Předmluva. Modlíme se, aby toto vyučování posílilo slabé, povzbudilo zkroušené v srdci a otevřelo oči porozumění pravdě Boţího slova.

Předmluva Následujících 16 vyučovacích kapitol se pouţívá v biblických výcvikových centrech v Západní Africe od roku 1987. Programem prvního ročníku uţ prošlo tisíce studentů. Tyto učební lekce byly sestaveny tak, aby se staly pro studenty nástrojem efektivního vyučování v konkrétní oblasti, ať uţ v nedělní škole, v církvi, na seminářích nebo v biblické škole. Pouţijte je proto dle svých potřeb. Můţete je ofotit a pouţít jakoukoli část k tomu, abyste poţehnali ostatním. Modlíme se, aby toto vyučování posílilo slabé, povzbudilo zkroušené v srdci a otevřelo oči porozumění pravdě Boţího slova. V Jeho sluţbě Russ Tatro

Obsah Biblické doktríny 2 Boţí character 9 Boţské uzdravení 15 Démonologie 20 Duch svatý 23 Evangelizace 26 Křesťanské správcovství 29 Krevní smlouva 34 Modlitba 43 Porozumění autoritě 51 Poslušnost 54 Sluţba v praxi 56 Spravedlnost 60 Učednictví 63 Úvod do sluţby 69 Základy víry 73 2

Biblické doktríny I. Co je to doktrína? A. Doktrína doslova znamená "učení" nebo "nauka". B. Teologie představuje "základní biblické pravdy uspořádané systematickou formou". C. Rozdíl mezi "doktrínou" a "dogmatem": 1. Doktrína je Boţím zjevením pravdy, jak ji nalézáme v Písmu. 2. Dogma je lidským prohlášením této pravdy v podobě vyznání víry (např. Apoštolské vyznání víry). II. Proč je studium doktrín důleţité? A. Je zásadní pro rozvoj charakteru. To, jak člověk něčemu rozumí a věří, ovlivňuje způsob jeho ţivota. B. Je ochranou proti omylům (Mt 22,29; 2 Tim 4,2-4). C. Je nezbytné k získání uceleného pojetí biblických pravd, které se nacházejí v nejrůznějších částech Bible. III. Písmo A. Veškeré Písmo bylo inspirováno Bohem (2 Tim 3,16; 2 Pt 1,21). 1. "Bohem vdechnuté" - v řečtině "Theopneustos". a. Stejně jako z lidských úst vychází řeč. b. Jako kdyţ hudebník hraje na flétnu. 2. Poznámky. a. Dvojí autorství; např. Mk 12,36, kde se říká, ţe Duch je autorem toho, co v Ţ 110 napsal David. b. Bůh dohlíţel na to, co má být zapsáno, ale nediktoval slovo od slova (kromě několika výjimek, jako je Deset přikázání). c. Přestoţe Bůh pouţil lidské autory a jejich osobitý styl, zabránil jim v tom, aby se dopustili chyb. d. Bible nejen obsahuje Boţí slovo, ale přímo Boţím slovem je. e. Inspirované je kaţdé slovo Písma, nejen jeho pojetí (verbální inspirace). B. Jaký byl Jeţíšův pohled na Písmo? 1. Důleţitost kaţdého písmene (Mt 5,18). 2. Neznáme-li Písmo, hřešíme (Mt 22,23-32; 29.v.). 3. David psal z Ducha (Mat 22,41-46; 43.v.). 4. Písmo je věčné (Mt 24,35). 5. Je to duch a ţivot (Jan 6,63). 6. Máme ho poslouchat (Mt 5,19). 7. Slovo je přirovnáno k potravě (Mt 4,4). C. Jak se dívali na Písmo apoštolové? 3

1. Pavel a Petr a. Vdechnuté Bohem a uţitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti (2 Tim 3,16). b. Dává člověku moudrost ke spasení (2 Tim 3,15). c. Ţádné proroctví Písma není z vlastního výkladu (2 Pt 1,20). d. Dvojsečný meč Ducha (Ef 6,17). e. Musí se naplnit (Sk 1,16). f. Mluveno Duchem svatým (Sk 1,16). D. Jedinečnost Bible 1. Napsána v průběhu 1.600 let a 40 generací. 2. Napsána více neţ 40 autory různého povolání (králové, rolníci, rybáři, filozofové, básníci, státníci, učenci ap.) 3. Napsána ve třech světadílech: Africe, Asii a Evropě. Třemi jazyky: hebrejsky, aramejsky a řecky. 4. Obsahuje stovky kontroverzních témat, o nichţ se píše v souladu a souvisle. 5. Zachovává jednotu tématu a záměru, kterou můţe vysvětlit pouze jediná Mysl s nadhledem, Duch svatý. 6. Je nadčasová. Jedna z nejstarších knih, a přesto nejmodernější. 7. Dokazuje, ţe je inspirovaná. Funguje! IV. Pán Jeţíš Kristus - Jeho přirozenost A. Boţí Syn je jedinečný 1. Jeţíšovy nároky: a. Boţský původ (Jan 16,28). b. Boţské poznání a společenství (Mt 11,27). c. Zjevit v sobě Otce (Jan 14,9-11). d. Boţské rysy: 1) Všudypřítomnost (Mt 18,20). 2) Moc křísit z mrtvých (Jan 14,9-11). 3) Moc odpouštět hříchy (Mk 2,5-10). 4) Soudit člověka (Jan 5,22). 2. Kristova autorita: a. Mluvil v autoritě všemocného Boha (Mt 7,24-29). b. Naprostá nepřítomnost takových výrazů jako "Podle mého názoru", "Moţná", nebo "Myslím". 3. Kristova bezhříšnost - naprosto ţádné vědomí vyznání hříchu v Jeţíšových slovech nebo skutcích (Jan 8,46; 1 Pt 2,22). 4. Svědectví učedníků a Jeţíšova bratra Jakuba: a. Jan 1,1-3; 20,28; Sk 2,33-36 b. Pokud by byl nepravý, falešný, Jeho bratr by to jistě poznal. Jakub Ho však nazýval Pánem (Jk 1,1). 5. Vzkříšení - pouze Ten, kdo je od Boha, můţe přemoci smrt. 4

B. "Slovo" je jiné Jeţíšovo oslovení (Jan 1,1-3.14). 1. Slovo vyjadřuje lidské myšlenky, je prostředkem, kterým člověk komunikuje nebo se otevírá. 2. Jeţíš je "Slovem", protoţe zjevuje Boha (Ţd 1,1-3). 3. Jako "Slovo" je Jeţíš věčný (Jan 1,1.14). 4. Jako "Slovo" je Jeţíš Spolu-stvořitelem vesmíru a všechno drţí pohromadě (Jan 1,3; Ţd 1,3). C. Syn člověka 1. Jeţíš byl plně člověkem, neměl však hříšnou přirozenost (1 Pt 2,22). 2. Vtělení: Jak se Bůh Syn (Jeţíš) stal člověkem skrze narození z panny. a. Iz 7,14; Mt 1,23; Lk 1,27-35 b. Záměr vtělení: 1) Zjevit Boha lidem (Jan 1,14). 2) Dát příklad, jak ţít (Jan 13,15). 3) Zajistit oběť za hřích (Ţd 10,1-2). 4) Zmařit ďáblovy skutky (1 Jan 3,8). 5) Umoţnit Mu, aby byl milosrdným a věrným Veleknězem (Ţd 5,5-6). c. Důkazy Jeho lidství: 1) Měl lidské tělo (Gal 4,4; Jan 1,14). 2) Měl lidskou duši (Mt 26,38) a ducha (Lk 23,46). Nebyl na 50% člověk a na 50% Bůh. Byl 100%-ní člověk a 100%-ní Bůh. 3. Měl rysy lidské bytosti. a. Měl hlad (Mt 4,2). b. Měl ţízeň (Jan 19,28). c. Byl unavený (Jan 4,6). d. Plakal (Jan 11,35). D. Nesprávné představy o Kristově přirozenosti 1. Byl nejvyšším Boţím stvořeným představitelem (svědkové Jehovovi, unitáři). 2. Pouze vypadal jako člověk, ale ve skutečnosti lidskou bytostí nebyl (docetisté). 3. Byl adoptován jako boţský při svém křtu (unitáři). E. Správný pohled 1. Plně Bůh a plně člověk. 2. Dvě přirozenosti se sjednotily v jednom člověku, aniţ by se vytvořila třetí přirozenost. 3. Jeţíš byl bez hříchu (bezúhonný). V. Kristovy úřady/pomazání (Iz 11,1-3; 6,1) A. Prorok (Mt 13,57) 1. Prorok je ten, koho si Bůh pouţívá, aby zjevil a předal svoji zvěst člověku; aby Boha člověku představil. 2. Jeţíš ukázal cestu, jak uniknout vině hříchu, a zjevil moc národům i jedincům. 3. Jeţíš poukázal na hřích, vyhlásil spravedlnost a přikázal poslušnost Boţímu slovu. 5

B. Kněz (Ţd 5,1-10) 1. Kněz je nadpřirozeně posvěcen, aby představil člověka Bohu a přinášel za něj oběti (Ţd 8,3). 2. Jeţíš se vydal jako oběť na Kalvárii, aby člověku zajistil odpuštění hříchů. 3. Jeţíš navěky ţije, aby se za člověka přimlouval (Ţd 7,25). C. Král (1 Tim 6,15) 1. Král vládne ve svém království a patří mu svrchovaná autorita. 2. Jeho království není z tohoto světa, není zaloţeno lidskou mocí. Mnozí Jeho vládu odmítají. Přijde však den, kdy kaţdé koleno poklekne a kaţdý jazyk vyzná Jeho panství (Fp 2,9-11). VI. Sluţba Jeţíše Krista v současnosti A. Modlí se za svůj lid (Ţd 7,25). B. Připravuje pro nás věčné příbytky (Jan 14,3). C. Buduje Církev, která je Jeho tělem (Mt 16,18). D. Přebývá v kaţdém věřícím a zmocňuje ho (Gal 2,20). E. Odpovídá na modlitby svého lidu (Jan 14,12-14). VII. Budoucí Kristova sluţba A. Přijde ve vytrţení pro svoji Církev (1 Tes 4,13-18). B. Vyleje na zem Beránkův hněv (Zj 6,16-17). VIII. Spása A. Řecké slovo "soteria" znamená: vysvobození, zachování, spása. 1. Vysvobození od hříchu, nemoci, poráţky a smrti. 2. Spása v sobě nese myšlenku stát se celistvým. B. Ospravedlnění 1. Sloveso "ospravedlnit" je právnickým výrazem, který znamená prohlásit spravedlivým, zprostit viny, vyhlásit rozsudek přijetí. 2. Stav přijetí a správné postavení před Bohem, do něhoţ člověk vstupuje vírou v prolitou Kristovu krev. 3. Dar, který je zdarma a který není moţné si zaslouţit (Řím 5,1.2.15-16). 4. Je to Bůh, kdo ospravedlňuje (Řím 8,33). 5. Změna postavení - byl jsi pod Boţím odsouzením. 6. První odečtení znamenalo zrušení hříchu. Druhé přičtení znamenalo, ţe nám byla připsána Jeţíšova spravedlnost. 7. Bůh jedná s ospravedlněným člověkem, jako kdyby nikdy nečinil nic jiného neţ dobro (marnotratný syn). 8. Poţehnání ospravedlnění (spravedlnost): a. Vysvobození ze smrti (Př 10,2). b. Hojný ţivot (Př 11,19.30; 12,28). 6

c. Pokoj a důvěra (Iz 32,17). C. Obnova 1. Boţí skutek, jímţ Bůh předává věřícímu Kristův ţivot. 2. Novozákonní popis obnovy: a. Narození (Jan 3,3-8). b. Očištění (Tit 3,5). c. Stvoření (2 Kor 5,17; Ef 2,10). 3. Duchovní ţivot vzniká najednou, zjevuje se jako tajemství, vyvíjí se postupně. 4. Jedinečný rys - ţádné jiné náboţenství neslibuje, ţe má schopnost přeměnit hříšnou přirozenost tak, ţe do ní vnese Boţí ţivot. 5. Co obnova není: a. Křest ve vodě - 2 Jan 3,5: voda je obrazem Boţího slova (Ef 5,25-26). b. Náprava - obnova není dílem člověka a není zaloţena na lidských rozhodnutích (Tit 3,5). c. Členství v církvi - zvíře oblečené jako člověk je stále zvířetem. Hříšnou přirozenost člověka není moţné napravit, musí se proměnit. 6. Co obnova je: a. Nadpřirozený čin, během něhoţ Bůh předává do ducha člověka nový ţivot (1 Pt 1,23). b. Kdyţ uvěříme v Jeţíše, Duch svatý, který z důvodu Adamova a Evina hříchu odešel, se vrací zpět jako dar spravedlnosti. c. Transplantace (duchovní) srdce (Ez 36,26). 7. Závěr: Skutečnost, ţe jsi obnoven, znamená, ţe v sobě máš Boţí ţivot. Máš Jeho přirozenost a schopnosti (Gal 2,20; Kol 1,27; Jan 15,5). Tvá kapacita být úspěšným je omezena pouze tebou samým. D. Adopce 1. Způsob, jakým Bůh umoţňuje synovství tomu, komu přirozeně nepatří (Řím 8,15; Gal 4,5). 2. Bůh neadoptuje věřící jako se adoptují děti. Skrze Ducha svatého se vírou rodí do Boţí rodiny (Vineův výkladový slovník). Ef 1,5 - Některé překlady nesprávně pouţívají výraz "adopce dětí". V řečtině je "adopce, přijetí za syny". 3. Adopce naznačuje, ţe člověk přichází do rodiny jako dospělý syn. 4. Rozdíl mezi Starou a Novou smlouvou: a. Pod Starou smlouvou se s Izraelci zacházelo jako s malými dětmi, protoţe byli pod vedením vychovatelů a učitelů (Zákona). Za Nové smlouvy se s věřícími jedná jako s dospělými syny. b. Hlavní výhodou adopce je, ţe v nás Duch svatý přebývá a vede nás. 5. Výhody a výsady vztahu s Otcem: a. Otcova péče (Lk 12,4-7). b. Trestání (Ţd 12,5-11). c. Útěcha (2 Kor 5,17). d. Dědictví (Řím 8,16-17). 6. Poţehnání, která přijímáme jako členové Boţí rodiny: a. Sdílení rodinného jména (Fp 2,9). 7

b. Sdílení rodinné podoby (2 Kor 5,17). c. Sdílení rodinné lásky (1 Jan 1,3; 3,14). d. Sdílení rodinné práce a záleţitostí. 7. Budoucí poţehnání - oslavené vykoupené tělo (Řím 8,23; Fp 3,20-21). IX. Posvěcení A. Způsob, jakým Bůh povolává, očišťuje a odděluje věřícího od hříchu pro svoji vlastní potřebu a slávu. B. Dvojí význam: oddělení od zlého a vydání se Bohu (2 Kor 7,1). C. Význam slovesa "posvětit": 1. Uctívat nebo uznat hodným obdivu a chvály (Lk 11,2; 1 Pt 3,15). 2. Oddělit od světských věcí a vydat se Bohu (Mt 23,17). 3. Vyčistit nebo odstranit nečistoty (Ef 5,26; 1 Tes 5,23). D. Posvěcení zahrnuje následující: 1. Postavení a. Oddělení věřícího pro Boha, k němuţ dochází v okamţiku obrácení (1 Kor 6,11; Ţd 10,14; 1 Pt 1,2). b. Kristus je posvěcením věřícího (1 Kor 1,30). 2. Zkušenost a. Očištění věřícího ode všeho, co poskvrňuje (2 Kor 7,1). b. Věřící je proměňován do Kristovy podoby (2 Kor 3,18; Řím 8,29). c. Svlečení starého ţivota a oblečení nového (Kol 3,8-13). 1) Předkládejte se plně Bohu rozhodnutím své vůle (Řím 12,1). 2) Obnovujte svoji mysl Slovem (Ef 4,23; Řím 12,1-2). 3) Buďte zaštítěni pěti sluţebními obdarováními, která byla dána ke zbudování svatých (Ef 4,11-12). 4) Následujte svého ducha (Gal 5,16). 5) Spoléhejte na Jeţíše, ţe vám pomůţe (Sk 26,18). 3. Závěr: Doktrína posvěcení učí, ţe kdyţ ses stal křesťanem, přestal jsi být obyčejným. Jsi oddělen ke zvláštnímu pouţití. X. Církev A. Co je to církev? Řecký výraz pro církev "ecclesia" znamená "shromáţdění povolaných". 1. Slovo pouţívané k označení těla křesťanů v jednom městě (Sk 11,22; 13,1). 2. Vztahovalo se na místní sbor (1 Kor 14,19.35; Řím 16,5). 3. Pouţívá se k označení světové církve sloţené ze všech věřících na zemi (Ef 5,32). B. Anglické slovo "church (církev)" pochází z řeckého výrazu "kos", který znamená "patřící Pánu". C. Církev je tedy "společenství lidí povolaných ze světa, kteří vyznávají a prokazují věrnost Pánu Jeţíši Kristu." (Pearlman: Znalost biblických doktrín, 1937) D. Církev má tato označení: 8

1. TĚLO KRISTOVO (Ef 4,4; 1 Kor 12,12-27) a. Organismus, něco ţivoucího, nikoli organizace. b. Zdrojem jeho energie je Kristův ţivot. c. Má mnoho údů, z nichţ kaţdý má svoji funkci. 2. BOŢÍ CHRÁM (1 Pt 2, 5-6; Ef 2,20-22) a. Bůh přebývá v církvi svým Duchem (1 Kor 3,16-17). b. Křesťané mají jako kněţí (v Boţím chrámu) přinášet duchovní oběti modliteb, chvály a dobrých skutků. 3. KRISTOVA NEVĚSTA (2 Kor 11,2; Ef 5,25-27) a. Jeţíš církev ţárlivě miluje, stará se o ni a chrání ji. b. Církev se podřizuje Kristu jako manţelka manţelovi. E. Jaká je úloha církve? 1. Kázat evangelium Jeţíše Krista, aby lidé mohli být spaseni (1 Tim 2,4; Mt 28,19-20). 2. Obětovat Bohu modlitby a chvály (1 Pt 2,9; Kol 1,12; 1 Tes 5,16-18). 3. Cvičit Kristovy učedníky a skrze Boţí slovo rozvíjet křesťanskou zralost (2 Tim 3,16-17; 1 Pt 2,2). 4. Poskytovat společenství: a. Se svatou Trojicí (1 Jan 1,3; Fp 2,1). b. Jednoho s druhým (Sk 2,42; 1 Jan 1,7). 5. Uchovat společnost od morální zkázy (Mt 5,13-16). 6. Uplatňovat autoritu a nadvládu nad královstvím temnoty (Lk 10,18-20; Ef 1,15-23). F. Některé výhody členství v církvi a křesťanského obecenství 1. Vzájemná shoda (Amos 3,3). 2. Zdroj síly (Lk 22,32). 3. Prostředek útěchy (Řím 1,12). 4. Druzí mohou s tebou nést tvá břemena (Gal 6,2). 5. Duchovní výţiva (Kol 3,16). 6. Pomáhá věřícímu překonat lstivost hříchu (Ţd 3,13). XI. Jaká by měla být tvá reakce? A. Nezanedbávej společná shromáţdění (Ţd 10,24-25). B. Ať trvá bratrská láska (Ţd 13,1). C. Buď spojen v jednom duchu s ostatními věřícími a jednou myslí společně bojujte ve víře evangelia (Fp 1,27). Boţí charakter 9

I. Zdroj zjevení D. Můţeš svým hledáním najít Boha? (Job 11,7 - angl. překlad) E. Jak se Bůh zjevil: 1. Obecným zjevením - prostřednictvím přírody a historie (Ţ 19,2-7; Řím 1,18-20). 2. Konkrétním zjevením - prostřednictvímjeţíše Krista a Bible (Jan 1,18; 14,9; 5,39; Lk 24,27.44-45). II. Boţí atributy (které se netýkají morálky) D. Vševědoucnost: atribut, na jehoţ základě Bůh všechno zná - přítomnost, minulost a budoucnost 1. Bůh od věků zná dokonale sám sebe a všechno ostatní, ať uţ se jedná o skutečnost nebo pouhou moţnost. 2. Stejně tak se znají navzájem Otec, Syn a Duch svatý (Mt 11,27; 1 Kor 2,11). 3. Bůh zná všechny věci, které skutečně existují, včetně neţivého stvoření (Ţ 147,4), lidi a jejich skutky (Ţ 33,13-15), lidské myšlenky a srdce (Ţ 139,1-4) a lidská břemena a touhy (Ex 3,7; Mt 6,8). 4. Bůh zná všechno, co se můţe stát (1 Sam 23,11; Mt 11,23). 5. Bůh zná budoucnost. Předzvědění není kauzativní (příčinné), tj. budoucí události se neodehrávají proto, ţe jsou vidět, ale jsou vidět, protoţe se uskuteční. 6. Bůh vidí věci simultánně, tj. vidí je najednou v celku, nikoli po částech jako jednu za druhou. E. Všudypřítomnost: atribut, na jehoţ základě Bůh naplňuje vesmír ve všech jeho částech a je v jednom okamţiku přítomný na všech místech. 1. Nejen Jeho část, ale celý Bůh je přítomen na kaţdém místě. 2. Nejedná se o panteismus, který učí, ţe všechno je součástí Boha (např. ţidle, na níţ sedíš, nebo tuţka, kterou píšeš, je Jeho součástí). Bůh je přítomen na kaţdém místě, a přesto je odlišný od svého stvoření. 3. Přestoţe je Bůh přítomný všude, Jeho přítomnost se projevuje v různých stupních. 4. Tato doktrína jak utěšuje, tak děsí. Věřícímu je všudypřítomný Bůh vţdycky k dispozici se svou pomocí (Dt 4,7; Ţ 46,2; MT 28,20). Pro hříšníka platí, ţe ať se sebevíc snaţí, Bohu nemůţe uniknout (Ţ 139,7-12). F. Všemohoucnost: atribut, který popisuje Boţí schopnost udělat, cokoli chce. 1. Boţí vůle je omezena Jeho přirozeností. Nemůţe udělat nic, co by bylo v rozporu s Jeho dokonalostí. a. Bůh není schopen lhát (Tit 1,2). b. Bůh není schopen sám sebe popřít (2 Tim 2,13). c. Bůh není schopen se dívat příznivě na nepravost. d. Bůh není schopen se mýlit. e. Bůh není schopen dopustit se něčeho absurdního, bláznivého nebo protichůdného, jako nakreslit kulatý čtverec, sečíst dva plus dva jako šest nebo udělat nesprávně správné. 2. Bůh není řízen svojí mocí. Existence všemohoucnosti ještě nevyţaduje projev této moci. Bůh má moc nad svou mocí, jinak by přestal být svobodný. Můţe udělat, co 10

chce, ale nemusí chtít něco udělat. 3. Všemohoucnost v sobě zahrnuje sebeomezující moc. Bůh se do určité míry omezil tím, ţe své stvoření obdařil svobodnou vůlí. Proto svou mocí nevymýtil ze světa hřích a nikoho nepřivádí ke spáse násilím. 4. Bůh vládne absolutní a udělenou mocí. a. Absolutní moc: Kdyţ Bůh jedná přímo, jako při činění zázraků nebo při stvoření něčeho z "neviditelných věcí". b. Udělená moc: Kdyţ Bůh koná své dílo prostřednictvím sekundárních činitelů, jako je proces setí a sklízení. 5. Biblické odkazy a příklady: a. "Je to snad pro Hospodina nějaký div?" (Gn 18,14) b. "Uznávám, ţe všechno můţeš a ţe ţádný záměr tobě není neproveditelný." (Job 42,2) c. "Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi." (Ţ 135,6) d. "Činí podle své vůle v nebeské armádě... a nikdo nemůţe zadrţet jeho paţi nebo mu říci: 'Co to děláš'." (Dan 4,35 - angl. překlad) 6. Zdroj velké útěchy a naděje pro věřícího, ale pro hříšníka je mocný Bůh vţdycky varováním a zdrojem strachu (1 Pt 4,17; Zj 6,15). 7. Dokonce i démoni se třesou (Jk 2,19). Jednoho dne se budou i ti nejsilnější a největší chtít před Ním schovat (Zj 6,15) a kaţdé koleno poklekne před jménem Jeţíš (Fp 2,10). G. Neměnnost: atribut, na jehoţ základě je Bůh neměnný a nezměnitelný. 1. Mal 3,6: "Nebo já Hospodin neměním se." (Jk 1,17; Ţ 33,11) 2. Člověk se můţe změnit k dobrému nebo ke špatnému. Bůh se nemůţe změnit k dobrému, protoţe uţ je naprosto dokonalý. Nemůţe se změnit ani ke zlému. 3. A co taková místa jako Gn 6,6; Ex 32,14 a Jon 3,10, kde se píše, ţe Bůh "litoval" nebo si něco rozmyslel? a. Bůh se nemění, co se týče Jeho charakteru (Ţ 102,27-28) nebo záměru (Ţ 33,11). b. Bůh se mění v tom, jak jedná s lidmi. Mění okolnosti, aby zůstal věrný svému charakteru a záměru, který nemůţe změnit. c. Příklad: Ninive. 4. Ţd 13,8: "Jeţíš Kristus je tentýţ včera, dnes i na věky." III. Boţí atributy (týkající se morálky) G. Svatost: atribut, na jehoţ základě si Bůh navěky přeje a uchovává svá vlastní morální měřítka. 1. Značí, ţe Bůh je oddělen od svého stvoření a přesahuje ho. 2. Věčná neposkvrněnost Jeho charakteru. Je oddělen od veškerého morálního zla a hříchu. Být zdravý představuje více, neţ nebýt nemocný. Podobně svatost je více neţ nepřítomnost hříchu. Je to zdravý pozitivní stav správnosti (Lv 11,44; 1 Pt 1,15). 3. Svatá půda. "Řekl: 'Nepřibliţuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.'" (Ex 3,5) 4. Kvůli své svatosti nemůţe mít Bůh společenství s hříchem. 5. Lidskou reakcí na zjevení Boţí svatosti je pocit bezvýznamnosti a vědomí nečistoty (Iz 6,5). 6. Svatost je atributem, podle něhoţ chtěl být Bůh znám zvláště ve Starém zákoně. a. Slovo svatost je ve Starém zákoně uţito více neţ 830 krát. b. Svatost zdůrazněna rozdělením svatostánku a chrámu na svatyni a svatyni 11

svatých. c. Svatost zdůrazněna obřadními zákony (oběti, kněţství, slavnosti a ustanovení o nečistotě; Lv 1-5 a 23). d. Svatost zjevena prostřednictvím morálního zákona, který promlouvá formou lidského svědomí, a Jeţíše Krista, "Svatého a Spravedlivého" (Sk 3,14). 7. Boţí svatost učí, ţe: a. Bůh a člověk jsou od sebe odděleni propastí (Iz 59,1-2). b. Člověk sám za sebe nemůţe získat bezhříšnost, která je nezbytná k tomu, aby se přiblíţil k Bohu. c. Je potřeba smíření, bez něhoţ není moţné uniknout jistému soudu. d. Člověk má k Bohu přistupovat s úctou a údivem, "neboť náš Bůh je stravující oheň" (Ţd 12,28-29). e. To, co vyţadovala Jeho svatost, zabezpečila Jeho láska (Řím 5,6-10). B. Dobrota: Je v kaţdém ohledu takový, jaký měl jako Bůh být - dokonale splňuje ideál nebo měřítka toho, co to znamená být Bohem 1. Protoţe Bůh je dobrý, jedná v hojnosti a s laskavostí s veškerým svým stvořením (Ţ 145, 9.15-16). 2. Protoţe Bůh je dobrý, jeho láska je bezpodmínečná. a. Bůh je láska (1 Jan 4,8). b. Láska hledá dobro milovaného objektu. c. Bůh miluje v takové míře, ţe to člověk nemůţe pochopit (1 Jan 4,8-10). d. Znaky lásky (1 Kor 13,4-8). e. Zdroj útěchy věřícímu. 1) Pouţije všechno k dobru věřícího (Řím 8,28-39). 2) Je Otcem, který ví, co Jeho děti potřebují (Mt 6,8). 3) Svobodně svým dětem dává všechny dobré věci (Řím 8,32; Jk 1,17). i. Protoţe je Bůh dobrý, je milosrdný. a. Milosrdenství představuje Boţí dobrotu, která se projevuje vůči těm, kteří mají trápení a jsou v úzkosti. b. Bůh je bohatý v milosrdenství (Ef 2,4), plný slitování a milosrdenství (Jk 5,11) a oplývá velkým milosrdenstvím (1 Pt 1,3). c. Jeţíš byl pohnut milosrdenstvím (slitováním). 1) Muţ z Gadary posedlý démony (Lk 8,26-39). 2) Uzdravení malomocného (Mk 1,40-41). ii. Protoţe je Bůh dobrý, je milostivý. a. Milost představuje Boţí dobrotu, která se projevuje vůči těm, kteří si ji nezaslouţí. b. Milost se dívá na hříšného člověka z pohledu viny, zatímco milosrdenství z pohledu jeho trápení a bídy. c. Milost je zdrojem všech duchovních poţehnání udělených hříšníkům (Ef 2,8-9). d. Ţena přistiţená při cizoloţství (Jan 8,1-11). iii. Protoţe je Bůh dobrý, je shovívavý. a. "Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný." (Ţ 86,15) b. Bůh dlouho snáší hříšníky navzdory jejich neustálé neposlušnosti. c. Záměrem Boţí shovívavosti je přivést člověka k pokání a nemá se zaměňovat za otálení (2 Pt 3,3-9). D. Spravedlnost a právo 1. Spravedlnost a právo jsou základem (přebýváním) Jeho trůnu (Ţ 89,15; 97,2). 12

2. "Coţ Soudce vší země nejedná podle práva?" (Gn 18,25). 3. Kdosi řekl: "Bůh ustanovil na světě morální vládu na základě spravedlivých zákonů a odpovídajících sankcí." a. Boţí zákony se uplatňují prostřednictvím udělování odměn a trestů. b. Udělování odměn (odměňovací spravedlnost) (Ţ 58,12; 2 Par 6,15). c. Udělování trestů (trestní spravedlnost) (Gn 2,17; Ex 34,7). 4. Bůh nemůţe ustanovit zákon a odpovídající trest, aniţ by trest uplatnil v případě, ţe dojde k porušení zákona. 5. Spravedlnost vyţaduje trest hříšníka, zároveň však přijímá zástupnou oběť někoho jiného, jak je tomu v případě Izaiáše 53,6 a Římanům 5,8. 6. Boţí spravedlnost a právo se ukazuje na: a. Jeho trestu vůči hříšným (Zj 16,5-9). b. Ochraně Jeho lidu před těmi, kdo činí zlo (Ţ 129,1-5). c. Odpuštění věřícímu jeho hřích (1 Jan 1,9). d. Dodrţování zaslíbení vůči Jeho lidu (Ţd 10,23). e. Odměňování věrných (Ţd 6,10). 7. Úloha trestu. a. Zachování spravedlnosti. b. Rehabilitace lidí a společnosti. 8. Boţí spravedlnost a právo povzbuzuje věřícího v tom, ţe můţe vědět, ţe Bůh soudí spravedlivě, a tak si můţe být jist, ţe spravedlivé skutky, které dělá, neprojdou bez povšimnutí (Př 19,17). IV. Definice Boha "Bůh je duch, nekonečný, věčný a neměnný ve svém bytí, moudrosti, moci, svatosti, spravedlnosti a pravdivosti." (Westminsterský katechismus) V. Boţí charakter se zejvuje prostřednictvím Jeho jmen D. Význam lidského jména v Bibli 1. Znát jméno člověka znamená znát jeho podstatu (přirozenost). 2. Charakter člověka byl často vyjádřen jeho jménem. Změna jména s sebou nesla odpovídající změnu charakteru, povolání nebo postavení, např. Šimon byl přejmenován na Petra (Mt 16,17-18). 3. Pokud někdo někoho pojmenovává, ustanovuje tím vztah nadvlády nebo vlastnictví, např. kdyţ Adam pojmenoval zvířata. 4. Člověk pojmenovává všechno, co vlastní, ať uţ je to dobyté město (2 Sam 12,28), jeho země (Ţ 49,12) nebo jeho manţelky (Iz 4,1). 5. Jméno a člověk jsou jedno a není moţné je oddělit. 6. Proto znát Boţí jméno znamená znát Boţí charakter a vlastnit Jeho moc, sílu, odvahu a Jeho samotnou přítomnost. 7. Jméno a autorita: jméno Jeţíš je Jeho autoritou, kterou dává člověku, aby mohl činit zázraky, kázat a modlit se k Otci (Mk 16,17; Sk 4,7). Jeţíš nám předal "plnou moc", abychom jednali v Jeho zastoupení. E. Boţí jména jako nástroje zjevení Jeho postavení, charakteru a poslání 1. El nebo Elohim - překládá se jako "Bůh". a. Také znamená: 13

1) Být silný. 2) Mít rozšířené pole vlády. 3) Oplývat závaznou silou. b. Pouţívá se vţdycky, kdyţ je popisována nebo naznačována Boţí tvořivá všemohoucnost. c. Mnoţné číslo nastiňuje budoucí Trojici. d. Popisuje Boha jako moc, která vládne nad přírodou, stojí za ní a přesahuje ji. e. El Šadaj - "Všemocný Bůh"- Poukazuje na Boţí majestát, stabilitu, na Boha jako na spolehlivé útočiště a nepohnutelný sloup. 2. Jehova (Jahve) - překládá se jako "Hospodin, Pán". a. Smluvní Boţí jméno. b. Pochází ze slovesa, které znamená "být" - "Jsem, který jsem." (Ex 3,13-14) c. Značí, ţe Bůh je věčný, Ten, který byl, je a přijde. d. Jméno bylo tak významné, ţe se písaři vyhýbyli tomu, aby ho vyslovili. 3. Jehova Rá - "Hospodin, můj Pastýř." a. Hospodin je ve Starém zákoně zobrazen jako Pastýř (Ţ 23,1; 80,2). b. Nový zákon: Jeţíš je dobrý Pastýř, který vydal svůj ţivot za ovce (Jan10,11). c. Potřeba lidského pastýře. 1) Ovce se o sebe samy nemohou postarat. 2) Mají slabý orientační smysl - snadno by se ztratily. 3) Hrozí jim neustálé nebezpečí ze strany divokých zvířat a zlodějů. 4) Stejné je to s člověkem: má sklon k toulání a je v neustálém nebezpečí. d. Vztah mezi Pastýřem a Jeho ovcemi. 1) Osobní a důvěrné poznání mezi sebou. a) Volá své ovce jménem (Jan 10,3). Jeţíš volá tebe jménem. b) Jeho ovce znají Jeho hlas (Jan 10,4). c) Je schopen zjistit nepřítomnost byť jen jediné ovce (Mt 18,12-13). d) Ţádný lidský pastýř nikdy neznal tak důvěrně své ovce jako Jeţíš (Jan 10,14). 2) Vede své ovce (Jan 10,4; Ţ 23,3). a) Protoţe neznají cestu a stezka je úzká a nebezpečná. b) Aby jen bezcílně nebloudily, ale byly někam vedeny. 3) Přivádí zpět ovci, která zbloudila. a) Ovce, která zbloudila od stáda, je naprosto bezmocná. b) Pastýř musí ovci najít a přivést ji zpět do stáda. c) Stejné je to s naším Pastýřem Jeţíšem (Iz 53,6; Ţ 23). 4) Skutečnost, ţe má Otec mnoho dětí, neznamená, ţe se méně stará o ty nejmenší z nich. 5) Dobrý Pastýř nechce, aby se něco zlého stalo Jeho maličkým (Mt 18,12-14). e. Lidský pastýř, který se stará o ovce v mimořádných dobách potřeby (Iz 43,2). 1) Kdyţ přecházejí přes proudy vod, řeky a oheň. 2) O ty, které jsou nemocné nebo raněné. a) Běţným léčebným prostředkem, který pouţíval byl olivový olej. b) "Maţeš moji hlavu olejem." Kdyţ jsme nemocní nebo ranění, Pán nás maţe olejem svého Ducha a uzdravuje nás (Ţ 23,5). Dobrý Samaritán (Lk 10,30-37), uzdravení nemocných (Jk 5,14). f. Charakteristické rysy pastýře: neustálá bdělost, nebojácnost a odvaha, trpělivost a láska. 14

4. Jehova Rafa - "Hospodin, který tě uzdravuje." (Ex 15,22-26; Ţ 107,20) a. Nikdo nemá autoritu změnit Boţí vykupitelská jména, neboli říci, ţe Bůh uţ dnes neuzdravuje. b. Uzdravení je Boţí vůlí pro kaţdého. 1) Víra začíná tam, kde je známa Boţí vůle. 2) Uzdravení malomocného (Mk 1,40-41). 3) Dt 7,15; Ţ 103,1-5. 4) Boţí dokonalá vůle zjevená v Jeţíšově sluţbě. a) Mt 4,24; 9,35; 10,1; 12,15; 14,14.34-36; Lk 6,17-19; Sk 10,38. b) Jeţíš nikdy neodmítl nemocného člověka a neřekl "Neuzdravím tě". 5) "Milovaný, především si přeji, abys ve všem prospíval a byl zdráv, tak jako prospívá tvá duše." (3 Jan 2) c. Uzdravení ve Smíření. 1) Řecké slovo "soteria" překládané jako spása znamená vysvobození, uzdravení, zachování, zdraví. 2) Řecké slovo "sozo" překládané jako spasený a uzdravený znamená učinit zdravým nebo celistvým (Řím 10,9; Sk 14,9). 3) Vysvobozeni z prokletí zákona (Gal 3,13; Dt 28,15-62). 4) Jeho ranami jsme uzdraveni (1 Pt 2,24; Iz 53; Mt 8,17). 5) Měděný had (Nu 21,9). d. Nesprávné učení o Pavlově trnu je překáţkou uzdravení (2 Kor 12,7-10). 1) "Trn v těle" je obrazná řeč. 2) Nikdy není v Bibli pouţit s odkazem na nemoc (Nu 33,55; Joz 23,13). 3) Řecké slovo "angelos" je v Bibli pouţito 188 krát a pokaţdé se vztahuje na osobu, nikoli na věc. 4) Při zmínce o trnu v těle Pavel mluví o Satanově poslu. VI. Sedm Boţích vykupitelských jmen, která zjevují, jaká poţehnání přineslo Smíření F. Jehova Šama - Hospodin, který je přítomný. (Ez 48,35) G. Jehova Šalom - Hospodin je pokoj. (Soud 6,24) H. Jehova Rá - Hospodin, můj Pastýř. (Ţ 23,1) I. Jehova Jire - Hospodin dohlíţí nebo zaopatří. (Gn 22,14) J. Jehova Nisi - Hospodin, moje korouhev, vítězství. (Ex 17,8-15) K. Jehova Cidkenu - Hospodin, naše spravedlnost. (Jer 23,6) L. Jehova Rafa - Hospodin, který uzdravuje. (Ex 15,26) VII. Další jména A. El-Eljon - Nejvyšší Bůh (Gn 14,18-20) B. El-Olam - Věčný Bůh (Gn 21,33) C. Abba Otec nebo tatínek (Řím 8,15) Boţské uzdravení I. Adam a Eva v zahradě Eden 15

A. Před pádem neexistoval na zemi ani hřích ani nemoc B. To nám ukazuje na Boýí vůli, kdyţ stvořil člověka C. Pád člověka dovolil, aby na zemi vstoupili hřích a nem Exodus 15:26 - D. Dokonce i po pádu Bůh zaopatřil uzdravení II. Boţí charakter ve Starém zákoně A. Ţalm 145:1-21 1. "Milostivý" znamená ochotný prokázat přízeň (v8) 2. "Pán je dobrý ke všem!" ( verš 9a) 3. "Milosrdenství nad vším svým stvořením." (verš 9b) a. My jsme součást Jeho stvoření ( Efezs. 2:10) b. Země je součástí Jeho stvoření B. Exodus 15:26 - On je Pán, který mě uzdravuje! 1. Nikde v Bibli se neříká, " Já jsem Hospodin, který tě ničí!" 2. Ve Starém zákoně se děly strašné věci kvůli neposlušnosti Boţího lidu a. Byla to jejich volba neposlouchat boha ( 5. Moj. 28:58) b. Bůh dovolil, aby se tyto věci staly, On je neposlal. 3. Posílá Bůh na lidi nemoc? a. Jeţíš řekl, " Zloděj nepřichází, neţ aby kradl, zabíjel a ničil" (Jan 10:10) b. On dopouští, aby lidé kradli, vraţdili, pili,atd., ale neposílá je, aby to dělali III. C. "Počet tvých dnů naplním" ( Exod. 23:25-26) D. Aby se prokázal jako silný ( 2. Par. 16:9) E. "Zlé se nepřiblíţí k tvému domu! ( Ţalm 91:10,16) F. "Který uzdravuje všechny tvé nemoci", všimněte si " VŠECHNY" (Ţalm 103:2-3) G. Toto je proroctví o Jeţíši ( Ţalm 107:20) Kdo je autorem nemoci? A. Satan postihl Jóba bolavými vředy ( Jób 2:7) B. Satan svázal tuto ţenu na 18 let ( Luk. 13:16) 1. Byla smluvní dcerou Abrahamovou 2. Satan jí spoutal, Jeţíš ji osvobodil C. Vydáni Satanu ke zkáze těla ( 1. Kor. 5:5) D. Uzdravení všech, kteří byli utlačováni od ďábla ( Skutky 10:38) 1. Nemoci a choroby jsou svázanosti od Satana 2. Kaţdý dobrý dar pochází od Boha. Uzdravení je dobrý dar! 3. "Koho Pán miluje, toho vychovává." (Ţid. 12:6) a. Je nemoc Boţí výchova? b. V tomto verši není jediná zmínka o nemoci c. "Vychovává" znamená doslova " trénovat, vzdělávat 16

IV. nebo vyučovat dítě" d. Křesťanská miminka potřebují výchovu - vyučování od Pána, protoţe se učí a dozrávají. Vy své děti nevyučujete skrze nemoc. E. Satan - Ten, který klame ( Zjev. 20:3,10) 1. Klamat znamená způsobit víru v něco, co není pravda 2. Satan tě klame, aby jsi nejednal na tom, co víš Jeţíš Kristus je Lékař A. Jeţíš: předobraz v celém Starém zákoně 1. Kristus náš velikonoční beránek ( 1. kor. 5:7) a. Velikonoční beránek ve Starém zákoně je předobrazem oběti Kristovi b. Jeţíš - naše Oběť ( Jan 10:11) 2. Prorocký obraz ( Ex. 11:1 aţ 12:51) a. Smrt je Boţský soud hříchu ( Ex. 11:5) b. Velikonoční beránek. Náhrada ( Ex. 12:3) 1- Jeţíš byl Beránek boţí ( Jan 1:29) 2- On byl náhradou za naše hříchy ( gal. 1:4) 3- Bůh vydal sám sebe za nás ( Titus 2:14) 4- " V určený čas Kristus zemřel za bezboţné" ( Řím. 5:6) c. Překročení Rudého moře je typem nového narození 1- Kanán je typem zaslíbené země a. Máme na výběr b. Bojuj, aby jsi si udrţel to, co je spravedlivě tvoje 2 - Bůh sám sebe manifestoval, by vysvobodil Izraelity a. Jeţíš byl zjeven, aby nás osvobodil od hříchu (1.Jan 3:5 ) b. Jeţíš byl zjeven, aby zmařil skutky ďábla ( 1. Jan 3:8) d. Nový začátek ( Ex. 12:12) 1- Vybraný beránek ( Ex. 12:5) a. Ţádná závada ( beze skvrny, beze známky deformace) 1/ Jeţíš sám o sobě neměl ţádný hřích ( Kor. 5:21) 2/ Byl bez poskvrny ( Petr 1:19) 3/ Nebylo v Něm ţádné vady ( Jan 19:6) 4/ byl pokoušen ve všech oblastech, přitom zůstal bez hříchu ( Ţid. 4:15) b. Všimněte si, ţe "beránek není mnoţné číslo. Bůh měl na mysli jenom jednoho Beránka, a to Jeţíše 2- Vybraný z krve ( Ex. 12:7) a. Kvůli jejich fyzické síle 17

b. Bůh je připravoval na dlouhou cestu c. Nebylo mezi nimi jediného chromého ( Ţalm 105:37) d. Jeţíš zaopatřuje to samé ( 1. Kor. 11:23-24) 1/ Pavel měl přímé zjevení od Jeţíše ( 1. Kor. 11:23) 2/ Rozlišování Těla Kristova ( 1.Kor. 11:30) a/ Slabý: bez síly, nemocný, s fyzicky malou silou, chorý b/ Nemocný: někdo, od nějţ jeho síla odešla kvůli nemoci c/ Usínající: Umírající, odešlí k Otci d/ toto je hlavní důvod, proč křesťané jsou dnes nemocní, protoţe nerozlišují Tělo Kristovo 3/ Rozsuzej se ( 1. Kor. 11:28) 4/ Přijmi své uzdravení skrze veeři Páně a/ Jeho krev zaopatřuje svobodu od hříchu b/ Jeho rány zaopatřují uzdravení pro naše těla ( 1. Petr 2:24) B. "A On je všechny uzdravil" 1. Otec dělá ty skutky ( Jan 14:8-10) 2. Jeţíš uzdravil zástupy ( Mat. 14:14) 3. Jeţíš uzdravil kaţdou nemoc a kaţdou chorobu ( Mat. 9:35) 4. On je uzdravil všechny ( Mat. 15:30,31) 5. On je uzdravil všechny ( Mat. 12:15) 6. Vzkládal svoje ruce na kaţdého z nich a uzdravoval je ( Luk. 4:40) 7. Všechny je uzdravil ( Luk. 6:17-19) 8. Uzdravil některé? NE. Uzdravil je všechny, kteří byli utlačováni od ďábla ( Skutky 10:38) 9. Je zaznamenán jediný případ, ky Jeţíši bylo zabráněno, aby činil vůli svého Otce v jejich ţivotech ( Marek 6:5-6) a. Kvůli jejich nevěře b. Pochybnosti je okradli o Boţí poţehnání c. Jeţíš se jednoduše nezvedl bez toho, aby jim nic nezanechal. Šel a učil je, jak věřit. Slovo mění nevěru do víry 10. Uzdravující moc proudila skrze Jeţíše, uzdravil kaţdého, kdo za ním přišel ve víře a. Kdyţ Jeţíš odešel a byl posazen po pravici Otce, dal moc církvi ( Svému Tělu, a tato moc plynula skrze prvotní církev ( Skutky 5:16) 18

b. I dnes proudí v Jeho Těle, kdyţ věřící vzkládají ruce na nemocné ( Marek 16:18) C. "Jeţíš Kristus je stejný včea, dnes i navěky" ( Ţid. 13:8) D. Uzdravení zaopatřené skrze usmíření 1. Izaj. 53:3-5 a. "Smutky" a "trápení" byli nesprávně přeloţeny v překladu Bible Krále Jakuba 1/ "Smutky" ( Hebrejsky "cholliy") znamená nemoc nebo choroba 2/ "Trápení" ( Heb. "makobah") znamená bolesti. b. "Nést" znamená "zvednout a odnést na vzdálené místo" 1/ Nemoc a choroba ode mne byli odňaty na Kalvárii 2/ Spasení a zdraví na mne na Kalvárii přišli c. "...a Jeho ranami jsme uzdraveni." 2. Byli jsme uzdraveni ( 1. Petr 2:24) a. Dokončené dílo b. Uzdravení je naše 3. On vzal naše nemoci ( Mat. 8:17) 4. Jehova Rapha - Pán tvůj Lékař ( EX. 15:26) E. Jeţíšova ochota uzdravovat ( Luk. 5:12-13) 1. "Plný malomocenství", naznačuje poslední stadium této nemoci 2. Podle Ţidovského zákona byl nečistý a. Překročil zákon b. Poţádal o milosrdenství c. Jeho poslední nadějí byl Jeţíš 3. Jeţíš zodpověděl otázku ohledně Jeho ochoty uzdravit, řekl:"chci, buď čist!" a. Malomocný jiţ slyšel o Jeţíšově schopnosti uzdravit. Nepochyboval o Jeho schopnosti uzdravit b. Jeho starost byla: "Jeţíši, uzdravíš mě?" c. Jeţíšova odpověď VŠEM je CHCI! V. Sedm způsobů, kterými Bůh uzdravuje Najdi jeden, ve který můţeš uvolnit svou víru 1. Ţádání ve jménu Jeţíše ( Jan 16:23) 2. Vzkládání rukou ( Ţid. 6:2) ( Marek 16:18) 3. Pomazání olejem ( Jak. 5:14) ( Marek 6:13) 4. Vymítání ducha slabosti ( Luk. 13:11-13) ( at. 8:16) 5. Motlitba shody (Mat. 18:19) 6. Motlitba svazování a rozvazování ( Mat. 18:18) 7. Brát Boţí Slovo jako lék ( Přísl. 4:20-22) VI. Jednání na Boţím Slově 19

A. Můţeš si s Bohem napsat svou vlastní cedulku ( Marek 5:25-34) 1. Řekni to! Ona řekla ( verš 18) 2. Udělej to! přišla ( verš 27) 3. Přijmi to! pocítila ( verš 29) 4. Řekni to! řekla ( verš 33) B. Buď odhodlaný C. Proţil sám Boţské uzdravení D. Vybuduj si neotřesitelnou víru E. Vzepři se ďáblu a on od tebe uteče ( Jak. 4:7) Démonologie Studium o původu a působení Satana a démonických duchů. " Zloděj nepřichází, neţ aby kradl, zabíjel a ničil. ( Jan 10:10) I.Satan byl v nebi jako Lucifer ( Ezech. 28:1-19) 20