Památky Prahy: mezi Starým a Novým městem Ing. arch. Karel Prager semestrální práce 1
OBSAH I. Osobnost 1) 2) Mládí a studijní léta Přehled zaměstnání a společenských aktivit II. Dílo 1) 2) 3) Nová scéna ND Další významné stavby arch. Karla Pragera Rodinná vila v Praze na Dobešce III. Použitá literatura 2
I. Osobnost 1. Mládí a studijní léta Ing. Arch. Karel Prager se narodil 24.8.1923 v Kroměříži a zemřel 31.5.2001 v Praze. Své dětství prožil střídavě v Kroměříži a v Brně, podle toho kam jeho otec - důstojník, byl přidělován. K architektuře tíhl od mladých let, přestože na obecné škole bojoval s počty, kreslením a psaním a ani všeobené vzdělání na měšťance ho příliš nebavilo. Z rýsování však měl vždy výbornou. Chodil do skautu a vštěpoval si jeho zákony. Od r. 1939 se učil v Kroměříži na zedníka u 3
stavitele Josefa Slezáka a v r.1940 se přestěhoval s rodiči do Brna, kde začal studovat vyšší průmyslovou školu - odbornou školu stavitelskou. Po maturitě se vrátil do Kroměříže a získal své první místo u stavební firmy. Tam dělal své první práce - drobné projekty a studie, dnes už nikdo neví, zda k realizaci něčeho z toho vůbec došlo. Sám se k tomu vyjadřoval poněkud skepticky a za svou první realizaci považoval návrh láhve pro palírnu pana Garduláka. Jakmile skončila válka, ihned se vydal na studia na ČVUT v Praze, obor architektura a pozemní stavitelství, absolvoval v r. 1949. Jeho vysokoškolský index svědčí o tom, že byl vynikající student, který našel svůj životní obor. 2. Přehled zaměstnání a společenských aktivit. 1950 1967: Stavoprojekt Praha 1967 1969: Sdružení projektových ateliérů, ředitel Ateliéru GAMA 1970 1990: projektový ústav Výstavby hl.m. Prahy, vedoucí Ateliéru GAMA 1990 1993: ředitel Architektonického ateliéru GAMA 1994 2001: ředitel Architektonického studia GAMA 4
od r. 1949: člen Mánesa 1950 1970: člen Svazu československých architektů do r. 1970: člen redakční rady časopisu Architektura ČSR, grafik časopisu Architektura ČSR 1967 : spoluzakladatel Československého střediska výstavby a architektury 1968 1970: člen předsednictva Svazu architektů ČSSR 1988: člen Nové skupiny 1989: iniciátor a předseda Bloku architektů a výtvarníků od r. 1989: člen Obce architektů 1990: spoluzakladatel Nadace Pangea 2001: ocenění Cena Osobnost české architektury Obce architektů Ing. Arch. Karel Prager byl jednou z nejvýraznějších osobností české architektury 2. poloviny 20. století. Začínal v období historismu tzv.socialistického realismu, v 2.polovině 50. let navázal na tradice funkcionalismu a mezinárodního stylu, postupně vypracoval svůj vlastní rukopis v duchu technologické moderny. Důraz kladl na komplexnost řešení architektonického díla při vyrovnanosti otázek konstrukčních, dispozičních a výtvarných. Velkou pozornost věnoval hledání nových konstrukcí a nových materiálů. Zúčastnil se mnoha soutěží, prvotní pro něj však byla realizovaná stavba, a to včetně důsledného dozoru při provádění. Řada původně schválených projektů nebyla dovedena do realizace tzv.zmařené projekty 5
II. Dílo 1. Nová scéna ND ( 1981 1983) Osmesátá léta pro Karla Pragera znamenala jednak další léta urbanistického plánu nového Smíchova, ale především Novou scénu Národního divadla. Původně neměl v úmyslu se dostavbě okolí Národního divadla jakkoliv věnovat. Dostavba ND se však dostala do zvláštní situace. Rekonstrukce a především zástavba sousední proluky po Chourových domech vybouraných v r.1959, se měla provádět podle vítězného návrhu ze soutěže v r. 1964, jehož autorem byl Bohuslav Fuchs a jeho kolektiv. Po zpracování studií v r. 1966 však architekt Fuchs zemřel a zbytek týmu se práce vzdal. Nakonec volnou kapacitu nabídl Projektový ústav hl. m.- Prahy Ateliér Gama -tedy tým arch. Karla Pragera. O Nové scéně ještě vůbec nebyla řeč budova obrácená do Národn í třídy neměla být původně divadlem, ale stavbou společenského obsahu. Teprve po dostavbě Paláce kultury nad nuselským údolím, vznikla myšlenka využít rozestavěný prostor jako komorní scénu k ND. Úkolem proměnit rozestavěnou původní společenskou budovu na divadelní objekt byl tedy pověřen arch. Karel Prager, mj. proto, že jako jediný z architektů nezpochybnil termín dokončení. Měl na to půldruhého roku. 6
Konstrukci budovy využil, ale ve směru k historické budově ND ji zkrátil o jedno pole a od úrovně druhého podlaží ji rozšířil do ulice o 40 cm a do piazetty o 240 cm. Kvůli odhlučnění divadelního prostoru od dopravou vytížené Národní třídy zvolil pro plášť neobvyklou kombinace prvků. Na lehké fasádě byl zavěšen těžký kamenný obklad ze zeleného kubánského mramoru a navrch ještě přišel obklad z více než 4000 vyfoukaných skleněných tvarovek. Za tím účelem vyzval Prager ke spolupráci sklářské výtvarníky, s nimiž pracoval již na budově Federálního shromáždění. Jejich výsledná podoba byla ovlivněna možnostmi výroby skláren v Sázavě. Z časových důvodů už se nedal realizovat záměr, že duté skleněné obrazovky budou podsvíceny a vedle historické budovy ND bude zářit světelný objekt. 7
Kromě vztahu k historické budově se musela budova Nové scény srovnat i s barokním klášterem sv. Voršily na druhé straně. Půdorys Nové scény sleduje původní zakřivení ulice, proto foyer nové budovy oproti jevišti a hledišti mírně ustupuje dozadu, v přízemí přesně lícuje s kláštěrním objektem. Nová scéna jedna z nejkontroverznějších staveb osmdesátých let v centru Prahy svědčí o tom, že se zde architekt razantně a ne zcela eticky naboural do rozpracovaného projektu. Kubánský mramor, normalizační umění a originální, leč podivné televizní obrazovky na fasádě působí humpolácky. Dnes již chápeme tuto fasádu jako výraz doby, hodný památkové ochrany. Hned po dokončení Nové scény Národního divadla se začala v Pragerově ateliéru připravovat jedna z mála jeho mimopražských staveb přístavba k rekreačnímu zařízení Federálního shromáždění v Harrachově. K dřevěné stavbě s prvky lidové architektury (D.Jurkovič) byl přiřazen zcela kontrastní kuželovitý objekt obložený šindelem a na čtyřech místech prolomen více než půlkruhovými vystupujícími útvary, resp. arkýři, které jsou obloženy plechy, v nichž jsou balkony a okna vždy dvou pokojů. Špička kužele je prosklenná a kovová. Přízemí ustupuje dozadu, takže kolem stavby vede krytý ochoz. 8
Původní objekt vystavěl pro svoji potřebu prof. MUDr. Rudolf Jedlička a odkázal ji v závěti postiženým dětem. V období socialismu byla změněna v rekreační středisko poslanců a zaměstnanců parlamentu, a tomuto účelu slouží dodnes. 2. Další významné realizované stavby arch. Karla Pragera 1953 Výzkumný ústav A.S.Popova v Praze na Novodvorské 1957 Polské kulturní a informační středisko v Praze zrušeno v devadesátých letech 1960 1964 Ústav makromolekulární chemie v Praze na Petřinách 1967 1970 areál rodinných domů pro výtvarníky v Praze Braníku 1967 1974 budova bývalého Federálního shromáždění v Praze (dnes budova Národního muzea) 1968 vlastní dům v Praze na Dobešce 1969 1973 areál Projektového ústavu Výstavby hl.m. Prahy v Emauzích 1970 projekt hotelového areálu v Porto conte na Sardinii Itálie 9
1977 1992 banka v Praze na Smíchově 1978 nástavba vlastního rodinného domu v Praze na Dobešce kompletně přestavěno v r.2011 3. 1978 úprava zahradní fasády domu U Dubu v Praze Braníku 1981 1983 interiéry restauračního objektu ND v Praze 1986 1987 rekonstrukce divadla Komedie v Praze 1990 1992 rekonstrukce Rudolfína v Praze Stavba roku 1993 1993 1994 rekonstrukce domu U Černé Matky Boží v Praze 1996 1999 obytný soubor U Kříže Praze Jinonicích Stavba roku 1999 1998 2000 nákupní centrum s multikinem v Praze Hostivaři 2000 objekt Univerzity Karlovy v Praze Jinonicích Pragerova vila ze 70. let 20. století Jednalo se nejen o výjimečnou stavbu, ale i o jedinečné místo, které díky orientaci svahu nabízelo exkluzivní výhled na Prahu a přitom zaručovalo potřebnou míru soukromí. Přísná a přesná kostka se strohou elegancí z ulice vyhlížela nenápadně. Byla původně navržena pro rodinu architekta a jak se měnila rodina, měnila se i vila. Původní otevřené přízemí bylo obezděno, ocelové sloupky, které podpíraly podlaží, byly zazděny do obvodového zdiva. Vznikla tak strohá dvoupodlažní kostka se dvěma samostatnými byty. V okamžiku, kdy se rodina rozrostla o další členy, bylo nutno stavbu rozšířit. Tohoto úkolu se zhostil Ing. arch. Jan Louda manžel Heleny Loudové, roz. Pragerové. Na původní stavbu osadil půlený smaltovaný válec - dřívější konstrukce 10
silážní věže, a tak vznikla dvě nezávislá obytná podlaží obklopená vlastní terasou, tj. jakoby dům na domě. V roce 2007 vila změnila majitele a ten dům v letech 2008 2010 zrekonstruoval. Dvougenerační vilu, kde původně žily 3 rodiny,obývá rodina stávajícího majitele. Smaltované plechy půlválcové nadstavby byly vyměněny za nové, stejné barvy. Původní keramický obklad obytné kostky nahradila odvětrávaná fasáda v červené barvě. Vnitřní dispozice byly přizpůsobeny nárokům nového majitele. 11
III, Použitá literatura a materiály Radomíra Sedláková KAREL PRAGER vydalo Nakladatelství Titanic, s.r.o v r. 2013 Galerie Orlovna a Galerie Portál města Kroměříže Pocta architektu Karlu Pragerovi výstava k 10. výročí úmrtí Ing. arch. Karla Pragera Dvouměsíčník Obce architektů Architekt 03/2011 Magazín Bydlení 11/96 Fotografie z rodinných alb, zapůjčených dcerou Karla Pragera, Ing. arch. Heleny Loudové. 12