Právní analýza Od: Jan Šrytr, Mikuláš Vargic, Filip Nečas, Advokátní kancelář Šikola a partneři, s.r.o. Pro: Centrum transferu technologií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Na vědomí: Ing. Dana Kreizlová, Mgr. Michaela Palasová, Bc. Věc: Změny v oblasti práv duševního vlastnictví v souvislosti s účinností nového občanského zákoníku Datum: 17. června 2014 Analýza změn v právní úpravě práv duševního vlastnictví od 1. ledna 2014
PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ JAKO VĚCI V PRÁVNÍM SMYSLU Podle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku dochází k posunu k chápání práv duševního vlastnictví spíše jako práva majetková než jako práva osobní. Zákonodárce tím sledoval patrně umožnění lepší dispozice s těmito právy. S tím souvisí také změna koncepce, kdy jsou nově podle občanského zákoníku práva duševního vlastnictví považována za movitou nehmotnou věc v právním smyslu. Ustanovení 489 NOZ ( Věc v právním smyslu je vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. ) stanovuje, že vedle věcí ve smyslu hmotných předmětů, lze vlastnit či mít jiné věcné právo i k věci nehmotné či právu, jehož povaha to připouští. Potvrzení této koncepce obsahuje i rozdělení na věci hmotné a nehmotné ( 496 odst. 2) a úprava věcných práv, která také výslovně obsahuje dělení na věci hmotné a nehmotné: Ustanovení této hlavy se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouštíli to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného. Široké pojetí věci tak odstranilo nesmyslné rozdělení podle původního občanského zákoníku, který za předměty občanskoprávních vztahů považoval věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Nová koncepce umožňuje použít ustanovení o věcech v právním smyslu např. na energie, objekty průmyslového a duševního vlastnictví (patenty či ochranné známky), nebo řadu investičních nástrojů bez hmotné podstaty. Diskuze se vedou o povaze autorských práv, kdy se však většinou shodne odborná veřejnost, že autorská práva, minimálně co do jejich osobnostní povahy nelze za věc považovat a na této koncepci se oproti původní úpravě nic nezměnilo. Například ale autorskoprávní licence věcí bude, jelikož se zde nakládá pouze s majetkovou složkou autorského práva. 489 občanského zákoníku 496 občanského zákoníku 498 občanského zákoníku 979 občanského zákoníku 10 autorského zákona LICENČNÍ SMLOUVA Základní změny v oblasti licencování Základní koncepční změnou je sjednocení úpravy licenční smlouvy pod nový občanský zákoník. V zásadě s níže uvedenými odchylkami se právní úprava převzala z obchodního zákoníku, přičemž zvláštní povaha autorské licence byla zohledněna jako zvláštní podtyp licenční smlouvy. Touto změnou došlo mimo jiné také k rozšíření použitelnosti licenční smlouvy, která tak již není omezena pouze na předměty průmyslového vlastnictví, respektive předměty chráněné autorským právem. Licenční smlouvou tak bude možné poskytovat majetková práva také hraniční případy práv duševního vlastnictví, jako jsou know-how, obchodní tajemství či doménová jména. Úprava licenční smlouvy je v zákoně nově silně strukturovaná, přičemž se dělí na obecnou část a dále zvláštní ustanovení týkající se předmětů chráněných autorským zákonem, pro smlouvu nakladatelskou a pro práva související s právem autorským a pro právo s autorským související a právo pořizovatele databáze. Uvedené členění má spíše technický charakter a slouží k lepší přehlednosti. Forma licenční smlouvy V souladu se zásadou bezformálnosti bylo upuštěno od povinné písemné formy původně vyžadované v obchodním zákoníku. Písemná forma je nyní vyžadována pouze v případě licence výhradní či licence 2/6
zapisované do veřejného seznamu (zpravidla práva podle zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví či v případě obchodní firmy). Ústní forma se tak uplatní například při ochraně know-how či obchodního tajemství. Úplatnost licenční smlouvy Za významnou změnu lze také považovat upuštění od požadavku úplatnosti licenční smlouvy. Za minulé právní úpravy, kdy takový smlouva byla možná uzavřít pouze v rámci autorskoprávní licence, byl tento problém řešen inominátními smlouvami. Novou úpravou se řešení těchto situací tedy usnadňuje a licence tak může být poskytnuta bezúplatně. Procesní postavení uživatele licence Občanský zákoník také zavádí nový model aktivní legitimace při ochraně práv z licence. Aktivní legitimací se má na mysli procesně právní oprávnění k podání žaloby na vymáhání nároků. K podání žaloby byl dosud ze zákona oprávněn pouze poskytovatel licence a nikoliv její nabyvatel. Nová právní úprava ukládá poskytovateli licence pouze povinnost součinnosti nabyvateli licence. Nabyvatel licence ale bude oprávněn podat případnou žalobu nebo jinak se domáhat svých práv i bez součinnosti poskytovatele. V této souvislosti se hovoří také s úpravou v zákoně o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, který je odbornou veřejností považován za speciální zákon k občanskému zákoníku. Speciální úprava má v případě odlišností úpravy stejné věci přednost před úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ve zmíněném zákoně je aktivní legitimace nabyvatele licence podmíněna souhlasem poskytovatele licence (vlastníka) či jeho nečinností v délce jednoho měsíce od oznámení porušení či ohrožení práv. Postoupení licence Změna se projevila také v úpravě postoupení licence, kdy je vyžadován výslovný písemný souhlas poskytovatele s takovým postoupením. Uvedený souhlas lze udělit přímo v licenční smlouvě nebo naopak postoupení paušálně do budoucna zakázat. 2358 občanského zákoníku 2364 odst. 1 občanského zákoníku 2366 občanského zákoníku 2369 občanského zákoníku 2 odst. 1 zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví 3/6
SMLOUVA O DÍLO S NEHMOTNÝM VÝSLEDKEM Smlouva o dílo byla použitelná za předchozí právní úpravy pouze na činnosti, jejichž výsledek bylo možné zachytit na hmotném nosiči. 556 obchodního zákoníku stanovoval povinnost zhotovitele postupovat v rámci stanoveném smlouvou s odbornou péčí tak, aby se dosáhlo hmotně zachyceného výsledku činnosti určeného ve smlouvě. Zhotovitel je povinen hmotně zachycený výsledek předat objednateli. Sporná tak byla povaha děl, které tento regulativ nenaplňovaly, např. smlouvy o vytvoření například počítačových programů, které nebyly zachyceny na kompaktním či obdobném disku či provedení výzkumu. Nově je upraven zvláštní typ smlouvy o dílo s nehmotným výsledkem. Takové dílo je předané, je-li dokončené a zhotovitel umožní objednateli jeho užití. Zhotovitel dílo může dále poskytnout také jiným osobám než objednateli, není-li takové jednání vzhledem k povaze díla v rozporu se zájmy objednatele. Od této úpravy se lze smluvně jakkoli odchýlit. 2632 občanského zákoníku 2633 občanského zákoníku PŘEVOD PRÁV Z DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ V RÁMCI PRODEJE PODNIKU Nový občanský zákoník vylučuje při prodeji závodu převod práv z duševního vlastnictví, u něhož takový převod vylučuje smlouva (např. licenční smlouva nebo smlouva o dílo na zhotovení příslušné věci) nebo u něhož to vylučuje povaha takového práva (zpravidla se bude jednat o osobní práva autorská). 2178 občanského zákoníku OBCHODNÍ FIRMA Dle názorů odborné veřejnosti bylo přijetím nového občanského zákoníku upevněno postavení obchodní firmy v rámci práv duševního vlastnictví, respektive práv průmyslových. Právo k obchodní firmě se totiž podle důvodové zprávy již bude chápat spíše jako majetkové, z čehož také vyplývá posun v právní úpravě k dispozici s obchodní firmou. Ta je nyní již samostatně převoditelná. Stejně jako u práv průmyslových byla výslovně zakotvena zásada priority práva k obchodní firmě. Práva k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji užil po právu poprvé. Z toho se dovozuje, že již nebude ochrana firmy striktně vázána k okamžiku jejího zápisu do obchodního rejstříku. Podstatnou změnou je, že obchodní firma fyzické osoby nemusí být tvořena jejím jménem a příjmením. A naopak v obchodní firmě právnické osoby se může vyskytovat jméno a příjmení osoby, která není jejím společníkem, má-li k právnické osobě zvláštní vztah (např. zakladatelský). Obdobně také může obchodní firma právnické osoby obsahovat ve svém kmeni jinak zaměnitelnou část obchodní firmy právnické osoby, s níž je například vázána v koncernu. 133 občanského zákoníku 423 odst. 2 občanského zákoníku 425 občanského zákoníku 426 občanského zákoníku 4/6
VEŘEJNÉ SEZNAMY Kromě výslovného zakotvení principu formální a materiální publicity, doznala právní úprava týkající se také práv duševního vlastnictví, respektive veřejných seznamu, do kterých se tyto zapisují, také jiných dílčích změn. V případě zápisu práva do veřejného seznamu bez právního důvodu se lze domáhat výmazu takového práva a zaznamenání poznámky spornosti zápisu. Společně s touto poznámkou je třeba do dvou měsíců domáhat se svého práva u soudu. Poznámka spornosti tak pouze slouží k určitému prolomení zásady publicity. V případě patentového rejstříku, rejstříku evropských patentů, rejstříku ochranných známek, užitných a průmyslových vzorů a topografií však platí ještě zvláštní ustanovení, která omezují možnost uplatnění poznámky spornosti pouze na záznamy v rejstříku, kterými se vyznačuje nakládání s patentem, ochrannou známkou, užitným vzorem, průmyslovým vzorem či topografií jako předmětem vlastnictví. 980 občanského zákoníku 986 občanského zákoníku 69 zákona o vynálezech a zlepšovacích návrzích 16 zákona o ochraně topografií polovodičových výrobků 20 zákona o užitných vzorech 39 zákona o ochraně průmyslových vzorů 44 zákona o ochranných známkách SPOLUVLASTNICTVÍ OCHRANNÉ ZNÁMKY A DALŠÍCH PRÁV Spoluvlastnictví věci upravuje občanský zákoník obecně pro všechnu typy věcí. Při jakémkoli vytváření práv duševního vlastnictví je nutné na tato pravidla pamatovat a případně je zohlednit při úpravě smluvního vztahu mezi spoluvlastníky. Zásadním prvkem je zejména určení spoluvlastnických podílů. Obecná právní úprava Každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu. To znamená, že o svém podílu může rozhodovat sám bez zásahu ostatních spoluvlastníků věci. Na druhou stranu o věci jako celku rozhodují spoluvlastníci společně podle svých podílů. Spoluvlastníci se při jednání s třetími osobami považují za jedinou osobu a nakládají s věcí jako jediná osoba. Určení podílů Podle 1122 NOZ vyjadřuje podíl míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. Velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. V praxi tak bude rozhodující, jakým způsobem věc vznikla, kdo se na ní podílel a případně jakou mírou. V případě univerzitního výzkumu nebo jakékoli jiné podobné práce, jejíž výsledkem má být věc duševní vlastnictví, tak bude rozhodující, zda se při zahájení prací všichni zúčastnění smluvně dohodli na podílech a dalším nakládání s právy. Pokud tak neučiní, platí obecná pravidla obsažena v zákoně a to: - u zaměstnanců bude práva vykonávat univerzita podle úpravy zaměstnaneckých děl, - u studentů budou rozhodovat studenti sami podle míry svých podílů 5/6
- podíly všech autorů budou určeny v souladu s autorským zákonem. V případě, že by se autorský zákona na danou situaci nepoužil, budou podíly stejné. - spoluvlastníci budou mít předkupní právo k podílům ostatních (týká se pouze majetkových práv) a to po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví, ledaže spoluvlastník podíl převádí jinému spoluvlastníku nebo svému manželu, sourozenci nebo příbuznému v řadě přímé. Pokud se při takovém převodu nedohodnou jinak, mají spoluvlastníci právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti svých podílů. Spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu. Má se za to, že podíly jsou stejné. U nakládání s věcí se u běžné správy vyžaduje pouze souhlas většiny vlastníků v případě práv duševního vlastnictví, které jsou chráněné jinak než autorským zákonem, by tak mělo být dostačující, pokud se na výsledku bude podílet méně studentů než zaměstnanců a univerzita tak bude moct o nakládání s daným právem duševního vlastnictví nakládat sama. K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. U autorských děl nechráněných jinak bude nutné získat souhlas všech spoluvlastníků autorských majetkových práv. Spoluvlastnictví ochranných známek Od 1. 1. 2014 přibylo do zákona o ochranných známkách ustanovení upravující některé zvláštní aspekty spoluvlastnictví ochranné známky. Výslovně je upraveno, že k uzavření licenční smlouvy je potřeba souhlasu všech spoluvlastníků. Toto ustanovení u dalších práv duševní jakkoliv se toto může jevit jako běžná správa, která by jinak vyžadovala pouze souhlasu většiny hlasů spoluvlastníků dle jejich podílů. Obdobný požadavek platí pro převod ochranné známky. Na své spoluvlastnické podíly mají spoluvlastníci předkupní právo. 18a zákona o ochranných známkách PRONÁJEM AUTORSKÉHO DÍLA Autorovi díla nyní náleží právo na odměnu za pronájem jím již pronajatého díla či jeho rozmnoženiny, kterého se nemůže vzdát. 25a autorského zákona 6/6