PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY KATEDRA OBČANSKÉHO PRÁVA DIPLOMOVÁ PRÁCE Distanční spotřebitelská smlouva Jakub Macoun 2010/2011
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Distanční spotřebitelská smlouva zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 2
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí diplomové práce JUDr. Markétě Selucké, Ph.D., za veškeré její rady, připomínky a podporu při psaní práce. 3
Obsah Obsah... 4 Seznam použitých zkratek... 6 Úvod... 7 1 Základní pojmy... 9 1.1 Smlouva uzavřená na dálku... 9 1.2 Spotřebitel... 13 1.3 Dodavatel... 15 1.4 Prostředky komunikace na dálku... 17 2 Omezení věcné působnosti Směrnice... 19 2.1 Finanční služby... 21 2.2 Prodejní automaty, automatizované obchodní provozovny... 21 2.3 Dražby... 21 2.4 Smlouva o dopravě... 23 3 Spotřebitelský vztah... 24 3.1 Použití prostředků komunikace na dálku... 24 3.1.1 Omezení použití prostředků komunikace na dálku... 26 3.1.2 Nutnost písemné formy... 28 3.2 Informační povinnost... 28 3.2.1 Předsmluvní informační povinnost... 29 3.2.2 Písemné potvrzení informací... 34 3.3 Právo odstoupit od smlouvy... 36 3.3.1 Lhůta pro odstoupení od smlouvy... 37 3.3.2 Počátek běhu lhůty... 39 3.3.3 Omezení práva odstoupit od smlouvy... 41 3.3.4 Forma odstoupení od smlouvy... 43 3.3.5 Následky odstoupení od smlouvy... 43 3.4 Plnění závazků... 47 3.5 Setrvačný prodej... 49 3.5.1 Zákaz setrvačného prodeje... 49 3.5.2 Převod práv k dodané věci... 52 3.5.3 Plnění zaslané omylem... 54 3.6 Zákaz omezení práv spotřebitele... 54 3.6.1 Smlouvy s mezinárodním prvkem... 55 4 Právní úprava v zemích EU... 56 4.1 Slovensko... 56 4
4.1.1 Systematické zařazení... 56 4.1.2 Základní pojmy... 56 4.1.3 Omezení působnosti... 57 4.1.4 Omezení použití prostředků komunikace na dálku... 58 4.1.5 Informační povinnost... 58 4.1.6 Právo odstoupit od smlouvy... 59 4.1.7 Plnění závazků... 61 4.1.8 Setrvačný prodej... 61 4.1.9 Zákaz omezení práv spotřebitele... 62 4.2 Polsko... 62 4.2.1 Systematické zařazení... 62 4.2.2 Základní pojmy... 62 4.2.3 Omezení působnosti... 63 4.2.4 Omezení použití prostředků komunikace na dálku... 63 4.2.5 Informační povinnost... 64 4.2.6 Právo odstoupit od smlouvy... 65 4.2.7 Plnění závazků... 66 4.2.8 Setrvačný prodej... 66 4.2.9 Zákaz omezení práv spotřebitele... 67 Závěr... 68 Summary... 72 Seznam použité literatury... 75 Příloha I: Srovnávací tabulka... 82 5
Seznam použitých zkratek EU Evropská unie KC Ustawa z dnia 23 kwietnia 1964 r., kodeks cywilny (Dz. U. rok 1964, nr 16, poz. 93 z późniejszymi zmianami) Návrh OZ OPK OSZP OZ SDEU Vládní návrh nového občanského zákoníku Ustawa z dnia 2 marca 2000 r., o ochronie niektórych praw konsumentów oraz o odpowiedzialności za szkodę wyrządzoną przez produkt niebezpieczny (Dz. U. rok 2000, nr 22 poz. 271 z późniejszymi zmianami) Zákon č. 108/2000 Z.z., o ochrane spotrebiteľa pri podomovom predaji a zásielkovom predaji, v znení neskorších predpisov Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Soudní dvůr Evropské unie SFEU Smlouva o fungování Evropské unie, C 83/47, v konsolidovaném znění Směrnice směrnice 2005/29/ES SOZ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, v konsolidovaném znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 Zákon č. 40/1964 Zb., občiannsky zákonník, v znení neskorších predpisov zák. č. 56/2006 Sb. Zákon č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony ZOS ZRR ZVD Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů 6
Úvod Nákup zboží a služeb na dálku je pohodlný způsob, jak mohou lidé uspokojovat některé své potřeby bez toho, aby museli opouštět svůj domov. Tento způsob nákupu však s sebou přináší některé problémy, jako je např. nemožnost prohlédnout si zboží, nemožnost osobně poznat prodejce, a z toho plynoucí rizika. Problémem je též možné zneužití prostředků komunikace na dálku prodejci k neustálému kontaktování potenciálních zákazníků, zasílání reklamních letáků, nabídek, které může být v některých případech obtěžující, či dokonce může budit dojem, že je adresát povinen za obdržené nevyžádané plnění zaplatit. Specifickou skupinou nakupujících osob považovanou za slabší smluvní stranu, která zasluhuje zvláštní ochranu, jsou spotřebitelé. Pro právní úpravu smluv uzavíraných spotřebiteli v České republice je určující její postavení členského státu Evropské unie (dále jen EU ). Spotřebitelé jsou považováni za hnací sílu evropského hospodářství s 58 % podílem na HDP EU a jejich ochrana a informovanost je dlouhodobým cílem EU. 1 V evropském právu v současné době spotřebitelské smlouvy upravuje řada směrnic, z nichž nejdůležitější pro účel této práce je směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku, v konsolidovaném znění (dále jen Směrnice ). 2 Cílem této práce je zhodnocení implementaci Směrnice do právního řádu České republiky. Primárně se práce zabývá zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OZ ) a vládním návrhem nového občanského zákoníku (dále jen Návrh OZ ), vše ve znění účinném k 25.02.2011. V práci budou vymezeny základní pojmy a zhodnocena práva spotřebitelů v případě 1 Sdělení Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru : Strategie spotřebitelské politiky EU 2007 2013, KOM(2007) 99 v konečném znění. s 2 a násl. 2 Ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES. 7
smluv uzavřených na dálku s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen SDEU ) a v kontextu judikatury zahraničních soudů. Druhým cílem práce je provést komparaci úpravy spotřebitelských smluv uzavřených prostředky komunikace na dálku ve dvou členských státech EU. Jako první stát bylo zvoleno Slovensko, s nímž má naše republika společnou historii. Vzhledem k relativně nedávnému rozdělení federace na dvě samostatné země a stejnému výchozímu bodu z hlediska právní úpravy (na Slovensku též platí zákon č. 40/1964 Zb., občiannsky zákonník, v znení neskorších predpisov) bude zajímavé porovnání, jak se s předmětnou úpravou naši sousedi vyrovnali. Druhým porovnávaným státem je Polsko. V závěru budou zhodnoceny získané poznatky a uvedeny návrhy de lege ferenda. V práci je využíváno metod indukce, dedukce, analýzy a často též metody komparativní. Při zjišťování obsahu ustanovení právních norem je používán zejména jazykový, gramatický, logický a teleologický výklad. 8
1 Základní pojmy 1.1 Smlouva uzavřená na dálku Smlouvou uzavřenou na dálku se podle Směrnice rozumí jakákoliv smlouva týkající se zboží nebo služeb uzavřená mezi dodavatelem a spotřebitelem v rámci systému organizovaného prodeje na dálku nebo systému poskytování služeb prováděného dodavatelem, kdy až do dne uzavření smlouvy je používán výhradně jeden nebo více komunikačních prostředků na dálku (čl. 2 Směrnice). Dle znění Směrnice je třeba splnit čtyři podmínky pro to, aby smlouva spadala do její věcné působnosti: a) smluvními stranami musí být dva specifické subjekty, a to dodavatel a spotřebitel, b) smlouva se musí týkat zboží nebo služeb, c) během kontraktace, a to až do dne uzavření smlouvy musí být užívány výhradně jen prostředky komunikace na dálku a d) poslední podmínkou je uzavření takové smlouvy v rámci sytému organizovaného prodeje nebo systému poskytování služeb prováděného dodavatelem. Ad a) První podmínka, totiž specifické smluvní strany, je v OZ upravena v podstatě shodně. Spotřebitelské smlouvy jsou takové smlouvy, kde smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel ( 52 odst. 1 OZ). Před novelou OZ zákonem č. 56/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen zák. 56/2006 Sb. ), mohly být spotřebitelskými smlouvami pouze smlouvy podle části osmé OZ. 3 Současná právní úprava již toto omezení neobsahuje a nesporně jediným kritériem pro považování smlouvy za spotřebitelskou je postavení smluvních stran. Spotřebitelskou smlouvou tedy může být jakákoliv typová i nepojmenovaná smlouva, věcněprávní 3 Výkladově se za spotřebitelské považovali i jiné smlouvy, např. LAVICKÝ, Petr. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 201. HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta. et al. Občanský zákoník I : Komentář, 1-459. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 463. 9
i závazkověprávní povahy, upravená kterýmkoliv soukromoprávním předpisem. 4 Bohužel novela byla provedena kuse, jelikož v 53 odst. 3 zůstal odkaz na část osmou OZ. Podle Návrhu OZ jsou spotřebitelské smlouvy takové, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel ( 1742). Návrh OZ již nepoužívá pojem dodavatele v souvislosti se spotřebitelskými smlouvami a smluvními stranami jsou spotřebitel a podnikatel. Ad b) Aktuální český právní řád ani Návrh OZ neobsahuje obecně platnou definici pojmu zboží nebo služeb. 5 Pojem zboží užitý v souvislosti se spotřebitelskými smlouvami je třeba vykládat s ohledem na jeho původ v evropském právu, konkrétně ve Smlouvě o fungování Evropské unie, C 83/47, v konsolidovaném znění (dále jen SFEU ). Zboží je tedy cokoli, co může být způsobilé k peněžnímu ohodnocení a co může být předmětem obchodní transakce. Za zboží se tak považují například i neplatné mince se sběratelskou hodnotou, jakož i výrobky dodávané v rámci poskytované služby, například dodávaná voda, dokonce i odpady. 6 Službami jsou výkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Službami jsou zejména činnosti průmyslové povahy, obchodní povahy, činnosti řemeslné a činnosti v oblasti svobodných povolání (čl. 57 SFEU). Pojmy zboží a služby je třeba vykládat široce tak, že zahrnují veškeré věci a činnosti, které může dodavatel poskytovat spotřebiteli. Zvláštní postavení mají nemovitosti. Smlouvy týkající se nemovitostí lze uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku, jsou však vyloučeny ze specifické úpravy, která se při distančních smlouvách jinak uplatní. Podmínka, aby se smlouva týkala zboží nebo služeb, není v OZ ani Návrhu OZ provedena, podstatné je pouze postavení stran uzavírajících smlouvu. Výklad těchto pojmů je ale důležitý, protože oba předpisy je užívají. Ad c) V případě výhradního užití prostředků komunikace na dálku lze najít rozdíl mezi Směrnicí a OZ. Směrnice užívá obrat až do dne uzavření, zatímco OZ 4 ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer Česká republika, 2009. s 41. 5 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele v soukromém právu. Praha : C.H. Beck, 2008. s. 57 a násl. 6 TÝČ, Vladimír. Základy práva Evropské unie pro ekonomy. 6. přeprac. a aktualiz. vyd. Praha : Leges, 2010. s. 162. 10
pro uzavření ( 53 odst. 1). Jazykovým výkladem je možno dojít k závěru, že Směrnice tento požadavek výlučného užívání prostředků komunikace na dálku vztahuje i na předsmluvní jednání, tedy od prvního kontaktu, přes vyjednávání, až po okamžik uzavření smlouvy, 7;8 zatímco OZ se spokojí pouze s uzavřením smlouvy. Obecně je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti ( 44 odst. 1 OZ). K tomu dojde v okamžiku, kdy vyjádření souhlasu dojde navrhovateli ( 43c odst. 2 OZ). S výše uvedeným souvisí možnost užití i jiného druhu komunikace, než jen komunikace na dálku. Směrnice je v tomto přísnější a za distanční spotřebitelskou smlouvu považuje pouze takovou, kde byly po celou dobu kontraktace užívány výhradně jen prostředky komunikace na dálku. Oproti tomu OZ užití prostředků komunikace na dálku zmiňuje pouze v souvislosti s uzavřením smlouvy, a proto je podle OZ smlouvou uzavřenou na dálku i taková smlouva, kde veškerá jednání probíhala mezi současně fyzicky přítomnými stranami a pouze akceptace byla učiněna na dálku. Návrh OZ podmínku užití prostředků komunikace na dálku zmiňuje pouze v souvislosti s předsmluvní informační povinností ( 1751): Směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen prostředek komunikace na dálku ), sdělí podnikatel Z dikce citovaného ustanovení lze usuzovat, že Návrh OZ podobně jako Směrnice požaduje, aby byly během předsmluvního jednání využívány výhradně jen prostředky komunikace na dálku. Problematické je však systematické zařazení tohoto požadavku nikoliv jako obecné ustanovení o distančních spotřebitelských smlouvách, ale do 1751 upravujícího pouze informační povinnost. Pro aplikaci ustanovení upravujících distanční smlouvy není podstatné, jakým způsobem je plnění doručeno spotřebiteli. Osobní převzetí zboží aplikaci těchto ustanovení nevylučuje a spotřebitel má stále všechna práva, včetně práva odstoupit od smlouvy. 9 7 Anglické znění nabízí poněkud přesnější vymezení exclusive use of one or more means of distance communicationup to and including the moment at which the contract is concluded. 8 MICKLITZ, Hans-W. Fernabsatz und E-Commerce im Schuldrechtsmodernisierungsgesetz. Europäische Zeitschrift für Wirtschaftsrecht. 2001, H. 4. s. 134 a násl. Citováno in: RADEIDEH, Malek. Fair trading in EC law : information and consumer choice in the internal market. Groningen : Europa Law Publishing, 2005. s. 130. 9 SELUCKÁ, Markéta. In ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář : 1. svazek 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 332. 11
Německý Spolkový soud (Bundesgerichtshof) se zabýval případem, kdy bylo k dodání předmětu plnění spotřebiteli využito služby Německé pošty Postident-2. Tato služba spočívá v tom, že poštovní doručovatel identifikuje adresáta, nechá ho podepsat smlouvu, po čemž mu předá balíček a následně informuje odesílatele o předání. Soud došel k závěru, že i takto uzavřené smlouva je smlouvou uzavřenou na dálku, i když spotřebitel podepisuje smlouvu jiné fyzicky přítomné osobě výměnou za zboží. Podstatné je, že adresát (spotřebitel) nemá možnost se před podpisem smlouvy seznámit se zbožím a ani doručovatel mu není schopen podat podrobnější informace o smlouvě nebo plnění. 10 Ad d) Podmínka užití systému provozovaného dodavatelem není do českého právního řádu transponovaná a česká úprava distančních spotřebitelských smluv má tedy širší dopad. 11 Stejně je tomu i v Návrhu OZ. Nejedná se však o rozpor se Směrnicí, neboť toto provedení poskytuje spotřebiteli ochranu ve větším množství případů v souladu s minimální doložkou (čl. 14 Směrnice). Poskytována je i ochrana v případě smluv výjimečně uzavřených na dálku s dodavatelem, který jinak na dálku neobchoduje. Současný český právní řád ani Návrh OZ neobsahují výslovnou definici spotřebitelské smlouvy uzavřené na dálku. Její znaky se však dají vypozorovat ze systematického uspořádání a znění jednotlivých ustanovení, které ji upravují. Je to jakákoliv smlouva, jejímiž stranami jsou spotřebitel a dodavatel (nebo podnikatel podle Návrhu OZ) a která byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Nejedná se tedy o další smluvní typ nebo o inominátní smlouvu. K naplnění znaků distanční spotřebitelské smlouvy a k aplikaci ustanovení, které jí upravují, jsou určující pouze uvedené skutečnosti. 12 Možná by bylo vhodnější lehce pozměnit terminologii a místo pojmu spotřebitelské smlouvy, který je postavený shodně jako např. kupní smlouva, příkazní smlouva, cestovní smlouva, užít označení smlouvy uzavírané 10 Rozsudek Bundesgerichtshof (Německo) ze dne 21.10.2004, sp. zn. III ZR 380/03. Dostupný z: <http://www.eu-consumer-law.org/casetext_en.cfm?judgmentid=27>. Abstrakt v angličtině dostupný z: < http://www.eu-consumer-law.org/caseabstracts_en.cfm?judgmentid=27>. 11 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta. et al. Občanský zákoník I : komentář : 1-459. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 478. 12 KANDA, Antonín; MATEJKA, Ján. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In DVOŘÁK, Jan; KINDL, Milan. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 168, 169. 12
se spotřebiteli. Nicméně jednalo by se pouze o kosmetickou, na podstatě věci nic neměnící úpravu. Tímto způsobem jsou již označovány smlouvy v Návrhu OZ (díl 4: zvláštní ustanovení o smlouvách uzavíraných se spotřebitelem, 1742 a násl.), s čímž lze jen souhlasit. Bohužel lze nalézt jiné problémy při hledání definičních znaků distančních spotřebitelských smluv. Distanční smlouvy jsou upraveny ve zvláštním oddílu v rámci smluv uzavíraných se spotřebitelem (oddíl 2: uzavírání smluv distančním způsobem, 1751 a násl.). Je zřejmé, že stranami jsou spotřebitel a podnikatel. Vzhledem k absenci definice prostředků komunikace na dálku je již méně zřejmá podmínka použití těchto prostředků. Na použití prostředků komunikace na dálku je výslovně vázán jen vznik předsmluvní informační povinnost ( 1751), nikoliv však aplikace ostatních ustanovení zařazených do předmětného oddílu. Aplikaci těchto ustanovení lze však dovodit ze zařazení do společného oddílu a z názvu tohoto oddílu. Vnitrostátní normy je též nutno vykládat eurokonformně, s ohledem na účel a znění Směrnice. 13 1.2 Spotřebitel Spotřebitelem je jakákoliv fyzická osoba, která jedná za účelem, který nelze považovat za jeho podnikatelskou činnost nebo výkon povolání (čl. 2 odst. 2 Směrnice). Obecnou legální definici spotřebitele 14 lze v českém právním řádu nalézt v 52 odst. 3 OZ. Do 31. 07. 2010 citované ustanovení OZ stanovilo, že spotřebitelem je osoba, která. Tato úprava poněkud vzbuzovala rozpaky, 15 neboť Směrnice výslovně stanoví, že za spotřebitele se považuje fyzická osoba. Jednalo se o nepřípustné rozšíření okruhu chráněných osob, které mohlo fakticky snižovat úroveň ochrany fyzických osob jako nejslabších účastníků soukromoprávních 13 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 10.04.1984, sp. zn. 14/83. Sabine von Colson a Elisabeth Kamann proti Land Nordrhein-Westfalen.; Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 13.11.1990, sp. zn. C-106/89. Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA. 14 SELUCKÁ, Markéta. In ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář : 1. svazek 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 321. 15 Např. KANDA, Antonín; MATEJKA, Ján. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In DVOŘÁK, Jan; KINDL, Milan. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 168. nebo KRÁL, Richard. K přesahující transpozici směrnic ES. Právník. 2001, roč. 140, č. 9, s. 905, 906. 13
vztahů. 16 Tuto situaci vyřešil zákon č. 155/2010 Sb., kterým se mění některé zákony ke zkvalitnění jejich aplikace a ke snížení administrativní zátěže podnikatelů, kterým bylo výše uvedené ustanovení novelizováno. Zákonodárce do tehdejší definice vsunul slovo fyzická a doplnil slova nebo v rámci samostatného výkonu povolání. Nejzávažnější rozpor se Směrnicí, tedy rozšíření okruhu spotřebitelů i na právnické osoby, byl tímto odstraněn, nicméně zůstalo hned několik ne zcela ideálně formulovaných obratů. Nejprve je to požadavek, aby fyzická osoba nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Z čistě logického hlediska je zřejmé, že je zde určitá množina podnikatelských činností, jejíž podmnožinou je (kromě jiných) též obchodní činnost. 17 Výslovné uvedení obchodní činnosti se tedy jeví nadbytečné. Druhým obratem je doba, po kterou fyzická osoba takto nemá jednat, a to při uzavírání a plnění smlouvy. Slovní spojení plnění smlouvy je zvoleno poněkud nešťastně, jelikož plnit nelze smlouvu, ale až smluvní vztah, resp. povinnosti vzniklé na základě této smlouvy. Plněním smlouvy je tak zřejmě třeba rozumět plnění těchto povinností. 18 Uzavíráním je zřejmě myšlena veškerá určitou dobu probíhající činnost, jejímž výsledkem je uzavření smlouvy. Dobou uzavírání smlouvy je tedy doba od první výzvy k podávání návrhů na uzavření smlouvy (invitatio ad offerendum), uvedené např. na www stránkách až do okamžiku uzavření takové smlouvy. 19 Například, pokud se osoba, které bylo doručeno nevyžádané plnění, rozhodne nereagovat, nejedná v rámci uzavírání smlouvy nebo plnění povinností, a přesto je považována za spotřebitele ( 53 odst. 9 OZ). Po celou dobu uzavírání smlouvy a plnění povinností nesmí spotřebitel jednat v rámci podnikatelské činnosti nebo v rámci výkonu povolání. Za spotřebitele ale nelze považovat ani osobu, která je neoprávněným podnikatelem nebo která jedná v rámci příprav na podnikatelskou činnost. 20 Naopak pokud bude podnikatel kupovat zboží výlučně pro soukromé účely, bude v postavení spotřebitele. Obecně je 16 KRÁL, Richard. K přesahující transpozici směrnic ES. Právník. 2001, roč. 140, č. 9, s. 905. 17 LAVICKÝ, Petr. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 201. 18 Tamtéž. s. 201. 19 KANDA, Antonín; MATEJKA, Ján. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In DVOŘÁK, Jan; KINDL, Milan. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 167. 20 Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 03.07.1997, sp. zn. C-269/95. Francesco Benincasa proti Dentalkit Srl. 14
pro správné určení, zda se jedná o spotřebitele, nutné posuzovat účel a všechny okolnosti jednání. 21 Návrh OZ vymezuje spotřebitele v 395. Spotřebitelem je člověk, tedy fyzická osoba, která jedná mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu povolání. Výslovně je stanoveno, že za spotřebitele se považuje fyzická osoba uzavírající smlouvu nebo jednající s podnikatelem. Tím jsou z aplikace ustanovení chránících spotřebitele výslovně vyloučeny smlouvy mezi nepodnikateli. 1.3 Dodavatel Směrnice považuje za dodavatele fyzickou nebo právnickou osobu, která jedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo výkonu povolání (čl. 2 bod 3). S výjimkou osob je definice postavena zrcadlově obráceně oproti vymezení spotřebitele. Dodavatelem podle OZ je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Ačkoliv zde není výslovně uvedena fyzická a právnická osoba, nýbrž pouze osoba, lze s ohledem na ustanovení 1 odst. 2 a na obsah hlavy druhé OZ lze dovodit, že za osoby je nutno považovat jak fyzické, tak právnické osoby. Stejně jako u spotřebitele užívá zákonodárce v této definici obrat při uzavírání a plnění smlouvy, o němž lze bezezbytku konstatovat vše uvedené výše, v části týkající se spotřebitele. Oproti vymezení spotřebitele však v definici dodavatele nejsou uvedeny osoby jednající v rámci výkonu svého povolání. Pravděpodobně však toto narušení zrcadlové konstrukce dodavatele a spotřebitele v občanském zákoníku nic neznamená, a to zejména vzhledem k užité terminologii obchodní a jiná podnikatelská činnost Dodavatelem tak bude i osoba, která jedná na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů. 22 Při hodnocení implementace dodavatele ve smyslu Směrnice do vnitrostátního práva je třeba vzít v úvahu dvě skutečnosti. Definice dodavatele 21 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta. et al. Občanský zákoník I : komentář : 1-459. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 468 a násl. 22 SELUCKÁ, Markéta. Ochrana spotřebitele: nenápadná změna se zásadními dopady. Právní rozhledy : časopis pro všechna právní odvětví. 2010, roč. 18, č. 14, s. 514. 15
v 52 odst. 2 OZ je generální definicí, 23 která je společná pro normy chránící spotřebitele transponované z více směrnic. 24 A dále je tu ta skutečnost, že hlavním účelem vymezení dodavatele ve Směrnici je deklarace, že se tato Směrnice vztahuje pouze na vztahy B2C (business to customer), nikoliv na vztahy C2C (customer to customer). Důležité je, aby byla ve vnitrostátním předpise správně provedena definice spotřebitele. Proto i ne úplně exaktní vymezení dodavatele není v rozporu se Směrnicí, pokud nevylučuje osoby, které Směrnice za dodavatele považuje. 25;26 Dodavatelem bude obecně vždy podnikatel ve smyslu 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Za dodavatele je možné považovat též osoby bez oprávnění k podnikání nebo osoby překračující předmět své podnikatelské činnosti, pokud se spotřebitel vzhledem ke všem okolnostem domníval, že se jedná o oprávněného podnikatele. 27 I vzhledem k výše uvedenému výkladu Selucké lze uzavřít, že česká úprava je v souladu se Směrnicí. Návrh OZ pojem dodavatel v souvislosti se spotřebitelskými smlouvami vůbec nepoužívá. Smluvní stranou kontrahující se spotřebitelem je podnikatel ( 1742). Podnikatelem je každý, kdo vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku ( 396 odst. 1). Pro účely ochrany spotřebitele se 23 SELUCKÁ, Markéta. In ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář : 1. svazek 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 317. 24 Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k užívání nemovitostí na časový úsek. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES. 25 SCHULTE-NÖLKE, Hans. BÖRGER, Andreas. In Consumer law compendium : comparative analysis [online]. Změněno 17.08.2010 [cit. 2011-02-10]. s. 514. Dostupné z: <http://www.euconsumer-law.org/consumerstudy_full_en.pdf>. 26 K pojmům B2C, B2B: SVOBODA, Pavel. et al. Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha : Linde, 2001. s. 61. 27 LAVICKÝ, Petr. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 201. 16
za podnikatele považuje také osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná svým jménem na účet podnikatele ( 396 odst. 2). Podnikatelem ve spotřebitelských smlouvách tak bude i osoba, která jinak nesplňuje znaky podnikatele, 28 např. fyzická osoba, která příležitostně něco vyrobí a prodá, aniž by tuto činnost prováděla v rámci podnikání. Tato úprava by se v určitých situacích mohla dostat do rozporu se Směrnicí. Podnikatel ve smyslu 396 odst. 2 Návrhu OZ nemusí být vždy dodavatelem podle Směrnice a v podstatě by mohlo dojít k rozšíření působnosti úpravy spotřebitelských smluv i na smlouvy uzavírané mezi dvěma neprofesionály. 1.4 Prostředky komunikace na dálku Za prostředky komunikace na dálku se podle Směrnice považují veškeré prostředky, které mohou být použity k uzavření smlouvy bez současné fyzické přítomnosti stran (čl. 2 bod 4). V příloze I Směrnice jsou pak tyto prostředky příkladmo vyjmenovány. Jedná se o demonstrativní výčet, a za prostředky komunikace na dálku lze považovat i prostředky tam neuvedené. Zákonodárce toto ustanovení včetně přílohy I téměř doslova převzal, a proto i v naší právní úpravě zpočátku chyběl internet, 29 přestože se jednalo a jedná o denně využívaný prostředek, jímž jsou pravděpodobně v největší míře sjednávány distanční spotřebitelské smlouvy. 30 Nyní jsou prostředky komunikace na dálku zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping), veřejná komunikační síť, například internet ( 53 odst. 1 OZ). Tento výčet je stejně jako ve Směrnici demonstrativní a lze použít i prostředky tam neuvedené. 28 TOMANČÁKOVÁ, Blanka. Smlouvy uzavírané se spotřebitelem v návrhu občanského zákoníku. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 9, s. 369. 29 Doplněno s účinností od 08. 03. 2006 zákonem č. 56/2006 Sb. 30 Již 84% českých uživatelů internetu nakupuje online [online]. 17.02.2011 [cit. 2011-02-23]. Gemius SA. Dostupné z: <http://cz.gemius.com/cz/novinky/2011-02-17/01>. 17
Nutno říci, že 53 odst. 1 sice vyjmenovává prostředky komunikace na dálku, ale nelze jej považovat za výčet prostředků komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran, jak je tímto ustanovením vyžadováno. Lze si jen těžko představit, jak lze uzavřít smlouvu pouze za použití například televize či rozhlasu, když tyto komunikační prostředky umožňují pouze jednostrannou komunikaci směrem ke spotřebiteli. Není splněna ani podmínka určitosti nabídky, jelikož se tyto prostředky obrací na neurčité osoby ( 43a odst. 1 OZ). Nicméně jistě může dodavatel touto cestou učinit invitatio ad offerendum. 31 Prostředky komunikace na dálku lze použít pro uzavření smlouvy, z umístění 53 do hlavy páté a z textu následujících ustanovení lze však usuzovat, že se tato úprava vztahuje pouze na smlouvy spotřebitelské. 32 Prostředky komunikace na dálku nejsou v Návrhu OZ vymezeny ani příkladmo vyjmenovány. Tento pojem je využíván jako legislativní zkratka pro komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran ( 1751). Požadavek, aby bylo prostředky komunikace na dálku možno uzavřít smlouvu, je podobně nepřesný jako v aktuálním znění OZ a vzhledem k absenci vyjasňujícího demonstrativního výčtu bude nutno při jeho výkladu zohlednit i přílohu I Směrnice. 31 LAVICKÝ, Petr. Spotřebitelské smlouvy. Časopis pro právní vědu a praxi. 2001, roč. 9, č. 2, s. 202, 203. 32 SELUCKÁ, Markéta. In ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář : 1. svazek 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 331. 18
2 Omezení věcné působnosti Směrnice Omezení věcné působnosti Směrnice je upraveno v jejím čl. 3. První odstavec vyjmenovává případy, na které Směrnice vůbec nevztahuje. Jedná se o smlouvy: - vztahující se k jakékoli finanční službě, na níž se vztahuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES, - uzavřené za použití prodejních automatů nebo automatizovaných prostorů pro obchodní účely, - uzavřené s provozovateli telekomunikací za použití veřejných placených telefonů, - uzavřených za účelem výstavby a prodeje nemovitostí nebo týkajících se jiných práv k nemovitostem s výjimkou nájmu, - uzavřené na veřejné dražbě. Druhý odstavec pak vylučuje z aplikace ustanovení čl. 4, 5, 6 a čl. 7 odst. 1 na smlouvy o dodávce potravin, nápojů nebo jiného zboží denní potřeby dodávaného spotřebiteli pravidelnou donáškovou službou a smluv o poskytování ubytovacích, přepravních, stravovacích nebo zábavních služeb, v nichž se dodavatel po uzavření smlouvy zavazuje, že tyto služby poskytne ke konkrétnímu datu nebo během konkrétní lhůty. Dále toto ustanovení umožňuje dodavateli si za okolností hodných zvláštního zřetele v případech zábavních podniků pořádaných venku si vyhradit právo nepoužít ustanovení čl. 7 odst. 2 (jelikož nebyl čl. 7 do OZ vůbec implementován, nebyla provedena ani tato možnost). Zatímco druhý odstavec čl. 3 Směrnice zakotvuje omezení aplikace některých ustanovení na smlouvy zde uvedené, odst. 1 je pouhým omezením věcné působnosti Směrnice, a dává tak volnost zákonodárci upravit právní režim zde uvedených smluv podle svého uvážení. 33 Zákonodárce tento článek provedl v 54, který začíná návětím Ustanovení o smlouvách sjednávaných podle 53 odst. 2 až 9 a 53a se nevztahují na smlouvy, po kterém následuje výčet smluv téměř doslova přejatý ze Směrnice. 33 KANDA, Antonín; MATEJKA, Ján. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In DVOŘÁK, Jan; KINDL, Milan. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 178. 19
Tento výčet je tak spíše než rácio zákonodárce, doslovně transponovaný překlad čl. 3 odst. 1 Směrnice. 34 Převzatý je i výčet z čl. 3 odst. 2. Samotná formulace návětí byla zvolena nevhodně. Smlouvy jsou totiž sjednávány nikoliv podle vyjmenovaných ustanovení, nýbrž podle 53 odst. 1 za použití prostředků komunikace na dálku. Tento výklad by směřoval k neaplikovatelnosti 54, jelikož návětí by obsahovalo prázdnou množinu ustanovení, která se nevztahují na dále vyjmenované smlouvy. Srozumitelnější by bylo vypustit z návětí slova o smlouvách sjednávaných podle, čímž by se tato nejasnost odstranila. S ohledem na znění Směrnice a již zmiňovanou nutnost eurokonformního výkladu je však zřejmé, že úmyslem zákonodárce bylo vyloučit použití 53 odst. 2 až 9 a 53a na smlouvy uvedené ve výčtu. Nutno dodat, že 53 odst. 10 je použitelný pouze v případě, že spotřebitel uplatní své právo podle odst. 7. I toto ustanovení je tedy fakticky vyloučeno z použití. 35 V případě 54 písm. f) a g) se jedná o provedení v rozporu se Směrnicí. Směrnice tyto smlouvy vylučuje z použití pouze některých jejích ustanovení a např. úprava setrvačného prodeje (čl. 9) se na ně vztahuje. 36 Původně, a to do novelizace OZ provedeného zákonem č. 135/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dikce 54 vylučovala použití celého 53. Změna tohoto ustanovení byla provedena kvůli interpretaci, podle které nebylo možné vyjmenované smlouvy vůbec uzavřít na dálku. Tento výklad je však v rozporu s obsahem a účelem Směrnice. I před novelizací bylo možno tyto smlouvy uzavřít na dálku, pouze se na ně nevztahovala zvláštní ochrana spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku. 37 Okruh smluv, které vylučuje Návrh OZ z aplikace ustanovení o smlouvách sjednávaných na dálku, v zásadě koresponduje se zněním 54 OZ a lze o něm říci 34 KANDA, Antonín; MATEJKA, Ján. Spotřebitelské smlouvy a jejich význam v informační společnosti. In DVOŘÁK, Jan; KINDL, Milan. Pocta Martě Knappové k 80. narozeninám. Praha : ASPI, 2005. s. 177. 35 SELUCKÁ, Markéta. In ELIÁŠ, Karel. et al. Občanský zákoník : velký akademický komentář : 1. svazek 1-487. Praha : Linde, 2008. s. 352. 36 SCHULTE-NÖLKE, Hans; BÖRGER, Andreas. In Consumer law compendium : comparative analysis [online]. Změněno 17.08.2010 [cit. 2011-02-10]. s. 525, 527. Dostupné z: < http://www.euconsumer-law.org/consumerstudy_full_en.pdf>. 37 HULMÁK, Milan. In ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta. et al. Občanský zákoník I : komentář : 1-459. 2. vyd. Praha : C. H. Beck, 2009. s. 502. 20