Střední pedagogická a Střední zdravotnická škola svaté Anežky České v Odrách

Střední pedagogická a Střední zdravotnická škola svaté Anežky České v Odrách OSUDY ČESKO-NĚMECKÝCH RODIN NA ODERSKU Vedoucí práce: Mgr. Monika Badejová, Mgr. Ludmila Ondrová Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. ODRY 2011/2012

Prohlášení Prohlašujeme, že jsme projekt vypracovali kolektivně a použili jen uvedených pramenů a literatury. Poděkování Chtěli bychom poděkovat všem, kteří se nějakým způsobem zasloužili o úspěšné dokončení tohoto projektu. Poděkování patří těmto lidem: Hertě Stachové, Milanu Konrádovi, Zitě Petruskové, Elfrídě Říčánkové, Janu Jakubíkovi a Olze Fojtíkové, kteří se nebáli svěřit se svou nelehkou minulostí. Dále Sr. Iris, Mgr. Veronice Pavelkové za zprostředkování návštěv u výše jmenovaných. Děkujeme také poskytovatelům cenných archivních dokumentů, v kterých jsme nalezli mnoho nezbytných informací. Patří mezi ně Zdeněk Mateiciuc se svým soukromým archivem v Odrách, PhDr. Zdeněk Orlita, Ph.D. z Oderského muzea a pracovníci Státního okresního archivu Nový Jičín. V neposlední řadě děkujeme otci Petru Fichnovi za ubytování a duchovní podporu na faře v Budišově nad Budišovkou. Na závěr bychom chtěli poděkovat vedoucím našeho projektu - Mgr. Monice Badejové a Mgr. Ludmile Ondrové, které se o nás obětavě staraly, poskytovaly nám cenné rady.

Obsah OBSAH... 3 ÚVOD... 5 1 HISTORIE MĚSTA ODER... 6 1.1 ODERSKÝ ZÁMEK... 7 1.2 OPTIMIT... 8 1.3 BAŤA... 8 1.4 OSVOBOZENÍ ODER... 9 1.5 NĚMCI V ODRÁCH ROK 1945... 10 2 ODSUN NĚMECKÉHO OBYVATELSTVA... 11 2.1 OSIDLOVÁNÍ... 11 2.2 ORGANIZOVANÝ TRANSFER (VYSÍDLENÍ)... 11 2.3 TRANSFER PRO ODRY... 12 2.4 INTERNAČNÍ TÁBORY... 14 2.5 INTERNAČNÍ TÁBOR ODRY 1945-1946... 14 3 VÍTOVKA... 18 4 TOŠOVICE... 200 5 SITUACE ČECHŮ A NĚMCŮ NA ODERSKU PO ROCE 1989... 233 6 PRAKTICKÁ ČÁST... 244 ÚVOD DO PRAKTICKÉ ČÁSTI... 244 6.1 ZITA PETRUSKOVÁ... 255 6.2 ELFRÍDA ŘIČÁNKOVÁ... 277 6.3 MILAN KONRÁD... 300 6.4 OLGA FOJTÍKOVÁ.... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.1 6.5 JAN JAKUBÍK... 355 6.6 DOKUMENT: HERTA STACH SEDLÁČKOVÁ, PAMĚTNICE... 366 6.7 NÁVŠTĚVA STÁTNÍHO OKRESNÍHO ARCHÍVU V NOVÉM JIČÍNĚ... 38.

6.8. DOMOV DUCHODCU...40 6.9. SETKÁNÍ SE ŽÁKY NAŠÍ ŠKOLY 42 6.10. DIDAKTICKÁ LEKCE Č. 1..43 6.11. DIDAKTICKÁ LEKCE Č. 2..51 7. DOJMY STUDENTU 55 ZÁVĚR... 57 PRAMENY A LITERATURA... 59 SEZNAM PŘÍLOH:... 61

Úvod Naše práce Vám chce přiblížit problematiku českoněmeckých rodin na Odersku, seznámit Vás s osudy rodin složených z odlišných národů. Není záměrem posuzovat tuto tématiku, ale spíše se pokusit a objasnit již pozapomenutá fakta českoněmecké otázky s přihlédnutím k českoněmeckým rodinám na Odersku po roce 1945. Toto téma je pro všechny velice choulostivé, a málokdo v něm vidí světlou stránku. Naše skupina se rozhodla objasnit historii, kterou si již téměř nikdo nepamatuje. Už při prvních kontaktech s lidmi, se kterými jsme se setkali, jsme zjistili, že to nebude jednoduchý úkol. Pamětníkům není příjemné mluvit o své minulosti, a proto to nebyla snadná práce. Tato práce se nezabývá pouze osudy českoněmeckých rodin při i po odsunu, ale také událostmi související s odsunem v Odrách, historií Vítovky a Tošovicemi - okolními vesnicemi Oder, dějinami a historii obyvatel. Naše práce nestaví pouze na informacích získaných z příběhů rodin, ale také z historických knih a prací. Dále jsme se zaměřili na obecné informace o odsunu, internačním táboře a zajímavostí, které nás upoutaly v rámci historie Oder. V rámci praktické části jsme náš projekt hlavně zaměřili na možnosti využití tématu v oblasti občanské výchovy, práva, multikulturní výchovy, v rámci realizace didaktických lekcí, které svou praktičností budou prospěšné v těchto oblastech. Naší snahou bylo, aby práce neobsahovala jen historické nahlédnutí do minulosti, ale také nahlédnutí do přítomnosti a budoucnosti. 5

1 Historie města Oder Město Odry, dříve slovanská osada Vyhnanov, leží na obou březích řeky Odry. První zmínka vychází již z 12. století. Odry dnes mají přibližně 7 500 obyvatel. Přibližně 2000 obyvatel žije v přilehlých obcích Dobešov, Kaménka, Klokočůvek, Loučky, Pohoř, Tošovice, Veselí a Vítovka. 1 (Příloha č. 1 foto Oder kdysi) První páni Oder, dle zachovalých listin, byli pánové ze Šternberka. Dále bylo panství v držení pánů z Lideřova a Fulštejnu, a pak pánů ze Zvole. 2 Původně byl kraj i město pouze české. Nejprve se všichni obyvatelé živili zemědělstvím. Postupem času však začal převládat obchod a řemeslo. V Odrách se sdružovaly cechy, o čemž svědčí zachované znaky a pečetě. Byl to cech obuvnický, krejčovský, jirchářský, masařský, smíšené umění, tkalcovský, pekařský a plátenický. 3 Prvními německými přistěhovalci byli hledači drahých kovů, které si povolalo panstvo. V Odrách se hledalo zlato a stříbro. Panstvo přistěhovalce podporovalo, neboť díky zalidňování získávali finanční příjmy. Po bitvě na Bílé hoře bylo vypuzeno české panstvo, a většina protestantských obyvatel se vystěhovala. Po třicetileté válce se v kraji začal využívat hlavně německý jazyk. Germanizace Marie Terezie a Josefa II. dokončila téměř celé poněmčení Oder. Zbytek českého obyvatelstva se takovému náporu těžko bránil. 4 V 19. století byla založena dvoutřídní německá škola, později rozšířená na čtyřtřídní a pětitřídní. V roce 1878 zde byla zřízená soukromá dívčí obecná a měšťanská škola v místním klášteře. V roce 1922 již v Odrách existovalo 6 německých škol a jedna česká. 1-4 FOJTÍK, B.: Odry v minulosti a přítomnosti, s. 9-18. 6

Obětavé jednání a zákroky dospěly k tomu, že se začala stavět nová základní česká škola. Němcivyužili myšlenky stavby školy pro sebe. Chtěli konkurovat, proto taky začali stavět novou školu. 5 V roce 1903 se za nemocnicí začala stavět budova okresního soudu i s věznicí. Činnost okresního soudu byla pro nedostatek soudů pozastavena a soudní okres byl přesunut k Vítkovu, který jednou týdně úřadoval v Odrách. Město mělo svou vlastní četnickou stanici, městský úřad, notáře a advokáta. Odry byly hospodářským a průmyslovým střediskem s tradiční textilní výrobou a sídlem velkostatku. Ve městě dále byla továrna na sukno, hedvábnické zboží, vatu, obuvnické svršky a strojní řemeny. Dále pak pivovar, sladovna, lihovar, výrobna likéru a marmelád, mlýn, pekárna, výrobna sodové vody a ovocných šťáv, mlýn s pilou, mlékárna, cihelna, výrobna cementu, hotely, spořitelna, záložna, družstvo, konzum, pošta, železniční zastávku, nemocnice, chorobinec, chudobinec, lékaři, zvěrolékaři. 1.1 Oderský zámek Poprvé byly Odry označené jako město v roce 1357 za vlastnictví Alberta ze Šternberka. Jemu, nebo synovci Petrovi, pozdějšímu vlastníkovi Oder, se připisuje vybudování hradu, který byl později přestavěný na zámek. Hrad se nacházel na pravém břehu řeky Odry nedaleko kostela. V letech 1405-1416 hrad náležel Lackovi z Kravař, poté dalším z jeho rodu. Hrad byl od města oddělen příkopem a zůstal ve své stálé podobě až do doby, kdy jej dostal rod Zvolenských. Ti jej přestavěli do podoby renesančního zámku. Byla to čtyř křídlová stavba, uzavírající obdélníkový dvůr s arkádovým ochozem. V roce 1612 vzešlo poprvé označení stavby jako zámku. Po Pražanech z Bílova, kteří zámek zadlužili, padlo celé panství do dražby. V té jej odkoupil Jan Wintz, jehož rodu zámek náležel, až do doby 1716, kdy je vystřídal František Leopold Lichnovský z Voštic, a renesanční stavbu přestavěl do barokního stylu. Při přestavbě vznikla dvoupatrová budova, ke které náležel čestný dvůr. Nejcennější částí byla kaple Zvěstování Panny Marie. 5 Tamtéž, s. 21-23. 7

Původní příkop byl upraven na francouzskou zahradu, která vedla až ke straně náměstí. Zahradu od města oddělili zdí. V době 1809, kdy zámek patřil Marii Terezii Schlabrendorfové se z něj stala vojenská nemocnice. Po převzetí sestry Charloat a jejího muže byl zámek znovu upraven do podoby klasicismu. Nejpodstatnější úpravou bylo odstranění příkopu i zdi obepínající zahradu. Celé okolí zámku dostalo podobu anglického parku, později byl připojen k náměstí. Dále se vybudovala chodba pojící zámek s farou i kostelem. V roce 1945 byl zámek poškozen a následně hned opraven. Začal sloužit kulturním potřebám města. Byla zde knihovna, hudební škola, městský archiv a další. 17. 1. 1964 zámek vyhořel a následně byl odstřelen. V 70. a 80. létech 20st. byl na místě zámku vybudován Obchodní dům, kolem kterého zůstaly zbytky zámeckého parku. 6 (v přílohách č. 2 a 3 jsou snímky zámku) 1.2 Optimit Stále výraznějším podnikem se stávala továrna na výrobu gumo-textilního zboží Optimit. Původně byl závod umístěn v pronajatém domě na bývalé Školní ulici. V roce 1870 firma koupila pozemek na nynějším místě u cesty do Louček a postavila tovární budovu v gotickém slohu. Vedení závodu převzal Arnold Schafer, který výrobu gumového zboží zavedl na základě chemicko-technickém. V roce 1917 byla továrna prohlášená za válečně důležitý podnik a využívaná Němci pro válečné účely (v přílohách č, 4 6 jsou snímky Optimitu). 1.3 Baťa Dalším významným podnikem se stala firma Baťa. Prodejna byla otevřena 1. 3. 1928 v domě Karla Walzka. Po dobu války přeměnil majitel prodejnu v soukromou obuvnickou živnost. Část inventáře firmy Baťa byl v roce 1939 odvezen, část byla prodána Walzlovi. Po konci války byla prodejna znovu otevřená. Veškerý inventář firmy musel být znovu obnoven. V roce 1945 pracovalo v dílně až 15 obuvníků, většinou Němci, kteří byli v roce 1946 odsunuti. 6 MUSIL F.: Zanikléhrady, zámky a tvrze, s. 115-120. 8

1.4 Osvobození Oder Při úpadku německé moci v roce 1945 putovala německá vojska přes Odry do Opavy, kde měla zastavit postupující Rudou armádu. Hnali za sebou nakradený dobytek, protože byli hladoví a vyčerpaní. Bylo velmi zřejmé, že Němci nechtějí opustit město bez boje, byla urychleně dodělávaná obrana města. Někteří němečtí obyvatelé začali vyjednávat s veliteli, aby město bylo vydáno bez boje. Hlavní velitel Schörner odmítl a nařídil evakuaci zbytku obyvatelstva. Někteří neuposlechli rozkaz a ukryli se v okolních lesích a lomu. V neděli dne 6. května 1945 odpoledne zahájili Rusové dělostřelbu a odstřelovali město bez přestávky až do ranních hodin. Němci se museli stáhnout do lesů a v pondělí 7. května 1945 obsadila Rudá armáda město bez větších bojů. K ostřejšímu střetnutí došlo až za městem, ale i tam byli Němci brzo zahnáni. 30 hodin bojů zanechalo mnoho škod. Všechny mosty přes řeku byly zničeny při ústupu Němců. Po válce zde zbyly samé střepy, ruiny, všude se nacházely mrtvoly lidí a zvířat. Lidé si uvědomili, že musí začít pracovat. Na náměstí se sešlo 15 občanů Oder a rozdělili si práci. Každý se rozhodl pomoci v tom, čemu rozuměl. Byli povolání němečtí komunisté a antifašisté, kteří utvořili pracovní čety. Začalo se s odklizením mrtvol, sutin, s opravou elektrického vedení. Všichni pracovali bez přestávky, bez ohledu na to je-li den nebo noc. Díky tomu byla 9. května na nejdůležitějších místech voda a elektřina. Čtvrtého dne po osvobození přišla pomoc ze Spálova, byly utvořeny milice, které ihned začaly pomáhat. Největší problém byl se sháněním potravy. Veškeré jídlo se shromažďovalo do obchodu, který byl majetkem Národního výboru. Byly natištěny jednoduché potravinové lístky, na které se měly vydávat potraviny. Ale potraviny nebylo z čeho vydávat, neboť nebyly žádné zásoby a to ani v Novém Jičíně, ani v Opavě. První příděl dostaly Odry začátkem července. Zásobování se zlepšilo až v srpnu. Stavební práce stále probíhaly. Pomalu se začal zlepšovat vzhled města. Celkem bylo zjištěno, že ze 778 budov bylo 757 poškozených a jen 21 neporušených. Celkový odhad škod činil 12 milionůkčs.mimořádné výdaje spojené s koncem války po roce 1945:Oderská spořitelna vydala 107,995,95 Kčs, za opravy válečných škod 379,261,65 Kč, za výplaty pro internační tábor 557185,10 Kč aza výplaty z národního majetku 312,604,80 Kč. 9

1.5 Němci v Odrách rok 1945 V květnu roku 1945 obsadila město Odry Rudá armáda. V letních měsících tohoto roku se začalo uskutečňovat násilné vyhánění německého obyvatelstva bez jakéhokoliv podkladu. Na podzim komunistétoto vyhánění představovali jako dobrovolné odchody a urychlování vystěhování německých občanů, kterým bylo vyhověno. S sebou si směli vzít jídlo na 7 dní a zavazadla o hmotnosti 30 kg. Na tomto vyhánění se podíleli hlavně nově přistěhovaní obyvatelé silně protiněmeckého charakteru. Všem Němcům(kromě těch, kteří se v roce 1938 hlásili k československé příslušnosti) bylo odebráno československého občanství. Kvůli zásobování pak vznikla kategorie Němců,která dostávala zásoby na příděl. Později se snížila možnost sňatku s německými osobami. Platy Němců bylo možno vést jen bezhotovostně. Neměli právo volit, čí být zvoleni a byli vyjmuti z veřejných služeb. Učit německy bylo zakázáno, děti německé příslušnosti mohly chodit do školy české, alepouze v případě ověření žádosti rodičů. Němci, kteří pobývali na svobodě,byli označení bílou páskou na rukávě s písmenem N. Nemohli cestovat přes hranice a nesměli navštěvovat veřejné prostory. Slovo Němec se začalo psát s malým písmenem n. Byly stanoveny podmínky určující přidělování práce pro Němce. Pracovní povinnosti se vztahovaly na ty, kteří přišli očeskoslovenské státní občanství ve věkových kategoriích: muži od 14-60 let, ženy od 15-50 let. Po zřízení soupisu obyvatel přichystaných k vysídlení začalnárodní výbor Odry předávat soudu osoby, které se provinily proti republice. Výbor dále pokračoval konfiskacemi majetku, který poté spadal pod státní správu. Na seznamu osob k 25. 9. 1945, kterým byl majetek zabavován, bylo v Odrách 730 osob. Konfiskoval se veškerý majetek, kromě potřeb nutných k běžnému životu či majetek užívaný k zaměstnání. Majetek se nezabavoval pouze prokázaným antifašistům a občanům československé národnosti, kteří byli manžely či dětmi Němců. Cennosti převzal Národní výbor.německé evangelické a starokatolické církvi byl zabaven veškerý majetek. Těmto církvím byla také činnost ukončena. Církvi římskokatolické mohl majetek zůstat, kromě věcí německých kněží. Jim byly ponechané pouze potřeby jako knihy, nádoby a roucha. 10

2 Odsun německého obyvatelstva Odsun je nucené vysídlení Němců z ČSR, Polska a Maďarska na základě zákonného rozhodnutí Postupimské konference z 2. 8. 1945. Pro oblast Moravy a Slezska se to týkalo hlavně německé národnosti. V českém prostředí se to potvrdilo dekretem prezidenta Edvarda Beneše. V rámci odsunu proběhly dvě fáze- spontánní a připravená. První fáze je nazývána v odborných publikacích a dokumentech jako divoký odsun, ten bývá odsuzován pro uplatňování principu kolektivní viny, přesto je všeobecně považován za nezvratitelný historický fakt. Druhá fáze již byla organizována státními orgány. V českém Slezsku a na přilehlém územímoravy žilo podle sčítání lidu z roku 1930 přes 320 000 Němců. Většina z nich (přes 250 000) byla v letech 1946-1947 vystěhována do pozdější Spolkové republiky Německa. Násilně při odsunu zahynulo asi 5600 osob a na jeho následky více než 13 000 Němců (tyto čísla nejsou plně spolehlivé, z důvodu neúplnosti v archivních materiálech o divokém odsunu. Dokumenty z tohoto období byly skartovány mezi lety 1946-1948). 2.1 Osidlování Roku 1945 začalo osidlování Oder. Mnoho občanů poslechlo výzvy z rozhlasu a odešlo do pohraničí. Lidé začali chodit po stovkách, aby pomohli vybudovat nové město. Koncem roku byly Odry už skoro celé osídlené. Část nových občanů pracovala v Optimitu, zbytek pracoval v zemědělství, živnostnictví a ve státní správě. 2.2 Organizovaný transfer (vysídlení) Organizovaný transfer zahrnoval podmínky, kterými se museli řídit němečtí občané a občané, kteří se hlásili k německé národnosti. Podmínky pro vysídlení se nevztahovaly na: 1) Příslušníky čs. vojenských jednotek německé národnosti, pokud nebylo úředně dáno, že se jim československé státní občanství nezachovává 2) Osoby, které prokázaly, že si podaly do 10. 2 1946 žádost o zachování čs. státního občanství, pokud bylo schváleno 11

3) Manželky i nezletilé děti čs. státních občanů, pokud požádaly o vrácení čs. Státního občanství 4) Němce, kteří ve v době ohrožení republiky přihlásili v úředním hlášení za Čechy nebo Slováky 5) Děti do 14 let úplně osiřelé 6) Osoby přes 55 let, které se po dobu okupace chovaly slušně, nezávadně 7) Prokazatelné antifašisty. 7 Nejdříve měly být odsunuty osoby, které představovaly nebezpečí, a také osoby z míst, ve kterých byl zaznamenán průbojný charakter. Dále měly následovat osoby z oblastí osídlené převahou slovanského obyvatelstva a ze zemědělských a průmyslových zón. Zaměstnanci německé národnosti,tzv. nepostradatelní specialisté a odborníci byli zařazeni k odsunu až později. 2.3 Transfer pro Odry Transfer pro Odry byl z důvodu velkého počtu německých obyvatel proveden urychleně.v únoru Okresní národní výbor vopavě,sdělil Němcům datum transferu. Z Oder mělo být 25. 2. 1946 odsunuto 3288 osob, z toho 216 zůstalo, aby byli postavení před soud. Sedm dní před vysídlením byli Němci umístěni do sběrného střediska. Zde se také prováděly poslední kontroly německého obyvatelstva (vážení zavazadel, které mohly mít hmotnost jen 30 kg). Němcům bylo na základě přepravního listu přiděleno místo, kam odejdou (americká nebo sovětská zóna v Německu). Transfer trval od dubna do října 1946. Z Oder bylo vypraveno 11 transportů.(přílohy tabulka č. 16 čísla transportů a počet vysídlených) Pokud se stalo, že měl být někdo vysídlen a zároveň trestněstíhán, řešilo se přednostně stíhání a odsun až později.v těchto dobách se začíná objevovat problém nedostatku pracovních sil, který vysídlování komplikoval a pozastavoval. Někteří Němci proto byli posílání na různá pracovní místa. Němci (antifašisté), kteří veřejně vystupovali proti nacismu, měli být z vysídlovacích opatření vyjmuti. Za antifašisty se považovali ti, kterým bylo uděleno české státní občanství a dále ti, kteří: 7 CIBULKA, J.: Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948. s. 50. 12

1) byli vězněni z politických či rasových důvodů, nebo byli pro věrnost republice pronásledováni 2) vedli během okupace a před ní boj proti nacismu a za ČSR 3) byli příslušníky čs. nebo spojeneckých vojsk, partyzánských oddílů, nebo byli v jejich službách 4) nebyli členy nacistických organizací, přesto, že k tomu byli nuceni. 8 Tito antifašisté se směli rozhodnout,zda se chtějí do Německa odstěhovat. Nebyli dáni na nucené práce a zásobování potravin probíhalo jako u Čechů.Podle vlády však i antifašistéměli opustit republiku.: Prohlášení komunisty Bárty z hlediska bezpečnosti státu je lepší vyvézt deset nevinných, než si ponechat jednoho zarytého nepřítele. Tak i přes dobrovolnost o rozhodnutí vystěhování, někteří museli ze země odejít. Antifašisté si mohli odvést aspoň částečný majetek, ale musely zde zůstat: 1) Cenné předměty (kovy, šperky předměty uměleckého, kulturními charakteru, sbírky známek ) 2) Lékařské přístroje, léky motorová vozidla 3) Počítací a rozmnožovací stroje 4) Domácí a užitkové zvířectvo 5) Potraviny (s sebou pro vlastní potřebu na 14 dní) 6) Zbraně, střelivo, listiny historického významu Přeprava se od převozu běžných Němců také lišila. Nakonec se uskutečnily 3 transporty. Na Odersku se vyskytoval velký počet smíšených manželství. Podle dekretu se vdané ženy a nezletilé děti smíšených rodin hodnotily zvlášť a neplatily pro ně vysídlovací podmínky. Německé manželky mohly žádat o státní občanství ČSR, kterým se vyjmuly z opatření proti Němcům. Pokud se o občanství přihlásily do 10. 2 1946, bylo jim vyhověno. České manželky Němců se situovaly jinak. Bylo s nimi zacházeno jako s Němkami. Situace se hodnotila podle toho, zda zůstala za okupace Češkou, nebo se hlásila k německé národnosti. 8 Tamtéž, s. 52. 13

Vláda, protože nechtěla umísťovat Čechy do transportů, navrhovala, aby se smíšené rodiny rozváděly. I tak, ale kvůli okolnostem, některé manželky Češky musely zemi opouštět.(příloha tabulky č. 17 Smíšená manželství v okolí Oder) 2.4 Internační tábory Internační tábor neboli později Internační a pracovní středisko bylo zařízení pro osoby šetřené z trestných přestupků. Později tento tábor účinkoval, jako sběrné či pracovní střediskopro soustřeďování Němců a kolaborantů, kteří byli později přichystáni na odsun. Protože věznice byly přeplněny zajištěnými nacisty a kolaboranty, byli často i vyšetřovanci mimořádných lidových soudů umisťováni v internačních táborech, postupně pak předáváni věznicím. Internovaní pracovali buď uvnitř tábora, nebo na pracích veřejně prospěšných za odměnu, z níž si platili pobyt a stravu. Kolem celého tábora vedl ostnatý, drátěný plot a u vchodu byla strážnice. Počet internovaných se každý měsíc evidoval.správu tábora vedl velitel, který podléhal zemskému veliteli. Velitelé střediska byli později souzeni, z důvodu přestupků a zločinů, které byly páchány a zjištěny na lidech umístěných v tomto zařízení.koncem roku 1946 byla internační střediska likvidována, chovanci předáni do věznic nebo do sběrných středisek pro odsun. 9 2.5 Internační tábor Odry 1945-1946 Po osvobození z nacistické okupace byly na Opavsku zřizovány internační tábory v sídle sousedních okresů v Opavě, Odrách a ve Vítkově. Dozor nad táborem převzali příslušníci SNB, tím byl vyřešen kompetenční spor mezi Státní národní bezpečností a Okresním národním výborem o správu a dozor nad tábory. Vybavení tábora bylo při nejmenším nevyhovující. Dalším nedostatkem střediska byla nekvalitní strava. Vše napovídalo špatnému zdravotnímu stavu internovaných. Zprávy z nemocnice v Odrách také zaznamenávají případy, které dokazují násilnosti praktikované na Němcích (např. průstřel lebky z 26. 9. 1945), ale ve zprávě z tábora, nebyly o střelbě na obyvatele žádné zmínky. 10 Internovaní Němci byli rozděleni do sedmi tříd: 9-10 fond Internační tábor Odry, archiv Nový Jičín 14

1) Odkomandovaní 2) Internovaní, kteří se mimo tábor stravují a mimo něj i nocují 3) Internovaní, kteří se mimo tábor stravují, ale nocují v něm 4) Internovaní, kteří pracují mimo tábor, stravují se v táboře 5) Internovaní pobývající v nemocnici 6) Internovaní nemocní, kteří jsou v táboře a stravují se v něm 7) Internovaní pracující v táboře a stravující se také v táboře. 11 Mnozí byli posíláni na práci na různá místa (Jakubčovice, Spálov, Hynčice). Pracovali v zemědělství, kamenolomech, železárnách, ženy měly na starost práce v lese, draní peří, umývání oken, a práci ve firmách. Všichni měli průkazy, do kterých se vpisovala pracovní doba. Na základě těchto průkazů je zjištěno, že pracovní předpisy byly porušovány a to hlavně v rozsahu délky pracovních dob. Neschopným práce pak byla udělena svoboda a byli převáženi do Německa. Internovaní muži posílali své rodině na svobodě vydělané peníze. K 24. 11.1945 žilo v táboře přes 900 Němců. Internační tábor si vedl přesnou dvojjazyčnou evidenci osob, jejich práci, seznam jejich majetku a osobní listy. Nejzajímavějším příkladem je seznam internovaných s uvedeným povoláním, popřípadě i členstvím v německé organizaci NSDAP a dalších německých organizací - 535 jmen žen a z toho 170 v NSDAP, 391 jmen mužů a z toho 200 v NSDAP. Byl také vypracován pracovní řád a evidence strážných. Finanční ohodnocení strážných se pohybovalo v rozmezí od 250 do 3000 Kčs. Tábor si vedl i pravidelné hlášení strážných. Denní hlášení strážných obsahovala strohá vyjádření k popisu dne a opakující se informace o dozoru nad vězni při různých pracích vně i uvnitř města. Příklady denních hlášení 12 1. hlášení 6. 6. 1945 vše v pořádku. 11 CIBULKA, J.: Situace Německých obyvatel Oderska v letech 1945-1948. s. 33., 12 Fond internační tábor Odry, zápisy hlášení 15

2. hlášení 7. 6. 1945 ve 2 hodiny ráno byli zadrženi dva civilisté (Polské národnosti), poněvadž znásilnili 16tiletou dívku a byli předáni ruskému velitelství. 4. hlášení 9. 3. 1945 hlavní hlídka byla upozorněna civilistou na dělový granát na koupališti. Byl zneškodněn odstřelením. 5. hlášení 10. 6. 1945 v 15. hodin hlásil Ruský důstojník, že jim byla cestou z Fulneku do Oder prostřílena benzinová cisterna a žádal o hledání pachatele. Jelikož jeho údaje byly značně nejasné, nebylo možné po pachateli pátrat. 8. a 9. hlášení 13-14. 6. 1945 Rudá armáda prochází městem, zesíleny hlídky ve dne i v noci. 11. hlášení z 16. 6. 1945 Za továrnou Optimit byl zakopán jeden pošlý kůň. Dva ze tří ukradených koní v Jakubčovicích byli zabaveni v Dobešově a vráceni majiteli v Jakubčovicích. 12. hlášení ze 17. 6. 1945 Hlášeno plenění Ruských vojáku, na místo vyslána ruská hlídka, která nahlásila, že vojáci utekli s ukradenými věcmi. 14. hlášení t 19. 6. 1945 Strážník Žitník František potrestán 1 týdnem kasárenského vězení. Při pochůzce městem seděl a bavil se s civilními osobami. 23. hlášení z 28. 6. 1945 Zneškodnění většího množství min a dělových nábojů. Hlášení většího počtu dělových nábojů na lesní cestě, vedle statku v Odrách. Začátkem roku 1946 se režimtábora upravil podle nových pravidel. Úprava obnášela: 1) Vykání Němcům 2) Výplaty za jeden den činily 2 Kč. 3) Pracovní doba měla 8 hodin denně s poledními pauzami. Při začátcích odsunu se pracovní středisko stalo sběrným střediskem. Někteří internování byli přesunuti do střediska v Opavě, jiní do Vítkova a ostatní byli propuštěni, nebo odsunuti. 13 13 Tamtéž, s. 29-37, fond Internační Tábor Odry, archiv Nový Jičín 16

2.6 Statistické údaje o počtu obyvatel na Odersku Statistické údaje o počtu obyvatel na Odersku jsme čerpali z údajů místního kronikáře Grygara a jeho poznámek (Poznámky kronikáře). Tabulky (přílohy č. 20 23)obsahují počty obyvatel z let 1869-1948. Není to přehled pouze českého, ale také německého, rakouského a jiného obyvatelstva. V příloze číslo 20 je zapsán počet domů a celkový počet obyvatelv roce 1869 a 1950. Příloha č. 21 zahrnuje statistiky počtu obyvatel, ve kterých byly uvedeny také děti do 14 let, z čehož vyplývá, že osoba starší 14ti let byla považována za dospělou. Roku 1948 se v Odrách nacházeli také Rakušané. Zajímavostí bylo, že sčítání probíhalo každý měsíc. V příloze číslo 22 nás zaujalo, že v roce 1947 počet českého obyvatelstva rychle stoupal, zatím co počet německého a rakouského obyvatelstva zůstal téměřnezměněn. Je to důsledek odsunu německého obyvatelstva a přísunu nových obyvatel českého a slovenského původu. Příloha číslo 23 obsahuje sčítání obyvatel. Je zde patrné, že české obyvatelstvo stoupalo, zatím co německé obyvatelstvo klesalo, což bylo způsobeno odsunem. V roce 1948 se Odry staly plně komunistickým městem a německá otázka se přestala řešit. Obyvatelstvo bylo povětšinou českého původu. 17

3Vítovka Vítovka je ves v sousedství Oder s plochou 188ha. Do roku 1949 se nazývala Vitberk, poté Vítovka, německy Werdenberg. Vítovka má ve znaku koně, který skáče přes potok. Byla založena hrabětem Gottliebem Lichnovským v roce 1773. Původně bylo postaveno 24 domů a hostinec. Ten měl nakázáno podávat pouze místní pálenky a produkty. Koncem 18. století si osadníci začali stěžovat u Krajského úřadu. Chtěli prodávat pivo z okolních pivnic, ale bylo povoleno prodávat pouze vlastní. Soud tedy rozhodl: bude-li do vsi přivezeno pivo, musí se zaplatit odškodné 25 dukátů pod hrozbou exekuce. Vítovka původně spadala pod Tošovice, osamostatnila se v roce 1867. Roku 1912 byla dostavěna jednotřídka, která spolupracovala se školou v Loučkách a následně se roku 1914 osamostatnila. Po roce 1918 se ve vsi také nacházela česká menšina, do té doby byla obec zcela německá. V roce 1930 byla obec připojena k Odrám. Obec byla osvobozena dne 6. 5. 1945 Rudou armádou v 11 hodin dopoledne.v závěrečných bojích nebyly způsobené větší škody. Do obce dopadlo celkem 14 dělostřeleckých granátů. Ihned po osvobození se ujala vedení obce správní komise a řídila všechny záležitosti obce do konce roku 1945. Německé obyvatelstvo bylo vysídleno. První noví obyvatelé se nastěhovali v červenci 1945 ze Slovácka, Valašska, částečně ze Spálova a několik ze Slovenska. Soukromí zemědělci měli v 50. letech 20. století jen 31 ha orné půdy, zbytek patřil JZD. Místní národní výbor byl ustanoven v únoru 1946. Do roku 1954 se zde vystřídalo 5 předsedů. Všichni se snažili pracovat podle svých sil a schopností pro obnovu a zvelebení obce. Rada MNV měla pouze tři členy, protože počet obyvatel byl menší než 200. Byla opravena škola, zbrojnice i cesty. Bylo zřízeno hřiště a koupaliště. Od 1. ledna 1963 byla obec Vítovka sloučena jako osada s obcí Odry v jeden katastrální celek s označením Odry-osada Vítovka. 18

Archivní materiál z obce Vítovka byl většinou zničen v roce 1946. Zachovaly se jen trosky. Obecné informace o obyvatelích z let 1880-1950 se nacházejí v přílozeč. 18. 14 14 Fond Místní národní výbor Vítovka 1945-1962, archiv Nový Jičín 19

4Tošovice Tošovice jsou malou, původně německou vesnicí v sousedství Oder, s plochou 772ha. Jsouvzpomínkou na šlechtice Tase. Německy se Tošovice nazývaly Taschendorf. V roce 1374 Albert ze Šternberka osvobodil vesnice, které patřily Oderskému panství od práva úmrtí, což znamenalo, že oderští měšťané mohli odkazovat majetek příbuzným (rychtářů se to netýkalo). V roce 1548 byl v Tošovicích rychtářem Hans Schuster.V roce 1571 se v Odrách projednávaly stížnosti vesnic, které patřily k Oderskému panství. Tošovice si stěžovaly na robotu ve dvoře, v Loučkách a na nových pozemcích. Nejvýznamnější a zároveň nejstarší památkou v Tošovicích je kostel. Další významnou památkou je tošovický mlýn, který ležel na Kamenném potoku a patřil rychtě.před rokem 1806 se vyučovalo v dřevěné pastýřské chatě. V témž roce byla postavena školní budova a pak v roce 1910 nová škola. V 17. století došlo k nepokojům zemědělců, kvůli robotám. Spory ukončeny dohodou. Robota vyměněna za plat. Koncem 19. století byli starosty obce Herzmanští. Jeden ze starostů kandidoval do říšské rady, za Opavský a Krnovský okres. Obec byla osvobozena Rudou armádou dne 5. května 1945. Při bojích padlo 17 vojáků: 8rudoarmějců a 9 Němců. Rudoarmějci byli pochováni na různých místech v Tošovicích (hřbitov, zahrady, statky). Všechny ostatkybyly podějiodvezeny na ústřední hřbitov do Opavy. Němci byli pochováni na velkostatku za stájemi. Škody na majetcích a budovách byly poměrně malé. Několik budov bylo poškozeno dělovými granáty, střechy byly poškozeny téměř všechny. Noví osídlenci byli Valaši a obyvatelé zlipníka nad Bečvou. Většina pracovala v zemědělství a část v průmyslovém podniku Optimit a Romo. Místní národní výbor byl ustanoven 10. února 1946. Předsedou se stal Ladislav Hrček ze strany KSČ. Nové zbytky archivního materiálu se našly na půdě hasičského skladiště. Tabulka počtu obyvatel a domů v těchto letech obsahuje příloha č. 19. 20