Pracovní překlad Úmluva o ochraně finančních zájmů Evropských společenství uzavřená na základě článku K.3 Evropské unie (ze dne 26.července 1995) VYSOKÉ SMLUVNÍ STÁTY, členské státy Evropské unie, S odvoláním na Akt Rady Evropské unie z 26. července 1995; S přáním zajistit, aby jejich trestněprávní předpisy efektivně přispívaly k ochraně finančních zájmů Evropských společenství; S vědomím toho, že podvody na příjmech a výdajích Společenství se v mnoha případech netýkají pouze jedné země a často je páchají organizované zločinné sítě; S přesvědčením, že ochrana finančních zájmů Evropských společenství vyžaduje trestní stíhání podvodného jednání, které poškozuje jejich zájmy, a za tímto účelem vyžaduje přijetí společné definice; S přesvědčením, že je toto jednání trestat efektivními, úměrnými a odstrašujícími trestními sankcemi s tím, že ve vhodných případech je možné ukládat i jiné sankce, přičemž je v nejzávažnějších případech nutné toto jednání trestat tresty odnětí svobody, které mohou vést k vydávání pachatelů; S uznáním, že podniky hrají důležitou roli v oblastech financování Evropskými společenstvími a že ti, kteří mají rozhodovací pravomoci v podnikatelské oblasti by neměli tam, kde si to okolnosti žádají, unikat trestní odpovědnosti; S rozhodnutím bojovat proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Evropských společenství tím, že na sebe vezmou závazky týkající se jurisdikce, vydávání a vzájemné spolupráce, SE DOHODLY NA NÁSLEDUJÍCÍCH USTANOVENÍCH: Článek 1 Všeobecná ustanovení 1. Pro účely této úmluvy podvod na finančních zájmech Evropských společenství znamená: a) v oblasti výdajů úmyslný čin nebo omisivní jednání týkající se: použití nebo předložení nepravých, nesprávných nebo neúplných výkazů nebo dokladů, které mají za následek nesprávné přidělení finančních prostředků nebo nezákonné zadržování prostředků ze základního rozpočtu Evropských společenství či rozpočtů spravovaných Evropskými společenstvími nebo jejich jménem; nepředložení informací v rozporu s nějakým konkrétním závazkem, což má stejný účinek jako výše; 313
chybné použití těchto finančních prostředků pro jiné účely, než pro které byly původně přiděleny; b) v oblasti příjmů úmyslný čin nebo omisívní jednání týkající se: použití nebo předložení nepravých, nesprávných nebo neúplných výkazů nebo dokladů, které mají za následek nezákonné zmenšení zdrojů základního rozpočtu Evropských společenství či rozpočtů spravovaných Evropskými společenstvími nebo jejich jménem nepředložení informací v rozporu s nějakým konkrétním závazkem, což má stejný účinek jako výše; chybné použití oprávněně získané dávky, což má stejný účinek jako výše; 1. V souladu s čl.2 (2) členské státy přijmou nezbytná a vhodná opatření k transpozici ustanovení odstavce 1 do vnitrostátních trestněprávních předpisů a to takovým způsobem, že zmíněné jednání bude zakládat trestný čin. 2. V souladu s čl.2 (2) členské státy přijmou nezbytná opatření tak, aby úmyslné vyhotovení nebo předložení nepravých, nesprávných nebo neúplných výkazů nebo dokladů mající účinek popsaný v odstavci 1 zakládalo trestný čin, pokud již toto není trestné jako hlavní trestný čin nebo jako účast, navádění nebo pokus o spáchání podvodu. 3. Úmyslný charakter komisivního nebo omisivního jednání uvedeného v odstavcích 1 a 3 lze odvodit z cíle a okolností daného jednání. Článek 2 Tresty 1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby jednání uvedené v čl. 1 a účast, navádění nebo pokus o jednání uvedené v článku 1 (1) bylo trestné efektivními, úměrnými a odstrašujícími trestními sankcemi včetně, alespoň v případech závažných podvodů, trestem odnětí svobody, který může vést k vydání, s tím, že závažný podvod se považuje za podvod počínaje určitou minimální částkou, kterou si stanoví každý členský stát. Tato minimální výše však nesmí přesahovat 50 000 ECU. 2. V případech méně závažných podvodů týkajících se částky nižší než 4 000 ECU, které podle vnitrostátních předpisů nezahrnují nějaké obzvláště závažné skutečnosti, může členský stát stanovit tresty jiné než tresty uvedené v odstavci 1. 3. Rada Evropské unie může jednomyslně odsouhlasit změnu částky uvedené v odstavci 2. Článek 3 Trestní odpovědnost vedoucích podniků Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby vedoucí podniků nebo jiné osoby oprávněné rozhodovat v podniku nebo řídit podnik, byly trestně odpovědné v souladu se 314
zásadami vnitrostátní právní úpravy v případech podvodu poškozujícího finanční zájmy Evropských společenství podle článku 1, který spáchala jim podléhající osoba, která jednala jménem podniku. Článek 4 Jurisdikce 1. Členské státy přijmou nezbytná opatření k tomu, aby zavedly svou jurisdikci nad skutkovými podstatami zavedenými v souladu s článkem 1 a 2 (1), pokud: podvod, účast na podvodu nebo pokus o spáchání podvodu poškozujícího finanční zájmy Evropských společenství je spáchán zcela nebo částečně na jeho území včetně podvodného jednání, pro které byla na tomto území získána dávka. osoba se na jeho území vědomě účastní nebo navádí ke spáchání podvodu na území jiného státu; pachatel je státní příslušník dotčeného členského státu s tím, že právní předpisy tohoto členského státu mohou požadovat, aby toto jednání bylo trestné i na území státu, kde k němu došlo. 2. Při předložení oznámení podle článku 11 (2) může členský stát prohlásit, že nebude aplikovat pravidlo stanovené ve třetím bodě odstavce 1 tohoto článku. Článek 5 Vydání o trestní stíhání 1. Ten členský stát, který podle svých vnitrostátních předpisů, nevydává své vlastní státní příslušníky, přijme nezbytná opatření k zavedení jurisdikce nad trestnými činy zavedenými v souladu s články 1 a 2 (1), pokud byly spáchány vlastními státními příslušníky mimo jeho území. 2. V případě, že státní příslušník jednoho členského státu údajně spáchal trestný čin na území jiného členského státu, přičemž šlo o jednání popsané v článcích 1 a 2 (1) a pokud tento členský stát tuto osobu nevydá tomuto druhému členskému státu pouze z důvod jeho státní příslušnosti, je tento členský stát povinen věc předložit příslušným orgánům činným v trestním řízení. Pro účely trestního stíhání se doručí spisy, informace a důkazy týkající se daného trestného činu v souladu s řízením uvedeným v článku 6 Evropské úmluvy o vydávání. Dožádající členský stát je pak informován o zahájeném trestním řízení a jeho výsledku. 3. Členský stát nemůže odmítnout vydat v případě trestného činu podvodu poškozujícího finanční zájmy Evropských společenství pouze z důvodu, že tento podvod je daňovým nebo celním trestním činem. 4. Pro účely tohoto článku je pojem státní příslušník členského státu definován v souladu s prohlášením učiněným podle článku 6 (1) (b) Evropské úmluvy o vydávání a odstavce 1 (c) tohoto článku. 315
Článek 6 Spolupráce 1. Pokud podvod podle článku 1 je trestným činem a týká se alespoň dvou členských států, tyto státy jsou povinny efektivně spolupracovat při vyšetřování, trestním stíhání a výkonu uloženého trestu a to např. prostřednictvím vzájemné právní pomoci, vydávání, předání trestního řízení nebo výkonů trestů uložených v jiném členském státě. 2. Tam, kde jurisdikci a možnost efektivního trestního stíhání pro stejné skutky má více než jeden členský stát, dotčené členské státy jsou povinny spolupracovat při rozhodování, který stát bude pachatele trestně stíhat s cílem pokud možno koncentrovat trestní stíhání do jednoho členského státu. Článek 7 Ne bis in idem 1. Členský stát je povinen ve svých vnitrostátních trestněprávních předpisech aplikovat zásadu ne bis in idem, podle které osoba, v jejíž věci bylo pravomocně rozhodnuto v jednom členském státě nesmí být trestně stíhána za stejné jednání v jiném členském státě za předpokladu, že jestliže byl uložen trest, tento trest byl vykonám nebo se vykonává nebo již nemůže být vykonán podle předpisů států, který trest uložil. 2. Při předložení oznámení podle článku 11 (2) může členský stát nahlásit, že není vázán odstavcem 1 tohoto článku a to v jednom nebo více z následujících případů; a) pokud skutečnosti, které byly předmětem rozsudku vydaného v zahraničí, se staly zcela nebo částečně na jeho vlastním území; tuto výjimku v tomto případě nelze aplikovat, pokud tyto skutečnosti se staly částečně na území tohoto členského státu, kde byl vydán rozsudek; b) pokud skutečnosti, které byly předmětem rozsudku vydaného v zahraničí, zakládají trestný čin namířený proti bezpečnosti nebo jiným podstatným zájmům tohoto členského státu; c) pokud skutečnosti, které byly předmětem rozsudku vydaného v zahraničí, spáchal nějaký státní úředník tohoto členského státu v rozporu s úředními povinnostmi, 1. Výjimky, které mohou být předmětem prohlášení podle odstavce 2, neplatí, pokud dotčený členský stát pro stejné skutečnosti požádal druhý členský stát, aby zahájil trestní řízení nebo danou osobu vydal. 4. Tímto článkem nejsou dotčeny dvoustranné nebo mnohostranné dohody uzavřené mezi členskými státy a příslušná prohlášení. Článek 8 Soudní dvůr 1. Veškeré spory mezi členskými státy ohledně výkladu nebo aplikace této úmluvy musí nejprve přezkoumat Rada v souladu s řízením podle hlavy VI smlouvy o Evropské unii s cílem nalézt řešení. 316
Pokud se toto řešení nenalezne do šesti měsíců, jedna ze stran sporu věc předloží Soudnímu dvoru Evropských společenství. 2. Veškeré spory mezi jedním členským státem nebo více členskými státy a Komisí Evropských společenství ohledně aplikace článku 1 nebo 10 této úmluvy, které nebylo možné vyřešit vyjednáváním mohou být předloženy Soudnímu dvoru. Článek 9 Vnitrostátní předpisy Žádné ustanovení této úmluvy nebrání členským státům v tom, aby přijaly vnitrostátní předpisy přísnější než závazky vyplývající z této úmluvy. Článek 10 Předložení 1. Členské státy Komisi Evropských společenství předloží znění ustanovení, kterými se transponují do vnitrostátního právního řádu závazky vyplývající z ustanovení této úmluvy. 2. Pro účely implementace této úmluvy vysoké smluvní státy rozhodnou prostřednictvím Rady Evropské unie, které informace si mají sdělovat nebo vyměňovat členské státy mezi sebou nebo členské státy a Komise, a rovněž stanoví způsob. Článek 11 Účinnost 1. Tato úmluva podléhá přijetí členskými státy v souladu s jejich ústavními požadavky. 2. Členské státy informují generálního tajemníka Rady Evropské unie o splnění ústavních požadavků pro přijetí této úmluvy. 3. Tato úmluva se stává účinnou 90 dní po té, co poslední stát doručil oznámení o splnění formalit podle článku 2. Článek 12 Přistoupení 1. Tato úmluva je otevřena k přistoupení státům, které se stanou členem Evropské unie. 2. Znění této úmluvy v jazyce tohoto nového členského státu vyhotovené Radou Evropské unie má platnost originálu. 3. Listiny o přistoupení se uloží u depozitáře. 317
4. Tato úmluva se pro nový členský stát úmluvy stane účinnou 90 dní po předložení jeho listin o přistoupení nebo k datu účinnosti úmluvy; pokud tato úmluva ještě nenabyla účinnosti k datu, kdy uplynula zmíněná lhůta 90 dní. Článek 13 Depozitář 1. Depozitářem této úmluvy je generální tajemník Rady Evropské unie. 2. Depozitář v Úředním věstníku Evropských společenství zveřejní informace o postupu přijímání a přistoupení, prohlášení a výhrad a rovněž o dalších oznámeních týkajících se této úmluvy. 318