Lenka Pošíková PROBLÉMY TRESTNÍHO SOUDNICTVÍ NAD MLÁDEŽÍ. Diplomová práce

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Lenka Pošíková PROBLÉMY TRESTNÍHO SOUDNICTVÍ NAD MLÁDEŽÍ Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: prof. JUDr. Jiří Jelínek, CSc. Katedra: trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 31. 3. 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala samostatně za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. V Praze dne Pošíková Lenka

Poděkování Ráda bych poděkovala prof. JUDr. Jiřímu Jelínkovi, CSc. za odborné vedení diplomové práce a konstruktivní kritiku. Dále bych chtěla vyjádřit své poděkování JUDr. Lence Hájkové, soudkyni pro mládež, za umožnění účasti u hlavního líčení ve věcech mladistvých i dětí mladších patnácti let. Má vděčnost patří i Mgr. Jiřímu Albrechtovi, řediteli výchovného ústavu v Kutné Hoře, Ing. Tomáši Najmonovi, kurátorovi pro děti a mládež, a v neposlední řadě i vedení věznice Všehrdy za vřelé přijetí a poskytnutí informací zpracovaných v této diplomové práci.

OBSAH ÚVOD... 1 1. VYMEZENÍ POJMŮ... 3 2. HISTORICKÝ VÝVOJ TRESTNĚPRÁVNÍ LEGISLATIVY V ČESKOSLOVENSKU... 5 2.1 Úprava trestního soudnictví nad mládeží v zákoně č. 48/1931 Sb.... 5 2. 2 Úprava trestního soudnictví nad mládeží v zákoně č. 86/1950 Sb.... 7 2. 3 Nedostatky právní úpravy právní úpravy z roku 1961... 8 2. 4 Zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže... 9 2. 4. 1 Specializované soudy pro mládež... 9 2. 4. 2 Kategorie mladých dospělých... 11 3. TRESTNÍ ODPOVĚDNOST MLADISTVÝCH... 13 3. 1 Koncepce relativní trestní odpovědnosti... 13 3. 1. 1 Rozumová a mravní vyspělost... 14 3. 1. 2 Vyšetření duševního stavu mladistvého... 16 3. 1. 3 Je nedostatek rozumové a mravní vyspělosti samostatným důvodem vylučujícím trestní odpovědnost či zvláštním druhem nepříčetnosti?... 17 3. 1. 4 Stupeň rozumové a mravní vyspělosti... 19 3.2 Věková hranice trestní odpovědnosti... 22 3. 2. 1 Registrovaná kriminalita mládeže... 23 3. 2. 1. 1 Vývoj kriminality mládeže... 23 3. 2. 1. 2 Faktory ovlivňující kriminalitu... 24

3. 2. 1. 3 Představa veřejnosti o kriminalitě mladistvých... 25 3. 2. 1. 4 Struktura kriminality mladistvých... 26 3. 2. 1. 5 Zvyšuje se závažnost činů páchaných mládeží?... 26 3. 2. 1. 6 Závěrečné shrnutí týkající se kriminality mládeže... 28 3. 2. 2 Jak stanovit věkovou hranici trestní odpovědnosti mladistvých?... 28 3. 2. 2. 1 Historický vývoj hranice trestní odpovědnosti na území České republiky... 29 3. 2. 2. 2 Mezinárodní srovnání... 31 3. 2. 2. 2. 1 Republika Rakousko... 32 3. 2. 2. 2. 2 Spolková republika Německo... 33 3. 2. 2. 2. 3 Slovenská republika... 34 3. 2. 2. 2. 4 Srovnání s dalšími mezinárodními úpravami... 35 3. 2. 3 Proč (ne)snížit hranici trestní odpovědnosti?... 36 3. 2. 4 Závěr: 15 je jen číslo... 38 4. SYSTÉM OPATŘENÍ UKLÁDANÝCH MLADISTVÝM... 39 4. 1. Účel zákona a ukládaných opatření... 39 4. 2 Výchovná opatření... 40 4. 2. 1 Probační program... 42 4. 2. 1. 1 Probační program a program probačního typu... 42 4. 2. 1. 2 Některé z problémů spojených s realizací probačních programů... 44 4. 2. 1. 3 Krátce k ukládání probačního programu dětem mladším patnácti let.. 46 4. 2. 1. 4 Závěr... 46 4. 2. 2 Dohled probačního úředníka... 47 4. 2. 3 Výchovné povinnosti a výchovná omezení... 48 4. 2. 4 Napomenutí s výstrahou... 49 4. 2. 5 Závěrečné shrnutí výchovných opatření... 50

4. 3 Ochranná opatření... 50 4. 3. 1 Ochranná výchova... 51 4. 3. 1. 1 Cesta dítěte ústavní či ochrannou výchovou... 51 4. 3. 1. 2 Práva a povinnosti dětí umístěných ve školském zařízení... 53 4. 3. 1. 3 Útěky ze školských zařízení... 55 4. 3. 1. 3. 1 Kvalifikace útěků z hlediska trestního práva... 57 4. 3. 1. 3. 2 Hrazení nákladů vynaložených na přepravu dítěte zpět do školského zařízení... 59 4. 3. 1. 4 Ochranná výchova a probační dohled... 62 4. 3. 1. 5 Další z negativních vlivů... 62 4. 4. Trestní opatření... 63 4. 4. 1 Peněžitá opatření... 63 4. 4. 2 Domácí vězení... 65 4. 4. 3 Nepodmíněné odnětí svobody a jeho výkon... 67 4. 4. 3. 1 Ukládání a výkon trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody 68 4. 4. 3. 2 Nahlédnutí do života mladistvých odsouzených ve věznici Všehrdy.. 71 4. 4. 3. 2. 1 Problémy spojené s existencí jediné věznice pro mladistvé v České republice... 71 4. 4. 3. 2. 2 Rozřazování mladistvých do jednotlivých diferenciačních skupin... 73 4. 4. 3. 2. 3 Ubytovací prostory... 75 4. 4. 3. 2. 4 Vzdělávání mladistvých... 76 4. 4. 3. 2. 5 Zabezpečení povinné školní docházky... 77 4. 4. 3. 2. 6 Denní aktivity mladistvých... 78 4. 4. 3. 2. 7 Kázeňské problémy a jejich řešení... 78 4. 5 Závěrečné vyjádření k systému opatření... 80

5. DALŠÍ Z MOŽNÝCH FOREM REAKCE NA TRESTNOU ČINNOST MLADISTVÝCH... 80 5. 1 Princip restorativní justice... 80 5. 2 Odklony v trestním řízení... 81 6. REAKCE NA KRIMINALITU DĚTÍ MLADŠÍCH PATNÁCTI LET... 83 6. 1 Může se konat trestní řízení v nepřítomnosti nezletilého?... 85 6. 2 Ochranné léčení... 87 ZÁVĚR DIPLOMOVÉ PRÁCE... 90 SEZNAM ZKRATEK... 93 SEZNAM LITERATURY... 94 PŘÍLOHA... 100 Summary of the master thesis... 105

ÚVOD Diplomová práce s názvem Problémy trestního soudnictví nad mládeží se soustředí především na současnou právní úpravu obsaženou v zákoně č. 218/2003 Sb. Budu se snažit objektivně hodnotit stávající právní úpravu trestního soudnictví nad mládeží. Mým cílem je odhalit problémy a upozornit na nedostatky této oblasti. Ráda bych se pokusila i nastínit možná řešení. Toto téma jsem si vybrala ke zpracování, neboť jsem přesvědčena, že problematika dětské kriminality je stále živá. Zvláště pak otázka týkající se snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Své místo zde najde i historický exkurz. Důležité je zejména vymezení nedostatků předchozí právní úpravy, které se ta současná snaží odstranit. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže nově zavedl i koncepci relativní trestní odpovědnosti. Vznik trestní odpovědnosti mladistvého je tak podmíněn dosažením určitého stupně rozumové a mravní vyspělosti. Kdo je oprávněn vyšetřit duševní stav mladistvého a je rozumová a mravní vyspělost samostatným důvodem vylučujícím trestní odpovědnost či zvláštním druhem nepříčetnosti? I tomuto tématu bude poskytnut široký prostor. Jak stanovit věkovou hranici trestní odpovědnosti? To je další z otázek, kterou si při zpracovávání tématu kladu. Při hledání odpovědi vycházím jednak z historického vývoje věkové hranice trestní odpovědnosti na území České republiky, dále pak ze srovnání mezinárodních úprav. Hodnotím argumenty obou stran, příznivců i odpůrců posunu věkové meze. Důležité je také utvořit si představu o dětské kriminalitě ve statistických údajích. Opravdu se mládež dopouští stále většího počtu provinění a roste jejich závažnost? Proto jsem se rozhodla věnovat jednu z kapitol hodnocení kriminality mládeže. Za tímto účelem jsem vypracovala několik grafů znázorňujících vývoj a strukturu dětské kriminality. Svou pozornost směřuji i na reakci společnosti na kriminalitu mládeže, především systému opatření, skládajícího se z opatření výchovných, ochranných a trestních. Blíže jsem se však soustředila jen na vybraná opatření. Cílem mého snažení je 1

zjistit, jak vhodně reagovat na trestnou činnost mládeže, a zda je současná právní úprava dostatečně účinná. Abych načerpala také praktické poznatky z této oblasti, využila jsem možnosti stáže u jednoho z Obvodních soudů v Praze. Díky tomu jsem mohla sledovat hlavní líčení ve věcech mladistvých i dětí mladších patnácti let. Získala jsem důležité znalosti a zkušenosti a učinila si vlastní představu o průběhu tohoto řízení. Vděčná jsem i za další příležitosti, kterých se mi dostalo. Především možnosti seznámit se s chodem výchovného ústavu i vězeňského zařízení pro mladistvé. Získané poznatky jsem využila při zpracování diplomové práce. Z tohoto důvodu se značná pozornost soustřeďuje na problematiku výkonu ochranné výchovy a trestního opatření nepodmíněného odnětí svobody. Problematikou trestního soudnictví ve věcech dětí mladších patnácti let se naopak budu zabývat pouze okrajově, a to především v souvislosti s vymezenými tématy. Budu doufat, že v předkládané diplomové práci naleznete pozitivní přínos. 2

1. VYMEZENÍ POJMŮ Pro správné pochopení dané problematiky je prvním krokem vymezení pojmů. Tato práce se zabývá problematikou trestního soudnictví ve věcech mládeže. Proto pro nás budou rozhodnými termíny mládež, dítě, mladistvý a dále pojmy provinění a čin jinak trestný, které vymezuje přímo zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže v 2. Pojem mládež je souhrnným výrazem zahrnujícím jak pojem dítě, tak pojem mladistvý. Mladistvým se podle 2 odst. 1 písm. c) ZSVM rozumí ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku. S pojmem dítě však již ZSVM dále pracuje pouze ve spojení s věkem dítě mladší patnácti let. Jím se rozumí osoba, která v době spáchání činu jinak trestného nedovršila patnáctý rok svého věku. Podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže tedy můžeme rozlišovat dvě kategorie osob. Jednak děti jako osoby mladší patnácti let a mladistvé jako osoby od dovršení patnáctého roku do dosažení osmnáctého roku věku. Terminologickou nejednotnost však přináší nový trestní zákoník, který nově zakotvuje obecnou definici pojmu dítě. 1 V 126 jej vymezuje jako osobu mladší osmnácti let, pokud není stanoveno jinak. Oproti tomu zákon o soudnictví ve věcech mládeže jako úprava speciální používá tento pojem pouze s přívlastkem do patnácti let. 2 Zákon používá obratů jako dítě mladší 15 let (srov. 89 ZSVM), dovršení patnáctého roku věku, ten, kdo nepřekročil osmnáctý rok svého věku" (srov. 2 odst. 1 písm. c) ZSVM). S hranicí patnáctého roku věku je spojen vznik trestní odpovědnosti, neboť dle 25 TZ trestně odpovědný není ten, kdo v době spáchání činu nedovršil patnáctý rok svého věku (srov. 89 ZSVM). Otázkou tak zůstává, v jaký okamžik dojde k dovršení patnáctého roku. Plynutí času je velmi významnou právní skutečností i v trestním právu, a proto je třeba přesně určit časový okamžik, ke kterému 1 Zákon č. 140/1961 Sb. vymezoval pojem dítě jen ve vztahu k trestným činům únosu a obchodování s dětmi ( 216, 216a). Vymezení pojmů nemusí být v rámci jednotlivých právních úprav nebo mezinárodních dokumentů vždy shodné. Úmluva o právech dítěte (rezoluce OSN 44/25, přijatá 20. 11. 1989 a ratifikovaná v roce 1991) rozumí pod pojmem dítě každou lidskou bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. 2 Hrušáková, M., Matiaško, M.: Dopad nového trestního zákoníku na zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Dny práva 2009 Days of Law: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno : Masaryk University, 2009, s. 2 3

se daná věková hranice vztahuje. Základním ustanovením pro posuzování běhu času je 139 trestního zákoníku. Účinky spojené s plynutím času nastávají až den po události určující její začátek. Mladistvým a tedy i trestně odpovědným se tak stává pachatel v den, který následuje po dni jeho patnáctých narozenin. Osoba, která se dopustila činu naplňujícího jinak znaky některého trestného činu v den svých patnáctých narozenin, není pro nedostatek věku trestně odpovědná. 3 Teoreticky i prakticky tak bude na dítě, jež se dopustí protiprávního jednání v den svých patnáctých narozenin, nahlíženo stálo jako na beztrestné. Avšak s prvními okamžiky dne následujícího se již stává nositelem trestní odpovědnosti. Stejně tak bude za mladistvého považován i pachatel, který se dopustil provinění právě v den svých osmnáctých narozenin. Jako mladistvý je pachatel relativně odpovědný, dokud nepřekročí osmnáctý rok svého věku. Absolutní trestní odpovědnost je tedy spojena až s dosažením této věkové hranice, nabytí zletilosti dle občanskoprávní úpravy před dosažením osmnáctého roku věku nemá vliv (srov. 8 odst. 2 OZ). 4 Trestný čin spáchaný mladistvým se nazývá provinění (srov. 6 odst. 1 ZSVM). Úmyslně je zavedena odlišná terminologie. Jak vyplývá z důvodové zprávy k ZSVM, zákonodárce zde používá odlišného označení pro trestný čin, které v sobě neobsahuje tak výrazné odsouzení, a tím i stigmatizující prvky. Výraz provinění je jednotným pojmem nahrazujícím výraz trestný čin, ale i přečin a zločin. Nejedná se však o samostatnou kategorii trestných činů, ale o pouhé odlišné označení. 5 Trest je reakcí společnosti na spáchaný trestný čin, zrcadlí se v něm újma a odplata. U mladistvých delikventů ovšem primárním účelem není způsobení újmy. Do popředí se zde dostává aktivní působení na dosud napravitelného dospívajícího jedince. Vycházíme z názoru, že společnost je za takové jednání přinejmenším spoluodpovědná; nepodařilo se jí vytvořit vhodné náhradní výchovné prostředí (v případech, že mladistvý musel vzhledem k nefunkční rodině vyrůstat v ústavním zařízení, které bohužel často samo vedlo k jeho delikventním projevům), chyběly vhodné a včasné výchovné zásahy do 3 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 515 4 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 515 5 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 516 4

jeho narušeného rodinného prostředí nebo nebyla uplatněna léčebná opatření, která by mohla korigovat nežádoucí či přímo patologický vývoj jeho osobnosti, nezřídka vedoucí k závažným excesům včetně kriminality. 6 Proto se ze strany mladistvého jedná o pouhé provinění. Pojem čin jinak trestný pak používáme v případě, kdy je daný čin beztrestný, ačkoli v jiném případě a za jiných okolností by trestný byl. S tímto termínem se v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže setkáváme zejména tehdy, nejsou-li naplněny formální znaky trestného činu věk, příčetnost a u mladistvých osob i rozumová a mravní vyspělost. 7 2. HISTORICKÝ VÝVOJ TRESTNĚPRÁVNÍ LEGISLATIVY V ČESKOSLOVENSKU 2.1 Úprava trestního soudnictví nad mládeží v zákoně č. 48/1931 Sb. Československá republika po svém vzniku převzala na území Země české do té doby platné právo rakouské, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pak právo uherské. Převzatá právní úprava se však jevila jako nedostačující, a to především pokud šlo o snahu vymezit rozdíl mezi pachatelem dospělým a mladistvým. Bylo potřeba přizpůsobit trestní řízení věku mladistvého, užít k jeho nápravě prostředků, jež se vzhledem k povaze činu a osobě mladistvého jeví jako nejúčelnější. 8 Nedostatek hmotných i procesních ustanovení týkajících se trestního soudnictví nad mládeží podnítil reformní snahy. Původní reformní práce byly skončeny již v roce 1922. Ovšem Poslanecké sněmovně byly předloženy až o osm let později, poté co byly znovu podrobeny revizi. Reformní snažení tak vyústila v přijetí Zákona o trestním 6 Válková H.: Proč byla reforma trestního soudnictví ve věcech mládeže oddálena a jaké byly její cíle? Trestněprávní revue, 2002 č. 5, s. 136-138 7 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 2. Vydání. Praha: Leges, 2010, s. 124 8 Zborník F., Kotulan P., Rozum J. Trestní soudnictví nad mladistvými v ČR a zahraničí. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha, 1996, s. 4 5

soudnictví nad mládeží (zákon č. 48/1931 Sb.) dne 11. března 1931, jež vstoupil v účinnost 1. října 1931. Osoby, které v době spáchaného činu nedovršily čtrnáctého roku svého věku, byly nazývány jako nedospělí a trestní odpovědnost u nich byla vyloučena. Dopustil-li se však nedospělý činu jinak trestného, mohla být mu poručenským soudem uložena výchovná či léčebná opatření. 1 zákona č. 48/1931 Sb. dále stanovil, že soud může zvláště nedospělého pokárati, nikoliv však tělesně, nebo zůstaviti jeho potrestání rodině nebo škole, naříditi, aby nedospělý byl umístěn v jiné rodině neb aby byl dán do léčebného nebo jiného vhodného ústavu, naříditi ochranný dozor neb ochrannou výchovu ( 11 a 12), jeví-li se to nezbytným k zamezení hrozícího zpustnutí nebo k nápravě nedospělého. Pokud se však nedospělý, jenž byl starší dvanácti let, dopustil činu, za který zákon stanovil trest smrti nebo doživotní ztráty svobody, poručenský soud musel obligatorně nařídit ochrannou výchovu ve výchovně nebo umístění v léčebném ústavě. Ochranný dozor vymezený v 11 zákona č. 48/1931 Sb., o trestním soudnictví nad mládeží, bychom mohli přirovnat k současnému probačnímu dohledu. Kromě ochranného dozoru a ochranné výchovy však zákon o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931 žádné jiné výchovné instituty ani jiné mimotrestní prostředky k nápravě pachatele zohledňující jeho nedokončený duševní a fyzický vývoj nevymezoval. 9 Pro trestní systém znamenalo přijetí speciální úpravy značný pokrok v oblasti zacházení s mladistvými. Za mladistvého byl považován ten, kdo v době spáchání činu dovršil čtrnáctý a nepřekročil osmnáctý roku svého věku. Trestné jednání, jehož se pak dopustil ve věku mladistvém, bylo nazýváno provinění. Trestní odpovědnost mladistvého byla konstruována jako podmíněná neboli pochybná. Zákon tak stanovil zvláštní důvod nepříčetnosti: značnou zaostalost, tedy zcela nedostatečný intelektuální a mravní vývoj (srov. 2 odst. 2 zákona č. 48/1931 Sb. Mladistvý není však trestný také, nemohl-li pro značnou zaostalost v době činu rozpoznati jeho bezprávnost nebo říditi své jednání podle správného rozpoznání. ) Zákon č. 48/1931 Sb. byl už ve své době velice moderním. Bohužel aplikace tohoto zákona vůči všem osobám z řad mládeže neměla dlouhého trvání. Byla přetržena 9 Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D. Základy trestní odpovědnosti. 2. vydání. Praha: Orac, 2003, s. 253 6

podepsáním tzv. mnichovské dohody. 10 Po konci druhé světové války se právní předpisy Československa vrátily zpět ke stavu za první republiky, a to včetně aplikace zákona z roku 1931. Ani toto období však nemělo dlouhého trvání. Zatímco v sousedních zemích probíhal vývoj trestního soudnictví a trestního soudnictví nad mládeží dál, v Československu došlo s příchodem roku 1948 a událostí s ním spojených naopak ke stagnaci. Zákonem č. 86/1950 Sb. byla zrušena veškerá úprava z oblasti trestního práva. Celkem tak bylo zrušeno 48 zákonů, mezi nimi i základní kameny úpravy: Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích z roku 1852 i Zákon o trestním soudnictví nad mládeží z roku 1931. Problematika trestního soudnictví nad mládeží pozbyla samostatné úpravy a byla začleněna do trestního zákona. Další legislativní vývoj v oblasti trestního zákonodárství nad mládeží se pak děl prostřednictvím novel. 11 2. 2 Úprava trestního soudnictví nad mládeží v zákoně č. 86/1950 Sb. Zákon č. 86/1950 Sb. obsahoval zvláštní ustanovení o trestním stíhání mladistvých v oddílu třetím ( 56-63). Účel trestu ukládaného mladistvému byl vyjádřen v 57. Účelem je především vychovat ho v řádného pracujícího člověka, a to se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází. Důraz byl kladen na výchovu mladistvého v řádného pracujícího člověka. Jak vidíme, odráží se zde nepochybně politické smýšlení a režim tehdejší doby. To ovšem můžeme najít v pozadí každého právního předpisu, neboť jsem přesvědčena, že právní úprava se vyvíjí a mění spolu se smýšlením a vývojem společnosti. Tento odraz se totiž vyskytuje i v pozdějších úpravách. Daná formulace vydržela celých 40 let a ke změně došlo až s uvolněním společenských vztahů po roce 1989, novelou č. 456/1990 Sb. Tehdejší doba reflektující svobodu, demokratický režim a občanskou společnost, si kladla za cíl vychovat z mladistvého řádného občana. Snad tím chtěl zákonodárce zdůraznit náležitost k občanské společnosti. Současná právní úprava dává důraz především na vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého. 10 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. XII - XIII 11 Zborník F., Kotulan P., Rozum J. Trestní soudnictví nad mladistvými v ČR a zahraničí. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha, 1996, s. 27,28 7

Oproti právní úpravě z roku 1931 dochází k významné změně hranice trestní odpovědnosti. Z původních čtrnácti let je tato hranice posunuta na dovršení roku patnáctého. Horní mez ohraničující věk mladistvých zůstala zachována dle tradice na osmnácti letech. Zvýšením hranice trestní odpovědnosti došlo k vybočení z historickoprávní tradice, která spojovala počátek trestní odpovědnosti s ukončením povinné školní docházky, neboť k prodloužení povinné školní docházky z osmi na devět let došlo až počátkem 60. let 20. století. 12 Vedle toho však dochází k další důležité změně. Na rozdíl od předchozí úpravy již není trestní odpovědnost mladistvého formulována jako podmíněná, relativní, nýbrž je stanovena absolutně. Trestní odpovědnost mladistvého je proto vyvozena vždy, bez ohledu na stupeň dosažené vyspělosti. 13 Trestní právní úprava i nadále zohledňovala nízký věk pachatele trestné činnosti, což se projevilo zejména v nižších trestních sazbách, nemožnosti uložení určitých trestů a odlišnosti jejich výkonu, zjišťování poměrů mladistvého i institutu nutné obhajoby. Samozřejmě bylo vyžadováno dosažení určitého stupně společenské nebezpečnosti pachatelova jednání, aby mohlo být vůbec kvalifikováno jako trestné. Některé z moderních prvků zákona z roku 1931 byly převzaty i následnou právní úpravou, nicméně již nešlo o specializovanou a systematickou úpravu. 14 Trvalo tak více než sedmdesát let, než došlo opět k vytvoření samostatného a uceleného systému trestní justice ve věcech mládeže, jak tomu bylo v minulosti. 2. 3 Nedostatky právní úpravy právní úpravy z roku 1961 Zvláštní přístup k mládeži byl v zákoně č. 140/1961 Sb. vyjádřen v hlavě sedmé ( 74 až 87) a doplněn procesními ustanoveními v hlavě deváté trestního řádu upravujícím odchylky řízení proti mladistvým ( 291 až 301). Zvláštnosti trestního 12 http://cs.wikipedia.org/wiki/základní_škola 13 Válková, H. Věk a jeho význam pro stanovení dolní hranice trestní odpovědnosti. Právní rozhledy 1997 č. 6, s. 289-294 14 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. XIII - XIV 8

řízení ve věcech mladistvých měly zajistit jednak výchovné působení, a to vzhledem k osobním vlastnostem mladistvého, jeho rodinné výchově a prostředí, ze kterého pocházel, jak bylo vyjádřeno v účelu této úpravy (srov. 76 tr. z.). Dále bylo směřováno k odstranění negativních vlivů řízení dle obecných ustanovení. Ustanovení hmotněprávní i procesní byla koncipována jen jako výjimky z úpravy obecné. Proto nebyla-li stanovena úprava zvláštní, užila se i na řízení proti mladistvému ustanovení obecná. 15 Této právní úpravě bylo vytýkáno nerespektování specializace na trestnou činnost mladistvých u obecných soudů, ostatních orgánů činných v trestním řízení, ale i obhájců. V rámci státního zastupitelství byl specializovaný přístup k trestné činnosti mladistvých zajištěn pouze na vyšších úrovních, nikoli však na úrovni okresních státních zastupitelství. Kritika se dotkla nedostatečné ochrany soukromí a osobnosti mladistvého i institutu vazby. Tyto a další nedostatky měla nová právní úprava odstranit, a navíc přinést vyšší individualizaci řešení trestné činnosti mladistvých pachatelů, současně rozšířit škálu ukládaných opatření, a zvláště dodržovat zásadu pomocné úlohy trestní represe. Dále si kladla za cíl přizpůsobit odklony od standardního řízení projednání trestních věcí mladistvých. Důvodem těchto změn byl fakt, že uplatňované trestněprávní reakce na trestnou činnost mládeže nedosahovaly požadovaných výsledků z hlediska potlačení kriminální recidivy. Dostatečně nebylo upraveno ani zacházení s osobami mladšími patnácti let, které se dopustily činu jinak trestného. 16 2. 4 Zákon č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže 2. 4. 1 Specializované soudy pro mládež Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní jednání a o soudnictví ve věcech mládeže komplexně upravuje hmotněprávní a procesní aspekty trestání mládeže, vymezuje možné reakce na trestnou činnost mládeže a zakládá systém specializovaných 15 Sovák, Z. Několik úvah o důvodech změn právních úpravy v oblasti trestního soudnictví, resp. Soudnictví nad mládeží vůbec ve světle Úmluvy o právech dítěte. Problémy trestního postihu mladistvých. Sborník příspěvků k aktuálním otázkám trestního práva. Olomouc 2003, s. 7-13 16 Vládní návrh zákona o odpovědnosti mládeže. Sněmovní tisk 210/0, Poslanecká sněmovna, 4. volební období, 2002-2006 9

soudů pro mládež. Podle představ zákonodárce měly dokonce vzniknout samostatné soudy pro mládež oddělené od obecných soudů. 17 Kvůli nedostatku financí však bylo od této vize upuštěno a jako kompromis byly vytvořeny specializované soudy pro mládež v rámci obecné soustavy soudů. Specializovaní soudci vedou jak trestní řízení ve věcech mladistvých, tak i řízení ve věcech dětí mladších patnácti let. Vedle toho však vyřizují i běžnou trestní agendu. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o soudnictví ve věcech mládeže zdůrazňuje, že v řízení proti mladistvým je třeba dbát toho, aby jak vyšetřování, tak i rozhodování bylo svěřováno osobám, jejichž životní zkušenosti a znalost otázek souvisících s výchovou mládeže zaručují splnění výchovného účelu řízení. Tento požadavek ovšem může narazit na nedostatečnou odbornost soudců pro mládež - nikoli v oblasti právní, ale v oblasti dětské psychologie a speciální pedagogiky. Soudci pro mládež neprocházejí žádným dalším speciálním školením či vzděláváním. To potvrzují i vlastní zkušenosti soudců zabývající se soudnictvím ve věcech mládeže Když jsem před pěti lety nastoupil k soudu, jeho vedení rozhodlo, že budu mít uvedenou specializaci. Žádným dalším speciálním vzděláváním jsem neprošel. Veškerou legislativu jsem si musel sám nastudovat. 18 Přitom samotný návrh zákona předpokládal, že soudnictví ve věcech mládeže budou vykonávat specializovaní soudci, kteří pro tuto činnost budou mít kromě jiného zvláštní odbornou průpravu. Tato myšlenka se promítla i do základních zásad zákona a je vyjádřena v 3 odst. 8 ZSVM. Zde je ustanoveno, že soudci, státní zástupci, příslušníci policejních orgánů a úředníci Probační a mediační služby působící v trestních věcech mládeže musí mít zvláštní průpravu pro zacházení s mládeží. Úprava tak směřuje k základní myšlence a tou je především výchovné působení na delikventa z řad mládeže. Otázkou tak je, zda v této rovině došlo k naplnění myšlenky zákona o soudnictví ve věcech mládeže a specializované soudy pro mládež nezůstávají bez specializovaných soudců. Na druhou stranu je třeba zmínit, že odborný přístup k dětem v řízení mimo jiné zajišťuje účast pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dětí, součástí spisu je i zpráva o osobních a jiných poměrech dítěte, a 17 http://www.epravo.cz/top/clanky/vladni-navrh-zakona-o-odpovednosti-mladeze-za-protipravni-ciny-a-o-soudnictvive-vecech-mladeze-a-o-zmene-nekterych-zakonu-duvodova-zprava-20827.html 18 Doubrava, L. Děti se nedopouštějí trestných činů, ale páchají provinění. Asociace náhradní výchovy. Dostupný z: www.anv.cz/clanky/143-deti-se-nedopousteji-trestnych-cinu-ale-pachaji-provineni 10

v neposlední řadě si soud může vyžádat znalecký posudek z odvětví psychologie. Důležité jsou i zkušenosti soudce pro mládež a ty lze získat pouze postupem času. 2. 4. 2 Kategorie mladých dospělých Zákon o soudnictví ve věcech mládeže upravuje podmínky, postup a rozhodování o protiprávních činech dětí mladších 15 let a mladistvých. Podle důvodové zprávy k zákonu o soudnictví ve věcech mládeže měl původně zákon v souladu s právní úpravou běžnou v zemích Evropské unie (Německo, Rakousko, Nizozemí) a v duchu doporučení Rady Evropy nově obsahovat ještě kategorii mladých dospělých. Ti byli v návrhu zákona o soudnictví ve věcech mládeže vymezeni jako osoby, které v době spáchání trestného činu dovršily osmnáctý rok a nepřekročily dvacátý prvý rok svého věku. Argumentováno bylo tím, že jedinci do 21 let se vyznačují řadou odlišných psychologických, sociálních i kriminologických specifik, které je jako věkovou skupinu odlišují od kategorie mladistvých i kategorie dospělých pachatelů. Vandalství, delikvence spojená se zneužíváním omamných látek, agrese a z toho pramenící násilné činy jsou druhy kriminality příznačné pro tuto věkovou skupinu. Dokončený fyzický a mentální vývoj nemusí svědčit i o dovršení vývoje sociálního. Nekompromisní reakce na jejich případné selhání není vhodná. Stejně jako u kategorie mládeže je předčasná stigmatizace spíše ke škodě a může vést k dalšímu kriminálnímu jednání. Z těchto důvodů a dle doporučení Rady Evropy 19 bylo navrhováno zařazení této věkové skupiny pod režim trestního soudnictví nad mladistvými. 20 U této kategorie se dle návrhu zákona základy trestní odpovědnosti, škála trestů i způsob projednávání jejich trestné činnosti již blížily dospělým. Dokonce se u nejzávažnějších trestných činů mladých dospělých předpokládala možnost postoupení takové trestní věci obecnému soudu se všemi důsledky z toho vyplývajícími. Přesto se tento návrh nakonec neprosadil a do českého právního řádu zakotven nebyl. Důvodem 19 např. doporučení X. kriminologického kolokvia Rady Evropy k trestní politice uplatňované u mladých dospělých, 25. - 27. 11. 1991, PC-CC(91) 20 Vládní návrh zákona o odpovědnosti mládeže. Sněmovní tisk 210/0, Poslanecká sněmovna, 4. volební období, 2002-2006 11

byla kritika příliš mírného zacházení s pachateli v tomto věku. 21 Osoby, které v době spáchání trestního činu dovršily osmnáctý rok, ale nepřekročily dvacátý první rok svého věku, jsou pro účely trestního práva považovány bez výjimky za dospělé pachatele a tomu odpovídá i úprava jejich trestání. Zmírnění přináší 41 písm. f) TZ, kdy soud přihlédne k tomu, že pachatel spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých jako k polehčující okolnosti. Přitom věk blízký věku mladistvých zákon číselně nespecifikuje. Není tedy stanoveno, do jakého roku věku ještě může být tato polehčující okolnost přiznána. 22 Podle praxe je touto horní věkovou hranicí dvacátý první rok věku. 23 Nicméně se hodnocení toho, že pachatel je ve věku blízkém věku mladistvých může v aplikační praxi jednotlivých soudů lišit. 24 Dále může soud, v souvislosti s upuštěním od potrestání s dohledem, uložit takovému pachateli některá z výchovných opatření uvedených v ZSVM, a to i vedle přiměřených povinností a omezení (srov. 48 odst. 5 TZ). 25 Limity tohoto ustanovení však mohou spočívat v tom, že obecné soudy zpravidla nemají takový přehled o realizaci některého z probačních programů nebo jiných z výchovných opatření v jejich obvodu, jak je tomu o soudu pro mládež. Nevýhodou je i nedostatek zkušeností se specifiky zacházení s delikventní mládeží ve srovnání se specializovanými senáty. Vzhledem k tomu by do budoucna bylo vhodné změnit právní úpravu tak, aby k projednávání trestných činů osob ve věku blízkém mladistvým byly příslušné soudy pro mládež. 26 Právní úprava by v dalších letech měla směřovat k posílení reintegrace mladé osoby do společnosti. Ukládání sankcí spojených s odnětím svobody by mělo být omezeno a využíváno až jako ultima ratio. Zároveň je však třeba zajistit dostatečnou ochranu společnosti před zvlášť závažnou kriminalitou. 27 21 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. XIII 22 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 2. Vydání. Praha: Leges, 2010, s. 197 23 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 205 24 Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, S. 65 25 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 2. Vydání. Praha: Leges, 2010, s. 196 26 Pocta Otovi Novotnému k 80. narozeninám. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, S. 65 27 Pocta Otovi Novotnému k 80. Narozeninám. Praha: ASPI. Wolters Kluwer, 2008, s. 65 12

3. TRESTNÍ ODPOVĚDNOST MLADISTVÝCH Hranice trestní odpovědnosti mladistvých zůstává zachována v souladu s předchozí právní úpravou, rozhodný je okamžik dovršení věku patnácti let. Nicméně v náhledu na konstrukci trestní odpovědnosti se vrací zpět k historické úpravě z dob první republiky a přichází s koncepcí relativní trestní odpovědnosti mladistvých. Nyní se před námi otevírají dva okruhy hodné diskuze, těmi jsou jednak problematika rozumové a mravní vyspělosti mladistvého a dále otázka věkové hranice trestní odpovědnosti. 3. 1 Koncepce relativní trestní odpovědnosti Pachatelem trestného činu je osoba, která svým jednáním naplnila všechny znaky některého z trestných činů uvedených ve zvláštní části trestního zákoníku, popřípadě jej alespoň připravovala či se o něj pokusila (srov. 22 TZ). Abychom mohli vyvodit trestní odpovědnost určité fyzické osoby, musí být naplněny podmínky dané zákonem. To znamená, že fyzická osoba musí dosáhnout zákonem stanoveného věku a v době spáchání trestného činu být příčetná. Zákon tedy vyžaduje, aby daná osoba byla schopna rozpoznat protiprávnost svého činu a ovládat své jednání (srov. 26 TZ). U mladistvého pachatele máme navíc zvláštní ustanovení, vyjádřené v 5 odst. 1 ZSVM: Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. 28 Jde o koncepci relativní trestní odpovědnosti, kterou přinesl jako novinku zákon o soudnictví ve věcech mládeže s účinností od 1. 1. 2004. Historické kořeny této koncepce můžeme nalézt v československé úpravě trestního soudnictví nad mládeží z roku 1931. Toto pojetí se stalo průlomem do tzv. absolutní trestní odpovědnosti. Zatímco trestní odpovědnost absolutní je charakterizována pevnou dolní věkovou hranicí určující její 28 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 184, 185 13

počátek bez ohledu na vyspělost jedince, je trestní odpovědnost relativní chápána v souvislosti s věkem jako podmíněná způsobilost (zralost) jedince být trestným, resp. trestaným." 29 Mladistvé osoby tedy ponesou trestní odpovědnost jen v případě dosažení určitého stupně rozumové a mravní vyspělosti. Znamená to, že dospívající má být mentálně a fyzicky vyspělý natolik, aby mohl chápat význam a důsledky svých skutků (schopnost rozpoznávací, rozumová), ale nejen to, je též třeba, aby byl s to své jednání dle tohoto poznání usměrnit, ovládnout (schopnost určovací). V tomto smyslu nabývá na významu posouzení dosaženého stupně vývoje u konkrétního jedince, který mu umožňuje, popřípadě neumožňuje jednak pochopit bezpráví spáchaného činu, jednak své jednání ovládnout tak, aby zůstalo v souladu s normami chování a hodnotami společnosti, chráněnými trestněprávními přepisy. 30 Válková dále dodává, že je třeba současně stanovit určitou minimální věkovou hranici jako předěl mezi absolutní trestní neodpovědností a relativní trestní odpovědností, od kdy má být vůbec zkoumáno, zda jsou splněny i ostatní podmínky k vyvození trestní odpovědnosti vůči konkrétnímu jedinci. Zákon konstruuje podmíněnou trestní odpovědnost proto, že v době do dovršení osmnáctého roku věku není tělesný a duševní vývoj mladistvého ukončen. Naopak po dosažení osmnáctého roku věku se považuje duševní a mravní vývoj jedince v podstatných rysech za ukončený, a proto může být jeho trestní odpovědnost vyloučena jen pro nepříčetnost v důsledku duševní poruchy. Jak vyplývá z důvodové zprávy k ZSVM, mladistvý by měl dosáhnout určitého stupně zralosti, kdy si vzhledem ke svému věku a postupnému vývoji osobnosti uvědomuje, že jeho jednání je špatné, odporuje normám soudobé společnosti, nebo aby byl schopen své chování patřičně usměrnit. 3. 1. 1 Rozumová a mravní vyspělost Předpokládá se, že vývoj konkrétní osoby mladistvého probíhá srovnatelně s vývojem jeho vrstevníků. Proto zákonodárce stanoví obecnou věkovou hranici. Už pouze s ohledem na věk osoby je možno usoudit, že byl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a toto jednání ovládnout. Nicméně vycházíme z teze, že: dospívání dítěte je 29 Válková, H. Věk a jeho význam pro stanovení dolní hranice trestní odpovědnosti. Právní rozhledy 1997 č. 6, s. 289 30 Válková, H. Věk a jeho význam pro stanovení dolní hranice trestní odpovědnosti. Právní rozhledy 1997 č. 6, s. 289 14

hodnot. 33 Věk patnácti let představuje pomyslnou mez, kdy je dítě obecně považováno za proces, který neprobíhá u každého dítěte stejně. 31 Stupeň rozumového a mravního vývoje mladistvého bývá ovlivněn řadou faktorů. Významnou úlohu ve vývoji jednotlivého mladistvého hraje především rodina, kolektiv vrstevníků a další vzory a autority v jeho okolí, dále prostředí, v němž vyrůstá, ale i genetické predispozice jednotlivce. Celkový vývoj mladistvého je ovlivňován dvěma složkami. Složkou rozumového vývoje zahrnující postupné individuální nabývání schopností pojmového myšlení 32 a složkou mravního vývoje vyjadřující osvojení norem chování soudobé společnosti. Tedy proces, v němž se jedinec snaží těmto hodnotám porozumět, je přesvědčen o jejich správnosti a především přebírá tyto normy za své a vytváří z nich vlastní žebříček natolik zralé, že je zásadně možné jej považovat za trestně odpovědné. 5 odst. 1 ZSVM by tak měl být aplikován pouze ve výjimečných případech odůvodněných vývojovou opožděností mladistvého. 34 V případě důvodných pochybností o rozumovém a mravním vývoji bude na místě podrobit konkrétního jedince znaleckému zkoumání. 35 To potvrzuje i usnesení Nejvyššího soudu ČR z roku 2006, publikovaného pod značkou R 19/2007 - I., kde bylo vysloveno Úroveň rozumové a mravní vyspělosti jako předpoklad trestní odpovědnosti mladistvých má dvě složky, které se navzájem ovlivňují a tvoří nedílný celek. Rozumovou a mravní vyspělost je třeba posuzovat ve vzájemných souvislostech (nikoli izolovaně) a dále ve vztahu k obvyklému vývoji mladistvých. Pouze v 31 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 45 32 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 43 33 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 518 Tento vývoj byl podroben také kriminologickému zkoumání. Existují autoři, kteří jsou přesvědčeni, že příčinou kriminality je právě nedostatečné převzetí, podmínění norem chování a hodnot soudobé společnosti. Jde např. o Sutherlanda, Eysencka, Freuda (Novotný, O., Zapletal, J. a kol. Kriminologie. 3.vyd. Praha : ASPI Wolters Kluwer, 2008, s.90, 91, 97) 34 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 519 35 Na rozdíl od jiných právních úprav (např. německá právní úprava, Jugendgerichtsgesetz z roku 1974) není vyžadováno plošné opatřování znaleckých posudků. Jugendgerichtsgesetz oproti současné české právní úpravě nepresumuje trestní odpovědnost mladistvého pachatele. Dostatečný rozumový a mravní vývoj musí být vždy prokázán. Nevýhodou tohoto pojetí je obrovské zatížení soudní praxe, neboť soudcům je uloženo zkoumat zralost každého jedince. Byly vysloveny i názory, že tento požadavek vede k paušalizovaným vyjádřením, kdy vývoj konkrétního jedince příliš zohledňován není. (Říha, J. K nepříčetnosti podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Trestněprávní revue 2006 č. 10, str. 293-298) 15

odůvodněných pochybnostech podložených konkrétními zjištěními, má být tato otázka řešena prostřednictvím znaleckého posudku. 3. 1. 2 Vyšetření duševního stavu mladistvého S účinnosti ke dni 1. ledna 2010 došlo v souvislosti s přijetím nového trestního zákoníku ke změně zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Tato novela, obsažená v zákoně č. 41/2009 Sb., se dotkla i 58 odst. 1 ZSVM upravujícího znalecké vyšetření duševního stavu mladistvého. Ještě před novelizací zákon vyžadoval k vyšetření duševního stavu mladistvého přibrání dvou znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se zaměřením na dětskou psychiatrii. Což nevylučovalo, aby ve vhodných případech byl přibrán i znalec psycholog (srov. 105 odst. 1 věta druhá trestního řádu). To se jevilo jako vhodné ke zhodnocení osobnosti mladistvého pachatele a jeho rozumové a mravní vyspělosti. 36 Avšak z poznatků soudní praxe 37 vyplývá, že k případům ve věcech dětí a mládeže byli často jako soudní znalci přibírání psychologové, kteří neměli potřebnou specializaci na psychologii nezletilých. Dalším problémem, který také patrně vedl k novelizaci, je naprostý nedostatek znalců v tomto oboru. V seznamu soudních znalců 38 je pro Českou republiku evidováno pouze dvacet jedna soudních znalců se specializací na dětskou psychiatrii, z toho devět na území hl. m. Prahy. Tento problém byl navíc umocněn požadavkem, aby byli přibíráni znalci dva. Což na druhou stranu vyjadřuje důležitost takového posouzení. Ustanovení 58 odst. 1 se mění tak, že k vyšetření duševního stavu mladistvého se přibere znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na dětskou psychiatrii a znalec z oboru zdravotnictví nebo pedagogiky, odvětví psychologie se specializací na dětskou psychologii. Tento posudek může přispět k odhalení některých 36 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 44 37 Doubrava, L. Děti se nedopouštějí trestných činů, ale páchají provinění. Asociace náhradní výchovy. Dostupný z: www.anv.cz/clanky/143-deti-se-nedopousteji-trestnych-cinu-ale-pachaji-provineni 38 http://datalot.justice.cz/justice/repznatl.nsf/$$searchform?openform 16

osobnostních rysů mladistvého, výše jeho inteligenčního kvocientu, způsobu jeho myšlení 39 apod. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 41/2009 Sb. má tato úprava zajistit lepší a komplexnější posouzení osobnosti mladistvého z hlediska aktuálního duševního stavu jak po stránce psychiatrické, tak i psychologické, což má zásadní význam pro správné rozhodnutí konkrétní trestní věci. V nové úpravě ovšem spatřuji jisté nedostatky. Jestliže předchozí úpravě byl vytýkán nedostatek soudních znalců s danou specializací, novela zákona tento problém neřeší, ba naopak. Počet soudních znalců se specializací na dětskou psychologii je ještě nižší. Nízký počet soudních znalců se specializací na dětskou psychiatrii či psychologii vede k tomu, že policie či státní zastupitelství se často musí spokojit i s posudkem znalce, který není zaměřen na nezletilé. Tato praxe však není v souladu se zákonnou úpravou. 40 Je však také třeba dodat, že znalecké posudky za účelem posouzení trestní odpovědnosti mladistvého nejsou opatřovány plošně, nýbrž jen v odůvodněných případech. Ke zkoumání duševního stavu mladistvého pachatele je přistupováno zpravidla jen v závažnějších trestních věcech. Těch pravděpodobně nebude mnoho, vezmeme-li v úvahu, že mladiství jsou stíháni zpravidla pro majetková provinění, kdy nejde o složité skutkové podstaty. 41 Proto by měla být zákonná podmínka specializace znalce na dětskou psychiatrii či psychologii vždy dodržena. 3. 1. 3 Je nedostatek rozumové a mravní vyspělosti samostatným důvodem vylučujícím trestní odpovědnost či zvláštním druhem nepříčetnosti? Právě 5 odst. 1 ZSVM způsobil rozkol mezi odborníky trestního práva. Se zavedením relativní trestní odpovědnosti vyvstává otázka, zda nedostatek rozumové a mravní vyspělosti je samostatným důvodem vylučujícím trestní odpovědnost nebo jde o zvláštní, speciální důvod nepříčetnosti. V literatuře se objevují oba názory. Jedno ze stanovisek chápe nesplnění podmínky rozumové a mravní vyspělosti 39 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C.H.Beck, 2007, s. 44 40 Doubrava, L. Děti se nedopouštějí trestných činů, ale páchají provinění. Asociace náhradní výchovy. Dostupný z: www.anv.cz/clanky/143-deti-se-nedopousteji-trestnych-cinu-ale-pachaji-provineni 41 Zezulová, J., Růžička, M.: Aktuální problémy zákona č. 218/2003 Sb. Státní zastupitelství 2005 č. 7-8, s. 6-15 17

jako zvláštní důvod nepříčetnosti. 42 Nezralost mladistvého a z ní dovozovaná nepříčetnost je v tomto případě problémem vývojové opožděnosti, nikoli důsledkem duševní poruchy. Jako nepříčetný, a tedy trestně neodpovědný, bude shledán ten mladistvý, u něhož je schopnost rozpoznávací a schopnost určovací (nebo alespoň jedna z nich) v důsledku duševní poruchy nebo nedostatečné rozumové a mravní vyspělosti vymizelá. 43 Poukazováno je na důvodovou zprávu k zákonu o soudnictví ve věcech mládeže. Zde je vyjádřena návaznost na československou úpravu trestního soudnictví nad mládeží z roku 1931, která obdobně vycházela z tzv. podmíněné příčetnosti, závislé na dosaženém stupni intelektuálního a mravního vývoje mladistvého pachatele v době spáchání činu. Obdobnou konstrukci nalezneme i v některých cizích právních úpravách (např. německá právní úprava, Jugendgerichtsgesetz). 44 Musíme vzít v potaz i názory obsažené v nauce trestního práva, které tuto okolnost považovaly vždy za zvláštní důvod nepříčetnosti nebo zvláštní druh nepříčetnosti. 45 Toto stanovisko se dále opírá o blízkost formulace 5 odst. 1 ZSVM a 26 TZ upravující nepříčetnost pachatele pro duševní poruchu. Dané tvrzení je obhajováno i tím, že zákon o soudnictví ve věcech mládeže nepovažuje nedostatek rozumové a mravní vyspělosti za zvláštní důvod zastavení trestního stíhání nebo zprošťujícího rozsudku (srov. 172 odst. 1 písm. e); 226 písm. d) TŘ), a budou se proto aplikovat obecná ustanovení vztahující se k příčetnosti. S tímto názorem se však neztotožňují všichni. Jelínek považuje požadavek rozumové a mravní vyspělosti za samostatný znak trestní odpovědnosti. Požadavek rozumové a mravní vyspělosti mladistvého pachatele stojí vedle požadavku příčetnosti a věku a tvoří novou samostatnou podmínku trestní odpovědnosti, samostatný znak provinění. 46 Své tvrzení opírá jednak o vztah speciality mezi trestním zákonem a 42 Šámal, P. K podmíněné či relativní trestní odpovědnosti mladistvého. Právní rozhledy 2004 č. 2, s. 48.; stejně: Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C. H. Beck, 2007,s. 40-45; Válková H. K odpovědnosti mladistvého podle 5 zákona o soudnictví VVM, Acta Universitatis Carolinae Iuridic. s. 57-62 43 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 520 44 Vládní návrh zákona o odpovědnosti mládeže. Sněmovní tisk 210/0, Poslanecká sněmovna, 4. volební období, 2002-2006 45 Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 190; stejně : Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 49 50 : tito autoři odkazují na názory starší nauky trestního práva zejména Prušáka, Miloty, Miřičky a Solnaře 46 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 198 18

zákonem o soudnictví ve věcech mládeže. V hlavě II., dílu 1. ZSVM nazvaném trestní odpovědnost mladistvých je stanoveno dosažení rozumové a mravní vyspělosti jako zvláštní podmínka trestní odpovědnosti. Potom nelze vztah speciality chápat jinak než tak, že se tato podmínka uplatní jako další, zvláštní vedle obecných podmínek trestní odpovědnosti platných pro dospělého pachatele, tedy vedle věku a příčetnosti jako obecných znaků trestného činu. 47 Podle nich nelze o nepříčetnosti hovořit bez duševní poruchy, ta je jejím obligatorním znakem a nelze jej zaměnit s pojmem rozumové a mravní vyspělosti. Z logiky věci by se pak v trestním řízení mělo primárně zjišťovat, zda pachatel je příčetný a starší patnácti let, teprve poté, zda je rozumově vyspělý. Za silný argument považuji poukázání na procesní stránku věci. Podle Jelínka není třeba stanovit další, zvláštní důvod zastavení trestního stíhání spočívajícího v nedostatku rozumové a mravní vyspělosti. V takovém případě by byl použit obecný důvod záležející v tom, že žalovaný skutek není trestným činem ( 172 odst. 1 písm. b) TŘ). Zastánci tohoto stanoviska za relevantní nepovažují ani odkaz na starší právní úpravu a její výklad, neboť jde o výklad jiné právní úpravy než současně platné. Vzhledem k úmyslu zákonodárce vyjádřeného v důvodové zprávě k zákonu o soudnictví ve věcech mládeže a návratu k historickoprávní tradici se osobně přikláním k názoru, že nedostatek rozumové a mravní vyspělosti by měl být považován za zvláštní druh nepříčetnosti. Přesto se nesnažím vyvrátit opačné závěry, které jsou podloženy důvodnými argumenty. 3. 1. 4 Stupeň rozumové a mravní vyspělosti Ke shodě obou stran však došlo v tom, že nezralost mladistvého musí být podstatná, tj. musí být zřejmé, že v době činu nedosáhl po stránce intelektuální nebo po stránce mravní takového stupně jakého zpravidla dosahují jeho vrstevníci. 48 Zákon z hlediska trestní odpovědnosti vyžaduje, aby si mladistvý vzhledem ke svému věku a své sociální zralosti uvědomil, že dělá něco špatného, něco čím porušuje trestněprávní 47 Jelínek, J. K trestní odpovědnosti mladistvých. Několik poznámek k ustanovení 5 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Kriminalistika 2005, č. 2, s. 129 48 Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 2. vydání. Praha: Leges, 2010, s. 199; stejně: Novotný, O., Vanduchová, M., Šámal, P. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 6. vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, s. 519 19

normy společnosti. 49 Problematika rozumové a mravní vyspělosti tak má i další rozměr. K vyvození trestní odpovědnosti je třeba, aby mladistvý dosáhl určitého stupně rozumové a mravní vyspělosti ve vztahu k spáchanému provinění. 50 Soud nezjišťuje trestní odpovědnost pachatele jako takovou, ale vždy jen ve vztahu k určitému činu (srov. přiměřeně R 17/1979). 51 Pravděpodobně nebude těžké posoudit, zda mladistvý pachatel mohl rozpoznat protiprávnost svého jednání v klasických případech jako je vražda, znásilnění, loupež či krádež. Naopak důležitou roli bude rozumová a mravní vyspělost hrát v případech, kdy mladistvému vzhledem ke stupni jeho duševní zralosti nemusí být zřejmé, že svým jednáním překročil meze dané zákonem. Takovým příkladem mohou být počítačové trestné činy, činy s rasovým podtextem 52 nebo jiné typy jednání jako omezování osobní svobody, neoprávněné užívání cizí věci, podílnictví 53 i protiprávní jednání, kterého se dopustil ve spolupachatelství, zvláště pokud je spolupachatel pro něj uznávanou autoritou. 54 Při souběhu několika provinění může být mladistvý shledán trestně odpovědným jen k některým z nich a ve vztahu k jiným bude trestní odpovědnost z důvodu nedostatku rozumové a mravní vyspělosti vyloučena. 55 Osobně jsem byla účastna jednání ve věci mladistvého M. G., které se konalo dne 21. října 2010 pod sp. zn. 26 Tm 10/2010. Příslušným soudem k projednání věci byl Obvodní soud pro Prahu 3. Obžalovanému mladistvému bylo v té době 16 let, ročník narození 1994. Nicméně nešlo o jeho první problémy s porušením právního řádu, ani před soudem nestanul poprvé. Ze zprávy ze základní školy, jež navštěvoval, se můžeme dočíst o opakovaných závažných výchovných problémech: podprůměrný prospěch, špatná domácí příprava, časté zapomínání pomůcek, nevhodné chování vůči slabším jedincům 49 Říha J. K nepříčetnosti podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Trestněprávní revue 2006 č. 10, s. 293-298 50 Jelínek, J. K trestní odpovědnosti mladistvých. Několik poznámek k ustanovení 5 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Kriminalistika 2005 č. 2, s. 126 51 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 46 52 Jelínek, J. K trestní odpovědnosti mladistvých. Několik poznámek k ustanovení 5 zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Kriminalistika 2005 č. 2, s. 130 53 Vládní návrh zákona o odpovědnosti mládeže. Sněmovní tisk 210/0, Poslanecká sněmovna, 4. volební období, 2002-2006 54 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 46 55 Šámal, P., Válková, H., Sotolář, A., Hrušáková, M. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 2 vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, s. 46 20