Od Jazztivalu k JazzFestu

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra hudebních a humanitních věd a hudebního manažerství Hudební manažerství Od Jazztivalu k JazzFestu Bakalářská práce Autor práce: Magdaléna Samková Vedoucí práce: Mgr. Jan Dalecký Oponenti práce: odb.as. Ing. MgA. Lucie Šilerová, Ph.D. MgA. Vilém Spilka Brno 2014

Bibliografický záznam SAMKOVÁ, Magdaléna. Od Jazztivalu k JazzFestu [From Jazztival To JazzFest]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra hudebních a humanitních věd a hudebního manažerství, obor Hudební manažerství, 2014. 35 S. Vedoucí diplomové práce MgA. Jan Dalecký. Anotace Bakalářská práce Od Jazztivalu k JazzFestu pojednává o prvním brněnském jazzovém festivalu Jazztivalu, který byl uskutečněn v letech 1987-1995. Záměrem této práce je shromáždění všech dostupných informací, které posloužily jako zdroj k vytvoření jeho komplexního popisu. Je zde vylíčen jeho průběh, organizace, personální a finanční zabezpečení, způsoby propagace a je umožněn vhled do rozpočtů, se kterými pracovali jeho autoři. Následovníkem Jazztivalu je současný, velice úspěšný festival JazzFestBrno, jehož první ročník z roku 2002 je zevrubně v práci popsán jakožto vyústění nutnosti poskytnutí jazzového koncertního vyžití občanům po skončení Jazztivalu. Annotation Diploma thesis From Jazztival To JazzFest deals with the first jazz festival which was realized in Brno from 1987 to 1995. This festival was called Jazztival and target of this thesis is to gather as much available information as possible to create a complex description of the festival. In the thesis are described festival s progression from the very first year of realization to its very last, its organization, human and financial resources, propagation and the insight into the budget which festival s realizators had to deal with. Follower of this festival is current very succesfull festival JazzFestBrno, which its first year 2002 is roughly described as an outcome of the need to provide jazz concerts opportunities for citizens after the end of Jazztival. Klíčová slova Jazztival, jazzový festival, organizace, soutěž, JazzFestBrno, koncertní přehlídka, koncert Keywords Jazztival, jazz festival, organization, competition, JazzFestBrno, concert exhibition, concerts 1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 21. května 2014 Magdaléna Samková 2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu této práce, panu Janu Daleckému. Nejen, že se mnou měl obrovskou trpělivost, ale zároveň mě nasměroval za klíčovými osobnostmi, díky nimž mohla být bakalářská práce kompletní. Taktéž bych chtěla poděkovat za obětavou pomoc paní Janě Wojnarové a panu Františku Kubovi. 3

Obsah 1 PŘEDMLUVA A ÚVOD... 1 1.1 HUDEBNÍ FESTIVAL... 3 1.2 DNEŠNÍ JAZZOVÉ FESTIVALY KONAJÍCÍ SE V ČESKÉ REPUBLICE... 4 1.3 JAZZOVÉ FESTIVALY V ČSSR V SEDMDESÁTÝCH A OSMDESÁTÝCH LETECH... 4 1.4 JAZZ KLUB BRNO... 9 1.5 JAZZOVÉ KLUBY... 10 1.5.1 Restaurace Bohéma (Jazz klub Bohéma)... 10 1.5.2 Divadlo Bolka Polívky... 10 1.5.3 Vysokoškolský klub (Jazz klub Maxim)... 11 2 JAZZTIVAL... 12 2.1 PRVNÍ ROČNÍK FESTIVALU - JAZZTIVAL 1987... 12 2.1.1 Základní informace... 12 2.1.2 Organizace jazzových večerů... 13 2.1.3 Propagace... 14 2.1.4 Rozpočet... 15 2.2 DRUHÝ ROČNÍK FESTIVALU - JAZZTIVAL 1988... 16 2.2.1 Základní informace... 16 2.2.2 Organizace jazzových večerů... 16 2.2.3 propagace... 18 2.2.4 Třetí ročník festivalu - Jazztival 1989... 19 2.2.5 Základní informace... 19 2.2.6 Organizace jazzových večerů... 19 3 JAZZTIVAL PO ROCE 1989... 21 3.1 ROZHOVOR S JANOU WOJNAROVOU... 22 3.2 JAZZTIVAL 1992 1995... 25 3.3 ZÁKLADNÍ INFORMACE... 25 3.4 ORGANIZACE JAZZOVÝCH VEČERŮ... 25 3.5 ROZPOČET... 26 3.6 PROPAGACE... 27 4 VZNIK FESTIVALU JAZZFESTBRNO A STRUČNÝ POPIS JEHO ZAČÁTKŮ... 28 5 ZÁVĚR... 30 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE... 32 SEZNAM TABULEK... 34 PŘÍLOHY... 35 4

1 Předmluva a úvod Brno se v poslední době stává uznávanou českou jazzovou metropolí a to nejen díky festivalu JazzFestBrno (v názvu této práce zkráceně a lidově JazzFest ). Město se může chlubit kvalitní sítí jazzových klubů a samotná jazzová hudba, jak vyplývá z této práce, datuje zapuštění svých kořenů již koncem padesátých let minulého století. Současnému jazzovému festivalu, který na scénu přišel v roce 2002, tedy předcházel jiný jazzový festival s názvem Jazztival. Jazztival trval v letech 1987 1995 s dvouletou pauzou mezi lety 1990 a 1991. Po té, co jeho činnost byla ukončena, se v Brně nekonala žádná podobná přehlídka jazzových koncertů. Tato bakalářská práce popisuje vznik prvního brněnského jazzového festivalu. Hned v úvodním textu je nutno zmínit, že celá bakalářská práce bere v potaz historické jazzové dění jen na území (nynějšího) Českého státu, přestože před rokem 1989 existovala Československá socialistická republika. Předmětem této bakalářské práce ovšem není popis jazzového dění na území státu Slovenského. Autorka se v první části této práce dotýká okolností v tehdejším jazzovém dění na území Českého státu (jiné festivaly věnující se jazzové hudbě) a posléze jen města Brna, které vedly pořadatele k organizaci prvního ročníku Jazztivalu v roce 1987. Druhá část práce se dále zaměřuje na popsání organizačního a personálního zabezpečení tohoto festivalu, jeho propagaci, finanční zdroje, rozpočtovou stránku a důvody některých klíčových rozhodnutí o jeho existenčních záležitostech. Autorka práce čerpá informace z knihy Lubomíra Dorůžky Český jazz mezi tanky a klíči, z publikace Jazz Klub Brno Jiřího Gaislera (shromažďující informace o jazzovém koncertním dění v Brně od roku 1957 do 1988), z tištěných programů jednotlivých festivalových programů, ze soukromých dokumentů tehdejších ředitelů festivalu Jana Oščádala a Jany Wojnarové a v poslední kapitole převážně z Absolventského projektu MgA. Viléma Spilky. K lepší orientaci mezi fakty autorka taktéž provedla osobní rozhovor s Janou Wojnarovou, který je v práci přepsán. Na téma brněnský jazz již byla zpracována minimálně jedna diplomová práce od studentky Lucie Michelové z Masarykovy univerzity z roku 2011 s názvem Brněnská jazzová scéna, která se věnuje zejména popisu období brněnské jazzové scény před rokem 1989 a dále období mezi lety 1999 2011 a problematice této bakalářské práce se 1

věnuje velice okrajově. Protože doposud nebyla zpracována žádná práce věnující se tomuto jazzovému festivalu, je cílem autorky vytvoření komplexního dokumentu s veškerými dostupnými informacemi o následném jazzovém (koncertním) dění od ukončení jeho činnosti v roce 1995 až po rok 2002. 2

1.1 Hudební festival Hudební festival je slavnost zaměřená na hudbu a činnosti s ní spojené, může být cyklem koncertů či přehlídkou interpretů zaměřených na určitý žánr. Festivaly se v nonartificiální hudbě objevují zpravidla v okamžiku, kdy si příslušný druh hudby plně uvědomí svůj dosah a význam - umělecký, společenský nebo ekonomický, tak vznikaly v průběhu vývoje festivaly jazzové, rockové nebo písničkové, spolu s pronikáním a konsolidováním dalších hudebních druhů se objevují např. folkové, speciální, blues atd. 1 V České republice mají festivaly svou dlouhodobou tradici a historii, což vypovídá o oblíbenosti těchto specifických hudebních událostí u nás. Pro regiony mají několikadenní koncertní přehlídky obrovský význam, hlavně co se týče kulturních a socioekonomických dopadů. Navíc se v případě pořádání akcí těchto rozměrů zvyšuje prestiž daného regionu a konkurenceschopnost, dochází k představování místního i cizího kulturního dědictví, k rozšiřování kulturní nabídky. Tyto aspekty mohou vést například k rozvinutější a přitažlivější nabídce pro kulturní turistiku a k významným multiplikačním efektům. Mnohá nevelká česká města si vybudovala svá jména právě na pořádání hudebních festivalů, čímž pravidelně přitahují i ty občany (turisty), kteří by jinak neměli důvod město navštívit. Tak jako pro určité regiony může být typický těžařský průmysl, může být pro jiný region typická vysoká úroveň kultury, v našem případě konkrétně hudební festival, přičemž se kombinace těchto dvou odvětví rozhodně nevylučuje. Uskutečnění hudebního festivalu má tedy nepochybně svůj smysl a výše uvedené významy těchto akcí se enormně zvyšují při jeho opakované (každoroční či jinak pravidelné) produkci. Je samozřejmé, že tento celospolečenský kladný efekt je na úrovní konkrétního zážitku velmi subjektivní a neváže se jen s momentem realizace a okamžité odezvy uměleckého díla či události předkládané potenciálním vnímatelům. 2 1 Citováno z: MATZNER, Antonín, Ivan POLEDŇÁK a Igor WASSERBERGER. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Praha: Supraphon, 1990. ISBN 80-7058-210-3. 2 Citováno z: ŠESTÁK, Jiří. Úvahy o kulturním a uměleckém mamangementu v kontextu osobní zkušenosti. Praha: Kant - Karel Kerlický pro AMU, 2012. ISBN 8074370798. 3

1.2 Dnešní jazzové festivaly konající se v České republice Dnes se v České republice pravidelně pořádá několik jazzových festivalů (autorka práce s e v následujícím výčtu nesnaží o jejich konečný počet). Největší koncentrace těchto specifických hudebních akcí je v Praze (Agharta Prague Jazz Festival, Mezinárodní jazzový festival Praha, Žižkovská smršť, Mladí ladí jazz, Alternativa), následuje Brno (Jazz Fest Brno, Moravia Music Fest), Slaný (Slánské jazzové dny), Ostrava (Jazz Open Ostrava), Hradec Králové (Jazz Goes To Town), Vsetín (Vsetínský jazzový festival Josefa Audese), Lanškroun (Jazz A Little Otherwise), Trutnov (Jazzinec), Přerov (Československý jazzový festival) a Karlovy Vary (Jazz Fest Karlovy Vary - Sokolov). Mimořádnou návštěvnickou oblíbenost taktéž zaznamenává celorepublikový Bohemia Jazz Fest, který se koná v několika českých městech, konkrétně na jejich historických náměstích. Některé z nich mají podtitul amatérský, což hovoří za neprofesionální organizaci, nestálý management, minimální plánování do budoucna, vynechání fundraisingových aktivit a nadšenecký a dobrovolnický charakter. Na těchto amatérských festivalech většinou panuje velice přátelská a neformální atmosféra. 1.3 Jazzové festivaly v ČSSR v sedmdesátých a osmdesátých letech Popisování Jazztivalu předchází analýza jiných jazzových festivalů, která by měla přiblížit logické vyústění snah zorganizovat přehlídku jazzových kapel i v Brně. Od konce šedesátých let se rozvinula poměrně rozsáhlá síť festivalů, od pražského MJF (od roku 1964) přes soutěžní krajské až po regionální festivaly. Ty byly později podle návrhu Zbyňka Máchy 3 včleněny do rámce Československého jazzového festivalu, navazujícího na dřívější model Soutěže lidové tvořivosti. Další dosti četné místní nebo okresní akce do tohoto modelu zcela nezapadaly, ale přesto nabízely příležitost prezentace jak místním začínajícím skupinám, tak pražským hostům. Ti tak mohli svůj záběr rozšířit i k obecenstvu, které se na jejich pražská vystoupení nedostalo. Dvě dekády, jimiž se zabýváme, byly obdobím úžasného rozmachu této 3 Zbyněk Mácha hudební publicista a organizátor. 4

sítě, která se v nových ekonomických podmínkách devadesátých let podstatně zužuje. 4 Některé z těchto festivalů se začaly vyvíjet již v sedmdesátých letech minulého století. Pražský mezinárodní jazzový festival (dnes přejmenován na International Jazz Festival Praha) byl založen již v roce 1964 a jeho organizátorem byla tehdejší velice úspěšná agentura Pragokoncert 5. V Přerově byl uspořádán o rok později, tedy 1965 silami nadšeného organizátora Richarda Neulse, jazzový soutěžní festival Český amatérský jazzový festival (dále jako ČAJF), který byl o rok později přesunut pod realizaci tehdejšího Okresního domu osvěty, resp. Okresního kulturního střediska. Po devíti ročnících (1975) byl tento festival přesunut kvůli neshodám s politickou stranou KSČ 6 do Kroměříže, kde proběhly ještě čtyři festivalové ročníky a posléze byl festival v Kroměříži i zrušen. Festival ale našel jiné pořadatele v Praze, kde se konal až do roku 1977 za kompromisu s politickou stranou uvádění její zaštítění nad akcí. Pražská produkce ČAJFu ale taktéž netrvala dlouho. Od roku 1969 se vždy před produkcí ČAJFu konal v Mladé Boleslavi Národní amatérský jazzový festival (dále jako NAJF), který sloužil i jako soutěžní první kolo výběru pro soutěž ČAJFu. Organizátory tohoto festivalu byla Jazzová sekce Svazu českých hudebníků 7 (dále jako JS). Už od roku 1966 se konala další významná událost nedaleko Prahy ve Slaném (Slánské jazzové dny). Trvá dodnes a mnohdy se jí účastnily i jazzové soubory z bývalé NDR 8. Pořadatelem tohoto festivalu byla stejná organizace jako NAJFu, tedy Jazzová sekce. Vedle Pražského mezinárodního jazzového festivalu se od roku 1972 v našem se pod stejným vedením hlavním městě konal ještě jeden festival s názvem Pražské jazzové dny (dále jako PJD). Pražské jazzové 4 Citováno z: DORŮŽKA, Lubomír. Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989. Praha: Torst, 2002. ISBN 80-7215- 167-3. 5 Pragokoncert od roku 1958 příspěvková organizace Ministerstva kultury, agentura mající monopol na organizaci vystoupení zahraničních sólistů i hudebních skupin v ČSSR a vyvážející české umělce do světa, od roku 1995 se pod soukromým holdingem firmy Graddo, a.s. soustřeďuje se na pořádání kulturních komerčních akcí širokého záběru žánrů (vč.pořádání Mezinárodního jazzového festivalu v klubu Reduta na Národní třídě v Praze). 6 KSČ Komunistická strana Československa. 7 Jazzová sekce vznikla roku 1969 jako občanské sdružení pro nekomerční kulturu. Bylo to sdružení jazzových nadšenců se sídlem v Praze, pořádající amatérské jazzové i jiné koncerty, vyvíjející rovněž publikační (zejména samizdatovou) činnost (edice Jazzpetit a Situace píšící o neoficiálních umělcích) a snažící se o jazzovou osvětu ČSSR. Jazzová sekce, zprvu legální dobrovolná organizace, pak trpěná a nakonec pronásledovaná, v té době sdružovala tisíce příznivců nezávislého myšlení. Z uzavřené historie československé cesty k socialismu vyplývá, že Jazzová sekce byla nejpočetnější a nejdéle působící složkou proti komunistickému režimu. Vytvářela faktický odpor, měla síť tiskáren, které nebyly policií nikdy objeveny, vydávala knihy a časopisy ve velkých nákladech, měla vlastní evidenci, distribuci, účetnictví a legislativu, spolehlivé úkryty a napojení na cizinu. Citováno z: SRP, Karel. Výjimečné stavy: Povolání jazzová sekce. Praha: Pragma, 1994. ISBN 9788085213492. 8 NDR Německá demokratická republika. 5

dny ale měly spíše avantgardní charakter a dávaly prostor kapelám, které se dramaturgicky nemohly zařadit do programu Mezinárodního jazzového festivalu. Kvůli této skutečnosti vznikaly rozpory mezi pořadatelem (tedy Jazzovou sekcí) a místními autoritami: Postoj profesionální scény k PJD a Jazzové sekci vůbec se vyvíjel a měnil. Zatímco v začátku převládala oboustranně prospěšná symbióza, postupem času zaujímali profesionálové k činnosti amatérských avantgardistů kritičtější odstup. Když pak napětí mezi JS a autoritami vyvrcholilo už do bouřkových poloh, oscilovali pravověrní jazzmani mezi dvěma rozdílnými hledisky: JS byla proti bolševikovi, a proto jí tajně drželi palce, ale na druhé straně se v nich zvedala anekdotická otázka: A je to, co se děje, pro jazz dobré, nebo to není pro jazz dobré? 9 Po několika názorových střetech mezi těmito dvěma stranami byl festival v roce 1982 taktéž zcela zrušen. Zpěvačka, skladatelka a organizátorka Jana Koubková v osmdesátých letech založila v Praze festival s názvem Vokalíza ve spolupráci s Kulturním domem hl. města Prahy a Pražským kulturním střediskem, který se konal pravidelně rok co rok v letech 1981-1990. V roce 1983 byl Svaz českých hudebníků nucen kvůli nekonformnosti se stranou KSČ zrušit samostatnou Jazzovou sekci a dal vzniknout státem kontrolované České jazzové společnosti (dále jako ČJS) 10, která měla vyvíjet činnost pořadatelskou, koordinační, publikační i metodickou. Jejím prvním počinem byl festival Jazz Praha (rok 1983), který po návštěvnické stránce nebyl úspěšný. V dalších letech se festival snažil přilákat návštěvníky širším záběrem žánrů, ale až do roku 1989 se tento faktor nijak nezvyšoval. Soutěžní festival v Přerově (ČAJF) sice zaniknul už v roce 1975, po vzniku ČJS byl ale v roce 1984 obnoven, a to úplně v jiném městě v Karlových Varech (i s novým názvem Československý jazzový festival) a v roce 1989 byl zrušen jeho soutěžní charakter. I samotný Přerov ovšem tradici 9 Citováno z: DORŮŽKA, Lubomír. Český jazz mezi tanky a klíči 1968-1989. Praha: Torst, 2002. ISBN 80-7215- 167-3. 10 Česká jazzová společnost je občanské sdružení jazzových příznivců, fanoušků, muzikantů a organizátorů jazzových akci fungující od roku 1983. Její historie sahá až do dob hluboké totality, kdy zastřešovala dění na jazzové scéně a usnadnila existenci některých festivalů a jazzových klubů. Byla u zrodu Letní jazzové dílny ve Frýdlantě v Čechách i Jazzového festivalu v Přerově. Zdroj: Česká jazzová společnost. In: Czech Jazz Society [online]. 2010 [cit. 2014-05-21]. Dostupné z: http://www.czechjazz.org/onas/. 6

obnovil a v roce 1985 uskutečnila opět ČJS první ročník festivalu Přerovský jazzový festival, který trvá dodnes pod názvem Československý jazzový festival Přerov. jméno festivalu vznik zánik dnes pod názvem pořadatelé místo Pražský mezinárodní jazzový festival 1964 - International Jazz Festival Praha Pragokoncert Praha Český amatérský jazzový fesival Český amatérský jazzový festival 1965 1974 - Richard Neuls Přerov 1977 1978 - JS SČH Praha Národní amatérský jazzový festival 1969 1975 - JS SČH Mladá Boleslav Slánské jazzové dny 1966 - Slánské jazzové dny JS SČH, JazzClub Slaný Slaný Pražské jazzové dny 1972 1980 - JS SČH Praha Vokalíza 1981 1990 - Jana Koubková, KD hl.m. Prahy, PKS Praha Jazzforum 1981 1984 - Praha Jazz Praha 1983 1989 - ČJS Praha Československý jazzový festival 1984 - Jazzfest Karlovy Vary - Sokolov Jazzový kruh, o.s. Karlovy Vary Přerovský jazzový festival 1985 Československý jazzový festival v Přerově ČJS Přerov Jazztival 1987 1995 - SAI Brno Tabulka č. 1 Přehled historických jazzových festivalů s přesahem do současnosti Po vzoru výše zmíněných měst se do organizace festivalu pouští i Brno. V roce 1987 je zahájen první, zkušební ročník Jazztivalu. U vzniku stál místní organizátor, jazzový nadšenec a technický zaměstnanec Janáčkovy opery Jan Oščádal, který stál v čele Svazu autorů a interpretů (dále jako SAI) 11 a Ing. Jiří Zapletal. Tuto činnost převzala po třech ročnících Jana Wojnarová, tehdejší tajemnice SAI. 11 Svaz autorů a interpretů je občanské sdružení, které je spolu s dalšími profesními organizacemi činné v oblastech kolektivní správy, autorských práv a ovlivňuje praktický hudební život. Pořádání kulturních akcí je jeho vedlejší činnost. 7

Organizace Jazztivalu se chopil Jan Oščádal, s technickou podporou Janáčkovy opery a s vyššími zájmy, ambicemi, literaturou a jazzem. Jazzu byla věnovaná buňka zaměstnanců divadla a nadšenců s vlastními příspěvky a časovou investicí. Velké částky ve společné pokladně sloužily i k provozování koncertů s měsíční frekvencí v kavárně Bohéma. Zde vznikl první velký brněnský jazzový festival: Jazztival 12 12 Citováno z: MICHELOVÁ, Lucie, Bc. Brněnská jazzová scéna [online]. Brno, 2011 [cit. 2013-12- 17]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/181070/ff_m/brnenska_jazzova_scena_trada.pdf. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce MgA. Jan Beránek. 8

1.4 Jazz klub Brno V době před rokem 1987, kdy se festival ještě nekonal, v Brně fungovalo zprvu neformální sdružení jazzových nadšenců Jazz klub Brno (později též Jazz klub Ornis, Jazz klub J-9, Jazz klub Bohéma či Jazz klub Morava), později občanské sdružení, které bylo zaštítěno ČJS. Jazzklub ORNIS Brno vznikl v roce 1957 iniciativou Domu umění za podpory tehdejšího ředitele Adolfa Kroupy. K jeho zakladatelům patří Gustav Brom, Milan Řežábek a Pavel Chmelař. Nejdříve působil v Domě pionýrů a mládeže v Lužánkách a jeho pravidelná činnost skončila v roce 1972, 13 jak datuje historik jazzového dění v Brně Jiří Gaisler. Náplní původního jazz klubu, vzniklého dle zmíněného v roce 1957, zprvu nebylo ještě tak pořádaní jazzových koncertů, jako spíš pořádaní večerů, kde se přehrávaly nahrávky z gramofonových desek ze soukromých archívů jednotlivých členů klubu. Postupem času se začaly pořádat taktéž živé koncerty a jam sessions. 14 Klubovní život věnovaný jazzové hudbě měl v Brně 50. -80. let minulého století několik podob. Formálně nad ním bděli různí zřizovatelé, ale organizátoři jazzového dění plynule přecházeli od jedné instituce ke druhé a v některých letech klub pravděpodobně ani nikam nepatřil, tudíž navenek neexistoval 15 Podle jednotlivých let se historie brněnského jazzového klubu dá stručně shrnout takto: 1957-1962: Jazz-klub při Domě umění města Brna 1962-1963: Jazz-klub při Parku kultury a oddechu města Brna 1964:- 1965: Klub umělců ve sklepních prostorách Domu umění na Malinovského náměstí 1965-1973: Jazz-klub při Domě pionýrů a mládeže (Ornis) 1974-1977: pokus o vytvoření jazzového klubu v rámci Vysokoškolského klubu 13 Citováno z: Jazzklubová ročenka 1991: Jazzklub ORNIS - Brno - Šelepova No. 1. Brno, 1991. 14 Jam session - hudební činnost, kdy muzikanti pomocí improvizace, bez náležité přípravy nebo předem definované aranže angl. doslova povidlová schůzka, schůzka hudebníků, kteří hrají improvizovaný jazz. (...) V moderním jazzu se jam session stala důležitou organizační formou pro další stylový vývoj. Některé lokály a restaurační podnik byly od 30.let specializovány na taková jam session, kde se hudebníci shromážďovali po skončení svých pracovních závazků. Od 50.let jsou i součástí většiny jazzových festivalů. Citováno z: MATZNER, Antonín, Ivan POLEDŇÁK a Igor WASSERBERGER. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Praha: Supraphon, 1990. ISBN 80-7058-210-3. 15 Citováno z: GAISLER, Jiří. Jazz klub Brno 1957-1988: Brněnský Jazz klub 1957-1988. 2. vyd. Brno: [Brno : J. Gaisler], 2013. ISBN 978-80-260-4196-2. 9

1978-1980: Jazz klub OKVS Brno I 16 1981-1983: klub formálně neexistuje, spolupracuje s OKVS Brno III 17 1984-1987: Jazz klub Bohéma 1988-1989: Jazz klub Morava, Jazz klub Maxim 1.5 Jazzové kluby Pro lepší orientaci v místech konání Jazztivalu autorka uvádí přehled míst, kde bylo možno zajít si poslechnout jazz či uspořádat jazzový koncert v letech 1987 až 1995. 1.5.1 Restaurace Bohéma (Jazz klub Bohéma) Jako atraktivní destinací pro poslech jazzové hudby si organizátoři vybrali Restauraci Bohému na Rooseveltově ulici v budově dnešního Janáčkova divadla. Jazzová hudba se zde začala hrát od roku 1984 a tehdy zněl původní název Jazz klub J-9. Hlavním důvodem pro zvolení této destinace byl fakt, že původní organizátoři Jazztivalu byli z velké části techničtí zaměstnanci Janáčkova divadla. 1.5.2 Divadlo Bolka Polívky Prostor tohoto divadla na Jakubském náměstí č. 5 se stal zásadním pro veškeré konání Jazztivalu, konaly se zde všechny ročníky kromě jednoho (Jazztival 89, který se konal ve Vysokoškolském klubu na Gorkého ulici). Ve vinárně či foyer divadla se taktéž pořádaly typické jam sessions po skončení každého večera Jazztivalu. Dnešní Divadlo Bolka Polívky vzniklo v roce 1974 a od té doby vystřídalo několik názvů: Svobodné divadlo, Městské oblastní divadlo, Krajské oblastní divadlo, Divadlo bratří Mrštíků, Satirické divadlo Večerní Brno, Divadlo u Jakuba. 16 OKVS Brno I - Okresní kulturní a vzdělávací středisko Brno I. 17 OKVS Brno III - Okresní kulturní a vzdělávací středisko Brno III. 10

1.5.3 Vysokoškolský klub (Jazz klub Maxim) Vysokoškolský klub na Gorkého ulici se před Jazztivalem 1989 přejmenoval na Jazz klub Maxim (podle Maxima Gorkého, ruského spisovatele). Gustav Brom zde pro účely klubu věnoval koncertní křídlo, které vévodilo celému Jazztivalu a tím jeho prestiž mnohonásobně pozvedlo. Na klavíru byla připevněna zlatá tabulka se jménem Gustava Broma, ale klavír byl v roce 1991 prohlédnut mechanikem, který konstatoval nezpůsobilost nástroje pro další koncertní činnost. Vzhledem k likvidaci Vysokoškolského klubu a nedostatku skladovacích prostorů byl nástroj postoupen zájemci, který si klavír odvezl pouze za náklady spojené s opravou a odvozem. 11

2 JAZZTIVAL Trvání Jazztivalu v letech 1987 1995 nabízí rozdělení na dvě období podle let 1987 1989 a 1992 1995. Struktura obou období je zamýšlena ve snaze poskytnout co nejdůkladnější popis, přičemž je nutno dodat, že s odstupem času byly některé dokumenty a informace již nezjistitelné. Kompletní rozpočty ze všech ročníků Jazztivalu již nebyly dohledatelné je k dispozici rozpočet z roku 1987 a dále rozpočty z let 1992 a 1994. V následujícím textu jsou popsány jednotlivé ročníky Jazztivalu až do roku 1989. 2.1 První ročník festivalu - Jazztival 1987 Pilotní ročník festivalu byl uspořádán s podtitulem První festival brněnských jazzových hudebníků a jejich hostů. Celá třídenní akce měla amatérský charakter, organizace se ujalo několik nadšenců z Janáčkovy opery v čele s produkční skupinou Janem Oščádalem, Františkem Kubou a Milanem Kaňákem. Vedle nich figuroval ještě festivalový štáb. 2.1.1 Základní informace Festival se konal v divadle Večerní Brno, kde se konal 13. 15. 1. 1987 (začínal vždy v 19 hodin) a jeho slavnostní zakončení v restauraci Bohéma v pátek dne 16. 1. 1987 v 19:30. Doprovodné akce (12. 1. a 14. 1. 1987) probíhaly v Ernově sále Staré radnice (Městském kulturním středisku) na Radnické 4. Oficiálními pořadateli byli Jazz Klub Bohéma Brno, ZO SSM Státního divadla v Brně 18, ZV ROH Státního divadla v Brně 19 a MKS S. K. Neumanna v Brně 20. Celá akce byla zaštítěna Odborem kultury Národního výboru města Brna a rozhlasové natáčení bylo zajištěno spoluprací s Hudební redakcí Československého rozhlasu v Brně. 18 ZO SSM Státního divadla v Brně Základní organizace Socialistického svazu mládeže Státního divadla v Brně. 19 ZV ROH Státního divadla v Brně Závodní výbor Revolučního odborového hnutí Státního divadla v Brně. 20 MKS S. K. Neumanna v Brně Městské kulturní středisko S.K.Neumanna v Brně. 12

Byla zajištěna spolupráce s Krajským výborem SSM v Brně 21, mladých KP SČSKU 22 v Brně a Brněnským večerníkem. s Aktivem 2.1.2 Organizace jazzových večerů První tři ročníky Jazztivalu byly koncipovány jako soutěžní přehlídky kapel. Vždy za jeden festivalový večer vystoupilo několik místních soutěžících jazzových interpretů/uskupení a jako nesoutěžní kapela (host) vždy vystoupila již zavedená a uznávaná jazzová kapela. Na odborné semináře byl vstup volný, na festivalové koncerty se daly vstupenky pořídit v předprodeji (od 28. 12. 1986) v pokladně PKO 23 na Dvořákově 1 a v restauraci Bohéma. Zahajovací večer se uskutečnil v úterý 13. 1. 1987 a největší účinkující hvězdou byl již tehdy velice úspěšný orchestr Gustava Broma. V předvečer zahajovacího dne festivalu (v pondělí 12. 1. 1987) proběhnul v 18 hodin Odborný seminář o problematice pořádání jazzových klubů, koncertů a festivalů za účasti brněnských i mimobrněnských pořadatelů, další odborný seminář se uskutečnil ve středu 14. 1. 1987 v 15 hodin, přednášel Emil Viklický na téma využití a programování syntezátorů. Poté se dění přesunulo na druhý koncertní večer do divadla, kde jako host vystoupil Emil Viklický se svým Kvartetem, hostující kapela z Prahy. Posledním festivalovým večerem byl čtvrtek 15. 1. 1987, kdy vystoupil mimo soutěžní kapely host večera Kvartet Milana Svobody, rovněž z Prahy. Závěrečný koncert se uskutečnil v restauraci Bohémě, proběhlo vyhlášení výherců a vstoupila kapela Rag Q. Celkový přehled zúčastněných kapel je v příloze č 4. Zde je přehled cen, které byly na festivalu udělovány účinkujícím kapelám. Ceny byly umělcům udělovány zástupci spolupracujících institucí. Záznamům o výhercích se autorka práce nedopátrala a je pravděpodobné, že již vůbec nejsou dochovány: Hlavní cena odboru kultury NVMB 24 nejlepšímu souboru festivalu Cena ZO SSM Státního divadla v Brně za nejlepší výkon v melodické sekci 21 KV SSM - Krajský výbor Socialistického svazu mládeže v Brně. 22 Aktiv mladých KP SČSKU - Aktiv mladých při Krajské pobočce Svazu českých skladatelů a koncertních umělců v Brně. 23 PKO Park kultury oddechu a kultury. 24 Odbor kultury NVMB Odbor kultury Národního výboru města Brna. 13

Cena ZV ROH Státního divadla v Brně za nejlepší výkon v rytmické sekci Cena Aktivu mladých KP SČSKU za původní jazzovou skladbu Cena MKS SKN 25 v Brně za působivé provedení programu Cena KV SSM v Brně za nevšední a zajímavé aranžmá Cena Brněnského večerníku za objev festivalu Cena Jazzklubu Bohéma brněnské jazzové osobnosti Během prvního ročníku se na Jazztivalu vystřídalo dohromady 20 účinkujících kapel a celý festival měl velice úspěšnou návštěvnost. Protože ročník festivalu 1987 byl považován za pilotní, nevěděli organizátoři, jestli v činnosti budou pokračovat i nadále. Úspěch a oblíbenost festivalu je ale přesvědčil. Dne 27. 5. 1987 se dle Jiřího Gaislera konalo pracovní setkání vedoucích festivalu v salonku Smíchovské pivnice na Starobrněnské 7, kde se jednalo o přípravě dalšího Jazztivalu, a tak se v roce 1988 uskutečnil druhý ročník. 2.1.3 Propagace Propagačních materiálů bylo již k prvnímu ročníku několik. Byla vytvořena brožurka s názvem Kdo je kdo v brněnském jazzu s krátkými popisky vystupujících kapel, kterou textově sestavil Jan Oščádal, fotografiemi a znakem festivalu přispěl Igor Veselý a obálku navrhnul Petr Tejkal. Brožura byla distribuována počtem 1 000 ks výtisků. Dále byly tisknuty programy formátu A4 na jednotlivé festivalové dny zvlášť, v nichž byl rozvržen časový harmonogram večerů s výčtem interpretujících muzikantů v kapelách. Součástí propagace byly i letáky formátu A5 a A4, sloužící k upoutání pozornosti ještě před festivalem (grafický návrh Petr Tejkal). Kromě toho, že po zahajovacím koncertu byl následující den hned vysílán Československým rozhlasem Vltava nahraný festivalový koncert Orchestru Gustava Broma, byl ve dnech 11. 2. 1987 od 23.30 23.55 a 11. 3. 1987 Od 23 hodin vysílán také vstup Jana Beránka komentující průběh Jazztivalu. Zmínka o Jazztivalu s názvem Brněnský život jazzový 1987 vyšla rovněž na stránce formátu A4 25 MKS SKN v Brně - Městské kulturní středisko S. K. Neumanna v Brně. 14

v bulletinu ČJS Akcent dne 1. 10. 1987, autorem byl Jan Beránek 26. Z kapitoly 2.1.1. je zřejmé, že reportáže vyšly i v periodiku Brněnský večerník díky předem dohodnuté spolupráci, výměnou za uvedení názvu v programu. Autorka vkládá všechny dostupné, výše zmíněné, propagační materiály oskenované do příloh práce. 2.1.4 Rozpočet Přehled výdajů a příjmů popisuje příloha č. 1. Vstupenka na jeden festivalový večer stála 25,-Kčs a díky vysoké návštěvnosti všech tří večerů se celý festival téměř celý zaplatil z tržeb ze vstupného. Rozdíl mezi celkovými výdaji a příjmy byl 4 208,-Kč, což bylo posléze proplaceno NVMB. Honoráře dostali jen muzikanti z Prahy, všichni místní zahráli bez nároku na honorář. Nejvyšší částka byla vydána na třídenní pronájem Divadla Večerní Brno, což činilo 4 500,-Kčs. Účast na odborných přednáškách v Ernově sále, stejně jako na Závěrečném koncertě v restauraci Bohéma, nebyla návštěvníkům zpoplatněna. Co se týče návštěvnosti dle prodaných vstupenek je zřejmé, že první festivalový večer navštívilo 265 posluchačů, druhý 182 a třetí byl kompletně vyprodaný, přišlo 267 posluchačů. 26 MgA. Jan Beránek od února 2012 přejmenován na Jan Dalecký brněnský houslista, organizátor, jazzový nadšenec a historik, redaktor Českého rozhlasu. 15

2.2 Druhý ročník festivalu - Jazztival 1988 Druhý ročník Jazztivalu nesl podtitul První festival brněnských jazzových hudebníků a jejich hostů podruhé. Ve vedení festivalu zůstali Jan Oščádal a František Kuba spolu již s dříve nápomocným festivalovým štábem. 2.2.1 Základní informace Druhý ročník byl uskutečněn v Satirickém divadle Večerní Brno ve dnech 12. 14. 1. 1988 (všechny koncerty zde se konaly od 19 do cca 23 hodin), doprovodné akce byly situovány do Studia Horizont ve dnech a do Jazz klubu Morava ve dnech 11. 15. 1. 1988. Dramaturgická stránka byla členěna odlišněji než na prvním ročníku. Do festivalu byly opět zařazeny i nesoutěžní kapely, ale tentokrát se večery dělily na soutěžní část a na koncerty hostujících kapel (v programu uvedeno jako host večera). Tato soutěžní vystoupení i koncerty hostujících kapel (souhrnně hlavní koncerty) probíhaly v Satirickém divadle Večerní Brno. Dále byl festival rozšířen o cyklus odborných přednášek (Videodílna) ve Studiu Horizont 27 a o Satelitní akce, což byl koncert v předvečer zahajovacího koncertu a slavnostní zakončovací koncert s vyhlášením výsledků, kter byl situován do Jazz klubu Morava. Záštitu nad festivalem převzal Odbor kultury NVMB, Česká jazzová společnost (jmenovitě Antonín Matzner a Ing. Aleš Benda) a zasloužilý umělec Gustav Brom. Institucionálně na festivalu dále spolupracovali MKS SKN v Brně, ZO SSM SD v Brně, ZV ROH SD v Brně, PKO Brno, Studio Horizont OKVS Brno III, KKS v Brně (umělecká agentura), Čs.rozhlas v Brně, Brněnský večerník, Interhotel Brno, ObV SSM Brno I a Divadlo Večerní Brno. 2.2.2 Organizace jazzových večerů Soutěžních kapel bylo dohromady 11 a hostujících těles 4. V rámci Satelitní akce v Jazz Klubu Morava vystoupila další 4 umělecká nesoutěžní tělesa. Odborné přednášky se týkaly především tehdejšího směřování hudby (Michal Košut a Daniel Forró: Elektronika a hudba, František Kop a Zdeněk Zdeněk: Modern music, Alex Charvát a Luboš Andršt: Fusion Music), ale i vhledu 27 Studio Horizont působilo na Lesné na ulici Fillova 1 v areálu restaurace Obzor. 16

do historie (Dr. Lubomír Dorůžka: O jazzu i jiném, Jan Beránek: Francouzští jazzoví houslisté, Gustav Brom a Josef Audes: Jak to bylo a jak to je). Na rozdíl od předchozího ročníku, kdy ceny udělovali zástupci spolupracujících institucí, byla k tomuto ročníku již sestavena odborná porota. Čestným předsedou poroty se stal Gustav Brom, výkonný předseda byl Lubomír Dorůžka a další členové Josef Audes, Jaromír Hnilička, Mojmír Smékal a Karel Velebný. Odborná porota byla nominovaná Českou jazzovou společností, soutěžní výherce postupoval do krajského kola na Jazzové dny v Šumperku 28 (a při opětovném vítězství na Českém amatérském jazzovém festivalu v Přerově). Dále byly uděleny tyto ceny: Hlavní cena odboru kultury NVMB (Kombo Güntera Kočího) Cena MKS SKN v Brně (Valašský krúžek Jazzový Jazzevčík) Cena ZV ROH Státního divadla v Brně (Ornis) Cena Brněnského večerníku (Duo Milana Kašuby) Cena Interhotelu Brno (Rag Q) Cena Divadla Večerní Brno (Hornfon) Výherní soubory Kombo Güntera Kočího, Valašský krúžek Jazzový Jazzevčík a Ornis postoupily do okresního kola. Speciální kategorií byla cena pro Jazzového prcka nejjazzovější osobnosti Jazztivalu a tu uděloval Jazz Klub Bohéma (získal Jan Koukal umělecký vedoucí a pianista Jazz archivu). Dále byla udělována Cena jazzového diváka i posluchače prostřednictvím diváckých hlasování (výherce kapela Rag Q). Informace o rozpočtu se z roku 1988 nedochovaly. Je ale zřejmé, že produkčnímu týmu se podařilo získat finance i ze soukromých zdrojů autorka práce tak soudí pouze díky tištěným reklamám v programu festivalu. Jde o firmy Interhotel (síť hotelů, pod kterou spadaly hotely Continental, Grandhotel, International, Metropol, Morava, Slavia, Slovan, Voroněž a Voroněž II), Jednota (Spotřební družstvo) a Coca Cola. Navíc díky spolupráci s Českou jazzovou společností se Jazztivalu dostalo dobrého finančního krytí nad celou akcí ( Rozhodující okamžik nastal, když do příprav zasáhla Česká jazzová společnost, která náš Jazztival zařadila do celostátního systému Československých jazzových festivalů a přispěla největším 28 Jazzové dny v Šumperku nově též Mezinárodní jazzový festival Jazz Pramet Šumperk festival konající se od roku 1981 1995, později jako předfinále soutěžní přehlídky v Přerově. 17

finančním dílem na pokrytí nákladů Jan Oščádal v KAMu), a byl zařazen do celostátní sítě jazzových festivalů. Předprodej vstupenek byl opět na Dvořákově 1. 2.2.3 propagace Tištěný program festivalu již nebyl plný informací o účinkujících kapelách, jak tomu bylo u prvního ročníku. Grafické a obsahové zpracování bylo střídmější, textová část se omezila pouze na uvedení časů jednotlivých produkcí s názvy kapel, jejich členů a jejich funkcí. Jak bylo zmíněno výše, program obsahoval i několik reklamních sdělení. V příloze jsou krátké úryvky z novin, které se věnovaly oznámení konání a průběhu Jazztivalu 88. Úryvky jsou jmenovitě z periodik Brněnský večerník, MF Dnes, Lidová demokracie a Svobodné slovo. Navíc byly vysílány Pohledy do světa hudby, záběry z celého festivalu okomentované Janem Beránkem v Čs.rozhlasu Vltava. 18

2.2.4 Třetí ročník festivalu - Jazztival 1989 S podtitulem První festival brněnských jazzových hudebníků a jejich hostů potřetí se uskutečnil již třetí Jazztival.Ve vedení festivalu zůstali Jan Oščádal s Františkem Kubou, festivalový štáb se poněkud zúžil (Příloha č. 6). 2.2.5 Základní informace Festival se tentokrát přesunul ze Satirického divadla Večerní Brno do Vysokoškolského klubu Brno na Gorkého ulici č. 43 (používal se i název Jazz klub Maxim). Festival se konal ve dnech 31. 1. - 2. 2. 1989. Festival byl opět zaštítěn Českou jazzovou společností, Odborem kultury NVMB a zasloužilým umělcem Gustavem Bromem. Spolupráce na jeho přípravách a samotném chodu byla zprostředkována s Vysokoškolským klubem Brno, Městským kulturním střediskem SKN, ZO SSM SD v Brně, ZV ROH SD v Brně, uměleckou agenturou KKS v Brně 29, ČS. rozhlasem v Brně, ObV SSM Brno 1 a Brněnským večerníkem. V soutěžní porotě nahradil Josefa Audese pražský umělec Rudolf Dašek. 2.2.6 Organizace jazzových večerů Festival si ponechal strukturu organizace večerů z předešlého roku. Koncerty začínaly v 19 hodin a dělily se na soutěžní část a hosty. Jako satelitní akce se konala opět Videodílna (přednášky Rudolfa Daška, Karla Růžičky, Dr. Lubomíra Dorůžky, Milana Svobody a Zdeňka Fišera) a výstava fotografií (Jazz fotografií Igora Veselého a Josefa Bednáře) Ceny byly tentokrát udělovány následující: Hlavní cena odboru kultury NVMB nejlepšímu souboru festival Cena MKS SKN v Brně za nejlepší sólový výkon Cena ZV ROH Státního divadla v Brně za nejpůsobivější hudební styl Cena vysokoškolského klubu Brno za svérázný /originální/ hudební projev 29 Umělecká agentura KKS v Brně Umělecká agentura Krajské kulturní středisko v Brně. 19

Byla nadále uchována Cena brněnského jazzového diváka a posluchače a brněnský jazzový klub udělil cenu Jazzového prcka 1989 brněnské jazzové osobnosti s přihlédnutím k historickým vlivům. Počet soutěžních kapel byl tentokrát 6 a hostujících vystupujících kapel bylo taktéž 6. Z tištěného programu je opět zřejmé, že festival získal více finančních zdrojů ze soukromé sféry, protože i dle vyváženého počtu soutěžních a hostujících kapel se dá soudit, že organizátoři měli již více financí na zaplacení hostujících muzikantů než v minulých ročnících. Mezi upoutávkami v programech je prostor věnován např. Státnímu divadlu v Brně, firmě Chemont, firmě Železniční stavitelství Brno a Jednotě Brno. Rozpočet se ale taktéž nepodařilo dochovat. Jako propagační materiály posloužily malé letáky formátu A5 a tištěný program. 20

3 Jazztival po roce 1989 Po Sametové revoluci a pádu komunismu v roce 1989 v Jazztivalu proběhly zásadní změny. Jan Oščádal s Františkem Kubou, kteří stáli ve vedení festivalu v letech 1987 až 1989, od vedoucí pozice ustoupili a festival tak dva roky neměl kdo pořádat. Až v roce 1992 festival převzala Jana Wojnarová, která byla taktéž členkou Svazu autorů a interpretů Moravské komory (SAI). Do roku 1989 byly hlavními jazzovými tělesy účastnící se Jazztivalu zejména domácí (brněnské) soubory, nejvzdálenější soubor byl z Prahy. Nedá se říci, že brněnský jazzový život byl neuspokojující či nevyhovující. Klubových koncertů, které se konaly mimo Jazztivalovou režii bylo až 40 ročně (v roce 1988). Ale jazzoví muzikanti, kteří na těchto večerech vystupovali, hráli zcela bez honoráře a finanční příspěvky, které se vybraly na vstupném, byly určeny zejména na provoz, technickou a zvukařskou výbavu klubu, popř. na propagaci jednotlivých koncertů. Podobně to bylo i s festivalem do roku 1989. Jazztival po roce 1992 díky podpoře různých sponzorů muzikantům vždy nabízel pevné honoráře a po roce 1989 si mohl dovolit oslovování i zahraničních muzikantů. Díky Janě Wojnarové, která dostala Jazztival do rukou po roce 1989, se pozvedla i organizační činnost k lepšímu a Jazztival 92 se již těšil mnohonásobně vyšším dotacím z veřejných zdrojů. V roce 1993 vzniklo Sdružení přátel jazzu 30, které chystalo organizaci pravidelných jazzových koncertů v klubu na Šelepově No.1 a jejich rozšíření i do hotelového klubu v Boby Centru 31. Po tom, co se Jazztivalu ujala Jana Wojnarová, byl zrušen jeho soutěžní charakter, přestěhoval se opět do Divadla Bolka Polívky (tehdejší Divadlo Večerní Brno) a už se na něm nepodílel tak rozsáhlý festivalový štáb jako dříve. Z tohoto důvodu pak fáze festivalu z let 1992 1995 nebude popsána po jednotlivých ročnících ale poněkud zjednodušeně. Uvedené kompletní rozpočty jsou z let 1992 a 1994, z ostatních ročníků již nebyly informace uchovány. 30 Sdružení Přátel jazzu spolek jazzových nadšenců v Brně pořádající jazzové večery. 31 Pozvání na schůzi a zápis ze sdružení Přátel Jazzu ze dne 25. 6. 1993 je v příloze č. 28. 21

3.1 Rozhovor s Janou Wojnarovou Pro lepší přehlednost mezi souvislostmi autorka uvádí rozhovor s Janou Wojnarovou, ředitelkou Jazztivalu v letech 1992 1995, ze kterého vychází text o druhém období festivalu. Rozhovor byl uskutečněn v sobotu dne 10. 5. Jaká byla Vaše funkce v SAI? Od roku 1989 jsem tam byla tajemnicí. SAI ale nebyla organizace, která by se primárně zaměřovala na pořádání kulturních produkcí, jejím úkolem bylo hájit zájmy autorů a interpretů. Pokud jsme organizovali nějaké akce, snažili jsme se podporovat nekomerční projekty, které by jinak nevznikly. Jak jste se dostala k organizování Jazztivalu? Po revoluci přišla vlna velkých rockových koncertů a koncertů skupin za totality zakázaných. Jazzmani v Brně neměli kde hrát a jazzoví fanoušci kam chodit poslouchat jazz. Poslední ročník Jazztivalu skončil v roce 1989 a od té doby byly jen pravidelné jazzové pondělky na Šelepce, kde ovšem hráli jen místní muzikanti. A ti stále vzpomínali na krásnou dobu, kdy v Brně existoval jazzový festival. Tehdy jsem si řekla, že by stálo za to pokusit se tuto tradici obnovit. A tak jsme zkusili udělat první ročník. To víte, byly tam obavy z návštěvnosti, tehdy se říkalo, že v Brně se na jazz nechodí. Přesto jsem se rozhodla pro několikadenní festival v relativně velkém prostoru - Divadle Bolka Polívky, na kterém měla vystoupit celá špička tehdejší české jazzové scény. A divadlo tenkrát bylo úplně vyprodané. Kromě normálních návštěvníků festivalu přišla spousta kamarádů z řad muzikantů, herců a dalších brněnských umělců a vznikla tam neopakovatelná atmosféra. Nikdo jsme nečekali, že to bude mít takový úspěch. Bohužel jsme informace o návštěvnosti, tržbě, dotacích a propagaci, a to by se Vám asi dnes hodilo, nezaznamenávali. Možná něco vyčtete z těch několika rozpočtů. Ztrátoví jsme ale naštěstí nikdy nebyli. 22

Měla jste na pořádání taky festivalový štáb, jak tomu bylo v předešlých ročnících? Ne, já jsem všechno zařizovala sama, s mnoha věcmi mi ale pomohl Honza Beránek. Všechno jsme dávali dělat externě propagaci, grafiku upoutávek a letáků, zvukaře... Oni vůbec ti jazzoví muzikanti byli zvyklí na skromné ozvučení malých prostor, my jsme na festival měli ale peníze i od Ministerstva kultury, takže jsme si mohli dovolit ledasco. Najednou u Divadla Bolka Polívky zaparkoval obrovský náklaďák se zvukařskou aparaturou, jak na nějakou stadionovou akci. Taky jsme platili občerstvení, víno, pořadatelskou službu, a na to už vůbec nebyl nikdo zvyklý, že by mu tahal nástroje z auta někdo jiný. To se jim moc líbilo. Muzikanty jsme ubytovávali v hotelu U Jakuba, do divadla to tedy měli ještě blíže než za roh A noční jamy byly v klubu hotelu U Jakuba, takže to už vůbec nemělo chybu. Měli jsme ale štěstí, že jsme měli známé v novinách, takže propagaci v tisku jsme měli zajištěnou. Psal o nás Brněnský večerník, MF Dnes, Rovnost, navíc jsme dávali tisknout a vylepovat plakáty a transparenty. A stejně o tom ty noviny psaly rády, protože nic podobného jazzového se v Brně nekonalo. Mělo nějaký důvod, že jste Jazztival pořádali v prosinci, a ne v lednu, jak tomu bylo dříve? Hlavní důvod byl ten, že jsme čekali na dotace z Ministerstva kultury. Vlastně jsme skoro vůbec žádné nekomerční akce nemohli dělat v první polovině roku, protože na to zkrátka ještě nebyly schválené peníze. Termín, který jsme zvolili, tj. první víkend v prosinci v takové už vánoční atmosféře se ale osvědčil, Brňané si na něj zvykli a někteří bez ohledu na propagaci nebo program v té době automaticky mířili do divadla na Jakubském náměstí. Pořádání Jazztivalu skončilo tak, že SAI tehdy přišel o svou kancelář v KIC Brno na Radnické ulici a na pořádání takhle velké akce jsme již neměli pracovní prostory a jako nevýdělečná organizace ani finanční zázemí. Ještě asi dva ročníky jsem organizovala sama z domova, protože mi bylo líto takhle rozjetý projekt ukončit, ale dlouhodobě to bylo neúnosné. V roce 1996 jsme ještě k tomu nemohli vůbec pronajmout divadlo a pořádali 23

jsme jen několik samostatných koncertů v různých sálech po Brně. Všechno to skončilo tím, že jsem se nakonec z Brna přestěhovala do Prahy. Takto v roce 1995 Jazztival skončil. Měla jste v záměru Jazztival rozšířit ještě o nějaký další žánr? Naším záměrem od začátku bylo zorganizovat několikadenní jazzový festival v Brně, jehož součástí budou tři hlavní celovečerní koncerty, které budou přehlídkou těch nejlepších souborů naší jazzové scény a dále několik menších koncertů v Jazz Clubu Ornis na Šelepce. Festival jsme rozšířili o výstavu fotografií na téma Jazz ve fotografii, která byla instalovaná v Literární kavárně v měsíci konání festivalu. Postupně jsme začali program doplňovat o vystoupení zahraničních sólistů. Dramaturgii jsem tvořila většinou já s Honzou Beránkem a všechny domácí kapely byly většinou složeny z našich známých a kamarádů, takže nebylo těžké se k nim dostat. Sem tam jsme na festival pozvali umělce z jiného žánru, například interpreta indické hudby. Měla jsem ještě spoustu dalších plánů - výstavu hudebních nástrojů, nástrojové semináře a interpretační dílny, promítání filmů s hudební tematikou aj., ale na jejich realizaci již nedošlo. Přesto to byla hezká tradice v předvánočním Brně, která nám přinesla spoustu hudebních zážitků a příjemných setkání. 24

3.2 Jazztival 1992 1995 Nová verze festivalu nesla podtituly První brněnský festival jazzových hudebníků počtvrté./ Druhý brněnský festival hudebníků popáté / Třetí brněnský festival jazzovýc hudebníků po šesté a největší událostí byl ročník 1995, kdy byl festival organizován s oficiální mezinárodní účastí hudebníků (John Abercrombie Trio z USA, jehož vystoupení zprostředkoval pražský organizátor jazzu a world music Ing.Petr Pylypov) a byl s podtitutlem Sedmý ročník mezinárodního jazzového festivalu v Brně. Festival byl rovněž organizován na začátku prosince, místo konání v lednu, jak tomu bylo dříve. 3.3 Základní informace Ve vedoucích pozicích festivalu tedy došlo ke zcela zásadním změnám, jak již bylo zmíněno dříve. Festival byl pořádán Moravskou komorou Svazu autorů a interpretů v čele s Janou Wojnarovou, zástupci Jazzclubu Ornis Josefem Nečasem a Ing. Miloslavem Zmrzlým a Janem Beránkem, v posledním ročníku již byla na organizaci sama Jana Wojnarová, s příležitostnou pomocí Jana Beránka. Na všechny ročníky měl již festival dotace z Ministerstva kultury a Českého hudebního fondu, později též z Magistrátu města Brna nebo Nadace OSA. 3.4 Organizace jazzových večerů Všechny koncerty se pořádaly v divadle Bolka Polívky, začínaly v 19 hodiny a trvaly cca do 23 hodin. Do programu byly zařazeny pravidelné jam sessions, které na koncerty navazovaly, ve vinárně hotelu U Jakuba po skončení každé produkce a po skončení celého festivalu (tentokrát se všechny festivaly uskutečňovaly v první polovině prosince od pátku do neděle). Vždy v pondělí pak bývaly velké jam sessions v Jazz klubu Šelepova No. 1. Festival byl zcela nově zaštítěn Ministerstvem kultury ČR a Českým hudebním fondem. Na festivalu spolupracovala i Česká jazzová společnost a sdružení Facultas Moraviensis Straecorum 32. Festival 32 Facultas Moraviensis Straecorum Zájmové sdružení brněnských a jihomoravských hudebníků a přátel hudby, které se brzy rozrostlo též o zahraniční členy. Vzniklo na podzim roku 1971 v Ivančicích jako setkání u příležitosti jubilea místní kapely. Zde se po roce pro velký úspěch a ve větším měřítku opakovalo. Další výroční setkání pořádaly další místa v regionu: Tišnov, Blansko a další. Uznávanou hlavou, takzvaným rechtórem, byl jednomyslně ustanoven Rudolf Zavadil mladší, při setkáních měl k dispozici suitu dalších 25

spolupracoval navíc i se známým výtvarníkem Janem Dungelem 33, grafickou stránku měl na starost Miloslav Zmrzlý jun. a techničtí spolupracovníci byli Petr Tejkal a Robert Jančík. Slovem prováděl po celou dobu konání festivalu Jan Beránek. 3.5 Rozpočet Rozpočty ročníků 92 a 94 jsou k nalezení v přílohách č. 2 a č. 3. Z rozpočtů je čitelné, že Jazztival 92 byl ziskový (zisk 13 386,-Kčs). Festival pracoval s rozpočtem 251 404,90,-Kčs a velkou měrou přispěla dotace Ministerstva kultury (činila 131 199,90,-Kčs) a Český hudební fond (100 000,-Kčs). Drobným sponzorem byla i soukromá firma UMS. Vstupné mělo několik cenových variant, prodávalo se v předprodeji v částkách po 120,-Kčs/ 50,-Kčs/ 35,- Kčs, na místě pak jen po 50,-Kčs a 35,-Kčs. Částka 120,-Kčs byla pravděpodobně za vstupenku na celý festival, ale to jsou jen domněnky autorky práce. Jana Wojnarová o těchto informacích nemá podložené doklady a sama není schopna je po tak dlouhé době pro účely práce tlumočit. Z neúplných dokladů o ročníku 93 lze vyčíst, že celkové náklady činily 307 685,60,-Kč. Dotace MK ČR činila 134 000,-Kč, ČHF přispěl částkou 90 000,- Kč. Autorka předpokládá, že rozdíl mezi celkovými náklady, dotací MK ČR, grantem ČHF a příjmů ze vstupného pokryla dotace Magistrátu města Brna a příspěvek Nadace Ochranného svazu autorského, kteří jsou uvedeni na programu jako spolupracující instituce. Jazztival 94 získal vyšší dotaci z Ministerstva kultury, oproti ročníku 92. Pracoval s rozpočtem 252 177,-kč. Tyto ročníky Jazztivalů pracovaly s rozpočty v rozmezí cca 250 000 300 000,- KČ a předpokladem autorky je, že se v těchto mezích pohybovaly i ročníky, z nichž už není dohledatelný rozpočet. akademických hodnostářů, všichni v talárech. Byl dodržován přesný program večera včetně fanfár a promočních oficialit, předávání titulů MUStr. a MUTr. (mužům a ženám, oslovovaných pak stréc a tetina ) s odznaky a tituly atd. Nebyla to jen recese, jak by se na první pohled zdálo. Hudební programy byly vždy pečlivě vybírány a byly vždy kvalitní. Byly to takové neoficiální hudební, tedy i jazzové festivaly. 33 Jan Dungel brněnský grafik, výtvarník a ilustrátor, je autorem např. interiéru baru U Kouřícího králíka. 26