Náš Domov 31/2016 Listopad 2016 1
Listopad narozeniny budou slavit Silvarová Anna 02.11.1923 93 let Šrámková Blanka 14.11.1944 72 let Frýbová Ladislava 23.11.1927 89 let Mollová Anna 23.11.1946 70 let Vondroušová Danuška 25.11.1943 73 let K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři!!! 2
Svátek v listopadu slaví Michálek Karel 4. listopad Význam jména Karel Jméno KAREL znamená král; (svobodný) muž, chlap (z něm. Karl) a je to jméno původem staroněmecké. Nosí jej celkem 122.786 obyvatel České republiky. Státní svátky 17. 11. Den boje za svobodu a demokracii Významné dny 1. 11. Svátek všech svatých 2. 11. Památka zesnulých 9. 11. Mezinárodní den boje proti fašismu a antisemitismu 11. 11. Mezinárodní den válečných veteránů 13. 11. Mezinárodní den nevidomých 14. 11. Světový den diabetiků 14. 11. Den bez aut 15. 11. Den vězněných spisovatelů 17. 11. Mezinárodní den studentstva 18. 11. Mezinárodní nekuřácký den 20. 11. Světový den dětí 21. 11. Světový den televize 21. 11. Světový den pozdravů 25. 11. Mezinárodní den za odstranění násilí páchaného na ženách 25. 11. Mezinárodní den bez nákupů 3
Co bylo.. 16.10. příjemně strávený společný večer v kině 15.10. p. Brádle na výstavě zvířat v Josefově obdivoval krásné slepice 4
5.10. nám chlapci z Husova domu předali své výrobky i maličkost udělá radost papírové růže byly krásně navoněné 5
Den seniorů Hezky prožitý den v Hankově domě 20.10. cimbálovka 6
Táto, to nám krásně hrajou a nám taky Čas dušiček, návštěva hřbitova v Josefově 7
P.Mollová obdivovala v Josefově zvířecí hřbitov Rozptylová loučka ve Dvoře Králové Návštěva cukrárny p.geislerová a její přítelkyně p.ševčíková 8
Vše nejlepší k 90. narozeninám p.macek oslavil 90. Narozeniny. Rodina přinesla občerstvení pro všechny uživatele a zaměstnance našeho Domova. Tímto chceme poděkovat a zároveň popřát p.mackovi ještě spoustu spokojených let mezi námi. 9
Co bude. ÚT 1. 11. 9:30 BOHOSLUŽBA ZA ZESNULÉ S ANIČKOU HOLÍNSKOU ST 2. 11. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 3. 11. PASTOVÁNÍ PODLAH aktivity nejsou PÁ 4. 11. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU 9:30 PRODEJ TEXTILU p. Žáková PO 7. 11. 9:00 ČTENÍ ÚT 8. 11. 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY 9:00 PEČENÍ PERNÍČKŮ 13:30 KAVÁRNIČKA ST 9. 11. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU ČT 10.11. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU 14:00 VÁNOČNÍ DÍLNA 1 PÁ 11. 11. 9:30 DOPOLEDNÍ KLUB PO 14. 11. 9:00 ČTENÍ ÚT 15. 11. 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY 13:00 VÁNOČNÍ DÍLNA 2 ST 16. 11. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU 13:00 PRODEJ TEXTILU P. KALOUSKOVÁ 13:30 KAVÁRNIČKA ČT 17. 11. SVÁTEK - aktivity nejsou PÁ 18. 11. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU PO 21. 11. 9:00 ČTENÍ 14:00 ŠIPKY ÚT 22. 11. 9:30 CHYTRÉ HLAVIČKY ST 23. 11. 10:00 MŠE ŘÍMSKOKATOLICKÁ 14:00 ŠIPKY ČT 24. 11. 10:00 ZPÍVÁNÍ S KYTAROU PÁ 25. 11. 9:30 PROMÍTÁNÍ FILMU NE 27.11. 14:00 TRIO DIAMANTES PO 28.11. 9:00 ČTENÍ 14:00 ŠIPKY ÚT 29.11. 9:30 ADVENTNÍ BOHOSLUŽBA 13:30 KAVÁRNIČKA ST 30.11. 9:00 VÝLET - HRÁDEK U NECHANIC 10
Pro zasmání 11
Jak vznikl.. Zámek Egyptské zámky Nejobvyklejší obranou před uzmutím osobního vlastnictví tehdy nepochybně bylo schování věci na neznámé místo nebo její neustálé hlídání. Ale pro běžné použití to chtělo něco dostupnějšího. Mechanický prostředek k ochraně majetku byl proto nepochybně velice vítaným vynálezem. Asi nejstarším ekvivalentem našich zámku jsou egyptské dřevěné závory. Byly vybaveny velice chytrým mechanismem západek, které byly vlivem gravitace ve své spodní, klidové poloze, čímž bránily otevření dveří. Pouze majitel vlastnící patřičný klíč mohl dveře otevřít. Přiložil dřevěnou tyč s kolíky, z nichž každý přesně pasoval do příslušné dírky a posunul západky vzhůru na jednu rovinu. A bylo otevřeno. Perský zámek Perský zámek - vnitřní závora šla odsunout poté, co jste dovnitř prostrčili ruku s klíčem a nadzdvihli příslušné kolíky. V případě dřevěných, později i kovových zámků, šlo pochopitelně o zařízení určené především vyšším vrstvám. Méně zámožní lidé alespoň svůj vchod blokovali závorami. 12
Staří Řekové uvazovali své dveře složitými uzly. Tak složitými, že jen samotný autor nebo autorka uzlu jej dokázali rozšmodrchat. Slabina tohoto systému je jasná, dobře dokumentována na střetnutí Alexandra Velikého se slavným uzlem gordickým. Když vojevůdce hádanku, jejíž rozluštění podle legend věštilo dobytí asijského kontinentu, nepokořil rozumem a intuici, převážil jeho duch bojovníka a uzel mečem rozťal. Bylo potřeba přijít s něčím novým. Ani Řekové se konec konců nemají zač stydět. Jejich kovové zámky ovšem k dokonalosti dotáhli až Římané. Jak víme z pompejských vykopávek, Římané už znali profesi zámečníka. Kovové zámky, ne nepodobné těm z českého venkova 19. století, se nacházely na vnitřní straně dveří a obsluhovaly se klíčem zvenku. Zámečnický cech pozastavil kreativitu Po pádu Říma nastalo období středověku, které nemá, co se rozvoje vynálezů týče, nejlepší pověst. Zámky ale zaznamenaly neobvyklý rozvoj. Vylepšovala se jejich technická přesnost a zámky se šířily po celé Evropě i Orientu. Mít dobře zamčený hrad bylo považováno za ctnost a šlechtici se navzájem chlubili složitými a ozdobnými zámky na svých truhlách. Mistrů zámečníků přibývalo a stejně jako další řemeslníci, měli svůj vlastní cech. Vývoj zámků pořádně pokročil až v 18. století. V roce 1748 se narodil Joseph Bramah, a po úspěšné kariéře vynálezce (vzpomeňte si na něj, kdykoli na záchodě splachujete, zkratka WC mu vděčí za mnohé) se pustil do zámečnictví. Poté, co se učil u tehdejších londýnských mistrů, zkonstruoval svůj vlastní zámek, který si nechal roku 1784 patentovat. Založil také společnost Bramah Locks, která na náměstí Picadilly sídlí dodnes. 13
Challenge Lock Umělec, který vyrobí nástroj schopný otevřít tento zámek, získá 200 guineí. Sázka vydržela celých 60 let, a teprve americký zámečník Alfred Hobbs ji v roce 1851 pokořil. Trvalo mu to 16 dní, 51 hodin čistého času. pokračování příště Rozhovor s p. Steidlarovou Narodila jsem se 15. 2. 1920 ve vesnici Třtěnice okres Jičín. Jsem na svou vesnici moc hrdá, měla 120 čísel popisných. Byla dost vzdálená od města Jičín. Byl tam 2x sjezd rodáků a všichni jsme si pomáhali. Moje maminka byla 2x vdova. S prvním mužem měla 3 holky, syn Josef zemřel, když mu bylo 10 let na zánět mozkových blan. Často na něj maminka vzpomínala, byl to jediný kluk. Pak měla druhého muže a z tohoto manželství jsem se narodila já. Můj otec byl krejčí. Když mi byly 4 roky, tak zemřel. Zůstaly jsme samé ženské. Měly jsme hospodářství, dvě sestry se odstěhovaly a já, moje sestra a maminka jsme na statku zůstaly samy. Když byla válka, hlad jsme díky hospodářství sice neměly, ale musely jsme odevzdávat část mléka, vajec a obilí. Práce na statku byla pro nás ženský neskutečně těžká. Měly jsme velké pole a 2 krávy. Každé ráno jsem pásla krávy a husy. Myslela jsem při tom na 14
lepší život. Sousedé nám naštěstí pomáhali a my zase jim. To se dnes již nevidí. Dneska jsou si lidé nějak cizí. V zimě jsme společně mlátili obilí a drali peří. Při draní husího peří jsme se s ženskými scházely v kuchyni. Na stole byla kameninová mísa a v ní petrolejka na svícení. Okolo stolu jsme seděly a draly. Ráda jsem poslouchala přástky to byly různé příběhy. Po válce jsme se odstěhovaly k jedné známé do Úpice. Byla vdova, měla velký dům a nechtěla v něm být sama. My byly rády, že již nemusíme pracovat na statku. Prostě jsme ho prodaly a pole daly družstvu. Já se sestrou jsme začaly pracovat v továrně p. Mroženského. Vyráběl se tam textil. Já měla na starost čistit konečný výrobek, třeba od uzlíčků. Maminka byla doma a starala se o domácnost. Dožila se 85ti let. Když jsem byla malá, pamatuji se, že nás hlídala stará paní, když maminka pracovala na poli. Já jsem s tou paní nechtěla být, říkala jsem mamince: Mami, já s tou paní nebudu, ona je stará a já se bojím, že od ní tu starobu chytím!. Hrávala jsem si s dřevěnou panenkou, která byla barevně natřená. Já jsem byla moc hezké děvče. Měla jsem černé vlasy a u pole jsem byla krásně opálená. Někdy se mě lidi ptali, jestli nejsem cizinka. Ale maminka říkala, že vypadám spíš jako cikánka. Prvního hocha jsem poznala u nás ve vesnici, byl ze sousední vesnice. Jenže jsme měly doma tolik práce, že mě ho maminka rozmluvila. Bála se, že se vdám k němu a pak jí budu chybět na statku. Tak jsme se rozešli, ale já si to do hlavy zase tak nebrala. Druhého chlapce jsem si našla, až když jsme bydlely v Úpici. Podala jsem si tenkrát inzerát do novin Svobodné slovo. Napsal mi, že přijede za mnou. Čekala jsem na něj u autobusu. Nepřijel. Přišla jsem domů a on se tam najednou objevil. Byl to krásný, vysoký člověk. Byl z Ostravy a jmenoval se Izidor. Pracoval jako tovární topič. Když mě uviděl, řekl: Já tě už nikomu nedám. Tak jsme se po krátké známosti vzali. 15
Neudělala jsem dobře, nebyl to hodný muž. Měla jsem ho nejdříve více poznat. Přesto jsme spolu měli dvě děti, dceru Jiřinku a syna Josífka. Připravil pro nás společné bydlení v Poříčí, kde začal pracovat také jako tovární topič. To byla dobře placená práce. Bydlela u nás i moje maminka. Izidor ji však obvinil, že nám krade peníze a dává je mojí sestře, která měla dluh. Nebyla to sice pravda, ale on ji obvinil. Maminka se proto moc zlobila a odstěhovala se k mojí sestře. Od té chvíle začalo u nás peklo. Tak proto jsem se rozvedla, když bylo Jiřince 6 let a Josífkovi 2 roky. Stala se potom u nás velká tragédie, o které se mi nechce vyprávět. A jednou mi jeden pan doktor řekl, ať se znovu provdám, abych již nenosila Izidorovo příjmení. Tak jsem potkala Jindřicha. Byl družstevník a měl velké hospodářství ve Svatoňovicích. Staral se o pole, koně a hospodářská zvířata se svou starší sestrou. Jindra se mi líbil a moc jsme si spolu rozuměli, ale vzpomněla jsem si na tu dřinu, kterou jsem již dříve na našem statku zažila. Dala jsem mu proto podmínku, že budeme spolu, ale ne na statku. Já se již znovu nechtěla tak dřít. Podmínku splnil, něco prodal a velkou část daroval družstvu. Žili jsme spolu spokojeně 25 let až do jeho smrti. Když jsem ovdověla, přestěhovala jsem se ke své sestře do Velké Jesenice. Dříve jsem byla velmi ostýchavá, nic jsem si nedokázala zařídit, ale život mě naučil. Dnes si dokážu svá práva a potřeby obhájit. Nejvíc bych si přála, aby každý člověk spokojeně a v klidu žil. Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi 16