02 / Editorial/
Editorial / Prosinec 2014 / casopisgym.cz / 03 Většina z vás, kdo právě držíte v rukou toto číslo a čtete si úvod do něj, nejspíše nejste zrovna v nějaké tíživé životní situaci. Je to dáno tím, že ačkoli si stále na něco stěžujeme, máme se v našich končinách vlastně docela dobře. Máme to štěstí, že žijeme ve střední Evropě 21. století, tedy v jedné z nejvyspělejších částí světa, v období bez ozbrojených konfliktů a válek. Jenže ne všichni mají takový bezstarostný život jako většina z nás ne všude je samozřejmostí, že má člověk každý den co jíst nebo že děti mohou chodit do školy. Pro příklady nemusíme chodit daleko: I v naší zemi žije samozřejmě celá řada lidí, kteří zrovna neměli takové životní štěstí. K takovým lidem můžeme přistupovat dvojím způsobem: Buď dělat, že je nevidíme, anebo se jim pokusit nějak pomoci. Pomáhání je totiž přirozená součást lidského bytí, a zrovna my, kteří tu možnost máme, bychom skutečně pomáhat měli. Jedna z možností je samozřejmě taková, že vyhrábneme naše úspory z prasátka a všechny je věnujeme třeba nějaké charitě. Pomoci však můžeme jakkoli, a radost z dobrého skutku se dostaví ve stejné míře. Dennodenně si například pomáháme v rodině, mezi přáteli, nebo i mezi spolužáky kterým jistě pomůže objasnění nějaké složitější látky. O tom by mohla vyprávět (a také na straně 24 vypráví) Lydia Ceháková, která ve svém volném čase po škole doučuje své spolužáky matematiku. Článků věnovaných pomoci je ale v tomto čísle samozřejmě mnohem více. Například na stanoviska studentů i učitelů k tomuto tématu se můžete podívat na stranách 13 a 19. Za zmínku také rozhodně stojí třeba zajímavé úvahy od Dušana Vančury, Jana Vitoně a Jany Kučerové, které vás možná přimějí podívat se na téma pomoc z trochu jiného úhlu a které naleznete je v sekce Téma. S tímto tématem jde ruku v ruce i adopce na dálku, do které je zapojena spousta studentů našeho gymnázia. O jejich zkušenostech s touto formou adopce i o samotných adoptovaných si můžete počíst na straně 10. Opět na vás ohledně adopce na dálku čeká i několik zamyšlení. Jedno z nich - konkrétně o adoptovaných zvířatech napsala nová členka redakce, terciánka Kačka Kněžínková, kterou vítám v našich řadách. Její příchod je však jen jednou z novinek, tou další je totiž vznik nového koutku s poezií. V něm naleznete dvě básně, napsané k nedávno proběhlému dni poezie. Vážení čtenáři, za celou redakci vám přeji krásné vánoce a nezapomeňte i při nich, že někdo možná potřebuje vaši pomoc! Pavel Mráček, zástupce šéfredaktorka
04 / Obsah / Posbíráno / 5 8 10 13 16 18 19 20 22 24 26 Posbíráno TÉMA Adopce na dálku Studentská anketa Kam to dotáhli Zapomenutá místa Učitelská anketa Projektárium Komiks Dekahovor Úvaha 27 28 30 32 34 35 36 40 41 42 44 Sport Dvojrozhovor Počítače, mobily, internet Hry Filmy Knihy Jazykový koutek PoezYe Fotostrip NaZávěr Interce Realizujeme projekt Nové výzvy pro Třeboňsko casopisgym CZ.1.07/1.1.14/02.0050 Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredktorka: Martina Marková Zástupce šéfredaktorky: Pavel Mráček Šéfilustrátorka: Anežka Papáčková Redaktoři: Martin Rosocha, Anežka Papáčková, Karin Večeřová, Tereza Stehlíková, Filip Otepka, Marek Čáp, Anna Kohoutová, Eva Zavadilová, Dušan Vančura, Jan Vitoň, Jana Kučerová Externisté: Alžběta Prášilová, Michaela Krynická, Radka Francová, Natálie Petroušková, Jaroslav Balcar, Matěj Šimeček, Lucie Hejlová, Kateřina Mašková, Jan Chaloupka, Šimon Arnošt, Kateřina Kněžínková Titulka: Dominika Andrlová Ilustrace: Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka Šimáčková, Eva Klímová Foto: Anežka Pithartová, Klára Štangelová Grafika & web: Jan Kurš & Jan Kurš Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na martina1markova@gmail.com. Náklad 110 výtisků. Vydáno 17. 12. 2014
/ Prosinec 2014 / casopisgym.cz / 05 Koncem listopadu se na naší škole uskutečnil dvoudenní humanitní a přírodovědný seminář pro maturitní ročníky. Pro obě odvětví semináře byl připraven bohatý program, který své účastníky zajisté posunul na jejich cestě k úspěšné maturitní zkoušce zase o pár vědomostí dál. letos se spouštějí anglické dny pro třetí ročník a septimu, jejichž náplní je, zcela překvapivě, angličtina, I konverzování a výuka v tomto jazyce. Letos jsou již tradiční vánoční hodiny s Peterem Dunnem obohaceny o seminář na téma Evropská Unie, jenž je pochopitelně také celý v angličtině. Spouští se nám nové kolo olympiád (a dalších možných i nemožných soutěží), v nichž budeme, doufám, alespoň tak úspěšní jako loni. S radostí zaznamenáváme sportovní úspěchy, o kterých si můžete přečíst ve sportovní rubrice. Mimo to se letos na Pražský studentský summit dostaly hned dvě delegace z naší školy. Jedna zastupuje Etiopii a druhá Bolívii. Ve společnosti více než 350 studentů z celé republiky si každý měsíc zkouší modelová jednání OSN, přesně tak, jak fungují v praxi. To vše zakončí na začátku března čtyřdenní konference v pražském hotelu Ambasador. listopadu proběhl první letošní maturitní 14. ples, tentokrát na téma Divočina, a nutno říci, že se vydařil. Neméně úspěšný byl i druhý ples, na který až do 28. listopadu většina návštěvníků čekala s mírnými rozpaky, neboť oktavánští maturanti neměli téma. K velmi příjemnému překvapení všech zúčastněných se ples opravdu povedl, a našim maturantům tak odpadla další velká várka starostí - o to více se nyní můžou koncentrovat na blížící se zkoušku dospělosti.
06 / Posbíráno / Jako když hrají pro tukany v zoologické zahradě. Zhruba tak si asi připadali herci z pražského Divadla Různých Jmen, když pro naši školu 18. listopadu hráli představení bratří Mrštíků s názvem Maryša. Chování studentů nižších ročníků čtyřletého studia bylo přinejmenším bezohledné a hloupé. Proto bych je tedy chtěla poprosit o jediné: Když nejste ochotni, či spíše schopni vnímat a ocenit velmi kvalitně zpracovanou klasiku, tak alespoň nebuďte sobečtí a myslete na to, že na představení nejste sami. Pondělí po první adventní neděli jistě každému zpříjemnil krásně osvícený stromek před školou. Třešničkou na pomyslném dortu jsou dekorace na vstupních dveřích a u stropu za nimi. Všichni tvůrci této dekorace doufají, že Vám zpříjemní toto období, kdy všichni s nadějí a nedočkavostí čekáte na Vánoce, či spíše na vánoční prázdniny. Studenti sexty a druháku měli díky Václavu Pražákovi a Zdeňku Kučerovi možnost navštívit 27. listopadu Černínský palác, současné sídlo Ministerstva zahraničních věcí, Pražskou Loretu, v níž byly k vidění vzácnosti z loretánského pokladu a model nově objevené krypty a výstavu Otevři zahradu rajskou, věnovanou rodu a působení benediktinského řádu ve střední Evropě, v prostorách Valdštejnské jízdárny. Kromě exkurze do Prahy druhák se sextou v průběhu října navštívili ještě úpravnu vody a čistírnu odpadních vod v Hrdějovicích, kde se z velmi poutavého výkladu dozvěděli informace o celém procesu, který musí odpadní vody pro opuštění čističky podstoupit. Následovala návštěva úpravny vody, která byla spojená s ochutnávkou již upravené, ale také neupravené vody. Dalším výletem pro tyto dvě třídy bylo divadelní představení Frankenstein v angličtině, konané v Domě kultury Metropol v Českých Budějovicích. Během celého listopadu byla v aule našeho gymnázia instalována výstava ke 35. výročí CHKO Třeboňsko, v níž jsme se mohli mimo jiné dočíst a důvodech vzniku a nejvýznamnějších událostech pětatřicetileté historie CHKO Třeboňsko.
/ Prosinec 2014 / casopisgym.cz / 07 D ruhého prosince jsem se já, Anežka Papáčková, Honza Kurš a Martin Rosocha, jakožto zástupci redakce, vydali do Brna na předávání cen Školní časopis roku 2014. Cesta byla mrazivá, o to víc nás zahřála ocenění, která GYM získal. Za celou redakci mohu říci, že si jich nesmírně vážíme, a budeme se snažit v inovacích GYMu pokračovat. S eptimáni a třeťáci vyjeli 6. listopadu do českokrumlovského Muzea Fotoateliér Seidel, kde se seznámili se základy technologií výroby fotografií klasickými technikami, a sami si tyto techniky i vyzkoušeli. Exkurze pokračovala do Českých Budějovic, konkrétně do Parazitologického ústavu AV ČR, v němž pomocí elektronového mikroskopu zkoumali klíšťata a patogeny, které přenáší. 5. prosince navštívil naší školu Mikuláš společně s čerty a andělem. Učitelé byli donuceni vykoupit se ze svých hříchů, aby nepropadli věčným plamenům pekelným. Na změnách v rozvrhu žádná delší absence nějakého učitele zapsaná není, z čehož můžeme usoudit, že se z toho naši učitelé vykecali úspěšně. Z a celou redakci Vám přeji pohodové, šťastné a klidné Vánoce, bohatého Ježíška a Silvestr bez ztráty končetin v případě, že hodláte kvalitně posilněni alkoholem odpalovat rachejtle. Bossorka Martina Marková
Pomoc Když se řekne pomoc, vybavím si charitu, studenti zas doučování. Skauti vzpomenou, jak lovili bobříky dobrých skutků, nemocní lidé myslí na doktory. I ten nejúspěšnější člověk potřeboval pomoc, aby se úspěšným stal. Zkrátka nikdo se neobejde bez pomoci. I když to třeba rád tvrdí. Troufám si říci, že nikdo na světě není taková hlava, aby všechno znal, všechno uměl. Proto je dobré, když se každý věnuje svému oboru a je ochoten se s ním podělit, pomoci ostatním. Jenže tady nastává kámen, ne-li balvan úrazu. V dnešní době se za jakoukoli pomoc platí. Pomůžete babičce přes silnici, dostanete bonbon a poděkování. Přispějete na postižené, dostanete rolničku. Vyléčíte člověka, dostanete peníze. Umyjete nádobí, zametete, vytřete...a nedostanete nic. No dobře, ne za všechno se platí. Jenže k takové pomoci vás musí donutit morálka a ochota něco obětovat pro blaho druhých. Teď nemluvím jen o domácích pracích, ale o těch dobrovolnických a o podpoře chudých obyvatel. I přes nespočet lidí, kteří jsou ochotni jakkoliv přispět, je to však ojedinělá záležitost, jelikož se taková pomoc dá velmi snadno zneužít. I proto jsem ráda, že se stále najde tolik lidí s dobrým srdcem a doufám, že všichni velcí mužové světa a jejich organizace konečně přijdou na to, jak zavést blaho a vzájemnou podporu všem, kteří to potřebují. Jenže když se nikdo neobejde bez pomoci, kdo pomůže jim? Autorka Eva Zavadilová
Anežka Pithartová
10 / Adopce na dálku / Naše malá velká pomoc Vážení studenti, milí žáci, ráda bych vám připomněla, že se blíží období (únor), ve kterém má většina z vás možnost pokračovat, někteří z vás se poprvé zapojit a někteří také znovuzapojit do naší celoškolní dobročinnosti "Adopce afrických dětí na dálku". Tento projekt zprostředkovává převážně keňským chudým dětem přístup ke vzdělání, aniž by je vytrhoval z přirozeného prostředí vlastní komunity. Adoptivní rodič (v našem případě jednotlivé třídy) zasílá prostřednictvím organizace (centrum Narovinu) finanční částku (7 200,- Kč/ školní rok) na vzdělávání jednoho konkrétního dítěte. Částka pokrývá školné, všechny učební pomůcky a povinnou školní uniformu. Poskytnutím finanční podpory zpřístupní adoptivní rodič vybranému dítěti možnost vzdělání, a daruje mu tak naději na budoucnost v životních podmínkách, které jsou běžné pro ostatní děti jinde na světě. Jako třídní kolektiv je možné si s dětmi dopisovat, dopisy se mohou psát v hodinách anglického jazyka. Je také možné zasílat menší dárečky v podobě nálepek, bloků, omalovánek, apod. Pravidelně zasílané dopisy spolu se čtvrtletním vysvědčením všech našich dětí z Keni můžete najít na nástěnce cestou do šaten. Současná situace u nás na gymnáziu je následující: (identifikační číslo podporovaného dítka/ křestní jméno/ "adoptivní rodič") 41383/ Sharon / učitelský sbor 41600/ Eric/ VIII 41427/ David/ VII + VI 40791/ Edwin, 40892/ Collins/ 1. r. 40609/ Ronny/ IV 41713/ Brenda/ II + 2. r. 52048/ Brian/ III 52131/ Bencason/ 3. + 4. r. Z čehož Eric adoptovaný oktávou a Bencason 4. ročníkem budou již letos odchodem našich maturantů postrádat své adoptivní rodiče, a proto bych byla ráda, kdyby se jich ujaly zatím nezapojené třídy, aby chlapci mohli ve svém studiu pokračovat. U Bencasona je nadále možnost adopce 3. ročníkem, proto se (bude-li zájem) některá z tříd může k této adopci připojit. Předešlá studentka podporovaná naším učitelským sborem, Grace, úspěšně absolvovala studium na střední škole a chtěla jít dále na College pro letušky, ale bohužel jí v té době ještě nebylo požadovaných 21 let. Nastoupila tedy na cateringový jednoletý kurz, který začátkem tohoto roku také úspěšně dokončila. Věřím, že společně budeme nadále takto poskytovat vzdělání těm, kteří jej jako samozřejmost brát bohužel nemohou a pomůžeme tak i dalším keňským dětem. Helperka Adéla Holubová
Adopce je prima věc Mohu vám akorát sdělit, že s adopcí souhlasím, protože se mi to prostě líbí. Všechny důvody typu "zlepšení vztahů", "zkoumání afrických zvyklostí", "vynahrazování africké zaostalosti vůči zbytkům světa" apod. jsou dle mého názoru totiž subjektivní a každý si z nich své vybere. Já si z / Prosinec 2014 / casopisgym.cz / 11 nich vybral a mé vybrané důvody jsou na rovnoramenné váze dostatečně těžké pro uzvednutí mé peněženky (která mimochodem zas takovou metaforickou váhou nedisponuje). Co se "černouška" týče, ani pořádně nevím, o koho se jedná. Je možné, že v jeho momentálním věku si není jist ani on sám. Peníze jsem však ochoten poslat za účelem rozšíření panoramatických obzorů, mezi kterými si náš "černoušek" bude vybírat. Autor Dušan Vančura Osobně považuji adopci na dálku za zajímavou možnost pomoci. Sice touto formou pomáhám někomu, koho s nejvyšší pravděpodobností ani nikdy v životě neuvidím, ale líbí se mi už jen ten pocit, že díky mé finanční podpoře dostane konkrétní jedinec z rovníkové Afriky (Keňa) možnost se plnohodnotně vzdělat a připravit do života. My sice něco takového (vzdělání) považujeme za samozřejmost, ba tím Adoptujte mě Tento slogan na nás křičí z mnoha plakátů a hlavně v Praze. Zvířátka všeho druhu čekají na to, až je někdo adoptuje, neboli až bude někdo pravidelně posílat do Zoo peníze. Na některých z těch billboardů je připsáno, že když si zvířátko adoptujeme, můžeme vyhrát zájezd do Keni. Možná se mýlím, ale domnívám se, že poté, co se toto doplňující heslo objevilo, lidé posílají peníze ve valné většině jen proto, aby mohli letět na černý dokonce i někdy opovrhujeme (ano, občas i já, třeba když se mi ráno nechce vstávat do školy), ale úplně si dokážu představit, jakou radost z toho asi musí mít někdo z míst, kde to tak samozřejmé není. Myslím si, že by taková pomoc měla pro nás být i jaksi samozřejmá, protože i když na to pod tíhou politických událostí rádi zapomínáme, pořád žijeme ve velmi vyspělé zemi, kde pro většinu lidí není problém věnovat trochu kontinent. Samozřejmě, že někteří lidé posílají příspěvky z dobré vůle a s myšlenkou na dobrou věc pomoc zvířatům, rozšíření jejich výběhů a pavilonů. Přece jenom je hezké, když jdeme do Zoo a vidíme krásné, upravené a zelené výběhy, čisté boxy a šťastná zvířata. To jsme pak veselí také, i když je ošklivé počasí, nebo jste se špatně vyspali. Myslím si, že adopce zvířat či dětí je velmi dobrá věc a nejen ona, ale i charita a obecně prostředků někomu chudšímu. A když si pak od nich přečtete dopisy plné vděku a radosti z vaší pomoci, skutečně vás to zahřeje u srdce. Takže i když na vlastní oči nikdy neuvidíte výsledek, ten nejhezčí by vám měl zůstat již napořád: A to pocit, že jste někomu skutečně pomohli. Autor Pavel Mráček pomoc. Rozdávejte ji, kde jen to jde. Udělejte každý den jeden dobrý skutek a bude světu lépe. Nemusí to být veliká pomoc, stačí přidržet dveře, podat věc, která někomu spadla, nebo vysvětlit někomu postup počítání. Možná Vám to člověk, kterému jste pomohli, nikdy neoplatí, ale Vy budete mít dobrý pocit do konce života. Autorka Kateřina Kněžínková
12 / Studentská anketa / Naše adopce Jak jistě víte, naše škola je zapojena do projektu,,adopce afrických dětí na dálku organizovaného obecně prospěšnou společností Centrum Narovinu. Cílem je zpřístupnit keňským dětem z chudých rodin možnost vzdělávat se. Téměř každá třída našeho gymnázia se ujala této dobrovolné činnosti přispívat na dítě dle vlastního výběru a zlepšit tak jeho životní situaci. Ovšem má tato akce vůbec smysl? Funguje to? Snažili jsme se od jednotlivých tříd zjistit, zda u nich adopce probíhá tak, jak by si představovali, jestli si se svým adoptivním potomkem dopisují i kvůli důvodu, kterým není hrozba pětky z angličtiny za nesplnění úkolu. Ptali jsme se, zda má vůbec smysl přispívat či jestli se snaží změnit ostatním lidem život k lepšímu i nějak jinak. Jak už to tak bývá, větší nadšení projevily mladší ročníky. Zejména primánci se už těší, až si budou moci vybrat své vlastní dítě. Sekundáni a terciáni se zase směle zapojují do mimoškolních aktivit, jako jsou například pravidelné návštěvy domova seniorů. Kvinta byla naopak do adopce zapojena pouze jeden rok, během kterého ani jednou neviděli dopis od svého adoptovaného dítěte. Stejné zkušenosti s adopcí má i čtvrtý ročník, který také neměl příležitost vidět nějaké dopisy, a celkovou organizaci adopce považuje za matoucí. U dalších tříd se pak v některých případech kvůli nízkému počtu studentů či malému zájmu musely spojit dvě třídy dohromady (např. sexta se septimou), aby finančně pokryly náklady spojené s adopcí. Autor Pavel Mráček Autorka Radka Francová Autorka Michaela Krynická
Pomoc studentů Natálie Valentová - prima 3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním? Ano, mám nemocnou babičku o kterou jsem se hlavně o prázdninách pomáhal starat. 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? Asi bych pomohl spíše tomu dítěti. / Prosinec 2014 / casopisgym.cz / 13 pomohla oběma dvěma. Ale kdybych si měla vybrat, tak asi tomu dítěti, protože jestli spadlo, tak se mu mohlo něco stát. Pak bych si vyčítala kdyby to bylo něco vážného. Adam Šimáček - tercie 1. Potřebovala bys s něčím pomoc? Občas bych potřebovala pomoc ve škole. 2. Kdo ti nejvíc pomáhá? Rodiče. Můžu se na ně spolehnout a o všem popovídat. 3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním? Ano, vzali jsme si 3 děti do pěstounské péče a z toho jeden bratr je postižený. 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? Oběma. Klukovi pomůžu vstát ze země, utěším ho a pak s ním budu hledat rodiče, nebo někoho, kdo byl s ním. Babičku pozdravím a zeptám se, jestli nechce abych jí pomohla tašky někam odnést. Karel Knopp - prima 1. Potřeboval bys s něčím v současnosti pomoc? Ve škole, konkrétně v českém jazyce. 2. Komu nejvíce vděčíš za pomoc? Nejvíce mi asi pomohl starší bratr. Adéla Kambová - sekunda 1. V čem bys potřebovala nejvíce pomoc? Nedá se říci momentálně v čem nejvíc. Ale když pomoc potřebuji, tak se obrátím na rodinu nebo na dobré přátele. Teď asi není nic velkého s čím bych potřebovala pomoct. 2. Čí pomoci si vážíš nejvíc? Vážím si každé pomoci od kohokoliv v čemkoliv. I kdyby to bylo maličkost, budu si jí vážit. 3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním? Určitě. Jako menší jsem moc ráda pomáhala babičce při práci v obchodě. Nebo když je doma někdo nemocný, tak se snažím jakkoliv pomoct (dojdu nakoupit, uvařím čaj. atd.) Zároveň mám i zkušenost, kdy mě především tatínkem se strejdou pomohli vytáhnout z řeky, do které jsem spadla když mi bylo 6. 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? To je těžká otázka. Nejraději bych 1. Kde bys potřeboval asi nejvíce pomoct? Nikde teď vysloveně o pomoc nevolám, ale potřeboval bych pomoct ve škole a také v osobním životě. 2. Kdo Ti v poslední době hodně pomohl? Spolužák, nechá mě opisovat při písemce a dává mi opsat ùkoly. 3. Máš nějakou zkušenost s pomáháním? Vzájemné, spíše teda pro mě prospěšné pomáhání si ve škole. 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? Pomohl bych klukovi. Pokud se to zdá babičce těžký, tak si toho nemá kupovat tolik, ponaučení pro ni pro příště! Linda Havránková - kvarta 1. Kde máš teď nejvíce problémů a potřebovala bys pomoc?
14 / Studentská anketa/ Nejvíc mi dělá asi problém neplést si jazyky a přenést se vždy přes chuť lenošit. 2. Kdo ti zatím nejvíc pomohl/pomáhá? Určitě moje mamka, protože přes všechny moje průšvihy vždycky stojí za mnou a snaží se mi pomoci a taky určitě moje kamarádky ze skautského oddílu, které jsou mi jako druhá rodina a ve všem mě podporují a zároveň jsou upřímné. 3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním? Každý rok se s oddílem zapojujeme do organizace "Rolničky" (nevím teď, jak se to přesně jmenuje, ale je to na podporu nemocných dětí). S holkama "zpěvačkama" jsme jednou zpívaly v domově důchodců, abychom je potěšily a pak si s nimi povídaly. 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? Nechci, aby to vyznělo špatně, ale na rozdíl od toho dítěte má babička vlastní rozum, takže bych asi šla pomoc tomu dítěti, protože by mohlo zpanikařit a třeba utéct na silnici. Navíc kdybych odvedla dítě do bezpečí, mohla bych pak pomoci i té babičce. Tereza Oušková - sexta 1. S čím bys potřebovala nejvíc pomoct? Nejvíc bych potřebovala pomoc v hlavě, všechno si vyjasnit a uspořádat. A pomoc při uklízení v pokoji by mě taky neurazila. 2. Kdo ti s čím hodně pomohl? Asi mamka s mou první seminární prací. Hodně mi pomohl i bratr, byli jsme ještě malí a on mi pomohl rozmontovat plynový kotel a tak jsem málem vybouchli. 3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním? Jo mám. Když můžu (a chce se mi) tak ráda pomůžu. Ale u nás doma to prostě bez pomoci nejde. Všech nás šest dětí + Nayla a rodiče si musíme doma navzájem pomáhat, jinak bychom doma asi nepřežili. 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? Nejprve zvednu kluka ze země a pofoukám mu kolínko a pak doběhu babičku a pomůžu jí s taškami. Rozita Albertová - septima 1. "Voláš" někde momentálně o pomoc? O pomoc většinou moc nevolám, protože mi skoro nikdy nikdo nepomohl. 2. Kdo Ti zatím asi nejvíc pomohl? Nejvíce mi pomohla moje kamarádka Hanka. Byla tu pro mne vždy, když jsem ji potřebovala. 3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním? Chodila jsem pomáhat do domova důchodců v Třeboni. Učila jsem jednu moc milou paní hrát karty na počítači. Naučila jsem ji vyhledávat informace na internetu. Učila jsem ji používat google mapy, aby se mohla aspoň tímto způsobem znovu podívat na místa, kde vyrůstala. Rozhodně to byla skvělá zkušenost. 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? Asi bych šla zvednout to dítě, jestli se mu třeba něco nestalo. Aneta Karpíšková - septima 1. Kde "voláš" o pomoc? Asi v naší třídě, protože už nedokážu vydržet to mrtvý ticho a prázdný lidi. 2. Kdo ti v něčem hodně pomohl? Nenapadá mě nic, co by se dalo zveřejnit. 3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním? Každý týden chodím do domova důchodců, ale nepřijde mi to jako nějaká záslužná činnost. 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? S největší pravděpodobností pomůžu neznámé důchodkyni, nad ultra roztomilým děckem se určitě slituje někdo jiný. František Fojt - oktáva 1. Kde bys potřeboval pomoct? V posilce (no jo, občas tam zajdu), to když mám už nějakou dobu pár centimetrů nad sebou nějaký to závaží, ne a ne s tím hnout a Pazdy je
otočenej zády. Osobní život...jsem naprosto z(a)tracená existence, navíc paní Drápková dokonce řekla, cituji: "Ty jsi jinej případ". No a (beznadějně) taky volám, když se ztratim na nějaký párty. 2. Kdo Ti zatím asi nejvíce pomohl? Asi doktor s mámou někdy před 19-ti lety ( 21.12.), moc se mi Sem nechtělo; rodiče pak od doby asi 9 měsíců před tím až po současnost - takovýho jídla... A pár kámošů, kteří mě dovedli tam, kam jsem chtěl před tím, než jsem to díky nemalému množství ethanolu v krvi zapomněl, nebo jsem toho sám nebyl schopen. 3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním? Pff, já mám zkušeností. Ta smutnější mi vzala babičku, zato dala, podle mého skromného názoru, nějaký to Cítění; ty veselejší pak úsměvy nejen od babiček, kterých není nikdy dost (těch úsměvů). Nějakou tu zvěř (hlavně voly) jsem tahal taky, i když v jejich výrazech byl úsměv jen zřídka, přestože to byly občas velmi vtipné situace, jak už to tak na párty bývá. 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? Jasně že dítě (ne že bych byl pedouš), alespoň ho uklidnit a pak doufat, že se někdo ukáže, babička už je přece jenom dospělá a nese ty tašky z vlastní vůle, takže, pokud nebude vypadat opravdu zoufale, no big deal asi, navíc ji určitě potěší podívaná na to, jak nějakej pěknej kluk pomáhá ubrečenýmu prckovi - třeba se chvíli zdrží a doběhnu ji potom. Anna Walterová - prvák 1. Voláš v něčem o pomoc? Nejvíc asi "volám" o pomoc ve škole, protože od základky je gympl hodně velký rozdíl. 2. Kdo ti zatím asi nejvíce pomohl? Nejvíc mi zatím ve všem asi pomohla kamarádka. Jdu za ní pokaždé když mě něco trápí. 3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním? Zkušenost s pomáháním.. Doma se asi už sedm let staráme o nemocnou babičku. Má Alzheimera v dost pokročilém stádiu a je na naší pomoci zcela závislá. Když přemýšlím nad pomocí nějakému zvířeti.. Nejednou jsem jich už pár zachránila 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? Asi bych prvně pomohla malému dítěti. / Prosinec 2014 / casopisgym.cz / 15 Tony Nguyen - čtvrťák 1. Kde bys teď potřeboval nejvíc pomoc? Největší pomoc by se hodila ve škole. 2. Kdo ti nejvíce pomáhá? Samozřejmě kamarádi a pak vždy ochotný Internet a budík při vstávání do školy. 3. Máš nějaké zkušenosti s pomáháním? Tak jistě, konám dobro všude kam vejdu. 4. Kluk co brečí na zemi a babička s těžkými taškami, komu pomůžeš? Ani jednomu, prcek by měl mít někde poblíž matku nebo tátu a stará babička by mě vyhnala Autorka Anežka Papáčková Autorka Anežka Pithartová
16 / Kam to dotáhli / Petra Brychtová Makovičková O co více byla Petra nenápadnější jako studentka gymnázia, o to více o sobě dává vědět jako maminka 3 malých dětí. Stojí u zrodu prvního mobilního hospice na Třeboňsku a pomoc druhým je pro ni velké životní téma. Přinášíme vám rozhovor, ve kterém prozrazuje něco o své cestě za svým cílem, kterým je určitě velká šťastná rodina a smysluplná práce pro druhé. Jak vzpomínáš na třeboňské gymnázium? Vzpomínám moc ráda. Kdykoli jdu kolem, láká mě to klouznout po íčku a jít dovnitř do mojí školy. Co tě ve škole nejvíc bavilo? Tak jistě na prvním místě dramaťák. Pak to byl zeměpis a biologie. A k potěše dnešní paní ředitelky se musím přiznat, že v sextě mě začala dost bavit čeština, do té doby pro mě neoblíbený předmět. Začala jsem více číst a psát a pohled na zkratku ČJ v rozvrhu už nebudil obavy Jaká jsi byla studentka? Průměrná, ale asi snaživá. Nešlo mi vůbec nic na jedničky samo od sebe, což mě mrzelo. Učit jsem se musela dost, ale učila jsem se ráda, kromě asi dvou let, kdy člověk vzdoruje prostě vůči všemu Co je ti s odstupem času líto, že ses neučila více? Možná že něco takového bylo, ale mám pocit, že v té době to tak prostě bylo v pořádku, teď už to chápu a vidím jinak. Říct, že kdybych to věděla, tak se učím víc, by asi byla pravda, ale nevěděla jsem Snažím se na tu občasnou nechuť a nenaládu ze školy nezapomenout, abych pak mohla lépe chápat své děti, až se nebudou chtít učit nebo je prostě něco nebude bavit. Potřebovala jsem hodně pozitivně motivovat, když mě něco nebavilo. A tak díky prima učitelům jsem nakonec našla lásku i ke kvadratické rovnici a čtyřtaktnímu motoru. Byla to opravdu jejich zásluha Kam jsi šla studovat po gymnáziu, jaká jsi byla vysokoškolačka? Vysokoškolačka jsem byla asi za prvé nadšená. Těšila jsem se. Nakonec jsem se ale bohužel netrefila do oboru, který mě bavil, takže jsem zase poslední dva roky na VŠ spíše protrpěla, ale v té době, jsem si prostě řekla, že už to vím, tak se učit budu. Takže jsem zdárně vystudovala učitelství biologie a
zeměpisu na Jihočeské univerzitě. Zároveň jsem své vzdělání rozšířila ještě o speciální pedagogiku na UK v Praze. Každý v životě zažije něco, čemu se říká určující moment, určující setkání...máš takové? Jistě to bylo studium na gymnáziu, kam jsem vlastně vůbec nechtěla, ale po páté třídě jsem se tam prostě ocitla a všichni doma byli šťastní. Třídní Blanka Černá mě nadchla pro biologii a zeměpis. Ve stejné době jsem také propadla skautingu, to mě myslím zásadně formovalo dobrých třináct let Jaké hodnoty jsou pro tebe v životě nejdůležitější? Úcta k lidem. Důvěra. Bezelstnost. Upřímnost. Co s tebou udělalo mateřství? Řekla bych, že spíš dělá a dělat bude je to velká škola života. Najednou tu máte své vlastní zrcadlo (já tedy zrcadla tři) a ať se snažíte sebevíc, vidíte se v malém vydání. Je to velká výzva na sobě pracovat. Jinak to prostě nefunguje Založila jsi hospic - jak tě to vůbec napadlo, co tomu předcházelo? Mě to vůbec nenapadlo. Celý život jsem byla přesvědčena o dráze pedagoga. Před mateřskou jsem pracovala v dětském domově jako vychovatelka a tak nějak jsem se chtěla i do budoucna věnovat speciální pedagogice. Při mateřské jsem založila občanské sdružení provozující v Lomnici n.l. rodinné centrum. Až potud to bylo vše můj nápad a můj plán co taky víc chtít s tehdy dvěma malými dětmi. Při jedné návštěvě se mě náš pediatr MUDr. Libor Válek zeptal, zda bych nepomohla se založením občanského sdružení, které by podpořilo vznik mobilního hospice na Třeboňsku. Měla jsem s tímto papírováním čerstvou zkušenost z mateřského centra, a tak jsem souhlasila netušíc, co bude následovat Vše se zdařilo a po roce jsem stála společně s týmem 13 lidí u otevření domácího hospice v Třeboni. S jakými problémy se v práci nejvíce potýkáš, jaká radost je kompenzuje? Za první rok provozu hospice problémy jistě přicházely a přichází a každý nám přináší poučení. Nic zásadního se nestalo, ale co mě teď nejvíc trápí, je to, jak systematicky podporovat rodiny pečovat o své blízké nemocné. A radost? Je radost pracovat s týmem lidí, na které se mohu spolehnout a se kterými nám jde o stejnou věc. A také mě těší důvěra rodin, které můžeme doprovázet. Patří jim za to velký dík / Prosinec 2014 / casopisgym.cz / 17 Co pro tebe znamenají Vánoce? Mám je ráda jak pro prostotu betlémských jeslích, tak pro slavnostnost betlémské komety Tématem GYMu je Pomoc - je pro tebe důležité pomáhat? Umíme si pomáhat? Já jsem asi chronický pomáhač Úcta k lidem. Důvěra. Bezelstnost. Upřímnost. tedy nechci, aby to znělo pyšně, ale programově se musím učit říkat taky občas ne Jestli si umíme pomáhat doufám, že ano Myslím, že hlavně bychom měli pomáhat nezištně, ale na druhou stranu ne naivně a bezhlavě Pomoc je občas i to, že vlastně nepomohu, ale jsem třeba jen nablízku Kdo ti v životě nejvíce pomohl? Tak určitě mamka, manžel a přátelé Co plánuješ v rámci svého "projektu" do budoucna? Nyní jsme otevřeli nové kontaktní místo hospice ráda bych, aby se stalo místem setkávání a pomoci. Kolem hospice je mnoho další práce, ke které potřebujeme dobrovolníky Jeden z kardinálních smyslů života je naše chtěla bych se věnovat jim schopnost a ochota pomáhat... a i nadále v dalších místech pokračovat s kurzy pro laické Motorka pečující, které proběhly letos na Anna Kohoutová podzim v Třeboni.
18 / Zapomenutá místa / Učitelská anketa / Lékárničky Jestlipak víte, kde jsou ve škole umístěny lékárničky, tedy první pomoc? Jsou hned čtyři, jedna ve sborovně, jedna před ředitelnou, poslední dvě pak v učebně a praktikách chemie. O jejich funkční stav se svědomitě stará jedna z vyučujících, jejíž jméno si můžete tipovat na casopigym.cz Jak jste se dostala k funkci správkyně lékárniček? Už od mládí jsem k lékárničkám tíhnula. Zatímco jiná děvčata si hrála s panenkami, já měla plně vybavenou lékárničku, bez které jsem neudělala ani krok, rodiče mě dokonce přezdívali naše Lékárnička. Je tedy nasnadě, že když jsem nastupovala, jeden z mých striktních požadavků byla možnost starat se o lékárničky. To je pěkný příběh... Co přesně Vás na lékárničkách fascinuje nejvíce? Byla bych nerada, kdyby to vyznělo nějak divně, ale lékárnička mne fascinuje jako celek, její obsah, to je poklad za pokladem. Třeba takové škrtidlo nebo kloktadlo, co jsem se s nimi nakloktala a naškrtila! A to nemluvím o živočišném uhlí... jako malá jsem jej tajně uzobávala... Vy jste uzobávala živočišné uhlí? Uzobáváte ještě dneska? No, víte... (červená se a odkašlává si...) občas, ehmm... Dobře, nechme živočišné uhlí být. Je u nás na škole něco, co by se v souvislosti s lékárničkami mělo změnit? Ale jistě! Tak především si myslím, a tímto apeluji na paní ředitelku, aby v této souvislosti můj požadavek měla na zřeteli, tedy myslím si, že by lékárničky měly být alespoň čtyři na každém patře, a navíc ještě lékárnička v každém kabinetě. V ředitelně by potom měla být větší lékárnička, která by obsahovala také větší balení kloktadla, anatomickou pinzetu a dostatečné množství živočišného uhlí. Předpokládám, že Vám jde především o to živočišné uhlí? Ano, jistě, živočišné uhlí, živočišné uhlí... (říká zasněně) Děkujeme za rozhovor! --------------------------------------- Kdo je správkyní školních lékárniček? Tipujte na casopisgym.cz! AuTHOR Martin Rosocha Kdo je dnes hrdina? To nejdůležitější v našem životě je samotný život. Proto, abychom ho měli co nejvíce bezpečný a v těch nejtěžších chvílích nám někdo pomohl, tu máme kromě svých blízkých i integrovaný záchranný systém. Většině z nás se integrované záchranné složky vybaví pod číslem 112, ale jak pod číslem, tak pod těmito slovy, se skrývá daleko více. Každý den pro naše blaho někdo obětuje svůj život. Myslím si, že je důležité uvědomit si,že ne každý člověk by toto podstoupil. Nejznámější záchranné složky tvoří vojáci, hasiči, policisté a záchranáři. Tito lidé jsou hrdiny malých dětí a asi to nebude jen taková náhoda. Každé dítě chce přeci být výjimečné. Většina lidí tuto práci dělá profesionálně, ale nemalý počet jsou dobrovolníci, kteří vše podstupují s láskou a doufají, že světu alespoň zčásti pomohou. Každý den se stávají desítky dopravních nehod, lidé jsou čím dál více nemocní, hrozí nám útoky od ostatních zemí, nedokážeme předpovědět přírodní katastrofy... Proto tu máme naše HRDINY z integrovaných složek, kteří nám jsou 24 hodin denně k dispozici. Autorka Natálie Petroušková
Pes přítel Člověka. Učitelská anketa Pročpak? Co dokázal Pes tak významného? Je snad hezčí než ostatní zvířata? Pro někoho nejspíše ano, ale to snad není ten důvod. A proč se zrovna Člověku dostalo té pocty navázat natolik úzké spojení s tak majestátním zvířetem? Pes Člověku totiž pomáhá. Od raných stádií své domestikace Člověku vypomáhává s náročným lovem, strážením vyhrazeného teritoria a v průběhu svého domestikačního vývoje i s psychickým odreagováváním. Člověk jeho úsilí oceňuje přídělem ulovené potravy, hřejivým místem u praskajícího ohýnku uprostřed chladné noci a případným dojemným mazlením. Pomáhají si navzájem jak ve tvorbě (pomoci), tak v ničení (pomoci) a udržují tak správnou míru chaosu, která jim soužití umožňuje. Nebylo tomu ale tak vždy. Pes byl Člověkem loven. A Člověk byl loven Psem. Když však Člověk zjistil, že Pes by mu mohl místo potíží působit radost, začal Psa přesvědčovat. Člověk ukázal Psu, že se na sebe při střetu nemusí / Prosinec 2014 / casopisgym.cz / 19 bezhlavě zuřivě vrhnout a podal Psovi kus syrového masa, tedy něčeho, co sám potřeboval. Plynuly dny a Pes získával v Člověka důvěru skrze vzájemná splynutí potřeb. Člověk tak slil nespočet toků hlubokých řek a znesmrtelnil duševní symbiózu těchto dvou živočichů v nekonečných příbězích. Přesto je však tato metoda často opomínána a nahrazována krvavými boji mezi Psem a Člověkem. K jakému Zvířeti a jakým způsobem bych se nejraději připoutal já... A k jakému Vy? Autor Dušan Vančura Co by obsahovala vaše krabička poslední pomoci, pokud byste se měli ocitnout někde daleko a sami? Hana Bušková Záleží kde daleko a jak moc sama. Někde na pustém ostrově, obklopená široširým oceánem? Nebo někde v poušti a vidět jenom písečné duny? Nebo se ztratit někde v horách? Nebo zůstat v noci na dálnici a mít rozbité auto? Jednou jsem zažila písečnou bouři na Sahaře, kde jsme jeli na velbloudech a během několika minut jsme neviděli vůbec nic, slyšeli jsme pouze děsivý hukot větru. Byl to hrůzný zážitek a nechci si ho nikdy zopakovat. Pocit dálky, samoty a úzkosti nás přepadl také jednou v kanadské Albertě, v Drumhelleru, kde je největší naleziště dinosauřích kostí na světě. Měli jsme silný dojem, že ty obludy tam pořád jsou. Na řeckém ostrově Simi jsme zase zažili přeplněnou lodˇ. Na ostrov jsme připluli, to ano, ale bohužel jsme se nedostali na zpáteční lodˇ, která nás měla odvést na Rhodos. Vidět naši lodˇ, jak se vzdaluje čím dál tím víc, vůbec nebylo romantické. Krabička první pomoci by mi byla vždycky k ničemu, protože neumím rozdělat ani oheň. Čokoládu bych ze zoufalství snědla během minuty, mobil by určitě nefungoval, protože by nebyl signál Dálka a samota mi jsou dobré jen k tomu, abych se z nich mohla bezpečně vracet ke svým blízkým, domů. Milada Benedová Nejlépe by bylo nacpat do krabičky spřízněného člověka. Pokud by se tam nevešel, tak nějaké šikovné zvířátko - třeba našeho kníráčka. Pokud by ani to nebylo možné, snažila bych se navázat kontakt s domorodci a spřátelit se s co největším počtem místní zvířeny. Do krabičky bych uložila pěkně tlustou zajímavou knihu - nebo i více knih (pro zábavu a poučení), encyklopedii (aby mi poradila, až budu v úzkých). Předpokládám, že o mé základní životní funkce bude postaráno. Pokud ne, vyhrálo by to oblečení, voda, jídlo, léky, kladivo, pila, hřebíky, zápalky a kamínka.
20 / Učitelská anketa / Projektárium / Miroslava Mrázková Dá se říci, že takovou krabičku poslední pomoci mám sbalenou neustále, a to dokonce ve dvou kopiích (to kdybych nemohla jednu najít). Beru ji s sebou vždy, když někam jdeme, či hlavně jedeme. Pravda, je tam více věcí pro naše děti, ale za sebe tam mám náplasti, dezinfekční gelík, který je i na bolest, krém na mazání, propisku a malý zápisník či diář. No a pak by záleželo, jestli daleko a sami je i s přístupem k elektrickému proudu, pak by se hodil notebook či tablet. Tajně doufám, že se v blízké době někde sama a daleko budu vyskytovat a nebudou mě sžírat výčitky, že nejsem se svými dětmi Adéla Holubová Moje krabička poslední pomoci by rozhodně obsahovala hůlku, s jejíž pomocí bych krabičku proměnila na portkey a přenesla bych se zpátky tam, kde je to doma, se všemi, které miluji Lenka Kopečková Moje krabička první pomoci by určitě obsahovala nůž, provázek, léky (ke snížení horečky a tlumení bolesti, pokud by se mi podařilo sehnat tak nějaká antibiotika, dezinfekci s obvazem). Ovšem ta vize, že budu někde daleko a sama je pro mne nepředstavitelná... Takže bych tam na začátek přidala ještě nějakou dobrou čokoládu, abych se z toho hned nezhroutila. Anna Kohoutová Krásnou krabičku poslední (nebo první?) pomoci jsme dostali od předloňských oktavánů při maturitní show, tak bych si asi vzala tu, mam ji schovanou - bylo tam lecos a všechno by se mohlo hodit (i lahvička s whiskey). A jinak bych asi potřebovala kontakt se svými blízkými, tak bych si vzala neskromně mobil (byla by tam elektřina?). A kdyby ani to neslo, musel by mi stacit muj krizek, ktery nosim na krku. Olga Tichá Já jsem jednu KPZ dostala před dvěma roky od své milované třídy. Bylo tam vše potřebné a proto ji střežím jako oko v hlavě. Kateřina Janů Hořkou čokoládu s mátou, knihovnu (ale bude muset stacit kindle), telefon (abych si nepripadala tak sama), zasobu kafe a kreditku. Štěpánka Otepková Pokud bych se měla ocitnout někde daleko a sama, tak bych si do KPZky přibalila jednu lahvičku mého oblíbeného Baileys a v klidu bych ten klid oslavila. Tutor Martin Rosocha Poslední projektárium aneb Končíme! Projekt Nové výzvy pro Třeboňsko je v cílové rovince, prosinec je posledním vykazovaným měsícem. Všechny 4 aktivity snad uspokojivě splní záměr, který jsme si před dvěma lety naplánovali, doufáme, že nám budou uznány i všechny náklady nejen ty finanční, ale i odborné a lidské. 01 aktivita našich fyzikářů Olgy Tiché a Zbyňka Matějky pracuje pod vedením Martina Krynického na všech možných pokusech a laboratorních měřeních, aby maximálně využila potenciál nově vybavené fyzikální laboratoře a jejího vybavení. Úterní a páteční odpoledne probíhají intenzivní práce všech zájemců o fyziku a díky jejich vynalézavosti vzniká sada 8 souborů inovativní metodiky výuky fyziky, která by mohla do budoucna přispět k zatraktivnění tohoto předmětu na naší škole. Fyzika se tak v posledních týdnech stává další atraktivní nabídkou našich školních volnočasových aktivit, které žákům všech ročníků v úterní (a dnes už i v páteční) odpoledne nabízíme. 02 již v říjnu uzavřela svou činnost přírodovědná sekce projektu Štěpánka Otepková a Jitka Mašková dokončily všechny praktické hodiny biologie a výukové programy, díky kterým se mnozí z vás cítili jistější v odborných kramflí-