ročník 3 číslo 4 2014 HOSPITALin Informační magazín pro lékaře, zdravotníky a pacienty Chci pomáhat dětem, říká Lejla Abbasová Fashion for Kids Tradiční čínská medicína Neprodejné. Po přečtení prosím časopis vraťte! Příběh Cesty domů Dobré zprávy z Bulovky 149204
ASISTENCE Doktor na telefonu nonstop www.ozp.cz
in margo OSPITALin Vážení přátelé, milí čtenáři, v novém čísle našeho magazínu Hospital in jsme se rozhodli otevřít zajímavé téma alternativní medicíny. Je to otázka, která mezi lékaři, pacienty a vůbec všemi zúčastněnými často vyvolává nepřekonatelné spory, my bychom však chtěli být těmi, kdo přispějí k veřejné diskuzi a budou hledat možnosti a východiska tam, kde už je mnozí nevidí. Přečíst si proto můžete tři rozhovory jeden s ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem a druhý s prezidentem České lékařské komory Milanem Kubkem. Legislativní podmínky a právní stav přehledně a srozumitelně vysvětluje kompetentní náměstkyně ministra JUDr. Lenka Teska-Arnoštová. Pokud by měl magazín Hospital in bilancovat uplynulý rok, můžeme říci, že byl pro nás úspěšný. Podařilo se nám zvýšit náklad, a přinesli jsme mnoho témat, ke kterým se k nám od Vás dostalo mnoho pozitivní odezvy. Doufám proto, že tomu v celém roce 2015 nebude jinak, a nám se stále bude dařit pomáhat Vám prožívat čas v nemocnici co nejpříjemněji, ať už tam jste z jakéhokoli důvodu. A co byste v tomto čísle určitě neměli přehlédnout? S Lejlou Abbasovou jsme hovořili hlavně o Africe, které se věnuje se svým nadačním fondem Asante Kenya (ale mnoho aktivit má i tady v Česku), podívali jsme se k našim přátelům z Nemocnice na Bulovce, na přehlídku Nadace Terezy Maxové dětem, kam dorazil i Bryan Adams, zajeli jsme do nemocnice v Hradci Králové nebo jsme hovořili s ředitelem občanského sdružení Cesta domů. Přeji Vám příjemné čtení a do nového roku plno úspěšných předsevzetí, mnoho štěstí, ale hlavně zdraví! Johana Hovorková šéfredaktorka 3
index HOSPITAL in 4 2014 Vychází v prosinci 2014 in margo Editorial........................................................ 3 informace Klokánku pro radost............................................. 5 4 Hospital in Informační magazín pro lékaře, sestřičky, zdravotníky a pacienty (a taky pro nemocnice, zdravotnická a rekreační zařízení, charitu, dobrovolnické a neziskové instituce) Vydává Jan Hovorka. Vydavatelský servis poskytuje GRAND PRINC MEDIA, a.s. www.gpmedia.cz info@gpmedia.cz Šéfredaktorka: Johana Hovorková redakce@hospitalin.cz Tel.: +420 728 803 708 Grafická úprava: Bohumír Golda Redakce: MUDr. Kristýna Zárubová Lucie Malá Obchodní oddělení Veronika Janusová v.janusova@gpmedia.cz Tel.: +420 775 852 543 DTP zpracování: Růžolící chrochtík, spol. s r. o. Jenišovská 2, 158 00 Praha 5 www.chrochtik.cz hospitalin@chrochtik.cz www.hospitalin.cz www.facebook.com/hospitalin Redakce neodpovídá za obsah inzerce, PR a reklamních materiálů Registrace MK ČR E 21823 Časopis není určen k prodeji interview Češi jsou tolerantní, ale xenofobní, říká Lejla Abbasová....... 6 10 in consensio Tradiční čínská medicína.................................... 12 19 interview Čas na čtení a přemýšlení...................................... 20 informace 10 milionů korun pro děti...................................... 21 in hospital Kouření způsobuje chronické plicní nemoci...................... 22 in hospital Pokřtěná ortopedie a HIV infekce............................... 23 in hospital Radíme pacientům s lupénkou.................................. 24 interview Bulovku chci zpět na špičku, říká Andrea Vrbovská.......... 25 27 interview O smrti se nemluví, říká Marek Uhlíř....................... 28 30 informace Moderní bydlení pro seniory.................................... 31 informace Tipy pro zdraví............................................. 34 35 in hospital Dobrý zrak zachraňuje životy................................... 36 informace Online tlumočníci ve 100 nemocnicích.......................... 39 in hospital Hradec Králové: Lékaři, studenti a tradice.................... 42 45
informace Klokánku pro radost... Málo se ví, že zatímco státní příspěvek na jedno dítě v dětském domově činí měsíčně zhruba 37 tisíc korun, Klokánky dostávají pouhých 22 tisíc na dítě! A tak se vydavatelství GRAND PRINC MEDIA rozhodlo věnovat alespoň jednomu z Klokánků tomu ve Štěrboholích v čase předvánočním pár dárků Poté, co jsme si potřásli rukou s ředitelem Janem Vaňkem, nás přivítalo i vánoční cukroví, které už tety z Klokánku stačily počátkem prosince napéct. Nahlédnout jsme poté směli i do několika zdejších domácností. Šestice dětí předškolního věku nás na závěr rozesmála i dojala vystoupením, které inspirovaly a také doprovázely z větší části písničky Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Snad tedy děti na oplátku potěší zase dárky naše několik krabic bramborových křupinek POM-BÄR, vyráběných speciálně pro děti, stolní hry a hlavně výletní cesta lodí po Vltavě pro všechny děti ze štěrboholského Klokánku. Poukaz pro ně navíc zahrnuje i vstup do Muzea Karlova mostu, kde je možné do konce února zhlédnout také výstavu betlémů. Připravila: ih Foto: Štěpán Luťanský a af Přejeme Vám veselé Vánoce a v novém roce 2015 hodně zdraví, mnoho pracovních a osobních úspěchů.
interview Češi jsou tolerantní, ale xenofobní, říká Lejla Abbasová 6 Lejla Abbasová byla jedním z prvních lidí, kteří do české společnosti přivedli téma ženské obřízky. Touto problematikou stejně jako dalšími potížemi rozvojových zemí, se zabývá její nadační fond Asante Kenya. Jak se známá moderátorka dostala do Keni, komu pomáhá, a co si myslí o české společnosti? Co všechno je náplní práce nadačního fondu Asante Kenya? V současné době podporujeme 10 projektů v Keni. Týkají se zejména vzdělávání, pomohli jsme postavit již 5 nových budov pro základní školy. Velkým tématem je však také ženská obřízka. V rámci projektu Narok se zaměřujeme na dívky, které před ní utíkají. Provozovali jsme také počítačovou učebnu pro děti ze slumů. Spolu s organizací Njovu o.p.s. jsme navíc otevřeli charitativní e- shop se šperky a doplňky z Keni a Zambie Imana.cz, který doporučuji jako skvělý tip na nákup vánočních dárků! Jak projekty vybíráte? Vybrala jsem ty, které si už prošly určitým vývojem a dokázaly se postavit problémům. Pak také ty, při jejichž realizaci se alespoň trochu shodovaly naše představy, kam lze projekt vést a co je možné společnými silami dosáhnout. Ne vždy totiž spolupráce funguje ideálně, mnohdy jsou nároky projektů přehnané. Z pětadvaceti nám nejprve zůstalo devatenáct projektů, momentálně jsme na deseti. Souvisí založení nadačního fondu s tím, že jste studovala sociální práci? Naopak. Před vznikem Asante jsem již byla několikrát v Africe, ten pověstný papír jsem si chtěla dělat proto, abych měla kvalifikaci pro české neziskovky a české projekty. Odmítl mě například Člověk v tísni de facto jen s tím, že praktickou kvalifikaci bych měla, ale potřebuji adekvátní vzdělání. Takže jsem se dostala na speciální pedagogiku a teologii. Studovala jsem evangelickou školu, kde jsem ale poměrně záhy narazila na úplně jiný pohled a přístup právě k Africe, který jsem v té době nebyla schopná vůbec zpracovat. Věřím, že kdybych vydržela déle, hrany by se otupily, studium jsem ale opustila a zůstala u praxe. Jak nápad na založení Asante vznikal? Šest let jsem pracovala jako koordinátorka projektu Adopce na dálku. Chvilku jsem také žila v Keni. Když skončila reality show Big Brother, kde jsem moderovala jeden z pořadů, rozhodovala jsem se, co dál, jak využít onu známost. Chtěla jsem pomoci většímu počtu dětí, a především školám, které to vůbec nemají jednoduché. Suplují rodinu v plné šíři včetně jídla, takže jsem se rozhodla podporovat je. Zeptala jsem se proto kamaráda, který vedl v Africe školu, zda by se mnou do něčeho podobného šel. A povedlo se. Na začátku jsme měli na stole k prostudování devadesát projektů, ze kterých v počátku zůstalo zmiňovaných devatenáct. Jak Češi vaše aktivity vnímají? Není pro ně Afrika stále ještě příliš vzdálené téma?
Akademická malířka a sklářka Gizela Šabóková při přáci s děvčaty z projektu Narok, který jim pomáhá poté, co utekly před rituálem ženské obřízky. 8 Zezačátku jsem se setkávala s názory, že u nás máme problémů, kterým je potřeba se věnovat, dost. Setkávala jsem se s tím především tehdy, kdy jsem se věnovala Adopci, což je cca 15 let. V době, kdy jsem s Adopcí začínala, o možnosti podporovat konkrétní dítě, téměř nikdo nevěděl. Dnes je to mimochodem jeden z nejpopulárnějších individuálních způsobů pomoci rozvojovým zemím ve světě. Dnes mají Češi adoptovány tisíce dětí po celém světě. I na tom je vidět, že skepse vůči rozvojové pomoci a vůbec zájem o situaci za našimi hranicemi se mění. Zmínila jste téma ženské obřízky. Jaká je v současnosti situace žen? Samozřejmě se stále zvětšuje tlak institucí na státy a v mnoha z nich je již obřízka nelegální. Jenže to nestačí a celý problém je hodně komplikovaný. Čím více o tom vím, tím složitější je téma obřízky shrnout do pár vět. Jednou z častých mýlek je představa, že obřízku chtějí muži. Není to pravda. Je to rozhodnutí žen samotných, to ony jsou těmi, které dávají své dcery obřezat, ony si přejí, aby poté uspěly na pomyslném sňatkovém trhu. Matky se snaží pro své dcery udělat prostě to nejlepší. Neobřezané dívky jsou na mnoha místech stále považovány za nečisté, jejich život je vláčen spoustou mýtů říká se, že pokud se muž dotkne neobřezané ženy, jeho spermie nebudou aktivní, už nikdy nebude mít erekci, dívce se narodí postižené dítě, nebude mít mléko, přijde klatba na rodinu a kmen a tak dále a tak dále. Důležité je tedy zejména vzdělávat dívky, aby později nenechaly své dcery trpět. Musí se ale jednat také s celými rodinami, klany. Hudba budoucnosti je nabídnout nějaký substituční rituál. Vnímá tuto problematiku více česká společnost? Jednoznačně. Vím, že jedna z prvních o obřízce začala hovořit tehdejší poslankyně za ČSSD Anna Čurdová a také přednosta gynekologicko-porodnického oddělení jihlavské nemocnice a dnes poslanec za TOP 09 Aleš Roztočil, který žil v 60. letech v Súdánu. Pan přednosta organizoval semináře pro sestry a lékaře o tom, jak postupovat, když se setkají s ženou, která prodělala obřízku. Obřízka se dělá několika způsoby a podle toho je zásah do vnějších a vnitřních genitálií ženy zásadní. V případě péče o ženu s ob-
řízkou se nesmí také zapomínat na psychologický aspekt celé situace, její delikátnost a vztah ženy k rodině. Vím, že jsem zhruba před 10 lety byla první, která toto téma v Čechách dostala do tzv. lesklých magazínů. Lidé se na mě mnohdy dívali jako na blázna, ženská obřízka pro ně byla v lepším případě protimluv a dnes? Musím odmítat vedení různých prací na toto téma, jelikož není v mých silách je časově zvládat. Hodně se změnilo, jsou vysoké školy, které mají humanitární a rozvojovou práci jako vlastní obor. To před 10 15 lety nebylo. Čím se momentálně zabýváte? Asi před třemi měsíci se mi do nadační pošty dostal e-mail od ministerstva práce a sociálních věcí s informací, že shánějí tzv. koordinátory Rodinných konferencí. E-mail jsem našla ve spamu a opravdu asi jen z nudy jsem si ho přečetla. A světe div se v dnešní době organizuji svou první konferenci. O co se jedná? Je to dle mého názoru naprosto geniální a vlastně úplně jednoduchý nástroj, jak pomoci rodinám v sociálně složitých situacích týkajících se především péče o děti, a to tak, aby do problému nemusel zasahovat stát. Přestože OSPOD (Odbor sociálně právní ochrany dítěte) je ten, který tento instrument rodině nabízí. Účelem konference je setkání širší rodiny a přátel, která o dané situaci jedná a sama přichází s řešením. De facto se vrací zpět důvěra ve fungování rodiny jako soběstačného a samostatného mechanismu, to, co si pamatují ještě babičky. Nenechává se odpovědnost na státu, který nezná všechny aktéry a řešení nešije přímo na míru rodině. Je to princip, který pochází z Nového Zélandu, kde je dokonce od 90. let už uzákoněn a velmi dobře funguje, my jsme přijali nizozemský model. Představte si situaci dovíte se, že vaše sestřenice, se kterou se sice moc často nevídáte, ale znáte ji z dětství, propadla alkoholu a hrozí jí odebrání dětí do ústavní péče. Uspořádá se tedy rodinná konference, kde se sejde dejme tomu patnáct členů rodiny a přátel a každý nabídne konkrétní pomoc, která povede k tomu, aby děti nebyly předány do ústavní péče. Někdo pomůže sestřenici s organizací odvykací léčby, někdo jí pomůže se sehnáním práce, s oddlužením, babička a sousedka budou docházet za dětmi domů, vy si je budete brát na prázdniny. Rodinná konference může být často opravdu poslední nástroj před tím, než děti skončí v dětském domově. Považujete českou společnost za tolerantní? Já si myslím, že česká společnost je tolerantní, ale je xenofobní. Dokud se Čech s něčím neznámým osobně nesetká, tzv. si to neosahá, je velmi nedůvěřivý. Po těch čtyřiceti letech bez vlivu zvenčí a bez jakékoli jinakosti je zde stále zakořeněný strach z neznámého. Přesto se to mění. Obrovský vliv mají média, bohužel často ne ten pozitivní. Jen pro ilustraci. V době mého dětství byli Romové asimilováni, Češi je nevnímali jako problém. Černoch bylo ovšem něco, s čím se setkávali akorát tak v National Geographic. Díky afroamerickému kulturnímu vlivu, a naopak špatnou sociální politikou našeho státu vůči Romům se situace úplně otočila. Dnes je jednou z nejpejorativnějších nadávek cikán, když jsem vyrůstala já, byl to negr.
Po nakupu pro sirotčinec Yengu Orphanage Academy A jak jste tuto situaci vnímala vy sama? Každodenní realita dětí ze slumů Nebylo to jednoduché, neměla jsem moc kamarádů, padaly nadávky a tak. Ale dětské vnímání je často milosrdné, prostě se s tím naučí žít. Dnes to vidím mnohem hůře, než jak jsem to cítila tehdy. Prostě mi dochází kontext, vidím to z pohledu dospělého člověka a teď i rodiče. Vedete k toleranci svého syna? Davidovi jsou teprve tři roky, takže to jde spíše podprahově, snažíme se tedy o toleranci ke zvířátkům. Chci, aby věděl, že přestože pavouk neměl to štěstí, aby byl tak hezký jako pejsek, pořád je to živý tvor. Jak se vší vytíženosti vás i vašeho partnera výchovu zvládáte? David začal chodit dvakrát až třikrát týdně do školky, což v praxi znamená, že je vlastně pořád doma, protože je nemocný. Michal sice také hlídá, ale bez mojí mámy by to absolutně nešlo! 10 Text: Johana Hovorková Foto: www.lucievitkova.cz, archiv
informace S nástupem chřipkové sezony je každý rok opakovaně upozorňováno na problém nízké proočkovanosti v České republice. Velmi alarmující je fakt, že očkování proti chřipce podceňují i sami zdravotníci, kteří jsou v úzkém kontaktu nejen s nakaženými, ale zejména s rizikovými skupinami, pro které může chřipka znamenat ohrožení na životě, v horším případě i smrt. Příkladem by pro nás měly být Spojené státy, kde je od roku 2007 poskytování očkovací látky zdravotníkům zaměstnavatelem dokonce součástí akreditačního procesu zdravotnických zařízení. Díky tomu zde v sezoně 2010/11 dosáhla proočkovanost zdravotníků 63,5 % (ve zdravotnických zařízeních s povinnou vakcinací dokonce 98,1 %). V České republice je ve srovnání s USA nebo vyspělými zeměmi EU proočkovanost zdravotníků tristní. Přesné údaje o proočkovanosti zdravotníků v ČR ale neexistují, a je velmi složité je získat. Proto nyní běží celoevropský projekt, který by tuto situaci zmapovat měl. V rámci projektu se zjišťuje, jaký je postoj lékařů vůči očkování proti chřipce, zda očkují své pacienty, zda se nechávají sami očkovat apod. Jiná studie k očkování proti chřipce ukázala, že očkování snižuje počet nakažených zásadním způsobem. V jedné z nemocnic se během 12 let zvýšila proočkovanost zdravotníků ze 4 na 67 %. Ve stejném období laboratorně potvrzené případy chřipky mezi zdravotníky poklesly ze 42 na 9 %. Taktéž případy onemocnění mezi hospitalizovanými pa cienty poklesly o 32 %. Řešení přitom není složité zdravotnická zařízení by měla dbát na očkování proti chřipce u veškerého personálu, který poskytuje zdravotní péči (včetně krátkodobě pracujícího personálu). Důraz by měl být kladen na očkování zdravotnických pracovníků, kteří poskytují péči osobám ve vysokém riziku vzniku chřipkových komplikací. Pro chronicky nemocného pacienta v nemocnici je bránou infekce právě kontakt s personálem. Ovšem nejen nemocniční, ale i praktičtí lékaři mohou nakazit své pacienty. Být očkován proti chřipce by zkrátka mělo být naprostou samozřejmostí u všech zdravotníků, i těch, kteří pracují například v domovech seniorů, LDN a dalších sociálních zařízeních, říká MUDr. Hana Roháčová Ph.D., primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce. V naší nemocnici je proočkovanost personálu vysoce nad celorepublikovým průměrem dosahuje celkově kolem 16 %, konkrétně na naší klinice je to dokonce přes 20 %. Očkování proti chřipce u nás není povinné, ale uvědomujeme si, že tak chráníme nejen sebe, ale i naše pacienty, dodává primářka Roháčová. Podle epidemiologů, kteří změny v českých zákonech prosazují, by měli být povinně očkováni ti zdravotníci, kteří pracují na rizikových odděleních. Jedná se hlavně o oddělení, kde pečují o pacienty s oslabenou imunitou, např. nemocné leukémií3. Nejde ale pouze o pacienty i samotní lékaři jsou v ohrožení, protože právě oni přicházejí s nemocnými nejčastěji do kontaktu. V České republice však lze přes všechny tyto argumenty sledovat trend spíše opačný u dětí přecházíme z povinného očkování na očkování doporučené, naproti tomu ve vyspělých zemích na západ od našich hranic se často z chřipkové vakcinace stává očkování povinné. Text: redakce Foto: archiv 11
in consensio Tradiční čínská medicína (TČM), nekonvenční metody, alternativní postupy a léčba. Nazýváme je všelijak, společné mají to, že nejsou zcela etablovány v systému medicíny současné klasické, západní a naším systémem rozvíjené. Diskuze a někdy spory mezi bílými plášti, univerzitními kapacitami, vědeckými skeptiky a na druhé straně nadšenci, kteří tisíce let staré metody aplikují a považují za stále účinné, neutuchají. 12 Náš časopis vstupuje do tohoto prostoru se záměrem poskytnout prostor v duchu hesla Audiatur et altera pars neboli Budiž slyšena i druhá strana. Podle toho, z které se na problém díváte, a tak budeme (doufejme!) objektivní. I v následujících číslech hodláme přispívat k tomu, aby nově zaváděné tradiční metody byly pod dohledem a v rukou odborníků, aby veřejnost byla informována o možnostech nejen nabídky, ale i kontroly a odpovědnosti, v neposlední řadě také třeba úhradě. Možností, jak pacientům pomáhat, přibývá. Využijme je srozvahou i odvahou. Pilotní projekt: Léčebné lázně Bohdaneč Pro jakékoli úvahy o zařazení nekonvenčních metod do systému medicíny či zdravotního pojištění je nezbytné, aby byl zajištěn odborný dohled, certifikace, provádění péče profesionály. Státní administrativa, šéfové soukromých center či profesních organizací se musí shodnout na postupu, jak těchto cílů dosáhnout. V případě zavedení tradiční čínské medicíny už byly podniknuty první kroky. Kde, kdy a čím se začne? Na naše otázky odpovídá ministr zdravotnictví České republiky, MUDr. Svatopluk Němeček.
V médiích jsme zaznamenali, že FN Hradec Králové a FN Motol mají vybudovat kliniky specializované na čínskou medicínu. Jak jsou tyto projekty daleko? Ve FN Motol v této chvíli k realizaci zřízení kliniky tradiční čínské medicíny nedochází. Co se týká situace ve FN Hradec Králové, tam jsme se v rámci projektu Tradiční čínské medicíny (TCM) v České republice rozhodli spustit pilotní fázi ve spolupráci s Léčebnými lázněmi Bohdaneč. Léčebné lázně Bohdaneč jsou lázně s dlouhodobou tradicí. Slouží převážně k léčbě pohybového aparátu s orientací na zánětlivá revmatologická onemocnění, artrózu, vertebrogenní syndromy, Bechtěrevovu nemoc. Zajišťují léčbu dlouhodobých potíží, předoperačních i pooperačních stavů a poúrazovou rehabilitaci. Jsou vyhledávaným místem nejen k léčbě, ale také k zajištění prevence, relaxaci a odpočinku. Detašované pracoviště FN Hradec Králové v Bohdanči má řadu výhod. Bohdaneč je mezi dvěma největšími městy východních Čech s výbornou dopravní obslužností a vzdáleností do 20 km. Jsou i v blízkosti dálnice na Prahu. Centrum TCM FN Hradec Králové v Léčebných lázních Bohdaneč bude poskytovat převážně ambulantní péči všem zájemcům a lůžkovou péči lázeňským pacientům. Centrum v Bohdanči bude mít dva české a dva čínské lékaře. Zahájení provozu v Bohdanči plánujeme v prvním čtvrtletí 2015. Pilotní projekt má prokázat života - schopnost a celé koncepce a nastavit ekonomickou rentabilitu. Následně chceme rozšířit TCM do ostatních českých lázní a následně nabídnout léčebné pobyty v těchto lázních i čínské straně. Vyvrcholením aktivit by pak mělo být vybudování kliniky TCM, jako centra poskytování léčebné a preventivní péče, vzdělávání a výzkumu pro střední a východní Evropu. Tato klinika by měla být společným pracovištěm FN Hradec Králové a nemocnic a univerzit TCM v Hunanu, Pekingu a v Shanghaji. Vizualizace celé kliniky demonstruje zájem obou stran vytvořit skutečně špičkové pracoviště. V čem můžeme očekávat přínos čínských metod pro léčbu našich pacientů? Tato léčba je léčbou alternativní, v naší zemi s ní dosud nemáme rozsáhlé zkušenosti. Ale vzhledem k tomu, že čínská medicína je stará 2000 let, jsme připraveni využít jejích poznatků a zkušeností a doufáme, že toto bude pro naše pa - cienty přínosné. Bude možné zkušenosti (nejen) z těchto klinik aplikovat i v jiných nemocnicích a zdravotnických zařízeních? To vše bude záležet na výsledcích a zkušenostech právě z FN Hradec Králové. Text: Jan Hovorka Foto: archiv 13
in consensio 14 Hledisko zdravotní účinnosti a bezpečnosti alternativních metod je nepochybně nejdůležitější, pro lékaře i pacienty je však stejně podstatný legislativní rámec. Musí být jasná nejen odpovědnost, odbornost, ale i možnost volby, v neposlední řadě úhrada úkonu, pokud je prováděn lékařem. Jak jsme na tom aktuálně? Odpovídá náměstkyně pro legislativu a právo MZ ČR JUDr. Lenka Teska Arnoštová. Může stát uplatnit restrikce proti léčitelům, kteří poškodí pacienta? Ministerstvo zdravotnictví ČR spatřuje řadu možností, jak vyvodit odpovědnost za postupy tzv. léčitelů, které ovlivnily nebo mohou ovlivnit život a zdraví osob obracejících se na ně se žádostí o řešení svého zdravotního stavu. Uvedená problematika má své dopady v rovině občanského, správního a trestního práva. Rovina správní vychází z právních předpisů upravujících poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách č. 372/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Na jejich základě může zdravotní služby poskytovat pouze kvalifikovaná osoba (lékař, zdravotnický pracovník) na základě krajským úřadem uděleného oprávnění k poskytování zdravotních služeb po splnění všech podmínek zákona o zdravotních službách a jeho prováděcích předpisů. V případě, že se nejedná o osobu s takovým oprávněním, jedná se o přestupek nebo správní delikt neoprávněného poskytování zdravotních služeb, který může být sankcionován ve správním řízení uložením pokuty až do výše 1 000 000 Kč. Klíčovým je zejména posouzení, zda byly poskytovány zdravotní služby ve smyslu 2 zákona o zdravotních službách, o čemž lze mít v případě zejména některých léčitelských praktik velké pochybnosti. V rovině občanskoprávní je nutné vycházet z nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ ). Uvedená problematika je řešena v části zabývající se tělesnou a duševní integritou člověka. Ve smyslu 93 a následujících NOZ lze do integrity jiného člověka zasáhnout pouze s jeho souhlasem poté, co si je vědom na základě poučení mož ných následků takového zásahu. Vysvětlení je dle NOZ řádně podáno tehdy, lze-li rozumně předpokládat, že druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu jiný postup ( 94 NOZ). Pokud léčitel neposkytne takové vysvětlení, případně se jedná o vysvětlení lživé, neúplné anebo zcela absentuje, a v důsledku toho dojde ke škodě na životě či zdraví klienta takového léčitele, vzniká odpovědnost ve smyslu 2910 NOZ, tj. dále vznik povinnosti náhrady škody ze strany škůdce. Jedná se o zaviněné porušení povinností stanovených zákonem, kterým dojde k zásahu do absolutního práva poškozeného. Škůdce je povinen nahradit poškozenému to, co svým jednáním způsobil, a to zejména nemajetkovou újmu, kde přiměřené zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích. Ve smyslu 2956 NOZ a následujících musí škůdce odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu tak, že nahradí škodu i nemajetkovou újmu, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního
zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. Kromě zmíněných ustanovení 93 a násl. NOZ upravuje nově občanský zákoník smlouvu o péči o zdraví v 2636 a násl., k jejímuž uzavření dochází všude tam, kde jsou poskytovány zdravotní služby podle zákona o zdravotních službách, ale i tam, kde se neuplatní speciální právní úprava poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách typicky právě v případě činnosti léčitelů. Práva a povinnosti smluvních stran se pak řídí občanským zákoníkem. Smlouva nemusí být uzavřena písemně, jakkoliv to lze jen doporučit. Odpovědnost za škodu způsobenou porušením smluvní povinnosti je v souladu s 2913 NOZ objektivní a zavinění se tedy pro její vznik nevyžaduje. Vlastní úprava smlouvy o zdraví obsahuje obdobné instituty jako zákon o zdravotních službách, byť ne tolik podrobně. Jedná se o institut poučení ošetřovaného ( 2638 až 2641 NOZ), souhlas ošetřovaného ( 2642, 2644 NOZ), péče řádného odborníka ( 2643, 2645 NOZ) a např. i záznamy o péči o zdraví ( 2647 až 2651 NOZ). Pohledem trestního práva lze uvažovat o několika skutkových podstatách, které mohou být jednáním léčitelé naplněny. Ve smyslu trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen TZ ) je možné spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví 145, 146 ublížení na zdraví, případně uvedené trestné činy v nedbalostní formě. Nutno dodat, že při posuzování toho, došlo-li ke spáchání těchto trestných činů, může být pro příslušné orgány obtížnější identifikovat zavinění, resp. úmyslný charakter takových jednání. V rovině vztahu klienta a léčitele může dále při jejich vztahu docházet k různým nepřijatelným postupům v souvislosti se vzniklou či vznikající závislostí nemocného na takovém léčiteli. Uvažovat zde lze o trestných činech vydírání 175 TZ, útisku 177. Dále pak poškozování cizích práv 181 TZ. Které z metod alternativní medicíny jsou klinicky uznané a lékaři je mohou aplikovat? Za klinicky uznávanou lze považovat z alternativních metod akupunkturu, u ostatních metod není prokázán jejich pozitivní klinický efekt (včetně do jisté míry tolerované homeopatie). Jde-li o volbu metody, která sice nemá prokázaný pozitivní efekt na pacienta, ale ve své podstatě jej nepoškozuje (např. nepůsobí toxicky, kancerogenně apod.), je jen na jeho volbě, zda takovou metodu podstoupí. Pacient by však měl být vždy řádně poučen o podstatě metody a její účinnosti. Alternativní metody patří zásadně do rukou lékařů, představují pak pouze doplnění zdravotní péče o pacienta. Lékaři jsou totiž podle příslušných zákonů upravujících poskytování zdravotních služeb povinni současně poskytovat zdravotní péči pacientům na náležité 15
odborné úrovni, a je tak do jisté míry minimalizováno riziko, které jinak z aplikace alternativních metod plyne, tj. zejména pozdní zahájení léčby pacienta a v důsledku toho mnohdy nevratné poškození jeho zdravotního stavu. Možnosti aplikace alternativních metod lékařem zdravotnická legislativa neupravuje, je třeba respektovat příslušná ustanovení občanského zákoníku vztahující se k péči o zdraví, protože se nejedná o zdravotní služby, které by byly upraveny předpisy o zdravotních službách. Současně je ale lékař vázán oborovými předpisy, je tedy povinen poskytovat pacientovi zdravotní péči, a to na náležité odborné úrovni. Homeopatii jako takovou MZ považuje za vědecky nepodloženou metodu léčby, nepodporuje ji, ale zároveň ani nezakazuje, protože ji po absolvování příslušných kurzů mohou využívat samostatně pracující lékaři jako součást nebo doplněk odborné léčby tam, kde je to vhodné. Záleží to vždy však na individuálním posouzení zdravotního stavu ošetřujícím lékařem. Uvažuje MZ o tom, že by některé metody alternativní medicíny byly hrazeny zdravotními pojišťovnami? Podle ustanovení 13 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění se hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud odpovídají zdravotnímu stavu pojištěnce, jsou v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a existují důkazy o jejich účinnosti. Při respektování skutečnosti, že některé postupy či metody alternativní medicíny mohou být pro pacienta přínosné, chybí v obecné rovině dvě posledně uvedené podmínky, totiž soulad s vědeckým poznáním a (vědecky ověřené) důkazy o účinnosti. Z těchto důvodů je zdravotní péče, resp. jejich úhrada ze solidárního systému veřejného zdravotního pojištění, postavena na moderní vědě, resp. medicínských oborech. O úhradě postupů alternativní medicíny z prostředků veřejného zdravotního pojištění ministerstvo zdravotnictví neuvažuje, nicméně diskuzi na dané téma se a priori nebrání. Existují nástroje, případně metody, doporučené MZ, kterými by bylo možné exaktně vyhodnocovat přínos nových nebo méně známých metod? Nakolik alternativní medicína není monitorována tzv. evidence based přístupy (založené na důkazech o efektivitě léčby) není jednoduché takové nástroje, či metody doporučit. Uvažuje MZ o tom, že by byla povinná registrace, certifikace, vzdělávání terapeutů, kteří by mohli ve spolupráci s lékaři praktikovat metody, které nejsou součástí běžné medicínské praxe? Podobně jako je například v Německu Heilpraktiker. Nic takové nepřipravujeme. Alternativní metody patří zásadně do rukou lékařů, představují pak pouze doplnění zdravotní péče o pacienta. Lékaři jsou totiž podle příslušných zákonů upravujících poskytování zdravotních služeb povinni současně poskytovat zdravotní péči pacientům na náležité odborné úrovni a je tak do jisté míry minimalizováno riziko, které jinak z aplikace alternativních metod plyne, tj. zejména pozdní zahájení léčby pacienta, a v důsledku toho mnohdy nevratné poškození jeho zdravotního stavu. Text: redakce Foto: archiv 16