Vděčnost Zamyšlení o vlivu vděčnosti na život v hojnosti ve všech oblastech.

Vděčnost Zamyšlení o vlivu vděčnosti na život v hojnosti ve všech oblastech. Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete. Nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. Vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci. (Efezským 5:15, 17 a 20) 2016

Předmluva V naší společnosti, kde je ekonomický růst založený na zadlužování, nemá skromnost víceméně místo. Drtivá část se chce mít lépe a lépe. Zdá se, že nikdy nebudeme mít dost, nikdy nebudeme zcela spokojení s vlastní životní úrovní. Stavbu této babylonské věže mylně považujeme za víru v dobro. Tento tragický omyl ničí společenskou soudržnost a planetu, na níž žijeme. Kde je nebo co je tedy to dobro, ve které má člověk věřit? Pokud se zamyslíme nad sebou a nad svými dětmi, dojdeme k poznání, že všichni potřebujeme lásku. Bez té by nepřežilo ani jedno miminko. Dítě obklopené láskou se totiž vyvíjí ve kvalitního jedince. Tento pohled vede k evoluci jako takové. A záměr evolučního vývoje je dobro. Od méně dokonalého k dokonalejšímu. Václav Havel se proslavil výrokem, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. V dnešní době se této větě mnoho lidí směje. Říkají, že je to hloupost. Víru v dobro potlačili. Ale nechápou, že tento přístup jim spokojenost přinést nemůže. Výsledkem je, že jen osočují druhé a na vše si stěžují. Chyba je všude jinde, jen ne u nich. Věří jen v to, co jim přinese materiální zisk. Ovšem tento přístup nemůže přinést společnosti v konečném výsledku nic dobrého, protože je ryze egoistický, tedy iluzorní. Lidský svět se žene kupředu čím dál zběsileji v domnění, že dosáhne lepších zítřků, ale jedinec většinou nechápe, že má chybně nastavené hodnoty. Že pokrok lidstva není v materiálním růstu, ale v duchovním vývoji. Zdroj: časopis Regenerace č. 2/2014, Joseff Michálek, úryvek z článku Dobrá vůle Obecně si myslím, že jako lidé toho stále moc nevíme, jak doopravdy funguje svět. A pokud ano, tak nejspíš zdaleka ne všichni. Tedy rozhodně si nemyslím, že já bych to věděl a tento text ani nemá být na vše odpověď. Jen se mi během několika posledních let podařilo něco přečíst, vyzkoušet, zrealizovat a pak znovu vyzkoušet a ověřit. A nejsem jediný. Pátral jsem v mnoha různých vědeckých i náboženských knihách, zda náhodou nepopisují to stejné. A chci se o to podělit s lidmi, s těmi z vás, kteří k tomu mají blízko, nebo je něco takového zajímá. V žádném případě netvrdím, že jsem na to přišel sám. Jen pokorně poskytuji svědectví o tom, co jsem zažil, co jsem zjistil, že funguje a kdo bude chtít, může si o tom přečíst, uvést do praxe, do života a zrealizovat to také. Osobně za tu zkušenost velice děkuji. Možná by se to, jak funguje svět, mělo učit ve školách. Ale co když celý náš život je jedna velká škola? Myslíme si totiž, že svět existuje a my v něm reagujeme na okolnosti. Teda aspoň já jsem si to myslel a jak se říká, podle sebe, soudím tebe. Jenže svět je dokonalý systém, perfektní výtvor. Systém, který každý z nás neustále také částečně programuje svým myšlením a tento Matrix se pak okolo nás zhmotňuje a my ho vidíme jako kulisy okolo nás. Rhonda Byrne píše o tom, že tento svět se nám neděje, ale odpovídá nám. Ale my to nevíme, že ho programujeme my. Že si ony kulisy spoluutváříme. Každý si programuje svoje okolí a tak, protože potkáváme i jiné lidi během dne, tak vidíme jejich světy, myslíme si, že je to i náš svět, ale to není pravda. To nemusí být náš svět. Naším světem se stane až v momentě, kdy se tím začneme zabývat a v tu chvíli na to myslet. Pak se stane to, že se okolo nás také zhmotní například krize (nemusí být jen materiální) apod. Celý tenhle lunapark, Matrix, kulisy, slouží jako dokonalá iluze k tomu, abychom rostli a učili se. Je to dokonalý svět, úžasný výtvor a celou dobu má vše, co se kolem nás děje a jak na to reagujeme, podle mého, pod kontrolou náš Otec, Bůh (pro někoho třeba Vesmír či Zdroj). Je tady celou dobu s námi a možná vše aranžuje tak, abychom se k Němu jednou vrátili. Abychom zjistili, že cílem všeho je láska a hojnost a měli se dobře. Skutečně můžeme spoluutvářet vlastní kulisy (okolnosti) bez ohledu na kulisy ostatních. Máme ten dar. Celou dobu sklízíme to, co si sami zasejeme. Velmi stručně řečeno, pokud jsme vděční a myslíme na své cíle a radujeme se z nich za všech okolností, jakoby už byly skutečné a děkujeme za ně, dostane se nám takového světa. Ježíš pravil: Věřte, že všechno, oč v modlitbě žádáte, je vám dáno a budete to mít (Marek 11,24). Všimněte si, že říká je vám dáno. Ne bude, ale už je. A co kdybychom zaměnili slovo v modlitbě za v myšlenkách? V okamžiku, kdy myslím, daná věc či událost se zhmotňuje, jak se můžeme dočíst u Einsteina, že myšlenka a hmota jsou jedno a totéž a jsou vzájemně převoditelné z jednoho na druhé. 2

Je jen otázkou času, kdy to budeme mít, ale Ježíš znovu říká, že to mít budeme. Je to jisté. Dokonce v to máme věřit. Máme nad tím, oč žádáme, co si přejeme (ale i to, co si nepřejeme), jednoduše na co myslíme a co se následně okolo nás zhmotní, vládnout, jak se dozvíme za několik odstavců. Je to naše svoboda volby. Myslet na to, co chceme, žádat, věřit a děkovat. Jenže nevíme, že si tady v tomhle případě také můžeme vybírat. V Bibli se o tom píše, ale málokdo o tom asi čte. Albert Einstein a jiní vědci poukazovali právě na vzájemnou převoditelnost a záměnnost hmoty a energie, což objasňuje pravdu starých Véd, podle níž je hmota nejnižším stupněm ducha a duch nejvyšším stupněm hmoty. Jinými slovy: hmota je určitá forma energie, resp. ducha. Na stupnici od jedné do deseti je duch na stupni 10 a hmota na stupni 1. Při zhmotňování ducha a myšlenky je zapotřebí čas tedy ke zhmotnění pravděpodobně může docházet okamžitě (ovšem je otázkou, kde se pak daná věc nachází, když ne ještě u nás slyšel jsem už i přirovnání, že dané věci jsou jako někde v inkubátoru ), ale minimálně nějakou dobu trvá, než k nám daná věc dorazí. To je pochopitelně jen možná představa, ale nejen v Bibli se píše, že ke zhmotnění dochází okamžitě oč žádáte je vám dáno, ale dochází někdy k deformaci. Myšlenka při zhmotňování může někdy utrpět újmu. Protože třeba architekt může v hlavě vymyslet například něco, co v materiálním světě neexistuje nebo například ještě nelze postavit, protože nemáme dostupné potřebné technologie. Zatímco myšlenka limity mít nemusí, materiální projev čerpá z dostupných prostředků. "V každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu." Filipským 4,6 (V každé myšlence?) Myšlenky, které máme dnes, určují naši budoucnost. W. D. Wattles To, na co dnes myslíš, tím zítra budeš. Buddha Lidé zřejmě netuší mnoho o tom, že svět funguje ve dvou rovinách. Materiální a duchovní. Řeší věci na materiální úrovni, zacházejí s tím, co je vidět, ale to už je pozdě. Duchovní úroveň (myšlenka) tomu všemu předchází a na té je potřeba jednat. Pak je vše daleko jednodušší. W. D. Wattles píše, že lidé netuší, že mohou tvořit, jako viděli tvořit Otce. Krásně se o lidech vyjadřuje v jedné ze svých knih: Musíte se naučit vidět muže a ženy nikoli jako ztracené a proklaté, ale jako dokonalé bytosti rozvíjející se k úplnosti. Neexistují zlí lidé. Existují naprosto dobří lidé, kteří jsou na nesprávné cestě, ale nepotřebují odsouzení ani trest, potřebují se pouze navrátit na správnou kolej. Jsou naprosto dobrou lokomotivou, jen mimo trať. V Bibli se píše, že se nemáme zabývat poklady ve věcech na Zemi, které podléhají rzi, tedy materiálními. Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi. (Matouš 6,19-21). Máme se tedy zabývat tou duchovní úrovní? Co myslíte? Já si myslím, že máme tvořit v mysli a radovat se. Vůbec se nemusíme lopotit, spěchat a být ve stresu. Vše lze vytvořit za pomoci mysli, vděčnosti a následně s realizacemi přicházející vírou. Pozitivní vibrace, myšlení, energie. Kdyby to lidé dělali, ušetřili by si tolik starostí. Měli by hojnost času, peněz, lásky, mohli by být například s dětmi a užívat si. Jak je možné, že se to neděje? Lidé se z nějakého důvodu místo toho dívají například na televizi, kde se však nezobrazuje hojnost, vznik nových firem a pracovních míst (jedině ve sportu zobrazují úspěchy), nezobrazují skutečnost, že více než 9 milionů lidí v naší zemi má práci, ale to, že několik set tisíc lidí ji nemá. Je jasné, co to asi probouzí v mysli, kterou nemá člověk pod kontrolou. Že není práce. Ale přitom ve stejné době vznikají nové firmy, které pracovní místa vytvářejí a nové lidi hledají. Některé stanice neposkytují rozhovory s rodiči, kteří jsou šťastní z narození dětí, ale s pozůstalými, kterým členové rodiny zahynuli při autonehodě. Nekontrolovaná mysl si tyto skutečnosti připouští natolik, že nic jiného nezná a přesně takové představy pak tvoří a prohlubuje. Proč se lidé nezabývají tím, aby to změnili? Je to asi jako s tím dřevorubcem, který řeže tupou pilou a nemá čas na to, aby si ji nabrousil. Musí přeci řezat. Raději řeže tupou pilou, kdy mu to jde pomalu, než aby se zastavil, pilu si nabrousil a pak mu to šlo daleko lépe. Lidé vám řeknou, že nemají čas se zabývat duchovními nesmysly, že musí přece pracovat a makat. Jejich ega jim říkají, že je to hloupost, že to není možné a nefunguje to. Kdyby se ovšem zastavili a vyřešili tu hloupost (jak píše i Joseff Michálek výše), tak už by nikdy nemuseli dřít a být ve stresu. Nemají dostatečně otevřenou hlavu, aby to vyzkoušeli. Tyto a další řádky jsou pro lidi s dostatečně otevřenou myslí. 3

Myslím = tvořím, zhmotňuji To platí vždy. V dobrém : věřte, že oč v modlitbě žádáte na co myslíte, je vám dáno je zhmotněno, a budete to mít je to již na cestě k vám. A vděčností to pravděpodobně přitahujeme k sobě a proces urychlujeme. W. D. Wattles píše, že vděk je výdej energie (a to mimořádně pozitivní energie a stejně tak peníze jsou energie projevená ve hmotě a například touto formou se nám námi vydaná energie vrací zpět) a vyvolá opačnou reakci, čili až dospěje do místa určení, zpět k nám přichází to, co chceme. Přesněji řečeno to, na co soustředíme svou mysl. Protože dáváme a je nám dáno. Dáváme více, než dostáváme. Možná si myslíme, že musíme rozdávat materiální věci, aby nám bylo dáno, ale to není nutné. Můžeme dávat na té hodnotnější úrovni, na duchovní, lásku a vděk, a pak dostáváme na té materiální vše, co potřebujeme a chceme (vlastně také na duchovní, ale projevené ve hmotě). Ale pozor, to stejné platí také ve zlém : Jób 3,25: Čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal. Přemýšlejte schválně o tom, na co většinu dne myslíte. Zaměřte se na to. Neodpovídá náhodou váš okolní svět tomu, co se vám honí hlavou? Pokud chcete změnit okolnosti okolo vás, musíte změnit myšlení. A nemyslet na věci, které nechcete, aby se vám děly, ale naopak se silou vůle donutit myslet na věci, které chcete, aby nastaly. Mnohdy to nejen na začátku vyžaduje velké úsilí. Charles F. Haanel: Vnější svět je odrazem světa uvnitř. To, co se jeví vně, je to, co bylo nalezeno uvnitř. Ve vnitřním světě lze nalézt nekonečnou moudrost. Harmonie vnitřního světa se ve vnějším světě bude odrážet harmonickými podmínkami, příjemným prostředím a tím nejlepším ze všeho, co je. Výsledkem je, že si v těle budujeme schopnosti, vitalitu a všechny konstruktivní síly. Nicméně prostřednictvím téže mysli se nám do života dostává i veškeré trápení a smutek. Ovšem prostřednictvím svého podvědomí jsme spojeni s univerzální myslí a dostáváme se do kontaktu s nekonečnými tvořivými silami. Každá myšlenka je tedy příčinou a každá situace je následkem. W. D. Wattles: Jste myslícím středem v originální substanci a myšlenky originální substance mají tvůrčí moc. Cokoli získá formu v její myšlence a udrží se jako myšlenková forma, musí vstoupit v jsoucno jako viditelná a tak zvaná hmotná forma, a myšlenková forma podržená v myslící substanci je realita; ta je skutečnou věcí, ať už se stala viditelnou zraku smrtelníka či nikoli. Je to skutečnost, kterou byste si měli vštípit do vašeho chápání že myšlenka podržená v myslící substanci je něčím skutečným formou, a má reálnou vlastní existenci, ačkoli vám to není zjevné. Vnitřně na sebe berete formu podle myšlenek o sobě samém a obklopujete se neviditelnými formami těch věcí, se kterými se sdružujete ve svých myšlenkách. Pochopitelně nejsem schopen říct, jak to funguje. A kdo skutečně ano. Osobně si však myslím, že to řídí Bůh (ale kdo je vlastně Bůh? Vesmír? Krisna? Buddha nebo Ježíš?), jelikož k vděčnosti nabádá Bible, Ježíš, apoštolové i faráři, ale také staré Védy. Ale jak to dělá, to pochopitelně nevíme. Jestli je neustále u všeho přítomen (pravděpodobně ano) nebo ustanovil zákony, které vše udržují v chodu bez Jeho nutné účasti. Ch. Haanel píše, že to jsou přírodní zákony. Ovšem ty také mohl někdo jako Bůh stanovit. Dal nám zákon, co zasejeme, to sklidíme. Naše myšlení a konání je nepřetržitá setba. Védy píšou o tom, že kdo mysl ovládá, toho je přítel, ale kdo mysl neovládá, tomu je jeho vlastní mysl nepřítelem. Důležité je, že to prostě tak funguje. Že pokud si definuji, co chci a situaci si představuji jako bych ji už zažíval a děkuji za to Bohu (Někdo třeba Vesmíru, ale jak trefně říká Jiří Vokáč Čmolík je jedno jaký máte Believe systém, čemu věříte. Já tedy budu používat slovo Bůh a vy si pod tím můžete představit cokoliv, co je pro vás přijatelné.), časem se ten stav dostaví, zhmotní. Joseph Murphy píše, že vesmír nezná rozdíl mezi pozitivním a negativním, prostě jen dává to, na co myslíme. Ovšem Bůh vědět musí, co je pro nás dobré a co ne. To zjišťujeme vždy, když se nám něco v životě děje, nám se to nelíbí, stěžujeme si, ale nakonec zjistíme, že to bylo pro nás to nejlepší, co se nám molo stát. 4

Farář vám řekne, že Bůh nedopouští zlo, ledaže by konečným výstupem z té situace bylo dobro. A to je vlastně vždy. Všechno, co se děje na světě a myslíme si, že je špatné je od Boha a má vést (podle mého) k tomu, abychom změnili naše myšlení a konání. Že se nám něco děje, co nám aktuálně nevyhovuje, může být z toho důvodu, abychom si uvědomili, že něco děláme špatně a změnili se, aby nám bylo nakonec lépe. Překážky nás nemají rozdrtit, ale posunout a posílit. Například Jaroslav Homolka také říká, že abychom se změnili, musíme se většinou dostat do nesnází. Každá událost se tedy může stát i důvodem k díkůvzdání. I zdánlivý nezdar, pokud ho vnímáme jako napomenutí nebo přátelské upozornění, abychom se nad sebou zamysleli. Podívejme se na lidi, kteří prošli například závažnou nemocí, takoví lidé velmi často za tuto skutečnost děkují, protože se jim zásadně změnil život a vnímají všechno zcela jinak. Daleko více si váží každého dne. Výstup z takové nemoci je pro tyto lidi tedy vlastně dobro. Mnozí z nich to tak vnímají. Tomáš N. vždy nabádal k vděčnosti za jakoukoliv situaci a zvláště pak za situaci negativní. O to více a cíleně. Kazatel 3,1: Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Přísloví 14,23: Každé utrpení je k užitku, ale pouhé mluvení vede k nedostatku. (Je tedy potřeba jednat. A máme dvě možnosti buď se stanu ovcí a budu bečet a stěžovat si anebo začnu jako dravec jednat.) Izajáš 48,17: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš. Většina našeho životního rozladění a stěžování si pramení z toho, že nejsme schopni rozeznat, jestli to, co se nám v životě děje je dobré anebo špatné. Chtěli jsme to poznat od pradávna? Ale nejde nám to, nedůvěřujeme Bohu, že vše je vlastně pro naše dobro. Přestat rozlišovat dobro a zlo nabádají také Védy cíl je, aby člověk zůstal oddaný Bohu a ať se děje co se děje, za všech okolností mu sloužil. Potažmo děkoval. Nemáme posuzovat, jestli je to dobré anebo špatné, máme tím procházet. V Bibli se píše to stejné jen poněkud jinak, nemáme se starat o to, co budeme jíst, pít, být jako ptáci, ti se také nestarají, jen důvěřují a jsou závislí na Bohu. My jsme na tom stejně, pokud se přestaneme strachovat, budeme Bohu důvěřovat a jen Mu děkovat a sloužit (jak píší Védy), resp. sloužit všemu živému, být prostě užitečný a neškodit, dodržovat přikázání, které Ježíš shrnul do jednoho slova láska, pak bude o nás postaráno. Pokud toto budeme dělat, budeme mít hojnost všeho. Ve zdraví, vztahu, penězích atd. Hojnost všeho je přirozený stav, kdy se o nás Bůh stará a my nehodnotíme věci, jak se nám dějí, ale jak nabádá apoštol Pavel za všech okolností děkujte Bohu. Pak se nemusíme ničeho bát a být skutečně jako ptáci, jen dělat svou práci a hojnost přijde. Chudoba je nemoc, něco nestandardního stejně jako nemoc. Jsou to všechno ukazatele, že něco děláme špatně. V Angličtině slovo live žít, čteno pozpátku dává evil zlo. To znamená, že kráčíme proti proudu života, který pluje harmonicky, mírně a láskyplně, neboť Bůh je život. Všechny negativní myšlenky můžete zpopelnit, spálit ve své vlastní mysli tím, že je nahradíte myšlenkami harmonie, lásky, míru a vděčnosti. Jste vládcem svých myšlenek, chopte se okamžitě své svrchovanosti. Myslím, že Bůh se nám to snaží říct, ale my místo toho, abychom se skutečně zabývali řešením, hledáme prášky, abychom jen dočasně vypnuli příznaky. Mačkáme tlačítko odklad problému. Když nejsou peníze, půjčíme si je, je nám špatně, vezmeme si prášek atd. V Bibli se píše, kdo má, tomu bude dáno a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Zase si můžeme myslet, že je to špatně, ale je nám to odňato pro naše dobro, Bůh chce, abychom na to přišli a měli hojnost všeho. Tak dlouho musíme padat dolů, až se na Boha obrátíme a začneme to řešit, prosit ho o pomoc. A každý má to své dno jinde. Opět si myslíme a stěžujeme si, že se nám nedaří, ale to je chyba. V tu chvíli nás totiž dost možná volá Bůh k sobě a snaží se nám naznačit, abychom si zjistili, jak se máme chovat, našli cestu k Němu a měli se dobře. Ve chvíli, kdy je nám nejhůř, bychom měli totiž nejvíc děkovat a ne si stěžovat. Jak říkával Tomáš N.: Nedaří se? Víc děkuj. A je to tak, čím hůř se mám nebo mi je, tím víc musím děkovat Bohu za to, jak se mám v dané oblasti dobře. Jedině tak naplníme rčení, kdo má, tomu je dáno kdo má = kdo si je vědom, co všechno má, čeho všeho se mu od Boha dostává (tělo, život, srdce, ruce, nohy, oči, děti, Boží láska, cokoliv je dar a stojí za to děkovat a to je cesta ven) a je za to patřičně vděčný, tomu bude dáno. A kdo nemá, 5

není si vědom, čeho všeho se mu od Boha dostává a není za to vděčný, a co víc, dokonce si stěžuje (rezonuje tedy negativně), tomu bude odňato i to, co má. Musím mít napřed v hlavě, na duchovní úrovni, abych mohl mít na materiální úrovni. Lidé často čekají, až budou mít na materiální úrovni, aby mohli mít radost v hlavě, ale to je špatné vnímání. Hlava, myšlenka je příčina a materiální svět je následek. Naše myšlení je zdroj a to, co je první. Z toho tedy vyplývá, že vděčnost je klíč. Nechci tady kolem toho moc mudrovat. Vše už bylo vymyšleno. Píší o tom lidé jako: W. D. Wattles, Ch. Hannel, taky Rhonda Byrne. Jen jsem si to jejich psaní chtěl více spojit s tím, co je psáno například v Bibli. A nakonec jsem to uslyšel dokonce i v kostele. A je to pochopitelně jen můj dojem a názor, ale mám pocit, že se nám obzory a možnosti otevírají právě v momentě, kdy jsme vděční a tak projevujeme a vydáváme svou lásku. Wattles píše, že takový člověk získá skutečnou sílu, přemůže osud a dostane to, co chce a Védy píší o tom, že oddanou službou uspokojení polobozi pak dodají služebníku vše potřebné. Pochopitelně to vše může mít pod kontrolou někdo jako Bůh nebo něco jiného, ať si každý domyslí, co je pro něho přijatelné. Jedno je však jisté. Dostaneme přesně to, na co myslíme. Často však myslíme více na to, co nechceme, než na to, co chceme a to je kámen úrazu. Zhmotňujeme si pak kolem sebe to, co nechceme. Ale v dobrém o tom píše W. D. Wattles tak, že celý vesmír se spojí a začne jednat v náš prospěch, abychom dostali to, co si přejeme. Pod vlivem hnací síly Nejvyšší Duše budou činnosti lidí a obchodní transakce jiných lidí nasměrovány tak, že se to, co chcete, dostane k vám. Lidé to začnou dělat nevědomě. Možná proto se píše v listu Koloským 4,2: Buďte vytrvalí v modlitbě, buďte při ní bdělí a vděční. Buďte vytrvalí v modlitbě pravidelně a vytrvale si představujte své cíle a buďte při ní bdělí dávejte si pozor, na co myslíte (aby to bylo to správné), a vděční. Rhonda Byrne píše o tom, že čím větší emoce prožijete při vděčnosti, tím rychleji se věci dostanou k vám. To zřejmě ano, ovšem Tomáš N. vždy říkal, že i mechanická vděčnost, prosté opakování slov děkuji za něco, funguje. I tak nejspíš rezonuji na potřebné frekvenci. Joseph Murphy píše o tom, že myšlenky mají frekvenci podle toho, jestli myslíme na dobré nebo špatné věci a podle toho přitahují vše na podobné frekvenci. A že když myslíme na Boha, naše tělo rezonuje tou nejvyšší a nejlepší frekvencí. A přitahuje tudíž jen to nejlepší. A rozpouštíme tak veškerou negativitu. Jiří Vokáč Čmolík zase popisuje srdce jako zesilovač vln a frekvencí. Myšlení spojené s psaním děkovných slov a se zapojením srdce, kdy vděčnost prociťuji skutečně hluboce, že se mi až slzy hrnou do očí, to je ten nejsilnější pocit vděčnosti, který přináší do života skutečné blaho ve všech oblastech. V tomto se tito lidé potkávají. Jak tedy smýšlet? Jak se chovat? Jak si přitáhnout do života jen to dobré? Odpověď nalezneme nejen v moudrých knihách, Bibli, ale také v kostele Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci. Je to důstojné a spravedlivé. Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky, skrze našeho Pána, Ježíše Krista. Tak tohle je recept na veškeré počínání v životě a zaznívá na každé mši v kostele. Je to až neuvěřitelné, jak blízko máme často řešení na naše problémy, ale nevidíme ho. Máme vzkaz přímo před očima, ale nepřečteme ho, nevidíme ho, neslyšíme ho. Jak je to možné? Žalm 115: mají oči a nevidí, mají uši a neslyší 6

Tímto jsem se vlastně asi začal zabývat v momentě, kdy jedna masérka řekla před několika lety mé ženě, že to, že nemám tolik peněz, kolik bych chtěl, je proto, že nemám něco vyřešeno s otcem. Už jsem věděl, že taková slova nemusí přesně znamenat to, co znamenají na první pohled. Že je možné v tom najít skrytý význam. A to se také stalo. Časem mi došlo, že s mým otcem, taťkou máme vše vyřešeno, ale nemám to vyřešeno s Otcem, Stvořitelem. A tak jsem začal pátrat. To mě dovedlo k nejrůznějším lidem a k nejrůznějším knihám, které později doporučuji přečíst. Později jsem zjistil, že snaha změnit svůj život byl vlastně jen zápas na materiální úrovni, což nikam nevedlo. Neustále se mi děly stejné věci, ať jsem dělal cokoliv. Potkal jsem pak člověka, který mi řekl, že abych změnil materiální úroveň (jako třeba množství peněz, které vydělávám a jak), musím se zabývat tím, co je nad tím a to je duchovní úroveň. Vpravdě je důstojné a spravedlivé = v Bibli se toho hodně píše o spravedlnosti, ale já jsem nikdy moc nechápal, co přesně to znamená (je možné, že vděčný znamená spravedlivý?) Přísloví 10,24: Čeho se leká svévolník, to na něj přijde, kdežto touha spravedlivých (vděčných?) se plní. Čeho se často člověk nejvíc bojí, to si do života přitáhne, zatímco vděčný člověk, který si představuje své sny a děkuje za ně, jeho touha se vyplní. Píše se o tom, že spravedlivého Bůh odměňuje, odměňuje tedy vděčného, když je spravedlivé vzdávat díky (vzdávám díky, je to spravedlivé), dobré a spasitelné = řešení na život, svatý Otče, všemohoucí Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky. Jób 22,28: Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo. Přísloví 21,21: Kdo jde za spravedlností a milosrdenstvím, najde život, spravedlnost a slávu. Římanům 14,17: Vždyť království Boží není v tom, co jíme a pijeme, ale ve spravedlnosti. (Ve vděčnosti? V tom, že co zaseju, to také sklidím?) První Mojžíšova (Genesis) 4,7: Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout. Charles F. Haanel tuto situaci popisuje ve své knize Klíč mistrů (Mladá fronta, 2012, str. 26, číslo 14) takto: Často se stává, je-li naše podvědomá mysl nestřežena, podlehne klamným vlivům a pak propadá strachu a starostem, chudobě nebo nemocem či disharmonii a vůbec všem možným podobám zla. Tomu všemu může dobře cvičená vědomá mysl svou bdělou ochrannou činností zcela předejít. Vědomá mysl by se dala právem nazývat strážcem brány do velké podvědomé říše. Pokud si nebudeme dávat pozor na myšlenky, hřích se uvelebí ve dveřích našeho mozku, hlavy, u brány a bude se nás snažit ovládnout. My však máme mít nad tím kontrolu. Máme konat dobro. Nemáme se nechat vyvést z míry a zlobit se na sebe, děti, lidi, kohokoliv soudit, nechat se svést zlem. Římanům 12,21: Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem. Zlo totiž neovládneme dalším zlem, to se pak násobí. Nabaluje se na sebe a roste. (Mimochodem A. Einstein tvrdil o zlu, že vlastně neexistuje, že je to jen nepřítomnost dobra. Stejně jako je tma nepřítomnost světla.) Když máme pocit, že se o nás zlo pokouší, musíme nad sebou udržet kontrolu a to nejlépe překonáme a uděláme dobrem. Zejména vděčností. Jakmile mám tendence se jakkoliv zlobit nebo si stěžovat, je nejlepší za danou situaci poděkovat v dobrém stavu. Zlobí děti, děkujte, za to, že jsou hodné. Děkujte Bohu za krásný den, vše se po několika momentech, minutách obrátí a uklidní. Máme možnost tomu vládnout. Joseph Murphy nabádá ve své knize I-ťing Kniha proměn k tomuto: Neveďte ve své mysli válku ani ji nerozpoutávejte. Vaše domácnost a rodina (Matouš 10,36: Nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina) je vaše vlastní mysl. Ten takzvaný nepřítel je vaše vlastní negativní myšlení, strach, zlost a nepřátelství ve vaší mysli. Nejednejte pod vlivem negativních dojmů. Když usilujete o dosažení božského vedení a klidu mysli, nahraďte negativní myšlenky konstruktivním myšlením. Prospěje vám, když vyhledáte vedení a duchovní radu. Izajáš 30,15: V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Žalm 50,14: Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu. Žalm 50, 23: Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou. Tomu dám zakusit Boží spásu. 7

Jób 8,5-7: Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného, budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost. Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom. Budeš-li však za úsvitu hledat Boha (a děkovat) a o milost prosit Všemocného, budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost = vděčnost. Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom. To je jasný vzkaz a potvrzení toho, co píše např. Wattles. Jób 22,23: Vrátíš-li se k všemocnému, budeš vybudován. Malachiáš 3,7: Navraťte se ke mně a já se navrátím k vám, praví Hospodin. Co můžeme o vděčnosti najít na internetu Vděčnost je mocná síla, která nás povznáší. Je tolik krásných věcí, za které můžeme děkovat. Vezměte tužku a pište vesmíru, Bohu, duši, sobě DĚKUJI! Pokud se chcete zbavit nepříjemných pocitů, jste-li unavení, smutní, nebo zklamaní, svou energii rychle změníte, když se začnete dívat na vše dobré, co máte a budete děkovat. Pročistíte si nejen svou auru, ale zvýšíte si své vibrace. Vděčnost a děkování mají své vyšší důvody, slova posíláte do vesmíru, aby vám přinesl ještě více dobrého. Vděk resonuje ve vašem těle se srdečním centrem. Vezměte tužku a papír a piště jak cítíte. Děkuji Ti, živote. Děkuji Ti Bože. Děkuji Sobě. Děkuji vám, mí rodiče. Děkuji Ti, má lásko. Děkuji, má duše. Děkuji ti, mé vyšší já. Děkuji vám, mí průvodci a andělé. Děkuji, děkuji, děkuji! Vděčnost léčí emoce. Budete-li žehnat pravidelně svému srdci, zjistíte, že žijete novým stylem. Vaše vnitřní světlo dokáže vyrušit nepříjemné aspekty každé zkušenosti. A zastavíte tak i případné mocenské boje. Bůh vás pro pozemskou cestu vybavil mocným srdcem, aby vás vedlo, zhmotňovalo vaše přání a odstraňovalo veškeré překážky. Vděčnost je bránou srdce. Děkováním přivádíte světlo skrze své srdce do své korunní čakry. Díky tomuto prosvětlení a otevření srdce k vám může přijít mnoho nových myšlenek a darů. Vesmír slyší vaše volání. Vaše díky jsou vyslyšeny a oceněny a tato energie se Vám mnohonásobně vrátí. Jste milující bytost. Máte-li kolem sebe lidi, kteří vyzařují spíše negativní energii a nechovají se příliš harmonicky, vyjadřujte svou upřímnou vděčnost za toto poznání, nemohou vás tak zasáhnout jejich negativní energie. Přijměte je takové, jací jsou, to léčí vás i je. Takoví lidé nejvíc volají po lásce. Součástí vaší cesty ke světlu je naučit se sami si vytvořit vnitřní pocit bezpečí, být si vnitřně jistí, že svět není nepřátelský a že jste milovaní a chránění Bohem. Zasloužíte si lásku, štěstí, radost. Jste láska Vděčnost umožňuje zažívat více lásky v životě. Vděčnost vyjadřujte, ač třeba nemáte úplně vše, po čem toužíte, děkujte za každou drobnost, ve svém životě, oceňte, co máte. Je to díkůvzdání Vesmíru, Bohu, že vás vyslyšel dřív, než jste o něco požádali. Většina lidí se raději soustředí na to, co nemají, na své stížnosti na své nezdary, nepříjemnosti. Dluhy a své osobní problémy a pocity. Vděčnost vás přesměruje ubírat se jiným, lepším směrem. Vše co chcete získat nebo vytvořit prociťujte, jako byste to už měli. Děkujte za to, co chcete v životě prožít, připusťte, že už to prožíváte. Vděčnost je cesta, jak si život obohatit. 8

Často si můžeme připadat nedostatečně dobří a dokonalí. Oceníte-li malé věci, na sobě nebo kolem vás, i malé úspěchy ve svém životě, budete přitahovat více úspěchu. Ať už jste vděčni za to, že je krásný den, že vám chutnala ranní káva, že jste v pořádku dorazili do práce, že se na vás někdo usmál, pomohl vám, pohlížejte na to nejlepší v lidech. Přílišná kritika a soudy otravují atmosféru. Vyjádřete vděčnost za vše, co už umíte a co se ještě můžete naučit. Neproste, ale děkujte! Vesmír vám vrátí mnohonásobně víc, než za co jste byli vděčni. Vděčnost vytváří štěstí. Nespokojenost přitahuje další nespokojenost. I v období pádů vám víra, naděje a vděčnost poskytnou cestu z temnoty. A událost, která zprvu nevypadala růžově, se stane významnou pro váš osobní růst. Byli jste stvořeni k tomu, abyste svůj život prožívali v radosti, v hojnosti a spokojenosti. Pěstujete-li si tento postoj, pak se začnou dít doslova zázraky. Začnete se usmívat na celý svět. A svět bude váš úsměv opětovat Světlo nitra Nedaří-li se vám vyjadřovat svou upřímnou vděčnost, požádejte vaši duši, ať vám v tomto pomůže. Duše je nejlepší přítel, který se o vás zajímá, neklade si podmínky, a miluje vás, ať máte jakékoliv myšlenky. Nebo jí či Bohu rovnou děkujte, že vám v tom již pomáhá. Spokojený může být jen ten, kdo dokáže být vděčný. Čím to je, že někteří lidé musí neustále dávat najevo především nespokojenost, neustále protestovat a reptat? Když ale člověk nic nepovažuje za samozřejmé a naučí se děkovat i za malé věci, najde si tak důvod ke spokojenosti. (Karel Herbst) Vděčnost nám otevírá oči, učí úctě, tvoří vztahy, zbavuje smutku, naplňuje úžasem a radostí. Vděčnost je cestou k vnitřnímu pokoji. Vděčnost je cestou k uzdravení lidí kolem nás. Vděčnost poskytuje lásce trvanlivost a svěžest. Vděčnost činí člověka lidštějším. Vděčnost je stav mysli, kterým vyjadřujete, že ačkoliv třeba zatím nemáte úplně vše, po čem toužíte, tak přesto děkujete za každou drobnost, se kterou se dennodenně nebo občas ve svém životě setkáváte. Je to díkůvzdání okolnímu světu, vesmíru a Bohu za to, že vás již v mnoha ohledech vyslyšel při vašem dřívějším volání. Jak byste měli začít? Zkuste to jednoduše. Udělejte si seznam toho, za co jste ve svém životě vděční. Začněte s tím, protože to změní vaší energii, kterou do světa šíříte, začne to měnit vaše myšlení a váš postoj. Na vše co chceme ve svém životě získat nebo vytvořit se totiž musíme dívat jako bychom to už měli. Děkujeme-li totiž za to co chceme v životě prožít (jsme vděčni), ve skutečnosti přiznáváme, že už to prožíváme. Vděčnost je potvrzením, že nás vesmír vyslyšel dřív, než jsme o něco prosili. Proto nikdy o nic neproste, ale oceňujte a děkujte. Je to, jako bychom byli připojeni na vesmírný internet a ten shromažďoval naše myšlenky, pocity, slova, činy, prosby a díky a vracel nám reálné ekvivalenty. Často si nárokujeme vše, co mají druzí V dnešní době se velmi šíří nárokování - vnitřní přesvědčení, že máme nárok na vše, co mají druzí, co vychvalují reklamní akce, nárok na všechno co chceme. Okamžitě potřebujeme všechno, co vidíme. Hned musíme uspokojit všechny své potřeby. Neumíme si počkat. Neschopnost čekat ale člověku bere schopnost něco si užít. Kde převládá pocit nárokování, tam už není žádné místo pro úžas, překvapení a následně pro vděčnost. Spokojený v životě ale dokáže být jen ten člověk, který dokáže být vděčný. Když se člověk naučí děkovat, najde si důvod ke spokojenosti Nic jsme si na svět nepřinesli a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. (1. Timoteovi 6,7 a 8) 9

Mnozí vyhlížejí nějaké velké štěstí a přehlédnou tak mnoho krásného Bůh nás obdarovává i malými radostmi, které se musíme naučit vnímat. Mnoho lidí totiž čeká na nějaké velké štěstí, a nevšimnou si, kolik pěkných a dobrých věcí ve svém životě mají. Je třeba se otevřít i běhu všedních dní, neboť i to v sobě má kousek pravého štěstí. Vděčnost nám otevírá oči i pro sebe sama Vděčnost mi otevírá oči, abych dokázal vidět i vlastní hodnotu. Není totiž zrovna snadné být vděčný i sám za sebe. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k odmítání sebe sama. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Začneme-li ale pošilhávat po tom, co nemáme, nedokážeme samozřejmě děkovat za to, co nám bylo darováno a může nám tak být odňato i to, co máme. (Ale přitom, abychom měli více, je zrovna potřeba, abychom byli vděční za to, co máme právě v tuto chvíli. Viz Bible Kdo má, tomu bude dáno, kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.) Vděčnost vyžaduje zároveň i schopnost rozloučit se s vlastními iluzemi o tom, jaký bych měl být. Teprve pak dokážu děkovat za svůj způsob myšlení, za to, co prožívám, za své tělo, které možná neodpovídá ideálu krásy, ale v němž moje duše ráda přebývá. Vděčnost mě vede k životu v souladu se sebou samým a k hluboké radosti z toho, že jsem právě takový, jaký jsem. Vděčnost proměňuje a rozjasňuje temnoty Vděčnost proměňuje můj život. Jakmile totiž někdo začne děkovat, začne hledět na život novýma očima. Albert Schweitzer radí: Cítíš-li se slabý, malátný a nešťastný, začni děkovat a hned se ti povede líp. Hledím-li totiž na svůj život s vděčností, temnoty se rozjasní a hořkost dostane jinou chuť. Vděčnost mě chrání před malomyslností a zahořklostí. Přibližuje mě k Bohu. O veselém svatém Filipu Nerim se traduje, že měl ve zvyku modlit se následující večerní modlitbu: Pane, děkuji ti, že dnes věci neproběhly tak, jak jsem si přál já, ale tak, jak jsi to chtěl ty. (V souladu s učením Véd, kdy bytost plně závisí na Nejvyšším Pánu.) Kdo se v takovém postoji dokáže podívat na uplynulý den, nehněvá se, ale všechno prožité v sobě proměňuje ve zdroj radosti a pokoje. Koloským 2,7: Nepřestávejte Bohu děkovat. Ne náhodou nás Bůh vnitřně nastavil i tak, že ke štěstí a spokojenosti mnohdy stačí, když vykonáme něco dobrého i pro druhé. Co nepoví tisíce slov a nesplatí žádný dar, řeknou šťastné oči: "Děkuji ti!" (Friedrich Reiser) Být vděčný znamená přiznat, že jsme obdrželi dobrodiní, pamatovat na ně, vyjádřit uznání slovy a pokud možno se odvděčit skutkem. (Sv. Tomáš Akvinský) Blažený, kdo uznává a přijímá jako dar, co mu osud přináší. (Liv Ullmannová) Cítím se vděčný a dlužný. (Tomáš Halík) Nejednou jsem v srdci vnímala silnou touhu mít druhé jméno, které by vyjadřovalo další smysl mého života: "Vděčnost". Ze dnů, které mi zbývají, bych chtěla učinit nepřetržité díkůvzdání. (Chiara Lubichová) Pouze vděčný člověk žije vědomě. Jenom on žije život, jen on cítí lásku, pouze on utišuje bolest, jenom on ví o Bohu. (Udo Hahn) Ježíš je nejzářnějším příkladem vděčnosti Otci. (Ugo Rocco) Darovat a poděkovat, to je jako nadechnout se a vydechnout. Je to mluva srdce, která probouzí naše tvůrčí schopnosti. (Hans Wallhof) Být vděčný je velké umění. Jako u všech umění je těžké se mu naučit. (Stefan Zweig) Vděčnost je klíčem k vyrovnanému životu. Kdybyste svůj život zasvětili vděčnosti, nemuseli byste se už nikdy zaobírat vzlety a pády. (Doreen Virtue) 10

Vyslovování vděčnosti za zázraky ve světě je jedna z nejlepších cest, jež učiní každý okamžik tvého života jedinečným. Když máš ve svém srdci vděčnost, najdeš novou ochotu dávat, takže ostatní mohou také prožívat radost, kterou cítíš ty. Přijdeš na to, že budeš chtít přispívat potřebám a přáním druhých bez toho abys očekával jakékoliv uznání. Vděčnost je hmatatelná síla. Čím více ji cítíš, tím více příčin si chceš najít, abys ji cítil. Vděčnost je zázračná síla, jako kouzelný magnet vyrábí a pak přitahuje mnohem víc, než jsi již přijal. Je jako živá energie, která pro tebe rozjasňuje cestu, aby se z tebe stalo mnohem víc, než co jsi již zažil. Vděčnost je citová odpověď lásky, která vytryskne v nitru, když někdo čelí hrůzným návrhům života. Bez neustálého potvrzování a modlitby díků a porozumění, se naše mysl stává znuděnou a naše srdce se otupuje. Stahujeme se ze světa, ve svém boji sami rezignujeme. Vděčnost je cesta, která vyvádí z těžkosti, bolesti a izolace. Je nemožné cítit starost, hněv, depresi nebo jiné negativní emoce jakéhokoliv druhu v přítomnosti pravé vděčnosti. Nádherný, sluneční den a temný, bouřlivý den se nemohou vyskytovat zároveň a v témže čase. Takže praktikování vděčnosti přeorientuje naši mysl pryč ze strachu a postaví ji před pravdu, která vyjasní všechny negace, bolesti a utrpení. Každý den nabízí důvod pro vděčnost. A my potřebujeme zahlédnout tyto zvláštní okamžiky a zapamatovat si je. Dobré zdraví, schopnost pomáhat druhým a podpora dobrých přátel, to všechno jsou důvody k vděčnosti. Nic by nemělo zůstat v životě nedoceněno. Když se vděčnost stane životní cestou, pak úspěch, štěstí a zdraví se stanou normou. Jakmile pocítíme vděčnost, všechno se změní. Může to změnit situaci, v níž cítíme smutek tak, že se ho zbavíme, a naopak více smutku a ztrát se může změnit v radost a štěstí. Naprosto stejná situace je okamžitě změněna, když na ni nahlížíme se srdcem plným vděčnosti. Hněv nemůže existovat souběžně s vděčností Hněv je velmi destruktivní emoce, protože způsobuje stres, zbytečně nutí tělo vytvářet adrenalin a tím uvádí tělo do napětí. Vy se však můžete naučit nahrazovat hněv (nebo jiné negativní emoce) vděčností a tak zjistíte, že hněv nedokáže existovat souběžně s vděčností. Představte si hlavu jako sklenici. Pokud je sklenice prázdná, což se rovná tomu, že se v ní nachází negativita, starosti apod., nemůžeme negativitu/vzduch ze sklenice nijak vyhnat. Ani sama neodejde. Je potřeba do ní nalít vodu/pozitivní myšlení, aby v ní jednoduše pro negativitu/vzduch nebylo místo. Pokud naplníme naši hlavu pozitivním myšlením, například vděčným přístupem k životu, automaticky tak blokujeme přístup pro nepříjemnosti. Neustále tedy doplňujte vděčnost do hlavy/sklenice. Takovým způsobem může vděčnost začít vytlačovat negativní emoce, které možná prožíváte. To ovšem neznamená, že byste měli vším procházet slepě a děkovat za všechno a nerozlišovat chvíle, kdy jsou namístě kritika či spravedlivý hněv. Čím častěji však dokážete nalézat vděčnost z každodenních situací, tím více bude ona aktivovat vaše vnitřní procesy léčení. Jak má člověk praktikovat vděčnost? Můžete praktikovat vděčnost každý den, každým slovem, každou myšlenkou a každým gestem. Neustále. I když máte řadu potřeb a práce, ptejte se sami sebe, komu můžete a měli byste být vděční právě teď. Prozkoumejte věci, které vzbuzují ve vašem životě vděčnost, i kdyby se z počátku mohly jevit jako bezvýznamné. Brzy se začnete automaticky cítit svižní a radostní. Vše do sebe začne zapadat a bude se lépe dařit. Ve svém životě se spíše zaměřte na hojnost, než na nedostatek. Něco o síle vděčnosti Nejde o nic éterického: jde o velmi reálný léčivý účinek, který je ve vašem těle spouštěn poté, co vyjádříte vděčnost k lidem nebo věcem kolem vás. Tento efekt může být poměřován i biochemicky, ale jeho další stránky jsou dosud mimo dosah vědeckého vyhodnocování. Konečný důsledek je ovšem nevyvratitelný: vyjádření vděčnosti iniciuje mocný léčivý efekt ve vaší mysli i v těle. 11

Kvůli čemu máte být šťastní? Zaujmout postoj vděčnosti však nebývá vždy snadné. Abyste byli schopni opravdově vyjadřovat vděčnost, vyžaduje to na vás přesměrovat se od negativních věcí na takové věci, díky nimž cítíte spokojenost. A jak již víte, je velmi jednoduché zapomenout na vděčnost za všechny ty úžasné věci, které prožíváme každodenně. Mnozí z nás, kteří žijeme v západní společnosti, máme tendence se zaměřovat na to, co nemáme. Domníváme se, že nemáme dostatek peněz, času, že nenacházíme partnera, jakého hledáme atd. A při takovémto přístupu který velmi často dominuje v našem každodenním myšlení, pokud nejsme dost opatrní míváme tendence ignorovat ty úžasné věci, které vlastníme. Takže čím lépe dokážeme udělat krok zpět a přezkoumat to, co prožíváme, co má pro nás cenu, tím více se dokážeme zaměřit na vděčnost a tím více dokážeme urychlit naše vnitřní léčení, které pak bývá důsledkem. A zde následuje krátký seznam věcí, za které v sobě možná najdete mnoho vděčnosti: Vaše zdraví. I kdyby nebylo perfektní, měli byste být vděční i za to zdraví, které máte. Vaše rodina, svoboda. Vaše inteligence, vědomí a podvědomí. Vaše vzpomínky! (Život bez vzpomínek by byl bizarní.) Sluneční světlo, příroda, jídlo, peníze. Vaše práce, obchody nebo kariéra, které jsou zdrojem vašich potřebných příjmů. Vaše zvídavost a přání učit se novým věcem. Duchovní probuzení, realizace nebo filozofie, kterou se řídíte. Pokud o tom budete přemýšlet, pak ve skutečnosti je kolem vás velmi mnoho věcí, za které můžete cítit velkou vděčnost třeba i malá úroda z vašeho truhlíku za oknem, vědomosti o zdraví, které jste nashromáždili studiem a někdy i prostý fakt, že slunce zítra skutečně zase vyjde. Vyčleňte si alespoň krátkou chvilku na to, abyste pomysleli na všechno, za co jste vděční. Možná vás i napadne věnovat pár minut na to, abyste si k tomu napsali pár poznámek do sešitu či knihy (např. Knihy vděčnosti od Rhondy Byrne). Usedněte do ústraní třeba jen na minutu denně Rád bych vás pozval, abyste se svým seznamem věcí, za které jste vděční, usedávali každodenně do ústraní třeba jen na jednu minutu. Přitom si projdete svůj seznam, vyjádříte slovy svou vděčnost a z celého srdce poděkujete za ty věci, které máte. Například si nahlas říkejte: Jsem vděčný/á za zahrádku za svým domkem a za příležitost pěstovat si i tuto malou část svého jídla. Nebo třeba: Jsem vděčný za to, že mohu dnes jít do práce, děkuji za školky, které nám hlídají naše děti. Děkuji za to, že se mi ve všem daří a že naše auto nám tak výborně slouží. Už jen pouhá jedna minuta denně ve vás vytvoří postoj vděčnosti, který prosvítí vaši náladu a pozvedne vaše každodenní prožitky, protože vám to dovoluje opakovaně soustředit pozornost na ty věci, které vás těší a dá vám to zapomenout na věci, kterými opovrhujete. A to všechno, jak jsem naznačil na začátku, bude mít za následek velmi reálné fyzické i biochemické léčivé účinky ve vašem těle. Jak se vděčnost stává sebe uzdravováním Jakákoliv energie, kterou vysíláte k někomu dalšímu, se zrcadlí současně i ve vašem vnitřním prožitku. Pokud tedy vyjadřujeme k jinému člověku nenávist nebo podobný pocit, existuje současně i část takové energie, která bývá ve stejném okamžiku vyjadřována vnitřně. Jinak řečeno: nenávidět někoho jiného znamená vystavovat sama sebe negativním účinkům své vlastní nenávisti. (Je to jako, když po někom chci hodit žhavý uhlík spálím se sám.) Ale současně také platí, že milovat někoho nebo vyjadřovat mu vděčnost vyvolává zrcadlení této pozitivní energie a ta je pak pociťována také v nás samotných. Už jen pouhý akt vyjadřování vděčnosti je tedy formou sebe uzdravování. A co je na tom všem zajímavé, říká nám 12

to i buddhismus: co se týká sebe uzdravování, pak ve skutečnosti není důležité, jakým směrem vyjádříte svou vděčnost její pozitivní zpětná vazba a účinky na vaše vlastní uzdravování ji vždy doprovází. Můžete třeba najít kámen na špinavé cestě a vyjádřit mu svou vděčnost a i v tom případě se vám za to dostane zřetelného dobrodiní. (Zřejmě proto, že i kámen byl stvořen ze stejného základu a zdroje, substance, Boha.) Skutečnost je taková, že máte možnost vyjadřovat vděčnost k jakékoliv věci nebo osobě na světě dokonce i kdyby taková vděčnost nebyla oprávněná a stále se vám dostane dobrodiní, pocházející z jejího odrazu, působící na vaše duševní i tělesné uzdravování. A to působí i tehdy, když vyjadřujete vděčnost vůči větším objektům, jako je život, Bůh nebo vesmír. Začněte tedy už dnes a znovuobjevujte věci, ke kterým můžete cítit vděčnost. Vyjadřujte tuto vděčnost buď potichu, nebo verbálně a těšte se z prožitků takovéto pozitivní energie, která je zrcadlena zpět k vám. Zdroj: http://www.celostnimedicina.cz/jak-se-sam-vylecit-behem-15-dni-12-cast-budte-vdecni.htm Víte, k čemu je vděčnost dobrá? Vděčnost je základním kamenem úspěchu. Je to velmi silná hnací síla, která říká, mám víru a chci vše, po čem toužím. Ve chvíli, kdy máte svou vizi a chcete jí podpořit, tak vděčnost je první s čím byste měli začít. Komu být vděčný? No, když na to přijde, tak je to zřejmě jedno, není potřeba říkat Milý jsem ti vděčný/á za Když na to přijde tak můžeme být vděčni Vesmíru, Universu, Bohu, věčné energii atd. Je na každém v co věří (i ateista v něco věří). Takže zkuste přestat přemýšlet nad tím, komu chcete být vděčný/á a prostě jenom buďte tomu (čemu), komu chcete. Já osobně jsem vděčný Bohu. Jak to mám praktikovat? Je na vás, jakou si zvolíte cestu. Někdo rád píše a jiný rád používá vlastní mysl. Já osobně využívám jak psaný text, tak svou mysl. Rozhodně doporučuji knihu Kouzlo od Rhondy Byrne. To je návod na vděčnosti na 28 dní a dá se opakovat neustále. Dále mám svůj deník, knihu vděčnosti (opět např. od Rhondy Byrne), kam si zapisuji svoje vděčnosti, kterou využívám také téměř každý den. Svou mysl pak používám každý den a každou chvilku. Jsem vlastně neustále vděčný. Snažím se o to. Stále dokola děkuji za vše, co mám, ale i za to, co chci. (Jako bych už to měl.) Proč být vděčný tak často? Ve chvíli, kdy po něčem toužíme, tak se nám může stát, že začneme mít pochyby. Bojíme se, zda to zvládneme, zda toho dosáhneme a další a další obavy, které si jenom dokážeme představit. Vděčnost je naopak silně pozitivní energie, která má vliv na naši náladu a vysílá naši víru v to, co chceme. (Bible: Podle své víry dostáváte. Všechno je možné tomu, kdo věří.) Pokud jsme vděčni, tak se nám rychleji dostane vše, po čem toužíme. A druhá strana je o tom, že v tu chvíli nemyslíme na nic negativního a díky tomu se udržujeme v pozitivním rozpoložení, což je důležité pro splnění našich snů. A jak být vděčný? Není potřeba za tím hledat žádnou vědu. Stačí si v hlavě opakovat: jsem vděčný/á za, Děkuji za, Děkuji Ti Bože za, dosaďte si vše, co chcete. Já jsem vděčný za svůj život, za lásku, radost, ženu, děti a další a další věci. Věřte, že je toho spousta. Jsem dokonce vděčný i za věci, které ještě v tuto chvíli nemám, ale chci je. Ať už je to k mému poslání, rodině, duchovnu, materiálním věcem, tak třeba i vůči sobě. Velmi podrobný návod naleznete ve skvělé knize Kouzlo od Rhondy Byrne. Vyzkoušejte to alespoň týden (ideálně měsíc a více) a uvidíte, jaké věci se vám začnou dít v životě. 13

Vděčnost jako životní styl Vděčnost je vlastnost člověka, který byl obdarován. Projevuje to slovy a činy. Vděčnost je tedy postoj, který se projevuje děkováním. Naopak nevděčnost se projevuje reptáním a kritizováním. Vděčnost úzce souvisí s milostí. Projevujme proto vděčnost, že přijímáme neotřesitelné království, a s ní přinášejme Bohu jemu příjemnou službu s uctivostí a bázní. (Židům 12,28) Projevujme vděčnost se dá také přeložit jako mějmež milost (Bible Kralická). Mít milost znamená totéž jako říci děkuji. Nevděčný člověk je takový, který je mimo Boží milost. Není možné být nevděčný a žít v Boží milosti. Příběh o marnotratném synu všichni pravděpodobně známe (viz. Lukáš 15,29-31). Jeden syn chtěl po svém otci, aby mu dal jeho díl dědictví. Později vše prohýřil, nakonec se k otci vrátil, prosil ho o odpuštění a chtěl se stát jeho služebníkem. Otec ho opět přijal za syna. Dal mu na ruku prsten, nechal ho obléct do nového šatu a udělal kvůli němu hostinu. Syn přijal milost stát se opět synem svého otce, i když už v to nedoufal. Měl důvod být vděčný a jistě i byl. Druhý syn reptal, že otec udělal oslavu kvůli bratrovi, který si to nezasloužil. Nebyl vděčný za to, že mohl mít vše, co měl jeho Otec. Neužíval si to. Žil v zákonictví a také se otevřel pro kritiku a hořkost. Řekl svému otci: Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem tvůj příkaz nepřestoupil, ale nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s nevěstkami, zabil jsi mu tučné tele. Otec mu řekl: Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. Měli bychom si dávat pozor, abychom byli lidmi milosti. Mnoho z nás věrně slouží svému Bohu a potřebujeme se umět i odreagovat, abychom si udrželi vděčnost a milost ve svém životě. Bůh Otec nám říká, že vše, co je jeho, je i naše. Můžeme se radovat ze svého dědictví. Jsme těmi, kteří vládnou v životě. Můžeme si užívat přítomnost našeho Otce. Otec synovi říkal, že je stále s ním. Je vidět však, že syn nějak moc společnost svého otce nevyhledával. My ale můžeme být jiní. Bůh nám bude tak blízko, jak se my k němu přiblížíme. Naučme se radovat ze svých dětí, manželství, ze všeho, co máme. Vděčnost nás do toho uvede. Vděční lidé jsou lidé pokorní, protože ví, že vše v jejich životě je z milosti Boží. Vděčnost je ukazatelem Boží bázně Člověk, který je vděčný, nedráždí Boha svým reptáním. Ví, že by tím Boha/Zdroj/Vesmír pravděpodobně jen urážel (pokud je to ovšem možné). Ve staré lidské přirozenosti je reptání, proto také král David říká v Žalmu: Dobrořeč, duše má, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal. On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci. (Žalm 103,1-2) Občas musíme říct své duši: Budeš dobrořečit a ne nad sebou brečet nebo si stěžovat! Poušť (např. neúspěch, nemoc) na nás může těžce doléhat, avšak potřebujeme dostat duši zase znovu na nohy. Řekněme naší duši: Dobrořeč duše, buď vděčná, můžeme v poušti (např. nezdaru) prolomit. Bůh nám nedá zkoušku nad naše síly. Pán pro nás toho tolik udělal. Ježíš zemřel na kříži, máme vydobytou od Ježíše svobodu od nemocí, démonů, ale i psychické uzdravení. Je za co být vděčný a je toho hrozně moc, i když si myslíme, že zrovna nemáme den, kdy se vše daří. Potřebujeme se rozhodnout, že budeme vděčni. V každé krizové situaci přichází bod zlomu, kdy se rozhodneme, jestli budeme vděčni nebo ne. Jestli se necháme udolat hříchem, negativním myšlením, nebo odoláme a situaci ovládneme. Viz opět První Mojžíšova (Genesis) 4,7: Nebudešli konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout. 14