Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva Bakalářská práce Postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání Matěj Kubíček, UČO: 348383 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. Matěj Kubíček 2

Rád bych na tomto místě poděkoval prof. JUDr. Jaroslavu Fenykovi, PhD., DSc., Univ. Priv. Prof., za jeho cenné rady, náměty a připomínky k mé práci a také celé mé rodině, zejména manželce za vydatnou podporu a trpělivost při psaní práce a v průběhu celého mého studia. 3

OBSAH 1. Úvod... 5 2. Stádia trestního řízení... 6 3. Charakteristika přípravného řízení trestního... 10 4. Orgány přípravného řízení... 17 5. Postup před zahájením trestního stíhání... 19 5.1. Obecný výklad... 19 5.2. Operativně pátrací prostředky... 26 5.2.1. Předstíraný převod... 27 5.2.2. Sledování osob a věcí... 28 5.2.3. Použití agenta... 30 5.3. Neodkladné a neopakovatelné úkony... 33 5.4. Skončení prověřování... 34 5.4.1. Odložení nebo jiné vyřízení věci... 35 5.4.2. Dočasné odložení trestního stíhání... 38 5.4.3. Zahájení trestního stíhání... 39 6. Zkrácené přípravné řízení... 40 6.1. Obecný výklad... 40 6.2. Podmíněné odložení podání návrhu na potrestání... 44 7. Úvahy de lege ferenda... 46 8. Závěr... 48 9. Cizojazyčné resumé... 50 Použitá literatura... 51 4

1. Úvod Trestní řízení je zákonem stanovený postup vedoucí ke zjištění a objasnění skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, k vypátrání pachatele a k jeho spravedlivému zákonem stanovenému potrestání. Toto řízení se rozděluje do několika fází. První z nich je přípravné řízení, ve kterém jsou prováděny prvotní předsoudní úkony. Přípravné řízení se dále dělí na postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání, o kterém tato práce pojednává, a na vyšetřování. Abychom však mohli správně porozumět postupu před zahájením trestního stíhání, rozhodl jsem se v úvodních kapitolách přiblížit obecnou charakteristiku stádií trestního řízení, konkrétněji pak přípravného řízení a jeho orgánů. V dalších kapitolách se pak věnuji blíže postupu orgánů před zahájením trestního řízení, operativně pátracím prostředkům a v krátkosti také neodkladným a neopakovatelným úkonům. V závěru práce je pak přiblížen zvláštní typ přípravného řízení, tedy zkrácené přípravné řízení, a jako poslední kapitola je moje osobní zamyšlení se nad plánovaným usnadněním policejní administrativy v přípravném řízení, o jehož přípravě a možném zavedení do praxe informovaly v březnu roku 2012 sdělovací prostředky. V celé práci vycházím z aktuálně platné právní úpravy, kterou se budu snažit doplnit o poznatky a příklady z vlastní profesní praxe příslušníka Policie České republiky. Právě z důvodu, že jsem zařazen jako řadový policista obvodního oddělení Policie České republiky, jehož jedním z hlavních úkolů je právě pod dozorem státního zástupce provádět úkony před zahájením trestního stíhání, jsem si téma postupu orgánů činných v trestním řízení zvolil pro svou bakalářskou práci. Dalším, neméně však podstatným důvodem byla vidina dozvědět se dosud nepoznané informace, které budu moci následně při své policejní praxi využít, což je i hlavním účelem celého studia. 5

2. Stádia trestního řízení Trestní řízení probíhá v několika určitých časových úsecích, ve kterých orgány činné v trestním řízení a další zúčastněné osoby plní své úkoly, aby mohlo být dosaženo účelu trestního řízení. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), stanoví jejich pořadí, účel a charakter. Rozlišujeme následující stádia trestního řízení: - přípravné řízení, - předběžné projednání obžaloby, - hlavní líčení, - opravné řízení, - řízení vykonávací. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, však užívá ještě podrobnější členění, což vyplývá například z ustanovení 12 odst. 10 tohoto zákona: Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování. 1 Cílem přípravného řízení je zjistit, zda je podezření ze spáchání konkrétního trestného činu konkrétní osobou odůvodněno natolik, aby byla podána obžaloba a věc byla předána příslušnému soudu, či je dán důvod pro postup jiný. 1 12 odst. 10 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním 6

V tomto stadiu řízení je třeba především shromáždit základní důkazy, které svědčí nejen o vině obviněného (podezřelého) či které podezření vyvracejí. 2 Přípravné řízení je neveřejné a je skončeno podáním obžaloby či jiným rozhodnutím, které má za následek skončení trestního řízení. Výkon spravedlnosti ve stadiu řízení do podání obžaloby zabezpečuje státní zástupce. Ke splnění tohoto úkolu zejména vykonává dozor v přípravném řízení nad zachováváním zákonnosti, může osobně provést kterýkoli vyšetřovací úkon nebo i celé vyšetřování, obligatorně sám vyšetřuje některé trestné činy, rozhoduje o použití některých operativně pátracích prostředků, činí meritorní rozhodnutí v přípravném řízení, rozhoduje v některých případech o vazbě. 3 Cílem stádia předběžného projednání obžaloby je zkoumání, zda-li je podaná obžaloba dostatečně odůvodněna, bylo-li přípravné řízení provedeno dle zákona, či jsou-li v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, které jsou třeba pro řádné rozhodnutí. Tímto je obviněný chráněn před neodůvodněným projednáním věci ve veřejném hlavním líčení. Podanou obžalobu přezkoumá předseda senátu a podle jejího obsahu a podle obsahu spisu posoudí, zda je ji nutno předběžně projednat v zasedání senátu anebo zda může nařídit o ní hlavní líčení ( 185 odst. 1). Výsledkem tohoto přezkoumávání může být zejména nařízení hlavního líčení, vrácení věci státnímu zástupci k došetření, postoupení jinému orgánu (např. orgánu příslušnému ke kárnému řízení), zastavení trestního stíhání. Zastavením trestního stíhání nebo postoupením jinému orgánu než soudu končí i tu trestní stíhání, kdežto nařízením hlavního líčení přechází řízení do dalšího stadia. 4 Nejdůležitějším stádiem, jádrem, trestního řízení je hlavní líčení. V tomto stádiu jsou uplatňovány základní zásady trestního řízení, jako je zásada ústnosti, veřejnosti a bezprostřednosti, které v předchozích stádiích uplatňovány nejsou vůbec, nebo jen v omezeném rozsahu. Orgánem, který 2 CÍSAŘOVÁ, Dagmar - FENYK, Jaroslav. Trestní právo procesní. Dagmar Císařová. [et al.]. 4. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Linde, 2006. 871 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-594-X. s. 411. 3 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 446. 4 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 446. 7

rozhoduje o skutku obsaženém v podané žalobě a který hodnotí důkazy, je soud. Tento při svém přezkoumávání obžaloby využívá aktivní součinnosti stran a při svém rozhodování je nestranný a vázán jen zákonem. Státní zástupce, který rozhodoval o postupu v přípravném řízení a o podání obžaloby, má v hlavním líčení a vůbec v řízení před soudem postavení strany. Státní zástupce v hlavním líčení zpravidla provádí se souhlasem nebo na výzvu předsedy senátu důkazy, které podporují obžalobu. Strany zásadně provádějí důkazy samy ( 215 odst. 2). Soud odpovídá za správné a úplné zjištění skutkového stavu a zákonné rozhodnutí, a proto má širokou možnost provádět dokazování. Procesní úkony soudu, stran a dalších osob zúčastněných na řízení probíhají v předepsaných formách. Meze dokazování stanoví soud tak, aby jím zjištěný skutkový stav umožňoval bez pochybností rozhodnout. Soud musí v hlavním líčení objasnit rozhodné skutečnosti svědčící jak v neprospěch obviněného, tak i v jeho prospěch. 5 Hlavní líčení je skončeno zpravidla rozsudkem. Tímto může být obžalovaný buď shledán vinným, nebo se obžaloby zprostí. Hlavní líčení však může být skončeno i jiným způsobem, například zastavením trestního stíhání, postoupením věci a podobně. Opravné řízení slouží k přezkoumání předchozího řízení a rozhodnutí orgánu prvního stupně za využití opravných prostředků, a jeho účelem je náprava nezákonného a nesprávného rozhodnutí. Opravné prostředky se dělí na řádné a mimořádné. Řádnými opravnými prostředky jsou odvolání a stížnost a směřují proti rozhodnutí, která ještě nenabyla právní moci. Mimořádnými opravnými prostředky jsou dovolání, stížnost pro porušení zákona a obnova řízení a směřují proti rozhodnutí, která již právní moci nabyla. Řádné opravné prostředky (odvolání, stížnost, odpor) i mimořádné opravné prostředky (dovolání, stížnost pro porušení zákona, obnova řízení) se navzájem liší různými atributy: svým posláním, orgány, které o nich rozhodují, rozsahem přezkoumávání původního rozhodnutí na podkladě 5 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 447. 8

podaného opravného prostředku, možnostmi přezkumného orgánu provádět vlastní dokazování, způsobem rozhodnutí a četnými jinými rozličnými charakteristikami. 6 Do stádia vykonávacího řízení se dostaneme pravomocným rozsudkem, který je třeba vykonat. Výkon tohoto rozhodnutí se vzhledem ke specifickému obsahu vykonávacího řízení výrazně liší od rozhodnutí, která byla učiněna v předchozích stádiích trestního řízení. Takový je pravidelný postup trestního řízení. To ovšem neznamená, že by každé trestní řízení muselo tímto způsobem probíhat. Řízení nemusí projít všemi uvedenými stadii. Může skončit v kterémkoli z nich, např. již v přípravném řízení nebo ve stadiu předběžného projednání obžaloby. Zejména ke zrychlení (a do jisté míry i ke zjednodušení) trestního řízení mohou vést instituty zkráceného přípravného řízení a zjednodušeného řízení před soudem. V trestním řízení se také mohou uplatnit alternativní způsoby řešení trestních věcí s vynaložením specifických probačních a mediačních metod a postupů. Někdy trestní řízení končí rozhodnutím v hlavním líčení (např. zprošťujícím rozsudkem), jindy následuje výkon rozhodnutí ihned po skončení hlavního líčení. Konání odvolacího řízení je přirozeně podmíněno podáním odvolání a není povinné. Při splnění zákonných předpokladů může dojít k přezkoumání rozhodnutí pravomocných, zejména prostřednictvím mimořádných opravných prostředků (dovolání, stížnosti pro porušení zákona, obnovy řízení). 7 V této první kapitole jsme si ve velmi stručné formě přiblížili průběh, resp. stádia trestního řízení. V následujících kapitolách se budeme zabývat pouze prvním stádiem trestního řízení, tedy přípravným řízením trestním, a pokusíme se toto stádium obecně charakterizovat. 6 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 448. 7 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 449. 9

3. Charakteristika přípravného řízení trestního Přípravné řízení je, jak již bylo uvedeno, prvním stádiem celého trestního řízení a je definováno v 12 odst. 10 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním: přípravným řízením se rozumí úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu nebo zastavení trestního stíhání, anebo do rozhodnutí či vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování. 8 V průběhu tohoto stádia mají být příslušnými orgány vyhledány důkazy vedoucí k objasnění všech skutečností důležitých pro posouzení případu, osoby pachatele a následku trestného činu, a to co nejrychleji a v potřebném rozsahu. Výsledkem tohoto řízení je buď podání obžaloby, nebo dočasné či trvalé upuštění od dalšího trestního stíhání. Přípravné řízení je, na rozdíl od soudního řízení, nepřímé, převážně písemné a zpravidla neveřejné. Zveřejněním výsledků přípravného řízení by mohlo vést k maření či ztěžování jeho dalšího provádění (falšování důkazů) nebo by mohlo zanechat na podezřelém nepříznivý dojem (podezření nebylo přípravným řízením potvrzeno). Výjimkou ze zásady neveřejnosti je například nárok obhájce být přítomen při vybraných vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být následně použit jako důkaz v řízení před soudem, či nárok osoby podávající vysvětlení na právní pomoc advokáta. V přípravném řízení se taktéž neuplatňuje zásada obžalovací, jelikož se nejedná o řízení sporné, založené na soupeření stran, avšak o dvoustranný procesní vztah, kdy na jedné straně vystupuje orgán konající řízení a na straně druhé obviněný. 8 12 odst. 10 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním 10

V přípravném řízení nevystupuje subjekt, který by se domáhal provedení stíhání určité osoby a který by svůj návrh na provedení stíhání této osoby zastupoval a prosazoval. Nejsou zde alespoň dvě strany, jejichž spor by rozhodoval třetí, na stranách nezávislý subjekt. 9 Zásada oficiality se v přípravném řízení uplatňuje v plné míře. Účelem přípravného řízení je náležitě zjistit trestné činy a spravedlivě potrestat jejich pachatele, což vyplývá z obecného účelu trestního řízení, který je uveden v 1 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním: Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. 10 Vedle tohoto však plní přípravné řízení ještě další specifické funkce, kterými se odlišuje od ostatních stádií trestního řízení. Mezi tyto náleží zejména funkce zajišťovací a rozhodovací. Zajišťovací funkcí se rozumí zejména zajištění důkazů a osoby obviněné pro budoucí řízení před soudem. Shromáždění a zajištění důkazů se však v tomto stádiu trestního řízení provádí jen v nezbytném rozsahu, který je potřebný pro rozhodnutí, zda má být podána obžaloba či má být věc vyřízena jinak. Zejména se jedná o důkazy, které by nebylo možné následně provést ve stádiu hlavního líčení, a to vzhledem k jejich pomíjivosti či pro hrozbu z jejich zničení či poškození, což by v obou případech vedlo k ohrožení obecného účelu trestního řízení. S tímto je úzce spjata funkce rozhodovací, kterou se rozumí možnost rozhodnutí, zda má být podána obžaloba a věcí se má zabývat soud, nebo se ve věci rozhodne jinak, a to právě v souvislosti s výše uvedenou zásadou zajišťovací a na základě zjištěných a zajištěných důkazů. 9 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 454. 10 1 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním 11

Přípravné řízení je takovým opatřováním a hodnocením důkazů, které nemá nahrazovat činnost soudu. Znamená to, že by měly být opatřeny a provedeny jen takové důkazy, které by nebylo možné provést v hlavním líčení, nebo jejichž provedení v tomto pozdějším stadiu řízení by mohlo znamenat jejich znehodnocení nebo ztrátu. Praxe však se často od záměru zákonodárce více či méně liší, a v tomto případě to platí dvojnásob. Velmi záleží na správné míře součinnosti státního zástupce a soudu, aby bylo dosaženo vyváženého poměru mezi přípravným řízením a řízením před soudem. 11 Úkolem přípravného řízení je rychlá reakce na spáchaný trestný čin, aby bylo zabráněno ztrátě důkazů, úniku pachatele od trestní odpovědnosti a zamezení v pokračování v trestné činnosti. Trestní řád proto stanoví pořádkové lhůty pro vyšetřování, aby mohl být tento úkol splněn. Přípravné řízení také brání tomu, aby před soud byly stavěny osoby, u kterých není dostatečné podezření, že mohou být pachateli trestných činů, a brání také tomu, aby před soudem byly projednávány kauzy, u nichž nejsou splněny alespoň minimální požadavky na objasnění věci ve smyslu podezření z trestného činu. Tím přípravné řízení chrání systém trestního soudnictví před zahlcením, ke kterému by jistě došlo při projednávání věcí, u kterých není dostatečně důkazně podloženo podezření ze spáchání trestného činu. Chrání ovšem i nevinného občana před difamujícími účinky veřejného soudního řízení. 12 Přípravné řízení má předběžný charakter ve vztahu k hlavnímu líčení. Soud se při rozhodnutí v hlavním líčení opírá o výsledky jednání, která byla provedena před ním, o důkazy, které strany předložily a provedly před ním, případně které doplnil sám, a smí přihlížet jen ke skutečnostem, které byly probrány v rámci hlavního líčení. Přesto má přípravné řízení na průběh hlavního líčení významný vliv. Hlavní líčení se zahajuje na podkladě obžaloby, která vychází z činnosti při přípravném řízení, soud může rozhodovat jen o skutku, který obsahuje žaloba, v některých případech může 11 CÍSAŘOVÁ, Dagmar - FENYK, Jaroslav. Trestní právo procesní. Dagmar Císařová. [et al.]. 4. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Linde, 2006. 871 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-594-X. s. 419. 12 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 451-452. 12

provést důkaz přečtením protokolu o výslechu obviněného, svědka nebo znalce, který byl pořízen v přípravném řízení, místo výslechem těchto osob, i když by byl jejich výslech v hlavním líčení možný. V některých případech důkaz v hlavním líčení provést nelze jinak, než přečtením protokolu, který byl vyhotoven v přípravném řízení, např. protokol o prohlídce těla či protokol o ohledání místa činu. Výsledky dokazování v přípravném řízení tak mají velký význam pro výsledek dokazování v hlavním líčení, a tím i pro rozhodnutí v něm. 13 Na poli teoretických otázek evropského trestního práva procesního se můžeme setkat se dvěma základními typy (teoretickými modely) vztahu mezi přípravným řízením a hlavním líčením: - silný typ přípravného řízení - tento je v kombinaci se slabým hlavním líčením, ve kterém se zpravidla pouze opakují důkazy, které byly provedeny v přípravném řízení - výsledky přípravného řízení silně ovlivňují rozhodnutí v hlavním líčení - již v přípravném řízení musí být věc objasněna v takovém rozsahu, jaký soud potřebuje pro rozhodnutí - jeho účelem je co nejúplnější objasnění věci již v předsoudním stádiu - slabý typ přípravného řízení - tento je v kombinaci se silným hlavním líčením - rozsah dokazování je omezen - úkolem je pouze zjistit, zda je podezření proti konkrétní osobě dostatečně odůvodněno k tomu, aby byla podána obžaloba a věcí se zabýval soud, nebo je důvod pro jiné rozhodnutí - přípravné řízení má pouze pomocnou úlohu - těžiště dokazování je v hlavním líčení 13 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 452. 13

Naše právní úprava vyjádřená ve své původní podobě trestním řádem z roku 1961 představovala nepochybně jednu z krajností - totiž silný, dominující typ přípravného řízení, charakterizovaný nadměrným rozsahem dokazování v přípravném řízení, který byl v podstatě identický s rozsahem dokazování v hlavním líčení, silným vlivem přípravného řízení na výsledky rozhodnutí v hlavním líčení a formální náročností vyšetřování v přípravném řízení. Novely trestního řádu přijaté po roce 1989, zejména novela trestního řádu z roku 1993 (zák. č. 292/1993 Sb.) a ještě více novela z roku 2001 (zák. č. 265/2001 Sb.) postupně změnily původní koncepci silného typu přípravného řízení, zeslabily jeho váhu v celkové struktuře trestního procesu a posílily vliv soudního řízení. Otázka vztahu mezi přípravným řízením a hlavním líčením však zůstává otevřeným problémem z hlediska budoucí rekodifikace trestního řádu. 14 Jak bylo již uvedeno výše zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, vymezuje pojem přípravného řízení ve svém 12 odst. 10. Ve velmi zjednodušené formě lze říci, že přípravné řízení začíná zahájením úkonů trestního řízení a končí případným podáním obžaloby, návrhu na potrestání či jiného úkonu, který má za následek zastavení trestního stíhání. Na základě právní úpravy druhé části zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, lze přípravné řízení rozdělit do dvou časových úseků: 1. Postup před zahájením trestního stíhání V této fázi se orgány činné v trestním řízení snaží dostatečně prověřit a objasnit skutečnosti, které důvodně nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin. Postup před zahájením trestního stíhání je upraven v 158 až 159b výše uvedeného zákona. 2. Vyšetřování Tato fáze zahrnuje činnost orgánů činných v trestním řízení od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby, postoupení věci jinému orgánu, zastavení nebo podmíněné zastavení trestního stíhání, 14 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 456. 14

schválení narovnání před podáním obžaloby či odstoupení od trestního stíhání v řízení ve věcech mladistvých. Fáze vyšetřování je upravena v 160 až 179 výše uvedeného zákona. Tyto dvě fáze však obsahují jen první dvě formy přípravného řízení, tj. standardní a rozšířené přípravné řízení, které jsou vysvětleny níže. Platná právní úprava zná od novely trestního řádu z roku 2001 (zák. č. 265/2001 Sb., účinný od 1. 1. 2002) tři formy přípravného řízení, které se liší podmínkami, za kterých je lze konat, rozsahem opatřovaných nebo prováděných důkazů i způsobem jejich ukončení. Kritérii mezi jednotlivými formami přípravného řízení je zejména závažnost trestných činů, o kterých se má řízení konat. 15 Těmito třemi formami přípravného řízení jsou 1. Standardní přípravné řízení 2. Rozšířené přípravné řízení Toto rozšířené přípravné řízení se koná při vyšetřování trestných činů, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud, jak je uvedeno v 168 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Trestné činy, o nichž koná řízení v prvním stupni krajský soud, jsou uvedeny v 17 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. 3. Zkrácené přípravné řízení Zkrácené přípravné řízení se koná u nejméně závažných trestných činů a jeho smyslem je rychlé vyhledání důkazů potřebných pro řízení před soudem a postavení obviněného před soud v době co nejkratší. Předpoklady pro konání zkráceného přípravného řízení upravuje 179a zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, užívá pouze pojmu zkráceného přípravného řízení. Termíny standardní a rozšířené přípravné řízení jsou užívány v nauce o trestním právu a v aplikační praxi. Nová právní úprava s účinností od 1. 1. 2002 nahradila předchozí, ve které existovala pouze jedna forma přípravného řízení. Otázka jednotné 15 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 457. 15

struktury předsoudního stadia trestního řízení, anebo diferencované struktury náleží k aktuálním otázkám podoby přípravného řízení. 16 V následujících kapitolách se budu zabývat konkrétněji fází postupu orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání a zkráceným přípravným řízením, jako zvláštním typem přípravného řízení. 16 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 457. 16

4. Orgány přípravného řízení Orgány přípravného řízení jsou totožné s orgány činnými v trestním řízení, které vymezuje 12 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, kdy se jedná o soud, státního zástupce a policejní orgán. Soud v této fázi trestního řízení vystupuje jen v úzce vymezených případech, kdy se jedná například o úkony, které mohou mít následný procesní význam nebo které zasahují nebo mohou zasahovat do lidských práv a svobod a předchází jim vnější podnět, jako například neodkladné nebo neopakovatelné úkony (nutný výslech svědka již v přípravném řízení viz. kapitola 5.1.). Úloha soudce při těchto úkonech se omezuje jen na rozhodnutí o jejich provedení či jejich přezkum. Postavení státního zástupce v přípravném řízení má již větší význam. V řízení před zahájením trestního stíhání vymezuje práva a povinnosti státního zástupce 157 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Dle tohoto je povinen organizovat svou činnost tak, aby přispíval ke včasnému a důvodnému zahájení trestního stíhání. Zákon mu ke splnění tohoto úkolu dává do rukou možnost ukládat za povinnost policejnímu orgánu provést úkon či přezkoumat postup policejní orgánu. V rámci vyšetřování má státní zástupce v rukou celou řadu rozhodovacích, kontrolních, metodických a jiných oprávnění a povinností, jako je například dávat závazné pokyny k vyšetřování či zúčastnit se provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování, jako například o trestných činech spáchaných příslušníky Generální inspekce bezpečnostních sborů, příslušníky Bezpečnostní informační služby atd., jak uvádí 161 odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. Celkově je činnost státního zástupce v přípravném řízení vyjadřována pojmem dozor, jak je uvedeno v Oddílu pátém Hlavy desáté zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, resp. v 174 téhož zákona. Zákon v této souvislosti používá sice slovního spojení dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení ( 174 odst. 1), ale ze systematiky trestního řádu a samotné existence ustanovení 157 odst. 2 lze dovozovat, že se ustanovení o dozoru vztahují toliko na fázi vyšetřování a 17

nikoli na všechny tři nově vzniklé formy přípravného řízení. Ustanovení trestního řádu o zkráceném přípravném řízení neobsahují podobné shrnutí ustanovení dozorových práv a povinností státního zástupce. Lze však dovozovat analogicky, že půjde o úkoly obdobné, jaké plní ve fázi před zahájením trestního stíhání, aplikované v podmínkách zkráceného řízení ( 157 a 157a). 17 Policejní orgán má v přípravném řízení hlavní postavení, jelikož je to právě on, kdo v rámci objasňování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, hlavně koná úkony trestního řízení. Pojem policejní orgán upravuje zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním, ve svém 12 odst. 2, kdy nejdůležitější postavení mají hlavně útvary Policie České republiky a Generální inspekce bezpečnostních sborů. Jednou zvláštností, avšak ne nelogickou, je postavení kapitána lodi při dálkových plavbách, který má při vyšetřování trestných činů spáchaných na této lodi takřka stejné postavení jako policejní orgán. Při vyšetřování postupuje dle ustanovení upravujících postup policejního orgánu při vyšetřování. 17 CÍSAŘOVÁ, Dagmar - FENYK, Jaroslav. Trestní právo procesní. Dagmar Císařová. [et al.]. 4. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Linde, 2006. 871 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 80-7201-594-X. s. 448-449. 18

5. Postup před zahájením trestního stíhání 5.1. Obecný výklad Tuto fázi trestního řízení upravuje zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve své Hlavě deváté, 158-159b. Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti. Pověřené orgány Vězeňské služby České republiky neprodleně informují Generální inspekci bezpečnostních sborů, jakmile zahájí takové šetření. 18 V rámci své služby se policejní orgán setkává s různými oznámeními a poznatky získanými vlastní činností. Na základě těchto podnětů je povinen učinit nezbytná šetření s cílem zjistit, zda byl spáchán trestný čin a kdo byl jeho pachatelem. V rámci této činnosti využívá policejní orgán především oprávnění, která jsou uvedena v 158 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním a dále operativně pátracích prostředků. O tomto bude hovořeno dále. V případě, že poznatek, který policejní orgán získá, napovídá tomu, že by mohl být v budoucnu spáchán trestný čin, je dále povinen učinit nezbytná šetření a opatření k tomu, aby bylo tomuto činu zabráněno. V praxi se jedná zejména o oznámení, při kterých oznamovatel uvádí, že se jistá osoba připravuje ke spáchání nějakého protiprávního jednání nebo svým jednáním již směřuje k jeho spáchání, např. oznámení o podnapilém návštěvníkovi restaurace, který se svými klíčky od vozidla odchází z restaurace se sdělením, že pojede domů, nebo policejní orgán při své hlídkové činnosti narazí na situaci, ze které je patrné, že by mohlo dojít k protiprávnímu jednání, např. v noci přistihne osobu, která má u sebe nářadí a náčiní potřebné k neoprávněnému překonání zámků, přistupující k uzavřenému novinovému stánku. 18 158 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním 19

Orgány činné v trestním řízení by nemohly účinně bojovat proti kriminalitě bez pomoci ostatních občanů. U některých závažných trestných činů je oznamovací povinnost vynucována i pod trestní sankcí ( 367 tr. zák. o nepřekažení trestného činu, 368 tr. zák. o neoznámení trestného činu). V těchto případech jde o právní povinnost učinit trestní oznámení, která se vztahuje na fyzické osoby starší 15 let a týká se taxativně vyjmenovaných trestných činů. 19 Oznámení o tom, že byl spáchán trestný čin je povinen přijmout nejen policejní orgán, ale také státní zástupce. Při tomto jsou oba orgány povinny poučit oznamovatele o tom, že nesmí uvádět vědomě nepravdivé údaje, jinak může být sám postižen. Dále jsou povinny na žádost oznamovatele tohoto do jednoho měsíce od učiněného oznámení vyrozumět o provedených opatřeních. Tyto povinnosti vyplývají z 158 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. O oznámení sepíše s oznamovatelem policejní orgán či státní zástupce tzv. protokol o trestním oznámení. Trestní oznámení lze učinit stejnou formou jako každé jiné podání v trestním řízení, tj. písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě podepsané elektronicky podle zvláštních předpisů, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem. Činí-li se trestní oznámení ústně, je nutno oznamovatele vyslechnout o okolnostech, za kterých byl trestný čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody způsobené trestným činem. 20 V případě, že policejní orgán svým šetřením odůvodněně dospěje k závěru, že byl spáchán trestný čin, zahájí úkony trestního řízení dle 158 odst. 3 zák. č. 141/1961 Sb., o soudním řízení trestním. O tomto zahájení sepíše neprodleně záznam, ve kterém jsou uvedeny skutkové okolnosti a způsob, jakým se o nich dozvěděl. Tento záznam je nutné do 48 hodin doručit státnímu zástupci. V případě, že je v rámci šetření třeba provést neodkladné či neopakovatelné úkony, policejní orgán sepíše záznam o zahájení úkonů trestního řízení neprodleně po provedení těchto úkonů. V policejní praxi se nejčastěji setkáváme s tím, že je tento záznam vyhotoven 19 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 468. 20 Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha: Leges, 2010, 784 s. ISBN 978-80-87212-30-1. s. 469. 20