2014 Zápisky z cest po jihovýchodní Asii ŘÍJEN 2013- BŘEZEN 2014 LADISLAV BENEŠ
Věnováno Veronice a Hance
Úvodní slovo Praha 2014-07-01 Do Asie jsem vyrazil po pěti letech usilovné a po většinu času naplňující práce. Dal jsem výpověď, v přátelském duchu se s firmou rozloučil a vybaven dostatkem peněz jsem mohl lehkou nohou vykročit na cestu, která se stala onou velkou cestou života. Pokud bych už do smrti žádnou větší nebo intenzivnější neabsolvoval, mohu i přesto říct, že mi život co do velkých cest nezůstal nic dlužen. Řízením osudu to pak nebylo do Jižní Ameriky, ale do Asie. Následující pásmo reportáží vzniklo původně jako blog psaný a focený na chytrém telefonu. Cílem bylo co nejčastěji být ve spojení s rodinami a přáteli, aniž bychom museli psát desítky e-mailů a posílat stovky pohlednic. Záměrně byl proto zvolen žoviální a zároveň popisný jazyk bez snahy o zbytečné excesy. Část textů od ledna 2014 najdete stále on-line na mém osobním blogu tak, jak jsem je publikoval přímo na cestě. Protože jsem vycestoval na útěku z jednoho vztahu do jiného, během cesty se rozešel a do původního vztahu se opět pokoušel vrátit, první část blogu byla z internetu stažena s cílem zbytečně neubližovat a taktéž články od ledna 2014 záměrně vynechávají zmínky o všech skvělých ženách, se kterými jsem ve vší počestnosti náhodně spolucestoval. Pro genderovou vyváženost jsem už pak ani nezmiňoval všechny skvělé muže oběma skupinám ale patří obrovský dík za milá setkání na cestě, zpestření a obohacení. Velký dík patří ale hlavně oběma ženám, které mi připravily zajímavé výzvy a zároveň se mnou musely mít velkou trpělivost. I díky nim mi celé období cesty do Asie umožnilo nasbírat plno zajímavých životních zkušeností a podstatně lépe poznat sebe sama. Nevím sice, jestli mi tohle
období díky nim pomohlo dospět a zmoudřet, nicméně dozajista mi pomohlo zešedivět. V neposlední řadě patří díky také všem, kteří mezitím tvořili hodnoty v Praze a šedivěli z mého cestování. Z důvodů, které se dozvíte, budete-li číst pozorně, můj telefon nepodporoval interpunkci. Proto jsem pro zachování autenticity také text této knihy ponechal bez hacku a carek. Články jsou nicméně alespoň časově logičtěji uspořádány, než je v rozmaru seřadila aplikace Blogger. U každého článku je uvedeno pod nadpisem datum zveřejnění na blogu a jméno země, které se článek týká. Toliko na úvod. Teď už vás zvu zpátky na přelom let 2013 a 2014 na cestu do jihovýchodní Asie.
Pohoda na Koh Pha Nganu - o tomto blogu Thajsko 2013-10-26 Behem rijna 2013 jsme (Lada a Hanka) postupne oba vyrazili na cestu po jihovychodni Asii, uzit si letni pocasi v dobe, kdy je doma chladno, a zaslouzene se po letech prace utrhnout z retezu. Tento blog jsme se rozhodli zacit psat pro kamarady, zname a rodinu, s cilem se volnou formou podelit o sve zazitky. Omluvte prosim nizsi kvalitu materialu - prispevky piseme ve volnych chvilkach pres smartphony, zavita-li k nam v kavarne nebo lobby hostelu signal wifi. To same plati o fotkach - dostat je z fotoaparatu na mobil neni vzdy lehke, a proto fotime vetsinou proste cockou mobilu.
Nematerialni vylet? Thajsko 2013-11-12 Jihovychodni Asie, budhismus, nelpeni na vecech. Tak nejak jsem si to vykresloval, nez jsem sem vyrazil. Pak se stane nekolik veci ktere to potvrdi, byt velmi sverazne. Nejprve vlna: Poklidne koupani na plazi jako v pohadce, s sebou mobily, fotak a ctecka. A jak vlny jdou, jedna jako druha, prijde jedna, ktera je opravdu silna a splachne pulku plaze. Jak znamo, slana voda nedela pristrojum dobre, a tak jsme o neco malo materialu lehci. Den na to pak z botniku zmizi sandaly, ktere sice nemaji valnou financni hodnotu, zato ale hledejte v Asii kvalitni boty vel. 46... Jeste potom se v batohu zacne roztekat plastova taska a leptat se doslova na vse. Pak se rozlomi slunecni bryle (nastesti se vsude daji koupit falesne Ray Ban TM). A kdyz uz jsou falesne Ray Ban, ulomi se jim nozicka a rozpadne pouzdro (you get what you pay for). Pak si zase omylem nechate trochu mistnich penez v kapse batohu, ktery se veze v nakladovem prostoru lodi, a jsou pryc. (Prekvapive) Na druhou stranu, hodne mistnich, jakkoli ziji opravdu velmi chude, ma ve svem slumu velkou plochou televizi a v ruce device od Apple. Mozna falesny, ale o teto zkusenosti zase az jindy...
Pohled zpet: Z ostrova Ko Pha Ngan Thajsko 2013-11-12 Priblizne neco pres tyden jsme stravili na jihu Thajska, na ostrove Pha Ngan. Ackoli Thajsko neskyta takovou peknou divocinu jako treba Kambodza, uzili jsme si to jako aktivni prazdniny v raji. Ostrov je znamy predevsim svymi parties, ktere sleduji zmeny mesice. Nejvetsi je Full moon party, kterou to vse zacalo - my jsme tam byli v dobe Half Moon, Black Moon a Haloween Party. Zadnou jsme ale nestihli: vzhledem k tomu, ze pres den bylo vzdy co delat. Naucili jsme se ridit skutr, ktery nam dal svobodu pohybu. Naucili jsme se delat sushi se Sarou (Sarah's Sushi Classes). Stary morsky vlk z Texasu, Donny, nam na miru udelal kurz potapeni, na jehoz konci jsme ziskali PADI certifikaci (umoznuje potapet se amatersky kdekoli na svete, obsahuje vsechny zakladni dovednosti nutne k potapeni), vcetne 4 ponoru do morskeho sveta u Sail Rocku. Vylezli jsme dzungli pod vrcholek mistni nejvyssi hory. Zahulili si s vysmatymi Rusy z mistniho jazz baru Zhaba (jazz bar na party ostrove pry aby odpuzoval urcity typ zakazniku) a dozvedeli se od nich vse o mistni faune a trhu s lehkymi halucinogeny, plus ze nejlepe mistni pocasi predpovida cesky surfarsky server s vlastnimi meteostanicemi vsude po svete. Nasli zajimave misto s meditacemi pro zacatecniky, kam se muzeme pozdeji vratit. Vyzkouseli jsme pestra lakadla mistniho trhu (brouky stale jeste ne).
Hledali jsme tezce nahradu za ukradene sandaly velikosti 46 a nase prvni falesne Ray Bany na misto polamanych bryli. Vyzkouseli jsme konecne na mnoho zpusobu, co udela mentolova Mentos po vhozeni do Coke Light (doporucuji zkouset venku az po shlednuti instruktazniho videa a za pouziti plastenky). A byt to pro mnohe neni velka vyzva, bojovali jsme s klepety, chapadly a krunyri vsech moznych morskych zivocichu jak z verneovky, byt v nasem podani pouze na taliri. Ackoli jsme dorazili v obdobi destu, na pocasi jsme meli stesti. Prset tu totiz umi cele dny, coz se nam delo asi pouze 2 z nich. Zbyle dny prichazely prehanky, ale skoro vzdy v dobe spanku. Dest je tu ale teply a ani po nem neprichazi ochlazeni, takze vlastne jen zmoknete a uschnete. Ostrov je vice nastaveny na turisty, ceny jsou tu tedy vyssi nez v Bangkoku. Zase se tu ale necitite jako chodici penezenka, nebot tu chudoba neciha vsude kolem - jednaji tu vice ferove. Na ostrove jsou jak hotely, tak hostely, tak i romanticke bungalovy s houpacimi sitemi nebo bazenem na plazi. Najdete ale i restaurace vseho druhu a omezene kavarny. V raji pak narazite i sem tam na pekne zachody, byt tu porad panuje asijsky pristup a bordylek. Raj je lakadlem, a proto jsme tu potkali mnoho expatu z celeho sveta. Jednimi z nich byli take oba majitele hostelu Ringside, kde jsme bydleli. Prijemne misto se vsemi myslitelnymi sluzbami a cilym spolecenskym batuzkarskym ruchem, v mimosezone jinde nevidanym.
Cestu tam a zpet jsme absolvovali luzkovym vlakem Bangkok - Surat Thani (pak bus a trajekty), ktery byl prekvapive cisty, privetivy a (pre)klimatizovany. Vetsi zazitek byl pozorovat krajinu kolem trate (hlavne slumy a zivot na predmesti Bangkoku), cestujici a obecne mistni kulturu na zeleznici. Napriklad schopnost mistnich stewardu rozdelat a povleknout postel nekolika presne mirenymi chvaty. Celkove nejvice pokulhava zazemi (nadrazi, toalety a umyvarny vlaku), ale zde se Cech musi citit jako doma...
Jak jsem kupoval levny smartphone Thajsko 2014-01-20 Jak jsme psal, nahoda vyuzila me nepozornosti a na plazi mne poradne vysplichla. Protoze naslepo (bez rezervaci a planovani dopredu) se lepe cestuje se smartphonem s wi-fi nabitym aplikacemi, vydal jsem se v Bangkoku na hon za elektronikou. Smartphony te nejvyssi rady (vcetne jeste neexistujicich modelu) az po ty velmi jednoduche koupite na kazdem druhem poulicnim stanku. To nebylo mym cilem. Na doporuceni jsem se vydal do mamutiho komercniho centra MKB. Cele jedno patro je vyhrazene mobilum. Vystrizlivel jsem brzy. Krom oficialniho zastoupeni Samsungu, Nokia a HTC je tu pouze par spolehlivych obchodu typu Datart, a pak uz jen stovky stanku. V oficialnich obchodech Samsung se ceny pohybuji nize nez v CR, pocitejte ale, ze telefon je u nas bez zaruky a bez slozitejsi operace bude odmitat cestinu. Take v Thajsku je zaruka pouze rok. Rovnez si musite obstarat nabijecku... Korunka ke korunce... Vice mne sokovaly stanky a miniobchody. Co treba novy Samsung Galaxy S4 za peknych 3000 CZK (v CR stoji hodne pres 10 tisic)? Spise ze sportu mne zajimalo, kde je zakopany pes. Ptal jsem se v oficialni prodejne Samsung, v servisnim centru, a pak po stancich. V Thajsku jsou ruzne telefony. 1. Oficialni distribuce ze Samsung Storu a z vetsich retezcu. 2. Sede dovozy (Samsung je za poplatek servisuje), ale zaruku maji pouze u konkretniho prodejce.
3. Originaly z druhe ruky zabavene z nesplaceneho leasingu. 4. Falesne telefony sestavene z nahradnich dilu nebo napodobeniny, ktere Samsung neservisuje. Zajimalo mne logicky, jestli se da poznat rozdil mezi danymi produkty. Po delsim hledani jsem se dozvedel, ze u falesnych kousku je osizena kvalita (fotoaparat, baterie, vysilacka). Falesny mobil pry nelze jednoznacne poznat - maximalne vyzkousenim vsech funkci. Pravda, ze zkouseny Galaxy S4 delal vsechno, jak mel - displej zobrazoval vedle Hancina Galaxy XCover stejne pekne a rychle reagoval na dotyky, telefonoval, pouze mel atypicky velke uloziste, zvlastni seriove cislo a rozmazany obraz z fotoaparatu. Dale pak bylo jasne, ze original (bez jistoty) lze koupit maximalne s 20% slevou z sedeho dovozu. Cokoli cenove nize je podezrele. Oficialni distribuce ma pak pevne dane ceny. Z internetovych diskusi jsem dale zjistil, ze stanky poskytuji rocni zaruku a sve "falesniky" ochotne servisuji - nekdo zapomnel dodat, pokud je tedy jeste kdy znovu mezi tisici prodejcu najdete. Mne se jedno misto v MKB uz znovu nikdy najit nepodarilo - obchodni dum pusobi dojmem bludiste jak v hororu "the Cube", v nemz po opusteni jedne mistnosti vsechny ostatni mistnosti zmeni svou polohu, a tak vlastne chodite uvnitr menici se sestipatrove Rubikovy kostky. Nakonec jsem po malem zkratu koupil original Galaxy Ace 2 ze stanku. Usetril jsme oproti oficialni cene, ale za nejistotu to nestoji. Telefonek ale pracuje houzevnate, bez rozdilu vuci ceskemu Galaxy XCoveru (dokonce dela podstatne mene problemu, nebot umoznuje instalace aplikaci na SD kartu a tudiz se mu neustale nezahlcuje pamet), a stal asi 3500 v prepoctu na ceske penize. Praktickym darkem na cesty se
ak ukazala byt prilozena nabijecka s dlouhym tenkym dratem, ktera narozdil od evropskych drzi v zasuvkach mistniho standardu jako prikovana. A zasolena Nokia? Rukamanohama jsem zacatkem listopadu domluvil odsoleni zcela nefunkcniho zarizeni - prevod pod thajsky servis stoji 600 CZK, ktere jsem ale nakonec zahadne nemusel platit. Pri predvanocnim prestupu v Bangkoku prestupu jsem ji vyzvedl. Nokia Care nechtelo nic platit, ze je telefon pry zniceny. Byl ale podezrele odsoleny a cisty. Nedalo mi to tedy a na hotelu jsem do nej zasunul konektor nabijecky. Telefon zavibroval, diodka nabijeni zacala blikat, telefon zapipal, ze se zapina a krom displeje jevil vsechny znamky oziveni. Po pripojeni k pocitaci pak obsahoval veskera data, fotky a aplikace. Uvidime tedy, co zvladnou pokoutni servisy v Cechach. Ostatni zasolene pristroje ale skoncily definitivne. Servisman v Panasonicu aspon fotoaparat spolucestovatelky zadarmo rozmontoval a s omluvou ji prinesl ukazat dilo zkazy. To bylo mile gesto, nebot v Cechach by si nejdrive vzal 6 stovek, a pak teprve by pristroj rozmontoval se stejnym vysledkem. A jak je to obecne s cenou elektroniky v Asii? Leckde jsem po ceste slysel, ze umi byt levnejsi nez v Nemecku az o 20%. Srovnaval jsem pouze mobily (Samsung Galaxy S3, S4 a verze Mini, Nokia Lumia 1520 a 1020) a fotaky (Nikon D3200, Canon EOS 600d, apod.). Oficialni distribuce ve Vietnamu a Thajsku stoji skoro stejne jako v CR, u nas jsou ale obvykle velke slevy a prodeje v baliccich, ktere v Asii v oficialni distribuci usmlouvat nelze a na stancich, kde se zase smlouvat da, chybi cizinci jistota, ze zarizeni neni z lakovaneho bambusu.
Muj celkovy nazor tedy je, ze se zde vyhodne nakupovat nevyplati. Pokud ale musite, jedna se o neotrely zazitek. A mate-li naopak neco penez v kapse, muzete svym pratelum udelat radost levnym falesnym iphonem z Asie.
Cesta do Kambodzi Kambodža 2013-11-05 O ceste z Thajska do Siem Reap v Kambodzi pres Poipet jsme toho slyseli mnoho - smlouvani o cene viza na hranici, taxikarske a autobusacke gangy sprazene s policii, davy a fronty. Realita se ukazala byt jina. Na hranici nas dovezl solidni autobus s klimatizaci, odpruzenim a obcerstvenim. Na thajske hranici byla rozumna fronta, placeni za prosle vizum bylo bez vetsich problemu. Na kambodzske hranici byla cena viza uvedena na velke ceduli nad prepazkou. Hranicar chtel s usmevem priplatek 100 bathu, ale nasledovali jsme jednoho mistniho Brita, ktery mu s usmevem rekl, ze pouze na doklad, a priplatek mu byl odpusten. Taxikarske gangy jsou sice opravdu sprazene s policii, ale vyjednavaji take decentne a s usmevem, takze vyjednavat na beznou cenu byla vlastne zabava a nakonec nas do Siem Reap vezla velmi pekna prostorna Toyota v kuzi a tento prejezd se zapsal do galerie "me nejlevnejsi cesty taxikem". Apropos cesta sama: v Kambodzi se jezdi narozdil od Thajska vpravo, na limitu, tedy 100 kmh. Pravidlem je, ze kdyz se k vam blizi auto, rozsviti dalkova svetla. To dokonale znemozni videt vymoly, ktere obcas prijdou, stejne jako pul metru vysoka hromada jilu uprostred vozovky.
Masaz rybickami XL Kambodža 2013-11-07 V Kambodzi chce masaz nohou rybickami urcitou odvahu. Pusti na vas kousky velke az 8 centimetru a ty zdibaji opravdu silne. Nastesti nemaji zuby.
Vychod slunce nad Angkor Watem Kambodža 2013-11-12 Nase prvni kroky po rozkoukani se v Siem Reapu smerovaly do Angkoru, neuveritelneho chramoveho mesta, ktere byvalo kdysi metropoli rise Khmeru (Kambodza), ktere je jednim z divu sveta, a ktere si zahralo ve filmu Tomb Raider. Na velky okruh jsme si z ulice najali za 15 dolaru na den trikolkare tuktuka s poetickym jmenem Tchai (caj). V 5:30 jsme pak vyrazili na vychod slunce nad hlavnim chramem Angkor Wat. Z Angkoru se dochovaly pouze kamenne chramy a krajinne upravy (umele nadrze, ktere je obklopuji). Ostatni civilni stavby byly mene masivni, vetsinou ze dreva. I tak se ale jedna o lidsky vytvor monumentalnich rozmeru, ktery dokazuje nekdejsi moc Khmeru. Samotny vstup stoji 40 USD na 3 libovolne dny v tydnu. I pres vsechna ocekavani, se masy turistu pohybovaly pouze ve dvou hlavnich chramech, pokladny byly rychle a hodne chramu nabizelo uprostred dzungle celkem klid. Toalety a obcerstveni bylo vsude hojne k dispozici. V ramci ruznych sbirek dochazi k tzv. konzervaci chramu. Zpravidla se ale jedna o rekonstrukci: puvodne rozpadle chramy jsou zbaveny vegetace a jako z Lega postaveny castecne znovu, nekdy i za pouziti novych kosticek. Vetsina se jich tedy nachazi v lepsim stavu nez je znamo z fotek. Matouci muze byt take vek. Temer vsechny nejznamejsi chramy postavil az ve 12. stoleti kral Jayvarman VII - v dobe nejvetsiho rozmachu, paradoxne pred padem kralovstvi, ktery zpusobilo vycerpani zdroju (predevsim vody kvuli zmenam v ekosystemu).
Mne osobne zarazil take rozmer. Jedna se o krasne, fascinujici stavby. Presto jsem cekal, ze budou vetsi, a kdyz srovnam technickou dokonalost nekterych gotickych katedral, stale smekam pred Evropany. V Angkoru je ale treba brat v potaz celkovy rozmer arealu, vcetne vodnich nadrzi, a fakt, ze stavby prezily opustene v bujici dzungli. Zminovany vychod slunce jsme nakonec nevideli, nebot bylo pod mrakem. Aspon jsme ale v ramci cekani v mase unikli jeste vetsi mase, ktera se do Angkor Watu valila hned po nas. Rovnez zapad slunce dalsi den, doprovazeny zavodem tuktuku, jsme nevideli. Na chramovou horu jsme to proste nestihli vcas. Na tu jsme se dostali az posledni den na bicyklu. Osobne bych spise doporucil nespechat, uzit si chramy v poklidu, a jit na zapad slunce na Vysehrad. Prave posledni den se odehral na bicyklu (furtoslap s kosikem za dolar na den). Vyhodou takove levne plecky je, ze odpuzuje potencialni zlodeje. Tim ziskate volnost pohybu, moznost zastavit kdekoli a spravnou rychlost na to videt i drobne detaily. Tuto moznost navstevy chramu doporucuji. Take se stanete ucastnikem mistniho provozu, coz je sam o sobe zazitek. Diky turismu ztraceji chramy trochu svuj duchovni rozmer. Presto vsak v nestrezene chvili samoty, v odpolednim slunicku v postranni dvorane se najednou chram jakoby ztisi, dzungle sumi, nad hlavou modra obloha a kolem vsechen ten letity kamen. Mohli byste tu byt hodiny...
Siem Reap Kambodža 2013-11-12 Je novodobe turisticke mesto, vychozi bod pro prohlidky Angkoru, s letistem a s vice hotely a hospodami nez obytnymi domy. Vse je v asijskem stylu naplacane pres sebe a prekypuje zivotem. V Siem Reapu je centrem deni trziste Old Market, mistni Stodolni zvana Pub Street a prilehle ulice. Mesto opravdu zije, ale staci na jeden vecer a den, pominu-li navstevu Angkoru. Pokud mate chut zevlit, zaujalo nas Blue Pumpkin cafe. Male pivo na Pub Street stoji od 50 centu do 1 dolaru. Mistni jidlo od 2,50 do 5 dolaru, pizza asi 6 USD a hamburger ca 3,50. Khmerska kuchyne s francouzskou historii take nezapomina na vyborne bagety a pecivo. Mesto roste do vysky (krize tu videt neni), ulice vsak uz dnes nestaci, a jsem tedy zvedav, jak bude vypadat za par let. Pokrikovani a premlouvani tuktukaru a zbesila doprava na ulicich vas po chvili omrzi - nam se osvedcilo pujcit si kolo, do provozu se vclenit a projet predmesti, kde opravdu ziji mistni, krajinu kolem a nebo treba prilehlou rybarskou osadu na kulech, ktera se rozklada podel cesty do pristavu. Motorky a kola zde jezdi pomalu, po obou stranach silnice a dopravni signaly prilis neresi. Pravidla provozu neexistuji - jezdi se pragmaticky: nejdrive auta, pak motorky a kola. Pohyb je ale pomaly, plynuly a absolutne neagresivni - ridici ve skutecnosti davaji dobry pozor, a proto se mohou bez zastaveni krizit dva smery dopravy, coz by v Evrope bylo nemyslitelne. Za chvili mistnimu pristupu privyknete. Pokud se stale nudite, muzete treba nakupovat falesne Ray Bany.
K bydleni vrele doporucujeme The Siem Reap Holiday Garden Villa - majitel je sympatak, ceny vice nez dobre a kvalita zatim top.
Cesta do Battambangu Kambodža 2013-11-12 Velmi zajimava je cesta jezerni / ricni lodi pres jezero Tonle Sap. Nadrz, ktera se v obdobi destu ztrojnasobi, se napousti stejnojmenou rekou ustici z Mekongu. V obdobi sucha se vypousti bez lidskeho pricineni zpet do Mekongu a vyuziva se k zavlazovani. My jsme projizdeli na vysokem stavu vody, i tak ale byla jizda zazitkem. Nejprve nas k lodi dovezl autobus, jehoz kapacita byla vyuzita na dvojnasobek. Pak to vypadalo, ze nevyrazime, nebot nefungoval motor, coz se ale za jizdy podarilo vyresit, nicmene lod po celou dobu silne hlucela a kourila. Jezerni hladina je pokryta hustym porostem keru a dalsi vegetace, v nichz sidli mnoho zajimavych ptaku. Celkem dlouha lod tak musi tezce manevrovat skrze vyjete cesty a nejde-li to jinak, stava se z ni keroborec, klackoborec a nekdy taky bohuzel odpadkoborec. Jinou disciplinou je pak slalom mezi rybarskymi sitemi na rece. Neni divu, ze cesta trva az 7 hodin. Nejzajimavejsim casti cesty jsou vsak plovouci vesnice. Jedna se o rybarske vesnice, sestavajici se z jednoduchych domu plovoucich na pontonech, z obytnych lodi a vyjimecne ze staveb na kulech. Lide se zde premistuji na nejruznejsich clunech, na lodich maji radnici, obchody i skolu.nemocnice byla bila jachta s krizem. Samozrejmosti je prekvapive TV antena, byt vetsina chysi vypada velmi chude. Plavba lodi do Batambangu je prekrasnym obrazkem jineho sveta, obrazkem neturistickych b-sides teto zeme, zadnich dvorku, spiny a chudoby. Za 21 USD rozhodne doporucuji jako zazitek. Jidlo a vodu s sebou.
Nuda v Battambangu Kambodža 2013-11-12 Battambang je v Lonely Planet vykresleny jako ospale mestecko s kolonialni architekturou, ktere strhne svym ruralnim charakterem a nuti lidi zustat a vydechnout. OK. Realita: Jedna se o druhe nejvetsi mesto - prasne, spinave a rusne, s kolonialni atmosferou typu Benesov (obyvatele Benesova mi prirovnani prominou) a s pausalni cenou 5 dolaru za cokoli. Nastesti je tu par opravdu dobrych kavaren, kde se da ruchu uniknout (Lonely Tree Cafe a Sunrise Coffee House). Vyjezd sem ziskal opodstatneni diky jizde bambusovou zeleznici - po stare krivolake trati jezdi plosinove vozy s ultralehkym bambusovym ramem, pohanene motorem od sekacky (udajne 6 koni). Krizeni protijedoucich vozu se provadi rozlozenim mene obsazeneho vozu a jeho snesenim z trate. Jizda ma drncavou letni atmosferu, vitr ve vlasech, rozlehla ryzova pole... Cele je to jen trochu turisticke: na misto a zpet za 4 dolary s tuktukem ($5 -$1 usmlouvana sleva), jizda vlackem za 5 USD na osobu a na konci trate nic plus hromada obchodniku. Zase ale mila skupina kanadskych duchodcu a plno zajimavych doporuceni. Zajimavy zazitek je take dvoudolarovy hotel Chhaya - nikoli tak hrozny, jak by se zdalo (jak psal v komentarich jeden turista - "Dostali jsme presne to,co jsme si za $2 zaplatili.") Do Battambangu jezdit nemusite. Kdyz uz, jedte tam lodi po jezere a nezdrzujte se dlouho.
Snovy citybike z bambusu Kambodža 2013-11-15 Spatreno v Phnom Penhu - osazeno beznymi komponentami - originalni citybike pro Prahu za ca. 4900 CZK, ale se shippingem dohromady za vice jak 10 tisic...
Phnom Penh Kambodža 2013-11-16 V Phnom Penhu jsme stravili nekolik dnu naplnenych smlouvanim, mrzutou historii Kambodzi, kurzem vareni, toulanim zivymi ulicemi, navstevami hospudek, kavarnicek a cetnych obchudku. Phnom Penh je rozporuplne mesto - diky svym vice nez 4 milionum obyvatel velmi zive. V uzkych ulicich lemovanych misty kolonialni zastavbou, misty modernimy cinzaky a misty vznikajicimi komercnimi centry se potkavaji trhovci, skutry, auta, tuktukove,obyvatele - to vse v reji tisicu vuni, zapachu a barev. Obchoduje se tu na kazdem metru ctverecnim a zije se tu na ulici. Cele to pusobi jako vecny bordel - nalestene fasady a prostornost nebo velkorysost necekejte. Jizne od centra se nachazi kosmopolitni ctvrt fancy restauraci, kavaren evropskeho stylu, ambasad a butiku plnych prekrasne rucni prace a oku lahodicich napadu. Hemzi se to tu pojmy NGO, volunteering, support in integration apod. Lemovano luxusnimi vilami s Land Rovery a (stisnenymi) zahradami. Presto to na Evropana pusobi rozporuplne. Jako v Bukuresti jsou ulice velmi uzke, lemovane nizkymi domy a stohy dratu, k tomu plne zivelne plynouci dopravy. Chybi tu zcela hromadna doprava, semafory, prechody a chodniky jsou zabrane stanky, obchody, dilnami a parkujicimi automobily. Musite tedy klickovat. K tomu se pridava nefunkcni kanalizace, hory odpadku a podobne jako v Moskve tuny prachu zvedaneho dopravou. Pravo chodit a dychat tu tedy nemate. Tim padem tu chodi pesky jen turisti a expati. My jsme si poridili rousky a pridali se k chodicim blaznum.
Doprava je tu vubec zajimava. Dokazuje, ze neni problem, aby se krizily bez semaforu dva rusne sestiproudove bulvary. Dokonce na takove krizovatce muzete i prejit. Doprava tu totiz pomalu plyne bez pravidel (vyjma prava silnejsiho) stejne jako v Siem Reapu, jen v mnohonasobne vetsim meritku. Pohlti vas, obklopi a vy doslova proklouznete. Hlavne nezastavovat, tim vse pokazite. Nehody jsme tu narozdil od Prahy prakticky nevideli. Rozporuplne pusobi i mnohorychlostni vyvoj: Pokud mate pekne auto a naditou penezenku, je Phnom Penh pratelske mesto. Vedle drahe hospody, kam si v evropskem stylu zajedete na veceri, bude nejspis nekolik bosych stankaru, kteri ziji v otresnych zakladnich podminkach a kilometr od vas zacinaji prave slumy. Ackoli v centru je pouze bordel, predmesti vypadaji jako velka vesnice, kde chybi asfaltova silnice, zije se v blate a doprava zveda hory a hory prachu. Spise tedy legacy city... Pred Rudymi Khmery ale muselo mit mesto kouzlo - kdysi tu pry panoval poradek, coz stvrzuji i vintage fotky. A i tak je atmosfera kouzelna, kdyz se pohybujete po rusnych barevnych trzistich, vzdusnem nabrezi reky nebo mezi zivymi kavarnami, puby a hospudkami, kdy na vas na kazdem metru troubi motorky a pokrikuji tuktukove. Khmerove jsou navic i v tomhle chaosu neustale v dobre nalade, takze celkove jsme si nase 3 dny uzili. Kurz vareni khmerskych pokrmu stal zato jako zazitek (4 chody plus navsteva trhu, zajimavy mistni kuchar), ale v detailu vse trochu pokulhavalo. Presto intenzivni brainstorming a googling v kavarne umoznily znalosti dosepsat a my se tesime na khmerske vareni doma v Praze.
Naucili jsme se plno zajimavych triku, jak vyjednavat na trhu se zeleninou a nenechat se (uplne) natahnout, smlouvat s tuktuky a vyzkouseli levne mototaxi, s ridicem ve trech a rozsirili kulinarsky zaber o grilovanou zabu a japonske nudle. Apropos, pokud zde usmlouvate vyhodnou cenu, tuktukar vas nepoveze po vsech svych kamaradech, aby vam prodali i vasi vlastni kuzi, ale s usmevem vas doveze, kam chcete. Pamatky na nas az tak silny dojem nezanechaly. Vyjimkou bylo muzeum genocidy Rudych Khmeru a vrazedna pole za mestem. Byt na mistech, kde nespravedlive trpelo tolik nevinnych, opepreno zajimavym komentarem a realiemi, bylo misty dech berouci. A ackoli jsme zustali o den dele kvuli tridennimu svatku vody, kdy se oslavuje obrat smeru toku reky Tonle Sap, zjistili jsme, ze Khmerove slavi asi tak intenzivne jako my v Praze - zadne barevne lode jsme na rece nepotkali, pouze nam prodali drazsi listky na autobus s tim, ze je svatek.
Kratie Kambodža 2013-11-29 A jakze jsme se meli posledni dny? Pocasi pekne, zadne prujmy, nulovy vyskyt malarie. Z Phnom Penhu jsme pokracovali na sever do provincniho mestecka Kratie na Mekongu. Poklidne misto, ktere si uchovava kolonialniho ducha a urcitou eleganci jihofrancouzskych mest. Z nejakeho duvodu podstatne vetsi poradek nez jinde v Kambodze, strizlivejsi architektura, klidnejsi lide a lina atmosfera ve vzduchu (na severivychode pry Khmer Rouge radili mene). Privital nas vichr, a tak jsme zakotvili v prvnim levnem hotelu, kam pri bource lehce teklo a elektrina fungovala na generator. Mistni atrakci jsou predevsim sladkovodni delfini a putovani podel Mekongu. Delfiny se nam videt nechtelo, a tak jsme spise zkouseli objednat tridenni prejezd podel Mekongu na horskem kole. Slibena kola nam ale nikde nedodali, a tak jsme alespon projeli na ukrajine po mistnim ostrove, do sytosti uzili atmosferu a bez vahani vyrazili dale. Pokud planujete cestovat po Mekong Discovery Trail, nespolehejte se na auru turistickeho raje, kterou vytvari Lonely Planet a Travelfish a pripravte se dostatecne dopredu - jinak skoncite jako my. Presto Kratie nelze nez doporucit jako velmi milou zklidnujici zastavku na den.
Turistou v Kambodzi Kambodža 2013-11-15 Kdosi na nejakem foru napsal, ze se citi jako chodici penezenka. To docela sedi. V Kambodzi je totiz chudoba, velka konkurence, neporadek a davy neznalych turistu. To spolu s asijskym pristupem k svetu vytvari pocit hroznych sluzeb, za ktere vas natahnou. Fakt je, ze vas natahnou - skoro vzdy s milym usmevem. Pokud aspon smlouvate, zaplatite sice podstatne vic nez mistni, ale aspon si to autenticky uzijete a neco malo usetrite. Kazdopadne je hranice, pod kterou mistni pri smlouvani nejdou, a ta je proste vyssi nez jejich vlastni cena. Nekdy vas take prekvapi, jak moc vysoko zacnou. Nekde narazite na kartel, kde proste musite dat evropskou cenu a vice za kambodskou uroven sluzeb. Videno ale jinak: celkove jsou ceny stejne velmi nizke ve srovnani s Evropou. A 80 eurovy hotel v Nemecku si casto s mistnim 10 dolarovym hostelem nezada. Jeste jinak: neni tomu davno, co jsme se k cizincum doma chovali stejne, v leckterych oborech nebo lokalitach tohle u nas stale pretrvava. Takze nez nad tim povysene budete mudrovat, zamyslete se. Natahovani je tedy spise mineno v rovine mistni vs. cizinci a nebo nekdy v rovine kvalita sluzby vs. jeji cena. Jina vec je ona konkurence. Kambodzane obchoduji se vsim a vsude a jsou velmi motivovani sve veci prodat. Takze vse svou krakoravou Wassermanenglish prekotne nabizeji. Jen bohuzel nechapou, ze kdyz reknete jednou ne, nema cenu nabidku opakovat.
Je i pochopitelne, ze kdyz nechcete pohled od jedne holcicky, nebudete ho chtit ani od vedlestojici. A ze pokud na vas zkousi triky, nemohou vsichni pouzivat jednu stejnou lez. Takze pokud jdete po ulici, a kazdy tuktuk s vami vede pulminutovou konverzaci, zda s nim zitra pojedete, budte v klidu, usmivejte se a opakujte sve ne. On totiz proste nechape, ze jste mu rekli ne, a ze jste ten den pred nim museli potkat jiz 15 dalsich tuktuku. V klidu, s usmevem, i kdyz jste jako papinak - je to jedina cesta, jak si na dovolene uzit. Pokud nespechate, netrvate na komfortu a trochu hledate, muzete tu hodne usetrit. Pokud spechate, muzete tu dostat slusny servis, jen s tim, ze na vas maji slusnou marzi. V Kambodzi se bezne plati americkymi dolary nebo mistnimi riely. Pokud neco stoji 1,5 USD a vy platite 2 USD, dostanete zbytek zpet v rielech. Nevyhodne na trhu je prave pouziti dolaru - vse se totiz zaokrouhluje na cele dolary a vetsina mistnich umi anglicky jen "one dolaar seeer" nebo "faajf dolaar leejdyy", takze je lepsi cilovou castku mit v mistnich rielech a rovnou ji polozit na stul. Obchodnik prijme nebo smlouva. Jinak je tu totiz ovoce za dolary drazsi nez v CR. Ceho se nedockate, jsou normalni sprchy a zachody. Mistni zachod je vetsinou klasicky, ale toaletni papir se nesmi hazet do misy, a proto tu vetsinou ani zadny neni. Misto toho je kazdy zachod vybaveny bidetovou sprskou, a to i prestoze je splachovani casto reseno zalitim z kyble. Hygiena je otresna - zachody se cisti malo, vetsinou chybi umyvadlo na umyti rukou. Navic je zachod vzdy soucasti koupelny, a protoze zde neexistuji sprchove kouty, vany, ani zasteny, jdete na zachod vzdy v malem "rybniku". Rozdil nedela ani vetsi koupelna - zde by se meli ucit od ceskych panelaku.