Celková délka trasy: 2,5 km Poèet stromù: 5 13. Podél lanovky na Petøín Jasan ve Strahovské zahradì Trasa vycházky Hranice chránìného území Památný strom Významný nepamátný strom Informaèní tabule Zaèátek Konec trasy Pøírodní památka Petøínské skalky Kaštan jedlý Líska turecká Babyka v Semináøské zahradì Nerudova hrušeò Petøín dostal jméno od latinského "petra" což znamená skála, balvan; však se zde v minulosti tìžil pískovec a opuka. Také to bylo døíve popravèí místo. Park Rùžový sad na Petøínì (5,6 hektaru) je návštìvníky hojnì využíván, vznikl po r. 1932, v centru rozaria se nachází Štefánikova hvìzdárna a park zdobí sousoší Rozumu a cti od L. Šalouna. Dostaneme se sem buï pìšky ze Strahova (zastávka Koleje Strahov bus è. 143, 149, 217) nebo na Petøín vyjedeme lanovkou z Újezdu (tram è. 6, 9, 12, 20 èi 22). Park u rozhledny na Petøínì (2,5 hektaru) se kromì hlavní výškové stavby pyšní i kopií Kalvárie, kaplí Božího hrobu a kaplí Køížové cesty. K úpravì došlo z popudu purkrabího K. Chotka roku 1836. Po výstupu z horní stanice lanovky dojdeme pøes park Rùžový sad k Štefánikovì hvìzdárnì a pøed ní vzdáme èest nejen Milanu Rastislavu Štefanikovi (jednomu ze tøí evangelíkù, kteøí se zasloužili o náš národ a stát dalšími byli Jan Amos Komenský a František Palacký), ale také zaniklé památné lísce turecké. Líska turecká Praha 1-Petøín, obvod 265 cm, výška 10 m, stáøí 80 let, døíve vyhlášena za památný strom, ale ochrana byla v roce 2005 zrušena, strom je suchý. Torzo slouží k podpoøe popínavého "psího vína" (loubinec popínavý). Líska pøed vchodem do Štefánikovy hvìzdárny na Petøínì bývala krásná. Na str. 13 mùžeme vidìt její døíve krásnì tvarovanou korunu. Souèasný stav zachycuje fotografie na str. 155. Po nejstarší dvousetleté lísce turecké, která rostla na vyhlídkové trase pod Strahovským klášterem, a po lísce v zahradì Trojského zámku už není žádná památka. Velká zdravá líska turecká roste v Královské zahradì pøi cestì od letohrádku od Zpívající fontány k terase jízdárny. Nejvìtší líska tohoto druhu roste blízko hranièního pøechodu v Petrovicích (okr. Ústí nad Labem) s obvodem kmene 360 cm, výškou 17 m a stáøím 150 let. Je zdravá a porostlá bøeè anem. 154 Všechny lískové oøíšky, které kupujeme hlavnì pøed Vánocemi, nejsou z naší lísky obecné, což je keø, ale jde o dovoz z Turecka tedy právì z lísky turecké.
Vrátíme se ke stanici lanovky, necháme ji po pravé ruce stejnì jako kostel sv. Vavøince, zrcadlové bludištì, Petøínskou rozhlednu a park u rozhledny a pokraèujeme alejí maïalù do ulice Strahovské. Po pravé stranì mineme èp. 203, snad nejromantiètìjší bydlení v Praze pøistavené k Hladové zdi s výstupem na její ochoz. Visí zde pamìtní deska hereèky Národního divadla Marie Landové ( 1931). Tento dùm byl postaven Líska turecká vìtve nižšího øádu jsou odstranìny a torzo se zelená popínavou døevinou údajnì pro velitele stráží obranné Hladové zdi. Za ním nejbližším prùchodem v Hladové zdi projdeme do Velké strahovské zahrady za nejvìtším pražským kaštanem jedlým. Ten byl navržen v roce 2004 na vyhlášení za památný strom, což se ale pro zhoršený zdravotní stav stromu neuskuteènilo, nicménì strom stojí za naši pozornost. Kaštan jedlý Praha 1-Hradèany, Velká Strahovská zahrada, obvod 450 cm, výška stromu 12 m, výška kmene 1,5 m, prùmìr koruny 10 m. Kmen je dutý, koruna jednostranná, zdravotní stav 4, tedy silnì poškozený, vitalita slabá. Staøièký kaštan roste pøi Hladové zdi a vytváøí zajímavý jazykový paradox kaštan jedlý vedle Hladové zdi. Velká Strahovská zahrada, založena ve 12. stol., je souèástí klášterního komplexu na Strahovì. Rozlehlá jedenáctihektarová zahrada je vymezena Hladovou zdí, Strahovským klášterem, Úvozem a Lobkovickou zahradou. Její území slouží klášteru od jeho založení, èasto i užitkovì, tj. jako obora, štìpnice, vinice, zahradnictví a drobné stavby, napø. vinný lis èi sušárny ovoce. Hladová zeï oddìlující Kinského zahradu (vlevo) od Semináøské zahrady na asi 120 let staré kresbì 155
Koneènì i v souèasném stavu je ovocný sad v èásti pøiléhající k Strahovské ulici. Lesnatá partie v jižní èásti je tvoøena duby a habry. Pøed 30 lety byla provedena opatøení asanaèní, regeneraèní a pìstební, dostalo se i na parkové úpravy. Strahovský klášter založil v roce 1140 kníže Vladislav II. pro pøísný øád premonstrátù. Znalci tvrdí, že klášter s chrámem Nanebevzetí Panny Marie byl ve své dobì nejvìtší románskou stavbou v Evropì. Areál pøežil velký požár, dobytí husity a rabování Švédù. Opakovanì byl pøestavován a unikl i známému rušení klášterù Josefem II. díky tomu, že se promìnil na badatelský ústav. Unikátní je skvìlá knihovna se 130 000 svazky vèetnì iluminovaných rukopisù a prvotiskù, pozoruhodné jsou sály Teologický a Filozofický. Nyní je tu èinný klášter, muzeum, obrazárna a Památník národního písemnictví. Karel IV. nechal pøi fortifikaci levobøežní èásti Prahy zahrnout do plochy Petøín i premonstrátský klášter na Strahovì. Hladová zeï se stavìla za Karla IV. z opuky, èásteènì jako opevnìní a také šlo o to dát lidem práci. Stavba trvala tøi roky a zùstala dochována dodnes témìø v celém rozsahu. Je vysoká 6 m, 2 m silná, vyztužená hranolovými vìžemi a na vnitøní stranì je vytvoøen ochoz chránìný cimbuøím. Zachovalo se 1 200 m délky pùvodní zdi. Po 250 letech již opevnìní nestaèilo. Praha byla nìkolikrát rychle obsazena, proto v roce 1650 generál Monte Cuccolli pøedstavil plán nového opevòování, které realizovali pøevážnì italští stavitelé. Práce jim však trvala 74 let. Po tøicetileté válce bylo budováno nové mohutné barokní pøevážnì cihlové opevnìní Prahy pøedsunuté pøed pùvodní gotické opevnìní, zpevnìné ètyøiceti pìtibokými bastiony a opatøené jedenácti branami. Rozsáhlé pozùstatky tohoto fortifikaèního systému zùstaly zachovány na Petøínì a Strahovì, kde prakticky kopírují Hladovou zeï. Malou Stranu a Hradèany chránil silný zemní val dvaceti bastionù opatøených cihlovým armováním, oèíslovaných a vìtšinou pojmenovaných jmény svìtcù. Prùchod umožòovalo deset bran, avšak ani toto opevnìní nezabránilo dalšímu rychlému obsazování Prahy nepøátelskými vojsky (napø. Francouzi v roce 1741). Marie Terezie tak dekretem zrušila pevnostní funkci Prahy. Právì cestou ke kaštanu je mohutné opevnìní nejzachovalejší. Od tzv. Kazatelny scházíme serpentinami po nezpevnìných cestách, mùžeme odboèit okolo poustevny i na místì smìrovkami oznaèené jako Panny Marie v Exilu odkud je krásný rozhled a kde je klid, protože dále je cesta neprùchozí. Serpentinami 156 Úctyhodné živé torzo kaštanu jedlého je skryto pod Hladovou zdí pokraèujeme na asfaltovou cestu, kde se dáme doleva smìrem pod klášter Premonstrátù na Strahovì.
Podle orientaèních tabulí najdeme bod è. 47 - tj. pramen sira Nicolase Wintona, zachránce 669 židovských dìtí, a ve smìru pohledu mezi klášterem a Hradèany je nepøehlédnutelný památný jasan. 83 Jasan ve Strahovské zahradì*** Praha 1-Hradèany, vyhlášen památným v roce 2007. Tento opravdu mohutný strom patøí mezi nejvìtší jasany v Praze. Roste asi 15 m pod cestou, pod ním je jeden z mnoha pramenù Petøínských strání. Obvod kmene je 510 cm (2010), strom je od 4 m dvoják, výška stromu 30 m, prùmìr pravidelné koruny je 30 m, zdravotní stav velmi dobrý. Stáøí 100 let. Pro pøesnost je nutno uvést, že jasan v parku v Èakovicích má sice obvod vìtší 628 cm, ale v 1,5 m je troják. Nevyhlášený jasan v Motole má obvod 525 cm, takže také nelze porovnávat. Od stromu, respektive z cesty nad ním, je daleký rozhled pøes údolí Vltavy na pražskou kotlinu: od Hradèan pøes Prosek až ke Kbelùm, Vítkovský památník, Žižkovský vysílaè, Vinohrady, tisíce domù a snad sto vìží. Jasan ve Strahovské zahradì roste na místì mimoøádného výhledu na Hradèany a panorama Prahy Jasan je døevinou lužních lesù a k dobrému rùstu potøebuje neobyèejné množství vody má z našich døevin nejvyšší výpar. A jak to øešil náš jasan? Svahy k Vltavì od Petøínské plánì jsou bohaté na prameny, nìkolik jich je v Kinského sadech. Podzemní voda z petøínských stání døíve ohrožovala i Nebozízek. Právì u takového pøirozeného prameništì se náš jasan usadil od paty kmene je dobøe vidìt. Pøestože obvodem kmene je v rámci celé Èeské republiky ze 170 památných jasanù až asi na dvacátém místì, lze ho považovat za nejmohutnìjší, což je dáno výškou, hmotností, rozpìtím a bohatostí koruny. Strahovská zahrada má nyní rozlohu cca 11 hektarù, leží mezi Vlašskou ulicí a Hladovou zdí a je pro veøejnost pøístupná. Toto území vìnoval klášteru kníže Vladislav II. roku 1140. Plocha byla mnohokrát upravována a rùznì využívána, bývaly zde vinice, sad kaštanovníkù, štìpnice a ovocné sady. Dnešní podoba vznikla po asanaèních, 157 regeneraèních a pìstebních opatøeních uskuteènìných pøed 20 30 lety.
Vyhlídkovou cestou ve smìru od Strahovského kláštera pøejdeme do Lobkovické zahrady, kde podle hojnì osazených orientaèních tabulí sledujeme cíl è. 22 restaurace Petøínské terasy. Pokud sestoupíme až k Vlašské ulici, musíme k prùchodu do Lobkovické zahrady jít asi 100 m vzhùru. Po pøibližnì vrstevnicové cestì pokraèujeme východním smìrem. Po pravé stranì za louèkou je ve štole XXII zajímavá expozice "Podzemní Praha", která je otevøená v dubnu až listopadu o sobotách a nedìlích od 11 do 18 hod. Projdeme okolo pomníku Jaroslava Vrchlického do Semináøské zahrady a dorazíme k nìkdejšímu refektáøi, dnes restauraci Petøínské terasy. 102 Babyka v Semináøské zahradì** Malá Strana. Památný strom vyhlášený v roce 2009. Semináøská zahrada leží na východním svahu Petøína, od støedovìku zde byly vinohrady, pozdìji, kdy místo získal arcibiskupský semináø, byly založeny ovocné sady. Obec zahradu zakoupila v roce 1927 a od roku 1930 je pøístupná veøejnosti. V posledních desetiletích je návštìvnost znaèná. Pøibližnì ve støedu plochy zahrady (ve výškové úrovni Nebozízku) se nachází bývalý klasicistní refektáø (klášterní jídelna), který byl po rekonstrukci v roce 1998 zmìnìn na restauraci Petøínské terasy. Pod ní naleznete malý rybníèek, nad kterým vévodí pùvabný památný strom javor babyka, výška 24 m (což je na babyku rekordní, protože èasto vytváøí keøovou formu), krásná pravidelná koruna, obvod kmene 280 cm, je ve velmi dobrém zdravotním stavu. Babyka v Semináøské zahradì je zdravá, krásná a pravidelná a i od ní je krásný výhled na Prahu Odtud klesáme po asfaltové cestì a stáèíme se mírnì doleva, až dojdeme ke køižovatce cest, kde hledáme Nerudovu hrušeò. Správné místo je v prodloužení støedu pøímky mezi vìžemi Týnského kostela na Staromìstském námìstí a malostranskou vìží Karlova 158 mostu. Strom není oznaèen, od zámìru v roce 2004 vyhlásit strom jako památný bylo upuštìno.
Nerudova hrušeò* Dožívající Nerudova hrušeò ještì každým rokem vykvétá Praha 1-Malá Strana, Semináøská zahrada, obvod kmene 288 cm, výška 8,5 m, stáøí 200 let, zdravotní stav 4. Kmen se rozpadá, otvory a centrální dutinou je prùhledný, koruna nízká hustá malebná. Roste asi uprostøed svahu smìrem k Vrtbovské zahradì, pod restaurací Petøínské terasy. Semináøská zahrada o výmìøe 13 hektarù byla pùvodnì velká vinice Pražské kapituly pozdìji pøemìnìná na ovocnou zahradu. Již v roce 1433 byla nazývána Na Nebozezu. Objekt Na Nebozízku u vinice vybudoval roku 1677 svobodný pán Lažanský, budovy se pøestavovaly, mìnily a chátraly, až v roce 1809 zde velkoobchodník a knihtiskaø B. Haas zøídil výletní restauraci a položil základ k pohostinské tradici tohoto místa. Pøejmenoval jej po sobì na Haasenburg. V tìsné blízkosti Nebozízku, pøibližnì v místech nad Nerudovou hrušní, bydlel v dnes již neexistujícím domku pražský úøední cenzor A. Berghofer, èlovìk vzdìlaný, ale neoblíbený. Podivín, který s celou svou rodinou holdoval tehdy ještì nevídanému nudismu a budil tím velké pohoršení. Provozu restaurace pomohlo vybudování lanovky (v r. 1891), pøesto býval provoz ztrátový. Od roku 1930 byla cesta z Nebozízku osvìtlena až do pùlnoci na žádost návštìvníkù restaurace vracejících se pozdì veèer domù. V Nedìlních listech v roce 1940 se tak trochu nadnesenì hlásalo: "Všem tìm, jimž osud nedopøál, aby mohli osvìžit své nervy na zdravém horském vzduchu, doporuèujeme Nebozízek". Od Nerudovy hrušnì klesáme na Újezd èi do Helichovy ulice, kde naše procházka konèí. Dominantou Strahovské zahrady je areál Strahovského kláštera (kresba z r. 1890) 159