277 8. funkční období 277 Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o spolupráci v oblasti boje proti trestné činnosti, podepsaná dne 8. prosince 2011 v Praze 2012
Návrh U S N E S E N Í Senát Parlamentu České republiky souhlasí s ratifikací Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o spolupráci v oblasti boje proti trestné činnosti, podepsané dne 8. prosince 2011 v Praze.
Předkládací zpráva pro Parlament ČR Vláda České republiky vyslovila souhlas se sjednáním Smlouvy mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o spolupráci v oblasti boje proti trestné činnosti (dále jen Smlouva ) usnesením č. 889 ze dne 30. listopadu 2011. V současné době má Česká republika uzavřenu celou řadu bilaterálních smluv, které upravují oblast spolupráce policejních a celních orgánů v oblasti boje proti trestné činnosti. Vedle smluv se všemi sousedními státy se v evropském regionu jedná o smlouvy s Albánií, Bulharskem, Chorvatskem, Francií, Maďarskem, Makedonií, Moldávií, Itálií, Litvou, Lotyšskem, Rumunskem, Slovinskem, Srbskem, Švýcarskem, Tureckem a Ukrajinou; podepsaná a na české straně i ratifikovaná je smlouva s Belgií (belgická strana dosud neoznámila splnění podmínek pro vstup smlouvy v platnost). Z mimoevropských států je moţno uvést platné smlouvy s Chile, Kazachstánem, Kyrgyzstánem, Tunisem, USA a Uzbekistánem. Smlouvy o policejní spolupráci jsou nástrojem pro nastavení základních právních mantinelů pro spolupráci s policejními orgány, příp. celními orgány jednotlivých států a často i impulsem k prohloubení spolupráce s dotčeným státem. Spolupráce s Ruskou federací je na bilaterální rovině v současné době upravena zastaralou a aktuálním potřebám nevyhovující Dohodou o spolupráci mezi Ministerstvem vnitra České republiky a Ministerstvem vnitra Ruské federace, podepsanou v Praze dne 21. dubna 1997 1. Předkládaná Smlouva byla podepsána 8. prosince 2011 během návštěvy prezidenta Ruské federace v Praze. Smlouva stanoví základní pravidla pro posílení a zkvalitnění spolupráce českých a ruských orgánů příslušných k boji s trestnou činností. Občané Ruské federace se dlouhodobě podílejí relativně výraznou měrou na páchání trestné činnosti v České republice. Za závaţný problém je moţno povaţovat zejména činnost ruskojazyčných organizovaných zločineckých skupin. V nedávné minulosti byly tyto skupiny zaměřeny zejména na páchání zjevné trestné činnosti, zejména majetkové, včetně loupeţných přepadení, vybírání poplatků od podnikatelů za fiktivní ochranu, krádeţe osobních automobilů, včetně jejich transportu na území bývalého SSSR, organizování prostituce, pašování drog a nelegální obchod se zbraněmi. V současné době tyto zločinecké skupiny přechází na vyšší stupeň organizovaného zločinu, tj. na organizovaný zločin krytý legálním podnikáním. Iniciativa ke sjednání nové Smlouvy vzešla z české strany. Návrh nové Smlouvy, zpracovaný na základě schválené vzorové směrnice pro expertní jednání o smlouvách o policejní spolupráci se státy, které nesousedí s Českou republikou 2, byl předán ruské straně na jaře 2006, ruská strana na něj reagovala protinávrhem na jaře 2009. Expertní jednání 1 Nevyhovující je mj. úroveň úpravy. Dohoda nezahrnuje spolupráci celních orgánů a dalších zainteresovaných úřadů na ruské straně. Dalším závaţným nedostatkem je absence úpravy ochrany osobních údajů. V předkládané Smlouvě je nově výslovně upravena činnost styčných úředníků na území druhého státu, podrobněji je upraven postup při podávání a vyřizování ţádostí. 2 Vzorová směrnice pro expertní jednání o smlouvách o policejní spolupráci se státy, které nesousedí s Českou republikou, byla projednávána se všemi členy vlády, s prezidentem republiky prostřednictvím Kanceláře prezidenta republiky, s předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů a ředitelem Národního bezpečnostního úřadu v závěru roku 2005. Pro informaci byla zaslána rovněţ předsedům zahraničních výborů obou komor Parlamentu ČR. Vzorovou směrnici schválil ministr vnitra 12. ledna 2006.
o návrhu Smlouvy proběhlo v Praze ve dnech 7. aţ 9. prosince 2009. Některé otázky byly následně dořešeny korespondenční cestou. K obsahu Smlouvy: Smluvní strany se Smlouvou zavazují obecně ke spolupráci při prevenci a odhalování trestných činů a při zjišťování pachatelů trestných činů. Pouţité pojmy zamezování a odhalování je pro účely Smlouvy třeba vykládat v tomto smyslu. V českém textu jsou uvedeny tři pojmy pokrývající všechny fáze spolupráce policejních orgánů (předcházení, zamezování a odhalování trestných činů) v ruském textu jsou pouţity čtyři pojmy (предупреждениe, пресечениe, выявлениe и раскрытиe преступлений), které pouze ve svém spojení plně pokrývají všechny fáze spolupráce policejních orgánů. Smlouva neupravuje spolupráci justičních orgánů v procesním stádiu vyšetřování trestných činů ani problematiku vydávání. V článku 1 je uveden demonstrativní výčet oblastí trestné činnosti, na něţ bude zaměřena spolupráce příslušných orgánů. Akcentována je oblast boje proti organizovanému zločinu, výčet však moţnosti spolupráce příslušných orgánů ţádným způsobem neomezuje. Vzhledem k zájmu na sledování migračních toků z Ruské federace (ať jiţ jako zdrojového nebo tranzitního státu) je ve Smlouvě zároveň výslovně uvedena spolupráce v boji proti nelegální migraci. Zdůrazněna je rovněţ např. spolupráce v boji proti nezákonným finančním operacím, legalizaci výnosů z trestné činnosti či porušování celních a daňových předpisů. V článku 2 Smlouvy jsou vyjmenovány orgány, které jsou na obou stranách příslušné k jejímu provádění. Bliţší informace, tedy konkrétní útvary, adresy a další kontaktní údaje přímo ve Smlouvě z praktických důvodů (moţnost častých změn) uvedeny nejsou, smluvní strany si je spolu s informacemi o kompetencích jednotlivých příslušných orgánů sdělí před vstupem Smlouvy v platnost. Ruská strana přes opakované ţádosti o zváţení nutnosti jejího uvedení trvala na uvedení Generální prokuratury Ruské federace ve výčtu orgánů příslušných ke spolupráci podle Smlouvy. Vzhledem k tomu, ţe jmenování orgánů příslušných ke spolupráci je interní záleţitostí kaţdé strany, česká strana zařazení Generální prokuratury do výčtu akceptovala. Ruská strana byla upozorněna, ţe Generální prokuratura nebude mít na české straně odpovídajícího partnera, protoţe spolupráce podle Smlouvy nespadá do kompetence Nejvyššího státního zastupitelství České republiky. Orgány příslušné ke spolupráci na české straně budou při provádění Smlouvy postupovat striktně v rámci svých kompetencí. Poskytované informace a jiné formy spolupráce mají čistě operativní charakter. Předmětem spolupráce podle Smlouvy není získávání důkazů. Tento fakt je zdůrazněn ve vymezení předmětu spolupráce (článek 1 odst. 3). Článek 3 dává příslušným orgánům zmocnění k případnému sjednání prováděcích dokumentů a rovněţ k přímé komunikaci. Výčet forem spolupráce uvedený v článku 4 je také pouze demonstrativní. Účelem ustanovení není rozsah ani formy spolupráce podle Smlouvy limitovat, pokud jsou umoţněny vnitrostátními právními předpisy obou stran. Základní formou spolupráce je standardně výměna informací. V souladu s článkem 5 můţe být spolupráce podle Smlouvy realizována jak na základě ţádosti, tak spontánně, tedy bez ţádosti, na základě iniciativy příslušného orgánu. V případě realizace spolupráce na základě ţádosti Smlouva předpokládá ţádost písemnou, ve výjimečných přepadech připouští i ţádost ústní, která bude následně písemně potvrzena. 2
Článek 5 dále upravuje náleţitosti písemné ţádosti a moţnost ověření ţádosti podané prostřednictvím technických prostředků pro přenos informací (fax, elektronická pošta). Standardně je upravena povinnost doţádaného orgánu předat ţádost orgánu příslušnému k jejímu vyřízení v případě, ţe vyřízení ţádosti nespadá do jeho působnosti. Ţádosti budou příslušnými orgány vyřizovány bezodkladně (v ţádosti můţe být uvedena lhůta pro její vyřízení). Článek 6 upravuje moţnost ze závaţných důvodů odmítnout spolupráci nebo ji vázat na splnění určitých podmínek. Při realizaci spolupráce na základě Smlouvy budou obě strany pouţívat vlastní jazyk s tím, ţe k ţádostem a odpovědím na ně, příp. k dalším sdělením bude přiloţen překlad do jazyka druhé strany nebo do anglického jazyka. Smlouva však dává příslušným orgánům moţnost dohodnout se v konkrétním případě jinak (článek 7). Ruská strana nesouhlasila s tím, aby Smlouva stanovila přímou komunikaci v anglickém jazyce, která by byla z hlediska českých policejních orgánů jednodušší. Článek 7 dále upravuje moţnost konání pracovních schůzek či konzultací za účelem zefektivnění spolupráce příslušných orgánů. Smlouva dále (v článku 8) upravuje podmínky pro působení tzv. styčných úředníků na území státu druhé smluvní strany. Činnost styčných úředníků bude mít v souladu s obvyklou praxí pouze podpůrný charakter; nemohou vykonávat ţádná policejní oprávnění. Článek 9 upravuje základní zásady ochrany osobních údajů předávaných na základě Smlouvy. Obsahuje standardní záruky, poţadavky a postupy při nakládání s osobními údaji. Ruská federace v nedávné době oznámila, ţe v souladu se svými ústavními postupy ratifikovala Úmluvu Rady Evropy o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat. V nejbliţší době se očekává uloţení ratifikační listiny k Úmluvě. Článek 10 obsahuje závazek k zajištění ochrany předaných informací a dalších materiálů v souladu s vnitrostátními předpisy. Pokud budou na základě Smlouvy předávány utajované informace, budou policejní orgány při jejich předávání postupovat v souladu se speciální smlouvou upravující předávání utajovaných informací. V současné době se jedná o Dohodu mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vzájemné ochraně utajovaných skutečností, podepsanou v Praze dne 25. září 2003. Případné poskytování jakýchkoli informací či materiálů získaných při realizaci spolupráce podle Smlouvy třetím subjektům, tj. dalším státům, mezinárodním orgánům a organizacím a fyzickým a právnickým osobám je vázáno na písemný souhlas smluvní strany, která dotčené informace či materiály předala (článek 11). Ruská strana nesouhlasila s tím, aby byla ve Smlouvě upravena moţnost České republiky sdílet předané informace bez výslovného písemného souhlasu s dalšími členskými státy Evropské unie především prostřednictvím tzv. Schengenského informačního systému. (Ustanovení, které České republice tuto moţnost poskytuje, je součástí např. sjednávaných smluv o policejní spolupráci se státy západního Balkánu). V praxi bude tento problém řešen tak, ţe jiţ v ţádosti o spolupráci budou ruské orgány automaticky ţádány o souhlas se sdílením informací. Článek 12 stanoví obecné pravidlo pro hrazení nákladů vzniklých při spolupráci podle Smlouvy, podle kterého kaţdá strana nese své náklady na realizaci spolupráce. Smlouva připouští v konkrétním případě odchylnou dohodu příslušných orgánů. Smlouva obsahuje standardní závěrečná ustanovení. Článek 13 obvyklým způsobem 3
upravuje vztah Smlouvy k závazkům převzatým státy smluvních stran na základě jiných mezinárodně smluvních dokumentů, článek 14 řešení případných sporů vzniklých při výkladu nebo provádění Smlouvy. Smlouva je sjednána na dobu neurčitou s moţností výpovědi. Formulace článku 15 odst. 1 upravujícího její vstup v platnost odpovídá skutečnosti, ţe Smlouva je navenek sjednávána jako mezivládní. Česká strana bude moci ruské straně splnění vnitrostátních podmínek pro vstup Smlouvy v platnost oznámit aţ po její ratifikaci prezidentem republiky (viz níţe). *** Smlouva je navenek na výslovnou ţádost ruské strany sjednána jako dokument mezivládní, z hlediska vnitrostátního právního řádu se jedná o smlouvu prezidentské kategorie. Smlouva obsahuje ustanovení o věcech, jejichţ úprava je vyhrazena zákonu, ve smyslu článku 49 písm. e) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Ústava ), rovněţ obsahuje ustanovení o právech a povinnostech osob ve smyslu článku 49 písm. a) Ústavy. Z tohoto důvodu vyţaduje vyslovení souhlasu Parlamentem ČR a následnou ratifikaci prezidentem republiky. Po svém vstupu v platnost a po publikaci ve Sbírce mezinárodních smluv se v souladu s článkem 10 Ústavy stane součástí českého právního řádu a bude mít přednost před zákonem. Pokud Smlouva určitou oblast neupravuje (např. důvody pro neudělení souhlasu s dalším vyuţitím informací, podmínky pro udělení souhlasu s vyuţitím osobních údajů k jinému účelu, neţ za jakým byly předány atd.), postupují příslušné orgány v souladu s vnitrostátním právním řádem. Předkládaná Smlouva je v souladu s českým právní řádem, který sjednávání mezinárodních smluv v této oblasti předpokládá. Právní rámec pro spolupráci orgánů Policie České republiky podle mezinárodních smluv, včetně předávání osobních údajů, je dán zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zejména hlava XI). Spolupráce celních orgánů je umoţněna zejména zákonem č. 13/1993 Sb., Celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Na provádění Smlouvy se bude podílet i Vojenská policie, a to v součinnosti s Policií České republiky prostřednictvím Policejního prezidia. Spolupráce Vojenské policie je umoţněna zákonem č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších předpisů. Smlouva je rovněţ v souladu s obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva, se závazky vyplývajícími z jiných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a se závazky vyplývajícími z členství České republiky v Evropské unii. Provádění Smlouvy si nevyţádá zvýšené poţadavky na státní rozpočet. Náklady spojené s realizací Smlouvy budou hrazeny z rozpočtových prostředků orgánů příslušných k jejímu provádění. V současné době není moţné provést ani rámcové vyčíslení finančních nákladů, neboť ty budou záviset především na formách a četnosti realizovaných forem spolupráce. V Praze dne 5. ledna 2012 RNDr. Petr Nečas, v.r. předseda vlády 4