POSTUP PŘI PORUŠENÍ ZÁSAD CITAČNÍ ETIKY

POSTUP PŘI PORUŠENÍ ZÁSAD CITAČNÍ ETIKY Milé studentky a studenti katedry sociální geografie a regionálního rozvoje, v poslední době se setkáváme s množícím se počtem případů plagiátorství při zpracovávání písemných prací a trest v podobě neudělení zápočtu či zkoušky z daného předmětu se zdá být nedostatečným varováním před tímto závažným porušením univerzitních norem. Rozhodli jsme se proto, že od letního semestru akademického roku 2009/2010 budeme postupovat při odhalení plagiátorství následujícím způsobem: Pokud vyučující zjistí, že došlo ze strany studenta při zpracovávání písemné práce k závažnému porušení zásad citační etiky, oznámí tuto skutečnost vedoucímu katedry, který v souladu s článkem 6 odst. 14 Studijního a zkušební řádu OU a 5 odst. 2 Disciplinárního řádu Přf OU předá podnět děkanovi Přírodovědecké fakulty na zahájení disciplinárního řízení s návrhem na vyloučení ze studia. Doporučujeme proto všem studentům, aby se důkladně seznámili s dokumentem Zásady citování a odkazování na literaturu, který je součástí tohoto oznámení. Dále si znovu přečtěte Studijní a zkušební řád Ostravské univerzity a Disciplinární řád Přírodovědecké fakulty. V Ostravě dne 28. 2. 2010 prof. Vladimír Baar, CSc. vedoucí katedry SGRR Přf OU 1

Zásady citování a odkazování na literaturu (vypracováno pro potřeby KSGRR Přf OU, Mgr. Tomáš Hoch, únor 2010) 1. Smysl citování a citační etika Citování použitých zdrojů by zcela jednoznačně mělo patřit mezi základní pravidla vědecké práce. Citační etika říká, že kdykoliv ve své práci použijeme myšlenku někoho jiného, musíme ji ve své práci zřetelně označit a uvést její zdroj, ze kterého jsme čerpali, jméno autora popřípadě i další doplňující informace. Použití cizích myšlenek a jejich správné ocitování je pro vysokoškolské práce velmi žádoucí. Pro citování existují v zásadě tři hlavní motivy. Tím nejdůležitějším je poskytnout dostatek údajů k tomu, aby byl kdokoliv schopen ověřit data, myšlenky a argumenty, které v práci uvádíme a nejsou naše vlastní. Odkazem na kvalitní zdroje informací autor navíc ukazuje svou znalost tématu a dává svou vlastní práci do souvislosti s pracemi jiných autorů. Druhým motivem je proto prokázání odborné způsobilosti. Pokud budeme chápat právo jako minimum morálky, potom je posledním motivem dodržení Autorského zákona. V širším úhlu pohledu však také dodržení etiky vědecké práce. Tak jako v případě průmyslových výrobků existuje zákonná ochrana pro know how firem, které uvedou na trh nový výrobek, tak podobná pravidla existují v ČR rovněž v oblasti duševního vlastnictví. Stanovuje je tzv. Autorský zákon (Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů). Tento zákon zajišťuje autorské právo k literárním, vědeckým a uměleckým dílům. Vztahuje se na díla, která jsou výsledkem tvůrčí činnosti autora. Vedle uměleckých děl se tedy jedná také o díla vědecká. Autorské právo je dle zákona nepřenosné, platí po dobu celého autorova života a ještě 70 let po jeho smrti. Lze s ním obchodovat jen na základě licenčních smluv, jež spravuje Úřad průmyslového vlastnictví. Pro vědecká díla ze zákona jasně vyplývá, že jejich kopírování je možné jen pro vlastní potřebu (ke studiu, vlastní četbě), nikoliv pro obchodní účely. Autorský zákon ovšem pamatuje také na možnost užití cizího intelektuálního vlastnictví ve vlastním díle. Povoluje citování jako formu bezúplatné zákonné licence a dílo je možné v tomto rozsahu užít bez zvláštního souhlasu autora díla, pokud nebude zasaženo do práva autorského. 1 Zákon definuje povinnost uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, dále pak název díla, místo a rok vydání. Paragraf 31 autorského zákona umožňuje citování v odůvodněné míře (s tím, že odůvodněná míra, tedy rozsah, není v zákoně uvedena), a to zpravidla na podporu nebo kritiku vysloveného názoru za účelem realizace autorova záměru. Nedodržením povinnosti citování se autor ale vystavuje možnému postihu, jeho autorství může být zpochybněno před soudem a autorovi takového díla, kterému bude dokázáno, že použil myšlenky bez souhlasu majitele práv, nebo neuvedl patřičné odkazy a citace v textu, může být vyměřen trest v rozmezí od veřejné omluvy až k peněžitému odškodnění poškozeného autora. 2 1 Zákon č. 121/2000 Sb.Díl 3, 31 2 Zákon č. 121, 2000, Díl 5, 40 2

Pokud pro vlastní text využíváme cizích myšlenek a necitujeme jejich původ, stáváme se tvůrci plagiátu. Norma ČSN ISO 5127-2003 definuje plagiát jako představení duševního díla jiného autora půjčeného nebo napodobeného v celku nebo z části, jako svého vlastního". Vytvořením plagiátu porušuje jeho autor nejen základní pravidla vědecké etiky, ale také Autorský zákon. Vysoké školy trestají plagiátorství svými vlastními předpisy, v nichž může v krajním případě za plagiátorství hrozit až vyloučení ze studia. Ostravská univerzita upravuje porušení zásad citační etiky ve Studijním a zkušebním řádu a v Disciplinárních řádech jednotlivých fakult. 2. Obecné zásady citování a citační styly K účelu citování slouží používání uvozovek dole před začátkem citace a uvozovek nahoře při jejím skončení. Pro snazší odlišení textu se při přímé citaci často používá také kurzíva. Pro správné citování je důležité dodržet několik obecných zásad. Zde jsou ty nejdůležitější: Uvádět bibliografické citace všech pramenů, ze kterých jsme při zpracování práce čerpali. Neuvádět zdroje, které jsme nepoužili. Zjistit maximum dostupných údajů o zdroji tak, aby bylo možné původní zdroj informace co nejsnadněji dohledat. Informace přebírat vždy z primárního dokumentu (tj. dokumentu, který jsme měli v ruce). Zachovávat jednotný styl citací v celé práci. Nejobvyklejšími prohřešky proti citační etice jsou následující: Autor neocituje zdroje, ze kterých čerpal. Ať už se snaží zakrýt plagiátorství nebo na citace jen zapomněl. Autor cituje díla, která ve své práci nepoužil. Tímto způsobem se snaží vytvořit dojem, že bylo použito více informačních zdrojů. Citace jsou nepřesné nebo neúplné. Tím se stává dílo, ze kterého bylo čerpáno obtížně dohledatelným 3

3. Citační styly V zásadě se u nás v současné době využívají tři základní styly citování. Prvním je tzv. Harvardský styl. V místě, kde citujete uvedete v tomto případě do závorek příjmení autora od něhož čerpáte, rok vydání tohoto zdroje a číslo strany, kde jste na tento citát narazili. Např. tedy [Baar 2001, s. 11]. Takto se cituje přímo do textu a dále můžete pokračovat v rozvíjení vlastní myšlenky. Obvyklým způsobem je rovněž citování pomocí průběžných poznámek. V takovém případě za každým citovaným místem ve Vašem textu zapíšete číslici v horním indexu a v poznámce pod čarou uvedete jméno autora, název díla a stranu, kde se citovaná informace nachází. Např. tedy: Je rozumné nutit žít znepřátelené národy v jednom státním útvaru nebo by bylo lepší, povolit jim rozchod?" 3 Dalším možným stylem, byť v ČR málo využívaným, je citování pomocí číselných odkazů. V tomto případě musíme mít na konci práce číselně označen bibliografický seznam použité literatury. V místě citování díla uvedeme do kulaté či hranaté závorky číslo daného bibliografického záznamu z našeho seznamu. V případě, že to samé dílo citujeme vícekrát v našem textu, stále používáme to stejné číslo jako u citace první. Např. tedy (16, s.154) nebo [16, s. 11]. V seznamu literatury bychom si tak vzadu mohli dohledat, jaká publikace se nachází pod číslem 16. 15. RUMPEL, P., SLACH, O., KOUTSKÝ, J. Měkké faktory regionálního rozvoje. Ostrava: Ostravská univerzita, 2008. 16. BAAR, V. Národy na prahu 21.století: emancipace nebo nacionalismus? Ostrava: Ostravská univerzita, 2001. 17. MÁCHA, P. Indiáni a volební demokracie: Politické proměny indiánských obcí Mexika. Ostrava: Ostravská univerzita, 2004. 4. Citace monografií, článků v časopise a elektronických zdrojů Existuje mnoho způsobů jak citovat ve vědeckém textu použité zdroje informací. V ČR se nejvíce využívá technických norem ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Tyto normy vycházejí z mezinárodních norem ISO vypracovaných Mezinárodní organizací pro normy (International Standards Organization). Norma 690 platí na mezinárodní úrovni od roku 1987, v České republice pak od roku 1996. Specifikuje, co je nutné uvádět v bibliografických citacích a určuje pořadí zápisu u jednotlivých druhů dokumentů. Norma ČSN ISO 690-2 je českou verzí mezinárodní normy ISO 690-2, která platí od roku 1997, v České republice platí od roku 2000. Tato norma doplňuje prvně jmenovanou o způsob citování elektronických zdrojů. Obě normy stanovují pravidla citování nejen v seznamu použité literatury, ale rovněž pravidla pro odkazování v textu. 3 Baar, V. Národy na prahu 21.století: emancipace nebo nacionalismus? s.11 4

Nyní se podíváme na praktické případy citování různých druhů dokumentů podle ISO 690 a ISO 690-2. Pro každý z následujících příkladů si ukážeme vzor, co by citace měla obsahovat a následně vzor zasadíme do jednoho konkrétního příkladu. Tištěná monografie s jedním autorem (kniha) VZOR: PŘÍJMENÍ, Jméno autora (nebo jen iniciála). Název knihy : podnázev. Místo vydání : Název nakladatelství, rok vydání. Počet stran. ISBN. BAAR, V. Vnější vztahy Evropské unie: Geoekonomické a geopolitické aspekty jejich makroregionální diferenciace. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. 199 s. ISBN 80-7368- 142-0. Tištěná monografie s více autory Pokud jsou autoři knihy dva nebo tři, jsou jejich jména uvedena za sebou na začátku odkazu. Poté je již struktura citace stejná jako v případě knihy jednoho autora. Nad počet tří autorů uvádíme již jen prvního autora, další spoluautory vynecháme a dopíšeme zkratku et al.(et aliia kolektiv). DROBÍK, T., ŠUMBEROVÁ, M. Chapters of Modern Human Geographical Thought. Newcastle upon Tyne: Cambridge Scholars Publishing, 2009. 189 s. ISBN 1-4438-0107-0. ADAMCOVÁ, N., et al. Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2006. 84 s. ISBN 80-86506-53-3. Oddíl a kapitola v knize (nesamostatné části monografií) BORUTA, T. Management destinace cestovního ruchu. In RUMPEL et al. Marketingový management obcí, regionů a měst. Ostrava: Ostravská univerzita, 2007. s. 67-71. ISBN 978-80-7368-294-1. Článek ve sborníku VZOR: Autor příspěvku. Název : podnázev příspěvku. In (primární odpovědnost ke zdrojovému dokumentu-např.termín a místo konání konference). Místo vydání : Nakladatel, Rok vydání, Lokace ve zdrojovém dokumentu. Standardní číslo. SLACH, O. Kreativní odvětví a jejich prostorová organizace. Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie konanej 16. - 17. októbra 2008 na Vysokej škole v Sládkovičove. Sládkovičovo: Vysoká škola v Sládkovičove, 2008. s. 85-93. ISBN 978-80- 89267-14-9 Článek v tištěném časopise VZOR: Autor. Název článku: podnázev článku. Název: podnázev seriálu. Rok vydání, svazek/ročník, číslo, rozsah stran. Standardní číslo (ISSN). 5

Alternativou k českým pojmům ročník a číslo jsou anglické volume a number. Do citace se zaznamenávají ve zkratce Vol. a No. KOPEČEK, V. Občanská společnost a řešení karabašského konfliktu. Mezinárodní politika. 2007, roč. 31, č. 12, s. 16-18. ISSN 0543-7962. LYNCH, D. Separatist states and post-soviet conflicts. International Affairs. 2002, Vol.78, No.4, s. 831-848. ISSN 0020-5850. Elektronické dokumenty Elektronické dokumenty můžeme citovat buď díky tomu, že jsou dostupné na internetu nebo proto, že je máme na CD nosičích. Při citaci uvádíme citovaný zdroj v hranatých závorkách za názvem citovaného dokumentu: [online], [CD-ROM]. Je-li dokument dostupný online, měli bychom také přidat, kdy jsme informaci citovali. To bývá z důvodu proměnlivosti webových stránek, jejichž obsah se může dosti měnit.. Datum citování se uvádí v hranatých závorkách se zkratkou "cit.", - např.: [cit. 2009-06-17]. U dokumentů dostupných na internetu je povinným údajem webová adresa v kompletním znění. V praxi se za slovní spojení "Dostupný z:", nebo "Available from" vepíše kompletní URL mezi symboly < >. Elektronické monografie VZOR: Autor (je-li uveden). Název : podnázev [Druh nosiče]. Místo vydání : Vydavatel, Datum vydání, [Datum citování u online dokumentů]. Dostupnost a přístup. Standardní číslo. HONZÁK, F., PEČENKA, M. Státy a jejich představitelé [CD-ROM]. Praha: Libri, 1996. COPPIETERS, B. The Georgian-Abkhaz Conflict. Online [cit. 2009-06-20]. Dostupná z:<http://www.ecmi.de/jemie/download/1-2004chapter5.pdf>. Článek v elektronickém časopise VZOR: PŘÍJMENÍ, Jméno autora. Název článku. Název seriálu [druh média]. Datum vydání, ročník, číslo, datum poslední revize [citováno dne]. Přístup ke zdroji: <URL adresa>. RAM, U., Four Perspectives on Civil Society and Post-Zionism in Israel. In Palestine-Israel Journal of Politics, Economics and Culture, Vol.12 No.1, 2005. Available from:<http://www.pij.org/details.php?id=328>. 5. Jak se vyhnout plagiátorství Nyní si na konkrétním příkladu, jež je převzatý z Portálu pro podporu informační gramotnosti 4 ukážeme, jak se vyhnout plagiátorství. Představte si, že při psaní vaší bakalářské či diplomové práce narazíte na následující text: Jedním z mnoha trendů, které se v poslední době v Evropě projevují a jejichž cílem je posílit roli a funkci vzdělávání ve společnosti, je i aktivní znalost cizích jazyků. Tento úkol, který vychází z požadavku multikulturální výchovy a týká se schopnosti každého občana Evropské 4 Tento příklad je dostupný z: <http://www.infogram.cz/findinsection.do?sectionid=1115&categoryid=1161>. 6

unie komunikovat v oficiálním jazyku členské země a v dalších nejméně dvou jazycích EU, je považován v rámci evropské integrace za velmi důležitý." 5 Rádi byste tento text využili ke své práci. Máte několik možností, jak to udělat. Například dokument vůbec necitovat, do textu vaší práce jej jednoduše překopírovat či přepsat a neuvést autora originálního dokumentu. Pokud byste však takto postupovali, dopouštíte se plagiátorství a můžete za něj být potrestáni. O plagiát se jedná i v případě, že některé věty vypustíte nebo zaměníte pár slov za jejich synonyma. Plagiátorství se můžete vyhnout, pokud doslova přepíšete zmíněný text, ale odkážete na jeho zdroj. V tomto případě tedy: Jedním z mnoha trendů, které se v poslední době v Evropě projevují a jejichž cílem je posílit roli a funkci vzdělávání ve společnosti, je i aktivní znalost cizích jazyků. Tento úkol, který vychází z požadavku multikulturální výchovy a týká se schopnosti každého občana Evropské unie komunikovat v oficiálním jazyku členské země a v dalších nejméně dvou jazycích EU, je považován v rámci evropské integrace za velmi důležitý." 6 Další možností je parafráze původního textu. Při ní využijete myšlenky jiného autora, ale formulujete je vlastními slovy. I v tomto případě je nutné přesně uvést, odkud jste informace čerpali. Zde by tedy parafráze mohla vypadat následujícím způsobem: Každý člověk žijící v Evropské unii by měl být schopen komunikovat alespoň ve třech jazycích používaných v tomto společenství (jazyk jeho vlastní země a minimálně dva jazyky dalších členských zemí). Znalost cizích jazyků je považována za velice důležitou také z hlediska multikulturní výchovy. (Smejkalová, s. 167) Poslední možností je využití parafráze s vloženými doslovnými citacemi. Při ní budete využívat myšlenek jiného autora, ale ty budou formulovány vašimi vlastními slovy. V textu můžete používat i části originálních vět. Tyto části však vždy uvádějte v uvozovkách. I v tomto případě je nutné uvést, odkud jste informace čerpali. Parafráze s doslovnými citacemi by zde vypadala například takto: Každý člověk žijící v Evropské unii by měl být schopen komunikovat v oficiálním jazyku členské země a v dalších nejméně dvou jazycích EU". Znalost cizích jazyků je povážována za velice důležitou také z hlediska multikulturální výchovy. (Smejkalová, s. 167) 6. Rozšiřující a doplňující zdroje o citační etice: BOLDIŠ, P. Bibliografické citace dokumentů podle ISO 690 a ISO 690-2 [online]. Dostupné z < http://www.boldis.cz/citace/citace.html>. BRATKOVÁ, E. Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2 : metodický materiál pro autory vysokoškolských kvalifikačních prací [online]. Dostupný z: <http://www.evskp.cz/sd/4c.pdf>. 5 Smejkalová, s.167 6 Smejkalová, s.167 7

KAPOUNOVÁ, J. Formální úprava diplomové práce. Ostrava, 2003. [online]. Dostupné z: < http://www.osu.cz/fpd/kik/dokumenty/itvv/form_upravy.pdf>. Zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 8