Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy. Magisterská diplomová práce Bc. Lucie Nováková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Magisterská diplomová práce 2014 Bc. Lucie Nováková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Srovnávací a uměnovědná studia Bc. Lucie Nováková Skupina výtvarných umělců v Brně Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Helena Maňasová Hradská, Ph.D. 2014

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Bc. Lucie Nováková

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce paní Mgr. Heleně Maňasové Hradské, Ph.D. za pomoc a cenné rady při psaní práce. Děkuji také pracovnici Archivu města Brna paní PhDr. Haně Jordánkové za zpřístupnění archivu.

Obsah Úvod... 1 1 Situace v Československu mezi světovými válkami... 4 2 Kulturně-historický kontext Brna mezi světovými válkami... 5 3 Vývoj uměleckých spolků v Brně... 9 4 Skupina výtvarných umělců v Brně... 15 4.1 Členové spolku... 15 4.2 Organizace a chod spolku... 19 5 Výstavy Skupiny výtvarných umělců v Brně a jejich recepce v dobovém tisku... 31 6 Spolupráce Skupiny výtvarných umělců s ostatními organizacemi... 46 Závěr... 54 Resumé... 57 Použitá literatura... 58 Obrazová příloha... 64

Úvod Předmětem předkládané práce je Skupina výtvarných umělců v Brně, spadající do období mezi světovými válkami. Tento umělecký spolek byl založen 10. prosince 1922 umělci, kteří vystoupili z Klubu výtvarných umělců Aleš, protože nebyli spokojeni s vedením klubu. Zaměřili se na moderní umění oproti konzervativním členům KVU Aleš. Mezi členy byli nejen malíři, sochaři a architekti, ale také historici umění a milovníci umění. Skupina se za své existence potýkala nejen s finančními potížemi a absencí vlastních výstavních prostor, ale také se skeptickým obecenstvem, které nebylo zcela připraveno na obrodu umění. Kromě vlastní výstavní činnosti, kdy pořádala výroční výstavy prací svých členů, zprostředkovávala pomocí dalších výstav jiné moderně orientované umělce z Československa i zahraničí, pořádala přednášky o umění, vydávala publikace o svých členech a v plánu měla i vydávat vlastní časopis. Dosud se badatelé zabývali Skupinou jen v obecnějším měřítku, jako součást jiného tématu. Výjimkou je pouze článek Hany Karkanové a Kateřiny Svobodové publikovaný v Bulletinu Moravské galerie v Brně č. 49 z roku 1993, 1 ve kterém se autorky pokusily sestavit základní charakteristiku Skupiny od jejího počátku až do zániku a sestavit seznam členů a výstav. Primárním pramenem, ze kterého práce čerpá, je dokumentace uložená v Archivu města Brna ve fondu R 39 Brněnské umělecké spolky. Ke Skupině jsou zde uloženy jak zápisy ze schůzí, tak i korespondence, katalogy výstav a účty. Zápisy ze schůzí jsou tu zastoupeny již od roku 1922, kdežto dopisy a ostatní dokumentace až od roku 1933. Archivní fond nebyl dosud řádně uspořádán a zveřejněn, proto jsem k některým částem neměla přístup. Částečné informace lze také nalézt v Moravském zemském archivu ve fondu B 26 Policejní ředitelství Brno. K dalším známým pramenům patří kniha Moderní výtvarné umění na Moravě, deset let Skupiny výtvarných umělců v Brně 2 od Jaroslava B. Svrčka, který byl členem Skupiny. Tato publikace byla vydána v roce 1933 jako členská prémie Skupiny a původně měla pojednávat nejen o moderním umění na Moravě a Skupině, ale měla 1 Karkanová, Hana Svobodová, Kateřina. Skupina výtvarných umělců v Brně. In Bulletin Moravské galerie v Brně 49. Brno: Moravská galerie, 1993, s. 57-72. 2 Svrček, Jaroslav B. Moderní výtvarné umění na Moravě: deset let Skupiny výtvarných umělců v Brně. Brno: Skupina výtvarných umělců v Brně, 1933. 1

také obsahovat příspěvky členů. Z finančních důvodů však nakonec byla vydána jen část. V první části knihy Výtvarné umění v Brně po převratě nás Svrček seznamuje s vývojem umění, od Klubu přátel umění přes Klub výtvarných umělců Aleš a Kolibu až ke Skupině výtvarných umělců v Brně. Další část knihy je věnována medailonkům malířů a sochařů, kteří byli členy Skupiny, přičemž poslední část je věnována brněnské architektuře. Klub výtvarných umělců Aleš vydal v roce 1938 knížku Výtvarná práce moravských umělců ve 20. roce republiky k dvacátému výročí založení spolku 3. V obou publikacích je zdůrazněno špatné prostředí pro rozvoj moderního umění v Brně. Hned v úvodu druhé publikace je Brnu vyčítána absence českého domu umělců, malá péče a pozornost, kterou by věnovalo potřebám výtvarníků a uměleckým výstavám, včetně nákupů uměleckých děl pro galerie. Publikace je tvořena krátkými příspěvky a vzpomínkami na počátky výtvarného života v Brně od členů KVU Aleš a jejich přátel. Recenze výstav, tiskové zprávy Skupiny a informace o jednotlivých umělcích byly také zveřejňovány v dobovém tisku, jako například v Lidových novinách, časopisech Index, Horizont, Akord, Host a dalších. Ke Klubu výtvarných umělců Aleš publikovaly Hana Karkanová a Kateřina Svobodová článek v příloze Bulletinu Moravské galerie č. 56 z roku 2000. 4 V článku autorky přehledně představily spolek a sestavily seznam členů a výstav. Informace k oběma uskupením můžeme nalézt také v katalozích výstav 90 let Domu umění v Brně a 100 let Domu umění v Brně. V prvním katalogu najdeme hned několik kapitol, které jsou pro tuto práci přínosné, jako například kapitola Roberta Janáse Mährischer Kunstverein dějiny spolku v letech 1882-1945, 5 kde je objasněn počátek výtvarných spolků na Moravě, dále kapitola Hany Karkanové a Kateřiny Svobodové České výtvarné spolky v Brně a Künstlerhaus / Dům umění v 1. polovině 20. století, 6 která zmiňuje výstavy brněnských spolků v Domě umělců. Druhý zmíněný katalog doplňuje ten o deset let starší. Kapitola Jana Sedláka Dům umělců a Dům umění na pozadí 3 Podešva, František. Výtvarná práce moravských umělců ve 20. roce republiky k dvacátému výročí založení spolku. Brno-Praha: Klub výtvarných umělců Aleš, 1938. 4 Karkanová, Hana Svobodová, Kateřina. Klub výtvarných umělců Aleš. In Bulletin Moravské galerie v Brně 56. Brno: Moravská galerie, 2000. 5 Janás, Robert. Mährischer Kunstverein dějiny spolku v letech 1882-1945. In Vránová, Jana (ed.) 90 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2000. 6 Karkanová, Hana Svobodová, Kateřina. České výtvarné spolky v Brně a Künstlerhaus / Dům umění v 1. polovině 20. Století. In Vránová, Jana (ed.) 90 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2000. 2

výtvarného a architektonického dění Brna 7 je přehledem výstavní činnosti německých a českých spolků v Domě umělců, doplněná o architektonický vývoj v Brně. Materiálů k německým výtvarným spolkům v Brně je pomálu, protože Německý dům i Dům umělců byly na konci 2. světové války poničeny bombardováním a většina materiálů se nedochovala. 8 O povaze německé kultury v Brně v meziválečném období se můžeme dozvědět více informací v článku Jitky Sedlářové v Bulletinu Moravské galerie v Brně 9 nebo také v již zmiňovaných publikacích 90 let Domu umění a 100 let Domu umění. Doplňující literaturou byly především studie ve sbornících Brno v minulosti a dnes. Tato práce si klade za cíl sebrání detailních faktů k fungování a organizaci Skupiny výtvarných umělců v Brně a pozorování jejího propojení s ostatními organizacemi kulturního Brna, kterými byly nejen další umělecké spolky, ale také redakce časopisů, jako například Index, Lidové noviny a další. Po krátkém historickém úvodu, ve kterém popisuji situaci v Československu po 1. světové válce následuje kapitola zabývající se kulturně-historickým kontextem Brna v meziválečném období. V této kapitole se snažím vystihnout změnu poměrů ve městě způsobenou vznikem samostatného státu, dále pak česko-německé vztahy a krátce také umělecký vývoj Brna. Ve třetí kapitole se zabývám vývojem uměleckých spolků v Brně, které vznikaly již od počátku 19. století, a rozlišuji je na německé a české spolky. V následující kapitole se nejdříve zaměřuji na členy Skupiny výtvarných umělců v Brně, poté na její fungování a organizaci. V páté kapitole se zabývám výstavami a jejich recenzemi v dobovém tisku. V poslední kapitole se snažím nastínit spolupráci s jinými spolky, ať již brněnskými, jako byl například Klub výtvarných umělců Aleš, tak také mimobrněnskými spolky, jako byl SVU Mánes, které se Skupinou spolupracovaly na pořádání výstav. Snažím se také zjistit provázanost s dobovým tiskem. V práci budou použity u německých spolků české názvy, přičemž při první zmínce v textu je německý název uveden vždy v závorce. 7 Sedlák, Jan. Dům umělců a Dům umění na pozadí výtvarného a architektonického dění Brna. In Slavíček, Lubomír Vránová, Jana (eds.). 100 let Domu umění. Brno: Dům umění města Brna, 2010. 8 Sedlák, Jan. Dům umělců a Dům umění na pozadí výtvarného a architektonického dění Brna. In Slavíček, Lubomír Vránová, Jana (ed.) 100 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2010, s. 37. 9 Sedlářová, Jitka. Německá kultura v Brně 1918-1938. In Bulletin Moravské galerie v Brně 49. Brno: Moravský galerie, 1993. 3

1 Situace v Československu mezi světovými válkami Rozpad Rakousko-Uherské monarchie měl za následek vznik samostatného Československého státu, který byl vyhlášen v Praze Národním výborem 28. října 1918. Na Moravě byl vznik vyhlášen o den později. Zpočátku zůstaly v platnosti staré zemské a říšské zákony a všechny úřady byly podřízeny Národnímu výboru. 13. listopadu se sešel národní výbor a prohlásil se za Revoluční národní shromáždění jako nejvyšší zákonodárný orgán československého státu. 14. listopadu byla zvolena první vláda v čele s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. 10 Nově vzniklý stát se musel vzpamatovat z morálních, ekonomických a politických následků první světové války, ale současně zažil éru bouřlivého rozvoje, budování nových poměrů a hospodářského optimismu. Bylo potřeba provést měnovou reformu, došlo ke zdražení potravin, ale mzdy byly podprůměrné. Republika se potýkala také s nedostatkem surovin, velkou nezaměstnaností a úpadkem mravnosti. Byl schválen zákon o státní podpoře v nezaměstnanosti. V Československu byly také zastoupeny početné národnostní menšiny. Vedle německé menšiny také židovská či maďarská. Od poloviny dvacátých let docházelo k hospodářskému růstu a snižování nezaměstnanosti. Do pozitivního vývoje zasáhla ovšem velká hospodářská krize v letech 1930-1934. Od nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 se začaly vyostřovat národnostní spory a vnikla Sudetoněmecká strana. 18. prosince 1935 byl novým prezidentem zvolen Edvard Beneš. 13. března 1938 došlo k připojení Rakouska k Německu, které mělo pro Československo neblahé následky. 22. září 1938 přijala Hodžova vláda s Benešem podmínky německého ultimáta a podstoupila část pohraničí. Poté následovalo jmenování nové vlády a vyhlášení úplné mobilizace. 29. září podepsaly čtyři velmoci Mnichovskou dohodu a o den později oznámily její výsledky československé vládě, která je přijala. V březnu 1939 došlo k německé vojenské okupaci Čech a Moravy a následnému vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. 1. záři vypukla druhá světová válka, když bylo napadeno Polsko nacistickým Německem. 10 Kárník, Zdeněk. Malé dějiny Československé (1867-1939). Praha: Dokořán, 2008, s. 41-45. 4

2 Kulturně-historický kontext Brna mezi světovými válkami Před rozpadem Rakouska-Uherska bylo Brno vnímáno jako předměstí Vídně nebo také označováno jako rakouský Manchester. To se však po vzniku samostatné Československé republiky změnilo. Z provinčního města se Brno proměnilo ve druhé největší město republiky a hlavní město země Moravskoslezské. Stalo se politickosprávním, hospodářským a kulturním centrem Moravy. Byly zde umístěny nové úřady a Nejvyšší soud republiky. 6. listopadu 1918 došlo k předání brněnské radnice z německých rukou do českých. Zápas o zřízení druhé české univerzity byl dovršen 28. ledna 1919, kdy byla založena Masarykova univerzita se čtyřmi fakultami. Dále zde byla založena Vysoká škola zemědělská, zvěrolékařská a lesnická. Česká opera se nastěhovala do divadelní budovy Na Hradbách (dnešní Mahenovo divadlo), přičemž Němcům byly vyhrazeny dva dny v týdnu. Mohl se začít svobodně rozvíjet český kulturní a umělecký život. Politické a národnostní změny se projevily také v hospodářské oblasti. Z hlediska průmyslu strojírenství postupně nahradilo ve vedoucím postavení textilní průmysl, který byl hlavním odvětvím za Rakouska- Uherska. 11 Politický vývoj byl výrazem třídních a sociálních bojů o nové uspořádání společnosti. Probíhaly zde boje proletariátu proti buržoazii a kapitalistické vládě. Povstání dělnické třídy v Oslavanech v prosinci 1920 skončilo porážkou proletariátu. Byla ustavena Komunistická strana Československa, která byla od roku 1929 vedená Klementem Gottwaldem. Ve volbách v roce 1928 zvítězili národní socialisté, kteří zvolili starostou Karla Tomeše. 12 Dalším významným politickým hnutím byly fašistické organizace vznikající již od roku 1924, které získali stabilní politický vliv po volbách v roce 1935. 13 Brno také zasáhla světová hospodářská krize, která zde vyvrcholila v roce 1936 a přinesla patnáct tisíc nezaměstnaných. Byly vydávány tzv. žebračenky, což byly poukázky na potraviny v hodnotě deseti korun. Městská rada společně se zastupitelstvem iniciovaly vznik Ústředního komitétu pro péči o nezaměstnané v Brně, který se nezaměstnaným snažil zprostředkovat alespoň příležitostnou práci. 14 11 Dřímal, Jaroslav Peša, Václav. Dějiny města Brna 2. Brno: Blok, 1973, s. 95. 12 Ibid., s. 93. 13 Ibid., s. 109. 14 Ibid., s. 98-99. 5

Svou činnost zahájila Levá fronta, která byla organizací českých levicově orientovaných intelektuálů, a Svaz přátel SSSR. Ve třicátých letech jsou také organizovány velké protifašistické demonstrace a po připojení Rakouska k nacistické Třetí říši se zvedla mohutná vlna antifašistického odporu. Od počátku roku 1934 emigrují do Brna rakouští sociální demokraté. 15 V 19. století bylo Brno často vnímáno jako německé město a politický život byl charakterizován bojem mezi Čechy a Němci. Národnostní a politické boje v Brně se netýkaly jen školství. Vedly se také v jazykové a kulturní oblasti, zasahovaly do hospodářské sféry v podobě podpory anebo bojkotu politicky a národně angažovaných obchodníků a živnostníků, byly provázeny trvalým hnutím dělnictva za vyšší mzdy, za zkrácení pracovní doby, proti drahotě a militarismu. 16 Rok 1918 vyvolal v Brně vlnu českého nacionalismu, došlo ke stržení sousoší Josefa II. před Německým domem a odstranění i jiných soch spojených s habsburskou monarchií. Situace také vyvolala odchod některých významných brněnských Němců jako například Friedricha Wanniecka. V německé společnosti tyto události vyvolaly pocit národního ohrožení. 17 Dle novějších poznatků se v Brně objevovaly i tendence ke sblížení Čechů a Němců. Například v německém časopise Der Mensch byly zveřejňovány i práce českých autorů, působila zde Kosmopolitní společnost (1919-1924), což bylo nadnárodně orientované sdružení, které vzniklo z podnětů příslušníků německé inteligence. Tato společnost realizovala přednášky a vydávala časopis Die Wahrheit, kde se často objevovaly kosmopolitní myšlenky a analýza nacionalismu. I na české straně se však objevují lidé, zamýšlející se nad soužitím několika národů v ČSR, např. Jednota mírová vedená Jindřiškou Wurmovou a Filosofická jednota (MU). 18 Kromě českého a německého obyvatelstva bylo v Brně zastoupeno také obyvatelstvo židovské. Ve většině případů se však Židé hlásili k německé národnosti, a tudíž byli členy německých spolků. Již v 19. století proběhly v Brně velké urbanistické změny a došlo k bourání městských hradeb, zbudování okružní třídy, asanaci části centra, ražení nových ulic 15 Ibid., s. 110-113. 16 Ibid., s. 70. 17 Sedlářová, Jitka. Německá kultura v Brně 1918-1938. In Bulletin Moravská galerie v Brně č. 49, Brno: Moravská galerie, 1993, s. 167. 18 Jeřábek, Miroslav. Od rozpadu Rakouska-Uherska k Výstavě soudobé kultury Duchovní klima města Brna dvacátých let 20. století. In Vránová, Jana (ed.). 90 let domu umění. Brno: Dům umění města Brna, 2000, s. 75. 6

a vystavění nových reprezentačních budov. Kromě historizujících tendencí se v architektuře začal prosazovat také secesní styl. Důležitým bodem pro rozvoj města bylo vytvoření tzv. Velkého Brna, připojením 23 převážně českých předměstí a okolních obcí, ke kterému došlo 16. dubna 1919. V důsledku toho vzrostla rozloha města. Počet obyvatel se zvýšil na 210 000 a bylo tedy zapotřebí nové urbanistické koncepce. 19 Byl zřízen nový regulační poradní sbor a vypsáno několik urbanistických soutěží na regulační plán města. Docházelo zde k rozsáhlé výstavbě veřejných a obytných budov. K rozvoji brněnského kulturního života po osvobození přispěla mladá generace umělců, která se narodila kolem přelomu století. Od roku 1920 byl hlavním městským architektem Jindřich Kumpošt. Ve dvacátých letech se v Brně začala rozvíjet moderní funkcionalistická architektura a Brno se tak přibližovalo evropské avantgardě. Přednášeli zde významní zahraniční architekti, jako například Jacobus Johannes Pieter Oud, Walter Gropius, Amedée Ozenfant, Le Corbusier, Adolf Loos a další. V roce 1930 postavil Mies van der Rohe vilu Tugendhat v Černopolní ulici. Mezi významné architekty, kteří se v meziválečném období usadili v Brně, patří např. Bohuslav Fuchs, Jiří Kroha, Jindřich Kumpošt, Josef Polášek, Jan Víšek a Arnošt Wiesner. Brno nebylo jen střediskem moderní architektury, ale také nábytkové tvorby. V roce 1921 založil architekt Jan Vaněk Spojené UP závody v Brně spojením továren v Černé Hoře u Brna, v Třebíči a dalších. Vyráběl se zde levný, jednoduchý a typizovaný nábytek podle architekta Jaroslava Grunta. V roce 1925 Vaněk odešel z UP závodů a založil společně s Bohuslavem Fuchsem, Jaroslavem Gruntem a S. Kučerou Standard, bytovou společnost (S.B.S.), ta rozvinula standardizaci a modernizaci nábytku a výrobu sektorového nábytku. 20 Od 26. května 1928 se konala Výstava soudobé kultury v Československu na brněnském výstavišti, která se stala manifestací české moderní architektury a byla uspořádána k 10. výročí vzniku republiky. Výstavními odbory byly: Školství obecné, střední, zemědělské, odborné a umělecko-průmyslové, Věda, duchová a technická kultura a školství vysoké, Umění, Umělecký průmysl, Samospráva, Zemědělství 19 Dřímal, Jaroslav Peša, Václav. Dějiny města Brna 2, Brno: Blok, 1973, s. 90. 20 Sedlář, Jaroslav. Meziválečná umělecká avantgarda v Brně 20. a 30. let. In Brněnská věda a umění meziválečného období (1918-1939) v evropském kontextu: Sborník příspěvků z konference Masarykovy univerzity. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 124. 7

a zahradnictví, Radio a kino. 21 Základní ideou výstavy tak bylo prolínání vědy, školství a umění. Měla vliv i na vývoj bydlení, protože její součástí se stala bytová kolonie Nový dům. Výstaviště bylo vybudováno pod vedením Emila Králíka jako manifest konstruktivismu a funkcionalismu. Této výstavy se zúčastnili také němečtí umělci, kteří původně požadovali samostatný výstavní pavilon, ale nakonec vystavovali spolu s Čechy. Důležitou událostí bylo také založení Školy uměleckých řemesel v roce 1924 na Husově ulici, která byla spravována Obchodní a živnostenskou komorou v Brně, jejímiž členy byli Jan Vaněk a Bohuslav Fuchs. Na škole učila řada členů Skupiny výtvarných umělců v Brně, jako například Petr Dillinger, František Süsser nebo Jaroslav Král. 21 Jeřábek, Miroslav. K ideové rovině Výstavy soudobé kultury v Československu v Brně roku 1928. In Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna XXI. Brno: Krajské nakladatelství, 2008, s. 320. 8

3 Vývoj uměleckých spolků v Brně I když se má práce zabývá obdobím první republiky, považuji za důležité zmínit počátky umělecké spolkové činnosti v Brně, která se zde organizovala již v průběhu 19. století. Pro umělecké spolky meziválečné doby bylo typické prolínání napříč uměleckými obory. Výtvarní umělci se často setkávali s literáty, teoretiky umění a dalšími osobnostmi brněnského kulturního života. Proto ve svém výčtu spolků uvádím také některé literární spolky. První umělecké instituce byly založeny v průběhu 19. století. Například obrazárna Františkova muzea (později Moravské zemské muzeum) byla založena již v roce 1818 Moravsko-slezskou společností pro podporu zemědělství, přírodovědy a vlastivědy, která plnila funkci zemské akademie. Základem obrazové sbírky se staly dary členů Moravsko-slezské společnosti a ředitelem muzea byl Jaroslav Helfert. Moravské uměleckoprůmyslové muzeum bylo založeno 1873 a jeho ředitelem byl jmenován Julius Leisching. 1. dubna 1961 se obrazárna oddělila od Moravského zemského muzea a společně s Uměleckoprůmyslovým muzeem vytvořila dnešní Moravskou galerii. V Brně se také objevují soukromí sběratelé. Heinrich Gomperz, brněnský podnikatel, sběratel umění a spoluzakladatel Moravského uměleckého spolku, v roce 1892 odkázal své obrazové sbírky městu Brnu a jeho obyvatelům. Židovský podnikatel Arnold Skutezky odkázal svou sbírku zemi Moravskoslezské. Výtvarný odbor Klubu přátel umění v Brně se v roce 1906 snažil o vznik soupisu soukromého uměleckého majetku na Moravě. 22 Kulturní a politický život německých obyvatel se od roku 1891 koncentroval do Německého domu, kde se pořádaly koncerty, přednášky a byla zde také umístěna čítárna. Sídlilo tu mnoho německých spolků. Naproti tomu české obyvatelstvo se soustředilo v Besedním domě. Do uměleckých spolků, které vznikaly ve větších městech již od počátku 19. století, vstupovali nejen umělci, ale především milovníci umění, mecenáši a teoretici. Tyto spolky organizovaly umělecký život v daném regionu a snažily se pozvednout vkus obyvatelstva. Náplní spolků bylo kromě pořádání výstav a podpory umělců také sbírání a prodej uměleckých děl nejen muzeím, ale i soukromým sběratelům. Před vznikem uměleckých spolků vystavovali umělci svá díla pouze 22 Slavíček, Lubomír. Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939. Brno: Barrister & Principal, 2007, s. 199-200. 9

v ateliérech. Spolky začaly pořádat tzv. výroční výstavy (Jahresausstellungen), kde byla díla k zhlédnutí širšímu publiku a navíc se zde i prodávala. Kromě uměleckých spolků začala také vznikat umělecká sdružení a jednoty, které si zakládali samotní umělci. 23 První Umělecký spolek (Kunstverein) byl v Brně založen 1829 z iniciativy Františka Xavera Braumüllera. Tento spolek měl podporovat výtvarné umění a současné umělce, získávat významná díla minulosti a ochraňovat ohrožené památky Moravy, ale již v roce 1841 zanikl. 24 Z iniciativy Christiana d Elverta byl 16. dubna 1882 založen Moravský umělecký spolek (Mährischer Kunstverein), který měl vzniknout již v roce 1871, a jeho předsedou byl zvolen d Elvert, členy výboru se stali Gustav von Schoeller, Gustav Trautenberger a Heinrich Gomperz. I když mohli do spolku vstoupit také Češi, převažovali zde němečtí členové. Spolek se soustředil především na pořádání výstav, i když nepravidelných kvůli absenci vlastních výstavních prostor. Od svého počátku se spolek snažil vybudovat vlastní Dům umělců (Künstlerhaus), což se mu povedlo až v roce 1911, kdy byl otevřen vedle Městského divadla na Kolišti jako Jubilejní dům umělců císaře Františka Josefa (Kaiser Franz Josef-Jubiläums-Künstlerhaus). Pořádaly se zde pravidelné výstavy, přednášky, koncerty atd. Členem spolku byl například Friedrich Wannieck a mecenášem Jan II. z Liechtenštejna. Dlouholetým předsedou spolku byl také Josef Jelinek. Ředitelem Domu umělců byl do roku 1918 Camillo Palleta, který pro brněnské výstavy získal řadu kvalitních uměleckých děl, a díky němu také prosperoval. V roce 1891 byl otevřen Německý dům, který se stal hlavním kulturním centrem německého obyvatelstva, a působili zde například Friedrich Wannieck a Gustav von Scholler. V roce 1909 vzniklo Sdružení německo-moravských výtvarných umělců (Vereinigung deutsch-mährischer bildender Künstler), které bylo v roce 1914 přejmenováno na Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska (Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens), a roku 1913 vznikl Moravský svaz umělců (Mährischer Künstlerbund). Tato sdružení byla pouze pro německomoravské umělce, patřili sem například Hans Temple, Hugo Charlemont, Carl Wollek a Franz Barwig. Odmítnutí umělci si v roce 1918 založili vlastní spolek Die Juryfreien. V důsledku rozpadu Rakouska-Uherska zanikl Moravský svaz umělců a roku 1921 vznikl Svaz umělců Mährische Scholle (Künstlerbund Mährische 23 Janás, Robert. Mährischer Kunstverein dějiny spolku v letech 1882-1945. In Vránová, Jana (ed.). 90 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2000, s. 9. 24 Slavíček, Lubomír. Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939. Brno: Barrister & Principal, 2007, s. 193-194. 10

Scholle), který se posléze sloučil se starším Sdružením ve Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska: Scholle (Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens: Scholle ). Moravský umělecký spolek po vzniku Československa opustila řada členů, kteří se přestěhovali za hranice republiky. V březnu roku 1919 vznikla v Brně Německá společnost pro vědu a umění (Deutsche Gesellschaft für Wissenschaft und Kunst), jejímiž členy byli Carl Franzel, Arnold Skutezky, Julius Leiching a Quido Glück. V roce 1922 byla ustavena tzv. umělecká rada, ve které zasedali například Eduard Csánk, Karl Truppe, Gustav Böhm či Viktor Oppenheimer. Spolek začal propůjčovat své výstavní prostory i českým a židovským spolkům, přestal se orientovat čistě na výtvarné umění a rozšířil tak své aktivity. Po roce 1939 však byl spolek podřízen nacistům a roku 1945 zrušen. Dům umělců byl za druhé světové války těžce poškozen a po válce předán do českých rukou jako Dům umění. 25 První český umělecký spolek na Moravě vznikl až na přelomu 19. a 20. století a to Klub přátel umění. Ve stanovách Klubu je uvedeno: jeho účelem jest pěstovati krásná umění a krásnou literaturu, šířiti zájem a porozumění pro ně a hájiti jejich prospěchu se zvláštním zřetelem k umění specificky moravskému. 26 Už z toho plyne, že šlo spíše o milovníky umění než o samotné umělce. Základy Klubu byly položeny již v prosinci 1899, kdy proběhlo několik schůzí, a 17. prosince byla uspořádána výstava obrazů ve Vesně. Na tuto výstavu byly vybrány práce Petra Jaroše, Jána Köhlera, Aloise Kalvody, Alfonse Muchy, Hanuše Schwaigra, F. L. Šichana, Maxe Švabinského, Joži Úprky a Zdenky Vorlové. Umělci vystavující na této výstavě byli jmenováni čestnými členy klubu. Ustavující valné hromady, která se konala 14. ledna 1900, se zúčastnilo 42 členů a za předsedu spolku byl zvolen ředitel lycea Vesny František Mareš. 27 Z počátku pořádali výstavy v Müllerově domě U Solnice, poté v Besedním domě a od roku 1910 se snažili o postavení vlastního výstavního pavilonu, což se jim však nepodařilo. Umělci byli přijati do Klubu pouze za čestné členy a nemohli být zvoleni do výboru, proto v roce 1905 vedla snaha umělců dostat se do vedení Klubu k vytvoření odborů literárního a hudebního a v roce 1906 i výtvarného. Hudební odbor vedl Leoš Janáček, který se později stal i předsedou Klubu. V roce 1907 tato situace vedla 25 Janás, Robert. Mährischer Kunstverein dějiny spolku v letech 1882-1945. In Vránová, Jana (ed.). 90 let Domu umění města Brna. Brno: Dům umění města Brna, 2000, s. 11-19. 26 Stanovy Klubu přátel umění. Archiv města Brna, fond R 39 Brněnské umělecké spolky. 27 Toman, Oldřich. Členská základna Klubu přátel umění v Brně. In Dřímal, Jaroslav (ed.). Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna II. Brno: Krajské nakladatelství, 1960, s. 227. 11

k odchodu výtvarných umělců a založení Sdružení výtvarných umělců moravských se sídlem v Hodoníně, u jehož vzniku stáli bratři Uprkové. SVUM vzniklo 27. dubna 1907 ve Valašském Meziříčí. Ideou pro ně byl život na vesnici a lidové umění pokládali za zdroj umělecké inspirace a obrody, za autentický, nezkažený zdroj umění. Spolek v květnu 1913 slavnostně otevřel vlastní Dům umělců v Hodoníně. V březnu 1912 se od Klubu odtrhli i spisovatelé a vytvořili Moravské kolo spisovatelů vedené Viktorem Kamilem Jeřábkem, které bylo sdružením starší konzervativnější generace. Od roku 1930 vydávali list Kolo, který redigovali Josef Cipra a Antonín Veselý. Mezi další členy spolku patřili Karel Elgart Sokol, Jaroslav Marcha či Antonín Trýb. 28 Díky odštěpení výtvarných umělců a spisovatelů byly od roku 1913 jednotlivé odbory Klubu přátel umění zrušeny. Od roku 1919 se očekávalo vytvoření spolku, který by přešel k jasnějšímu výtvarnému cíli. Josef Podešva svolal mimořádnou valnou hromadu Klubu přátel umění a Čeněk Vořech navrhl jméno patrona českých malířů Mikoláše Alše. 15. února 1919 převzali vedení Klubu výtvarníci, předsedou se stal Valentin Hrdlička, místopředsedou V. Mach a jednatelem Josef Šíma. 11. června 1919 se Klub přátel umění přeměnil na Klub výtvarných umělců Aleš, který byl už veden samotnými umělci. Předsedou spolku byl zvolen Valentin Hrdlička a jednatelem Josef Šíma. První výstava se konala v salonku kavárny Slávie a vystavovali zde bratři Hlavicové, Josef Šíma, Josef Axman, Václav Mach, Eduard Milén, Jaroslav Král, František Podešva, Jaroslav Provazník a Valentin Hrdlička. KVU Aleš pokračoval ve snahách předešlého Klubu postavit si vlastní výstavní pavilon, což se povedlo v roce 1923, kdy byl dokončen výstavní pavilon Aleš na Žerotínově náměstí. V roce 1936 se KVU Aleš angažoval obrazově i literárně v měsíčníku Kolo, vydávaném Moravským kolem spisovatelů. 12. října 1919 vznikla také Koliba obec umělecké tvorby na Moravě, jejímž ideologem byl František Tučný a která se hlásila ke slovanským kořenům a odmítala západní vlivy, což vedlo k jejímu brzkému zániku v roce 1922. Ideový základ pochází z Umělecké besedy. Jejími členy byli Břetislav Bartoš, Ferdiš Duša, Čeněk Vořech, Marie Vořechová, Rudolf Březa, Bohuslav Fuchs, František L. Gahura, Joef Štěpánek a Zdenka Vorlová. Za svou krátkou existenci stihla Koliba uspořádat tři výstavy a od roku 1921 vydávat vlastní časopis Kněhyně. Ještě před zánikem Koliby se z ní odtrhla bratislavská odbočka vedená 28 Hájková, Alena Kožmín, Zdeněk Vlašín, Štěpán. Literární život v Brně v letech 1918-1965. In Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna VIII. Brno: Krajské nakladatelství, 1966, s. 318. 12

Frankem Wollmanem, která položila základ pro Uměleckou besedu slovenskou v Bratislavě. Různá úroveň tvorby umělců KVU Aleš měla za následek vystoupení progresivnější části mladých umělců, kteří si v prosinci 1922 založili vlastní spolek Skupinu výtvarných umělců v Brně, a do kterého vstoupili i někteří bývalí členové Koliby. V březnu 1939 došlo ke sloučení KVU Aleš se Skupinou výtvarných umělců v Brně ve Spolek výtvarných umělců moravskoslezských Aleš, který měl pobočku v Praze. Ve dvacátých letech vznikly ještě další spolky: Devětsil, Literární skupina, Klub moravských skladatelů. Devětsil sdružoval pokrokové umělce, novináře a politické pracovníky. Brněnská odnož pražského Devětsilu byla založena 15. prosince 1923 s podtitulem svaz pro propagaci a tvorbu novodobé činné kultury. Již před založením brněnské odnože se jeho členové scházeli v kavárně Slavii, kde debatovali o současných uměleckých otázkách. Až s příchodem Bedřicha Václavka se začalo mluvit o formě veřejného spolku. Hlavními členy byli Artuš Černík, Bedřich Václavek, Jaroslav B. Svrček a František Halas. Hlavním přínosem brněnské odnože bylo vydávání prvního českého uměleckého časopisu revue Pásmo, časopisu pro šíření proletářské literatury. Tento časopis zprostředkovával styky s evropskou avantgardou. V Brně vyšly dva ročníky a poté byl vydáván v Praze. Další důležitou aktivitou brněnského Devětsilu byla přednášková činnost zahájená ve Vesně, kdy v Brně přednášeli nejen čeští, ale i zahraniční teoretici, jako například Theo van Doesburg, Laslo Moholy Nagy, Karel Teige, Jaroslav Seifert a další. Za svou existenci také předvedli divadelní hru Jiřího Wolkera Komisař v Dělnickém domě. 23. června 1927 brněnský Devětsil zanikl. 29 Literární skupina byla ustanovena v únoru 1921 v kavárně Slavia a již od října téhož roku vydávala vlastní časopis Host, ve kterém publikovala mladá generace básníků a spisovatelů, například Jiří Wolker, L. Blatný, Bedřich Václavek, Vítězslav Nezval, František Halas a další. Od roku 1924 Literární skupina s Devětsilem spolupracovala, ale její činnost postupně ochabovala. Časopis Host po vydání osmi ročníků zanikl. Klub moravských skladatelů, založen v roce 1920, sdružoval skladatele, výkonné umělce i kritiky. Brněnské spolky, ať už výtvarné, literární či hudební, vznikaly již od 19. století. Německé spolky často sdružovaly stejné osobnosti, které měly ve spolcích různou 29 Pokorný, Bedřich. O počátcích brněnského Devětsilu. In Brno v minulosti a dnes, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě Brna VIII. Brno: Krajské nakladatelství, 1966, s. 211-213. 13

funkci. Hlavním německým uměleckým spolkem byl Moravský umělecký spolek s vlastním výstavním pavilonem Domem umělců. Druhým spolkem bylo Sdružení německých výtvarných umělců Moravy a Slezska: Scholle. Přesto se však kulturní život brněnských Němců často soustředil kolem Německého domu, ve kterém se také pořádaly výstavy. Vývoj českých uměleckých spolků byl postupný od jednoho k druhému. Často také spolupracovaly výtvarné spolky s literárními a některé osobnosti byly členy více spolků. Mezi hlavní soupeře českých výtvarných spolků v Brně patřily Klub výtvarných umělců Aleš a Skupina výtvarných umělců v Brně. Dalším uměleckým spolkem působícím na Moravě mezi dvěma světovými válkami bylo například Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. 14

4 Skupina výtvarných umělců v Brně 4.1 Členové spolku Má-li vzniknout kulturní prostředí, pak se zakotvenost autorů v tomto prostředí musí projevovat aktivně: vztah k prostředí není dán jen tím, že v něm spisovatel bydlí, ale tím, že nějak zasahuje do místního kulturního života. Ano, spisovatel se stává brněnským autorem nikoli jen tím, že v Brně působí, ale především tím, že jeho přítomnost brněnské publikum mezi sebou cítí. Je třeba, aby pomáhal vytvářet kulturní atmosféru města i když píše třebas o věcech zcela nebrněnských. 30 I když se tento citát týká spisovatelů, můžeme ho aplikovat i na brněnské výtvarné umělce. Skupina sídlila v Brně, ale ne všichni její zakládající členové z Brna pocházeli, někteří se v něm jen postupem času usadili. Od počátku však počítali s přijímáním členů mimo brněnskou uměleckou scénu. Skupina od svého počátku sdružovala významné umělce orientované na moderní umění a kladla důraz na vysokou kvalitu jejich práce. To vyplývá již z okolností vzniku Skupiny, která se odštěpila od Klubu výtvarných umělců Aleš právě pro neshody týkající se kvality a orientace vystavovaných prací, což vyplývalo také z generační různorodosti KVU Aleš. Umělecký program Skupiny byl už plně orientován na moderní umění a Skupina přinášela do Brna názory, které ovlivňovaly život a podobu města po celé meziválečné období, což je nejvýznamnější a nejdynamičtější kapitola vývoje města. 31 Za svou existenci sdružovala Skupina řadu významných osobností, mezi které patřili architekti, malíři, sochaři, grafici, teoretici, historikové umění, sběratelé a mecenáši. Asi nejznámějším umělcem patřícím ke Skupině byl malíř, grafik a ilustrátor Antonín Procházka (1882-1945), který byl současně i členem SVU Mánes. Před vznikem brněnské Skupiny byl také členem Osmy a Skupiny výtvarných umělců. Narodil se ve Vážanech u Vyškova a studia absolvoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a Akademii výtvarných umění v Praze. Do Brna se s manželkou Linkou Procházkovou (1884-1960) přestěhovali roku 1924, když získal místo profesora kreslení 30 Hrabák, Josef. Některé problémy brněnské literatury. Rovnost, 21.10.1965. 31 Karkanová, Hana. Grafika ze sbírky Otakara Teyschla. In Červená, Radana Chatrný, Jindřich. Otakar Teyschl: univerzitní profesor, lékař, sběratel, mecenáš. Brno: Statutární města Brno, 2012, s. 126. 15

na Státním československém dívčím reálném gymnáziu. 32 V Brně byl jeho mecenášem MUDr. Otakar Teyschl (1891-1968), který se později stal členem odboru přátel umění. Antonín Procházka dospěl ve svém díle od raných expresionistických tendencí přes kubismus až k neoklasicistnímu stylu. V Brně také začal experimentovat s technikou enkaustiky. Dalším výrazným umělcem byl Jaroslav Král (1883-1942). Narodil se v Malešově u Kutné Hory a vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění v Praze. Do Brna přišel v roce 1916. Z počátku zde působil jako pomocný učitel na Českém státním gymnasiu a od roku 1921 jako asistent při stolici technického kreslení na Vysokém učení technickém. Jeho činnost byla velmi rozsáhlá, angažoval se v Indexu, Levé frontě, Klubu pro umění a vědu Ars, Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení se SSSR a ve Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku. Od roku 1927 byl současně členem SVU Mánes. Po 1. světové válce se v jeho díle objevuje sociální tématika a od 20. let se věnoval především figurální tématice. Tvorba Jaroslava Krále svým klasicizujícím zaměřením navazovala na moderní směry soudobého umění. Malíř, grafik a ilustrátor Eduard Milén (1891-1976) se narodil ve Frýdštejně v Čechách jako Eduard Müller. Stejně jako dva výše jmenovaní umělci absolvoval studia na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Do Brna přišel jako vojenský malíř do kadetky v Králově Poli roku 1917. Od roku 1921 pracoval jako výtvarný redaktor a kreslíř v Lidových novinách. 33 Věnoval se také scénografii v Zemském divadle. Od roku 1946 byl profesorem výtvarné výchovy na pedagogické a filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zachycoval podobu města Brna, věnoval se knižní ilustraci i plakátové tvorbě. Nejčastěji tvořil technikou litografie. Dílo malíře a sochaře Josefa Kubíčka (1890-1972) se odvíjí od expresívně laděných sociálních námětů 20. let ke klasicistním ženským dřevěným skulpturám pozdějšího období. Stejně jako Antonín Procházka byl nejdříve členem SVU Mánes. Narodil se ve Slatině nad Zdobnicí a vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu 32 Kutal, Albert. Antonín Procházka. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1959, s. 15-21. 33 Svrček, Jaroslav B. Eduard Milén. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958, s. 6. 16

v Mnichově, Akademii výtvarných umění v Praze a Akademii výtvarných umění v Mnichově. Do Brna se přestěhoval v roce 1924. 34 Malíř, kreslíř a grafik František Václav Süsser (1890-1956) se narodil ve Vídni, kde studoval na Uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1918 učil na Vyšší průmyslové škole textilní v Brně a od roku 1924 byl profesorem na Škole uměleckých řemesel v Brně, kde učil kresbu a malbu. V letech 1920-1922 kreslil pro Lidové noviny významné osobnosti brněnského kulturního života. 35 Grafik a malíř Petr Dillinger (1899-1954) ve svém díle vyrovnává rysy modernosti i znaky romantizující archaičnosti a blíží se neoklasicistnímu směru dvacátých let. Věnoval se především ilustrátorské tvorbě. Později se v jeho rukopise projevuje snaha o uvolnění. Narodil se v Českém Dubu a studoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umělců v Praze. V roce 1923 navštívil ateliér Františka Kupky v Paříži. Od roku 1927 byl profesorem na grafickém oddělení Školy uměleckých řemesel v Brně a od roku 1945 profesorem na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze. Tvorba spjatá s Brnem se pokládá za jeho tvůrčí a umělecký vrchol. Architekt Bohuslav Fuchs (1895-1972) se narodil ve Všechovicích pod Hostýnem a vystudoval Akademii výtvarných umělců v Praze. V letech 1923-1929 byl architektem Stavebního úřadu města Brna. Pracoval také jako designér bytových doplňků. Působil v S.B.S., Magazínu AKA. 36 V Brně realizoval hned několik staveb, jako například Zemanovu kavárnu, Moravskou banku, hotel Avion, hotel Passage (dnešní Slovan) a další. Josef Šíma (1891-1971) se narodil v Jaroměři, vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu a Akademii výtvarných umění a ČVUT v Praze. Na VUT v Brně pracoval od roku 1918 jako asistent technického kreslení u prof. Ferdinanda Herčíka. Přestože od roku 1920 žil ve Francii, dále udržoval styky se svou rodnou zemí. Byl rovněž členem spolků Devětsil, Tvrdošíjní a Umělecká beseda. Přispíval také do Lidových novin. 34 Svrček, Jaroslav B. Josef Kubíček. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1964, s. 10-11. 35 Heslo František Süsser. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z <http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1765> 36 Heslo Bohuslav Fuchs. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z <http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2053> 17

Architekt Emil Králík (1880-1946) se narodil v Praze a vystudoval architekturu na ČVUT v Praze u prof. Josefa Schulze. V roce 1907 odešel do Brna, kde získal místo profesora na České průmyslové škole. Od roku 1920 se stal profesorem architektonického kreslení a ornamentální tvorby na České vysoké škole technické v Brně. Od roku 1924 byl členem Klubu architektů v Brně. V Brně postavil vlastní vilu a budovu Všeobecného penzijního ústavu (dnes Nejvyšší soud). Architekt Stanislav Josef Sochor (1882-1959) se narodil v Hodíškově u Nového Města na Moravě a vystudoval architekturu na ČVUT v Praze. Byl ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Brně a přednosta Státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko v Brně. 37 Karel Jílek (1896-1983) se narodil v Moravičanech a studoval na Akademii výtvarných umělců v Praze u Maxe Švabinského. Od roku 1927 učil figurální kreslení na Odborné škole pro ženská povolání v Brně. Po 2. světové válce učil na Škole uměleckých řemesel v Brně. Členem Skupiny se stal v roce 1933, současně byl také členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. Malíř František Kaláb (1908-1950) se narodil v Brně, absolvoval studia na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jaroslava Bendy a Akademii výtvarných umělců v Praze u Otakara Nejedlého. Členem Skupiny byl od roku 1932 a členem SVU Mánes od roku 1936. Od tohoto roku byl též redaktorem časopisu Index a vytvářel scénické návrhy pro Zemské divadlo v Brně. Ve svých obrazech se zabýval ženskou figurální tématikou a stylově vycházel z Picassa. Od roku 1933 spolupracoval se Společností AKA, pro kterou vytvořil návrhy na textilie se zvířecími motivy. 38 Sochař Vincenc Makovský (1900-1966) se narodil v Novém Městě na Moravě, po studiu na Akademii výtvarných umění v Praze absolvoval studijní pobyt v Paříži. Od roku 1930 byl členem Skupiny i SVU Mánes. V roce 1939 spoluzaložil Školu umění ve Zlíně. Vytvořil například podobiznu Karla staršího ze Žerotína na nádvoří Nové radnice a pomník prof. Edwarda Babáka na Joštově ulici v Brně. 37 Heslo Stanislav Josef Sochor. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z <http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=9878> 38 Heslo František Kaláb. In Encyklopedie dějin města Brna [online]. Dostupné z <http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=1762> 18

Historik umění Albert Kutal (1904-1976) se narodil v Hranicích na Moravě a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudoval dějiny umění a klasickou archeologii. Od roku 1926 pracoval nejdříve jako pomocná odborná síla v uměleckohistorickém oddělení Zemského muzea a od roku 1931 jako odborný asistent obrazárny. Jako historik umění se zabýval českým středověkým uměním. Psal recenze do Lidových novin a časopisu Index. Historik umění Václav Richter (1900-1970) se narodil v Třešti a vystudoval dějiny umění a prehistorickou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V Brně působil od roku 1928 jako knihovník v Uměleckoprůmyslovém muzeu, od roku 1938 jako ředitel muzea a od roku 1945 jako správce muzea. Od roku 1928 také zastával funkci výtvarného referenta v Lidových novinách. Výtvarný a divadelní kritik Jaroslav Bohumil Svrček (1887-1978) se narodil v Ostrožské Nové Vsi. V Brně žil od roku 1919, kdy převzal vedení kulturní rubriky v Rovnosti. Byl rovněž zakládajícím členem brněnského Devětsilu. Pracoval také v Lidových novinách a časopisu Index. 4.2 Organizace a chod spolku V následující kapitole vycházím ze studia pramenů v Archivu města Brna, a to především z Knihy zápisů ze schůzí a z dopisů. Touto částí se jako jediný zabýval článek Hany Karkanové a Kateřiny Svobodové. Ostatní badatelé vycházeli z tohoto článku, proto jsem považovala za důležité archiv navštívit a fakta ověřit. Ve většině případů z důvodu neuspořádanosti archivu neodkazuji na jednotlivé prameny. Ustavující valná hromada Skupiny výtvarných umělců se konala 10. prosince 1922, na které byli za řádné členy přijati malíři Ferdiš Duša (1888-1958), František Foltýn (1891-1976), Eduard Milén, Jaroslav Král, Josef Šíma, Josef Zamazal (1899-1971), sochař Josef Kubíček, architekti Vladimír Dufka (1892-1969), Karel Kotas (1894-1973), Emil Králík, Stanislav Sochor, Vladimír Škára (1890-1974) a za mimořádné členy přijati malíř František Süsser, František Lydie Gahura (1891-1958) a architekt a učitel na Průmyslové škole stavební v Brně Jaroslav Oplt (1887-1975). Předsedou spolku byl zvolen architekt Emil Králík. Pokladníkem se stal Vladimír Škára a do výboru byli zvoleni Ferdiš Duša, Jaroslav Král a Stanislav Sochor. 19

Za náhradníky poté Josef Zamazal a Karel Kotas a za revisory účtů Josef Kubíček a Vladimír Dufka. Tajemníkem se stal přispívající člen J. Pekárek, jednatelem Jaroslav Král a pořadatelem a zástupcem předsedy Stanislav Sochor. Také byly stanoveny členské příspěvky pro řádné a mimořádné členy 10 Kč a pro přispívající členy 20 Kč ročně. Na valné hromadě se rozhodlo o vydávání členských prémií od roku 1923 a jako první byl vybrán dřevoryt Sv. Jiří od Ferdiše Duši v nákladu 300 kusů, za kterou umělec obdržel honorář 1000 Kč. V roce 1923 bylo Zemskou správou úředně uznáno ustavení spolku a Skupina se stala členem Syndikátu výtvarných umělců, který byl odborovou organizací. Od začátku se Skupina snažila získat finanční podporu Ministerstva školství a národní osvěty. Jaroslav Král a Emil Králík byli pověřeni dojít do Zemského výboru s žádostí o zakoupení děl. Již od počátku měla Skupina v plánu pořádat přednášky, které měly konzervativnějšímu brněnskému publiku zpřístupnit zásady moderního umění. 39 Umělecký program Skupiny navazuje na činnost pražského Spolku výtvarných umělců Mánes, se kterým Skupina navázala těsnou spolupráci. Snažili se bojovat za pokrokovost, porozumění a uznání moderního umění. Skupina byla otevřená diferencovaným výtvarným názorům. Tvorbu členů Skupiny spojuje snaha o čistší, výtvarnější výraz a emotivní účinek, které jsou protikladem naturalistického umění. V roce 1923 byli za členy Skupiny přijati Břetislav Bartoš (1893-1926), Čeněk Vořech (1887-1976) a Oldřich Šebor (1892-1939). Na druhé valné hromadě konané 21. ledna 1924 byl zvolen předsedou Josef Kubíček, jednatelem Vladimír Dufka a členy výboru Josef Zamazal, Emil Králík a Stanislav Sochor. Členskou prémií za rok 1924 byla soška Šárky od Josefa Kubíčka z pálené hlíny, přičemž bylo objednáno 200 kusů po 20 Kč za kus. Na valné hromadě se také probíraly příjmy a výdaje za předcházející rok, přičemž Skupina měla mírný přebytek, jelikož celkový příjem činil 7285 Kč a výdej zhruba 5000 Kč. Architekt Stanislav Sochor navrhl, aby se členové Skupiny stali členy odbočky Svazu Československého díla, což bylo přijato. Nový předseda spolku také vyjádřil, že si přeje ve spolku více srdečnosti a spolupráce jakož i rozšíření činnosti např. publikační 40. Za řádné členy byli přijati architekt Jaroslav Syřiště (1878-1951), malíř Antonín Procházka a malíř a sochař Hubert Kovařík (1888-1958). V tomto roce obdržela Skupina podporu 2000 Kč od Ministerstva školství a národní osvěty. Skupina 39 Kniha zápisů ze schůzí, Archiv města Brna, fond R 39 Brněnské umělecké spolky. 40 Kniha zápisů ze schůzí, Archiv města Brna, fond R 39 Brněnské umělecké spolky. 20

na popud SVU Mánes vystoupila ze Syndikátu výtvarných umělců. Předseda Josef Kubíček navrhl, aby bylo jednáno s vedením Domu umělců o propůjčení výstavních místností. Na podzim roku 1924 oslovila redakce uměleckého listu Umění Slovanů Skupinu s tím, že by jí věnovala listopadové číslo. 8. listopadu svolal SVU Mánes v Praze ustavující schůzi Odborové organizace výtvarných umělců československých. Za Skupinu byl do výboru zvolen sochař Josef Kubíček. Na členské schůzi konané 21. listopadu se jednalo o sblížení s KVU Aleš, které navrhl Jindřich Kumpošt (1891-1968) při návštěvě Karla Čapka (1890-1938) a Josefa Čapka (1887-1945) v Brně. Emil Králík zdůraznil podmínky možného sloučení: přísná revise členstva na základě obeslaných prací pro členskou výstavu. Stanislav Sochor navrhl podniknout kroky ke stavbě definitivního pavilonu při příležitosti jubilejních výstav v roce 1928. Výstavy jednotlivců v pavilonu Aleš mohly být pořádány pouze s vědomím spolku. V lednu 1925 byla na schůzi Skupiny udělena důtka Josefu Zamazalovi za jeho kritiku v Kurýru, členové Skupiny požadovali jeho omluvu, on však ze spolku vystoupil. Třetí valná hromada se konala 31. ledna 1925 v Akademické kavárně, na níž se konstatoval vcelku úspěšný vývoj spolku. Bylo oznámeno členství 220 přispívajících a 16 řádných členů. Novým předsedou spolku se stal Antonín Procházka, členy výboru Eduard Milén, Jaroslav Král a Emil Králík a jednatelem Eduard Milén. Skupina také obdržela finanční podporu od Ministerstva školství a národní osvěty v hodnotě 2000 Kč a od Zemského výboru 1000 Kč. Původně měla být členská prémie vytvořena sochařem Hubertem Kovaříkem, ale jeho návrhy byly odmítnuty a byla vypsána užší soutěž na vázu, ve které byl vybrán návrh Antonína Procházky. Antonín Procházka navrhl, aby byli do Skupiny přijati dva literáti, kteří by referovali o výstavách a činnosti spolku i jednotlivců, a aby bylo utvořeno umělecké prostředí, které by zvýšilo zájem o výtvarnou činnost. V tomto směru se však nedohodli. Na valné hromadě konané 23. ledna 1926 byl zvolen předsedou architekt Vladimír Škára, členy výboru Stanislav Sochor, Jaroslav Král a Václav Vokálek. Počet členů řádných činil 13 a přispívajících 232, přičemž vystoupili Vojtěch Šebor, Ferdiš Duša, Karel Kotas, Josef Kubíček a Eduard Milén, který se však vrátil, a byli přijati Linka Procházková, František Srp (1895-1943) z Bučovic, Václav Vokálek (1891-1970), Emil Filla (1882-1953) a Rudolf Kremlička (1886-1932) z Prahy. Za členskou prémii byla vybrána Posmrtná maska Aloise Mrštíka zhotovená Václavem Vokálkem. 21