Spitfire Mk.IX R0013 1:72 intro In September 191, a hitherto unknown German radial engine fighter appeared in the west European sky. The new airplane was superior to British fighters, most distressingly to the Spitfire Mk.V. The German design was soon recognized as the Focke-Wulf Fw 190 A. The losses suffered by the RAF over western Europe rose rapidly and the crisis was serious enough that the RAF ceased the majority of daytime operations in November 191. The next attempt to resume these types of sorties was made in March 192. Loss rates remained unacceptably high and the RAF was forces to stop ops once again. All this was thanks to the Focke-Wulf Fw 190 A. The first response to the new German weapon was the Spitfire Mk.VIII, but the design changes were so complex that initiating timely production was not possible. In June 192 a German pilot landed by mistake on a British airfield delivering a completely intact Fw 190 fighter into RAF hands. Comparative trials between the Focke-Wulf and Spitfire Mk.V began almost immediatelly. These mock encounters confirmed the situation over the front the chances of a British fighter surviving an encounter with the Fw 190 were slim. The only British fighter aircraft deemed suitable to oppose them were the Spitfire Mk. VII and VIII powered by the Merlin 61 engine. As mentioned above these were some time away of being ready for series production. But there was another way of getting a powerful fighter quickly - by mating the Merlin 61, with its two-stage supercharger, with the fuselage of the Spitfire Mk.Vc. Two Mk.Vc airframes, AB196 and AB197, were selected for this purpose and were strengthened with modified longerons to accommodate the more powerful and heavier engine. The example was finished on February 26 and the second on March 27, 192. Flight trials were succesful and the order for series production was issued almost immediately. Series production began in June 192 and the first Mk.IXs found their way to No. 6 Squadron in July. Performance improved significantly in comparison to the Mk.V. A top speed of 09 mph at 28,000 feet was higher by 0mph, and the service ceiling rose from 36,200 to 3,000 feet. The Mk.IX could climb at,000 feet per minute. The RAF finally had a fighter aircraft capable of opposing the Fw 190 A. Three main versions of the Mk. IX were produced. The F.IX was powered by the Merlin 61 and was the only version on the assembly line in early 193. The next version was the LF Mk.IX powered by the Merlin 66. This engine was designed to do its best at low altitudes. The third version, manufactured along with the LF, was the high-altitude HF Mk.IX with the Merlin 70. The majority of Mk.IXs manufactured were equipped with the so-called 'C' wing. Four 20 mm cannons or two 20 mm cannons and four.303 machine guns could be installed in the wings. From 19 the strengthened 'E' wing was produced. Four.303 machine guns were replaced with two.50 heavy machine guns. Bomb racks for 250 lb bombs were fitted under each wing typically. The Mk.IX became the second most numerous version of the Spitfire with a total of 5653 examples being built. The Mk.IX began to replace the Mk.V from June 192. Thanks to the new fighter, the RAF was ready to fight against the Luftwaffe over occupied Europe. Spitfire Mk.IXs served with the RAF to the end of war. In the postwar era, foreign air forces flew this version as well. Czechoslovak, Norwegian, Danish, and Canadian air forces operated numbers of Mk.IXs and they were not alone. Spitfires would find themselves in combat again. Czechoslovakia sold its Spitfire Mk.IXs to Israel in 198 and these aircraft formed the backbone of the newly born Israeli air force in the fight against their Arab neighbours. úvodem V září 191 se na evropské obloze objevil dosud neznámý německý stíhací letoun poháněný hvězdicovým motorem. Nová stíhačka měla nad britskými, zejména Spitfirem Mk.V, zřetelnou převahu. V německé konstrukci byl záhy rozpoznán Focke-Wulf Fw 190 A. Ztráty RAF nad západní Evropou začaly rychle narůstat až to té míry, že britské letectvo muselo v listopadu 191 zastavit většinu denních operací nad evropským kontinentem. Pokus o spuštění tohoto typu bojových letů byl uskutečněn v březnu 192. Počty ztrát však byly opět neúnosné, což opět vedlo k jejich zastavení. Vše díky Focke-Wulfům Fw 190 A. Prvním pokusem o odpověď na novou německou zbraň se stal Spitfire Mk.VIII, avšak komplexní přístup ke změnám konstrukce letounu způsobil, že nebylo možné jej dostat do sériové výroby v dostatečně blízkém časovém horizontu. V červnu 192 přistál jeden z německých pilotů omylem na britském letišti a předal tak do britských rukou nepoškozený Fw 190 A. Srovnávací zkoušky Focke-Wulfu a Spitfiru Mk.V začaly téměř neprodleně. Cvičné souboje plně potvrdily situaci na frontě šance britské stíhačky přestát setkání s Fw 190 bez úhony nebyly vysoké. Jediné britské stíhačky schopné postavit se plnohodnotně německému typy byly Spitfiry Mk.VII a Mk.VIII poháněné motorem Merlin 61. Jak však bylo poznamenáno výše, nedalo se čekat, že v dohledné době dospějí do fáze sériové výroby. Byla zde však ještě jedna cesta, jak získat dostatečně výkonnou stíhačku zabudovat Merlin 61 s dvoustupňovým kompresorem do základního draku Spitfiru Mk.V. Pro tento experiment byly vyčleněny dva draky, AB196 a AB197. Prošly zpevněním, aby mohl být zastavěn výkonnější a těžší motor. První z nich byl dokončen 26. února, druhý pak 27. března 192. Letové testy proběhly natolik úspěšně, že byla objednána sériová výroba. Ta se plně rozběhla v červnu 192 a první Mk.IX se u bojové jednotky, 6. Squadrony, objevily v červenci. V porovnání s Mk.V se výkony znatelně zvýšily. Maximální rychlost byla v 28.000 stopách vyšší o 0 mph, operační dostup se zvýšil z 36.200 na 3.000 stop. Mk.IX mohl stoupat rychlostí 000 stop za minutu. RAF tedy konečně dostalo stíhačku, kterou mohlo směle postavit proti Fw 190 A. Vyráběny byly tři hlavní verze Mk.IX. Verze F Mk.IX byla poháněna motorem Merlin 61 a z montážní linky sjížděla až do počátku roku 193. Na ni navázaly LF Mk.IX poháněná motorem Merlin 66 a určená k operacím v nižších výškách, a HF Mk.IX s motorem Merlin 70 konstruovaným naopak pro výškové lety. Většina Mk.IX byla vyrobena s křídlem typu C. V něm mohla být instalována výzbroj složená ze čtyř kanonů ráže 20 mm nebo ze dvou kanonů ráže 20 mm a čtyř kulometů ráže 0,303 palce. V roce 19 se objevilo zpevněné křídlo typu E. Čtveřice 0,303 kulometů byla nahrazena dvojicí kulometů ráže 0,50 palce. Pod každou polovinou křídla byly standardně namontovány závěsníky pro 250lb pumy. Verze Mk.IX se stala druhou nejpočetnější verzí Spitfiru s 5653 vyrobenými kusy. Mk.IX začaly nahrazovat Mk.V v červnu 192. Díky nové stíhačce byla RAF opět schopná bojovat proti Luftwaffe nad okupovanou Evropou. Ve své výzbroji si typ ponechala až do konce války. Po ukončení bojů se verze dostala i do výzbroje dalších letectev. Československé, norské, dánské, kanadské a další letectva používala desítky Mk.IX. Spitfiry Mk.IX se však do bojů dostaly i v této době. Československo prodalo své Spitfiry v roce 198 do Izraele, kde se v bojích s arabskými sousedy staly páteřním typem nově vznikajících izraelských vzdušných sil. R0013 - NAV1
ATTENTION UPOZORNĚNÍ ACHTUNG ATTENTION INSTRUCTION SIGNS INSTR. SYMBOLY INSTRUKTION SINNBILDEN SYMBOLES OPTIONAL VOLBA BEND OHNOUT OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ REMOVE ODŘÍZNOUT REVERSE SIDE OTOČIT APPLY EDUARD MASK AND PAINT POUŽÍT EDUARD MASK NABARVIT PARTS DÍLY TEILE PIECES PLASTIC PARTS A> pcs. B> pcs. 70120 A 70120 B C> pcs. 70120 C D> pcs. 70120 D E> pcs. 70120 E G> 70120 G H> 70120 H I> 2 pcs. 70120 I R1 2 pcs. RP - RESIN PARTS R2 2 pcs. R5 2 pcs. R6 2 pcs. R9 pcs. R3 R 2 pcs. 2 pcs. COLOURS BARVY FARBEN PEINTURE GSi Creos (GUNZE) AQUEOUS Mr. AQUEOUS Mr. H C H 9 C138 CLEAR GREEN H 316 C316 WHITE H 3 C3 FLAT RED H C81 RUSSET H 37 C3 WOOD BROWN MEDIUM SEA GRAY H 51 C11 LIGHT GULL GRAY H 52 C12 OLIVE DRAB C368 SKY H 71 C21 MIDDLE STONE C370 AZURE BLUE H 72 C369 DARK EARTH Mr.METAL H 77 C137 TIRE MC21 DARK IRON 2 H 90 C7 CLEAR RED
B0 PE1 PE22 A PE26 B H C81 RUSSET B52 H C81 RUSSET B3 PE25 A3 PE20 A3 H C81 RUSSET PE10 B53 B decal 97 - MARKINGS H, J, K, L, M, N, O ONLY PE19 OPTIONAL: decal 85? 97 C B39 B1 B39 PE12 B1 PE2 A29 B7 B6 B6 PE19 PE2 B9 PE6 PE7 C B38 H 51 C11 LIGHT GULL GRAY step 2 A38 PE9 A C1 C1 step 1 B MARKINGS A, B, C, D, E, F, G, L C1 C1 MARKINGS H, J, K, M, N, O PE21 D A39 A18 B2 3
FOR CLOSED CANOPY ONLY G31, (H31, I31) MARKINGS B, C ONLY G32, (H32, I32) G8 MARKINGS A, B, C ONLY G8 H10, I10 G32 (H32, I32) A32 B37 MARKINGS B, C ONLY D MARKINGS A, B, C ONLY G32 B9 B8-1 mm A6 A3 - MARKINGS H, J, K, L, M, N, O ONLY G7 - MARKINGS A, B, C ONLY A1 A3 G7 H9, I9 G31 (H31, I31) PE3 MARKINGS H, J, K, L, M, N, O ONLY - 0, 8 mm A A0 A2 A2 - MARKINGS H, J, K, L, M, N, O ONLY G3 - MARKINGS A, B, C H3 - MARKINGS D, E, F I3 - MARKINGS H, J, K G, G, L, M, N, O for ext. fuel tank (parts B12 or B15) G3 H3 I3-0, 8 mm for ext. fuel tank (subassembly I) - 0, 8 mm A50 A5 G35-0, 8 mm MARKINGS H, J, K, L, M, N, O ONLY A6 A51 G3 early C-type wing MARKINGS A, B, C
H late C-type wing MARKINGS D, E, F, G A50 A5 H35 A6 A51 I A7 A5 I35 H3 A6 A8 I3 E-type wing MARKINGS H, J, K, L, M, N, O B21 B21 H I1, I2 - MARKINGS, J, L, M I1 ONLY G3 (H3, I3) B37 I2 G (H, I) 5
D19 I12? C7 - MARKINGS H 9 C138 I12 C7 CLEAR GREEN L, M ONLY E29 C11 - MARKINGS B, C ONLY C11 E30 D20 H 90 C7 CLEAR RED I11? C6 - MARKINGS I11 C6 L, M ONLY D17 - MARKINGS A, B, C ONLY D17 D23 G1 (H1, I1) I13 I13 - MARKINGS J, L, M ONLY H 77 C137 TIRE RP9 wire - MARKINGS A, B, C ONLY wire D18 D2 D18 - MARKINGS A, B, C ONLY wire H16 (I16) PE8 B23 MARKINGS A, B, C ONLY PE5 H15 (I15) B22 PE5 PE8 H15 (I15), H16 (I16) B51 B35 B50 B8 PE1 PE15 E PE18 B35 G3 (H3, I3) B6 G6 G3 PE17 A22 PE16 E 6
PE13 - MARKINGS B, E ONLY PE13 H 77 C137 TIRE RP1 RP5 B5 B10 H 77 C137 TIRE RP2 RP6 PE28 B20 B26 B1 B27 B7 PE28 B20 B25 B28 PE13 PE13 - MARKINGS B, E ONLY CORRECT POSITION OF WHEELS B7, B27, B20?PE28 - MARKINGS H, J, K, L, M, N, O ONLY B28, B10, B20?PE28 - MARKINGS H, J, K, L, M, N, O ONLY B16 B16 DO NOT USE IF B12 OR B15 ARE INSTALLED PE11 2 pcs. RP1, RP2, RP5, RP6 B16 C3 B16 B31 MC21 DARK IRON MC21 DARK IRON B32 F C2 C13 G PE5 - MARKING C ONLY C15 PE5 H B11 B13 B1 PE PE27 C5 7
I A5 J A9 K A28 2 pcs. A17 A11 A7 A1 A28 A19 F C13 A36 A20 G C5 C12 A21 C11 - MARKINGS C11 B, C ONLY A37 A8 MC21 DARK IRON A12 A B13 H CLOSED B1 H OPENED A8 MC21 DARK IRON A35 I A35 A8 MC21 DARK IRON A MC21 DARK IRON A12 MC21 DARK IRON A8 MARKINGS A ; B ; C ; D ; E ; F ; G A closed canopy assembly A8 F C2 MARKINGS H ; N ; O G C5 A35 A8 B11 H MARKINGS J ; K ; L ; M A35 A12 8
A9, B17, B18 - MARKINGS H, J, K, L, M, N, O, ONLY A31 H 52 C12 OLIVE DRAB B17 A9 K B18 PE2 J FWD B2 B17 B2 K H 52 C12 OLIVE DRAB B18 A9, B17, B18 - MARKINGS H, J, K, L, M, N, O, ONLY 2 pcs. RP3 H 37 C3 WOOD BROWN MARKINGS N, O ONLY MC21 DARK IRON H 37 C3 WOOD BROWN MC21 DARK IRON RP A9 PE23 PE23 - MARKINGS D, E, F, G, H, J, K, L, M, N, O ONLY - 0, 3 mm B12 B15 C2 C12 C2 C5 C13 9
A F Mk.IXc, MH358, S/L James E. Storrar, velitel No. 65 Squadrony, základna Kingsnorth, září 193 No. 65 East India Squadrona RAF přezbrojila ze Spitfirů Mk.V na nové Mk.IX v srpnu 193. Velitel jednotky, James Storrar, si zvolil MH358 za svůj osobní stroj. Stejně jako u řady dalších letounů vylepšil označení letounu na typické JAS. Storrar se stal úspěšným stíhacím esem, celkem sestřelil 15 letounů jistě, další sestřely nebyly potvrzeny či byly dosaženy ve spolupráci. Na tomto Spitfiru sundal po jednom Bf 109 (18. srpna 193) a Fw 190 (18. září) a jeden Fw 190 poškodil (31. srpna). Na přídi letounu se nachází znak jednotky a velitelská vlaječka. Sériové číslo MH358 je zopakováno bílou barvou na svislé ocasní ploše. SKY 10 H C368 MEDIUM SEA GRAY
B F Mk. IXc, EN398, F/O Ian Keltie, No. 02 Squadron, základna Kenley, březen 193 Tento letoun dostala kanadská No. 02 Squadrona v únoru 193 a označila jej AE I. S letounem začal létat Ian Keltie. Na počátku března došlo ke změně označení na AE B. Postavičku Pepka námořníka namaloval na kryt motoru někdo z pozemního personálu. Komiksové postavičky se objevily i na dalších strojích této jednotky. V polovině března si EN398 převzala rovněž kanadská No. 16 Squadron a zde si jej vyhlédl jako svůj osobní stroj legendární W/Cdr Johnie Johnson. Ten s ním létal následující půlrok, během něhož sestřelil 12 letadel samostatně a pět dalších ve spolupráci. Johnson jako velitel wingu využil svého práva označit letoun svými iniciálami JE J. Zmizela také kresba Pepka a javorový list prý měl Johnson zbarvený zeleně. SKY H C368 MEDIUM SEA GRAY 11
C F Mk.IXc, EN526, W/Cdr A. Gabszewicz, velitel Northolt Wingu, základna Northolt, léto 193 Tento letoun je jedním z několika, které používal velitel 1st Polish Wingu Aleksander Gabszewicz. Létal s ním od 20. června do poloviny září 193. V jeho kokpitu dosáhl čtyř ze svých 9 ½ vítězství. Poprvé se zde objevil Gabszewiczův osobní marking boxující pes v polském dresu. Na obou stranách trupu za kabinou je znak polské No. 316 Squadrony, jíž dříve velel. Stejně tak kódové označení SZ patří této squadroně. Písmeno G pak Gabszewicz používal na svých letounech z titulu své velitelské funkce. SKY 12 H C368 MEDIUM SEA GRAY
D LF Mk.IXc, MH779, No. 53 Squadron, letiště Ford, červen 19 Invazní pruhy po celém obvodu trupu a křídla napovídají, že v této podobě létal Spitfire MH779 v červnu 19. Padl do oka fotografovi na letišti Ford v hrabství Sussex, kde měla do 25. června svůj domov australská No. 53 Squadrona. Tento stroj používala až do konce července, kdy přezbrojila na Spitfiry Mk.IXe. Invazní pruhy byly na letouny nanášeny ve spěchu, což je projevilo na jejich vzhledu. Zde pozemní personál ponechal tenký lem okolo písmen na trupu. Pruhy na křídlech jsou posunuty dále od trupu a částečně překrývají výsostné znaky. Trupové kokardy a kódová písmena jsou na obtiskovém archu vytištěny zároveň s tenkým lemem v kamuflážních barvách. Šipka u kokard na obtiskovém archu ukazuje jejich správnou orientaci. WHITE SKY H316 316 C368 MEDIUM SEA GRAY H 13
E LF Mk.IXc, Maj. Garth Jared, velitel 309th FS / 31st FG USAAF, základny Pomigliano / Castel Volturno, Itálie, přelom 193/ 19 Major Garth B. Jared převzal velení 309th Fighter Squadron dne 9. listopadu 193 a na tomto postu setrval až do své smrti 18. dubna 19. Padl v kokpitu P-51B Mustang poblíž Terstu. Jaredův Spitfire je zobrazen v podobě, kterou nesl na přelomu let 193 a 19. Kamuflážní nátěr je tvořen barvami Mid Stone a Dark Earth na horních a Azure Blue na spodních plochách. Původní britské výsostné znaky na křídle jsou zamalovány čerstvějším odstínem kamuflážní barvy. Jared využil svého práva napsat iniciály svého jména na trup letounu. Dvojice svastik pod kabinou napovídá, že tuto podobu letoun nesl mezi 7. prosincem 193, kdy Jared dosáhl prvních dvou potvrzených sestřelů (Me 109) a 16. únorem 19, kdy si připsal třetí potvrzený sestřel (Fw 190). Na přídi je zobrazen znak jednotky. AZURE BLUE 1 H C370 RED H3 3 MIDDLE STONE H71 C21 DARK EARTH H72 C369
F LF Mk.IXc, MH763, princ Emanuel Galicin, No. 72 Squadron RAF, letiště Ramatuelle, Francie, podzim, 19 Tento letoun byl vyfotografován při přistání na nově zbudovaném polním letišti v Ramatuelle v jižní Francii. No. 72 Squadrona se sem přesunula ze sicilského Calvi v rámci operace Dragoon, vylodění v jižní Francii. Letoun pilotoval princ Emanuel Galicin, příslušník ruské šlechtické rodiny, které emigrovala do Velké Británie z Ruska v roce 1919 a unikla tak komunistickému vraždění. Emanuel Galicin prožil bohatou leteckou kariéru. Nejprve se zapojil do bojů proti sovětské komunistické agresi na straně finského letectva. Do RAF vstoupil až v roce 191 a proslavil se zejména akcí, při níž se dne 12. září 192 pokusil se speciálně vybaveným Spitfirem Mk.IX sestřelit ve výšce 1.000 stop nad Southamptonem letící průzkumný Ju 86R. Poté působil u řady jednotek, sestřelil minimálně jeden Fw 190. Po válce působil jako dopravní pilot. Zajímavostí je červenou barvou částečně přetřený pruh okolo zádě trupu. Na vrcholu kýlovky je nakreslen znak jednotky. SKY H C368 RED MEDIUM SEA GRAY H3 3 15
G LF Mk.IXc, MJ628, W/Cdr Daniel le Roy du Vivier, velitel No. 32 Fighter Wingu, Itálie, květen 19 W/Cdr Daniel le Roy du Vivier velel No. 32 Wingu RAF, o čemž svědčí nejen písmenné označení letounu, ale také velitelská vlaječka pod kabinou. Belgičan le Roy du Vivier se do bojů zapojil již při napadení Nizozemí ze strany Německa v květnu 190. Po odchodu do Velké Británie strávil nejvíce času v řadách No. 3 Squadrony, jejímž se stal nakonec velitelem. Zúčastnil se pokusu o vylodění u Dieppe a později se přesunul na do severní Afriky, kde velel nejdříve No. 239 Wingu a poté No. 32 Wingu. Do Velké Británie se vrátil v červenci 19. Tento stroj po něm zdědil nový velitel Wingu Barrie Heath a změnil označení na písmena B H. Zajímavé je přetření pruhu Sky na zádi letounu. 16
H LF Mk.IXe, NH32, F/O Max A. Collet, No. 85 Squadron, letiště Maldegem, Belgie, konec 19 Tento letoun byl osobním strojem F/O Maxe A. Colleta, příslušníka novozélandské No. 85 Squadrony. Létal na něm až do 1. ledna 195. Toho dne bylo letiště Maldegem (B.65) napadeno letouny JG 1 v rámci operace Bodenplatte. Kiwiové nemohli vzlétnout kvůli náledí a zaplatili dvanácti zcela zničenými Spitfiry a dvěma těžce poškozenými. Mezi zničenými stroji byl také NH32. Collet svůj letoun pojmenoval podle svého bydliště Waipawa. Při posledním letu v kokpitu NH32 dne 26. prosince zničil miniponorku. SKY H C368 MEDIUM SEA GRAY 17
J Mk.IXe, PV181, W/Cdr Rolf Arne Berg, velitel No. 132 Wingu, základna Twente, Nizozemí, přelom 19 195 Tento letoun používal jako osobní stroj velitel No.132 (Norwegian) Wingu W/Cdr Rolf Arne Berg. Předválečné norské výsostné označení si na svůj stroj nechal namalovat během podzimu 19 a zároveň požádal odpovědné osoby v RAF o jeho schválení. Nenalezl však u nich pochopení a musel nechat tento marking v lednu 195 odstranit. Bergův osud se naplnil 3. února 195. Nacházel se na samém konci své operační túry a rozhodl se podniknout ještě jeden bojový let. Nad nizozemským Eelde však dostal přímý zásah od protiletadlového dělostřelectva do křídla a s PV 181 smrtelně havaroval. Jeho skóre čítá 5 ¾ potvrzeného sestřelu, 1 ½ pravděpodobného sestřelu a 3 poškozeného letounu nepřítele. WHITE SKY 18 H316 316 C368 MEDIUM SEA GRAY H
K HF Mk.IXe, PT766, Jean-Marie Accart, velitel No. 35 Squadrony, základna Deanland, září, 19 Tento letoun byl k No. 35 Squadroně přidělen jako nový dne 1. září 19. Na konci tohoto měsíce byl však poškozen a musel být odeslán do opravy. No. 35 Squadrona vznikla v únoru 19 z GC 2/2 Berry, letecké jednotky Svobodných Francouzů, jež se přesunula do Velké Británie ze severní Afriky. Již v červnu se zapojila do operace Overlord, vylodění v Normandii. J-M Accart, známý pod bojovým jménem Bernard, se proslavil během francouzské kampaně, kdy se jako velitel GC 1/5 podílel na zničení 12 německých letounů. Zde velel například našemu leteckému esu Františku Peřinovi. Po válce zastával vysoké posty ve francouzském letectvu. Letoun nese francouzské výsostné znaky, které byly namalovány na místech původního britského označení. WHITE SKY H316 316 C368 MEDIUM SEA GRAY H 19
L LF Mk.IXe, maj. Vasilij A. Macijevič, velitel 26. GIAP, Leningradská oblast, květen 195 Tento Spitfire je jedním z tisíců letounů, které byly do Sovětského svazu dodány z Velké Británie. Tamní hospodářství podlomené komunistickým experimentem a německou invazí nebylo schopné plně zásobovat ozbrojené složky vojenskou technikou a pomoci tak museli Spojenci. Letoun sloužil v květnu 195 v Leningradské oblasti u 26. GIAP. Podle markingu se usuzuje, že stroj sedlal velitel jednotky maj. Vasilij A. Macijevič, držitel Zlaté hvězdy hrdiny Sovětského svazu. Tomuto pilotovi se přisuzuje celkem 5 vítězství a další dva sestřely dosažené ve spolupráci. Dostupné fotografie ukazují pouze část letounu a na jeho zbarvení existuje několik názorů. Zde vám předkládáme jednu z možných podob. Standardní britská kamufláže je doplněna bleskem, bílou svislou ocasní plochou a vrtulovým kuželem a gardovým znakem za kabinou. WHITE MEDIUM SEA GRAY 20 H316 316 H
M LF Mk.IXe, SL632, 101st Tayeset, Izraelské letectvo, konec roku 199 Tento stroj se do Izraele dostal v rámci operace Velveta 2, tedy přeletu Spitfirů z Československa v prosinci 198. V kokpitu seděl Dani Šapira. V Izraeli pak byl zařazen do 101. Tajeset. Letoun je velmi často zobrazován v hnědo-zelené kamufláži. Ve skutečnosti však nebyla pole Ocean Gray přestříkána a stroj zůstal ve zbarvení, v němž byl dodán z Československa. Kresba orla se na stroji objevila již v Československu, siluetu Spitfiru pak měl domalovat izraelský personál. Otázkou zůstává barva této kresby. Podrobné studium fotografií ukazuje, že převládat mohla bílá barva. Pro konzervativně smýšlející modeláře dáváme do aršíku i starší žlutou interpretaci. WHITE H316 316 RED H3 3 MEDIUM SEA GRAY H 21
N LF Mk.IXe, MH978, No. 132 Squadron, 19 Fotografie Spitfiru s podvěšenými pivními sudy zná snad každý příznivec tohoto letounu. Snímků je známo několik, k rekonstrukci barevného kabátu letounu však neposkytují téměř žádné podstatné informace. Zhruba před třemi desetiletími se rekonstrukce zbarvení objevila v jednom československém časopise. Je známo, že nemá oporu v realitě, nicméně jsme se rozhodli ji zařadit do našeho výběru. Důvody jsou dva. Letoun nese marking No. 132 Squadrony, které od léta 193 velel pilot s československými kořeny a reprezentant rakouské větve naší pobělohorské šlechty S/Ldr hrabě František Ferdinand Colloredo-Mansfeld. Padl 1. ledna 19, kdy se s letounem MH978 nevrátil z bojové akce nad okupovanou Francií. Připisují se mu tři jisté a čtyři pravděpodobné sestřely. Další čtyři stroje poškodil. Druhým důvodem je pocta jednomu z významných průkopníků plastikového modelářství v naší vlasti Václavu Šorelovi, protože to právě on je autorem této rekonstrukce. WHITE SKY 22 H316 316 C368 MEDIUM SEA GRAY H
O Mk.IXe, MK329, W/Cdr J. E. Johnson, velitel No. 1 Wingu, červen 19 Dalším z letounů, k němuž pivní sudy údajně patří, je MK329. Tento letoun měl používat jako svůj záložní J. E. Johnie Johnson, velitel No. 1 Wingu. Právě s ním měl svým mužům v době invaze v Normandii přivézt na polní letiště pivo. Spitfire MK329 je skutečnou záhadou. Stroj tohoto sériového čísla totiž nefiguruje v seznamech nově postavených strojů. Podle některých pramenů jej měl Johnson pilotovat pouze dvakrát a stroj byl údajně sestaven z různých náhradních dílů a vraků a neměl výzbroj v křídle. WHITE SKY H316 316 C368 MEDIUM SEA GRAY H 23