ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 42 Cm 210/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Hejlem v právní věci žalobce Československá obchodní banka, a.s., Radlická 333/150, Praha 5, IČO proti žalovanému Ing. Janu VXXXXX, nar. XXXXX, bytem XXXXX, zast. Mgr. Petrem Martinů, advokátem, Sadová 15, Ostopovice, o zaplacení směnečné pohledávky Kč ,- s postižními právy o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu t a k t o : I. Směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Brně dne pod č.j. 42 Cm 210/ se vůči žalovanému ponechává v celém rozsahu v platnosti. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o námitkách. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne domáhal se žalobce proti žalovanému práv z nezaplacené směnky, když nárokoval směnečný peníz ve výši Kč ,- spolu s 6% úrokem z této částky za dobu od do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši Kč ,- a náklady řízení. K žalobě žalobce soudu předložil originál směnečné listiny. K návrhu žalobce soud ve věci

2 Pokračování Cm 210/2012- v souladu s ust. 175 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb. ve znění pozd. předpisů občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) rozhodl směnečným platebním rozkazem, jímž žalobci žalobou vymáhané nároky přiznal. V zákonné lhůtě podal žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky. Žalovaný uvedl, že mezi žalobcem a společností BUILDING, spol. s r.o. byla dne uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru č. 0693/11/5621, přičemž úvěr byl zajištěn blankosměnkou, na níž žalovaný vystupuje jako avalista. Žalovaný namítl, že došlo k nesprávnému výpočtu smluvního úroku a úroku z prodlení a že tedy částka směnečného peníze má být výrazně nižší. Žalovaný nijak neuvedl, v čem nesprávnost výpočtu úroků spočívá a neuvedl ani žádnou částku úvěrového dluhu, kterou on považuje za správnou. Dále žalovaný uvedl, že dle žalobcova přípisu ze dne byl směnkou zajišťovaný závazek k datu vyčíslen celkovou částkou Kč ,64 a následně byl žalobcem učiněn úkon započtení, který tuto částku snižuje. V jaké výši byl úkon započtení proveden žalovaný nijak nespecifikoval. S poukazem na to, že směnka má uvedeno datum splatnosti žalovaný dovozoval, že k vyplnění směnky muselo dojít někdy před tímto datem. Pak ovšem dle názoru žalovaného nemohla směnečná suma činit částku Kč ,-, když této výše směnkou zajišťovaný závazek dosáhl až v důsledku úkonu započtení provedeného žalobcem až ke dni Jako možné vysvětlení tohoto stavu žalovaný dovozuje zpětné vyplnění data splatnosti směnky, tedy že žalobce jako datum splatnosti doplnil den již minulý. Takové doplnění blankosměnky je však dle názoru žalovaného v rozporu s uzavřenou dohodou o vyplňovacím právu směnečném a zároveň i v rozporu se zákonem, neboť doplnění blankosměnky způsobem, který směnečného dlužníka dostane do prodlení již v okamžiku vystavení směnky je v rozporu s dobrými mravy. Dále žalovaný namítl, že vyplnění blankosměnky učinila na straně žalobce osoba, která k tomu neměla oprávnění. Z čeho toto dovozuje a ani o jakou konkrétní osobu se mělo jednat žalovaný nespecifikoval, pouze navrhl, aby žalobce byl soudem zavázán k prokázání toho, který jeho zaměstnanec a na jaké pozici je dle příslušných vnitřních předpisů oprávněn takové úkony činit. Žalobce ve vyjádření k námitkám žalovaného uvedl, že tyto považuje všechny za nedůvodné. Žalobce trval na tom, že směnečná suma byla doplněna na základě zcela správného výpočtu dlužné částky závazku zajišťovaného směnkou. Námitku nesprávného výpočtu žalobce současně považuje za neprojednatelnou, když žalovaný neuvedl, v čem konkrétně má namítaná nesprávnost výpočtu spočívat. Žalobce nesouhlasil ani s námitkou vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu a v rozporu s dobrými mravy. Žalobce uvedl, že dle dohody o vyplňovacím právu byl oprávněn směnku doplnit zpravidla 30. den po splatnosti úvěrové pohledávky a tvrdil, že úvěrová pohledávka se celá stala splatnou ke dni , a to na základě žalobcova oznámení ze dne K namítanému zápočtu provedenému žalobcem ke dni žalobce uvedl, že tento neměl na vyplnění data splatnosti žádný vliv a projevil se pouze v tom, že při stanovení výše směnečné sumy byl již zápočet zohledněn. Žalobce rovněž poukázal na to, že do prodlení s placením směnky se dlužník dostává pokud nezaplatí v den splatnosti a nemůže se dostat do prodlení ke dni vystavení směnky, jak namítá žalovaný. Žalobce rovněž trval na tom, že

3 Pokračování Cm 210/2012- blankosměnka byla doplněna osobou k tomu oprávněnou a poukázal na to, že žalovaný nijak nezdůvodnil, proč se domnívá, že směnka byla doplněna osobou neoprávněnou. K projednání námitek soud dle ust. 175 odst. 4 o.s.ř. nařídil jednání. Toto proběhlo dne za účasti žalobce a zástupce žalovaného. Dokazování soud provedl listinami, a to dílem originály, dílem fotokopiemi, o jejichž věrohodnosti nebylo důvodu pochybovat. Z originálu směnečné listiny soud zjistil, že tato byla vystavena v Brně dne Listina obsahuje slovo směnka pojaté do jejího vlastního textu, a to do bezpodmínečného slibu zaplatit dne na řad Československé obchodní banky, a.s. částku Kč ,-. Směnka je splatná u Československé obchodní banky, a.s. na adrese Joštova 694/5, Brno. Listina obsahuje doložku bez protestu. Jako výstavce je podepsána společnost BUILDING, spol. s r.o.. Jako aval za výstavce je označen a podepsán Ing. Jan VXXXXX. Listina dále obsahuje odkaz na smlouvu č. 0693/11/5621. Z fotokopie listiny označené Zápočet pohledávek datované soud zjistil, že se jedná o přípis Československé obchodní banky, a.s., jejímž jménem je listina podepsána, adresovaný společnosti BUILDING, spol. s r.o.. V listině je konstatováno, že Československá obchodní banka, a.s. uzavřela se společností BUILDING, spol. s r.o smlouvu o úvěru č. 0693/11/5621, přičemž pohledávka Československé obchodní banky, a.s. z této smlouvy se stala splatnou dne na základě písemného oznámení Československé obchodní banky, a.s. ze dne Dále je konstatováno, že k datu činila pohledávka Československé obchodní banky, a.s. celkem částku Kč ,64. Dále je konstatováno, že společnost BUILDING, spol. s r.o. měla k datu pohledávku za Československou obchodní bankou, a.s. v celkové výši Kč ,-, a to z titulu vedení běžného účtu. Československá obchodní banka, a.s. oznamuje společnosti BUILDING, spol. s r.o., že započetla část své splatné pohledávky proti pohledávce dlužníka a to ve výši Kč ,-. Úvěrová pohledávka Československé obchodní banky, a.s. tak po provedeném zápočtu činí částku Kč ,64. Žalobce i zástupce žalovaného potvrdili, že skutečnosti uvedené v této listině jsou mezi účastníky řízení nesporné. Z fotokopie listiny označené Oznámení o využití Oprávnění banky datované soud zjistil, že se jedná o přípis Československé obchodní banky, a.s., jejímž jménem je listina podepsána, adresovaný společnosti BUILDING, spol. s r.o.. V listině je konstatováno, že Československou obchodní bankou byly společnosti BUILDING, spol. s r.o. na základě smlouvy o úvěru ze dne poskytnuty finanční prostředky. Dále je konstatováno, že ze strany společnosti BUILDING, spol. s r.o. došlo k porušení smluvních podmínek, neboť vůči ní bylo zahájeno insolvenční řízení. Banka oznamuje, že v souladu se smluvními ujednáními zastavuje čerpání úvěru, prohlašuje všechny pohledávky ze smlouvy o úvěru splatné ke dni a provádí blokaci běžného účtu společnosti BUILDING, spol. s r.o.. Aktuální stav pohledávky banky z úvěrové smlouvy je ke dni vyčíslen částkou

4 Pokračování Cm 210/2012- Kč ,27. Společnost BUILDING, spol. s r.o. je vyzývána, aby dlužnou částku uhradila ke stanovenému datu splatnosti tj. ke dni Z fotokopie listiny založené na čl. 31 spisu, soud zjistil, že se jedná o žalobcem zpracovaný výpis z úvěrového účtu společnosti BUILDING, spol. s r.o.. Stav pohledávky k datu je určen celkovou částkou Kč ,64. Jiné důkazy označeny nebyly. Po provedeném dokazování soud věc hodnotil takto: Soud především konstatoval, že listina předložená žalobcem je platnou směnkou vlastní, neboť obsahuje veškeré náležitosti vyžadované zákonem v ust. čl. I 75 zák. č. 191/1950 Sb. ve znění pozdějších předpisů zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ) k platnosti takové listiny coby směnky vlastní. Společnost BUILDING, spol. s r.o. jakožto výstavce směnky vlastní byla dle ust. čl. I 78 odst. 1 ve spojení s ust. čl. I 28 odst. 1 ZSŠ povinna směnku při splatnosti zaplatit. Jelikož směnka zaplacena nebyla, vznikl žalobci jakožto majiteli směnky dle ust. čl. I 77 odst. 1 ve spojení s ust. 28 odst. 2 ve spojení s ust. 48 odst. 1 ZSŠ nárok na vše co bylo vymáháno žalobou. Stejně jako společnost BUILDING, spol. s r.o. je ze směnky zavázán žalovaný, neboť tento svým podpisem na směnce převzal ručitelský závazek za výstavce směnky (ust. čl. I 77 odst. 3 ve spojení s ust. 30 a násl. ZSŠ). Námitky, jimiž se žalovaný bránil proti povinnosti uložené mu směnečným platebním rozkazem, shledal soud nedůvodnými. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že mezi žalobcem a společností BUILDING, spol. s r.o. byla sjednána úvěrová smlouva, že žalobce poskytl finanční prostředky podle této smlouvy, přičemž sporná směnka sloužila coby zajišťovací instrument závazků společnosti BUILDING, spol. s r.o. z uvedené úvěrové smlouvy. Nesporné bylo i to, že směnka byla emitována jako blankosměnka. Co se týče námitek směřujících do vyplnění blankosměnky, tyto soud shledal nedůvodnými. Námitka, v níž žalovaný namítal nesprávnou výši směnečného peníze je neprojednatelná. Žalovaný sice zpochybnil výši směnečného peníze, to však pouze tvrzením, že došlo k nesprávnému výpočtu smluvního úroku a úroku z prodlení. V čem však tato nesprávnost spočívá žalovaný nijak nespecifikoval a neuvedl ani částku, která by dle jeho názoru měla být správná. Námitka tedy není dostatečně konkrétně vymezena a není z ní patrno, v jaké výši je jí vlastně směnečná suma zpochybňována. Proto soud tuto námitku hodnotí jako neurčitou a tudíž neprojednatelnou. Za důvodnou nelze považovat ani námitku, v níž žalovaný poukazoval na skutečnost, že k datu splatnosti nemohla činit výše žalované pohledávky (směnkou zajištěné) právě částku rovnající se směnečné sumě. Žalovaný poukazoval na to, že v přípisu datovaném den po splatnosti směnky žalobce sám uváděl vyšší částku směnkou zajišťované pohledávky a teprve uvedeným přípisem oznamoval úvěrovému dlužníku (a zároveň výstavci směnky) provedení zápočtu, který výši směnkou zajišťované pohledávky upravil na částku odpovídající směnečné sumě. Z uvedeného a z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce tedy při doplnění směnky k doplněnému datu splatnosti

5 Pokračování Cm 210/2012- vyplnil do směnky částku nižší, než kolik k datu splatnosti směnky činila výše směnkou zajišťované pohledávky. V takovém postupu však nelze shledávat porušení, resp. nedodržení dohodnutého pravidla pro doplnění blankosměnky. K porušení dohodnutého pravidla by totiž došlo, pokud by žalobce doplnil částku vyšší, než kolik činila částka směnkou zajišťované pohledávky k datu splatnosti směnky. Toto se však nestalo. V tomto ohledu žalobce své oprávnění naznačeným způsobem nepřekročil, naopak podkročil je, když vyplnil částku nižší. Nevyužil tedy své oprávnění k doplnění směnečné sumy do blankosměnky v plné míře a tím ani nemohl porušit sjednané pravidlo doplnění směnečné sumy. Co se týče doplnění data splatnosti, nebylo z žádného z provedených důkazů zřejmé, kdy bylo toto doplnění provedeno, tedy zdali se tak stalo přede dnem nebo až po tomto dni. Nelze tedy učinit závěr, že by žalobce datum jako datum splatnosti směnky doplnil až po tomto dni, tedy že by směnku učinil splatnou zpětně. S ohledem na skutečnosti zjištěné z dokazování lze usuzovat na to, že žalobce při zpracování úvěrového případu zpracoval všechny jemu dostupné a známé skutečnosti, určil výši směnkou zajišťované pohledávky již s ohledem na zamýšlené provedení zápočtu. Zápočet sice byl oznámen úvěrovému dlužníku až po datu splatnosti směnky (a jeho účinky tak zřejmě rovněž nastaly až po splatnosti sporné směnky) nicméně toto samo o sobě nemohlo datum splatnosti směnky ani výši směnečné sumy již nijak ovlivnit, neboť směnečná suma byla určena ve výši, která odpovídala výši směnkou zajišťované pohledávky po provedení zápočtu. Poslední námitka žalovaného, a to námitka v níž žalovaný namítal vyplnění blankosměnky k takovému úkonu neoprávněnou osobou, je rovněž neprojednatelná. Není totiž vůbec patrno na základě čeho žalovaný dovozuje, že blankosměnku na úplnou směnku doplnila na straně žalobce neoprávněná osoba. Žalovaný neoznačil žádnou konkrétní osobu, která dle jeho názoru měla blankosměnku doplňovat a neuvedl ani z čeho dovozuje nedostatek oprávnění konkrétní osoby k takovému úkonu. Z toho, že žalovaný v rámci této námitky navrhl, aby žalobce označil osobu, která blankosměnku doplňovala, a aby doložil oprávnění této osoby k takovému úkonu lze jednoznačně dovodit, že žalovanému není vůbec ničeho známo o tom, kdo konkrétně blankosměnku doplňoval, a že tedy tato jeho námitka vůbec není založena na jakýchkoliv konkrétních vědomostech žalovaného. Logicky tak o důvodnosti takovéto námitky nelze ani uvažovat. S ohledem na vše výše uvedené proto soud ponechal směnečný platební rozkaz vůči žalovanému v celém rozsahu v platnosti. O nákladech řízení o námitkách bylo rozhodnuto dle ust. 142 odst. 1 o.s.ř.. V řízení o námitkách zcela uspěl žalobce, příslušela by mu proto i plná náhrada nákladů této fáze řízení o nárocích z nezaplacené směnky. Žalobce se však práva na náhradu nákladů řízení

6 Pokračování Cm 210/2012- o námitkách vzdal. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o námitkách. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze prostřednictvím soudu podepsaného podat odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku. Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze navrhnout výkon rozhodnutí. Krajský soud v Brně dne Za správnost vyhotovení: Kučerňáková Iveta Mgr. Tomáš Hejl, v.r. samosoudce