UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE LUDMILA KOPEČNÁ NEDOMANSKÁ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta DIPLOMOVÁ PRÁCE OLOMOUC 2009 LUDMILA KOPEČNÁ NEDOMANSKÁ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA HUDEBNÍ VÝCHOVY Ludmila Kopečná Nedomanská 6. ročník kombinované studium obor: Učitelství hudební výchovy a klavíru pro střední školy a základní umělecké školy HUDEBNÍ ŢIVOT V KONICI DIPLOMOVÁ PRÁCE Vedoucí práce: MgA. Svatava Střelcová OLOMOUC 2009

Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně. Veškerá literatura a další zdroje, z nichţ jsem čerpala, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. V Konici dne 4. 3. 2009..

PODĚKOVÁNÍ: Děkuji MgA. Svatavě Střelcové za odborné vedení diplomové práce. Děkuji ředitelce Základní umělecké školy v Konici paní Vladimíře Horákové a řediteli MěKs v Konici panu Mgr. Jiřímu Palánovi za poskytování rad a materiálových podkladů k práci.

OBSAH ÚVOD... 5 1 ŠKOLSTVÍ V KONICI... 6 2 HUDBA V KONICI... 8 2. 1. CHRÁMOVÝ SBOR V KONICI... 8 2. 2. SDRUŢENÍ PŘÁTEL LIDOVÉ PÍSNĚ (SPLP) V KONICI... 10 2. 3. ORCHESTRÁLNÍ SDRUŢENÍ (SYMFONICKÉ) V KONICI... 12 3. LIDOVÁ ŠKOLA UMĚNÍ (LŠU)... 18 3. 1. HISTORIE LŠU... 18 4 ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA (ZUŠ)... 20 4. 1. SOUČASNOST... 20 5 DECHOVÁ KAPELA KONIČANKA (MILOŠANKA)... 21 5. 1. HUDEBNÍ SKLADATEL ANTONÍN ŢVÁČEK... 22 5. 2. ŢVÁČKŮV FESTIVAL DECHOVÝCH HUDEB... 24 6 CIMBÁLOVÁ MUZIKA JEČMÍNEK... 26 7 DĚTSKÝ FOLKLÓRNÍ SOUBOR SASANKA... 27 7. 1. HISTORIE FOLKLÓRNÍHO SOUBORU... 27 8 KRUH PŘÁTEL HUDBY V KONICI... 29 8. 1. VZNIK... 29 8. 2. OSOBNOST ZAKLADATELE KPH V KONICI... 31 8. 3. ROZHOVOR S PŘEDSEDOU KPH V KONICI PANEM ALOISEM TRNEČKOU... 33 9 PROGRAMOVÝ REJSTŘÍK... 39 10 VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI... 87 ZÁVĚR... 88 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 89 PŘÍLOHY ANOTACE

ÚVOD Jsem studentkou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a mým studijním oborem je hudební výchova a klavír pro střední školy a základní umělecké školy. Hudba patří k mému ţivotu a k ţivotu mé rodiny. Provází mě od útlého dětství a mám k ní vřelý vztah dodnes. Od sedmi let jsem navštěvovala Lidovou školu umění v Konici, kde jsem se učila hře na klavír. Od té doby jsem s rodiči pravidelně navštěvovala koncerty Kruhu přátel hudby v Konici a jiné kulturní akce, které se v Konici pořádaly. Vţdy jsem se těšila na další setkání s Paní Hudbou.Téma diplomové práce Hudební ţivot v Konici a Kruh přátel hudby je mi velmi blízké, neboť se aktivně účastním hudebního ţivota v Konici. To vedlo k výběru tématu mé diplomové práce. Ve své diplomové práci bych se ráda věnovala historii školství, hudebním spolkům, folklóru, ZUŠ, KPH i současnosti hudebního ţivota v Konici. Od roku 1998 pedagogicky působím na Základní umělecké škole v Konici. ZUŠ úzce spolupracuje s KPH v Konici a dává také moţnost svým ţákům vystoupit na koncertech pořádaných KPH. Díky psaní této diplomové práce budu moci více proniknout do hudebního dění v Konici a seznámím se tak detailně s organizací koncertů KPH, neboť v měsíci březnu převezmu funkci předsedy KPH po panu Trnečkovi. Věřím, ţe má diplomová práce bude slouţit Městu Konice, Městskému kulturnímu středisku v Konici a také ZUŠ v Konici. 5

1 ŠKOLSTVÍ V KONICI Prvopočátky školství v Konici zůstanou patrně zahaleny tajemstvím. Víme pouze, ţe v roce 1632 byla zřízena při konické farnosti tzv. škola farní. Víme o ní prostřednictvím zápisů v matrice. V 18. století byl konický školský obvod velmi rozsáhlý. Za Josefa II. se konická farnost zmenšila a s ní i školský obvod. Samostatné nebo pobočné školy byly zřízeny v Runářově (r. 1782), v Jesenci (r. 1788) a v Budětsku (r. 1822, učit se v ní začalo aţ v roce 1826). V roce 1792 patřilo ke Konici 15 osad s 415 dětmi a v roce 1794 k ní patřilo 9 osad s 328 dětmi. V roce 1843 patřilo do konického obvodu pouze Březsko a Michnov. Konický učitel měl k ruce pomocníky, které v případě potřeby posílal i do okolních vesnic např. do Budětska, Ochoze, Březska, Nové Dědiny a Kluţínka. Počty ţáků byly v konické dvojtřídce velmi vysoké. Ve špatném stavu byla i školní budova, které hrozilo v roce 1838 i její sesutí. Situaci řešil majitel panství konického i straţiského Karel Příza, který nejdříve propůjčil tři místnosti (dvě byly určeny ţákům a jedna třída byla pro učitele). V roce 1843-1844 se začalo s výstavbou nové školy. Říkalo se jí stará škola a učilo se v ní aţ do roku 1976.Ve škole byly dvě třídy a dva byty pro nadučitele a učitele. Na výstavbě školy měl také velkou zásluhu Věnceslav Tauber. Škola byla dvojtřídní a učilo se v ní základům psaní, čtení a počítání. Výsledky učitelů však nebyly příliš valné. Příčin neúspěchu ve vzdělávacím procesu bylo několik vysoké počty ţáků ve třídě a špatné materiální a sociální podmínky. Dětí neustále přibývalo. V roce 1873 se škola rozšířila na čtyřtřídní a v roce 1878 na pětitřídní. K výraznému zlomu došlo v 90. letech 19. století. V roce 1897 byla kladně vyřízena ţádost osmnácti obcí o postavení měšťanské školy v Konici. V roce 1899 byla stavba dokončena. Škola byla postavena na konickém náměstí. Dnes v této budově sídlí Městský úřad. Měšťanská škola byla původně chlapecká. Aţ v roce 1910 školu navštěvovalo také dvacet dívek. Tato měšťanská škola se stala centrem vzdělávání na Konicku. Tuto školu navštěvovaly děti z blízkého okolí z Kladek, Bohuslavic a také z Jevíčka. 6

Ředitelé měšťanské školy od roku 1899 do roku 1945: Heřman Polák (1899 1924) Bohumil Burian (1924 1935) Bohuslav Mrákava ( 1936 1942) Karel Schmidtmayer ( 1942 1945) Vilém Klemsa ( od 15. 6. 1945) Od roku 1922 byla zaloţena z iniciativy hospodářského spolku Lidová škola hospodářská. Výuka probíhala od roku 1922 v místnostech okr. silničního výboru, v roce 1923 začala výstavba nové budovy a v roce 1924 se konalo její slavnostní otevření. Mateřská škola byla v Konici otevřena v době mezi světovými válkami. Svůj účel plní aţ do dnešních dnů. Budova mateřské školy Na Příhonech byla postavena v roce 1928. V roce 1977 vznikla Na Příhonech druhá mateřská škola. V roce 1992 byly obě mateřské školy sloučeny a přestěhovány do budovy bývalých jeslí v Konici. Jedna z budov mateřské školy Na Příhonech byla v roce 2005 rekonstruována. V současné době v ní sídlí Základní umělecká škola. Dětský domov byl v Konici zřízen v roce 1939. Od roku 1969 je vnitřně strukturován do dvou rodinných buněk. Na počátku 70. let začala výstavba nové moderní školy v Tyršově ulici. Nový pavilonový komplex byl slavnostně otevřen v roce 1976. Dodnes v této budově sídlí Základní škola, od 1. 9.1993 se Základní škola transformovala na Základní školu a Gymnázium města Konice. 7

2 HUDBA V KONICI 2. 1. Chrámový sbor v Konici Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla zaloţena v Konici Cyrilská Jednota.Ta převzala péči o konický chrámový sbor. Rozkvět tohoto sboru byl zaznamenán v roce 1933, kdy přišel do Konice nový kaplan P. František Pitrun. Ten byl rodákem z Kelče u Hranice (rodiště bratří Jaroslava a Petra Křičkových.).Tam působil varhaník a hudební skladatel Jaroslav Očenášek. P. Pitrun se ujal vedení sboru Farní Cyrilské Jednoty. Pozvedl úroveň sboru po všech stránkách. Měl velkou lásku k hudbě, divadlu a zpěvu. Po smrti děkana P. Františka Bílka byl P. František Pitrun jmenován v Konici farářem. P. Pitrun měl dobré styky s četnými umělci a hudebními skladateli. Pod jeho vedením se nezpívala pouze chrámová hudba. Ţenský sbor nastudoval například od Antonína Dvořáka Moravské dvojzpěvy. Vedle chrámového sboru působil v Konici i dětský pěvecký sbor. Ten měl samostatná vystoupení, převáţně v kostele. Někteří členové dětského sboru zpívali rovněţ sólové party spolu se sborem Farní Cyrilské Jednoty. Dětský sbor se účastnil při zavádění kancionálu Boţí cesta nácviku mešních písní. Členové dětského sboru, kteří po ukončení docházky neodešli z Konice, přecházeli do sboru Farní Cyrilské Jednoty. Působení P. Františka Pitruna bylo na tři roky přerušeno, neboť byl donucen farnost opustit. V roce 1945 se do Konice vrací a působí jako sbormistr. V roce 1949 jeho činnost končí emigrací do Rakouska Salzburku. V Salzburku studuje dirigování, posléze působí jako ředitel kúru na poutním místě Maria Plain. P. František Pitrun se jiţ do vlasti nevrátil. Zemřel v roce 1978. Po první světové válce začal v Konici působit jako varhaník a ředitel kúru pan Jan Dacík. Vyučoval také hře na hudební nástroje. V roce 1945 nastoupil na místo pana Jana Dacíka pan Vladimír Janál. Do té doby působil jako varhaník ve Smrţicích. Po odchodu P. Pitruna do emigrace řídil sbor a orchestr s varhanami p. JUDr. Mojmír Dostál. Někdy svěřil pan Janál varhanní part panu Dacíkovi a sám řídil sbor. Koncem padesátých let odešel pan Vladimír Janál vyučovat hře na hudební nástroje do hudební školy v Konici. Vyučoval hře na harmoniku, klavír a housle. Na kůru tak místo něj znovu zasedl pan Jan Dacík. Dirigování převzal pan Jaromír Faltýnek (dosud ţijící). Povoláním byl elektromontér. Ve sboru zpíval bas. 8

V roce 1963 nastupuje na místo varhaníka pan Antonín Burget. Civilním povoláním nástrojař. Protoţe v ostatních farnostech není varhaníků, na pana Burgeta se obracejí lidé z širokého okolí s prosbou o účast převáţně při pohřebních mších. Farní Cyrilská jednota působila při bohosluţbách i mimo farnost. Převáţně vystupovala při slavnostních příleţitostech. Chrámový sbor měl přibliţně 100 členů. V roce 1992 vyvstala nová povinnost nácviku nových nápěvů, neboť se začal uţívat nový Kancionál. V té době funguje vlastně pouze torzo chrámového sboru, neboť většina členů je jiţ po smrti. V dnešní době chrámový sbor v Konici není. Při slavnostních mších zpívá asi 15 členná schola, sloţená především ze studentů. 9

2. 2. Sdruţení přátel lidové písně (SPLP) v Konici V letech 1953 1958 působilo v Konici Sdruţení přátel lidové písně (SPLP). Zakladatel byl pan Karel Slepička. Byl profesorem pedagogiky a didaktiky. Byl také vynikajícím národopisným pracovníkem. Svou učitelskou dráhu začínal ve dvacátých letech jako učitel na Měšťanské škole chlapecké v Konici. Sbormistr pan prof. Slepička se snaţil pomocí vzpomínek stařečků a stařenek vzkřísit všechno to, čím ţil lid v naší oblasti před 80 100 lety. Zaznamenával popěvky a písně z tohoto kraje. Doplňoval je rovněţ písněmi ze Sušilovy sbírky. Upravoval je podle svého záměru nebo ve spolupráci se svými přáteli. Obracel se zejména na hudební skladatele. Na Rudolfa Wünsche z Brna, Jana Buriana, Dr. M. V. Jirouška, A. Straku ředitele kůru a varhaníka v Kvasicích u Kroměříţe (ţák A. Dvořáka), paní prof. M. Hartmanovou, Dr. J. Poláčka, F. Ţváčka ml. (absolvent konzervatoře v Brně, rodák z Konice) a řadu dalších. Upravené písně sestavoval pan Karel Slepička do celovečerních programů. V prvním večeru zazněly písně rekrutské, písně zpívané při dračkách, přástkách a hodových muzikách. Písní bylo dvacet sedm. Druhý večer bylo ústředním tématem Láska a svatba na Konicku. Třetí večer nesl název Zpěvy lidu v českých operách. V programu zazněly opery Prodaná nevěsta, Braniboři v Čechách, Dráteník zpěv kupce Květenského, z opery Hubička Sbor pašeráků. Za tento večer si vyslouţili zpěváci přídomek kostelní zpěváci, který předznamenal zánik SPLP v Konici. Pro Konici je to jistě velká ztráta, neboť SPLP mohlo v Konici probouzet zapomenuté písně a zvyky z tohoto kraje. Pan prof. Karel Slepička zemřel po krátké nemoci 4.10.1974. V době svého působení mělo SPLP následující členy: Slepička Karel, prof. v v., sbormistr Ţváček František, klavírista, korepetitor ( učitel Hudební školy v Konici) V sopránu zpívaly: Kociánová Vlasta Nováková Vlasta 10

Pavlenková Anna Trbušková Jarmila Tylšarová Věra Březinová? Sedláčková Marie Strmisková L. Pavliňáková O. Grulichová Zdena Slouková Františka V altu zpívaly: Drešrová Růţena Jurášová Marie Placherová Květoslava Svobodová Alena Spurná Marie Zerhauová Lída Lukešová Ludmila V tenoru zpívali: Tylšar Václav starší Placher Jaroslav Popelka František mladší Urban Zikmund starší Matonoha Stanislav V base zpívali: Balcar Miloslav Faltýnek Jaromír Grygar Antonín Popelka František starší Popelka Josef Trbušek Jaroslav Trbušek Václav Skácel? 11

2. 3. Orchestrální sdruţení (symfonické) v Konici V Konici působilo také orchestrální sdruţení. Pravděpodobně vzniklo v polovině třicátých let. Přesný letopočet vzniku orchestrálního sdruţení není znám. Hráli v něm muzikanti z Konice i z okolních vesnic. Hráli pro své potěšení, ale i pro radost svých spoluobčanů. Pro všechny, kteří se koncertu orchestrálního sdruţení zúčastnili byl koncert hudebním svátkem a kulturní událostí. Pro mnoho posluchačů to byla jediná moţnost slyšet repertoár tohoto sdruţení. Koncerty se pořádaly v sále Ţivnostenského domu nebo v Sokolovně v Konici. Koncerty bývaly dva aţ tři v roce. Orchestrální sdruţení hrálo i při jiných příleţitostech při školních divadelních představeních, při provádění figurálních mší v chrámu Narození Panny Marie v Konici a při slavnostních plesech a jiných slavnostních událostech. Zakladatelem a dirigentem orchestrálního sdruţení byl JUDr. Vojtěch Řehák, soudce okresního soudu v Konici. Jeho pokračovatelem byl JUDr. Mojmír Dostál, učitel a později advokát. Celkem mělo sdruţení asi 70 hudebníků. Povolání hudebníků orchestrálního sdruţení bylo různorodé. Většina hudebníků byla z řad učitelů, úředníků, soudců, studentů, ale také z řad dělníků, prodavačů, rolníků. Konec činnosti orchestrálního sdruţení není známo. V orchestrálním sdruţení symfonickém v Konici hráli: JUDr. Řehák Vojtěch, soudce, Konice (dirigent) JUDr. Dostál Mojmír, učitel, advokát, Konice (fagot) Brichta Jan, úředník, Konice (housle) Břeha Radomír, učitel, Ladín (housle) Dočkal Jan, student, Konice (housle) Dostál Jindřich, stolař, Konice (housle) Faltýnek Jaromír, dělník, Konice (housle, kontrabas) Grepl Alois, učitel hudby, Jesenec (housle, kontrabas, helig., kapelník) Gröpl Arnošt, učitel, Runářov (housle) Keluc?, holič, Konice (housle) Klíč František, fotograf, Konice (housle, trubka, kapelník) Kočí Alois, rolník, Krakovec (housle, klarinet, kapelník) 12

Kuba Jaromír, učitel, Ochoz (housle) MUDr. Kuba Josef, lékař, Konice (housle) Kuča Josef, student, Konice (housle) Kuča Ladislav, student, Konice (housle, klavír, harmonika) Kühler Jaroslav, učitel, Dzbel (housle) Němec Jaroslav, učitel, Konice (housle) Novák František, učitel, Konice (housle) Novák Jaroslav, student, Březsko (housle) Novotný Leopold, fotograf, Dzbel (housle) P. Pitrun František, kněz, Konice (housle, dirigent) Schmidtmeier Karel, učitel, Konice (housle) Slepička Karel, učitel, Konice (housle, viola, kult prac.) Škoda Alois, faktor, učitel hudby Konice (housle) Škoda Milan, student, Konice (housle) Škoda Slávek, fotograf, Konice (housle) Trbušek Josef st., obuvník, Konice (housle) Trbušek Josef ml., natěrač, Konice (housle) Tylšar Václav, prodavač, Slavíkov (housle) Zbořil František, úředník, Konice (housle) Balcar Miloslav, st. úředník, Konice (viola) Fišer Vladimír, učitel, Konice (viola) Jáchym František, učitel, Konice (viola) Dostál Karel, klempíř, Konice (violoncello, kontrabas) Novák František, úředník, Konice (violoncello, housle, varhany) JUDr. Ostrčil, soudce, Konice (kontrabas, housle) Bílek Jan, krejčí, Ladín (trubka, kontrabas) Haselmann František, student, Konice (flétna, picola) Valert Vojtěch, student, Březsko (flétna, klarinet) Šváb Bohumil, učitel, Konice (flétna) JUDr. Zelený František, advokát, Konice (flétna, hoboj) Ohlídal Antonín, rolník, Konice (klarinet) Ohlídal Alois, pekař, Konice (klarinet) Peluňka František, důchodce, uč. hudby Konice (klarinet, housle, flétna) Weissgäuber?, hostinský, Štarnov (klarinet) 13

Svoboda Slávek, úředník, Prostějov (klarinet, flétna, picola) Dostál Alois, student, Konice (lesní roh, housle) Ház Milan, úředník, Konice (lesní roh, kontrabas, helig.) Zahradníček Antonín, dělník, Slavíkov (lesní roh) Zavíral Svatopluk, student, Konice (lesní roh, trubka) Fišer Ferdinand, rolník, Konice (trubka) Kočí Jindřich, dělník, Konice (trubka, housle) Šamánek Josef, prodavač, Konice (housle, trubka) Švec (Karel?), cestář, Štarnov (trubka) Kočí Stanislav, rolník, Raková (trombon) Popelka Karel, kamnař, Horní Zavadilka (trombon) Ţváček František, krejčí, Konice (trombon) Jedlička Josef, učitel, Konice (bicí, lesní roh) Svoboda Jan, domkář, Konice (bicí) Vlach František, obchodník, Konice (bicí) Dacík Jan, varhaník, sbormistr, uč. hudby, Konice (varhany) Janál Vladimír, varhaník, sbormistr, uč. hudby, Konice (klavír, varhany) Havelka Vlastimil, úředník, Konice (klavír, bicí, dirigent) Janíčková Emilie, v domácnosti, Konice (klavír) Kovalčík Karel, student, Konice (klavír, harmonika) Kruţík Lubomír, student, Konice (klavír) Kýr Milan, student, Konice (klavír) Slepička Vlastimil, student, Konice (klavír, varhany, dirigent) Repertoár orchestrálního sdruţení: Bedřich Smetana: Směs z oper Pochod studentské legie Galop bajadérek Valčíky Našim děvám - polka Venkovanka polka 14

Antonín Dvořák: Slovanské tance č. 1 C dur, č. 2 e moll, č. 4 F dur, č. g moll Předehra k III. dějství opery Čert a Káča Humoreska op. 101 č. 7 v úpravě pro housle a orchestr Árie Rusalky Měsíčku z opery Rusalka (zpívala p. Vlasta Matonohová z Konice) Praţské valčíky Vzpomínání z Poetických nálad op. 85 v úpravě pro orchestr Leoš Janáček: Pilky z Lašských tanců Vilém Blodek: Směs z opery V studni Karel Komzák st.: Orchestrální skladby Zdeněk Fibich: Selanka Josef Suk: Vesnická serenáda Vítězslav Novák: Slovácká suita Oskar Nedbal: Výňatky z baletu. Z pohádky do pohádky Karel Kovařovic: Havířská polka Jaroslav Křička: Babiččin maršovský valčík Václav Trojan: Tři kamarádi Julius Fučík: Předehra Marinarella Starý bručoun Obr a Paleček Pochody: Florentský, Vjezd gladiátorů, Hercegovac, Veselí venkovští kováři Valčíky: Baletky, Zimní bouře, Tanec milionů František Kmoch: 15

Valčíky: Na stříbropěnném Labi, Pozdrav jara Kvapík: Na motoru Pochody: všechny nejznámější Rudolf Friml: Oslí serenáda Rudolf Leo Vašata: Serenáda Annabella Václav Vačkář: Vzpomínka na Zbiroh Pochody: Šohaj, Triglav, Probuzení Miloš Smatek Karel Pečke: Pochod artistů František Antonín Tichý: Tanec dřeváčků František Škroup: Zpěvohra Dráteník Rudolf Piskáček: Opereta Tulák Jára Beneš: Opereta Na tý louce zelený Jaroslav Křička: Opereta Polka vítězí Johannes Brahms: Uherské tance č. 5, č.6 Charles Francois Gounod: Cavatina Richard Wagner: Směs z opery Tanhauser Franz von Suppé: Předehry: Básník a sedlák, Lehká kavalerie Johann Straus ml: Valčíky: Na krásném modrém Dunaji, Hlasy jara, Vídeňská krev, Povídky z vídeňského lesa, Ţivot umělců, Císařský valčík, Víno, ţeny a zpěv, Růţe z jihu 16

Franz Lehár: Valčík: Zlato a stříbro Jacques Offenbach: Barcarolla z opery Hofmannovy povídky Adolphe Charles Adam: Na perském trhu z opery: Kdybych byl králem 17

3. LIDOVÁ ŠKOLA UMĚNÍ (LŠU) 3. 1. Historie LŠU Dne 1. 9. 1981 zahájila LŠU v Konici samostatnou činnost. Nejprve zde byla od roku 1970 pobočka LŠU Plumlov, jejímţ ředitelem byl pan Zdeněk Přikryl. Zpočátku na této pobočce vyučovali 2 učitelé, zájem dětí o výuku rostl. Městský národní výbor v Konici měl ve svém volebním programu za cíl vytvořit podmínky pro rozšíření a osamostatnění pobočky. Tento cíl se podařilo uskutečnit. Byly uvolněny a adaptovány další místnosti v zámku pro potřeby školy (kde se jiţ vyučovalo), bylo zavedeno ústřední topení. Pro stabilizaci učitelského sboru byly uvolněny 3 byty. Samostatně LŠU zahájila svou činnost ve školním roce 1981/1982. Zpočátku se vyučovalo ve třech místnostech zámku. Škola neměla ani vlastní inventář nástrojů a učebních pomůcek. Od 1.9.1981 nastoupil do funkce ředitele pan Jiří Dopita. Ten vyvíjí po nástupu do funkce velké úsilí o zlepšení materiálních podmínek. Škola se dostává stále více do povědomí konických obyvatel. Začíná se zvyšovat počet ţáků navštěvujících LŠU a je zaloţeno dechové oddělení. Ve školním roce 1986/1987 odchází z funkce ředitele současný ředitel a na jeho místo nastupuje od 1. 9. 1986 pan Jaroslav Šebestík. Škola se stále více prezentuje na veřejnosti výchovné koncerty pro MŠ a ZŠ, veřejné koncerty a tím dochází k stále většímu zájmu rodičů a dětí tuto školu navštěvovat. Dochází také ke zlepšení v oblasti vybavení školy. Byla provedena rozsáhlá rekonstrukce budovy zámku elektroinstalace, výměna oken, poloţení mramorové dlaţby. Nově byla vybudována učebna pro výtvarný obor, který je zřízen od 1. 9. 1988. V roce 1990 existuje škola pod novým názvem : Základní umělecká škola (ZUŠ). V tomto roce odchází z funkce ředitele pan Jaroslav Šebestík, který nastupuje do funkce ředitele na ZUŠ v Prostějově a do funkce ředitelky je jmenována paní Vladimíra Horáková. Ve školním roce 1991/1992 jsou nově otevřeny 2 obory literárně dramatický obor a taneční obor. Od 1.1. 1992 získává škola právní subjektivitu, je nově otevřeno pěvecké oddělení. Dochází k dalšímu rozvoji školy. Zvyšuje se počet ţáků, zájem je i o výuku nástrojů a oborů, které se doposud nevyučovaly literárně dramatický obor, taneční obor. Byla zahájena výuka na elektrické klávesové nástroje, zavedla se výuka hry na kytaru, saxofon. Se zvyšujícím počtem ţáků dochází i k nárůstu pedagogických pracovníků. Škola má celkem k dispozici 11 odborných učeben 18

a koncertní sál. Škola má celkem 6 poboček- Ludmírov, Kladky, Hvozd, Pěnčín, Brodek u Konice, Přemyslovice. Tím je umoţněna docházka ţáků, kteří nemají vhodné autobusové spojení do ZUŠ v Konici. Ve školním roce 2005/2006 dochází ke stěhování ZUŠ ze zámku na budovu bývalé mateřské školy Na Příhonech. Budova je po rozsáhlé rekonstrukci. Vybavení školy a materiální podmínky jsou na dobré úrovni, ale nevýhodou je stěhování nástrojů do obřadního sálu konického zámku, kde se uskutečňují koncerty pro veřejnost. 19

4 ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA (ZUŠ) 4. 1. Současnost Základní umělecká škola patří bezesporu k důleţité hudební instituci. Vychovává mladé hudební talenty. Od školního roku 2005/2006 sídlí ZUŠ v nově zrekonstruované budově Na Příhonech. Funkci ředitelky vykonává paní Vladimíra Horáková. Škola poskytuje vzdělání v oborech: hudební, taneční, výtvarný. Od 1.9.2008 je znovu otevřen obor literárně dramatický. V oboru hudebním tato škola nabízí výuku hry na hudební nástroje: - klavír, elektrické klávesové nástroje, akordeon, flétna zobcová i příčná, klarinet, saxofon, trumpeta, kytara, bicí nástroje. Kromě hry na hudební nástroje zajišťuje i výuku zpěvu (sólový zpěv) a sborový zpěv pobočka Protivanov. Ve školním roce 2007/2008 školu navštěvovalo 264 ţáků, které vyučovalo 18 pedagogických pracovníků. Od 1.9.2007 bylo nově zřízeno odloučené pracoviště v Protivanově. Ţáci jsou zde vyučováni především na dechové nástroje. V Protivanově fungují dva pěvecké sbory a Dechovka mladých. Ta se pravidelně prezentuje na veřejnosti adventní koncerty, Ţváčkův festival dechových hudeb. Základní umělecká škola úzce spolupracuje se ZŠ a Gymnáziem města Konice, s Kruhem přátel hudby v Konici, kde vystupují ţáci jako hosté. Ve školním roce 2008/2009 školu navštěvuje 237 ţáků a 15 ţáků navštěvuje dechový soubor. Škola má zřízeny odloučená pracoviště: Pěnčín, Kladky, Brodek u Konice, Bohuslavice a Protivanov. Základní umělecká škola se pravidelně prezentuje na veřejnosti vánoční koncert, koncert komorní hudby, jarní koncert, koncert ke dni Matek, koncert přípravných ročníků, absolventský koncert, výchovné koncerty po MŠ a ZŠ Konice, Kladky, Bohuslavice, Brodek u Konice, třídní přehrávky učitelů, besídky apod. V letošním školním roce 2008/ 2009 se ţáci školy zúčastní okresní soutěţe ve hře na dechové nástroje a proběhne i soutěţ tanečního oboru. 20

5 DECHOVÁ KAPELA KONIČANKA (MILOŠANKA) V polovině třicátých let v Konici vzniklo Orchestrální sdruţení. To dalo podnět k pokračování hudební tradice působením dechové kapely. Zakládajícími členy byli totiţ muzikanti, kteří hráli na dechové nástroje ve výše uvedeném sdruţení. Tito hráči ţili v Konici. K nim se pak přidruţili muzikanti, kteří přišli do Konice za zaměstnáním. Vzniklá dechová kapela byla zaštítěna Osvětovou besedou, později Závodním klubem druţstva Moděva v Konici. Po vzniku Jednotného klubu pracujících v Konici přešla kapela do jeho materiální péče. Kapelníkem byl tehdy pan Vladimír Janál. Poté přichází do Konice dobrý trumpetista a kapelník pan Miloš Marek. Po něm byla dechová kapela pojmenována. Pod jeho vedením se vytváří z kapely dobré hudební těleso, které hraje převzatý repertoár jiţ tehdy slavné Moravanky. První vystoupení dechové hudby pod vedením Miloše Marka bylo v roce 1973 na konické kulturní akci Konicko hraje a zpívá. Od té doby hraje kapela v Prostějově, v Jevíčku, kaţdoročně na hodových slavnostech v Bílovicích u Prostějova, v Karlově studánce, v Lázních Jeseník. Kapela se také účastnila soutěţe v Mikulově pod názvem Zlatý hrozen. Kaţdoročně se kapela zúčastňuje masopustu v nedalekém Březsku u Konice. Kapela Milošanka přijala opakovaně pozvání do Böhlitze v Německu u Lipska. Po smrti kapelníka pana Miloše Marka, který zemřel v květnu 1985 stanuli v čele kapely Milošanka pánové Oldřich Pliska, Josef Sláma, Ing. Svatopluk Zavíral, Josef Kýr a Ing. Antonín Dlapa. Kapela se po úmrtí pana Marka přejmenovala na dechovou hudbu Koničanka. V září roku 1995 přichází do Konice na ZUŠ nový učitel pan Alfons Širůčka. Nadaný učitel a bývalý dirigent posádkové hudby. Pan Širůčka přichází s myšlenkou uspořádat v Konici festival dechových hudeb. Ve svém bývalém místě kde působil byl účastníkem podobných festivalů, ale hlavně byl obdivovatelem hudebního skladatele Antonína Ţváčka, který se narodil nedaleko Konice. V Konici objevil pan Širůčka nepřeberné mnoţství jeho známých i méně známých skladeb. Muzikanti přicházejí se skvělým nápadem uspořádat v Konici Ţváčkův festival dechových hudeb, kde chtějí propagovat nejen jméno tohoto skladatele, ale i město Konice. Dne 30. června 1996 se koná I. Ţváčkův festival dechových hudeb. Podmínkou k účasti na tomto festivalu je mít v repertoáru alespoň jednu skladbu tohoto hudebního skladatele. 21

5. 1. Hudební skladatel Antonín Ţváček Narodil se 29. dubna 1907 v Hačkách číslo 47 nedaleko Konice v okrese Prostějov. Byl prvorozený a pocházel z dvanácti dětí. Otec byl malým rolníkem a aby mohl svou rodinu uţivit, působil i jako vesnický muzikant. Antonín byl tudíţ odmalička provázen hudbou. Od svého otce poznal základy hudby. Neměl sice ţádné hudební vzdělání, ale byl velmi talentovaný. O hudbu se Antonín zajímal od svých čtyř let, v šesti letech začal hrát na housle a o dva roky později na baskřídlovku. V šesti letech sloţil svou první skladbu Červená karkulka. V komponování se neustále zdokonaloval. Nejprve začal úpravami známých skladeb pro dechové nástroje. Učil se celý ţivot a rád přijímal rady a poučení. V dospělosti byl dobrým hráčem na violoncello a pozoun. Ve čtrnácti letech nastoupil k vojenské hudbě pěšího pluku do Olomouce, kde zůstal aţ do svých 21 let. V roce 1928 přešel na 3 roky ke Královské vojenské hudbě do Rumunska. Po návratu se stal členem Státní policejní hudby v Brně a v tomto městě působil i během 2. světové války, později jako kapelník.vojenským hudbám byl věrný celá dlouhá léta. Pracoval jako kapelník, zástupce kapelníka, umělecký vedoucí, archivář a hospodář. Vţdy se ale prezentoval jako výborný muzikant v hudbách po celé Moravě. V roce 1949 váţně onemocněl a odešel do invalidního důchodu. Ale i v této ţivotní fázi se nepřestal věnovat hudbě. Během svého ţivota zkomponoval téměř 500 skladeb, nejvíce se proslavil psaním polek a valčíků. V názvu polek defilují jména: Babulka, Růţenka, Helenka, Šárka, Jiřinka, Danka, Kmotřenka atd. V den, kdy polku sloţil dal jméno podle dívky nesoucí jméno v kalendáři. Pokud jiţ taková polka existovala, nazval ji podle blízkého či milého místa. Například Tišnovanka, Slovácká, Bouzovská, Prostějovská, nebo Dvě srdéčka, Má poslední, Tesařská, Dubanská a mnoho dalších. Poslední měsíce svého ţivota strávil nemocen v péči své sestry v Litovli. Zemřel po dlouhé těţké nemoci 4. září 1981. Jeho odkaz je stále ţivý a jeho melodie tak líbivé, ţe jeho skladby hrají dechové hudby po celé Evropě. V Konici se na jeho počest koná kaţdoročně Ţváčkův festival dechových hudeb, který má uţ třináctiletou tradici. Na smutečním parte měl Antonín Ţváček tento verš: Hudbo, ty lásko má, měl jsem tě tolik rád, 22

nepřestaň nikdy hrát, i kdyţ budu navţdy spát. Neplačte, ztište v srdci ţal, já dobré dílo v ţití vykonal a po práci chci tiše spát; i v modlitbách moţno vzpomínat. Nebylo mi dopřáno, déle s vámi být, nebylo léku, abych mohl ţít. 23

5. 2. Ţváčkův festival dechových hudeb Myšlenka uspořádat v Konici Ţváčkův festival dechových hudeb se zrodila v roce 1996. Jejím duchovním otcem a iniciátorem 1. ročníku byl pan Alfons Širůčka, tehdy nový učitel na konické Základní umělecké škole. Byl to bývalý muzikant vojenských kapel a nadšený obdivovatel Antonína Ţváčka. Po nástupu do Konice se zakrátko seznámil s dechovou hudbou Koničanka a začal se zúčastňovat jejích zkoušek. V archivu dechovky objevil velké mnoţství Ţváčkových známých a méně známých skladeb. Kdyţ zjistil, ţe tento skladatel pochází z Haček nedaleko Konice, přišel po domluvě s muzikanty s nápadem uspořádat hudební přehlídku k poctě oblíbeného autora. Sám měl s podobnými akcemi zkušenosti, neboť dříve působil na jiţní Moravě, kde se podobné festivaly konají. O spolupráci poţádal Městské kulturní středisko v Konici, které se pak stalo pořadatelem tohoto festivalu a je jím dodnes. Alfons Širůčka po několika letech z Konice odešel, ale festival zůstal a jeho obliba a popularita kaţdým rokem roste. Festival se dostal do povědomí širokého kruhu posluchačů a milovníků dechové hudby. Renomé získal i mezi účinkujícími muzikanty. První ročník Ţváčkova festivalu se konal v zámeckém parku. Počasí tehdy nebylo příznivé a tento festival provázela řada improvizací a chyb, ale také ponaučení. Přestoţe návštěvnost nebyla příliš vysoká, odezva byla velmi příznivá. Muzikanti měli velký zájem, aby se festival konal i nadále. Domácí kapela Koničanka se zhostila úlohy hostitele i průkopníka. Konferování se tehdy ujali dva její členové paní Věra Kučerová a pan Josef Franc. Prvními hostujícími kapelami byly v roce 1996 kapely Lipovanka, Boskověnka a Zdounečanka. Podmínky účasti na festivalu byly jednoduché a zůstávají dodnes. V repertoáru účinkující kapely musí zaznít alespoň jedna Ţváčkova skladba. Časový limit na vystoupení je maximálně 30 minut. Samozřejmostí je dochvilnost a spolehlivost. Hned v zahajovacím ročníku se podařilo najít tři trvalé sponzory, kteří zůstali festivalu věrni dodnes. Další ročník se jiţ konal na konickém náměstí. Poprvé byly pozvány i maţoretky. Termín festivalu se tak ustálil na třetí neděli v červnu. Kaţdoročně je tento festival zahajován slavnostním defilé kapel městem v čele s maţoretkami. Během odpoledne vystoupí zpravidla šest aţ sedm kapel. Program je prokládán průvodním slovem a vystoupením maţoretek. Ţádná kapela po skončení vystoupení neodjíţdí, ale všechny čekají na závěrečný monstrkoncert. Jeden z kapelníků se ujme taktovky a všichni na závěr zpívají: Zůstaň tu s námi, muziko 24