Druhá slova povzbuzení od pastora Davida Wilkersona. ze sboru Time Square Church, New York.

Druhá slova povzbuzení od pastora Davida Wilkersona ze sboru Time Square Church, New York. 1. V bitvě nejsi osamocen. 2. Největší nebezpečí. 3. Jak důležité je odpouštět a žehnat svým nepřátelům? 4. Pán je naším pokojem. 5. Obnovení víry. 6. Tváří v tvář nemožným situacím. 7. Kristus vládne! 8. Ten boj není váš, ale Boží. 9. Dej mi všechny své zítřky. 1. V BITVĚ NEJSI OSAMOCEN. Autor: David Wilkerson Zdroj: worldchallenge.org Velké množství křesťanů, včetně pastorů, mi říká, že jsou neustále obtěžováni dřívějšími hříchy. Říkají: Bratře Dave, kdybys jen věděl, co jsem udělal, jak jsem zhřešil, pochopil bys, proč jsem tak sklíčen. Můj hřích mi neustále leží v hlavě a cítím se vinen. Věřím, že Pán mi odpustil, že jeho krev je dostatečná, aby přikryla má přestoupení, avšak nemám pokoj, který z tohoto poznání vyplývá. Jiní mi říkají: Věřím, že je mi odpuštěno, ale má mysl je neustále bombardována ďábelskými myšlenkami. Stává se mi to kdekoli, dokonce i v církvi, a proto se cítím tak nečistý. Je pro mne těžké uvěřit, že jsem v Božích očích čistý. Tito věřící zapomněli, že satan pokoušel i Ježíše příšernými a ošklivými myšlenkami, když byl na poušti. Dnes ďábel posílá do vašich životů malá znepokojení, aby vás přinutil si myslet, že jste bez naděje a že Bůh je na vás naštvaný. Tato znepokojení vnikají do vaší mysli a ničí vaši víru, že Kristova krev vás dokáže obmýt. Milý svatý, neposlouchej tyto útoky na svou mysl. Zastav je voláním: Duchu svatý, vím, že jsi při mně. Pomoz mi! Všichni, kdo berou kříž a bojují dobrý boj víry, jsou v neustálé bitvě. Všichni čelíme ďáblovým myšlenkám myšlenkám, které přicházejí kvůli naší minulosti, nebo kvůli pocitu odmítnutí, nebo jednoduše proto, že žijeme ve zlé a smyslům lahodící době. A přece když použijeme na tyto kořeny pochybností Kristovu krev, zasáhne každou buňku naší bytosti, včetně mysli, a zcela nás očistí. A to přináší svobodu a opravdovou radost. VE SVÉM ZÁPASE NEJSI OSAMOCEN. On ti sesílá Ducha svatého, který ví, jak jednat s tímto nepřítelem a osvobozuje tě ode vší svázanosti. Má tichý, jemný hlas, který tě povede a provede tě všemi tvými bitvami. Modli se se mnou: Duchu svatý, chci růst v plnosti ovoce Ducha. Chci opustit veškeré pokrytectví a chci laskavost, trpělivost a lásku. Vím, že mne stále miluješ, navzdory tomu, že mi tyto věci chybí. A tak při mně stůj a pomáhej mi. Amen. David Wilkerson Stránka 1

2. NEJVĚTŠÍ NEBEZPEČÍ. Tím největším nebezpečím, jemuž čelíme, je neschopnost vidět Ježíše ve svých problémech místo něho vidíme démony. V největší chvíli strachu, když je noc nejčernější a bouře nejzuřivější, se k nám vždycky blíží Ježíš, aby se nám zjevil jako Pán vod, Spasitel v bouřích. Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král navěky (Žalm 29:10). Ve 14.kapitole Matouše nařídil Ježíš svým učedníkům ve člunu, aby čelili bouři. Bible říká, že je přinutil nastoupit do lodi. To mělo za následek problémy; loď sebou házela jako houpající se plovák. Kde byl Ježíš? Byl na hoře a pozoroval moře; byl tam a modlil se za ně, aby neselhali ve zkoušce, o níž věděl, že jí musejí projít. Možná si myslíš, že alespoň jeden učedník poznal, co se děje a řekl: Podívejte se, přátelé, Ježíš řekl, že nás nikdy neopustí a nezradí. Vyslal nás na tuto misii; činíme jeho vůli. Řekl, že on sám řídí kroky spravedlivého. Podívejte se znovu. To je náš Pán! Je zde! Nikdy nebudeme z jeho dosahu. Ale žádný z učedníků ho nepoznal. Nečekali, že bude v bouři. Nikdy nečekali, že bude s nimi (nebo jim bude blízko) v bouři! Avšak on přišel, kráčel po vodě. Naučme se jednu lekci, jen jednu. Je to jednoduchá lekce, nic hlubokého, mystického, ani převratného. Ježíš jednoduše chce, abychom mu důvěřovali jako svému Pánu v každé bouři našeho života. Prostě chce, abychom zvedli své hlavy a svou důvěru i v nejtemnější hodince zkoušky. To je všechno. 3. JAK DŮLEŽITÉ JE ODPOUŠTĚT A ŽEHNAT SVÝM NEPŘÁTELŮM? Pavel píše, Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu (Římanům 12:19). Říká: Snášejte křivdu. Vzdej se odplaty a jdi dál. Žij životem Ducha. Nicméně pokud odmítneme odpouštět zranění, která nám byla učiněna, budeme muset čelit těmto následkům: 1. Budeme mít na sobě větší vinu než člověk, který nám zranění způsobil. 2. Boží milost k nám nebude moci proudit. Potom, jak se věci v našich životech nebudou dařit, nebudeme jim rozumět, protože budeme v neposlušnosti. 3. Trápení, které nás bude pronásledovat, nás bude okrádat o pokoj. Stane se vítězem, který nám bude úspěšně a ustavičně zasazovat další rány. 4. Protože nás satan úspěšně povede k myšlenkám na pomstu, bude schopen nás vést do strašnějších hříchů. Budeme se dopouštět horších přestupků, než byly tyto. Pisatel Přísloví radí, Prozíravost brání člověku se hněvat, promíjet vinu je jeho ozdoba (19:11). Jinými slovy, neměli bychom nic dělat, dokud náš hněv neopadne. Nikdy bychom neměli dělat rozhodnutí nebo podnikat jakoukoliv akci, dokud se ještě hněváme. Přinášíme slávu našemu nebeskému Otci kdykoli promíjíme zranění a odpouštíme hříchy, které byly vůči nám spáchány. Takto činit, buduje náš charakter. Když odpouštíme, jako Otec odpouští, uvádí nás do zjevení jeho přízně a požehnání, jaké jsme dosud nikdy nepoznali. Ježíš nám přikazuje milovat ty, kteří se stali našimi nepřáteli tím, že budeme činit tři věci: 1. žehnat jim 2. dělat jim jen dobré 3. modlit se za ně V Matouši 5:44 Ježíš říká: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují. David Wilkerson Stránka 2

4. PÁN JE NAŠÍM POKOJEM. Jsou-li naše poznání a víra v Boží podstatu založeni na tom, jak ji zachycují jeho jména, poskytne to nám úžasnou ochranu před útokem nepřítele. Bůh řekl skrze Ozeáše: A můj lid hyne pro nedostatek poznání. (Ozeáš 4:6) Smysl tohoto výroku má velikou moc. Bůh nám říká, že pokud důvěrně známe jeho podstatu a charakter vycházejíc z jeho jmen, máme silný štít proti satanovým lžím. To nás vede k dalšímu ze jmen našeho Pána: Jehova Šalom. Toto pojmenování nalézáme v Knize Soudců. Pán se zjevil Gedeonovi v podobě anděla (viz. Kniha Soudců 6:22-24). Jaký význam má přesně výraz Jehova Šalom? Hebrejské podstatné jméno šalom označuje úplnost, zdraví, prospěch. Znamená to být jako celek, v harmonii s Bohem a s lidmi, mít spořádané vztahy. Vyjadřuje to také stav klidu jako opak nepokoje; stav vnitřního i vnějšího pokoje; odpočinek v duchovní i emocionální rovině. Ve zkratce, šalom značí celost v životě nebo v určité práci. Jako sloveso, šalom znamená být ucelený nebo dokončený anebo tvořit mír. Ještě jednou si musím položit otázku: Co má toto konkrétní Boží jméno do činění se mnou a s dnešní církví? Šalom si nemůžeme zasloužit. Dosáhneme jej, pouze když si uvědomíme: Toto je vážná věc. Jednám teď se všemohoucím Bohem, s tvůrcem a podpůrcem vesmíru. Jak bych jej mohl brát i nadále za samozřejmost? Proč pořád zkouším jeho milost, žijíc s tímto chtíčem, jako by neslyšel a neviděl mé skryté skutky? Třeseš se před Božím Slovem? Jsi připraven podřídit se všemu, co říká? Pokud ano, poznáš Jehovu Šalom. Přijde k tobě osobně, jako Pán, tvůj pokoj a naplní tvého ducha nadpřirozenou silou proti každému nepříteli. Nemůžeš si zasloužit tento druh pokoje; je to dar od Boha. 5. OBNOVENÍ VÍRY. Pro všechny, kteří čelí nemožnému, mám zvláštní slovo: Obnovení víry závisí na plném zjevení lásky našeho nebeského Otce. Hospodin, tvůj Bůh, je ve tvém středu, hrdina, který zachraňuje. Rozjásá se nad tebou radostně, obnoví tě svou láskou, zaplesá nad tebou s výskáním." (Sofoniáš 3:17). To je slavné zjevení neustálé Boží lásky k jeho lidu. Písmo nám říká, že má ze své lásky k nám radost! Znamená to, že Bůh nemá pražádnou otázku týkající se jeho lásky k nám. Jinak řečeno, pevně stanovil svou lásku k nám a nikdy ji nevezme zpět. Fakticky je řečeno, že Bůh je touto láskou natolik uspokojen, že jásá. Dokážeš si to představit? V nebi Bůh prohlašuje, že má z tebe potěšení. Takto vykládá John Owen tento verš: Bůh samou radostí skáče. A navíc nám Pavel říká, že všechno, co je u Boha v nepořádku veškerá nevíra a zmatek se mění zjevením Boží lásky. Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha (Titus 3:4). V předchozím verši říká Pavel: Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí (3:3). Jinými slovy: Všechno bylo v nepořádku. Naše víra nebyla překonávající. Ale ukázala se dobrota a láska Boha, již Otec nechává na nás padat v hojnosti skrze Krista. Když Pavel říká, že se láska Boha ukázala, používá slovo, jehož řecký kořen znamená znásobila. Stručně řečeno, Hospodin se na nás dívá jako na ubohé a namáhající se duše, plné strachu a dotazů, a znásobil toto zjevení: Má láska tě osvobodí. Spočívej v mé lásce a raduj se z ní. Děkuji Bohu za ten den, kdy se jeho láska ukázala i mně. Neexistuje žádná víra, která by byla proti nemožnému, kromě toho, že všechno veškeré problémy, veškeré soužení je svěřeno do milující péče našeho Otce. Když se má situace co nejvíce vyhrotí, musím spočinout v prosté víře. David Wilkerson Stránka 3

6. TVÁŘÍ V TVÁŘ NEMOŽNÝM SITUACÍM. I když mu bylo skoro sto let, (Abraham) neochaboval ve víře, při pohledu na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna (Římanům 4:19). Podstata opravdové víry je obsáhnuta v tomto verši. Bůh právě zaslíbil Abrahamovi, že se mu narodí syn, jenž se stane semenem mnoha národů. Je pozoruhodné, že Abraham se nezarazil, když to slyšel, přestože byl pokročilého věku a nebylo pravděpodobné, že by ještě mohl zplodit dítě. Právě naopak, z Bible se dozvídáme, že když dostal toto slovo od Pána, tak nehleděl na své už nemohoucí tělo a na neplodnost Sářina lůna. Pokud se nad tím zamyslíme racionálně, tak zní nemožně, aby se toto zaslíbení naplnilo. Ale Abraham se tím vůbec nezabýval. Podle Pavla, si patriarcha nekladl otázku, jak asi Bůh svůj slib dodrží. Neargumentoval způsobem: Ale Pane, já už nemám žádné semeno k zasetí a Sářino lůno je mrtvé. Moje žena už nemůže porodit dítě, jak to tedy chceš udělat, Pane? Namísto, aby se zaměstnával těmito otázkami, jednoduše o nich neuvažoval. Faktem je, že když Bůh formuje víru, která je stejně tříbena a přesto cennější než zlato, Jeho prvním krokem je, že odřízne a znemožní veškeré lidské zdroje. Zavírá dveře před veškerou lidskou argumentací a nebere na zřetel žádné prostředky racionálního vysvobození. Víra, z níž má Bůh radost, se rodí z místa prázdnoty. Mám zde na mysli prázdnotu veškerých lidských možností. Je to místo, kde lidské plány nejprve vzkvétají a pak umírají. Místo, kde lidská naděje přináší dočasnou úlevu, brzy se však hroutí a přispívá k pocitu bezmoci. Octl ses již na tomto místě prázdnoty? Kdy se zdálo, že již není žádné východisko? Nemůžeš nikomu zavolat pro radu. Nebesa zůstávají při tvých modlitbách jakoby z mosaze a tvé žádosti padají na zem. Hlásám, že Bůh právě koná své dílo. Jeho Duch se snaží o to, aby ses přestal vnímat možné či nemožné přestal brát v úvahu lidské možnosti a způsoby - a již se více netrápil nad tím, jak se dostat z této situace. Duch Svatý tě vybízí: Přestaň shánět pomoc u lidí a nezaměřuj se na to, jak beznadějně tvá situace vypadá. To všechno jen způsobuje překážky tvé víře. 7. KRISTUS VLÁDNE! Často nám lidé píší: Nemám se komu svěřit, žádný se mnou nenese mé břemeno. Nikdo nemá čas, aby uslyšel můj pláč. Potřebuji někoho, komu bych mohl vylít své srdce. Král David byl obklopen lidmi. Byl ženatý, měl velkou rodinu a měl po svém boku mnoho společníků. A přece i od Davida slyšíme totéž volání: Ke komu půjdu? Je to v samotné naší přirozenosti, že toužíme po druhém člověku, který má obličej, oči a uši, aby nás vyslechl a dal nám radu. Když byl Job přemožen svým utrpením, volal v zármutku: Kéž by mi někdo poskytl slyšení! (Job 31:35, B21). Toto volání pronesl, když seděl před svými takzvanými přáteli. A přece tito přátelé neměli žádný soucit s Jobovým utrpením. Místo toho byli posly beznaděje. Ve svém žalu se Job obrací pouze na Boha: Mám svědka v nebi právě teď, tam nahoře mám svého přímluvce K Bohu přes slzy se dívám (Job 16:19-20, B21). V žalmech David naléhá na Boží lid, aby jednal podobně: V každý čas na něj, lidé, spoléhejte, před Bohem, naší skrýší, své srdce vylijte! (Žalm 62:9, B21). David též napsal ve 142.žalmu: K Hospodinu volám s úpěním, k Hospodinu volám, žadoním! Vylévám před ním svoje starosti, své trápení mu svěřuji. Na duchu klesám slabostí, ty ale o mé stezce víš! Na cestě, kterou se ubírám, na mě nastražili past. Pohleď k mé pravici, všimni si: nezná se ke mně ani jediný! Kdybych chtěl utéci, nemám kam, nikdo se o mě nestará! K tobě zní mé volání: Ty, Hospodine, jsi má skrýš, můj úděl mezi živými (142:2-6). Věřím ve svém srdci, že toto poselství je pozváním Ducha svatého, aby vás přivedl na tiché David Wilkerson Stránka 4

místo, kde můžete často vylévat svou duši před Bohem. David vyléval před ním svoje starosti, a stejně tak můžete i vy. Můžete mluvit s Ježíšem o všem o svých problémech, o svých současných zkouškách, o svých penězích, o svém zdraví a říci mu, jak vás to přemáhá i jak při tom malomyslníte. On vás vyslyší s láskou a soucitem a nepohrdne vaším voláním. Bůh Davidovi odpověděl. Odpověděl Jobovi. A během staletí odpovídal na volání ze srdce každého, kdo důvěřoval jeho zaslíbením. Stejně tak slíbil, že vás vyslyší a povede. Vskutku se zaručil přísahou, že bude vaší silou. Jděte k němu a vyjdete obnoveni. 8. TEN BOJ NENÍ VÁŠ, ALE BOŽÍ. Nejprve bych vám rád připomněl, že bitva, které čelíte, není vaše, ale patří Bohu. Pokud jste Jeho dětmi, můžete si být zcela jisti, že satan obrátí svůj vztek i proti vám. Ve 2. knize Letopisů kapitole 20, proti Božímu lidu se postavil obrovský zástup. Král Jošafat a jeho lid se rozhodli hledat Hospodina a postit se. Král volal k Bohu modlitby, podobné těm našim, které se většina z nás modlila na vlastní duchovní cestě: Nemáme sílu na tu ohromnou přesilu, která táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, ale naše se oči upínají k tobě! (20 : 12). Duch Hospodinův sestoupil uprostřed tohoto shromáždění a řekl: Nebojte se ani se nelekejte té ohromné přesily. Ten boj není váš, ale Boží. (20:14-15). Izaiáš vydal toto varování všem satanským sílám: Koho jsi to urážel, komu ses rouhal, proti komu jsi zvedl hlas? I proti Svatému Izraelovi! (Izaiáš 37:23). Bůh řekl svému lidu Izraele, a říká to i dnes nám: Satan nebojuje proti tobě, ale proti Pánovi, který uvnitř tebe přebývá. Bůh řekl satanovi: Ať sedíš, chodíš sem a tam, ať na mě běsníš, já tě znám. (37:28). Nyní se ptám: kde se odehrává vaše bitva? Ve vašem manželství? V práci nebo v podnikání? Týká se financí? Nebo vašeho zdraví? Získává tato bitva den ode dne na své intenzitě? Pokud máte srdce pro Ježíše a touhu přimknout se k němu, budete čelit pekelnému běsnění. Ale pořád se ještě nebude jednat o vaši bitvu. Je jen na vás, zda skoncujete tuto bitvu rychle - jednoduše to skoncujete a poddáte se vlastním obavám a pochybnostem. Satan nebude obtěžovat ty, kteří se vzdali své důvěry v Pána. Ano, je to Pánova bitva, ale i my na ní máme určitý podíl - a tím je důvěřovat a věřit jeho slibům, dokonce i když čelíme beznadějné situaci a vše vypadá nemožné. Proč tedy říkáš, Jákobe, proč si, Izraeli, stěžuješ: Má cesta je Hospodinu ukrytá, můj Bůh si nevšímá mých práv? (Izaiáš 40:27). Víra vyžaduje, abychom se vzdali všech svých problémů - všech svých kritických situací, obav, úzkostí a odevzdali je do rukou Pána. Když uděláme vše, co zmůžeme a víme, že je tento boj nad naše síly, musíme to odevzdat do Jeho rukou. Náš Pán zná satanův vztek a tak musíme jen upřímně věřit, že bude jednat. Zlý dokáže způsobit povodně i požáry, a nechá nás pronásledovat veškerými duchovními nepřáteli. Boží slovo upozorňuje na to, jak bude Pán jednat: Tvé běsnění a tvá pýcha ke mně dolehla. Udidlo dám na tvá ústa, do nosu zabodnu ti hák, odvedu tě, kudys přišel, stejnou cestou půjdeš zpět! (Izaiáš 37: 29). Pokud se budete pevně držet své víry - věřit mu, spočívat v jeho slibech a odmítnete všechny lži zlého, které vám přijdou na mysl - pak můžete očekávat, že Bůh přijde prostřednictvím svého Ducha do těchto záležitosti a přinese očekávaný konec do každé konkrétní bitvy. Pohne nebem i zemí, aby vás vysvobodil. Cesta ven je jen skrze víru, víru a víru! Ve všech koncích světa boje zastavuje. (Žalm 46:10). David Wilkerson Stránka 5

9. DEJ MI VŠECHNY SVÉ ZÍTŘKY. Hospodin se ukázal Abrahamovi a dal mu neuvěřitelný příkaz: Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu (Genesis 12:1, B21). Jaká úžasná věc. Náhle si Bůh někoho vybere a řekne mu: Chci, aby ses zvedl a šel, abys všechno opustil: svůj dům, své příbuzné i svou zemi. Chci tě poslat na jiné místo a ukážu ti, jak se tam dostaneš, až budeš na cestě. Jak Abraham reagoval na toto neuvěřitelné slovo od Hospodina? Vírou Abraham poslechl Boží volání, aby šel na místo, jež měl dědičně získat. Přestože nevěděl, kam jde, vydal se na cestu (Židům 11:8, B21). Co měl Bůh za lubem? Proč by kvůli jednomu člověku zkoumal národy, a pak ho povolal k tomu, aby se všeho zřekl a vydal se na cestu bez mapy, bez předem určeného směru, bez znalosti cíle? Zamysli se nad tím, co řekl Bůh Abrahamovi. Nikdy mu neukázal, jak se o jeho rodinu postará. Neřekl mu, jak daleko má jít, ani kdy tam přijde. Na začátku mu řekl pouze dvě věci: Jdi, a ukážu ti cestu. V podstatě Bůh Abrahamovi řekl: Ode dneška chci, abys mi dal všechny své zítřky. Budeš žít v odpočinutí, když vložíš svou budoucnost do mých rukou, den po dni. Žádám tě, abys dal svůj život v sázku a důvěřoval slibu, který jsem ti, Abrahame, dal. Pokud do toho půjdeš, já ti požehnám, budu tvým průvodcem a povedu tě na místo, jaké si nedokážeš představit. Tím místem, na které chtěl Bůh Abrahama vést, je místo, kam chce vzít všechny členy Kristova těla. Abraham je, jak říkají bibličtí učenci, předobrazem, někým, kdo slouží jako příklad chození s Pánem. Abrahamův příklad nám ukazuje to, co je od každého, kdo chce potěšit Boha, vyžadováno. Neudělej chybu. Abraham nebyl mladý, když ho Bůh povolal k tomuto rozhodnutí. Pravděpodobně již měl plány jak zabezpečit rodinu, a tak se musel znepokojovat mnohým rozvažováním, nakolik si cení Božího povolání. A přece Abraham uvěřil Hospodinu a ten mu to počítal za spravedlnost (Genesis 15:6, B21). Apoštol Pavel nám říká, že každý, kdo věří a důvěřuje Kristu, je Abrahamovým dítětem. A stejně jako Abraham jsme pokládáni za spravedlivé, protože dbáme na stejné volání, abychom svěřili všechny své zítřky do Hospodinovy ruky. David Wilkerson Stránka 6