Státní okresní archiv Děčín. Okresní národní výbor Děčín 1. díl

Státní okresní archiv Děčín Okresní národní výbor Děčín 1. díl (1938) 1945-1960 (1962) Inventář č. 556 NAD 999 Petr Joza Děčín 2006

I Úvod A - Vývoj ONV Děčín 1. Územně správní členění okresu Děčín v letech 1945-1990 Okres Děčín měl na konci druhé světové války rozlohu 603,53 km 2 a skládal se ze tří soudních okresů: Děčín (280,35 km 2 ), Benešov n. Pl. (140,76 km 2 ) a Česká Kamenice (182,42 km 2 ). Toto rozdělení se až na drobné změny rovnalo stavu ustavenému územně správní reformou z roku 1850. Na území okresu žilo k 1. 5. 1945 celkem 124 625 obyvatel, z toho 121 692 Němců a 2 933 Čechů. Hustota osídlení činila 206,57 obyvatel na km 2. Do působnosti ONV tehdy spadalo 88 obcí, z toho v soudním okrese Děčín 39, v s. o. Benešov n. Pl. 25 a v s. o. Česká Kamenice 24 (jejich soupis viz bod 2). První poválečná léta přinesla radikální změny jak v národnostní a sociální struktuře obyvatelstva (nucené vysídlení Němců a jejich nahrazení menším počtem Čechů z nižších sociálních vrstev), tak i ve struktuře hospodářství (konfiskace a následná likvidace řady podniků a živností, znárodňování průmyslu a bank, později kolektivizace zemědělství). Přestože základní charakteristika okresu jako vysoce průmyslové oblasti s malým podílem zemědělské výroby zůstala zachována, promítly se tyto změny i do územně správního uspořádání. Nedosídlené obce ztrácely brzy životaschopnost nebo se jejich samostatná správa nejevila již jako účelná a byly slučovány do větších celků, takže počet obcí v okrese postupně klesal. V prvních poválečných letech se tento proces dotkl především obcí v okolí Děčína, kde bylo roku 1947 zpětně potvrzeno rozhodnutí o sloučení Děčína, Podmokel a Starého Města, a následně (1950-1954) k aglomeraci připojeny obce Bělá, Bynov a Prostřední Žleb s osadami. Obdobným případem bylo dodatečné potvrzení integrace České Kamenice, Horní Kamenice a Dolní Kamenice, provedené rovněž v průběhu války, a následné připojení obcí Horní Prysk a Dolní Prysk. Podstatným zásahem do územně správní struktury okresu se stala reforma z roku 1949 (zákon 142/1949 Sb. z 11. května 1949), která v souvislosti s vytvořením krajů rozdělila dosavadní okres Děčín na dvě části. Větší část dosavadního soudního okresu Česká Kamenice (182,42 km 2 s 20 obcemi) přešla pod správu nově utvořeného ONV Nový Bor a s ním přešla do Libereckého kraje, zatímco zbytek okresu (421,11 km 2 s 65 obcemi a 66 599 obyvateli) zůstal pod správou ONV Děčín

II v Ústeckém kraji. Po sto letech tak přestal existovat okres Děčín ve svých starých hranicích. Reformou z roku 1949 došlo k přetrhání historických dopravních a hospodářských vazeb, což působilo problémy nejen na Děčínsku. Další reforma z provedená k 1. 7. 1960 (zákon č. 36/1960 Sb.) proto tento nedostatek napravila návratem k původnímu stavu, avšak s některými změnami. Z rušeného okresu Nový Bor přešly do okresu Děčín navíc Kytlice a Chřibská s osadami, zatímco město Kamenický Šenov a obce Horní Prysk, Dolní Prysk, Prácheň, Mistrovice a Nový Oldřichov zůstaly již od Děčínska natrvalo odděleny a přešly do okresu Česká Lípa. Další změny proběhly také vůči okresu Ústí n. L. (odstoupení obcí Roztoky, Libouchec a Tisá s osadami Rájec a Ostrov). Zároveň proběhla integrace některých obcí s malým počtem obyvatel do větších celků. Hlavní změnou územně správní reformy z roku 1960 však bylo připojení celého dosavadního okresu Rumburk, který vznikl roku 1949 sloučením někdejších politických okresů Rumburk, Šluknov a podstatné části okresu Varnsdorf, a několika obcí okresu Nový Bor k okresu Děčín. Na území rumburského okresu o rozloze 338,97 km 2 leželo při sčítání obyvatel roku 1950 24 obcí a 76 osad s 57 402 obyvateli. Nový okres Děčín zabíral plochu 908,87 km 2 a k 1. 3. 1961 v něm žilo v 69 obcích s 210 osadami celkem 131 956 obyvatel. Pomineme-li několik integrací provedených v letech 1964 a 1971, proběhla další velká vlna slučování obcí k 1. 7. 1980. Ta již neodrážela jen snahu o zjednodušení a zefektivnění státní správy, jak tomu bylo v případě poválečných integrací, spíše byla jedním z projevů postupné centralizace moci. V okrese Děčín se v roce 1980 snížil počet samostatných obcí z tehdejších 64 na 28, a následujícího roku poklesl na 27 připojením města Boletice n. L. k aglomeraci města Děčína. Okresní město Děčín s 35 městskými čtvrtěmi se tak stalo obrovským správním celkem o rozloze 139,52 km 2, který sahal od státní hranice s NDR na severu až po hranici okresu Ústí n. L. na jihu. Správní reforma roku 1980 vytvořila systém tzv. střediskových obcí, v nichž se v průběhu 80. let postupně plánovaly a zčásti i uskutečnily různé investiční akce občanské vybavenosti (prodejny, školky, jesle, bytová výstavba), zatímco vzdálenější osady nezřídka upadaly a ještě více se vylidňovaly. Tato centralizace správy měla pokračovat i v 90. letech. Těsně před rokem 1989 se jednalo o sloučení města Jílové s Děčínem, které bylo ale se změnou politického systému zavrženo.

III Prakticky současně se změnou politického systému na přelomu let 1989/90 se začaly projevovat snahy o opětovné rozdělení střediskových obcí, jejichž direktivně nařízený vznik chápalo mnoho obyvatel připojených osad jako křivdu. Počátkem roku 1990 se proto uskutečňovala v některých obcích místní referenda, na jejichž základě vznikly z někdejších osad opět samostatné obce. K 1. 7. 1990 se od Benešova n. Pl. oddělila Malá Veleň, obec Dolní Podluží se rozdělila na samostatné obce Dolní Podluží a Horní Podluží, a od Chřibské se odtrhlo Rybniště. Ke dni komunálních voleb 24. 11. 1990 proběhly další dezintegrace: od města Benešov n. Pl. se oddělily obce Františkov n. Pl., Dolní Habartice, Horní Habartice, Starý Šachov a Velká Bukovina; od města Česká Kamenice se oddělily Markvartice a Veselé; od obce Verneřice se odtrhly Valkeřice a Merboltice; Huntířov se rozdělil na obce Huntířov a Dobrná; od města Dolní Poustevna se oddělila Lobendava; a středisková obec Arnoltice se rozpadla na obce Arnoltice, Růžová, Janov, Labská Stráň a Bynovec. 2. Dějiny ONV Děčín Právním podkladem pro vznik národních výborů byl dekret prezidenta republiky č. 18 ze 4. 12. 1944 o národních výborech a prozatímním národním shromáždění. Podle jeho ustanovení se měly na území osvobozeném od nepřítele ustavovat národní výbory (místní, okresní a zemské), které měly převzít do svých rukou veškerou veřejnou správu. Podle článku 4 tohoto dekretu měly být v obcích a okresech s většinou národně nespolehlivého obyvatelstva jmenováni správní komisaři příp. správní komise, které mohly ke spolupráci přibrat státně spolehlivé zástupce obyvatelstva. Postavení národních výborů jako orgánů státní a veřejné správy bylo zakotveno také v Košickém vládním programu z 5. dubna 1945. V řadě míst vznikaly národní výbory živelně již v době rozkladu říšskoněmecké státní správy a jejich představitelé přebírali moc přímo od německých úředníků. V Děčíně se ustavila 8. 5. 1945 z řad příslušníků českých i německých odbojářů skupina, která obsadila jak radnici, tak i budovu landratu, a převzala veškerou moc ve městě i v okrese. Následujícího dne byl ustaven Revoluční národní výbor, jehož prvním předsedou byl zvolen německý antifašista Albert Allert, kterého po dvou dnech vystřídal český odbojář František Eret. Dalšími členy národního výboru byli vesměs čeští představitelé místního odboje bez ohledu na politickou příslušnost.

IV Vznik a organizace ONV byly v počátečním období značně komplikované a netypické. ONV byl vytvořen již 10. května 1945 z členů revolučního národního výboru. Jelikož ale v té době nebyl v Děčíně dostatek národnostně spolehlivých představitelů (tj. Čechů a Slováků) zároveň pro správu města i okresu, pracovaly oba úřady společně, i když formálně byly od sebe odděleny. ONV nesl v té době označení Československý národní výbor Děčín - Podmokly, zatímco MNV se nazýval Národní výbor města Děčín - Podmokly. V tomto období měl ONV pouze šest členů. Předsedou byl Eduard Turek, členy pak Vladimír Plašil, Jiří Boehm, František Hanousek, Bohumil Bárta a Otakar Bělský. ONV sídlil v budově někdejšího okresního úřadu a později landratu v dnešní ulici 28. října v Děčíně 1 č. p. 1155. Ve stejném objektu sídlila z uvedených důvodů dočasně i správa města, přestože měla k dispozici objekt radnice na dnešním Mírovém náměstí v Podmoklech č. p. 1125. K oddělení správy města a okresu došlo 16. května 1945, kdy již personální situace dovolila přistoupit k volbě předsedy ONV a jeho náměstků a utvoření referátů. K témuž datu se ustavil i samostatný místní národní výbor v Děčíně. Předsedou ONV byl zvolen Eduard Turek, jeho náměstky Vladimír Plašil, František Hanousek a Jiří Boehm, dalšími členy ONV se stali František Šůra, Otakar Bělský, Josef Novák, František Eret, Josef Tománek a Bohumil Bárta. Funkce referentů byly rozděleny následovně: personální - Oldřich Jarmera, zásobovací - Otakar Bělský, dopravní - Rajnoch a Nevole, finanční - Bohumil Bárta, cizinecký - Vosička, stavební - J. Skramuský, dohled nad labskou plavbou - Fr. Pittauer, národní osvěta - Jiří Boehm, obchod a průmysl - ing. Quido Černý, pracovní úřad - Fr. Fister. Kromě toho byl dr. Richard Macek, okresní hejtman ve výslužbě, jmenován odborným poradcem v okresních záležitostech, a poručík Lipský byl pověřen zajištěním a správou národního majetku. 19. května byl ještě jmenován školský referent Jiří Anton. Aparát ONV tvořili v naprosté většině němečtí úředníci převzatí po bývalém landratu nebo městském úřadu, kteří byli postupně nahrazováni Čechy a Slováky. Až do 20. května nesl nově ustavený úřad označení Československý národní výbor Děčín - Podmokly, k čemuž se občas připojoval dovětek pro okres Děčín. Teprve od 21. května 1945 se užíval správný úřední název Okresní národní výbor Děčín. S postupnou konsolidací poměrů ve státě se začínalo i oblasti někdejších Sudet prosazovat centrální vedení státu. Proto již počátkem června byly i na Děčínsku uplatněny zásady vládního nařízení z 5. 5. 1945 o volbě a pravomoci národních

V výborů a navazující Směrnice ministerstva vnitra pro národní výbory místní a okresní, schválená vládou 19. 5. 1945. Podle těchto norem měly v oblastech s většinou státně nespolehlivého obyvatelstva převzít správu okresu dočasné Okresní správní komise (dále OSK) jmenované ministerstvem vnitra. Rozsah působnosti těchto komisí byl stanoven jako u předválečných okresních úřadů a okresních zastupitelstev a jejich pravomoci byly stejné jako u ONV ve vnitrozemí. Oproti ONV, které měly stejný počet členů jako předválečné okresní zastupitelstvo, byl počet členů OSK omezen na 6 až 12 podle počtu obyvatel příslušného okresu. Všichni členové OSK současně zastávali funkce referentů, takže měli zároveň výkonnou moc. OSK měly mít také poradní sbor ze zástupců státně spolehlivého obyvatelstva. Počátkem června 1945 rezignoval Eduard Turek na funkci předsedy ONV a požádal ministerstvo vnitra o vyslání odborníka, který by jeho funkci převzal. K 5. června 1945 proto ministerstvo vnitra jmenovalo Josefa Weinera okresním komisařem a zároveň ho pověřilo sestavením okresní správní komise. 8. června byla OSK ministerstvem jmenována, čímž zároveň zanikl dosavadní okresní národní výbor. V průběhu června a července jmenovala OSK správní komisaře do jednotlivých obcí okresu, kde vzhledem k naprosté převaze německého obyvatelstva nemohly být stejně jako na okresní úrovni provedeny volby do místních národních výborů. Tento stav trval na Děčínsku jak na okresní tak i obecní úrovni až do řádných voleb v květnu 1946. Při jmenování OSK 8. července 1945 došlo i ke zcela nové organizaci správy okresu: předseda (Josef Weiner) I. referát - správa národního majetku (Vladimír Lipský) II. referát - bytové záležitosti (Antonín Stránský) III. referát - výživa a zásobování (František Vávra) IV. referát - doprava (Václav Vomáčka) V. referát - obchod, průmysl a živnosti (Vladimír Plašil) VI. referát - finanční (Hynek Ulrich) VII. referát - personální (Rudolf Turek) VIII. referát - organizační a evakuační (Karel Řehák) IX. referát - sociální péče (Vladimír Kodym) X. referát - osvětová činnost (Josef Bobek) XI. referát - bezpečnost (Vladimír Kratochvíl)

VI OSK se však v tomto složení neosvědčila. Její členové nebyli odborníci a jednali často živelně a impulzivně. Např. referent Řehák zodpovědný za evakuaci Němců musel být odvolán, protože nechal do transportů zařazovat i židovské navrátilce z koncentračních táborů, kteří neuměli česky. Po měsíci (9. srpna 1945) ministerstvo vnitra celou OSK Děčín rozpustilo a jmenovalo novou, do níž dosadilo některé zkušené správní úředníky. Zároveň došlo k reorganizaci referátů a změnám v jejich pracovní náplni. Tyto změny zůstaly v podstatě zachovány až do konce činnosti OSK v květnu 1946. Při jmenování nové OSK se přihlíželo také k jejímu politickému složení, které mělo odrážet paritní zastoupení čtyř hlavních politických stran. Tento princip nebyl sice plně dodržen (KSČ a národní socialisté měli po třech mandátech, zatímco ČSSD, lidovci a zástupci odbojových skupin jen po dvou), zůstal však zachován po celou dobu existence OSK. Nově jmenovaná OSK měla 12 členů: JUDr. Ladislav Doležal (KSČ) předseda Jaroslav Hrůza (KSČ) I. referát - bezpečnost - evakuace Vladimír Plašil (KSČ) II. referát - průmysl, obchod a živnosti - zemědělská půda - jiné nemovitosti - všeobecná kontrola Josef Šleichert (národně socialistická strana) III. referát - výživa - zásobování - trestní oddělení) Václav Vomáčka (ČSSD) IV. referát - doprava Eduard Turek (odboj) V. referát - státní občanství a domovské právo - vojenské záležitosti Antonín Bečička (lidová strana) VI. referát - honební, lesní, vodoprávní a rybářské záležitosti, vyvlastnění - zemědělsko-technické odd.

VII Antonín Štulík (ČSSD) VII. referát - samospráva okresu - pokladna a účtárna - kancelář ing. Antonín Dražský (lidová strana) VIII. referát - živnostenské záležitosti - manželské záležitosti - matriční záležitosti Josef Kostka (národně socialistická strana) IX. referát - sociální pojištění - sociální péče Jiří Boehm (odboj) X. referát - kulturní správa - školská správa - církevní a nadační záležitosti ing. Antonín Dražský (lidová strana) XI. referát - správa státních a okresních silnic - stavební oddělení Antonín Stránský (národně socialistická strana) XII. referát - zdravotní úřad - veterinární úřad - bytové záležitosti Vladimír Horák vedoucí úředník OSK V následujícím období došlo již jen k menším úpravám v rozdělení agendy mezi jednotlivými referáty: při II. referátu bylo zřízeno osidlovací oddělení, k V. referátu přičleněna volební agenda a u VII. referátu zřízeno osobní oddělení. Ve složení OSK proběhly jen dvě změny: vedení referátů VIII. a XI. převzal po ing. Dražském Antonín Novák a Antonína Bečičku vystřídal ve vedení referátu VI. J. Halada. I když OSK vykonávala správu na území bývalého politického okresu Děčín již od června 1945, byl teritoriální obvod její působnosti vymezen a potvrzen až dekretem č. 121 z 27. 10. 1945 o územní organizaci správy vykonávané národními výbory. Tento dekret obnovoval teritoria správních (ne politických) okresů včetně jejich sídel podle stavu ke dni 29. září 1938. Správní okres Děčín byl podle tohoto dekretu tvořen třemi soudními okresy s 88 obcemi:

VIII 1. soudní okres Děčín s 39 obcemi: Arnoltice, Babětín, Bělá, Boletice, Borek, Březiny, Bynov, Bynovec, Děčín, Dobkovice, Dolní Grunt (dnes Dolní Žleb), Harta (dnes Lesná), Hliněná, Hřensko, Chlum, Janov, Javory, Jílové, Kamenická Stráň, Krásný Studenec, Křešice, Labská Stráň, Libouchec, Ludvíkovice, Malšovice, Modrá, Nebočady, Podmokly (spojení s Děčínem bylo formálně potvrzeno až r. 1947), Prostřední Žleb, Rosendorf (dnes Růžová), Roztoky, Rytířov, Sněžník, Stará Bohyně, Staré Město (spojení s Děčínem bylo formálně potvrzeno až r. 1947), Stimmersdorf (dnes Mezná), Těchlovice, Tisá, Vilsnice. 2. soudní okres Benešov n. Pl. s 25 obcemi: Benešov n. Pl., Blankartice, Brložec, Čáslav, Dobrná, Dolní Habartice, Fojtovice, Františkov-Oldřichov, Habendorf (dnes Ovesná), Heřmanov, Horní Habartice, Huntířov, Karlsthal (dnes Karlovka), Loučky, Malá Bukovina, Malá Veleň, Malý Šachov, Merboltice, Příbram, Rychnov, Starý Šachov, Valkeřice, Velká Bukovina, Velká Veleň, Verneřice. 3. soudní okres Česká Kamenice s 24 obcemi: Česká Kamenice, Dolní Falknov, Dolní Prysk, Hillův Mlýn (dnes Mlýny), Horní Prysk, Jetřichovice, Jonsbach (dnes Janská), Kamenická Nová Víska, Kamenický Šenov, Kerhartice, Kunratice, Líska, Markvartice, Mistrovice, Nová Oleška, Oldřichov u České Lípy (dnes Nový Oldřichov), Prácheň, Rynartice, Stará Oleška, Srbská Kamenice, Studený, Veselé, Všemily, Vysoká Lípa. Toto území spravovala OSK i pozdější ONV až do 1. 1. 1949. Další změny územně správního uspořádání okresu jsou popsány v bodě 1. Významným mezníkem ve vývoji správy okresu byly volby z 27. 5. 1946, z nichž vzešel první volený ONV. Ke dni voleb zároveň zanikla OSK a přestal platit paritní systém zastoupení politických stran. Nově zvolené ONV se již řídilo zákony a nařízeními platnými pro národní výbory, přechodná opatření pro území s převahou národnostně nespolehlivého obyvatelstva přestala platit, a činnost národních výborů v pohraničí a ve vnitrozemí již probíhala shodně. Z voleb vyšla vítězně KSČ, která v děčínském okrese získala z 39 689 odevzdaných hlasů 24 652 hlasy, t. j. 62,11 %. Druhá skončila sociální demokracie se 7 148 hlasy (18,01 %), následovala ji národně socialistická strana s 6 183 hlasy (16,11%) a lidová strana s 1 499 hlasy (3,77%). Na základě těchto výsledků byl poměrným systémem sestaven 36členný okresní národní výbor, v němž KSČ získala 23, sociální demokracie 6, národní socialisté 6 a lidovci 1 mandát. 26. 6. 1946 proběhla volba předsedy, náměstků a referentů s následujícím výsledkem:

IX Předseda: JUDr. Ladislav Doležal (KSČ) 1. náměstek Antonín Štulík (ČSSD) referát komunální (IX.) 2. náměstek Václav Vaněček (KSČ) referát zemědělský (VI.) 3. náměstek Josef Kodym (KSČ) referát živnostenský a družstevní (IV.) člen rady Jaroslav Hrůza (KSČ) referát bezpečnostní (II.) člen rady Vladimír Plašil (KSČ) referát osidlovací a průmyslový (III.) člen rady Josef Hlaváček (KSČ) referát dopravní a technický (VIII.) člen rady Antonín Hrubý (KSČ) referát sociální a zdravotní (X.) člen rady Jiří Bursa (KSČ) referát kulturní a školský (XI.) člen rady Jan Hruška (ČSSD) referát finanční (V.) člen rady Josef Šleichert (ČSNS) referát zásobovací a vyživovací (VII.) člen rady Josef Kostka (ČSNS) referát ústavní (XII.) Členové pléna za KSČ: František Novotný, Josef Navrátil, Karel Krbla, František Plešinger, Karel Sedláček, František Švanderlík, Jaroslav Navrátil, František Štěpán, Josef Mleziva, Bedřich Janík, Josef Pavlata, E. Leichtenbergerová, František Andrák Členové pléna za Čsl. stranu lidovou: Leopold Záhora Členové pléna za ČSSD: František Čermák, František Raulín, Josef Nováček, Robert Landa Členové pléna za Čsl. stranu národně socialistickou: Oldřich Blažka, Lomikar Kleiner, Václav Kašpar, Albert Pokorný Nejvyšším orgánem ONV bylo plénum, výkonné orgány tvořila rada, předsednictvo (předseda a jeho tři náměstci), členové rady jako referenti, komise a poradní sbory ONV. Výkonná činnost rady byla rozdělena do referátů, v jejichž čele stáli jednotliví členové rady - referenti ONV. Ti měli k dispozici příslušný počet zaměstnanců úřadu pro administrativu, odborné i manuální práce. Bezprostředním nadřízeným zaměstnanců byl referent a pro každý referát byl navíc ustaven přednosta odpovědný za vyřizování běžné agendy. Řízením ONV byl po administrativní stránce pověřen vedoucí úředník ONV. Většina referentů nebyla zaměstnanci ONV, svou funkci vykonávali za pevně stanovenou odměnu mimo své hlavní povolání. V průběhu roku 1946 ale vzhledem k časovým nárokům převzala část referentů své funkce jako hlavní zaměstnání.

X Komise ONV byly zřizovány pro jednotlivé referáty nebo oddělení, přičemž příslušný referent byl současně předsedou komise. Jejich vznik a zánik se řídil momentálními potřebami úřadu a byl proto značně variabilní. Komise měly většinou jen poradní hlas, mohla jim být ale svěřena i rozhodovací pravomoc. Po ustavení ONV do konce roku 1946 byly vytvořeny následující komise: finanční, dopravní, sociální, vyšetřovací, ústavní, osidlovací, zemědělská, živnostenská, kulturní, vyživovací, trestní, trestně nalézací, odvolací, válečných škod. Komunistický převrat v únoru 1948 se dotkl i složení ONV Děčín. Již v průběhu únorových událostí se ONV vedený nadpoloviční většinou komunistů postavil za politiku KSČ a vznikl zde i Akční výbor Národní fronty (AV NF), který prováděl nemilosrdné personální čistky. Celkem bylo odvoláno 13 členů ONV, z toho 5 členů rady, a na jejich místa nastoupili již 15. dubna 1948 funkcionáři navržení AV NF. Na zasedání 28. dubna 1948 proběhla volba nového předsedy, jeho náměstků a dalších členů ONV. Ve skutečnosti již tyto funkcionáře vybíralo předsednictvo OV KSČ a volba se stala a na dalších 40 let zůstala pouhou formalitou. Novým předsedou ONV se stal dosavadní průmyslový referent František Hulcer, jeho náměstky (a členy rady) Josef Pavlata, Karel Krbec a Jan Sklenář, a dalšími členy rady ing. Vojtěch Klus, František Duchoslav, Josef Zounek, Svojmil Petránek, Antonín Andrák, Jiří Patera, František Novotný, Josef Bayer. Významnou změnu přinesl zákon č. 280/1948 z 21. 12. 1948, kterým byly zrušeny zemské národní výbory, zavedeno krajské zřízení (Československo bylo rozděleno do 19 krajů), a změněna struktura okresů. Podle tohoto zákona bylo k 1. 1. 1949 od okresu Děčín odtrženo 20 obcí někdejšího soudního okresu Česká Kamenice, které přešly do nově vytvořeného okresu Nový Bor v Libereckém kraji. ONV Děčín nadále spravoval 65 obcí: Děčín, Arnoltice, Babětín, Bělá, Benešov n. Pl., Blankartice, Boletice, Borek, Brložec, Březiny, Bynov, Bynovec, Čáslav, Dobkovice, Dobrná, Dolní Habartice, Dolní Žleb, Fojtovice, Františkov, Harta (dnes Lesná), Heřmanov, Hliněná, Horní Habartice, Hřensko, Huntířov, Chlum, Janov, Javory, Jílové, Kamenická Stráň, Karlovka, Krásný Studenec, Křešice, Labská Stráň, Libouchec, Loučky, Ludvíkovice, Malá Bukovina, Malá Veleň, Malšovice, Malý Šachov, Markvartice, Merboltice, Mezná, Modrá, Nebočady, Nová Oleška, Ovesná, Prostřední Žleb, Příbram, Roztoky, Růžová, Rychnov, Rytířov, Sněžník, Stará Bohyně, Stará Oleška, Starý Šachov, Těchlovice, Tisá, Valkeřice, Velká Bukovina, Velká Veleň, Verneřice, Vilsnice. Pod komunistickým vedením probíhala postupná centralizace státní správy, která měla od roku 1949 za následek přesouvání některých agend na ONV a naopak

XI vyčleňování jiných. Již v roce 1947 převzal ONV na základě vyhlášky č. 48/1947 Sb. okresní péči o mládež. Vládním nařízením č. 29/1948 Sb. a zákonem č. 87/1949 Sb. byly zrušeny úřady ochrany práce a jejich agenda rozdělena mezi referáty práce a sociální péče KNV a ONV. Od 1. března 1949 převzaly ONV na základě vládního nařízení č. 36/1949 i agendu zrušených berních správ a berních úřadů (výběr daní a dávek). Od 1. dubna 1949 přešla na ONV agenda zrušených katastrálních měřičských úřadů (vládní nařízení č. 276/1949) a dále byla na ONV přenesena z ministerstva vnitra matriční agenda včetně schvalování matrikářů a dohled nad matrikami vůbec. V roce 1950 převzaly ONV některé úkoly zrušeného národního pozemkového fondu a fondu národní obnovy. Zákonem o krajském zřízení byl zrušen okresní školní výbor a jeho působnost přešla na referáty školství a kultury ONV. Obdobně tomu bylo i v případě okresních osvětových rad. Podle vládního nařízení č. 305/1949 Sb. z 28. 12. 1948 a 116/1949 Sb. z 27. 4. 1949 převzaly ONV i část úkolů ZNV a KNV (záležitosti spolkové, trestní, ochrana státu, příděly konfiskátů, záležitosti komunálních podniků, léčebné a ošetřovací ústavy, telekomunikace, stavební, vodohospodářskou a silniční agendu). ONV zajišťovaly také zcela nové úkoly vyplývající z nové politické situace a uplatňování komunistické ideologie do každodenní praxe. Do této skupiny agend patřil např. dohled nad kolektivizací zemědělství a také plánování. ONV se staly na základě zákona č. 139/1949 základní plánovací jednotkou, vytvářely plány pro všechny obory činnosti (i ty které přímo neřídily) a dohlížely na jejich plnění. Z ONV byla naopak vyčleněna bezpečnostní agenda, převzatá po někdejších okresních úřadech. Podle vyhlášky č. 448/1950 Ú.l. převzalo ministerstvo vnitra (resp. okresní velitelství národní bezpečnosti) od ONV řízení SNB, provádění předpisů o zbraních a střelivu, přihlašovací a cizineckou agendu, vydávání občanských průkazů a cestovních pasů, šetření státní spolehlivosti, dopravní policii atd. S postupným prosazováním komunistické ideologie do každodenního života některé činnosti ONV postupně zanikly. Jednalo se například o živnostenskou agendu a také o agendu shromažďovací, protože počátkem 50. let byla rozpuštěna naprostá většina spolků vzniklých před 1. 10. 1951. Ještě dříve byla ukončena agenda týkající se vysídlení německého obyvatelstva a konfiskace, národní správy a přídělů jeho majetku. Počátkem 50. let se pracovní náplň ONV ustálila její těžiště se přesunulo do oblasti plánování, řízení a kontroly všech oborů veřejného života v okrese. Na tento stav reagovalo vládní nařízení č. 119/1949 Sb. ze 7. 6. 1949, které nově upravovalo složení a činnost ONV, a odráželo zároveň snahu o maximální centralizaci

XII moci v rukou stranických kádrů. Podle tohoto nařízení nebyli členové ONV až do roku 1954 voleni, ale jmenováni KNV v Ústí n. L. na základě návrhu OAV NF v Děčíně. Počet členů ONV byl zvýšen na 40, přičemž rada měla 11 členů (předseda, dva náměstci a osm členů), kteří měli zároveň funkci referentů i předsedů příslušných komisí a byli bezprostředními nadřízenými zaměstnanců svých referátů. Nově byla zavedena funkce tajemníka, který nahradil vedoucího úředníka ONV. Tajemník pomáhal předsedovi jako jeho výkonný orgán a stál v čele aparátu úřadu jako zástupce předsedy a nadřízený všech zaměstnanců. Prvním tajemníkem ONV Děčín se stal Josef Kukrál. Vládní nařízení č. 119/1949 Sb. také nově určovalo náplň činnosti jednotlivých referátů: I. referát všeobecný a vnitřních věcí (vedení úřadu, osobní záležitosti zaměstnanců ONV a MNV, dohled nad MNV, státní občanství, náhrada válečných škod, matriční záležitosti, sňatky, změna náboženského vyznání) II. plánovací referát (příprava návrhů prováděcích plánů a jejich sumarizace, příprava a provádění pětiletých plánů) III. bezpečnostní referát (do r. 1950 - řízení okresního velitelství národní bezpečnosti, pořádkové a pátrací oddělení, požární bezpečnost, civilní obrana, evidence obyvatel, evidence motorových vozidel, trestní agenda správní, zbrojní pasy, spolková agenda, evidence a vysídlení Němců, oddělení cizinců) IV. referát školství, osvěty a tělovýchovy (personální záležitosti učitelů, řízení a rozvoj kulturních zařízení a tělovýchovy) V. referát práce a sociálních věcí (agenda bývalých úřadů ochrany práce, nábory pracovních sil pro průmysl, organizace dlouhodobých brigád do dolů apod., agenda sociální péče, péče o mládež, poručenské věci, vedení sociálních zařízení (jesle, dětské útulky, jídelny), bytové záležitosti, sociální podpora) VI. zdravotní referát (zdravotní a hygienická služba, dohled nad zdravotnickými zařízeními - od 1952 OÚNZ)

XIII VII. finanční referát (daňová, poplatková a celní agenda, hospodaření ONV a MNV, sestavování ročních finančních plánů, revize a dozor) VIII. hospodářský referát (delimitace živností, záležitosti komunálních podniků, konfiskace, národní správy a příděly majetku, doprava, průmysl, sběr odpadových surovin, velkoobchod) IX. zemědělský referát (evidence zemědělské půdy, zemědělská výroba, rybářství, včelařství, lesní a vodní hospodářství, agenda JZD a státních statků, výkup zemědělských plodin) X. vnitřní obchod a výživa (vydávání potravinových lístků - do r. 1953, výkup zemědělských plodin, kontrolní činnost, plánování obchodní sítě a přidělování prodejen organizacím, likvidace soukromých obchodů) XI. technický referát (správa silnic, stavební agenda, územní plánování, zeměměřičství, úpravy pozemků pro JZD atd.) Tuto strukturu pozměnilo vládní nařízení č. 121/1951 Sb. Podle něj se I. referát měnil na referát pro lidovou správu a byl budován jako výkonný orgán předsedy ONV, který byl zároveň jeho referentem. Jeho hlavní náplní byla kontrolní, kádrová a výchovná činnost v rámci lidosprávy, dále zajišťoval úkoly civilní obrany, církevní agendu, povolování tiskovin apod. Část bývalého I. referátu převzal III. referát, nově označovaný jako referát pro vnitřní záležitosti. Měl na starosti záležitosti spolků, matrik, evidenci obyvatel, státní občanství, náhradu válečných škod, organizaci voleb, hospodářskou správu ONV apod. Referát V (práce a sociálních věcí) byl přeměněn na referát pracovních sil, sociální agenda přešla na zdravotnický referát a část agendy na referáty III, IV a VIII. Referát X byl přejmenován na referát vnitřního obchodu a XI. referát pracoval pod novým názvem referát pro výstavbu. Zcela přestal existovat plánovací referát, náhradou za něj byla ustavena okresní plánovací komise (podle vl. nař. č. 42/1952 Sb. z 19. 8. 1952). Nově byl zřízen a od 1. 1. 1953 ke IV. referátu připojen okresní výbor pro tělesnou výchovu a sport, vznikl též institut okresního hygienika (1952) a byla ustavena okresní inspekce požární ochrany (1953). Jako samostatný orgán ONV pracoval i okresní výbor žen.

XIV Další změny přinesly zákony o národních výborech č. 12 a 13/1954 Sb. a č. 14/1954 o volbách do národních výborů. Tyto normy definovaly národní výbory jako volené orgány státní moci. Funkcionáři již napříště nebyli jmenováni, ale voleni na základě všeobecného hlasování. Tato změna však neznamenala přechod demokratickému obsazování funkcí v ONV. Existence jednotné kandidátky národní fronty bez dalších alternativ, manipulací s výsledky, ale hlavně vytvoření atmosféry strachu, v níž se nikdo neodvážil zajít za plentu a kandidátku škrtnout, nepřipouštěla jinou alternativu než volbu kandidátů předem schválených OV KSČ. Navenek se plénum ONV skládalo kromě komunistů ještě z členů strany socialistické a strany lidové a také nestraníků, jeho rozhodování bylo ale jen formálním a jednomyslným potvrzováním věcí již dříve rozhodnutých na OV KSČ. Tyto volby do ONV Děčín proběhly 16. května 1954 a vzešlo z nich šedesátičlenné plénum, které bylo nejvyšším orgánem ONV. Hlavním výkonným orgánem ONV zůstala rada, která měla za úkol organizovat a zajišťovat plnění úkolů ONV, kontrolovat činnost odborů a řídit podřízené MNV. Rada se skládala z předsedy, jeho dvou náměstků, tajemníka a sedmi členů. Ke dni voleb zanikl dosavadní referentský systém a referáty se změnily na odbory řízené vedoucími, kteří byli stálými zaměstnanci ONV. V letech 1953-1957 vznikly při ONV Děčín následující odbory: vnitřních věcí, pracovních sil, finanční, místního hospodářství, průmyslu a dopravy, zemědělství, školství a kultury, zdravotnictví, sociálního zabezpečení, výstavby. Organizační odbor pracoval jako aparát rady, plánovací komise byla tzv. objektivním orgánem rady ONV. Nové zákonné normy posílily úlohu stálých komisí. Jejich členové byli voleni z pléna a komise byly plénu přímo odpovědné. I nadále ale neměly výkonnou pravomoc a nemohly zasahovat do činnosti odborů. Komise vytvářely početné aktivy nejrůznějšího zaměření, aktivisté měli ale jen poradní hlas. Pomineme-li některé menší zásahy do struktury ONV, přinesla větší změnu až reorganizace z roku 1958, která zavedla odvětvové odbory, které byly společnými orgány ONV i příslušných ministerstev. Po těchto změnách měl ONV Děčín následující strukturu: - organizační odbor (vedoucím tajemník ONV) - plánovací komise (předsedou I. náměstek ONV) - kontrolní odbor - finanční odbor