Výukový program první pomoci pro autoškoly



Podobné dokumenty
První pomoc při autonehodě. Autolékárnička (autolékárničky různých výrobců a značek) Autolékárnička (velikost I. - pro osobní automobily) :

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Čs. armády Milevsko NEODKLADNÁ RESUSCITACE

c) barva krve záleží politickém statutu (urozený člověk ji má modrou, normální člověk červenou)

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

První pomoc při úrazu (nejen elektrických) proudem

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Základy první pomoci

PŘEDLÉKAŘSKÁ POMOC. Úvod do problematiky předlékařské pomoci. Klíčová slova první pomoc laická pomoc odborná pomoc technická pomoc- řetězec přežití

ZŠ Brno, Řehořova 3 Zdraví a JÁ. Výchova ke zdraví 6-9. ročník III

ZDRAVOTNICKÉ MINIMUM. Šok je závažný chorobný stav, se kterým se můžeme setkat

KARDIOPULMONÁRNÍ RESUSCITACE

Traumatologický plán

KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE - PL

Polohování provádíme za účelem:

vědomostí, dovedností a schopností vždy

KPR. Slezská univerzita v Opavě

DEFINICE: CÍL PRVNÍ POMOCI: STRUKTURA PRVNÍ POMOCI

Prezentace je určena pro studenty SOU. Téma seznamuje se zásadami první pomoci a chování při záchraně života.

Bezpečnostně právní akademie Brno

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: MIROSLAV MAJCHER Název materiálu:

Využití ICT pro rozvoj klíčových kompetencí CZ.1.07/1.5.00/

PRVNÍ POMOC ZÁKLADNÍ ÚKONY PRVNÍ POMOCI: Polohování postiženého:

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Příloha č. 1 - Obrázky. Kardiopulmonální resuscitace. Zdroj: Koster, Obrázek 1: Kontrola základních životních funkcí

Resuscitace dospělého a dítěte

Kardiopulmonální resuscitace

Označení DUMu Předmět oblast Druh učebního materiálu Cílová skupina Anotace

Mgr. Miluše Vytlačilová. asistent

PRVNÍ POMOC PŘI ÚRAZU ELEKTRICKOU ENERGIÍ

Označení DUMu Předmět oblast Druh učebního materiálu Cílová skupina Anotace

U Č E B N Í O S N O V Y. kurz Základy zdravotnických znalostí pro členy dobrovolných jednotek PO

Anotace Autor Jazyk Očekávaný výstup Speciální vzdě d l ě á l vací c

16 Seznam příloh. Příloha č. 1 Dotazníky. Příloha č. 2 Tabulka úrazů na Základní škole Nedvědovo náměstí. Příloha č. 3 Charakteristika plavce

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Obchodní akademie, p. o. Františka Nohy 956/ Rumburk. Mgr. Miluše Vytlačilová. vybraných situacích. asistent

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Křížová Lenka

První pomoc při poranění kostí

TRAUMATOLOGICKÝ PLÁN

PP PŘI NEPRŮCHODNOSTI DÝCHACÍCH CEST

Poranění hlavy, páteře, hrudníku, končetin

Projekt: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/

Cévní mozková příhoda z pohledu zdravotnické záchranné služby. MUDr. Petr Hrbek ZZS JMK

Bezpečnostně právní akademie Brno

Zdravotnická první pomoc. Z.Rozkydal

Bezpečnostně právní akademie Brno. Vzdělávací oblast: První pomoc 2 Název školy: Bezpečnostně právní akademie Brno. s.r.o.

VŠCHT Praha: Inovace studijního programu Specializace v pedagogice (CZ.2.17/3.1.00/36318)

ZÁSADY PRVNÍ POMOCI. Základní první pomoc (dále jen PRP) je pomoc, kterou poskytujeme holýma rukama bez zdravotnického vybavení.

VŠCHT Praha: Inovace studijního programu Specializace v pedagogice (CZ.2.17/3.1.00/36318)

Traumatologický plán MŠ Nemojany

SSOS_1.11 První pomoc, kvíz

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/

Bezpečnost práce a ochrana zdraví při těžbě dřeva ručním dřevorubeckým nářadím

Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Čs. armády Milevsko PORUCHY VĚDOMÍ

JAK BY MĚL POSTUPOVAT SVĚDEK DOPRAVNÍ NEHODY. Tomáš Žůrek IX.B. ZŠ Šumperk, Dr. E. Beneše 1

Zpracoval: Mgr. Jakub Krček SOŠ PO a VOŠ PO Frýdek Místek

ORGANIZAČNÍ ŘÁD ŠKOLY

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

ORGANIZAČNÍ ŘÁD ŠKOLY

Projekt: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/

Bezpečnostně právní akademie Brno

CZ.1.07/1.5.00/ Pro vzdělanější Šluknovsko 32 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

ORGANIZAČNÍ ŘÁD ŠKOLY

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

ORGANIZAČNÍ ŘÁD ŠKOLY

Výukový materiál zpracován v rámci operačního projektu. EU peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Traumatologický plán

NÁZEV ŠKOLY: Základní škola Javorník, okres Jeseník REDIZO: NÁZEV: VY_32_INOVACE_85_Laboratorní práce č. 1 AUTOR: NADĚŽDA ČMELOVÁ ROČNÍK,

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Čs. armády Milevsko TRANSPORT RANĚNÝCH

Traumatologický plán školy

ZÁKLADNÍ KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE DOSPĚLÉHO A DÍTĚTE EDUKAČNÍ MATERIÁL PRO PACIENTY

Hasičský záchranný sbor Královéhradeckého kraje CPS Hradec Králové. Kardiopulmonální resuscitace (KPR)

KÓD: A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Zpracoval: Mgr. Jakub Krček SOŠ PO a VOŠ PO Frýdek Místek

POSTUP - P 09 Datum: Postup při úrazech a náhlých onemocněních Strana: 1 z 6

První pomoc u autonehody. Upravená verze pro posluchače rekvalifikačních kurzů KPZ.

Bezpečnostně právní akademie Brno

Druhy obvazů, kritéria rozdělení, zásady při obvazování, základní obvazová technika praktický nácvik, obsah autolékárničky.

MO-ME-N-T MOderní MEtody s Novými Technologiemi. Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Návod na zajišťování a poskytování první pomoci

Poskytování první pomoci

KARDIOPULMONÁLNÍ RESUSCITACE (OŽIVOVÁNÍ) TEST Podpis:..

PRVNÍ POMOC ZÁSADY PRVNÍ POMOCI STAVY OHROŽUJÍCÍ ŽIVOT

INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ. Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám. Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.

20pp.notebook. Obsah PRVNÍ POMOC

Označení DUMu Předmět oblast Druh učebního materiálu Cílová skupina Anotace

Ochrana před úrazem elektrickým proudem

ZÁKLADY PRVNÍ POMOCI který se koná

Plán první pomoci (traumatologický plán)

PRVNÍ POMOC - SKRIPTA výukový materiál pro kurzy první pomoci LK ČHS verze 11/2011. P. Neumann - Úrazy

Výukový materiál v rámci projektu OPVK 1.5 Peníze středním školám

Obecné zásady chování

Změna vyhlášky č. 341/2002 Sb.

TRAUMATOLOGICKÝ PLÁN

Integrovaný systém první pomoci. ZŠ Chvaletická

Jak poskytnout první pomoc?

Transkript:

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola Mills, s. r. o. Čelákovice Výukový program první pomoci pro autoškoly Obor: Diplomovaný zdravotnický záchranář Vypracovala: Petra Fleiberková Vedoucí práce: Bc. Monika Středová Čelákovice 2010

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité a písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů a rozsahu větším než je krátká a doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě Čelákovice, 16. 3. 2010 Podpis

Poděkování: Ráda bych podělovala Bc. Monice Středové za spolupráci, vedení a cenné rady, kterými přispěla k vypracování této absolventské práci. Dále bych chtěla poděkovat instruktorům z autoškol jmenovitě p. Prokešovi za jeho ochotný přístup a čas.

Obsah Úvod 1 Cíle absolventské práce......7 2 Definice první pomoci......8 2.1 Postup na místě nehody.....9 2.2 Přivolání odborné pomoci.....9 3 Historie první pomoci............10 3.1 Základy první pomoci.....10 3.2 Kontrola životně důležitých funkcí...11 3.3 Vyproštění zraněného...........11 3.4 Krvácení....12 3.5 Tepenné krvácení......12 3.6 Žilní krvácení....13 3.7 Kapilární krvácení.13 3.8 Bezvědomí. 13 3.9 Zástava dechu 14 3.10 Zástava srdeční činnosti....15 3.11 Poranění hlavy.16 3.12 Zlomeniny končetin.17 3.12.1 Zlomeniny horníchkončetin. 17 3.12.2 Zlomeniny dolních končetin...18 3.13 Poranění páteře 18 3.14 Poranění hrudníku 19 3.15 poranění břicha 19 3.16 Popáleniny a opatření..19 3.17 Poškození chladem..20 3.17.1 Omrzliny......21 3.18 Šok...21 3.19 Krvácení z přirozených tělních otvorů 22 3.19.1 Krvácení z nosu 22 3. 19.2Krvácení z dutiny ústní 22 3. 19.3 Vykašlávání krve 22 3. 19.4 Zvracení krve..23 3.20 Obsah autolékárničky..24 4 Praktická část. 26 4.1 Návrh řešení pro zlepšení výuky první pomoci pro autoškol...36 4.2 Proškolení uchazečů o řidičský průkaz... 36 4

4.2.1 Modelová situace č. 1..36 4.2.2 Modelová situace č. 2..37 4.2.3 Modelová situace č. 3..37 4.2.4 Modelová situace č. 4..37 4.2.5 Modelová situace č. 5..38 5 Diskuze 41 Závěr... 43 Zusammenfassung..... 44 Monografie. 45 Přílohy 46 Příloha 1: dotazník 46 Příloha 2 prezentace fotek 5

Úvod Téma své závěrečné práce jsem si vybrala proto, že prvním krokem k záchraně lidského života je správný přístup a poskytnutí první pomoci. První pomoc můžeme definovat jako bezprostřední pomoc zraněnému, která nevyžaduje speciální vybavení, a kterou může poskytnout každý občan. Ročně na našich silnicích dochází k několika statisícům dopravních nehod. Každá z nich vyvolává mimořádnou situaci, na kterou bychom měli být připraveni a odpovídajícím způsobem zareagovat. Každým svým činem zachráníme život. Podle mého názoru si mnoho lidí není schopno přiznat, že znalost o první pomocí je důležitá a nezbytná. Sebemenší pomoc nám pomůže zabránit k dalšímu zhoršení zdravotního stavu zraněných. Proto by každý z nás měl ovládat první pomoc. Rychlá akce a správný postup nám mnohdy zachrání život. Ve stavu nouze je nejdůležitějším přikázáním zachovat klid. Čím jsme klidnější, tím lépe můžeme situaci zvládat. Už naše uklidňující působení na postiženého může zlepšit jeho stav. Podle zákonů České republiky je každý člověk bez rozdílu věku a pohlaví povinen poskytnout první pomoc v případě, že je svědkem náhlého akutního stavu nebo úrazu, pokud tím neohrozí vlastní zdraví či život. I nedostatečnou odbornou první pomocí bez pomůcek můžeme zachránit život. Ve své práci se zaměřím na výuku první pomoci v autoškolách. V teoretických kapitolách shrnu teoretické základy poskytování první pomoci, kterou by měl ovládat každý řidič. Za pomocí dotazníků zjistím, na jaké úrovni se učí první pomoc, kdo ji učí a zda se používá praktická část výuky, kdy si člověk může zkusit např. obvazování nebo resuscitaci. Pro praktickou část použiji modelové situace a proškolím uchazeče o řidičský průkaz. 6

1 Cíle práce 1.1 Hlavní cíl: Sestavit výukový program první pomoci pro autoškoly 1.2 Dílčí cíle: Vytvořit dotazník, kterým zjistím v autoškolách současný stav výuky první pomoci Zpracovat kapitoly, ve kterých shrnu teoretické základy pro poskytování laické první pomoci při autonehodách Provést teoretickou a praktickou přípravu instruktorů a uchazečů o řidičský průkaz 7

2 Definice první pomoci První pomoc je definována jako soubor jednoduchých a účelných opatření, které je možné poskytnout kdykoli, kýmkoli a kdekoli jako bezprostřední pomoc při poranění nebo náhlém zhoršení zdravotního stavu, poskytovaná s cílem zachránit život postiženého, zabránit zhoršení jeho stavu, zajistit prostředí pro zlepšení jeho stavu a postupovat tak, aby byla zajištěna bezpečnost poraněného, zachránců i přihlížejících. [ BERÁNKOVÁ, 2002] Dělení první pomoci: Technická první pomoc Technická první pomoc odstraňuje příčiny úrazu a vytváří základní podmínky pro poskytování první pomoci. Zaměřuje se na snížení rizik ohrožující život postiženého. Technická první pomoc spolupracuje se záchrannými složkami, které svým speciálním vybavením pomůžou například k vyproštění postiženého z auta a přerušení elektrického proudu. Záchrannými složkami jsou: Záchranná služba, Vodní záchranná služba, Letecká záchranná služba, Hasičský záchranný sbor, Policie České republiky. Laická první pomoc Laická první pomoc je soubor základních opatření, která nevyžadují žádná speciální vybavení. Součástí laické pomoci je poskytnout postiženému první pomoc do příjezdu zdravotnické záchranné služby, kterou zachraňující osoba zavolá. Zdravotnickou záchrannou službu lze bezplatně přivolat na telefonním čísle 155 nebo na mezinárodním telefonním čísle 112. Odborná zdravotnická pomoc Odbornou zdravotnickou první pomoc provádí proškolený zdravotnický personál jako je například lékař. Zde se používají přístroje k diagnostice onemocnění. Do odborné zdravotnické pomoci patří také převoz postiženého do nemocnice. 8

2.1 Postup na místě nehody Základním krokem záchranných prací je především předejít dalšímu zranění. Technická první pomoc často předchází zdravotnické první pomoci, která spočívá v bezpečném odstranění příčiny, která nehodu vyvolala. Při dopravní nehodě zastavíme vozidlo na přehledném místě a v bezpečí. Rozsvítíme výstražná světla a umístíme výstražný trojúhelník do vzdálenosti 50 metrů. U havarovaného vozidla vypneme motor a zajistíme vozidlo proti pohybu. Vyprošťujeme z vozidla pouze v případě, že hrozí zraněnému další nebezpečí, která mohou způsobit zhoršení zdravotního stavu zraněného. [ BARTÁK, 2009] Při úrazu elektrickým proudem odstraníme vodič z přímého kontaktu s postiženým, nikdy se vodiče nedotýkáme holýma rukama, při zásahu musíme stát na nevodivém materiálu, důraz klademe zejména na vodu. Při požáru se pokusíme odstranit zraněného co nejdál z dosahu žáru, případně ho vyneseme ze zakouřeného prostoru. Ze zraněného sejmeme prstýnky, šperky a kovy. Při úniku jedovatých látek a plynu odstraníme jejich zdroj a zraněného odsuneme z prostředí, kde mu zajistíme přívod čerstvého vzduchu. Při poranění ostrými předměty- plech, sklo a nože, zajistíme odstranění z místa nehody, ale ze zraněného je nevytahujeme, protože by mohlo dojít k vykrvácení zraněného. Pouze předměty zajistíme proti dalšímu pohybu. Velký důraz klademe na svou vlastní bezpečnost. Všechna zranění krví ošetřujeme v rukavicích, pokud je nemáme, improvizovaně použijeme mikrotenové sáčky. 2.2 Přivolání odborné pomoci Základem první pomoci je včasné přivolání zdravotnické záchranné služby na linku tísňového volání 155 nebo na mezinárodním telefonním čísle 112. Vždy se snažíme ihned volat pomoc, každá minuta, mnohdy i sekunda může zachránit život. Volající by se měl v první řadě představit, poté sdělit co se stalo, pro koho pomoc volá a udat počet osob a místo nehody. 9

3 Historie první pomoci Případy první pomoci byly zaznamenané náboženskými rytíři, jako Maltézský řád, který tvořil v 11. století, poskytoval péči poutníkům a rytířům. Školil jiné rytíře v tom, jak zacházet se zraněnými. Praxe první pomoci spadala z velké části do vrcholného středověku, organizované společnosti tehdy nebyly vidět, až v roce 1859, kdy Henry Dunant pořádal místním vesničanům na pomoc obětem bitvy u Solferina, praxi o poskytování první pomoci. O čtyři roky později vzrostla v Ženevě organizace, která se rozrostla do Červeného kříže, s klíčem stanoveným cílem: podpory pro nemocné a raněné vojáky v poli. Následoval rok 1877, který na principech Maltézského řádu pořádal výuku první pomoci, řada dalších organizací se připojila. Vývoj v první pomoci a mnoho další lékařské techniky bylo spjato s válkami, jako v případě americké občanské války, které vedly Clara Bartona uspořádat americký Červený kříž. V současnosti existuje několik skupin, které podporují první pomoc, jako je armáda a Scouting hnutí. Nové techniky a vybavení pomohly dnešní době vytvořit jednoduchý a účinný přístup. 3.1 Základy první pomoci Podle zákonů České republiky je každý člověk bez rozdílu věku a pohlaví povinen poskytnout první pomoc v případě, že je svědkem náhlého akutního stavu, pokud tím neohrozí vlastní zdraví či život. Pokud postiženému první pomoc neposkytneme, hrozí nám trest nepodmíněného odnětí svobody. Každý účastník silničního provozu by proto měl vědět, jak se zachovat v případě, že se stane aktérem nebo svědkem dopravní nehody. I nedostatečně odbornou první pomocí bez pomůcek můžeme zachránit život a za nekvalifikovanou první pomoc nás nebude nikdo trestat ani stíhat. Těsně po nehodě nebo poté co jsme se na místo nehody dostali, je v první řadě nutné rychle zhodnotit situaci, tj. stav zraněných, nebezpečí požáru či výbuchu apod. Všeobecně platí, že bychom měli neprodleně po zjištění dopravní nehody postupovat následujícím způsobem. Označíme místo nehody tak, aby se jí ostatní účastníci provozu mohli vyhnout nebo včas zastavit. Nehodu označíme umístěním výstražného trojúhelníku v takové vzdálenosti, aby před havarovaným nebo odstaveným vozidlem byl přijíždějící řidič při jeho zpozorování schopen zastavit. Zhodnotíme životní funkce zraněných a provedeme opatření zabraňující vzniku požáru nebo výbuchu. Pokud zraněným hrozí na 10

místě, kde se nachází nějaké nebezpečí, je nutné je vyprostit a přesunout do bezpečí. Přivoláme zdravotnickou záchrannou službu a policii. Zastavíme silné krvácení a začneme s umělým dýcháním a masáží srdce. Ošetříme lehčí zranění a provedeme protišoková opatření. První pomoc provádíme až do příjezdu zdravotnické záchranné služby. Toto pravidlo neplatí, pokud dojde k vlastnímu vyčerpání našeho organismu. 3.2 Kontrola životně důležitých funkcí Pomocí tohoto orientačního vyšetření získáme přehled o stavu vědomí a srdeční činnosti, dýchání a vědomí. Při telefonickém oznámení o nehodě poskytneme tyto informace záchranářům. Vědomí S postiženou osobou zkusíme navázat kontakt, když nám neodpoví nebo nereaguje, zkusíme vyvolat lehce bolestivé podněty, jako je štípnutí například do lalůčku boltce. Pokud postižený nereaguje na podněty vyvolávající bolest, je v bezvědomí. Dýchání Zda postižený dýchá, zjistíme pozorováním pohybů hrudníku a nadbřišku, dále poslechem dechu tak, že přiložíme ucho k nosu a ústům postiženého. Pokud postižený nedýchá, zajistíme průchodnost dýchacích cest, zavoláme pomoc a zahájíme neodkladnou resuscitaci. Krevní oběh Kontrolu tepu zjistíme pohmatem na krční tepně, tu lze nahmatat bříšky třemi prstů po stranách hrtanu. 3.3 Vyproštění zraněného Se zraněným pohybujeme jen tehdy, pokud mu hrozí další nebezpečí na místě a je-li potřeba zahájit srdeční masáž či umělé dýchání. Pokud postiženého přesouváme a manipulujeme s ním co nejopatrněji a postupujeme následujícím způsobem. Postiženého lehce předkloníme, přitom stojíme venku mimo vozidlo, těsně vedle jeho sedačky. Protáhneme svoje ruce za zády a podsuneme je pod jeho podpaží. Poté se snažíme vytáhnout postiženého z auta. 11

3.4 Krvácení Krev je červená, neprůhledná a vazká tekutina. Je to tekutá tkáň, která se skládá z krevní plazmy a krevních buněk - krvinek. Celkové množství krve u dospělého muže je 5-6 litrů, ženy mají průměrně 4,5 litru krve. Hlavní funkcí krve je výměna dýchacích plynů, roznáší kyslík z plic do tkání a oxid uhličitý z tkání do plic. Mezi další funkce krve patří: udržování tělesné teploty, schopnost udržovat stálé vnitřní prostředí, transport vitamínů, hormonů a dalších látek a zajišťovat ochranu proti vniknutí cizích látek do těla. [ DYLEVSKÝ, 2007] Krevní ztráty vždy obtížně odhadneme. Vždy hodnotíme celkový stav postiženého, tj. poruchy vědomí až bezvědomí, bledost, pot, povrchní dýchání, špatně hmatný dech, strach, psychické změny apod. Krvácení rozdělujeme na vnitřní, vnější a krvácení z přirozených tělních otvorů. Vnější krvácení můžeme označit jako krvácení z otevřených ran, které rozdělujeme na tepenné krvácení, žilní krvácení a kapilární krvácení. 3.5 Tepenné krvácení Nejčastější příčiny tepenného krvácení jsou hluboké a bodné rány, v důsledku níž dochází k protětí tepny. Základním postupem při poskytování první pomoci je stisk rány v místě krvácení. Zástava krvácení je přednější než dodržování všech pravidel sterilních postupů. Postiženého položíme do protišokové či vodorovné polohy. Stisk ruky nepovolíme do příjezdu zdravotnické záchranné služby. V druhém případě můžeme použít přiložení tlakového obvazu. Přímo na ráně musí být vrstva krycí, která je sterilní nebo z větší části čistá. Druhou vrstvou je vrstva tlaková, která stlačuje tepnu v ráně. Tato vrstva musí být dostatečně pevná, nesmí postiženého zraňovat. Třetí vrstva je připevňovací, která pevně a dobře fixuje k ráně. V tomto případě použijeme trojcípý šátek nebo obinadlo. [SRNSKÝ, 2002] Poslední metodou jak zastavit krvácení je použití škrtidla. Tato metoda je zcela výjimečná a v mnoha případech agresivní. Škrtidlo se používá při masivním krvácení spojené s otevřenou zlomeninou, dále při zaklíněném cizím tělese v ráně. Škrtidlo se smí použít jen na několik málo minut. Musí být nejméně 5 cm široké, nesmí postiženého zraňovat. Přiložíme škrtidlo nad ránu směrem k srdci. Správně zaškrcená končetina by měla být bledá a neměla by být cítit tepová frekvence. Komplikací této metody je zvýšení žilního průtoku a zintenzivnění krvácení. 12

3.6 Žilní krvácení Příčiny vedoucí k žilnímu krvácení jsou povrchové řezné rány, hluboké odřeniny a tržně zhmožděné rány. Při žilním krvácení z rány vytéká tmavá krev. Na ránu přiložíme tlakový obvaz a poraněnou končetinu zvedneme do výšky nebo podložíme. Obr. č. 1: Žilní krvácení. [WWW. WIKIPEDIE. CZ ] 3.7 Kapilární krev Kapilární krvácení nepatří k závažným poranění, ale k velmi bolestivým. Při tomto krvácení nám hrozí zanesení infekce do rány. Můžeme se s ním setkat u drobných odřenin a při tržných rankách. První pomoc u kapilárního krvácení spočívá v mechanickém očištění kartáčkem a vodou. Pro výplach použijeme 3 % peroxid vodíku, kromě peroxidu do rány nic nevkládáme ani nelijeme. Okolí rány osušíme, sterilně přikryjeme a přelepíme náplastí s polštářkem. 3.8 Bezvědomí Bezvědomí je stav, kdy postižený navazuje kontakt s okolím jen částečně nebo vůbec tento kontakt nenavazuje. Příčinou bývají různé chorobné procesy v mozku nebo v organismu. Činnost mozku patří mezi životně důležité funkce a její narušení může přivodit smrt. Mozková buňka je citlivá a pět minut nedostatečného zásobování kyslíkem přivodí její zánik. [VYHNÁLEK A KOLEKTIV, 2003] Jedna z nejčastějších příčin vedoucích k bezvědomí jsou úrazy hlavy. Změnu stavu vědomí nám mohou způsobit např. neurologické onemocnění nebo dehydratace. Příznakem bezvědomí bývá, že postižený na oslovení ani na doteky nereaguje a leží bezvládně. U bezvědomí nám může často zapadnout kořen jazyka a může dojít k poruše dýchání. Další nebezpečí, které může nastat, je aspirace žaludečního obsahu a zástava dechu i oběhu. Proto je nutné nečekat a co nejrychleji poskytnout první pomoc. 13

Pokud postižený na navázání kontaktu nereaguje, otočíme ho na záda, zkontrolujeme dutinu ústní, pokud má postižený v ústech zvratky či zubní protézu, odstraníme je. Zakloníme mu hlavu a tím uvolníme dýchací cesty. Jsou-li zachovány životní funkce, uložíme postiženého do stabilizované polohy na boku. Tu provedeme tak, že si klekneme vedle zraněného. Paži, která je blíže k nám, mu zasuneme pod tělo. Jeho bližší nohu ohneme v koleni. Poté ho jednou rukou uchopíme za vzdálenější rameno a druhou rukou za vzdálenější bok a převalíme ho na bok směrem k sobě. Při této poloze je postižený co nejvíce na boku, polohu hlavy má tak, aby tekutiny z dutiny ústní mohly volně vytékat ven. Spodní ruka lehce pokrčená v lokti zůstává za tělem. Spodní nohu necháme pokrčenou. Výsledná poloha by měla být stabilní, tělo by nemělo mít tendenci přepadat na záda nebo na břicho. [ SRNSKÝ, 2002] Při podezření na poranění krční páteře provádíme k uvolnění dýchacích cest trojitý manévr, který spočívá v uchopení, předsunutí a povytažení dolní čelisti. Následně postiženého přikryjeme, aby neztrácel tělesné teplo, a až do příjezdu zdravotnické záchranné služby mu kontrolujeme dýchání, tep a vědomí. 3.9 Zástava dechu Poruchy dýchání mohou mít příčinu v neprůchodnosti dýchacích cest, v nedostatečném dýchání nebo v jeho zástavě. Zástava dechu je velice závažný a životu ohrožující stav. V jeho důsledku dochází v několika sekundách až minutách k zástavě srdce. Pokud není dýchání včas obnoveno, může dojít k postižení několika životně důležitých orgánů. Pokud najdeme postiženého v bezvědomí, vyčistíme mu dutinu ústní. Provedeme maximální záklon hlavy, současně dvěma prsty zvedneme bradu a dolní čelist, pokud máme podezření na cizí těleso v dýchacích cestách, provedeme manévry k uvolnění překážky z dýchacích cest. Udeříme postiženého do zad, úder můžeme provést vleže nebo ve stoje, manévr lze opakovat pětkrát. Dále můžeme provést Heimlichův manévr tak, že prudce stlačíme postiženému nadbřišek. Heimlichlův manévr můžeme opakovat pětkrát. Pokud neuspějeme s úderem do zad, užití by mělo být omezeno na výjimečné případy dušení a po vdechnutí cizího tělesa s velkou opatrností vzhledem k riziku poškození nitrobřišních orgánů. Postiženého uložíme na záda, zahájíme umělé dýchání dvěma hlubokými vdechy v průměru 4-5 sekund, nečekáme na výdech prvního z nich. Každý vdech musí být 14

dostatečně objemný a dlouhý. Hrudník se musí viditelně zvedat, pokračujeme frekvencí dvanáct vdechů za minutu, průběžně musíme kontrolovat známky krevního oběhu. Pokud postižený dýchá sám, ale nedostatečně, provádíme podpůrné dýchání. Obr. č. 2: Heimlichův manévr. [ WWW. WIKIPEDIE. CZ] 3.10 Zástava srdeční činnosti Zástava srdeční činnosti je nejzávažnější stav, který bezprostředně ohrožuje život postiženého. V jeho důsledku, v několika málo minutách dochází ke smrti. Nepřímou srdeční masáž provedeme tak, že postižený je na zádech na pevné podložce, hranu dlaně položí zachránce doprostřed hrudní kosti, druhou dlaň položíme na ni, případně záchrance může mít propletené prsty obou rukou. Způsob techniky není povinný. Pokud provádíme neodkladnou kardiopulmonální resuscitaci u dospělého, uvolníme dýchací cesty záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti, zahájíme nepřímou srdeční masáž třiceti stlačeními hrudníku následované dvěma vdechy, tento poměr dodržujeme i ve dvou zachráncích. Masáž provádíme frekvencí sto stlačení za minutu. Pokud se postiženému objeví známky základních životních funkcí, položíme ho do stabilizované polohy. Provádíme-li kardiopulmonální resuscitaci u dětí a kojenců do jednoho roku, odstraníme překážku z dýchacích cest, položíme dítě na své předloktí hlavou dolů a několika ranami mírně udeříme dlaněmi mezi lopatky dítěte, směřující ven z dýchacích cest. Pokud se nám nepodaří tento manévr, uchopíme dítě za nohy, otočíme ho hlavou dolů a provedeme stejný manévr. U dětí provádíme dýchání z plic do plic technikou dýchání z úst do úst a současně do nosu. Do dítěte vydechujeme jen obsah vzduchu v naší dutině ústní, nenadechujeme se. Frekvence umělého dýchání u novorozenců je třicet dechů za minutu, u kojenců je to dvacet dechů za minutu. Nepřímou srdeční masáž provádíme stlačováním uprostřed hrudní kosti, masírujeme dvěma prsty. Frekvence stlačování u novorozenců a kojenců je 15

120 stlačení za minutu. Poměr stlačení a vdechů je u kojenců 30 : 2, pokud jsou to novorozenci, poměr je 3 : 1. Obr. č. 3: Resuscitace. [WWW. WIKIPEDIE. CZ] 3.11 Poranění hlavy Při úrazu hlavy s výrazným krvácením zraněného ohrožuje především bezvědomí způsobené poškozením mozkové tkáně. Pokud je postižený v bezvědomí, dbáme na průchodnost dýchacích cest tím, že provedeme záklon hlavy. Průběžně kontrolujeme životně důležité funkce, při jejich selhání zahájíme kardiopulmonální resuscitaci. Má-li postižený poranění lebky, sterilně přikryjeme ránu. Po dobu příjezdu zdravotnické záchranné služby kontrolujeme základní životní funkce. Je-li postižený při vědomí, v první řadě ho uložíme do vodorovné polohy na zádech s mírně podloženou hlavou. Uklidníme poraněného a průběžně s ním komunikujeme, komunikací získáme přehled o jeho vědomí. Pokud má postižený případné poranění, ošetříme je. Nikdy mu nepodáváme pití, jídlo a žádné léky do úst! Dbáme, aby postižený byl vždy v teple. Obr. č. 4: Poranění hlavy. [WWW. WIKIPEDIE. CZ] 16

3.12 Zlomeniny končetin Všeobecně zlomeniny charakterizujeme jako poruchu celistvosti kosti, která může vzniknout přímým a nepřímým mechanismem. U přímého mechanismu může ke zlomenině dojít pří nárazu o volant čí palubní desku v automobilu. Nepřímý mechanismus nám způsobí zlomeninu na jiném místě, než působí násilí. Podle stupně postižení měkkých tkání se dělí zlomeniny na otevřené a uzavřené. U otevřených zlomenin bývá porušen kožní kryt a kostní úlomky vyčnívají ven. Kožní kryt u zavřených zlomenin bývá uzavřen. [ PANEŠ, 1993] Příznakem u zlomenin je silná bolest často doprovázená otokem v místě poranění, zlomená část má nepřirozenou polohu a její funkčnost je omezená. 3.12.1 Zlomeniny horních končetin Základním pravidlem pro poskytnutí první pomoci je dokonalá fixace, kterou znehybníme zlomené kosti. Snažíme se dodržovat sterilní postupy, které jsou důležité proti zanesení infekce do rány. Při pánevních, stehenních a pažních zlomeninách provádíme protišoková opatření, zde se uplatňuje pravidlo 5T - postižený musí být v teple, nesmí dostat tekutiny, zajistíme mu transport, snažíme se mu vytvořit ztišení od bolesti např. úlevou v poloze, která mu vyhovuje a tiché prostředí. Toto pravidlo platí pro veškeré zlomeniny. Jedná-li se o zlomeninu uzavřenou, postiženého posadíme do vyhovující polohy a provedeme fixaci trojcípým šátkem, končetinu do šátku zavěsíme. Dbáme na to, abychom postiženému nezpůsobili zbytečně velké bolesti. Zlomenou končetinu se nesnažíme rovnat, protože by mohlo dojít k většímu poranění, než postižený utrpěl. Pokud došlo k otevřené zlomenině a úlomky kostí vyčnívají ven, místo zakryjeme sterilním krytím. Poté vždy postiženou končetinu znehybníme pomocí improvizační dlahy, kterou si uděláme pomocí rovné větve. Improvizační dlahu měkce obalíme ručníkem či svým ošacením, aby postiženého netlačila a nezraňovala. Postiženou končetinu znehybňujeme v přirozené a fyziologické poloze, což je připažená a ohnutá v lokti v úhlu 90 stupňů. Tuto zásadu neuplatňujeme u zlomenin, kdy se končetina nachází ve vynucené poloze. 17

3.12.2 Zlomeniny dolních končetin Pokud se jedná o zlomeniny dolních končetin, postižené končetiny znehybníme vždy dlahou, kterou přikládáme ze stran končetin. Po znehybnění končetin uložíme postiženého do mírně vyvýšené polohy. Improvizační dlahu si uděláme pomocí lyží, hůlek či použijeme druhou dolní končetinu. Dlahu vytvoříme tak, že postiženému svážeme obinadlem končetiny k sobě. Dlahu by měla vytvořit zdravá končetina. V místě, kde se končetiny dotýkají je potřeba vložit měkkou látku jako vycpávku proti otlakům. obr. č. 5: Zlomenina dolní končetiny. [WWW. WIKIPEDIE. CZ] 3.13 Poranění páteře Nejčastější příznaky u poranění páteře jsou bolesti v zádech při jakémkoli pohybu, postižený může mít necitlivost a brnění v horních a dolních končetinách, ochablost svalstva a otok i případně podlitinu v místě poranění. Při tomto úrazu je nutná prevence zhoršení stavu postiženého. Při nešetrném manipulování s postiženým může dojít k poškození míchy. Následkem tohoto úrazu může být ochrnutí horních a dolních končetin. S postiženým nesmíme pohybovat, jen v případě, pokud mu hrozí další nebezpečí. Postiženého ošetřujeme v poloze, v jaké jsme ho našli. Je-li postižený v bezvědomí, nejšetrnější manipulací ho otočíme na záda a provedeme uvolnění dýchacích cest předsunutím čelisti a otevřením dutiny ústní. Hrozí-li postiženému nebezpečí a jsme nuceni s ním manipulovat, uložíme ho na pevnou podložku v poloze, ve které se nachází. Manipulaci provádíme ve třech až čtyřech osobách, nikdy nesmíme postiženého zvedat za ruce či nohy. Vždy budeme dbát na fixaci postiženého k podložce. K fixaci můžeme použít obinadlo nebo provaz. Pokud zjistíme poranění krční páteře, musíme zajistit její stabilitu tím, že uchopíme hlavu postiženého do rukou v oblasti uší. Podložíme hlavu a ramena postiženého měkkými a pevnými předměty, které by měly sloužit ke stabilitě krční páteře. Pokud nemáme 18

v dosahu žádné pevné předměty, můžeme použít svou bundu, kterou srolujeme do válce a přiložíme ke krční páteři. 3.14 Poranění hrudníku Mezi poranění hrudníku patří pneumotorax. Je to stav, kdy pronikne vzduch ranou do hrudní dutiny. Pneumotorax se dělí na otevřený, uzavřený a ventilovaný. Při poranění hrudníku se objevují příznaky: dušnost až nemožnost dýchání, bledost, neklid a nafialovělé rty. Při jakémkoli poranění hrudníku je důležitá poloha vpolosedě. Pokud dojde k otevřenému poranění hrudníku, které může vést až k dušení, okamžitě otvor v hrudní dutině uzavřeme, zpočátku i holou dlaní. Ošetříme krycím poloprodyšným obvazem, který má tři části - sterilní krytí, neprodyšnou vrstvu, která se skládá z igelitového pytlíku, který přiložíme na ránu a dále to je fixační vrstva. Oblepíme tři strany igelitového pytlíku a čtvrtou stranu necháme volnou. Stále pozorujeme fyziologické funkce postiženého. Jde-li o uzavřený pneumotorax, který může nastat při zlomenině žeber, pomocí trojcípého šátku nebo elastického obinadla postiženému znehybníme hrudník ve výdechovém postavení. Pokud se u postiženého po fixaci hrudníku objeví promodrání a dušnost, musíme fixaci odstranit. Postiženého nabádáme, aby klidně dýchal, je-li potřeba, zahájíme protišoková opatření. Stále sledujeme postiženého, pokud je v bezvědomí a má zachovalý tep a dech, uložíme ho do polohy na boku na postiženou stranu. 3.15 Poranění břicha Pokud dojde k poranění břicha, postiženého uložíme do vodorovné polohy na zádech s mírně pokrčenými dolními končetinami. Jde-li o nekrvácející ránu, sterilně ji přikryjeme. Při výhřezu orgánů se jich nedotýkáme a nedáváme zpět do dutiny břišní, pouze orgány sterilně a měkce přikryjeme a obložíme. Krytí pouze přelepíme náplastí či leukoplastí. Jde-li o zaklíněné těleso v ráně, nikdy ho nevytahujeme, protože můžeme způsobit vykrvácení u postiženého. Těleso obložíme sterilním krytím a provedeme fixaci k břišní stěně. Postiženému nepodáváme tekutiny, nedáváme mu najíst, nesmí kouřit a ani mu nepodáváme léky. Až do příjezdu zdravotnické záchranné služby sledujeme stav postiženého, především srdeční činnost a dýchání. 19

3.16 Popáleniny a opatření Popáleniny jsou poranění, která ohrožují pacienta na životě a skrývají nebezpečí šoku, infekce a ztrátu tvaru a funkce tkáně. Popálenina vzniká sáláním, zářením nebo působením chemické noxy. Popáleniny považujeme za velmi závažný úraz, kdy hrozí nebezpečí, že popálená osoba vdechuje škodlivé zplodiny ohně.[vyhnálek A KOLEKTIV, 2003] Rozsah popálenin můžeme odhadnout podle tzv. devítkového pravidla. Hlava a krk nám tvoří 9 %, jedna horní končetina 9 %, jedna dolní končetina 2 x 9 %, přední plocha trupu 2 x 9 %, zadní plocha trupu 2 x 9 %, pohlavní orgány 1 %. Součet tohoto pravidla je 100 %. Hloubku poškození tkáně dělíme do tří stupňů. U prvního stupně je kůže zarudlá, silně pálí, ale rychle se hojí. Při druhém stupni se na postiženém místě tvoří puchýře a může dojít až k rozvoji šoku. Třetí stupeň je nejhlubší poškození, dochází k odumření tkáně a zuhelnatění. První pomoc spočívá v zabránění dalšímu působení tepla. Odstraníme postiženého z dosahu horkých předmětů a snažíme se mu uhasit oděv. Z postiženého odstraníme prstýnky, náušnice, hodinky a další kovové předměty. Dostatečně chladíme ránu, dokud přináší úlevu - minimálně však 10 až 20 minut. Ránu chladíme co nejdříve po úrazu a sterilně ji přikryjeme. Puchýře nepropichujeme a příškvarky nestrháváme. Obr. č. 6: Popáleniny. [WWW. WIKIPEDIE. CZ] 3.17 Poškození chladem Poškození chladem vzniká v důsledku snížené teploty. Rychlost a stupeň poškození odpovídá délce působení chladu a rychlosti větru. Podchlazení může být místní - omrzlina, nebo celkové. [VYHNÁLEK A KOLEKTIV, 2003] Postiženému se snažíme vrátit tělesnou teplotu, přikryjeme ho další vrstvou teplého oblečení, snažíme se o zahřátí vlastním tělem, postiženému zabráníme v chůzi, netřeme a ani nemasírujeme povrch těla postiženého. Pro rychlý zdroj energie 20

postiženému podáme cukr, čokoládu, ale nikoli alkohol. Je-li postižený v bezvědomí, péči věnujeme životně důležitým funkcím, dle závažnosti celkového stavu postiženému zajistíme odborné ošetření. 3.17.1 Omrzliny Omrznutí postihuje především končetiny, uši a nos. Z jejich špatného zásobení krví vyplývá nebezpečí poškození tkání. Stupeň poškození tkání při omrznutí je shodný se stupněm poškození při popálení. Pokud postiženého najdeme venku a má omrzliny, snažíme se masírovat okolí omrzlin. Co nejrychleji dopravíme postiženého do tepla, improvizovaně zahříváme ložiska vložením rukou do podpaží nebo třísel postiženého. Dle rozsahu a hloubky sterilně přikryjeme ránu, znehybníme poškozené tkáně a s postiženým udržujeme stále kontakt a sledujeme životně důležité funkce. Postižená místa nikdy netřeme ledem nebo sněhem. Obr. č. 7: Omrzliny. [WWW. WIKIPEDIE. CZ] 3.18 ŠOK Šok je životu ohrožující stav, a proto je třeba i zde co nejrychleji zasáhnout. Bývá přirozenou ochrannou reakcí organismu na nepříznivou zátěž, nejčastěji je to úraz. Postupně selhává krevní oběh, klesá krevní tlak a je nedostatek kyslíku ve tkáních. Cílem první pomoci je podpořit dodávku krve do životně důležitých orgánů. Pokud to je v našich silách, odstraníme příčinu šoku. Postiženého uložíme do protišokové polohy. U šokových stavů můžeme využít také autotransfuzní polohu, která je obdobná jako předchozí poloha, navíc zvedneme dolní končetiny kolmo k tělu. Okamžitě zastavíme krvácení a snažíme se ztišit bolest např. chlazením popálenin a správným ošetřením zlomenin. Nikdy nepodáváme žádné léky ústy! Snažíme se zabránit podchlazení nebo přehřátí. Zásadním pravidlem u šokových stavů je, že nesmíme postiženému podávat tekutiny, pouze otíráme rty nebo obličej vlhkým kapesníkem. Snažíme se udržet relativní klid, psychicky podporujeme postiženého, naše 21

chování ovlivňuje danou situaci a duševní klid postiženého. Co nejdříve zavoláme zdravotnickou záchrannou službu a zdůrazníme, že jde o postiženého v šoku. Nikdy netransportujeme sami postiženého, protože mohou nastat zdravotní komplikace. 3.19 Krvácení z přirozených tělních otvorů U krvácení z přirozených tělních otvorů si představujeme krvácení z nosu, krvácení z dutiny ústní, vykašlávání krve a zvracení krve. 3.19.1 Krvácení z nosu Krvácení z nosu patří mezi častá poranění. Při první pomoci postiženého posadíme na zem, pevně mu stiskneme kořen nosu či nosní křídlo na minimálně 5 minut. Hlavu postiženému dáme do mírného předklonu, stisk nosu pomalu povolíme a sledujeme, zda krvácení pokračuje dál. Pokud krvácení nepřestalo, první pomoc opakujeme. Obr. č. 8: Krvácení z nosu.[www. WIKIPEDIE. CZ] 3.19.2 Krvácení z dutiny ústní Při krvácení z dutiny ústní se snažíme zastavit krvácení stisknutím příslušného krčního bodu. Pokud máme větší krvácení, která provází vylomení zubu, vložíme do dutiny ústní sterilní materiál a postiženému řekneme, aby materiál pevně stiskl na 20 minut a poté stisk postupně uvolnil. Pro neúspěch tento pokus opakujeme. 3.19.3 Vykašlávání krve Postiženého ošetřujeme vpolosedě a přikládáme studené obklady na hrudník. Jsou-li nutná protišoková opatření - 5T, tak je použijeme. Při prudkém chrlení krve, položíme postiženého na bok a mírně vypodložíme hrudník, neprodleně zavoláme zdravotnickou záchrannou pomoc. [ SRNSKÝ, 2002] 22

3.19.4 Zvracení krve Postiženého vždy uložíme do polohy na boku, přikládáme studené obklady na břicho, provedeme protišoková opatření, neprodleně zavoláme zdravotnickou záchrannou službu. 23

3.20 Obsah autolékárničky Tabulka č 1: Obsah autolékárničky [ WWW. AUTOLÉKÁRNIČKA. CZ] Zdravotnický Motocykl Osobní Nákladní Automobil pro materiál automobil automobil hromadnou přepravu osob Obvaz hotový 1 2 5 10 sterilní č. 2 Obvaz hotový _ 2 5 10 sterilní č. 3 Šátek trojcípý 1 2 5 10 Obinadlo 3 6 elastické 10 cm x 5 m Náplast _ 1 2 4 hladká cívka 2,5 cm x 5 m Náplast 3 6 12 18 s polštářkem 8cm x 4 cm Obinadlo 1 1 3 5 škrtící pryžové, délka 70 cm Obvaz hotový _ 1 3 5 sterilní 5 cm x 7,5 cm Rouška 1 1 2 4 resuscitační Rouška PVC _ 1 2 4 20 cm x 20 cm Rukavice 1 1 2 4 pryžové (latexové) chirurgické v obalu Špendlík 2 2 2 4 zavírací v antikorozní úpravě Nůžky _ 1 1 1 24

Od 15. 9. 2009 platí nová vyhláška MDČR 283/2009 Sb. týkající se povinné výbavy motorových vozidel, tedy i autolékárniček. Nová vyhláška upravuje znění původní vyhlášky č. 341/2002 Sb., která mimo upravená znění zůstává i nadále v platnosti. Od 15. 9. 2009 do 31. 12. 2010 probíhá tzv. přechodné období, které slouží k výměně staré autolékárničky za novou autolékárničku. Po tuto dobu platí oba typy autolékárniček. Od 1. 1. 2011 budou muset mít všechna motorová vozidla novou autolékárničku. Změny podle nové vyhlášky: [WWW. AUTOLÉKÁRNIČKA. CZ] Obvaz hotový s 1 polštářkem (šíře 8 cm, savost 800g/m2)..3 ks Obvaz hotový se 2 polštářky (šíře 8 cm, savost 800g/m2)....3 ks Šátek trojcípý z (netkaného) textilu (délka stran nejméně 960 x 1360 x 960 mm)...2 ks Náplast hladká cívka (velikost 2, 5cm x 5m, min. lepivost 7 N/25 mm)..2 ks Náplast s polštářkem (velikost 8cm x 4cm, min. lepivost 2, 5 N/cm)..6 ks Obinadlo škrtící pryžové (60 x 1250 mm) 1 ks Maska resuscitační s výdechovou chlopní a filtrem - zdravotnický prostředek...1 ks Rouška plastová (20 x 20 cm, tloušťka 0, 05 mm)...1 ks Rukavice pryžové (latexové) chirurgické v obalu 1 pár Nůžky se sklonem v antikorozní úpravě se zaoblenými hroty - délka 15 cm..1 ks Izotermická fólie (rozměry min. 200 x 140 cm)...1 ks Letáček o postupu při zvládání dopravní nehody.1 ks Obr. č. 9: Autolékárna [WWW.AUTOLÉKÁRNÍČKA.CZ] 25

4 Praktická část Součástí mé absolventské práce bylo dotazníkové šetření, jehož cílem bylo zmapovat hloubku a rozsah učiva první pomoci v autoškolách. Dotazníky jsem rozeslala po Královehradeckým kraji. Celkem se mi vrátilo 80 dotazníků ze 100 rozeslaných, což hodnotím pozitivně. Dotazníky byly určeny pro instruktory první pomoci v autoškolách. Četnost odpovědí jsem vyhodnocovala grafy. Graf č. 1 20 Nevráceno Vráceno 80 Otázka č. 1 Kolik hodin se věnujete praktickému cvičení? Graf č. 2 20 nepraktikujeme 1 hod 80 26

Touto otázkou jsem chtěla zjistit, kolik hodin se v autoškolách věnují praktické části první pomoci. Z výsledku vyplynulo, že se velká většina autoškol nevěnuje praktickému cvičení. Otázka č. 2 Kolik hodin se vyučuje u vás teoretická část první pomoci? Graf č. 3 25% 19% 6% 4-6 hodiny 4 hodiny CD Neuvedlo 50% Na tuto otázku neodpovědělo 25 % respondentů, 50 % respondentů používá pro výuku první pomoci CD diskety, které se dají zakoupit s publikacemi vydané pro výuku v autoškolách. 19 % respondentů odpovědělo, že se věnují první pomoci 4-6 hodin a nejmenší část s 6 % odpověděla, že se u nich první pomoc vyučuje maximálně 4 hodiny. 27

Otázka č. 3 Kdo u vás vyučuje první pomoc? Graf č. 4 40 Zdravotník Já 60. Z 60 % respondentů vyučují první pomoc zdravotníci a 40 % sami instruktoři. Otázka č. 4 Považujete za důležité si prakticky vyzkoušet úkony zachraňující život? Graf č. 5 15% 10% Ano Ne Neuvedlo 75% 28

Největší počet respondentů odpovědělo, že pro praktické cvičení nepovažují za důležitou činnost při výuce v autoškole. Otázka č. 5 Máte dojem, že rozsah teoretické části první pomoci je dostatečný? Pokud ne, rozepište, v čem je nedostatečný. Graf č. 6 20% Ne Ano 80% Podle mých předpokladů na tuto otázku odpovědělo 80 % respondentů kladně a jsou spokojeni s teoretickou výukou, 20 % respondentů odpovědělo, že nejsou spokojeni. Malá většina by chtěla, aby si první pomoc vyučovali oni sami. Jeden z respondentů odpověděl, že první pomoc je důležitá, ale pro obdržení řidičského průkazu není až tak důležitá. Proto v závěrečných testech jsou pouze dvě otázky týkající se první pomoci. 29

Otázka č. 6 Máte zájem v budoucnu něco změnit ve výuce o první pomoci? Graf č. 7 5% Ano Ne 95% Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti. Kromě 5 % respondentů jsou všichni spokojeni s výukou první pomoci. 5 % respondentů dopsalo, že by první pomoc nemusela v osnovách vůbec být. Otázka č. 7 Jste spokojeni s člověkem, který u vás vyučuje první pomoc? Graf č. 8 1% Ano Ne 99% 30

Na tuto otázku odpovědělo 99 % kladně. Jeden respondent do dotazníku uvedl, že se těchto hodin nezúčastní a nikdo si ještě nestěžoval na osobu, která první pomoc u nich vyučuje. Otázka č. 8 Na jaké úrovni se učí u vás první pomoc? Graf č. 9 10% 1% Dle osnov Nevím Nevyplněno 89% Na tuto otázku 89 % respondentů neodpovědělo vůbec, u 10 % respondentů se vyučuje první pomoc dle stanovených osnov a 1 % odpovědělo, nevědí. Otázka č. 9 Co patří od 1. 1. 2011 do autolékárniček jako novinka pro povinnou výbavu? Graf č. 10 22% Ne Ano 78% 31

Tato otázka byla směrována k tomu, zda respondenti vědí, že se bude od roku 2011 měnit nová vyhláška. Na tuto otázku 78 % respondentů odpovědělo správně. 22 % respondentů nevědělo nebo jim chyběly v dotaznících věci, které budou muset být v povinné výbavě. Otázka č. 10 Co znamená pojem Epistaxe? Jaká je první pomoc? Graf č. 11 20% Ano Neuvedeno 80% Touto otázkou jsem zjišťovala znalost instruktorů v autoškole. Z 80 % respondenti odpověděli, že epistaxe znamená krvácení z nosu, 20 % respondentů neodpovědělo vůbec. Na otázku jak by provedli první pomoc, odpovědělo pouze malá většina respondentů správně. 32

Otázka č. 11 Jaký poměr se používá u resuscitace dospělého člověka? Graf č. 12 60% 40% Neuvedeno Nejsem školitel první pomoci 60 % respondentů na tuto otázku odpovědělo vyhýbavě a napsali, že z první pomoci ovládají jen základy první pomoci a nevědí. 40 % respondentů odpovědělo správně. Poměr u resuscitace u dospělého člověka je 30 : 2. 33

Otázka č. 12 Je daná modelová situace. Muž je v bezvědomí a utrpěl tepenné krvácení. Co provedete jako první, zahájíte resuscitaci nebo zastavíte krvácení? Graf č. 13 40% Krvácení Resuscitace 60% Tuto otázku jsem položila záměrně. Chtěla jsem zjistit, jak by kdo reagoval a pokud někteří z respondentů učí sami první pomoc v autoškolách a odpověděli, že se první resuscituje, tak bohužel nemají pravdu. V první řadě zastavíme krvácení, aby nedošlo k vykrvácení, potom zahájíme resuscitaci. 40 % respondentů by resuscitovalo a 60 % by zastavilo krvácení. 34

Otázka č. 13 Jak budete postupovat při krvácení z nosu? Graf č. 14 15% Záklon Předklon 85% U této otázky odpovědělo 85 % respondentů správně. Při krvácení z nosu předkloníme postiženému hlavu dopředu, nikdy mu nezakloníme hlavu dozadu. Tuto otázku jsem položila záměrně, chtěla jsem zjistit, kdo by provedl opačný postup. 15 % respondentů by provedlo mírný předklon hlavy. 35

Otázka č. 14 Kam položíte ruce při kardiopulmonální resuscitaci? Graf č. 15 11% Nevyplněno Doprostřed hrudníku 89% 80 % respondentů na tuto otázku odpovědělo, že ruce položíme doprostřed hrudní kosti, 10 % respondentů neodpovědělo vůbec. 4.1 Návrh řešení pro zlepšení výuky první pomoci pro autoškoly Na základě dotazníkového šetření jsem dospěla k tomu, že výuka první pomoci v mnoha autoškolách není dostatečná, pro zlepšení výuky první pomoci bych navrhovala: - První pomoc v autoškolách by měl vyučovat odborník, který je ze zdravotnictví nebo má k výuce o první pomoci kvalifikované certifikáty. - Počet hodin bych navýšila dvojnásobně až trojnásobně. - Teoretické kapitoly o první pomoci bych více rozebrala. - Teorii bych provázala s praxí. - Výuka první pomoci by měla být povinná pro všechny uchazeče o řidičský průkaz. 36

4.2 Proškolení uchazečů o řidičský průkaz Na základě výsledků z dotazníkového šetření jsem teoreticky a prakticky proškolila uchazeče o řidičský průkaz v Autoškole pana Prokeše v Trutnově. Především jsem se snažila teorii propojit s praktickou ukázkou, kde si každý mohl vyzkoušet poskytnout první pomoc. Každá teoretická kapitola byla spojena s modelovou situací, kde mi pomocí byli namaskování figuranti. Velký důraz jsem kladla na použití pomůcek, především jsme vycházela z povinné výbavy autolékárničky. Pokud pomůcky nebyly k dispozici, snažila jsem se improvizovat pomůckami, které jsem měla k dispozici. Celé školení probíhalo ve velmi přátelské atmosféře. Velký úspěch měla praktická část, kdy se všichni zúčastnění vžili do rolí jak zachránců, tak i figurantů. Mým cílem bylo nejen naučit správných postupů, ale pokusit se o prožití pocitů z dané situace. 4.2.1 Modelová situace č. 1 Jako první modelovou situaci jsem pro praktickou část zvolila na téma popáleniny. Modelová situace: Při dopravní nehodě se muž ve věku 35 let popálil o hořící automobil. Rozsah popálenin byl na horních končetinách zejména dlaních, kůže je postižena puchýři, popálená část je velmi bolestivá. Při této modelové situaci se figurant vžil do role popáleného a emocemi projevoval bolest, kterou při popálení utrpěl. Ze začátku se zúčastnění zalekli a začali zmatkovat. Po vysvětlení, že nám jde o každou minutu a vteřinu se situace uklidnila. Největší problém byl, že se zapomínalo na kovové hodinky, které způsobovaly velkou bolest postiženému. Další chyba byla, že postiženému měli někteří tendenci propichovat puchýře a teprve začít popálenou část chladit. Každého zúčastněného jsem nechala, aby modelovou situaci zvládl sám a nezasahovala jsem. Vždy si každý zkusil provést první pomoc, modelovou situaci jsem vyhodnotila, zmínila jsem největší chyby a znovu si každý zkusil provést první pomoc se správným postupem. Na druhý pokus každý provedl první pomoc správně. Popáleného muže vždy posadíme, pokud má na ruce nebo popálené ploše kovové předměty, jako jsou hodinky, prstýnky a náramky, tak je odstraníme. Další postup byl končetinu chladit, ránu sterilně zakrýt a znehybnit. 37

4.2.2 Modelová situace č. 2 Modelová situace číslo dva byla na téma krvácení z nosu. Modelová situace: Žena ve věku 20 let při nárazu se uhodila do nosu a začala jí téct krev. Žena když viděla krev, začala zmatkovat a křičet. Prvním krokem bylo křičící ženu uklidnit a zachovat klid. Musím říct, že všichni zúčastnění to zvládli a ženu uklidnili. Už svým postojem k dané situaci vytvoříme atmosféru, proto i když máme strach, nedáváme ho najevo. Největší chybou v této situaci bylo, že žena jako laik stále dávala hlavu do záklonu v úmyslu, že zastaví krvácení, tím zmátla další dva zachránce, kteří ji nechali v záklonu. Opět jsem nezasahovala a nechala jsem každého, aby provedl první pomoc, tak jak by sám usoudil za správný postup. Když jsem se ptala každého proč nezaklánět hlavu, odpovědi byly různé. Správný postup při krvácení z nosu je postiženou ženu uklidnit, posadit ji do mírného předklonu a stisknout kořen nosu a nosní křídla. Přiložíme studený obklad na čelo, zátylek a kořen nosu. Při opakovaném postupu každý provedl první pomoc správně. 4.2.3 Modelová situace č. 3 Modelová situace číslo tři byla na téma zlomenina. Modelová situace: Dítě ve věku 13 let utíká před hořícím automobilem, při útěku upadlo na předloktí, na každý dotyk reaguje velkou bolestí. Dítě neustále chce maminku, rodiče řeší dopravní nehodu s policisty. V tomto případě se jedná o zlomeninu předloktí. Dítě neustále pláče a chce maminku. To však zmátlo většinu zachránců, aby dítě uklidnili, nejprve hledali rodiče. V této chvíli jsem zasáhla a upozornila, že dítě mohou uklidnit sami a hledáním maminky ztrácejí čas a dítě nechávají v bolestech. Situace se ihned obrátila a zúčastnění se věnovali dítěti. Dítě uklidnili a hned začali řešit situaci. Musím podotknout, že v této situaci si poradili všichni velmi dobře. Jako dlahu použili kus klacku, který měli k dispozici. K fixaci použili šátkový obvaz a pomocí zavíracího špendlíku upevnili k tělu dítěte. Zde musím zmínit, že se našli i tací co sundali za sebe mikinu a šátkový závěs vytvořili ze svého oděvu. Což jsem hodnotila velmi kladně a potěšilo mě, že i v terénu si umí člověk poradit bez zdravotnického materiálu. Znovu jsem zhodnotila situaci, podotkla jsem, že je velmi důležitá komunikace s dítětem. K odvrácení pozornosti od bolesti musíme uklidnit dítě, zeptat se ho co se stalo, vysvětlit mu, že 38

maminka bude hned u něj. Druhý pokus už byl zcela správně a první pomoc proběhla bezchybně. 4.2.4 Modelová situace č. 4 Jako čtvrtá modelová situace proběhla na téma zástava krvácení. Modelová situace: Žena 60 let utrpěla řeznou ránu na zápěstí. V tomto případě byla nejdůležitější zástava krvácení. Někteří se báli zastavit krvácení bez rukavic, ale podotkla jsem, že je důležité zastavit krvácení i holou dlaní. Přednější je, aby postižený nevykrvácel! Krvácející ránu bylo potřeba sterilně překrýt a vytvořit tlakovou vrstvu. Jako tlakovou vrstvu si vytvoříme pomocí stočeného obinadla, které máme v každé autolékárničce. Tato modelová situace nedělala nikomu problém. Byla jsem překvapena, jak si se situací někteří poradili. V tomto případě použili jako krycí vrstvu kapesník a fixační vrstvu použili do klubíčka srolovanou ponožku, poté vrstvu dalším obinadlem zafixovali a poraněnou končetinu zvedli do výšky. Opět si každý rád znovu vyzkoušel jak bezchybně zvládnout danou modelovou situaci. 4.2.5 Modelová situace č. 5 Pátá modelová situace byla na téma bezvědomí. Modelová situace: Muž 45 let leží bezvládně na zemi. Při této modelové situaci bylo prvním krokem zjistit, zda postižený reaguje na oslovení. Mnoho ze zúčastněných na tento krok zapomínalo a přešlo k nahmatání tepu a k zjišťování zda postiženy dýchá. Tyto známky života se neprojevily a zúčastnění přistoupili k zahájení kardiopulmonální resuscitaci. Zde se objevilo několik nedostatků. Někteří nevěděli, kde se nachází místo při masáži srdce a masírovali na nesprávném místě. Poměr vdechů a stačení hrudníku měli všichni správně. Hlavním nedostatkem bylo, že se zapomínalo na uvolnění dýchací cest a případné vyčištění dutiny ústní. Dalším nedostatkem bylo, že nikdo během resuscitace nezkontroloval dech ani puls. V této chvíli jsem zasáhla a na tento problém jsem upozornila hned. Modelovou situaci jsem změnila a řekla jsem, že tep během resuscitace je hmatný. Postižený byl uložen do stabilizované polohy. Provedení stabilizované polohy nikomu nedělalo problém. Nikoho nenapadlo zavolat zdravotnickou záchrannou službu. Když už jsem nechala provádět resuscitaci i 20 minut, byly na mě teprve kladeny otázky, jak dlouho se má resuscitovat? 39

Při této modelové situaci se ukázaly hrubé nedostatky, proto jsem celou situaci zhodnotila a krok po kroku vysvětlila správný postup. Na nedostatky jsem upozornila, několikrát si zúčastnění mohli vyzkoušet na figuríně masáž srdce i uvolnění dýchacích cest. Při druhém pokusu už byly jen malé nedostatky, ale zúčastnění usoudili, že je velmi důležité znát místo stlačení hrudníku, poměr vdechů, měli by umět provést stabilizovanou polohu a neustále kontrolovat dýchací cesty. 40

5 Diskuze První pomoc je definována jako soubor jednoduchých úkonů a opatření, která při náhlém ohrožení nebo postižení zdraví člověka omezují rozsah a důsledky tohoto ohrožení či postižení. Většinou se jedná o laickou první pomoc před příjezdem záchranné zdravotnické služby nebo jiného kvalifikovaného odborníka. Poskytnout první pomoc je povinen každý, pokud tím neohrozí svoje zdraví. Myslím si, že každý má znát základy první pomoci, protože nikdy nemůžeme vědět, do jaké situace se dostaneme sami. Z mého dotazníkového šetření jsem zjistila, že někteří instruktoři nemají základy pro poskytování první pomoci. Ukázalo se, že první pomoc v mnoha autoškolách vyučují lidé, kteří k tomu nemají kompetence. Domnívám se, že je lepší si prakticky zkusit resuscitaci nebo jiný výkon zachraňující život, než si o tom jen povídat. Z mé osobní zkušenosti vím, že pokud si něco sama vyzkouším, lépe se mi to pamatuje. Jako druhou největší chybou jsem zjistila, že se používají CD diskety, které jsou součástí publikací pro výuku v autoškolách. CD diskety slouží k výuce místo člověka, který by měl vyučovat první pomoc. Kladu si otázku co nám dá více, jestli CD disketa nebo praktická část? Odpověď je jasná, samozřejmě že praktická část. Při zakoupení jedné publikace jsem se přesvědčila, že to co je psané o první pomoci, je minimální a nedostačující. Teoretická část byla rozepsaná pouze na pět stran z celé publikace. Osobně si myslím, že je to minimum, které nám nemůže stačit. Sama jsem si vyzkoušela napsat závěrečný test k získání řidičského průkazu a zjistila jsem, že z pětadvaceti otázek jsou pouze dvě otázky zaměřené na poskytnutí první pomoci. Sama sebe jsem se ptala proč tak málo? Na tuto otázku jsem těžko hledala odpověď, přesto si myslím, že je to obrovská škoda. Zúčastnila jsem se jedné hodiny, která měla být zaměřená na první pomoc, po skončení jsem se zeptala instruktora, zda by nechtěl, abych vyučovala první pomoc jako odborník já? Bohužel jsem neuspěla. Myslím si, že většina instruktorů podceňuje první pomoc a více pozornosti věnuje jiným kapitolám. Mnoho instruktorů se mnou diskutovalo o tom, zda je dobré použít praktické ukázky. V závěru jsme došli k tomu, že by to bylo lepší, ale bohužel nemají tak velký časový prostor. Celkem jsem navštívila devět autoškol. Zájem měla pouze Autoškola pana Prokeše v Trutnově. Mile mě překvapil zájem pana Prokeše o praktickou část, nikdo nepovažoval tuto část za zbytečnou. Všichni projevili snahu a měli pozitivní přístup k modelovým 41