Resumé Články Jak je tomu s narozením Ježíše Krista? Jak je tomu s narozením Ježíše Krista? Papež Benedikt XVI. napsal během své letní dovolené v rezidenci Castel Gandolfu třetí díl své knihy Ježíš Nazaretský. O připravovaném vydání knihy přinesly Novinky.cz zprávu převzatou z listu Daily Telegraph. Zpráva tentýž den proběhla i televizním vysíláním. Papež zde tvrdí, že historický Ježíš se narodil několik let před počátkem křesťanského letopočtu, který by se správně měl shodovat s Ježíšovým narozením. Tvrzení sice odpovídá již téměř obecně přijímanému faktu, ale je to poprvé, kdy toto odlišné datum uvedla hlava katolické církve. Benedikt XVI. dále uvádí, že v 5. století křesťanského letopočtu mnich Dionysius Exiguus špatně spočítal narození Ježíše. Papež říká, že k chybě mohlo dojít úpravami juliánského kalendáře (počátek juliánské éry 45 př. Kr.) při dodatečných přepočtech přestupných roků. Nepřesnosti si prý povšiml Beda Ctihodný již v roce 731 po Kr. Tolik ze zprávy. Spletl se však mnich Dionysius Exiguus při výpočtu Ježíšova narození? Nebo je chyba v určení počátku roku 1 křesťanské éry záměrná? Shodou okolností jsem v létě letošního roku dopsal a vydal knihu Nachaš Had Mojžíšovy knihy Genesis, v níž se problematikou určení počátku křesťanského letopočtu rovněž zabývám. Průzkumem starozákonních dat a výpočty však dospívám k závěru, že sice Ježíšovo narození leží asi pět let před počátkem křesťanského letopočtu, avšak podtrhuji tato odchylka vznikla záměrně. To znamená, že mnich Dionysius Exiguus faktickou chybu neudělal. Jako katolík bych byl velice nerad, kdyby tento článek byl chápán ve smyslu znevažování papežových slov. Nadto první dva díly knihy Benedikta XVI. Ježíš Nazaretský a jeho Eschatologie mi byly při sepisování mé vlastní knihy velikou oporou a inspirací. Chci se zde jen ujmout obhajoby mnicha Dionysia, neboť jsem přesvědčen, že domnělá chyba ve výpočtu roku Ježíšova narození je záměrná. Dá se to doložit, ač nepřímo, samotnými biblickými prameny. Článek píši s ohledem na již uveřejněný rozhovor s Danielou Drtinovou, kde je nastíněna problematika určení počátku křesťanského letopočtu a k již zmíněné knize Nachaš Had Mojžíšovy knihy Genesis, v jejíž šesté části Anno Domini rok první (str. 183-222) je popsán způsob prodloužení starozákonního datačního systému k počátku našeho letopočtu. Což jinými slovy znamená, že odchylku narození Ježíše od počátku křesťanského letopočtu je možno zdůvodnit, aniž bychom byli nuceni opustit platformu Písma svatého. Dá se předpokládat, že určení roku 1 křesťanské éry vyžadovalo i splnění či respektování určitých teologických požadavků. Lze si totiž jen těžko představit, že by vzdělaný mnich Dionysius Exiguus nevzal v úvahu dva rodopisy Ježíšových předků v Matoušově a Lukášově evangeliu (Mt 1,1-17; L 4,23-38). U Matouše je Ježíš jmenován na 42. místě od Abrahama, u Lukáše na 77. místě od Adama, kterého stvořil Bůh. Vezmeme-li v úvahu, že podle Genesis 5,1.2 začíná biblické datování stvořením člověka (Adama) k obrazu Božímu, pak počátek tohoto datování leží v Genesis 1,26.27.
Protože hledat Ježíšovo narození bez návaznosti na rodové linie uvedené v evangeliích, které sahají přes Abrahama až k Adamovi, by vlastně nedávalo určení počátku křesťanského letopočtu teologický smysl, podíváme se v hrubém obrysu na starozákonní datování v navazujících časových vzdálenostech: od stvoření Adama k potopě... 1 656 let potopa trvala 1 rok... 1 rok od konce potopy k egyptskému zajetí... 582 let egyptské zajetí... 430 let od egyptského zajetí k překročení Jordánu... 40 let od překročení Jordánu k započetí stavby Šalomounova chrámu... 440 let od započetí stavby Šalomounova chrámu k babylonského zajetí... 372 let celkem 3 521 let Rok 3521 od stvoření Adama se kryje s rokem 597 př. Kr., který je spolehlivě doložitelný i mimobiblickými prameny (srv. tab. Nachaš, str. 192-193). Nyní se zkusme vžít do doby a situace, kdy měl být určen počátek našeho letopočtu. Okolo roku 497 po Kr. (papežem byl tehdy Anastasius II.) vznikla potřeba určit počátek křesťanského letopočtu. Mnich a vzdělaný člen Římské kurie Dionysius Exiguus (též zvaný Diviš Malý, čili Denys le Petit;?470-?544) byl proto pověřen výzkumem přesného datování narození Ježíše Krista, aby bylo možno zahájit novou éru. Nová éra byla zavedena za papeže Bonifáce II. (530-532) roku 532 a rok Ježíšova narození se označil 1 AD (Anno Domini léta Páně). Dodnes se však vedou spory o skutečném roce Ježíšova narození a odhady odborníků se pohybují mezi léty 8-3 př. Kr. Jsou i názory, že k odchylce mohlo dojít záměnou Heroda Velikého, dosazeného Římem na trůn v roce asi 44 př. Kr., který vládl do roku 4 př. Kr., s Herodem Antipou, jenž Judeu spravoval od roku 4 př. Kr. do roku 39 po Kr. Dá se však předpokládat, že Dionysius Exiguus když bylo na určení počátku křesťanského letopočtu 35 let určitě neudělal tak fatální chybu, aby zaměnil dva v Judsku tak významné vládce. Podobné platí i o domněnce, že by k odchylce mohlo dojít kalendářními úpravami v souvislosti se zpětným vkládáním přestupných let. Na zhruba 500 letech takto získáte maximálně 130 dnů, nikoli však několik roků.
To, že se počátek křesťanské éry nekryje přesně s historickou skutečností a údaji v evangeliích má důvod jistě jiný. (Nachaš str. 183). Připustíme-li, že badatel Dionysius Exiguus určil dle starozákonních časových údajů rok 3521 od stvoření Adama jako počátek babylonského zajetí, což jak jsme se přesvědčili doopravdy není nijak nesnadné, můžeme si představit jeho další postup. Ten je rovněž poměrně jednoduchý a nepostrádá jistou eleganci. On sám žil v první polovině 3. století Diokleciánovy éry. Počátek této éry vznikl přerušením juliánského kalendáře v roce 329. Již v tomto kalendáři, který začíná rokem 45 př. Kr. tehdy ještě neexistujícího letopočtu AD, nalezl důležité údaje o vládcích z doby narození Ježíše Nazaretského. Měl však k dispozici také babylonskou éru, která z jeho doby sahala tisíc let zpět. Důležité je, že podle této éry sestavil Klaudios Ptolemaios (145-205 juliánské éry) pořadí římských, řeckých a perských vládců. Na babylonské éře bylo možno nalézt rok 149, který je rokem počátku babylonského zajetí za Nebukadnésara, jenž se kryje s rokem 3521 biblické éry od stvoření Adama a odpovídá roku 597 př. Kr. Na babylonské časové ose, kterou mohl konfrontovat s údaji v juliánském kalendáři, a na základě nepříliš jasných údajů v evangeliích, vyhledal poslední roky vlády Heroda Velikého. Takto získal rozmezí let 740-742 babylonské éry, což v prodlouženém biblickém datování byla léta 4112-14 od stvoření Adama (Nachaš str. 215-216). Střední datum 4113 odpovídá roku 5 př. Kr. a tím pádem se dost přesně shoduje s předpokládaným narozením historického Ježíše z Nazaretu. obr. 1
Přímo z biblických pramenů lze velmi přesně dokázat, že časový systém Starého zákona je založen na symetrii. To znamená, že je složen z párů, trojic a čtveřic stejně dlouhých časových úseků navzájem se logicky překrývajících v nejdůležitějších uzlech biblických dějů (Nachaš str. 184-201). Tento datační systém je veden od stvoření Adama (Gn 1,26.27) až po babylonské zajetí na konci doby královské. Symetrie starozákonního datačního systému jednoznačně dokazují, že byl vytvořen uměle a Kněžskou školou mohl být do Starého zákona zakomponován až poměrně dlouho po skončení babylonského zajetí (Nachaš str. 202-222). Ze způsobu na první pohled nelogického posunutí Ježíšova narození o pět let dál v čase (např. ze 40. roku
juliánské éry na její 45. rok) se dá odvodit, že Dionysius Exiguus pochopil rytmus starozákonních časových symetrií. Dále, že v symbolické biblické dataci našel rok 2059, kdy byl obětován Izák Abrahamem (Nachaš str. 212, 213). Zdvojnásobil tuto časovou délku a vyšel mu rok 4118, který se od dosaženého a i tak dost nejasného data narození historického Ježíše lišil zhruba o pět let, což mu v dlouhodobém Božím plánu s lidstvem ani nemuselo připadat tak významné. Pro teologa-astronoma mohlo být toto zjištění naopak dostatečně pádným argumentem k mírnému posunutí data narození Ježíše z roku 4113 na rok 4118 biblické datace. obr. 2
Přibližně tutéž odchylku nacházíme i my mezi narozením historického Ježíše a počátkem křesťanského letopočtu. Navrhovaný postup naznačuje, že nalezená odchylka nevznikla nepozorností, ale prozrazuje, že určení roku 1 AD vzniklo pečlivým průzkumem starozákonní datace a napojením počátku našeho letopočtu na ni. Dionysius Exiguus vytvořil dvě nejdelší časové symetrie starozákonního datačního systému: 2059 let od stvoření Adama k obětování Izáka a od obětování Izáka 2059 let k narození biblického Ježíše v roce 4118. Z roku 4118 je to zpětně 2159 let k narození Sáraj (matky Izáka) v roce 1959, což zrcadlí 2159 let od smrti Šéma nazpět v čase ke stvoření Adama v roce 1.
obr. 3 Až určení konce roku 4118 umožnilo Dionysiu Exiguovi stanovit rok 45 v juliánském kalendáři a rok 746 v babylonské éře. Teprve teď si mohl dovolit přeznačit rok 248 Diokleciánovy éry na rok 532 Anno Domini Léta Páně a zpětně tak určit první rok křesťanské éry. Mírným posunutím historické skutečnosti byla upřednostněna teologická pravda a křesťanská éra byla napojena na čas Starého zákona symbolicky byla zajištěna kontinuita tradice. Rovnovážný bod mezi stvořením Adama a narozením Ježíše leží na ostří Abrahamova obětního nože; to je teologicky skutečně závažný důkaz.
I když bez přímých dobových pramenů postup s naprostou určitostí doložit nelze, zdá se vysoce pravděpodobné, že Dionysius Exiguus nehledal pouze samotné Ježíšovo narození. To by bez návaznosti na starozákonní datační systém postrádalo teologický význam. Jeho snahou bylo vložit narození Ježíše Nazaretského do širšího kontextu dějin lidu staré smlouvy tak, aby se rok 1 AD stal logickým mezníkem staro- a novozákonního vnímání světa. Takto symbolicky zvolený rok 1 AD není striktním oddělením: odteď to bude jinak. První rok křesťanské éry představuje časový milník, který obrazně vypovídá o Ježíšových slovech i funkci: Nepřišel jsem zrušit Zákon a proroky, ale naplnit. Protože rok 1 AD je ozvěnou stvoření Adama ve vtěleném Božím Synu, můžeme zkratku AD Anno Domini chápat i jako připomínku prvních dvou písmen jména ADamova, kterého stvořil Bůh k obrazu svému. Rok 1 AD, ač je teologickým kompromisem mezi symbolickou starozákonní datační osou a linearitou reálného toku historického času, je umístěn na tom nejsprávnějším místě. Teď je teprve třeba znovu se zamyslet nad dvěma Ježíšovými rodopisy v evangeliích. Až ve chvíli, kdy je určen rok 4118 jako rok Ježíšova narození, zharmonizují se oba rodokmeny prvními a posledně jmenovanými osobami k prodlouženým starozákonním časovým osám. Matoušem předávaný rodopis začíná Abrahamem; to je ten Abraham, který v přesné poloviční časové vzdálenosti, v roce 2059, jde obětovat svého jediného syna Izáka. Lukášem uváděný rodopis překlenuje celou časovou délku mezi Ježíšem a Adamem, kterého stvořil Bůh; tedy všech 4118 let. Takto jsou oba symbolické rodopisy sjednoceny v symbolickém času Starého zákona a koncová osoba Ježíš Nazaretský zahajuje novou dějinnou etapu. Kdepak, Dionysius Exiguus se nezmýlil a ač posunul narození Ježíše Nazaretského je způsob určení počátku 1 AD teologickým aktem par excellence. Představme si ale opačnou situaci, kterou můžeme pracovně nazvat nikdo neví nic. Kněžská škola několik set let př. Kr. vytvoří a zpětně vloží do souboru Mojžíšova Pentateuchu a k němu připojených posvátných textů datační systém, založený na časových symetriích. Proroci mají jen jakousi velmi mlhavou vidinu příštího Mesiáše, vůbec nic netuše o nějakém konkrétním budoucím časovém bodu, v němž by se měl objevit. Mnohem později Matouš s Lukášem napíší Ježíšovy rodopisy (Nachaš, str. 103, 104; 106, 107), které nikdo moc nechápe, poněvadž nejsou historicky plně dokazatelné a ve vztahu ke starozákonním rodokmenům vykazují skutečně značné mezery (Nachaš, str. 272-276). Starozákonní časové symetrie leží v textu, propojují biblické události od stvoření Adama po babylonské zajetí a v klidu odpočívají.
Přibližně 400 let po sepsání evangelií je Dionysius Exiguus pověřen vyhledáním data narození historického Ježíše. Mnich o struktuře starozákonního datačního systému vůbec nic neví. Ve zpětném výpočtu se splete a posune narození historického Ježíše o pět let dopředu a podle toho špatně stanoví počátek křesťanského letopočtu. V tom momentu, aniž by kdokoli co věděl, zapadnou starozákonní časové symetrie docela automaticky do chybně zvoleného časového bodu s mimořádnou přesností. Vše, co se v biblické éře stalo, přihodilo se docela samovolně. Starozákonní datační systém však ožil novým obsahem: Abraham s obětním nožem v ruce stojí nad svázaným Izákem na poloviční vzdálenosti mezi dvěma počátky počátkem biblické éry (stvořením Adama k obrazu Božímu) a počátkem křesťanského letopočtu (narozením Ježíše z Marie Matky Panny). Matoušem a Lukášem uváděné Ježíšovy rodopisy automaticky zharmonizují s datačním systémem Starého zákona a ukazují na stejná místa v obou letopočtech. Starozákonní časové symetrie, které propojují uzly biblických dějů, zůstávají neměnné, ale je třeba je vnímat v zesíleném výkladovém smyslu, poněvadž svět příčin sérií nahodilostí a člověčích omylů prolnul do lidských dějin. Mnich Dionysius Exiguus se stal v Božích rukou nástrojem, díky kterému původně symbolický čas Starého zákona ožil Boží přítomností v křesťanských dějinách. V obou navrhovaných postupech z toho ale mnich Dionysius Exiguus vychází s čistým štítem. Z obou postupů pro nás platí totéž, ač zaznamenáváme události v čase od roku 1 AD, jsme způsobem jeho určení vtaženi i do symbolického času starozákonního, protože rok 1 našeho letopočtu byl zvolen tak, aby harmonicky rezonoval s rokem 1 stvoření biblického Adama. Dá se i říci, že žijeme v prodloužené symbolické ose Starého zákona a letos v roce 2012 se píše rok 6130 od Adama (s tolerancí plus-mínus jeden rok, podle toho jak chápeme délku doby královské). Zkusme vydělit toto datum deseti, zamyslet se nad jednou desetinou a symbolickým významem čísla deset v Písmu svatém.