti za nejzávaţnější trestné činy, jeţ se dotýkají mezinárodního společenství jako celku. V návaznosti na svůj závazek na hodnotící konferenci v Kampale EU aktualizovala svůj společný postoj 2003/444/SZBP rozhodnutím Rady 2011/168/SZBP, přijatým dne 21. března 2011. Cílem tohoto nového rozhodnutí Rady je zvýšit všeobecnou podporu Římského statutu prosazováním co nejširší účasti na něm, zachovat celistvost Římského statutu, podpořit nezávislost Mezinárodního trestního soudu i jeho účinné a účelné fungování, podpořit spolupráci s Mezinárodním trestním soudem a podpořit uplatňování zásady doplňkovosti. Na podzim roku 2011 EU zahájila přezkum svých obecných zásad v oblasti prosazování a ochrany práv dítěte s cílem přizpůsobit je nové mezinárodní situaci, jakoţ i vymezením priorit v oblasti lidských práv vycházejícím z místní úrovně. V zimě roku 2011 EU zahájila tematickou kampaň (demarši) zasazující se o podporu globální kampaně OSN za ratifikaci dvou opčních protokolů k Úmluvě o právech dítěte. Do června roku 2012 bude EU pokračovat v prosazování ratifikace zmíněných nástrojů, jakoţ i úmluvy ILO č. 182 o nejhorších formách dětské práce, a to na místní úrovni, prostřednictvím politického dialogu a jiných osvětových činností. Vysoká představitelka Ashtonová jménem EU trvale podporuje zrušení trestu smrti, a proto uvítala jeho zrušení v americkém státě Illinois v březnu roku 2011. V americkém státě Oregon bylo v listopadu roku 2011 zavedeno faktické moratorium, coţ vysoká představitelka Ashtonová zmínila ve svém prohlášení. 11
Vnitřního pokroku bylo v roce 2011 dosaţeno v souvislosti se závazkem EU, pokud jde o situaci ţen ve vztahu k míru a bezpečnosti. Dne 13. května 2011 Rada přijala Zprávu o ukazatelích EU pro účely komplexního přístupu k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ţenách, míru a bezpečnosti ze strany EU. Ze zprávy vyplývá, ţe EU přijala konkrétní opatření k posílení mechanismů ochrany ohroţených skupin jako ţen a dětí a poskytuje nástroj pro sledování činnosti EU v této oblasti, při současném zvyšování odpovědnosti v souladu s dřívějšími závazky. Příští zpráva má být předloţena v roce 2013. Evropská unie usiluje o to, aby doloţka o lidských právech byla vkládána do všech politických rámcových dohod uzavíraných se třetími zeměmi, jako jsou dohody o přidruţení a dohody o partnerství a spolupráci. V této doloţce se stanoví, ţe lidská práva stanovená Všeobecnou deklarací lidských práv jsou základem vnitřní a zahraniční politiky smluvních stran a tvoří základní prvek dané dohody. V roce 2011 však ţádné nové dohody obsahující doloţku o lidských právech nebyly podepsány, ani nevstoupily v platnost. Na dvoustranné úrovni EU uspořádala více neţ 40 dvoustranných dialogů o lidských právech se třetími zeměmi, jeţ poskytly řadu příleţitostí k účinnému vyjádření konkrétních obav EU v oblasti lidských práv. EU zahájila práci na strategiích v oblasti lidských práv pro jednotlivé země pro téměř 160 zemí na celém světě, z nichţ 130 bylo vypracováno v roce 2011. Klíčovými cíli sledovanými prostřednictvím tohoto přístupu je: dosáhnout lepšího a komplexnějšího pochopení hlavních problémů v oblasti lidských práv v partnerských zemích; zaměřit opatření EU na klíčové priority v partnerských zemích, a to jak po stránce politické, tak po stránce finanční pomoci, aby bylo moţné lépe přizpůsobit náš přístup situaci jednotlivých zemí, a dosáhnout tak vyšší účinnosti, jak poţaduje vysoká představitelka; usnadnit a zefektivnit příslušné činnosti diplomatických misí členských států a EU v dané oblasti; a v neposlední řadě přispívat k různým strategiím pro jednotlivé země a regiony ucelenějším a přiměřenějším způsobem. 12
Ve dnech 8. a 9. prosince 2011 ESVČ v úzké spolupráci s partnery z nevládních organizací uspořádala 13. výroční fórum EU a nevládních organizací pro oblast lidských práv, jeţ mělo dvě témata: podporu provádění obecných zásad EU týkajících se mezinárodního humanitárního práva; a hodnocení oblasti lidských práv ze strany EU a nový víceletý finanční rámec od doporučení k činům. Fórum poskytlo nevládním organizacím příleţitost představit své zkušenosti z této oblasti, vyjádřit názory na politiky EU a dát EU doporučení, jak by bylo moţné provádění zlepšit. Výsledky fóra budou pečlivě zváţeny ESVČ a pracovními skupinami Rady. V reakci na znepokojivý vývoj stavu lidských práv v Bělorusku po prezidentských volbách z prosince roku 2010 EU vyzvala mezinárodní společenství, aby na porušování lidských práv rozhodným způsobem zareagovalo. V červnu roku 2011 přijala Rada pro lidská práva pod vedením Evropské unie rezoluci, v níţ pověřila vysokou komisařku pro lidská práva, aby do roka předloţila zprávu o situaci lidských práv v Bělorusku a aby vypracovala doporučení pro další činnost. EU mezitím přijala řadu dvoustranných opatření, jejichţ prostřednictvím byla výrazně zvýšena pomoc obráncům lidských práv a občanské společnosti, a zároveň vyvíjela rostoucí tlak na běloruský reţim, aby dodrţoval lidská práva a propustil všechny politické vězně. Ve společném sdělení v oblasti evropské politiky sousedství nazvaném Nový přístup k sousedství, jeţ prochází změnami, které bylo přijato dne 25. května 2011, byl obsaţen návrh na vytvoření Evropské nadace pro demokracii, coţ následně přivítala Rada pro zahraniční věci. Cílem je zaloţit Evropskou nadaci pro demokracii jako nezávislou instituci mající právní subjektivitu podle právního řádu některého z členských států. Nadace by byla prvotně, ovšem nikoli výlučně zaměřena na evropské sousedství a představovala by nový prostředek k usnadnění evropské podpory politických činitelů při přechodu k demokracii nebo pokojném usilování o demokracii. 13
V roce 2011 EU rozmístila deset volebních pozorovatelských misí. Pět z nich doprovázelo zásadní změny a poskytovalo jim větší důvěryhodnost (změna reţimu v Tunisku, vytvoření nového státu v jiţním Súdánu, přechod od vojenského k civilnímu reţimu v Nigeru, dlouho očekávaný posun k politické opozici v Peru a Zambii), tři volební pozorovatelské mise doprovázely relativně hladké znovuzvolení orgánů, které jiţ byly u moci (Nigérie, Čad a Uganda), zatímco dvě mise proběhly ve velmi obtíţné volební situaci (Nikaragua a Demokratická republika Kongo). EU rovněţ rozmístila volební mise odborníků v Beninu, Libérii, Pobřeţí slonoviny, Maroku, Guatemale, Thajsku, Středoafrické republice a Gambii. Evropský parlament rozmístil spolu se všemi volebními pozorovatelskými misemi své vlastní delegace, čímţ přispěl ke zviditelnění a zvýraznění politického úsilí EU. Jelikoţ se EU domnívá, ţe soukromé společnosti poskytující vojenské a bezpečnostní sluţby by měly odpovídat za případné porušování lidských práv vţdy, kdyţ provádějí své operace, zapojila se v květnu roku 2011 konstruktivně do prvního zasedání pracovní skupiny Rady OSN pro lidská práva o případném mezinárodním regulačním rámci pro soukromé společnosti poskytující vojenské a bezpečnostní sluţby. EU zdůraznila, ţe v první fázi je třeba se důkladně seznámit se stávajícími iniciativami a existujícími rozpory, pokud jde o odpovědnost za porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. 14
2. NÁSTROJE A INICIATIVY EU VE TŘETÍCH ZEMÍCH ÚVOD 2.1. Obecné zásady EU týkající se lidských práv a mezinárodního humanitárního práva (MHP) Páteří politiky EU v oblasti lidských práv je osm tak zvaných obecných zásad. Přestoţe nejsou právně závazné, Rada EU je přijímá jednomyslně, a představují tak zřetelné politické vyjádření priorit EU. Zároveň poskytují představitelům EU po celém světě praktické nástroje šíření politiky EU v oblasti lidských práv. Obecné zásady tak posilují soudrţnost a důslednost politiky EU v oblasti lidských práv. EU dosud přijala obecné zásady týkající se lidských práv v těchto oblastech: trest smrti (poprvé přijaty v roce 1998), mučení a jiné kruté, nelidské či poniţující zacházení nebo trestání (poprvé přijaty v roce 2001), dialogy o lidských právech (poprvé přijaty v roce 2001), děti a ozbrojené konflikty (poprvé přijaty v roce 2003), obránci lidských práv (poprvé přijaty v roce 2004), prosazování a ochrana práv dítěte (poprvé přijaty v roce 2007), násilí páchané na ţenách a dívkách a boj proti všem formám jejich diskriminace (poprvé přijaty v roce 2008), podpora dodrţování mezinárodního humanitárního práva (poprvé přijaty v roce 2005). 15
Další informace o těchto obecných zásadách lze najít v broţuře vydané v březnu roku 2009. K dispozici jsou rovněţ na internetu, a to ve všech jazycích EU, jakoţ i rusky, čínsky, arabsky a persky. V roce 2010 bylo dohodnuto, ţe je zapotřebí respektovat soudrţnost opatření EU po celém světě a zároveň přizpůsobit přístup EU konkrétní situaci v jednotlivých zemích. Za tímto účelem bylo rozhodnuto, ţe budou vypracovány místní strategie v oblasti lidských práv určené pro různé země, přičemţ budou nepřetrţitě přehodnocovány naše priority a nejúčinnější způsob vyuţívání našich rozmanitých nástrojů a současně budou do této činnosti s náleţitým ohledem zapojováni naši partneři. 2.2. Dialogy a konzultace o lidských právech V roce 2011 EU rozvíjela politické dialogy věnované problematice lidských práv s rostoucím počtem partnerů. Nový dialog o lidských právech byl v roce 2011 navázán s Alţírskem jako součást evropské politiky sousedství. Byla rovněţ přijata opatření k formalizování dialogu o lidských právech s Jiţní Afrikou a byly navázány počáteční kontakty k zavedení pravidelných konzultací o lidských právech s Korejskou republikou. Formální dialogy o lidských právech či dialogy s podvýbory se v roce 2011 uskutečnily s těmito partnery: Africkou unií, Alţírskem, Argentinou, Arménií, Brazílií, Běloruskem, Kambodţou, Chile, Čínou, Kolumbií, Gruzií, Indií, Indonésií, Jordánskem, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Laosem, Libanonem, Mexikem, Moldavskou republikou, Marokem, Palestinskou samosprávou, Pákistánem, Tádţikistánem, Turkmenistánem a Vietnamem. Konzultace o otázkách lidských práv se uskutečnily s Kanadou, Izraelem, Japonskem, Novým Zélandem, Ruskem, s USA a kandidátskými zeměmi (Chorvatskem, Islandem, Tureckem a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií). Zasedání v rámci zavedených dialogů o lidských právech s Egyptem, Srí Lankou a Tuniskem se v roce 2011 nemohla uskutečnit. Kaţdoroční dialog s Pákistánem byl 16
odloţen na začátek roku 2012. Dialog o lidských právech s Íránem je od roku 2006 přerušen. 17
Součástí přezkumu politiky EU v oblasti lidských práv bylo v roce 2011 stanovit v rámci všech těchto různých dialogů osvědčené postupy za účelem posílení jejich vlivu, a to třemi způsoby: zaprvé, jejich lepším zasazením do celkového vztahu s příslušnou třetí zemí, aţ po schůzky na nejvyšší úrovni; zadruhé, zajištěním jejich těsného spojení s dalšími politickými nástroji v oblasti lidských práv, především s novými strategiemi v oblasti lidských práv pro jednotlivé země; zatřetí, zaměřením pozornosti na činnosti navazující na tyto dialogy v podobě konkrétních akčních plánů, legislativních reforem a projektů, jeţ můţe EU podporovat pomocí svých nástrojů, mimo jiné podporou spolupráce. V této souvislosti byla zvláštní pozornost věnována sestavování programu dialogů o lidských právech, se zaměřením na vnitrostátní situaci v oblasti lidských práv, včetně jednotlivých případů. Na pořady jednání dialogů jsou ve stále větší míře jako obvyklé body zařazovány vícestranné otázky, jimiţ se zabývají OSN a příslušné regionální organizace. V úzké spolupráci s členskými státy EU je Evropská unie rovněţ vstřícná vůči poţadavkům partnerských zemí týkajícím se jednání o vnitřních otázkách EU v oblasti lidských práv. Při vytváření pořadů jednání pro dialogy o lidských právech s jiţními zeměmi evropské politiky sousedství se osvědčily akční plány, které byly s těmito zeměmi sjednány nebo byly v procesu přezkumu, jeţ rovněţ poskytly uţitečná referenční kritéria k usnadnění pravidelného hodnocení dialogů, vyţadovaného v obecných zásadách EU týkajících se lidských práv, jeţ má probíhat spolu s pravidelnou aktualizací a přezkumem strategií v oblasti lidských práv pro jednotlivé země. V souladu s osvědčenými postupu dochází k zobecňování konzultací s občanskou společností, jak v Bruselu, tak v příslušné zemi, jakoţ i hodnotících zasedání v návaznosti na dialogy. Kromě toho se v roce 2011 konalo zhruba deset seminářů věnovaných občanské společnosti, jejichţ cílem bylo přispět k oficiálním dialogům o lidských právech. V roce 2011 EU pokračovala v jednání s čínskými orgány s cílem zlepšit formu dialogu o lidských právech mezi EU a Čínou v souladu s doporučeními 18
přezkumu dialogu z roku 2010. Přezkum konzultací o lidských právech mezi EU a Ruskem byl dokončen v roce 2011; na jeho základě se EU spolu s ruskými orgány snaţí zlepšit formu a obsah dialogu. 19
Kromě toho vede téměř všech 79 afrických, karibských a tichomořských zemí, které jsou stranami dohody z Cotonou, dialog s EU zaloţený na článku 8 uvedené dohody, který zahrnuje pravidelné posuzování vývoje ohledně dodrţování lidských práv, demokratických zásad, právního státu a řádné správy věcí veřejných. Dodrţování lidských práv, demokratických zásad a právního státu jsou podle článku 9 dohody z Cotonou podstatnými prvky této dohody a jako takové jsou předmětem doloţky o řešení sporů v článku 96, na jehoţ základě můţe být zahájen konzultační postup a přijímána vhodná opatření vůči dotčené zemi, která mohou zahrnovat i (v krajním případě) pozastavení platnosti dohody. V roce 2011 byla příslušná opatření uplatněna vůči pěti zemím: Zimbabwe, Fidţi, Guineji, Guineji-Bissau a Madagaskaru. Uplatnění postupu podle článku 96 vůči Nigeru bylo přerušeno. 2.3. Rozhodnutí Rady a řešení krizí EU pokračovala v rámci společné bezpečnostní a obranné politiky (SBOP) v provádění a konsolidaci konkrétních politik týkajících se lidských práv a ţen, míru a bezpečnosti a v dalším rozvíjení acquis a provádění pokynů pro ochranu civilního obyvatelstva v rámci misí a operací SBOP. Příslušné pracovní skupiny Rady pokračovaly v jednání o otázce začleňování problematiky lidských práv a genderových aspektů do SBOP a tato otázka byla i nadále součástí plánování, provádění a následných procesů získávání poznatků z misí a operací SBOP. V roce 2011 nebyly rozmístěny ţádné nové mise ani operace SBOP. 20
Konkrétně začalo provádění doporučení ze zprávy nazvané Poznatky a osvědčené postupy při začleňování otázek lidských práv a rovnosti ţen a muţů v rámci vojenských operací a civilních misí SBOP, kterou Rada potvrdila v prosinci roku 2010. ESVČ rovněţ zahájila proces přezkumu zaměřený na aktualizaci operativního dokumentu přijatého v roce 2008 a nazvaného Provádění rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1325 posílené rezolucí Rady bezpečnosti OSN 1820 v rámci EBOP s cílem přizpůsobit politický rámec EU pro oblast ţen, míru a bezpečnosti poslednímu vývoji (především přijetí následných rezolucí Rady bezpečnosti OSN o ţenách, míru a bezpečnosti, jakoţ i poznatkům získaným v rámci EU/SBOP od roku 2008). Další významnou činností v roce 2011 bylo vypracování vzdělávacích modulů týkajících se lidských práv, rovnosti ţen a muţů a ochrany dětí na základě nástinu standardních prvků odborné přípravy EU v oblasti lidských práv a rovnosti ţen a muţů v balíčku tří návrhů koncepcí obsahujících minimální standardní prvky odborné přípravy v oblasti lidských práv, rovnosti ţen a muţů a ochrany dětí v kontextu SBOP, přijatého v prosinci roku 2010. Jejich vypracování probíhá ve spolupráci se vzdělávacími institucemi z členských států EU a s občanskou společností. ESVČ v červnu roku 2011 uspořádala kaţdoroční setkání poradců a kontaktních osob pro otázky rovnosti ţen a muţů působících v rámci operací a misí SBOP, přičemţ se jednalo o třetí setkání tohoto druhu. Kromě toho byly během semináře, který se konal v dubnu roku 2011, vedoucím civilních misí SBOP předány instrukce ohledně politiky EU v oblasti lidských práv a rovnosti ţen a muţů. V průběhu roku bylo souběţně s vytvářením ESVČ zaměřováno zvláštní úsilí na usnadnění výměny informací mezi veškerými sluţbami působícími v oblasti zvládání krizí a příslušnými odborníky ESVČ pro oblast lidských práv, rovnosti ţen a muţů a ochranu dětí. 21