PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra obchodního práva. Diplomová práce NÁMITKY SMĚNEČNÝCH DLUŽNÍKŮ

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra obchodního práva Diplomová práce NÁMITKY SMĚNEČNÝCH DLUŽNÍKŮ Alena Petříčková 2011/2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Námitky směnečných dlužníků zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. 1

Na tomto místě bych velice ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce JUDr. Daně Ondrejové, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi napomohly k dokončení mé diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat svému příteli a spolubydlícímu v jednom, Petru Hoškovi, za to, že se mnou po celou dobu psaní vydržel, ačkoliv to jistě mnohdy nebylo jednoduché a byl mi oporou i přes mou nevrlost. Mé díky patří také Mgr. Lubomíru Sudovi, který mi zapůjčil mnoho knižních publikací, díky nimž jsem nemusela trávit dlouhé hodiny a dny v knihovně. Samozřejmě zde nemohu nezmínit poděkování celé mé rodině, protože bez jejich psychické podpory a jimi projevené trpělivosti by dokončení této práce bylo velice složité. 2

OBSAH 1 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK... 5 2 ÚVOD... 6 3 SMĚNEČNÉ ŘÍZENÍ... 7 3.1 Specifika směnečného řízení... 7 3.2 Podmínky vydání SPR a jeho doručení... 7 4 NÁMITKY... 10 4.1 Třídenní lhůta k uplatnění námitek... 12 4.2 Základní klasifikace námitek... 13 5 LISTINNÉ NÁMITKY... 14 5.1 Námitka formálně neplatné směnky... 14 5.1.1 Směnečná klauzule... 15 5.1.2 Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu... 16 5.1.3 Jméno toho, kdo má platit směnečníka... 18 5.1.4 Splatnost... 19 5.1.5 Platební místo... 19 5.1.6 Remitent... 20 5.1.7 Datum a místo vystavení směnky... 21 5.1.8 Podpis výstavce... 21 5.2 Námitka formálně neplatného individuálního prohlášení... 22 5.3 Námitka formálního nedostatku aktivní legitimace věřitele... 23 5.4 Námitka neuplatnitelnosti či nevymahatelnosti nároků ze směnky... 24 6 MATERIÁLNÍ NÁMITKY... 27 6.1 Podpisy osob, které nemají pasivní způsobilost... 27 6.2 Námitka nepravosti podpisu na směnce... 28 6.3 Námitka, že směnku podepsala vymyšlená osoba... 28 6.4 Námitka, že byl podpis učiněn nesvobodně či nevážně... 29 6.5 Změna textu směnky... 29 6.6 Námitka omylu ve směnce... 30 6.7 Námitka nedostatku zastupovacího oprávnění... 31 3

6.8 Námitka nedostatku aktivní legitimace věřitele... 32 7 OSOBNÍ NÁMITKY... 33 7.1 Námitka z kauzálního vztahu... 33 7.1.1 Námitka, že dlužník majiteli směnky nic nedluží... 36 7.1.2 Námitka zaplacení směnky... 37 7.1.3 Námitka zaplacení dluhu směnkou zajištěného... 38 7.1.4 Námitka nedluhu založená na tvrzení, že žalovaný směnku nepodepsal... 39 7.1.5 Námitka, že dlužník podepsal směnku bezdůvodně... 39 7.1.6 Námitka započtení... 40 7.2 Námitka protismluvního doplnění blankosměnky... 41 8 ZÁVĚR... 44 9 RESUMÉ... 47 10 POUŽITÉ ZDROJE... 49 4

1 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ZSŠ OZ ObchZ OSŘ LZPS SPR Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Listina základních práv a svobod směnečný platební rozkaz 5

2 ÚVOD Česká právní úprava směnky vychází z tzv. ženevského směnečného systému a jejím základním právním předpisem je ZSŠ. Tento zákon je výjimečný zejména tím, že za dobu své platnosti, tedy od roku 1951, prošel pouze dvěma novelizacemi 1, z nichž ani jedna podobu tohoto zákonu nezměnila nijak radikálním způsobem. Je s podivem, že ačkoliv právní i hospodářské vztahy doznaly za posledních 60 let značných změn, ZSŠ obstál bez významných změn dodnes. Bezpochyby je to zapříčiněno nevídanou kvalitou tohoto zákona, jež je v našem právním řádu spíše raritou. Právě námitky směnečných dlužníků a zejména ty založené na čl. I. 17 ZSŠ tvoří z mého pohledu jednu z nejzajímavějších otázek směnečné teorie, ačkoliv jim zákonodárce nevěnoval mnoho paragrafů ani v ZSŠ ani v jiném předpise. Z praktického hlediska získává tato problematika na aktuálnosti nejen z důvodu, že je v České republice v oběhu velké množství směnek, ale zejména proto, že v posledních letech lze pozorovat značný nárůst sporů ze směnek. Tento trend je bezpochyby zapříčiněn zejména skutečností, že se směnky často užívají v souvislosti se spotřebitelskými smlouvami, kdy spotřebitel směnku podepíše, ačkoli, jakožto laik z pohledu směnečného práva, není schopen předvídat všechny nepříznivé situace a rizika, které pro něj ze směnečných závazků vyplývají. Výjimečnými ovšem nejsou ani situace, kdy je důvodem sporů zneužívání vlastností směnek nepoctivými směnečnými věřiteli. 2 Ačkoliv se mnoho autorů ve svých knižních publikacích, či časopiseckých článcích, věnuje námitkám směnečných dlužníků, jejich příspěvky jsou povětšinou zaměřeny jen na úzkou výseč této problematiky a jen málo z nich se zabývá problematikou obrany směnečných dlužníků komplexně. Právě poroto jsem si za cíl své práce stanovila vytvoření přehledného listu základních námitek včetně jejich kategorizace podle jejich podstaty a uplatnitelnosti. Samozřejmě není mou ambicí zahrnout do své práce veškeré existující námitky, což ostatně ani v práci mého rozsahu není možné. Pokusím tedy alespoň o uvedení těch, které jsou z mého pohledu dlužníky nejčastěji vznášeny a také těch, které považují z nejrůznějších hledisek za zajímavé. Byla bych velice ráda, kdyby každý, kdo si mou práci přečte, získal povědomí o úskalích, která jsou se směnečnými závazky spojena a současně byl schopen efektivní obrany v případě, kdy proti němu budou směnečné nároky SPR uplatňovány. Vzhledem k tomu, že ZSŠ problematiku námitek směnečných dlužníků neupravuje do detailů, vzniká mnohdy velký prostor pro dotváření práva judikaturou. Z tohoto důvody se celá má práce bude opírat především o rozhodnutí soudů, která jsou podle mého názoru pro výklad o směnečných námitkách nepostradatelná. 1 zákonem č. 29/2000 Sb. a č. 296/2007 Sb. 2 KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 82. 6

3 SMĚNEČNÉ ŘÍZENÍ 3.1 Specifika směnečného řízení Směnečné řízení lze definovat jako typ zkráceného civilního soudního řízení, umožňujícího rychlejší uplatnění směnečných nároků oproti jiným majetkovým nárokům. 3 Vzhledem ke zvláštní povaze nároků ze směnky, konkrétně potřebě rychlé směnitelnosti za peníze, vykazuje rovněž směnečné řízení svá specifika oproti jiným druhům řízení. Typické jsou pro něj zejména zásady koncentrace, rychlosti, hospodárnosti, procesní odpovědnost účastníka za výsledek sporu, stanovení poměrně krátkých lhůt a námitkové řízení. 4 Pro rozhodování sporů ze směnek jsou vždy věcně příslušné krajské soudy, což plyne rovněž z dikce zákona, konkrétně 9 odst. 3 písm. p) OSŘ. Co se týče místní příslušnosti, pravidla pro její určení jsou stanovena v 84 86 OSŘ. Platí zde obdobná pravidla jako v jiných sporech a místně příslušným soudem je tak především obecný soud odpůrce, v tomto případě obecný soud směnečného dlužníka. Specifikem pro určení místní příslušnosti ve směnečném řízení je možnost využít místní příslušnost danou na výběr, kterou je dle 87 písm. e) OSŘ platební místo směnky. V této souvislosti je nutné zmínit, že platebním místem nemusí být vždy pouze platební místo na směnce výslovně vyjádřené nebo platební místo zákonné, ale také platební místo vyplývající z domicilu, a to proto, že právě zde se soustřeďuje jak prezentace směnky, tak její protestace. Tradičním procesním nástrojem pro rozhodnutí o nárocích plynoucích ze směnek je SPR, upravený v 175 OSŘ, který lze definovat jako formu soudního rozhodnutí, jímž se soud vyslovuje o meritorní otázce ve směnečném řízení. 5 Jeho podstatou je uložení odpůrci nebo odpůrcům, aby podle SPR do tří dnů od doručení zaplatili, nebo ve stejné době podali námitky. Oprávnění k vydání SPR má pouze soudce. Tímto se úprava SPR liší od obecné úpravy rozkazního řízení, kde je k vydání platebního rozkazu oprávněn namísto samosoudce samostatně také vyšší soudní úředník a asistent soudce. Shodná je však úprava těchto typů řízení v tom, že se tak stane bez nařízení jednání a bez slyšení žalovaného. 6 3.2 Podmínky vydání SPR a jeho doručení Základní podmínkou pro vydání SPR je vůle samotného věřitele, kterou musí projevit ve výslovném návrhu, aby soud rozhodl formou SPR. Bez návrhu SPR soud vydat nemůže. Návrh může být obsažen přímo v žalobě nebo jej žalobce může učinit dodatečně samostatným podáním, a to až do doby, než soud nařídí první jednání. V takovém případě se návrh na vydání SPR 3 HENDRYCH, D.; FIALA, J. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009.Str. 993. 4 DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. Občanský soudní řád : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 1171. 5 HENDRYCH, D.; FIALA, J. Právnický slovník. 3. podstatně rozš. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 993. 6 DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. Občanský soudní řád : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 1173. 7

považuje za součást žaloby. 7 Žaloba musí kromě výslovného návrhu na vydání SPR obsahovat rovněž všechny náležitosti stanovené 41, 42 a 79 OSŘ pro ostatní žalobní návrhy. 8 Spolu se žalobou musí žalobce předložit prvopis směnky, která má veškeré náležitosti platné směnky, o jejíž pravosti nejsou žádné pochybnosti. Směnka je základním legitimačním prostředkem navrhovatele a nelze ji tedy ničím nahradit. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla, kterou zákon připouští, je nahrazení originálu směnky rozhodnutím soudu o jejím umoření, které je dle 185s OSŘ listinou postavenou naroveň prvopisu směnky. Je tomu tak zejména proto, že toto rozhodnutí ztělesňuje až do vydání náhradního cenného papíru samo toto právo. Opisy směnky ať již ověřené či neověřené, fotokopie nebo jakákoliv jiná zobrazení jsou však zcela nepřípustné. Mezi další listiny, které je nutno kromě originálu směnky předložit můžeme zařadit zejména protestní listinu. Tuto listinu musí žalobce předložit zejména tehdy, chce li uplatňovat práva ze směnky vůči nepřímému dlužníkovi. Toto se samozřejmě netýká směnek, které obsahují doložku bez protestu nebo bez útrat. Protestní listina bude rovněž nutná v případě, kdy je požadováno plnění z lhůtní vistasměnky před uplynutím doby, která vyplývá z čl. I. 35 ZSŠ, jestliže akcept směnky nebo vidování směnky nebylo datováno, dle čl. I. 25 odst. 2 ZSŠ. V případě, že hmotné právo podmiňuje platný vznik nebo trvání směnečných nároků ještě jinými listinami, musí být také tyto předloženy v originále. Uveďme si například plnou moc toho, kdo směnku za dlužníka podepsal nebo listiny prokazující převod či přechod práv ze směnky na jiný subjekt jinak než rubopisem nebo u rektasměnky postupem pohledávky. Na tomto místě je nutné upozornit, že v případě nedostatku návrhu spočívajícího v absenci potřebných listin, nelze využít postupu stanoveného v 46 OSŘ, jako u odstraňování nedostatků návrhu vyplývajících z 42 79 OSŘ. 9 Totéž lze dovodit z rozsudku Vrchního soudu v Praze 10, který judikoval: Předložení příslušných listin není náležitostí návrhu, ale předpokladem pro rozhodnutí ve věci formou SPR. V případě, že nejsou splněny podmínky pro rozkazní řízení, postupuje soud podle poslední věty 175 odst. 1 OSŘ a nařídí jednání. Z toho vyplývá, že pokud nejsou předloženy potřebné listiny, nelze řízení zastavit. Po předložení návrhu s doložením potřebných listin soud zkoumá, zda se předložená listina jeví být skutečně směnkou, tedy zda má veškeré formální náležitosti předvídané ZSŠ. Před vydáním SPR musí soud rovněž posoudit, zda uplatňované nároky ze směnky odpovídají postižným právům. Všechny nároky, které je možno řešit SPR, budou mít povahu přímých nebo postihových práv, buď jako postih majitele podle čl. I. 48 ZSŠ, nebo postih ze strany osoby, která již postihem směnku vyplatila a dalším, rembursním, postihem se domáhá postižných práv 7 DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. Občanský soudní řád : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 1171. 8 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 464. 9 Tamtéž 10 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 74/94, ze dne 19. 4. 1994. 8

podle čl. I. 49 ZSŠ na dalších směnečných dlužnících. Toto jsou jediná práva, kterých se může zkrácené řízení týkat. V případě, že jsou uplatněna návrhem na vydání SPR jiná práva, vyhoví soud jen v části odpovídající postižným právům a o zbývající části uplatňovaných nároků bude rozhodováno postupem podle obecných ustanovení o sporném řízení. 11 Jsou li splněny všechny formální předpoklady, soud je povinen rozhodnout ve zkráceném řízení SPR, v opačném případě soud nařídí jednání a žalobu projedná ve sporném řízení. SPR musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, lze však využít rovněž náhradní doručení, tedy doručit uložením dle 49 odst. 4 OSŘ. Možnost náhradního doručení obsahuje rovněž slovenská právní úprava, přičemž Najvyšši súd SR 12 shodně judikoval: Zmenkový platobný rozkaz sa môže účinne doručiť do vlastných rúk aj náhradným doručením podľa 47 odst. 2 OSP. V souvislosti s tímto institutem si dlužníci často stěžují na porušení svých základních práv a svobod. Konkrétně tvrdí, že tímto postupem soudu je porušeno jejich právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 LZPS, dále práva zaručená čl. 4 odst. 3 a 4 LZPS a také práva garantovaná čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Stejně tak tomu bylo i v případě, který se dostal k Ústavnímu soudu 13, jenž rozhodl V případě vystavení směnky účastníci vztahu dopředu znají právní úpravu rozkazního řízení a tedy případné následky v podobě možnosti náhradního doručení. V případě, že žalovaný odmítne přes poučení doručovatele přijmout SPR, je doručen dnem, kdy bylo jeho přijetí odepřeno. V případě, že se nepodaří SPR doručit žalovanému, zruší jej soud bez jednání. 14 11 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 468. 12 Rozsudok Najvyššieho súdu SR sp. zn. 4 Obo 114/99, z 31. 5. 1999. 13 Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1667/10, ze dne 14. 7. 2010. 14 DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. Občanský soudní řád : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 1171. 9

4 NÁMITKY Námitku lze definovat jako právní nástroj obrany osoby podepsané na směnce proti postupu směnečného věřitele, který žádá zaplacení směnečného dluhu prostřednictvím SPR. 15 Od odporu proti platebnímu rozkazu se liší svým účinkem. Nejvyšší soud ČR 16 v této souvislosti uvádí: Na rozdíl od účinků odporu podaného proti platebnímu rozkazu, včas podané a odůvodněné námitky vydaný SPR neruší, nýbrž se v jimi vymezeném rozsahu pouze odkládá právní moc a vykonatelnost SPR. Na základě podaných námitek soud v námitkovém řízení rozhodne, zda SPR bude ponechán v platnosti nebo zda bude zrušen a v jakém rozsahu. Z uvedeného tedy vyplývá, že v řízení o námitkách proti SPR soud nerozhoduje o povinnosti zaplatit, nýbrž o tom, zda byl SPR vydán právem nebo, zda jsou námitky žalovaného důvodné. 17 Dle rozsudku Krajského soudu v Brně 18 je pro směnečné závazky příznačná jejich abstraktnost a nespornost, projevující se mimo jiné v tom, že účel vystavení směnky je nerozhodný a všechny námitky vznesené osobou ze směnky zavázanou je tato osoba povinna v soudním řízení jednoznačně prokázat. Nejvyšší soud ČR 19 k tomuto dodává: Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je SPR napadán a současně na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti SPR zakládá. Pokud námitky neobsahují žádné odůvodnění, jsou soudem odmítnuty usnesením, proti kterému není možné podat odvolání. Ačkoli účinnost SPR maří také námitky, které se následně ukážou jako nepravdivé, směnečné přísnosti je učiněno zadost zásadou koncentrace, která se v námitkovém řízení uplatňuje. Jejím projevem je zejména nutnost v třídenní lhůtě podat všechny námitky, přičemž k žádným dalším již později přihlédnuto nebude, ačkoli by byly pravdivé. V této souvislosti Nejvyšší soud ČR 20 shodně judikoval: Žalovaný nemůže se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti SPR po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Současně však dodává: Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít podle jeho názoru význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení 175 odst. 4, části věty první za středníkem, o. s. ř.) přihlížet. Totožná je v této věci rovněž slovenská judikatura Najvyššieho súdu Slovenskej republiky. 21 15 CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 185. 16 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 63/2006, ze dne 26. 7. 2007. 17 SADECKÝ, L. Námitka započtení uplatněná proti směnečnému platebnímu rozkazu. Právní rádce : Měsíčník Hospodářských novin. Praha : Economia, roč. XVIII, č. 7, s. 57-59. 2010. 18 Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 Cm 123/94, ze dne 1. 7. 1994. 19 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4150/2009, ze dne 24. 5. 2011. 20 Tamtéž 21 Uznesenie Najvyššieho súdu Slovenskej republiky sp.zn. 5 Obo 80/2000, z 15. 6. 2000. 10

Proti rozsudku o námitkách je přípustné odvolání. Ve smyslu 205a odst. 1 OSŘ se odvolací řízení řídí principem neúplné apelace a účastníci tak nemohou uvádět, s výjimkami uvedenými v tomto ustanovení, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Současně s ohledem na zásadu koncentrace řízení vyjádřenou v 175 odst. 4 OSŘ, která platí ve smyslu 211 OSŘ také pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami SPR, které byly vzneseny v zákonné třídenní lhůtě a ne novými tvrzeními žalovaného, uvedenými teprve po uplynutí této lhůty. 22 Právní mocí rozhodnutí o zrušení vydaného SPR se řízení končí. Naopak SPR, proti němuž nebyly podány námitky, nebo byly shledány nedůvodnými, nabývá právní moci uplynutím třídenní lhůty a stává se tak titulem pro výkon rozhodnutí nebo exekuci. 23 V souvislosti s námitkami dlužníka vyvstává otázka, který okamžik je rozhodný pro posouzení důvodnosti námitek. V odborných kruzích tuto polemiku vyvolala rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 24, v nichž byl prezentován právní názor, že důvodnost námitek podaných proti SPR je nutno posuzovat podle stavu v okamžiku jeho vydání. Toto rozhodnutí bylo průlomovým zejména proto, že rozhodovací praxe do té doby zastávala stanovisko, že okamžik rozhodný pro posouzení důvodnosti námitek je shodný s uplynutím lhůty k podání těchto námitek. Touto problematikou se zabýval rovněž P. Kolář 25, který zastává názor, že závěry Vrchního soudu v Olomouci jsou v rozporu s hmotněprávními i procesními předpisy a jeho důsledky mohou být nespravedlivé vůči žalovaným a uvádí: Pokud jde o rozsah námitek, zákon jej nijak neomezuje. Z této formulace lze jednoznačně dovodit i to, že žalovaný může namítat vše, čím se může v době, kdy námitky podává, bránit, tedy i to, k čemu došlo v době po vydání SPR. Jako další argument dodává: Samotná podstata směnečného řízení jednoznačně favorizuje žalobce oproti žalovanému, jehož naopak staví do velmi obtížně situace, protože v extrémně krátké lhůtě 3 dnů musí zformulovat kompletní procesní obranu proti vydanému SPR a v řízení o námitkách jej tíží i důkazní břemeno. Nelze dále jeho postavení zhoršovat vytvářením umělých překážek, které ze zákona nevyplývají. Vzhledem k tomu, že v judikatuře stále nebyla tato otázka definitivně vyřešena, nelze říct, které stanovisko je správné. Já se přikláním spíše k závěrům Vrchního soudu v Olomouci, s ohledem na zvláštní povahu námitek ve směnečném řízení. Rozhodující roli zde podle mého názoru hraje právě podstata námitek, které neruší SPR, jako je tomu u odporu proti běžnému platebnímu rozkazu, ale pouze odkládají jeho právní moc a vykonatelnost do doby než bude soudem o podaných námitkách rozhodnuto. Proto se domnívám, že důvodnost námitek by se měla posuzovat podle stavu v okamžiku jeho vydání. 22 DERKA, L. Námitka směnečného rukojmího, že blankosměnka byla nesprávně vyplněna. Obchodní právo : Časopis pro obchodně právní praxi, roč. 16, č. 5, str. 30. 2007. 23 DRÁPAL, L.; BUREŠ, J. Občanský soudní řád : komentář. 1. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 1178. 24 Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 394/2002, ze dne 1. 6. 2004 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 159/2002, ze dne 15. 6. 2004. 25 KOLÁŘ, P. K významu okamžiku vydání směnečného platebního rozkazu pro řízení o námitkách. Právní rozhledy, 2004, č. 24, str. 917 919. 11

4.1 Třídenní lhůta k uplatnění námitek Je- li SPR vydán, má žalovaný pouze tři dny na to, aby uplatnil své odůvodněné námitky. Pro běh této lhůty platí obecná pravidla stanovená v 55 a násl. OSŘ. Vzhledem k tomu, že se nejedná o dny pracovní, ale o dny kalendářní, často se stává tato lhůta doslova hraniční. Příkladem může být doručení SPR v pátek, kdy žalovaný musí již následující pondělí námitky vyhotovit a odeslat. V tomto případě je tak téměř nemožné, aby dlužník navštívil advokáta a byl schopen odeslat na soud námitky, které by byly schopné zvrátit povinnost uhradit dlužnou částku. Současně je nutné podat námitky u soudu, který napadený SPR vydal. Na tomto místě je nutné zmínit, že podá li žalovaný námitky u jiného soudu, bude třídenní lhůta k podání námitek zachována jen tehdy, obdrží li příslušný soud v této lhůtě námitky od soudu, kterému byly nesprávně zaslány, což judikoval rovněž Vrchní soud v Praze. 26 Postoupení nesprávně zaslaných námitek nepříslušným soudem v řádu dní je dle mého názoru, s ohledem na zahlcení českých soudů, nereálné. Dlužník by si tedy v každém případě měl na prvním místě zkontrolovat, zda své námitky zasílá na správný soud. Co se týče délky lhůty, jedná se dle mého názoru o lhůtu extremně krátkou, jejíž právní úprava, pocházející již z konce 19. století, absolutně nereflektuje společenský vývoj. Ke stejnému závěru dochází rovněž O. Hruda 27, když dodává: Ačkoli se okolní svět za posledních více než sto let změnil k nepoznání, česká právní úprava směnečného řízení zůstala v podstatě nezměněná. Ústavní soud 28 v souvislosti s touto problematikou zastává právní názor, že současná právní úprava zakotvená v 175 OSŘ sice omezuje základní právo na přístup k soudu, avšak přímo neohrožuje podstatu tohoto práva. Osobně se domnívám, že by tato lhůta měla být prodloužena, přičemž za optimální považuji lhůtu čtrnáctidenní. Jako oporu pro prodloužení stávající třídenní lhůty považuji zejména možnost omezení práva na přístup k soudu směnečných dlužníků, kteří vzhledem k zásadě koncentrace řízení často nejsou schopni účinné obrany. Myslím si, že by touto změnou rozhodně nedošlo k narušení práv věřitele, jen by byla umožněna efektivnější obrana dlužníka a směnka by tak do budoucna přestala být nástrojem využívajícím či dokonce zneužívajícím neznalosti a nepozornosti nejčastěji spotřebitelů, což považuji za žádoucí důsledek. Ráda bych rovněž upozornila na skutečnost, že úprava okolních zemí počítá rovněž s lhůtou delší než je u nás. Například v Rakousku byla lhůta prodloužena na čtrnáct dní již v roce 1979, a to v souvislosti s ochranou spotřebitele. 29 26 Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 359/2005, ze dne 12. 10. 2005. 27 HRUDA, O. Třídenní lhůta k podání směnečných námitek neobvykle tvrdý přežitek. Obchodněprávní revue, č. 8/2011, s. 234 28 Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1667/10, ze dne 14. 7. 2010 29 Tamtéž 12

4.2 Základní klasifikace námitek Základní klasifikaci námitek můžeme provést podle toho, v jakém právním předpisu se nachází ustanovení, na němž jsou námitky založeny. Podle tohoto kritéria směnečné námitky dělíme na procesně právní a hmotně právní. Hmotně právní námitky můžeme dále rozdělit na námitky, které vychází z ustanovení ZSŠ, tedy námitky směnečné, a námitky vycházející z ostatních částí hmotného práva, které můžeme označit jako mimosměnečné. Z praktického pohledu je velice významné třídění námitek podle povahy skutečnosti, která tvoří podstatu námitek. Takto se dostaneme ke klasifikaci námitek na absolutní a relativní. 30 Obsahem absolutních námitek je nejčastěji tvrzení, že osoba ze směnky nic nedluží, nebo že je listina jako směnka neplatná. Je tedy zřejmé, že okruh absolutních námitek bude poměrně úzký. Naproti tomu relativní námitky se vyznačuje právě svou rozmanitostí. Podstatou těchto námitek je tvrzení, že mimo směnečný vztah existují okolnosti, v jejichž důsledku není uplatnění směnečné pohledávky řádným výkonem směnečného práva. 31 Řadíme zde především námitky týkající se vad podpisu, dále námitky falešné směnky, omylu ve směnce, neoprávněného zásahu do textu směnky, námitky nesprávného vyplnění blankosměnky, námitky promlčení a v neposlední řadě také veškeré námitky kauzální povahy. Z demonstrativního výčtu relativních námitek lze odvodit jejich charakter, tedy že jsou možné jen ve vztahu určitého dlužníka k určitému věřiteli. 32 Ve své diplomové práci však budu užívat kategorizaci odlišnou od výše uvedených, která je založena převážně na návrhu J. Kotáska 33, jenž setřídil námitky podle následujících kritérií. Podle toho, zda vychází pouze z listiny tedy námitky listinné, zda jsou založeny na okolnostech přímo se týkajících směnečných prohlášení a vztahů, přičemž po formální stránce je směnka bezvadná tedy námitky materiální a dále podle toho, zda vychází z informací, které se netýkají přímo směnky, ale vlastních vztahů mezi účastníky tedy námitky osobní. Vzhledem k tomu, že mnou zvolená klasifikace vychází pouze z hmotného práva, pro úplnost by bylo dobré doplnit také kategorii námitek procesních. Rozsah a zaměření mé práce mi však neumožňuje pojednat o všem, o čem bych ráda a s ohledem na skutečnost, že podstata těchto námitek se příliš neliší od námitek v běžném soudním řízení, nebudu se jimi v textu práce blíže zabývat. Pro upřesnění jen uvedu, že mezi ně řadíme především námitky nedostatku podmínky řízení, jimiž jsou dle Nejvyššího soudu ČR 34 pouze námitky, které poukazují na nedostatky, pro které, jestliže je soud shledá a nedojde k jejich odstranění, nemůže ve věci rozhodnout. 35 30 CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 185-186. 31 CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 187. 32 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 472. 33 KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. 115 s 34 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn 32 Dco 20//2000, ze dne 14. 3. 2000. 35 Jako příklad lze uvést námitku nedostatku pravomoci soudu, jeho věcné nepříslušnosti, námitku rei iudicatae, námitku litispendence, námitku nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení, apod. 13

5 LISTINNÉ NÁMITKY Námitky zařazené do této kapitoly vychází jen z textu listiny. Tyto námitky jsou svou povahou námitkami absolutními a lze je tak s úspěchem uplatnit vůči každému majiteli, bez ohledu na to, že jde o směnku na jméno či na řad, zda nabyvatel jednal v dobré nebo zlé víře, či zda nabyl směnku podindosamentem či prokuroindosamentem nebo postoupením pohledávky. 36 5.1 Námitka formálně neplatné směnky Formální neplatnost směnky předpokládá absenci některé z podstatných náležitostí stanové ZSŠ, jenž upravuje zvlášť náležitosti směnky cizí a zvlášť náležitosti směnky vlastní. V rámci zjednodušení se budu dále zabývat pouze směnkou cizí, jejíž úprava se od základních náležitostí směnky vlastní neliší zvlášť dramatickým způsobem 37, přičemž je obsahově rozsáhlejší. V čl. I. 1 ZSŠ jsou v osmi bodech vymezeny náležitosti směnky cizí. Ne každá však spadá do kategorie podstatných, a to zejména proto, že absence některých z nich neznamená neplatnost směnky. Pomocným vodítkem pro určení, kterou z náležitostí lze označit za podstatnou, a kterou nikoli, nám poskytuje ustanovení čl. I. 2 ZSŠ, který stanovuje podpůrná řešení v podobě fikcí pro případ absence některé z nepodstatných náležitostí. Z dikce tohoto ustanovení lze usoudit, že ve směnce nemusí být vůbec udána splatnost, přičemž platební místo a místo vystavení směnky pak nemusí ze směnky vyplývat explicitně, ale lze jej zprostředkovaně odvodit z případných jiných místních údajů v textu směnky. 38 14 K závěru, zda listina splňuje všechny náležitosti směnky, tak lze dojít propojením ustanovení čl. I 1 a 2 ZSŠ. 39 Pokud listina všechny podstatné náležitosti neobsahuje, nebude se jednat vůbec o směnku a z našeho pohledu ji lze označit za směnku formálně neplatnou. Ačkoliv se může na první pohled zdát, že by k uplatnění těchto námitek vůbec nemělo dojít, protože právě předložení platné směnky v originále je podle 175 odst. 1 OSŘ nenahraditelným předpokladem vydání SPR, opak je pravdou. Tento druh námitek představuje univerzální směnečnou námitku, kterou může uplatnit kterýkoliv z účastníků, a se kterou se v praxi velice často setkáme. Jak uvádí J. Kotásek 40 : V některých případech soud raději vyhoví návrhu věřitele a případnou obranu ponechává iniciativě dlužníka. Považuji za nutné zabývat se podrobně konkrétními náležitostmi směnky a úskalími, která se mohou v praxi objevit, aby bylo možné nastínit možnosti obrany v podobě námitky formální neplatnosti směnky. 36 KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 56. 37 Směnka vlastní předpokládá existenci nejméně dvou osob výstavce, jenž je přímým směnečným dlužníkem a majitele směnečného věřitele. Směnka cizí naproti tomu předpokládá účast nejméně tří osob výstavce směnky, jejího majitele a směnečníka. 38 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 33. 39 KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. Str. 16. 40 KOTÁSEK, J. Námitky směnečných dlužníků. 1. vyd. Brno : Tribun EU, 2007. Str. 57.

5.1.1 Směnečná klauzule V případě směnečné klauzule se jedná spíše o formální požadavek, který má, jak je uvedeno ve většině odborné literatury, funkci jakéhosi výstražného znamení, jenž má účastníky upozornit, že se jim do rukou dostává listina zvláštní kvality, podléhající zvláštním předpisům. 41 Nepostačí pouhé označení směnky v nadpise listiny ani předtištěné slovo směnka jako součást ochranného nebo ozdobného podtisku formuláře. Slovo směnka musí kontinuálně navazovat na vlastní text směnky a ve většině případů bude navazovat na platební příkaz, či osobu remitenta. 42 Zákon nevyžaduje uvedení druhu směnky, zcela postačuje slovo směnka, přesto se v praxi často setkáváme se složeninami vistasměnka či cizí směnka. Zákonné požadavky na označení za směnku však nesplňují příliš obecná označení typu směnečný list, směnečný příkaz, čí směnečná listina a ani synonyma typu trata. V tomto ohledu je zajímavé řešení situace, kdy věřitel směnku označí jako určitý typ, avšak obsahem se bude jednat o typ jiný. J. Kotásek 43 dochází k závěru, že tato skutečnost by nevedla k neplatnosti směnky a argumentuje přitom faktem, že formálnost by v tomto případě neměla být samoúčelná. S tímto stanoviskem se do určité míry ztotožňuju, dle mého názoru je však nutné rozlišovat situaci, kdy je mylné označení pojato do nadpisu listiny, který nepatří mezi podstatné náležitosti směnky, a situaci, kdy je označení součástí vlastního textu listiny, jak to požaduje čl. I 1 ZSŠ. V prvém mylné označení skutečně nebude důvodem neplatnosti listiny, a to zejména proto, že zákon s nadpisem listiny nespojuje žádné právní důsledky. V druhém případě se ale s ohledem na současnou judikaturu zastávající formalizovaný pohled na směnečné právo přikláním k názoru, že se bude jednat o směnku neplatnou, zejména proto, že označení směnky v textu listiny je považováno za podstatnou nenahraditelnou náležitost a jeho vadnost bude nezhojitelným nedostatkem, ačkoli by obsah jasně vypovídal o tom, že se jedná o směnku jiného typu. Vzhledem k výše uvedenému lze jen doporučit, aby věřitel nekonkterizoval druh směnky a vystačil si s jednoduchým označením směnka, a to z toho důvodu, že precizace označení mu nepřinese žádnou výhodu a může se stát, že díky nevhodně zvolenému označení listiny dá dlužníkovi prostor pro uplatnění námitky formální neplatnosti směnky. Dalším požadavkem stanoveným v čl. I 1 ZSŠ je jazyk, v němž má být směnečná klauzule vyjádřena. Zákon v tomto smyslu účastníka nikterak neomezuje ve volbě jazyka a lze tak použít každý existující jazyk, ať už živý, či mrtvý. Není rozhodné ani místo vystavení směnky či osoba výstavce. Vždy je však nutné zachovat jazykovou jednotu, což znamená, že označení za směnku musí být vyjádřeno v jazyce, ve kterém je celá listina sepsána. Stejný požadavek 41 KOTÁSEK, J; POKORNÁ, J. Kurs obchodního práva : právo cenných papírů. 5. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 185-186. 42 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 76-77. 43 KOTÁSEK, J. Směnečné právo - komentář k čl. I zákona směnečného a šekového. 1. vyd. Praha : Prospektrum, 2006. 15

vyplývá rovněž z rozsudku Nejvyššího soudu ČR 44, jenž judikoval: Musí-li být slovo směnka vyjádřeno v jazyce, v němž je směnka sepsána, je tím zároveň určeno, že směnečná listina musí být v době, kdy je vydána, jednojazyčná, není přípustné, aby část směnky byla v jazyce jednom a část druhá v jazyce jiném, případně, že by text směnky přecházel postupně z jednoho jazyka do druhého, přičemž není důležité, že použitá kombinace jazyků na vydávané směnce nečiní směnku zcela nesrozumitelnou, neboť jde o jazyky blízké, příbuzné. Je nutné dodat, že požadavek jazykové jednotnosti se nevztahuje na označení místních údajů či osobních jmen, ani na prohlášení jiných osob, jako je akceptant, aval, indosant, které se od jazyka směnky mohou bez jakýchkoli důsledků pro platnost směnky odchýlit. Jazykovou nejednotnost nezpůsobí ani situace, kdy bude směnka přeložena do jiného než originálního jazyka. V tomto případě bude platit jako směnka pouze originální znění a překlad plní pouze funkci pomocnou, a je směnečněprávně bez jakéhokoli významu. 45 Emitentovi lze proto doporučit, aby se vyhnul použití více jazyků na jedné směnce, a to zejména z toho důvodu, že pokud nebude možné určit, který jazyk je jazykem originálním, může tato skutečnost znamenat neurčitost a neplatnost právního úkonu a tím také možnost dlužníka uplatnit námitku formální neplatnosti směnky. 5.1.2 Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu Příkaz zaplatit určitou sumu je podstatou směnky cizí a tvoří tak její jádro. Použití určité formy není v zákoně předepsáno, ale přesto se v praxi setkáme nejčastěji s prostým příkazem zaplaťte. Dle čl. I. 1 bodu 2 ZSŠ musí být příkaz bez jakýchkoli podmínek, přičemž nedodržení tohoto požadavku maří platnost směnky. Tato zásada bezpodmínečnosti se projevuje ve všech směnečných projevech. V souvislosti s bezpodmínečností příkazu bych ráda uvedla případ, kdy žalovaný v námitkách proti SPR namítal, že sloveso ve tvaru zaplatí (tj. 3. osoba čísla jednotného) není bezpodmínečným slibem zaplatit určitou peněžní sumu a jedná se o pouhé konstatování. Ačkoli se Krajský soudu v Českých Budějovicích 46 16 ztotožnil s argumentací žalovaného, v odvolacím řízení Vrchní soud v Praze 47 tento rozsudek zrušil s odůvodněním, že pro formulaci platebního slibu není podstatné, zda je vyjádřen pomocí slovesa v první či ve třetí osobě čísla jednotného. Toto rozhodnutí následně potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR 48. Druhou nedílnou součástí příkazu k zaplacení je určení směnečného peníze, tedy peněžité sumy, která má být při předložení směnky uhrazena. Z povahy směnky jakožto dlužnického cenného papíru vyplývá skutečnost, že směnka musí být vždy peněžitým závazkem a nelze ji tak vystavit na zboží ani jakékoliv dokumenty. Směnečná částka může být uvedena slovy, numericky 44 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 427/2009, ze dne 21. 12. 2010. 45 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 76. 46 Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 13 Cm 79/2005, ze dne 21. 2 2005. 47 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn 6 Cmo 236/2006, ze dne 20. 2. 2007. 48 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1331/2008, ze dne 24. 11. 2009.

nebo oběma způsoby, avšak v každém případě musí být vyjádřena jednoznačně a srozumitelně tak, aby komukoli, kdo se v budoucnu může stát majitelem směnky, bylo jasné, kolik se má zaplatit. 49 V případě rozporu duplicitního vyjádření pak postupujeme podle čl. I 6 ZSŠ, a to ve prospěch slovního údaje. 50 Ze stejného ustanovení rovněž vyplývá, že směnečný peníz může být na směnce uveden pouze jeden, a to pod sankcí platnosti nižší částky. Je tedy nutné vyhnout se uvádění dvou cifer i v případě, že chce emitent směnky přičíst úroky z dlužné částky. V tomto případě musí obě částky sečíst a teprve konečnou sumu uvést na směnce. Druhým problematickým okruhem týkajícím se úročení směnečné sumy jsou úrokové doložky. Tyto doložky je možné platně uvést pouze u směnek splatných na viděnou. U ostatních druhů směnek tyto doložky přípustné nejsou, avšak jejich uvedení nezpůsobí neplatnost směnky, budou pouze považovány za nepsané. 51 Vzhledem k tomu, že ZSŠ nestanovuje zásadu zákonné presumpce měny platebního místa či místa vystavení, musí být kromě výše uvedeného ze směnky patrná rovněž měna. Směnečný peníz může znít na jakoukoli měnu s tím, že se musí jednat o měnu v době vystavení směnky existující. Častý problém v tomto směru nastává v případě vystavování směnek v zemích, kde dochází k přechodu na jednotnou měnu euro. V takovém případě je nutné mít na paměti, že během přechodného období stanoveného pro zavedení eura je možné směnky vystavit, jak v původní národní měně, tak i v euru, avšak po skončení tohoto přechodného období je možné platně vydat pouze směnku znějící na směnečnou sumu uvedenou v eurech. 52 Uvedení dvou různých měn má za následek neplatnost směnky a v tomto případě nám nebude nápomocno ani ustanovení ZSŠ řešící rozpor mezi částkami. Důvod je patrný z usnesení Vrchního soudu v Praze 53, který rozhodl: Ustanovení čl. I. 6 ZSŠ se týká jen rozporů v částkách na směnce uvedených. Nedotýká se označení měny. Je-li označení měny na listině rozporné, pokud jde o použitou zkratku a nezkrácený, vypsaný údaj měny, jde vždy o údaj slovní. Pak nelze uvedené ustanovení použít, směnka je vnitřně rozporná v tomto údaji, nejde potom o slib zaplatit určitou peněžitou sumu a listina není platná jako vlastní směnka. Jiná situace nastává v případě, že je měna určena údajem, který není značením zcela konkrétní měny, ale jen druhově uvádí měnu, která má v různých zemích různou hodnotu. Taková směnka totiž nemusí být vždy neplatnou. ZSŠ v čl. I 41 odst. 4 pamatuje na situaci, kdy měna s takovým značením obíhá jak v platebním místě, tak i v místě vystavení směnky. Platí, že jde o směnku splatnou v měně platebního místa. Teprve v případě, kdy by určitý druh měny neobíhal ani v místě vystavení ani v místě, kde je směnka splatná, jednalo by se o směnku neplatnou. 54 49 KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. Str. 9. 50 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 22 51 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 82-83. 52 Tamtéž 53 Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn 5 Cmo 229/94, ze dne 2. 9. 1994. 54 KOVAŘÍK, Z. Zákon směnečný a šekový : komentář. 5., dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2011. Str. 140. 17

5.1.3 Jméno toho, kdo má platit směnečníka Tento údaj identifikuje klíčového účastníka směnečného vztahu. Z čl. I 1 odst. 3 ZSŠ vyplývá, že musí být uvedeno alespoň směnečníkovo jméno, přičemž za nepřípustné je považováno pouze jeho opisné určení.i zde však platí, že každé pravidlo má svou výjimku. Diskutovaná je totiž přípustnost nepřímého údaje směnečníka u zastřené směnky vlastní. Touto problematikou se zabýval R. Chalupa 55 a z jeho úvah vyplývá, že právě zastřená směnka vlastní je jedinou směnkou, ve které směnečník nemusí být identifikován jménem. R. Chalupa svá tvrzení opírá o skutečnost, že předválečná teorie zprostředkované označení směnečníka odkazem na výstavce připouštěla a dále se zabývá podrobným rozborem obsahové spjatosti předpokladů účastenství směnečníka a remitenta ve směnečném vztahu. S názory R. Chalupy se v tomto ohledu zcela ztotožňuji a považuji jeho závěry za správné, avšak konečné rozhodnutí bude vždy záležet na ochotě a rigiditě konkrétního soudce a z tohoto důvodu bych doporučila vyhnout se opisnému určení. Jako zdánlivě problematické se může jevit nesprávné označení směnečníka. V tomto případě jde skutečně jen o zdánlivý nedostatek, protože dle Vrchního soudu v Praze 56 postačí, pokud bude údaj směnečníka určitý potud, aby nebylo pochybností o identitě tohoto údaje s podpisem příjemce směnky. V této souvislosti bych ráda zmínila rovněž možnost redukce počtu účastníků směnečného vztahu, které se mohou směnečníka dotýkat. Teoreticky může u směnky cizí dojít k několika různým variacím snížení počtu účastníků základního směnečného vztahu, avšak ne všechny jsou přípustné. Bezpochyby se můžeme setkat se směnkou, kde bude jednou a toutéž osobou výstavce cizí směnky a remitent a dále výstavce cizí směnky a směnečník. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze 57 vyplývá, že nelze platně vystavit směnku cizí na vlastní řad, kde výstavce je totožný se směnečníkem, tedy směnku s jedním účastníkem, neboť vedle přípustné směnky na vlastní řad výstavce a zastřené směnky vlastní obsahuje také nepřípustnou směnku na řad směnečníka. Nepřípustnost identity směnečníka a remitenta plyne, jak uvádí R. Chalupa 58, z uzavřeného charakteru výčtu možných variant snížení počtu účastníků základního směnečného vztahu. Přesto, že o neplatnosti směnky na vlastní řad směnečníka není pochyb, můžeme se setkat s názorem, že lze platně kombinovat směnku na vlastní řad a zastřenou směnku vlastní. 59 Vzhledem k tomu, že se tyto názory opírají pouze o jazykový výklad zákona a nepřihlíží k výkladu logickému ani k absurditě takovéto konstrukce, nepovažuji tyto závěry za správné. 55 CHALUPA, R. Snížení počtu účastníků základního směnečného vztahu. Právní rozhledy, 1997, č. 1, str. 3. 56 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 387/94, ze dne 1. 3. 1995. 57 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 699/94, ze dne 21. 11. 1995. 58 CHALUPA, R. Snížení počtu účastníků základního směnečného vztahu. Právní rozhledy, 1997, č. 1, str. 3. 59 KOVAŘÍK, Z. Vybrané problémy judikatury ve věcech směnečných. Soudní rozhledy, č. 6/1998, s. 137. 18

5.1.4 Splatnost Tento údaj určuje, kdy přímé závazky ze směnky dospívají, tedy kdy je možné podle směnky požadovat placení. Uvedení data splatnosti není povinnou náležitostí a při jeho absenci platí dle čl. I 2 ZSŠ, že je směnka splatná na viděnou. V případě, že remitent na směnce údaj splatnosti uvede, zákon mu dovoluje několik možných variant, a to výslovné vystavení směnky na viděnou (vistasměnka), na určitý čas po viděné (lhůtní vistasměnka), na určitý čas po datu vystavení (datosměnka) nebo na určitý den (fixní směnka). Jiné varianty nejsou považovány za přípustné. 60 Diference mezi datem vystavení a datem splatnosti může byt nekonečně velká, není však možné, aby byla směnka splatná v den, který předchází datu vystavení; taková směnka by byla neplatná. Současná judikatura považuje za neplatné rovněž směnky, u nichž je splatnost hyperkonkretizována, tedy směnky, ve kterých je datum platnosti určeno nejen dnem, ale také hodinou. Samotné určení konkrétního dne splatnosti je možné provést několika způsoby, např. přesným kalendářním datem, určitým jednodenním svátkem, určitým pojmenováním dne v týdnu ve vazbě na jiné datum, slovy počátkem, v půli, koncem měsíce, zítra, pozítří, aj. Jako neplatný způsob určení splatnosti směnky můžeme uvést zejména určení splatnosti časovým intervalem, a to vzhledem k jeho neurčitosti. 61 5.1.5 Platební místo Jako v předchozím bodě, se ani v tomto případě nejedná o náležitost směnky, jejíž absence by znamenala neplatnost směnky. ZSŠ neobsahuje závazný požadavek, ani údaj, který by určoval, jak má být platební místo formulováno. 62 Jestliže není platební místo výslovně označeno, považuje se za platební místo, místo uvedené u jména směnečníka. Pokud ani zde není uvedeno žádné místo, případě je uvedeno míst více, bude se jednat o směnku neplatnou. Tyto závěry plynou již z letitého rozsudku Nejvyššího soudu ČSR 63. Platebním místem může být jakékoli existující místo na zemském povrchu, avšak jak uvádí R. Chalupa 64, ne všechny geografické údaje lze použít. Jako příklad nevhodného údaje uvádí např. na soutoku řek, průsečík zeměpisné délky a zeměpisné šířky a jiné. Dle Nejvyššího soudu ČR 65 k naplnění požadavku určitosti údaje platebního místa postačí, je-li platební místo na směnce vyznačeno alespoň s přesností obce nebo města. Nejvyšší soud ČR 66 došel rovněž k závěru že uvedením názvu obce je platební místo směnky vymezeno dostatečně určitým způsobem, a to i v případně že existuje více obcí stejného názvu. Jako nedostatečné naopak 60 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 24. 61 KOVAŘÍK, Z. Směnka a šek v České republice. 5., přeprac. a dopl. vyd. Praha : C.H. Beck, 2006. Str. 91-98. 62 CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 43. 63 Rozsudek nejvyššího soudu ČSR sp. zn. R I 698/27, ze dne 16. 8. 1927. [Vážný 7244] 64 Tamtéž 65 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2352/2008, ze dne 31. 3. 2010. 66 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, ze dne 20. 1. 2011. 19

označil Vrchní soud v Praze 67 pouhé jméno osoby v údaji platebního místa, není-li ze směnečné listiny jasné, v kterém místě se má taková osoba nacházet. Pokud jde o samotné vymezení místa splatnosti, může být na směnce uveden jen jeden údaj. Za nepřípustné je proto nutné považovat zejména alternativní určení platebního místa, případě nedostatečné určení místa splatnosti, jakým je například Česká republika či kdekoli. V případě označení místa splatnosti jako Česká republika došlo k výrazným diskuzím, a to zejména s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR 68, v němž soud dospěl k závěru, že v případě, kdy je místo placení uvedeno neurčitě (Česká republika), ale směnka obsahuje rovněž určitý údaj o místě vystavení, který je přesnější než místo platební a současně oba údaje nejsou mezi sebou v rozporu, nemůže nastat nejistota na straně směnečného věřitele ohledně místa, kde má směnku předložit k placení, ani na straně výstavce vlastní směnky o tom, kde má být v den splatnosti připraven na směnku plnit. Směnka tak dle názoru soudu není v tomto případě pro neurčitý údaj o platebním místě neplatná. Ačkoliv existuje v řadách odborné veřejnosti mnoho odpůrců výše uvedeného rozhodnutí, domnívám se, že ačkoliv se soud výrazně odklonil od formalismu a odpůrci stále omílané směnečné přísnosti, považuji toto rozhodnutí za správné. Na rozdíl od názoru prezentovaného M. Říhou a K. Ryslovou 69 jsem spíše odpůrcem argumentů jakými je směnečná přísnost či nezbytnost formalismu. 5.1.6 Remitent Neopominutelnou náležitostí směnky je údaj remitenta, tedy prvního směnečného věřitele. Ačkoliv je dostatečné pro legitimaci remitenta k výkonu jeho práv ze směnky uvedení jeho jména, do praxe lze doporučit uvádět podrobnější informace jako je např. sídlo, či bydliště, aj.. 70 Z povahy směnky jakožto cenného papíru na řad je patrné, že není možná existence směnky na doručitele nebo na majitele. R. Chalupa 71 uvádí: V případě, kdy je doložka na doručitele ve směnce uvedena jako alternativní, nemusí ještě znamenat neplatnost směnky. Argumentuje tím, že v případě směnky vystavené na řad se jedná o pouhou rekapitulaci blankoindosovatelnosti směnky. Opačné stanovisko však zastává naše judikatura. Z usnesení Vrchního soudu v Praze 72 vyplývá, že doložka nebo doručiteli způsobuje absolutní neplatnost směnky. S ohledem na výše uvedené je proto dobré vyhnout se jakémukoli používání této doložky. Vzhledem k možnosti redukce počtu účastníků může být jako remitent ve směnce označen 67 Rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn.. 5 Cmo 346/2003, ze dne 4. 11. 2003. 68 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 4497/2009, ze dne 20. 1. 2011. 69 ŘÍHA, M., RYSLOVÁ, K. Konec směnečné přísnosti? Aneb nad jedním rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR. Právní rozhledy, č. 9/2011, Str. 310. 70 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 27. 71 CHALUPA, R. Základy směnečného práva. 2. rozš. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 43. 72 Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn 9 Cmo 240/97, ze dne 3. 12. 1997. 20

i samotný výstavce. V tomto případě se bude jednat o směnku na vlastní řad. 73 Stejně jako u označení směnečníka ani zde zákon k uznáni listiny za platnou nevyžaduje, aby ve směnce označený remitent skutečně existoval. Na druhou stranu však nelze považovat za platnou listinu, v níž vystupuje jako remitent osoba, která remitentem být nemůže, například proto, že nemá právní subjektivitu. 5.1.7 Datum a místo vystavení směnky Ačkoli lze datum a čas z mnoha důvodů považovat za dvě samostatné směnečné náležitosti, zákon je uvádí pod jedním bodem jako údaje, které specifikují vystavení směnky. Datum vystavení směnky musí být určité a možné, přičemž stejný závěr vyplývá rovněž z rozsudku Nejvyššího soudu ČR 74, který právní větou stanovil: Datum vystavení směnky lze na směnce vyznačit libovolným způsobem (slovy, arabskými či římskými číslicemi, popř. i zažitými zkratkami), vždy se však musí jednat o údaj určitý a pojmově možný 75. Ze zákona i současné judikatury dále vyplývá, že se nemusí jednat o údaj pravdivý a skutečné vystavení může proběhnout dříve i později. 76 Co se týče přesnosti, s níž má být datum vystavení určeno, setkáváme se v odborné literatuře s odlišnými názory. Zatímco R. Chalupa 77 zastává názor, že určení doby vystavení nelze připustit s přesností vyšší než na dny, opačný názor zastává J. Kotásek 78, který určení vystavení na hodiny připouští. V tomto ohledu se kloním spíše k druhému z výše uvedených, a to zejména proto, že na rozdíl od data splatnosti v tomto případě nemusí být konkretizace na škodu, ba naopak může přinést užitek. Ostatně nevidím důvod, z jakého by konkretizace neměla být v tomto případě připuštěna. U místa vystavení lze uvést obdobné, co již bylo napsáno u místa splatnosti. V případě absence tohoto údaje, se za místo vystavení považuje místo uvedené u výstavce. Pokud však chybí i tento údaj, jedná se o směnku neplatnou. 5.1.8 Podpis výstavce Každá směnka musí být zakončena podpisem jejího výstavce. Podpis musí být na směnku připojen vlastnoručně. Mechanické nahrazení není přípustné, neboť to není obvyklé. Hranice obvyklosti však v tomto případě není zcela ostrá a může se během určité doby změnit. 79 V případě podpisu výstavce platí rovněž pravidla pro jeho umístění. Podpis se musí 73 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 28. 74 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, ze dne 20. 1. 2011. 75 obstojí údaje splatnosti 6. prosince 1999, 6. 12. 1999, 6.XII.1999 i 6. 12. 99. 76 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 29. 77 CHALUPA, R. Zákon směnečný a šekový : komentář. 2. vyd. Praha : Linde, 2008. Str. 22. 78 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2002. Str. 30 79 KOTÁSEK, J; POKORNÁ, J. Kurs obchodního práva : právo cenných papírů. 5. vyd. Praha : C.H. Beck, 2009. Str. 200. 21