vodních zdrojů podzemních a povrchových vod
Ochranná pásma vodních zdrojů patří do institutu speciální ochrany vod uplatňovaných na určitém území a slouží výhradně pro ochranu vod určených k pitným účelům. Na rozdíl od obecné ochrany vod, která platí pro všechny vody a všude.
Právním nástrojem pro stanovení ochranných pásem vodních zdrojů je 30 zákona č. 254/2001 Sb. a vyhláška č. 137/1999 Sb. Ochranná pásma se přitom dle současného znění vodního zákona stanovují Opatřením obecné povahy, tedy ne rozhodnutím, jako v nedávné minulosti. PLATÍ TEDY PRO KAŽDÉHO!
Ochrana vod je založena na principu dvoustupňové ochrany. Ochranné pásmo I. stupně je taxativně stanoveno v blízkém okolí místa jímání. Ochranné pásmo II. stupně je stanoveno ve vzdálenějším okolí a může být tvořeno jedním souvislým nebo několika nesouvisejícími územími vně OP I. stupně
Zatímco OP I. stupně má jasně danou minimální velikost a jeho úprava je možná pouze výjimečně, OP II. stupně žádné limity nebo pravidla pro stanovení hranic prozatím nemá a v důsledku toho jsou i ve stejných nebo srovnatelných přírodních podmínkách tato pásma stanovována rozdílně, případně nejsou stanovována vůbec.
Obecně se projevuje tendence někdejší pásma hygienické ochrany druhého stupně ( PHO 2. stupně vnitřní a vnější část ) významně zmenšovat, ať již z důvodu složitosti a tím finanční náročnosti přípravy podkladů, z důvodů rizika případných náhrad, ale i z důvodů efektu jiných zákonů, přispívajících k ochraně vod.
Litovel staré a nové pásmo
V blízké budoucnosti se však předpokládá významná změna, a tak jako se to stalo ve většině států EU připravuje se i v ČR přijetí směrnice, která bude upravovat m.j. i rozsah OP II. stupně
Kritérií bude několik, např.: - doba zdržení vody v horninovém prostředí, - rozsah podtlakové zóny jímání, - velikost odběru vody v konfrontaci se specifickým odtokem vody v daném území, - charakter hydrogeologické struktury ve vztahu k samočisticí schopnosti horninového prostředí, - apod.
Černovír doba zdržení
Černovír zóna ovlivnění
Stanovení hranic OP však je pouze z jedním z bodů odborného podkladu pro stanovení nebo změnu ochranného pásma vodního zdroje
Těmi dalšími jsou návrh rozsahu činností podle 30, odstavec 10 zákona, které je zakázáno v ochranném pásmu nebo v jeho jednotlivých částech provádět návrh způsobu a omezení užívání pozemků a staveb ležících v ochranném pásmu, včetně jejich zdůvodnění
a seznam parcelních čísel dle evidence katastru nemovitostí, popř. název a kód katastrálního území v případě, kdy ochranné pásmo zaujímá celou plochu katastrálního území.
Pro téma dnešní přednášky je nejdůležitější Návrh rozsahu činností které je zakázáno v ochranném pásmu nebo v jeho jednotlivých částech provádět. Pro OP I. stupně prozatím platí především zákonem daný limit: zákaz vstupu a vjezdu do OP I. stupně, to neplatí pro osoby, které mají právo vodu z vodního zdroje odebírat.
Podstatně složitější je situace v OP II. stupně, kde zákon i prováděcí vyhláška nechávají stanovení zákazů a omezení na individuálním posouzení
To proto, neboť vzhledem k vysoké diferenciaci jednotlivých vodních zdrojů v rámci České republiky je vždy třeba posoudit rizikové činnosti samostatně pro konkrétní vodní zdroj. Zatímco u zvodní s napjatou hladinou podzemní vody se jako nejrizikovější činnost může jevit hloubení hlubinných vrtů např. při budování tepelných čerpadel, u mělkých zdrojů s volnou hladinou podzemní vody to může být výstavba zařízení pro manipulaci a skladování nebezpečných nebo zvlášť nebezpečných látek, odvodňování pozemků, jejich hnojení, používání pesticidů, apod.
Mělo by proto být vždy na hydrogeologovi, aby ocenil rizikovost konkrétního vodního útvaru a rozhodl o limitech a zákazech, jak to předpokládá vodní zákon. Bohužel jiné zákony či vyhlášky institut individuálního posouzení nerespektují a do speciální ochrany vod, často ne zcela odborně, zasahují.
Např. vyhláška č. 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území na svém 24 odst. 4 zakazuje umístit určité nebezpečné objekty v ochranných pásmech vodních zdrojů, např. sklady závadných látek, servisy, čerpací stanice PHM, apod. Jak se v praxi ukázalo jsou tyto striktní požadavky neúčinné, neboť by se v podstatě zastavil rozvoj území a to na plochách třeba několika stovek km2.
Velmi problémovým předpisem souvisejícím se stanovením ochranného pásma je i zákon č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči. Vzhledem k tomu, že určité přípravky na ochranu rostlin mohou být v procesu registrace přípravku vyloučeny z použití v ochranných pásmech vodních zdrojů, vzniká tak subjektům hospodařícím na zemědělských pozemcích těžko vypočitatelná újma, která se může projevit na produkci plodin a změně struktur plodin. Tento zákaz je jistě vhodný v místech, kde může dojít k ohrožení jakosti vodního zdroje, nicméně v místech, kde je stanoveno ochranného pásmo pouze z důvodu ochrany vydatnosti vodního zdroje je zákaz používání určitých přípravků na ochranu rostlin neodůvodněný a zbytečný.
Následkem tohoto zákona je pak omezen způsob hospodaření i tam, kde je ochrana jakosti vodního zdroje primárně neproblémová a ochranná pásma vodního zdroje se stanoví pouze za účelem ochrany jeho vydatnosti. Do budoucna proto navrhujeme, aby bylo na osobě s odbornou způsobilostí, která zpracovává návrh ochranných pásem, aby na základě analýzy rizik pro předmětný vodní zdroj vyhodnotila, zda je potřeba z hlediska ochrany vodního zdroje zakázat používání určitých přípravků či nikoliv.
Se stanovením ochranného pásma rovněž souvisí vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, která v 50 odstavci 6 upravuje doplňkové zabezpečení staveb v oblastech se zvýšenou ochranou vod a v ochranných pásmech. Tak jak se rozšiřuje vědeckotechnický pokrok, rozšiřuje se i okruh staveb, které představují potenciální nebezpečí pro podzemní vody.
Buď je třeba ponechat rozhodnutí o rizikovosti staveb na vodohospodářích, tedy na vodohospodářských předpisech, neboť při omezení využívání pozemků a staveb v ochranných pásmech je již v současnosti možno nárokovat bezpečnostní prvky či opatření, nebo naopak výčet limitů rozšířit, např. na dnes hojně budované objekty na uchovávání produktů z bioplynových stanic, apod.
Výše uvedený demonstrativní výčet vyhlášek a zákonů naznačuje problémy, které souvisí s vměšováním různých rezortů do speciální ochrany vod. Především striktní zákaz používání určitých pesticidů a herbicidů v ochranných pásmech vodních zdrojů bez ohledu na jejich opodstatněnost, zákaz umisťování určitých staveb v ochranných pásmech, vysoké ceny za odnětí pozemků ze zemědělského půdního fondu atd. generují nechuť osob oprávněných stanovovat rozsáhlejší ochranná pásma neboť způsobují velký odpor vlastníků.
Jak jsem měl možnost dnes alespoň v krátkosti naznačit, čeká nás na poli ochrany vod mnoho práce. Směr je dán: SPOLEČNÉ UŠETŘÍME! - upravit právní předpisy tak, aby tyto mohly být v praxi dodržovány, - sjednotit způsob stanovování ochranných pásem v rámci České republiky, - ponechat pravidla pro speciální ochranu vod formou ochranných pásem pouze na jednom ministerstvu.
Děkuji za pozornost a přeji pěkný den! Svatopluk Šeda OHGS s.r.o. Ústí nad Orlicí www.ohgs.cz