Metodické centrum zahradní kultury v Kroměříži Autenticita jako podmínka navrhování různých prvků zeleně Ing. Lenka Křesadlová, Ph.D. NPÚ ÚOP v Kroměříži
Vegetace je živý organismus a potřebuje kontinuální pozornost a péči. Nemůže utéci, o to pečlivěji musíme hledat to správné místo pro každou rostlinu a to nejen z pohledu jejích nároků, ale i z pohledu nekonfliktního soužití s člověkem v jeho sídle. Co více, nejen že by neměla její přítomnost vyvolávat konflikt, ale měla by vzbuzovat pocit libosti respektive užitečnosti u co nejširšího okruhu obyvatel. Mohla by tvořit a často tvoří podstatnou složku autenticity (genia loci) místa. Tento duch místa by měl být uchováván případně rozvíjen.
Uchování ducha místa prostřednictvím vegetace - Správná volba - Správná péče - Získání a udržení vztahu
Vztah: - Cítím, a proto miluji - Rozumím, a proto respektuji - Necítím ani nerozumím, a proto se bojím, nemám rád, odmítám, jsem v opozici Život vegetačních prvků, především stromů může být výrazně delší než lidský život. Udržování vztahu člověka k místu a tedy i k vegetaci musí být kontinuální proces. Autenticita a jedinečnost je vhodným základem pro tento vztah.
Město V prvopočátku budování měst měla vegetace soukromý charakter zahrady okrasné i užitkové. Zahušťování zástavby a vzdalování se divoké přírody i další potřeby (stín pro koně a dobytek na trhu, před veřejnou budovou aj.) vedly ke zřizování veřejné institucionálně zakládané a opečovávané zeleně. Průmyslová revoluce a rušení obraných (hradebních) systémů tento proces výrazně urychlila. Obyvatelé do tohoto procesu vstupovali často prostřednictvím okrašlovacích spolků. Je zde tedy poměrně dlouhá tradice veřejné zprávy zeleně, na kterou se navazuje. Největší výzvou je nové potřeby (pocity) obyvatel skloubit s duchem místa.
Venkov Od počátku byl vzhled vesnice úzce (výhradně) spjat s komunitou, která zde žila. Prakticky až do poloviny 20. století měla vegetace téměř pouze soukromý charakter se zajištěnou osobní péčí každého vlastníka a tím probíhala i kultivace vztahu. Na prvním místě stálo zajištění obživy a ochrany majetku, potřeba krásna či rekreace byla přítomna většinou v druhém plánu. Autentická vegetace vesnických sídel tedy měla vždy praktické zákonitosti obohacené o individuální detaily např. květinové zahrádky pro výzdobu domu, hrobu, kostela ). Byla vždy výrazně ovlivněná klimatickými podmínkami a také regionální zkušeností.
I drobná sakrální architektura (kapičky, křížky) a jejich stromy měly své konkrétní donátory.
Jaká byla funkce vegetace především stromů a keřů ve vesnickém prostředí: - Zdroj stavebního a výrobního materiálu (od nepaměti vrby řezané na hlavu, klokočí, lípa) - Repelentní účinky (ořešák u chlévů) - Ochrana před větrem (husté dřeviny na návětrné straně obydlí) - Ochrana před bleskem (vysoké dřeviny - topoly) - Ochrana před rozšířením ohně (vzrostlé listnaté dřeviny s hustými korunami mezi jednotlivými staveními) - Zastínění v létě (husté listnaté dřeviny) - Zdroj potravy (ovocné dřeviny) - Zdroj léčiv (bezinka, lípa) - Náboženská symbolika a obřady (buxus, kalina, růže, jalovec) - Lidové obyčeje - Vyznačení hranice pozemku - Zdůraznění vjezdu do dvora - Zdůraznění důležitých staveb - Orientace v navazující krajině
Byly používány druhy plnící více funkcí najednou. Jednalo se o dřeviny domácí, dobře přizpůsobené místním podmínkám, tedy dobře prosperující, nacházející se v okolní krajině odkud byly často přinášeny sazenice. Výrazně byla dávána přednost listnáčům před jehličnany. Až do druhé poloviny 20. století se téměř nevyskytovaly barevné kultivary a cizokrajné dřeviny. Prudkou změnu přináší kolektivizace, vysídlování a následné nové osídlování venkova, centrální plánování a rozvoj chalupaření. I venkov se stává anonymnější. Přerušení kontinuity sebou přineslo vnášení zcela nových prvků dle vkusu nově příchozích i dočasných obyvatel.
Obnovování tradic a důraz na regionální historii jsou zásadní nástroje pro opětovné stmelení komunit na venkově. Vrácení povědomí o tradičních formách zeleně obyvatelům v jednotlivých sídlech sem také patří. Zároveň je důležité hledat novou současnou identitu, která by tuto tradici neválcovala, ale vhodně modifikovala pro současné potřeby.
Přála bych si, abych na venkově dále potkávala typické vegetační prvky jako předzahrádky s květinami našich babiček, ale to nelze nařídit. lze jen doufat, že je zde budou obyvatelé z lásky udržovat a z respektu k tradici nevysadí před svými okny stříbrný smrk, ale třeba hrušku, i když jim bude listí padat do okapu.
Pomocníkem k tomu mohou být výsledky projektu Lokální identita zeleně venkovských sídel, který byl řešen v letech 2011 2014 s podporou Národní agentury pro zemědělský výzkum (NAZV) Ministerstva zemědělství ČR. Cílem projektu bylo formou metodiky doporučit východiska a metody obnovy vesnického prostředí se zaměřením na zeleň tak, aby byla v maximální možné míře využita unikátnost a lokální identita každého regionu. Výsledkem projektu je čtveřice metodik volně dostupná na webových stránkách http://www.venkovskazelen.cz/.
- Dřeviny a byliny vhodné pro venkovská sídla na území mikroregionů Moravský kras a Časnýř - Dřeviny a byliny vhodné pro venkovská sídla na vybraném území MAS České středohoří - Dřeviny a byliny vhodné pro venkovská sídla na území Společenství obcí Čertovo břemeno - Metodika pro výběr vhodných druhů dřevin a bylin pro venkovská sídla
www.nczk.cz
www.nczk.cz
www.nczk.cz
www.nczk.cz
Ve vesnických sídlech považuji za naprosto nezbytné, vyvstane-li záměr zakládat nové zelené plochy, pečlivé komunitní plánování. Dříve než přijde nový živý člen do vesnického prostředí, musí jej obyvatelé chtít a musí být ztotožněni s tím, že jejich společné soužití bude mít své zákonitosti a pravidelné náklady. Raději žádná veřejná zeleň, než zeleň zanedbaná, protože autenticita zeleně venkova je především v tom, že je pro komunitu důležitá a tedy opečovávaná.
Děkuji Vám za pozornost