SKAUTING V BLUDOVĚ S B J

S T U D I O A R X

SKAUTING V BLUDOVĚ S B J S T U D I O A R X

NA ÚVOD Připsáno památce bratra Bručouna, velkého a opravdového skauta, a všech věrných bludovských skautek a skautů, kteří již sedí u věčného táborového ohně... rád vzpomínám na dobu, kdy jsme se s ostatními bludovskými junáky scházeli v klubovně na zámku, v lesích nad koupalištěm či jsme prožívali na skautském táboře ve Švagrově podobná dobrodružství jako vy dnes. Moji generaci zastihl skauting v nejcitlivějším věku. Jenže sotva jsme začali pořádně chodit do oddílu, přišli Rusové. Komunisti nám potom skaut vzali, což jsme docela těžce nesli... Svoboda, jejíž dvacáté výročí mimo jiné tento almanach oslavuje, znamenala, bohudík, také návrat skautingu do našich zemí. Vím, co vše pro vás skauting znamená, a raduji se z toho, že jeho myšlenky jsou stále aktuální a oslovují mladé lidi. Jako starosta obce bych chtěl bludovskému Junáku popřát, aby vyšel čestně z boje s počítačovými hrami, hodinami vysezenými u televizních seriálů a vším současným balastem a naplnil mladé životy svými ideály. Přátelstvím, čestností a láskou k přírodě Ing. Pavel Ston starosta obce Bludov Děkujeme obci Bludov za trvalou přízeň a podporu, díky níž mohla být vydána i tato kniha Stanislav Balík, 2010 ISBN 978-80-86665-07-8 Zapisování účastníků tábora do legendárního táborového lejstra, Cotkytle 2001 5

SKAUTING Historie světového skautingu Přikládání obřadních polínek za ty, kteří už sedí u věčného táborového ohně Málokteré hnutí či myšlenka pozitivně ovlivnily ve 20. století životy mladých lidí tak jako skauting. Nemyslíme přitom pouze činnost větších či menších skautských organizací. Mnoho prvků skautské výchovné metody, v době počátku 20. století naprosto unikátních a převratných, se postupem času staly samozřejmou součástí pedagogického instrumentaria, uplatňovaného jak ve škole, tak téměř ve všech volnočasových organizacích mládeže: pobyt a činnost v přírodě, její poznávání a ochrana, využívání symboliky, týmová práce v malých skupinách, učení se prostřednictvím praktických činností a her apod. Skauting však neovlivnil pouze životy mládeže. Svými náročnými morálními požadavky zformoval jejich životy takovým způsobem, že výrazně zasáhl i do životů dospělých. A bylo smutnou shodou náhod, že první početnější generace českých skautek a skautů dospěla krátce před tím, než si české země podrobilo nacistické Německo. Konfrontace morálního skautského základu s totalitním režimem, jenž měl mj. za cíl zničit český národ, totiž často končila újmami na zdraví i na životě. Nejinak tomu bylo po roce 1948, kdy se ze skautské výchovy stalo spolehlivé rozpoznávací znamení třídního nepřítele. Ačkoli skauting deklaruje, že navazuje na celou řadu pokusů o nalezení nejvhodnějšího výchovného stylu mládeže, a to už od dob antiky, jeho historie se začíná psát až se začátkem 20. století. Pečení chlebových placek v polní peci, Ramzová 2009 Setonovo jméno znají dnešní skauti např. ze Setonova hrnce, tradičního způsobu přípravy masa v zemi Nejprve v roce 1902 činí americký spisovatel a dobrodruh Ernest 6 7

Thompson Seton (1860 1946) pokusy s četami mladých lidí Woodcraft Indians. Seton pro ně vypracoval ucelený výchovný systém vhodný jak pro děti a adolescenty, tak pro dospělé obou pohlaví. Jeho základem byla péče o harmonický rozvoj těla, mozku, ducha a služby. Jak později napsal Rudolf Plajner, Seton své zálesáctví definoval jako světový názor, jako způsob nazírání na věci, jenž vede k všestrannému vývoji a povznáší život oceněním věcí kolem nás. Zálesáctví mu nebylo organizací, ale hnutím, ovlivňujícím stávající organizace, i badenpowellovský skauting. V pozoruhodné časové shodě s tím pokládá základy skautingu anglický padesátiletý generál-poručík Robert Stephenson Dodnes se dbá na tradiční zálesácké dovednosti, které se prověřují např. při Drsném Kanadském Dřevorubeckém Závodě, Ramzová 2009 Mezi jedinečné symboly skautingu patří skautský kroj nebo obřadní oheň, Cotkytle 2001 Smyth Baden-Powell (1857 1941). Tento syn anglikánského pastora strávil velkou část svého vojenského života v britských koloniích v Indii a Africe. Jako dobrý zvěd cvičil ve své službě i jiné. Pověstnou se stala bitva u Mafekingu, součást búrských válek z přelomu 19. a 20. století. Právě tam byl pro nedostatek mužů schopných obrany zorganizován z hochů oddíl, který převzal řadu úkolů především doručování rozkazů a zpráv, vyzvídání apod. Po krátkém výcviku dokázali chlapci dospělé muže plně zastat. Zde si Baden- -Powell uvědomil sílu, jakou může mít usměrňovaná výchova. Byl autorem několika příruček pro zvědy, známou se stala především Aids to Scouting, vydaná v roce 1899. Tu později přepracoval, doplnil dalšími nápady a vydal v lednu 1908 pod názvem Scouting for Boys. Mládež z ní byla nadšená, protože jim dávala návod k zajímavým činnostem: jak zapalovat ohně, vařit ve volné přírodě, hrát si na detektiva rozpoznáváním významu stop a značek, účastnit se skautských her, které slučují obratnost indiána se silou bojovníka. Nezůstalo u slov výchovné metody, které v knize popsal, R. Baden-Powell vyzkoušel v praxi, když na ostrově Brownsea vedl od 15. července do 9. srpna 1907 tábor. Toho se účastnilo 20 hochů. V lednu 1908 pak byla v Anglii oficiálně založena skautská organizace, která se během několika málo měsíců a let rozšířila (spolu s přeloženou příručkou Scouting for Boys) do řady dalších zemí, mj. do Německa, Belgie, Holandska, Ruska, Itálie, Haliče, Francie, Srbska, Švédska, Argentiny, Chile, Číny, Siamu a samozřejmě do Spojených států amerických. V roce 1910 byla založena organizace anglických skautek Girl Guides Association, jejich vedení přijala Agnes Baden-Powell, sestra zakladatele. Později se hlavní postavou dívčího skautingu (první světovou náčelní) stala zakladatelova manželka Olave Baden-Powell. V červenci 1920 se uskutečnilo první světové skautské jamboree (mezinárodní sjezd) v Londýně. Od té doby se koná (s výjimkou druhé světové války) ve čtyřletých intervalech na nejrůznějších místech. Dosud poslední se konalo v roce stoletého výročí založení světového skautingu v roce 2007 v Anglii. Zakladatel Baden-Powell se stal ve své vlasti (a po celém světě) respektovanou osobností. Byl nositelem nejvyššího čs. vyznamenání Bílého lva. V roce 1929 byl povýšen do šlechtického stavu Lord Baden-Powell of Gilwell. Zemřel 8. ledna 1941 na své farmě v Keni v Nyeri ve věku 84 let. Nastupující totalitní režimy začaly likvidovat národní skautské organizace. Tak byl již v roce 1927 zlikvidován skauting v Itálii a nahrazen jednotnou fašistickou organizací mládeže Balilla, v roce 1935 rozpuštěni němečtí skauti pfadfindeři a vytvořena státní Dodnes si bludovští skauti připomínají památku skautů činných v protinacistickém odboji výpravou k mohyle na Ivančeně Hanes u voskových figurín Roberta a Olave Baden-Powell, Anglie 2007 organizace mládeže Hitlerjugend ; po nacistickém anšlusu Rakouska v roce 1938 byli za- 8 9

kázání i skauti rakouští. Podobně na tom byly skautské organizace v dalších zemích okupovaných nacisty. Za druhé světové války prokázali skauti svou věrnost slibu, v němž se zavazovali milovat svou vlast a sloužit jí věrně v každé době. Za činnost v protinacistickém odboji byli zatýkáni, internováni v koncentračních táborech, mučeni a popravováni. Řada uprchla do Velké Británie, jako poslední evropské svobodné země, kde vstoupili do její armády a zapojili se do vojenských akcí. Konec války přinesl svobodu skautingu a jeho rychlý rozvoj první z obnovených skautských organizací byla v Itálii. S postupně přibývajícím počtem nově samostatných států (především z bývalých kolonií) se skauting rychle šířil. Zároveň ale přišla druhá vlna zániku s tím, jak se k moci dostávali komunisté. Tak byl již v roce 1946 skauting zakázán v Polsku, 1948 v Maďarsku, 1950 v Československu a v Číně, 1961 na Kubě. Ke krátkému období obnovy v roce 1968 nedošlo jen v Československu, ale v souvislosti s uvolněním v celém východním bloku i v Polsku či Jugoslávii. Brzy však vlivem událostí zanikly. Rok 1969 se pro lidstvo nesl ve znamení dobytí Měsíce. Pro skauty byla tato událost významná tím, že první člověk na Měsíci, astronaut Neil Armstrong, který byl aktivním členem skautské organizace (byl to tzv. orlí skaut), poslal z paluby Apolla 11 pozdrav všem skautům a skautkám. Konec osmdesátých let se nese ve znamení obnovy skautingu v zemích, kde se hroutily komunistické režimy. Tak došlo k obnově v roce 1988 v Polsku a Jugoslávii, v roce 1989 v Maďarsku a Československu. V současné době podle údajů světové skautské organizace WOSM je na celém světě pouze šest zemí, v nichž neexistuje skauting (v pěti z nich je přímo zakázán): Andorra, Barma, Čína, Korejská lidově demokratická republika, Kuba, Laos. Celosvětově je skauting strukturován do tří největších mezinárodních organizací (a do řady menších). Junák, tedy česká skautská organizace, je souběžně členem všech tří největších: WOSM (World Organization of Scout Movement) chlapecká organizace, WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts) dívčí organizace, a ISGF (International Scout and Guide Fellowship) organizace dospělých. V současné době má skautské hnutí hodně přes padesát milionů členů a nikdo nedokáže spočítat, koho všechno svými myšlenkami života ve službách Bohu, bližním i sobě ovlivnilo. Historie českého skautingu České země patřily mezi první oblasti, kde se skauting začal šířit. Pedagogové o Baden-Powellově příručce věděli, a tak pro úspěšné uchycení skautské myšlenky v českém prostředí stačil malý impuls. Přinesl jej profesor žižkovské reálky Antonín Benjamin Svojsík (1876 1938) (Benjamin bylo jméno umělecké, Příběh o stoupání na horu tvořil symbolický rámec programu smečky Černých vlků; Kartáč a Pavel stoupají na vrchol Baníkov během roverské expedice do Roháčů Rozvoj fyzické zdatnosti je dodnes pevně zakořeněnou součástí skautské metodiky; Klid na táborové olympiádě, Dlouhomilov 1999 které si dal jakožto nejmladší člen Českého pěveckého kvarteta). Ten reagoval na výzvu tehdejšího inspektora tělocviku v Čechách Josefa Klenky, aby se tělocvikáři pokusili uvést skauting do výuky v souvislosti s reformou tělocviku. Narozdíl od ostatních se Svojsík vydal do země původu skautingu osobně, aby se seznámil s tímto experimentem na místě. V létě 1911 proto podnikl studijní cestu po Anglii a severských evropských státech. Touto cestou, z níž se vrátil nadšen, se začaly psát dějiny českého skautingu. A. B. Svojsík s dalšími spolupracovníky vypracoval koncept národní varianty skautingu, jemuž bylo vybráno jméno junáctví. Zkombinoval vybrané prvky anglického skautingu a amerického Setonova woodcraftu. K tomu přidal vybrané specificky české, příp. slovanské prvky vzory. Když významná postava českého skautingu, dlouholetý náčelník Rudolf Plajner, hodnotil vliv obou konceptů, potvrdil, že na rozvoj našeho junáctví zejména v poválečném období měl větší vliv Seton. Jím zdůrazněná výchova přírodou a v přírodě, jeho zidealizovaný Indián typu Vinnetoua, jeho cesta stoupání na horu byly české povaze mnohem bližší než Baden- -Powellova výchova k dobrému občanství. Skutečně, prvorepublikový a poválečný skauting např. nepříliš významně reflektoval první princip Baden-Powellova skautingu povinnost vůči Bohu a měl mnohem blíže k Setonově implicitnímu panteismu. Skauting podle programového prohlášení Svazu z roku 1926 uznává, že náboženství je pro 10 11

Bludovští vůdcové vždy usilovali o vyvážení duchovního rozměru skautingu, aby děti z křesťanských rodin měly prostor dostát svým náboženským povinnostem (Mírov 1996)... většinu lidí mravní silou a hlásí se k zásadě E. Thompson Setonově, který dí: Měj v úctě každé uctívání Velkého Ducha. Výrazem toho byla např. prvorepubliková organizační samostatnost těch skautů, kteří s odsunutím povinnosti vůči Bohu do hájemství tzv. povinností vlastních nesouhlasili. Nicméně jak později potvrdil R. Plajner, odborné veřejnosti bylo již od počátků českého junáctví zřejmé, že nejde o pouhé táboření či neužitečný pobyt v lese, ale že jde především o složku mravní, která byla opravdu specifikou junáctví a získávala v něm postupně dominantní postavení. Na otázku Kdo je skaut? bývala dávána odpověď: Kdo žije pod junáckým zákonem, čímž se vyjadřovala skutečnost, že to, co nás v junáctví spojuje a tvoří z něho bratrstvo, není jeho technická, nýbrž etická složka... Socializace dítěte byla tedy pokládána za hlavní vklad junáctví jak do pokladnice českého národa, tak celé lidské společnosti. Mottem Svojsíkova díla z roku 1912 základní bible československého skautingu Základů junáctví byla věta: Zdravá, ušlechtilá a snaživá mládež je nejdůležitější problém českého národa. První podoba junáckého zákona (dnes mírně upravená) měla tuto podobu: 1. Skautovo slovo jest svaté. 2. Skaut je v pravém smyslu loajální. 3. Skaut zná povinnost svou, býti užitečným a pomáhati bližnímu. 4. Skaut je přítelem každého člověka dobré vůle a bratrem každého skauta. 5. Skaut je ochotný a úslužný. 6. Skaut je přítel zvířat. 7. Skaut je poslušný. 8. Skaut je vlídný a usměvavý. 9. Skaut je hospodárný a šetrný. 10. Skaut je čistý v myšlení, ve slovech, ve skutcích. Skauting byl převratný celou řadou svých metod jejich invenci je nutné vnímat v kontextu počátku 20. století. Vždyť i v Základech junáctví musely lékařské autority potvrzovat, že spaní v lese není zdraví škodlivé (ba naopak) a že lesní noční vzduch není otrávený.... ale program byl přitom duchovně bohatý pro všechny (sledování východu Slunce, Obří skály 2009) Skauting měl být původně výchovnou metodou v Sokole, jehož aktivním činovníkem Svojsík byl. Sokol však skauting odmítl jako cizáckou myšlenku. První organizační záštitu proto rodící se skautské hnutí nalezlo v roce 1912 v Junáckém odboru Svazu českých spolků a přátel tělesné výchovy mládeže. První samostatný skautský spolek pak byl Roznášení Betlémského světla, jako výrazu ustaven 15. června 1914. Nesl název soucitu se starými a nemocnými, patří už dvě desetiletí k bludovským skautským tradicím Junák český skaut a existoval do roku 1919. První světová válka počínající rozmach skautingu přibrzdila mnoho skautských vůdců narukovalo. Během ní také došlo ke vzniku dalších skautských organizací (i politicky profilovaných), byť vůdčí složkou zůstal Junák. K pokusu o sjednocení došlo na jaře 1919, kdy 7. června 1919 proběhl ustavující sněm Svazu junáků skautů Republiky československé. Starostou Svazu se stal Josef Rössler-Ořovský, místostarostou Jiří Guth-Jarkovský, náčelníkem A. B. Svojsík. Funkce starosty byla spíše čestná, i proto nepřekvapí reprezentativní sbírka jmen, která se v ní až do roku 1970 (od roku 1939 šlo o starostu Junáka) vystřídala: Josef Rössler-Ořovský (1919 1920), Josef Svatopluk Machar (1920 1922), Vavro Šrobár (1922 1928), Milan Hodža (1928 1930), Edvard Beneš (1930 1935), Josef Charvát (1935 1939) první odchovanec skautingu v této pozici, Velen Fanderlik (1946 1948), Antonín Sum (1968 1970), Dagmar Burešová (1990 1992), Jiří Navrátil (1992 1998, 2000 2002), Iva Macková (1998 2000), František Šmajcl (2002 2007), Josef Výprachtický (od 2007). Po celé období první republiky byl Svaz hlavní silou československého skautingu, který k sobě postupem let, zvláště v období těsně před rokem 1938, formou kolektivního členství přitahoval různé do té doby samostatné skautské organizace. V. Fanderlik je i autorem knihy Listy Jurovi. 2. oddíl z ní převzal např. tradici Tří nesmrtelných, která přispívá ke kontinuitě vedení 12 13

Těch v letech 1918 1938 působilo v Československu více než šedesát za zmínku jistě stojí Československá obec junáků volnosti, Skautské sbory DTJ, Spartakovi skauti práce, Obec československých Baden-Powellových skautů, Ústředí katolických skautů, Svaz Švehlových junáků, Děti svobody, Skauti besídkoví, skauti-ministranti Legio Angelica, židovské organizace Hašomer Hacair a Hašomer Kadimah apod. Nicméně hlavním reprezentantem, Práce vždy byla a je součástí i dívčích táborů Perlička a Máňa při stavbě tábora k jehož nástupnictví se hlásí i dnešní největší skautská organizace Junák svaz skautů a skautek ČR, byl Svaz. Ten v roce 1934 rozšířil své jméno na Svaz junáků skautů a skautek Republiky československé. Náčelník A. B. Svojsík k této změně poznamenal: Dívka v lese, se sekyrou v ruce, porážející stromy, stavící své chaty, radící se za večera u táborového ohně a konající noční hlídky byla hotovou revolucí i v moderním názoru na ženu... Změny způsobené ostudnou Mnichovskou konferencí v roce 1938 se dotkly i skautského hnutí, které bylo tlakem státních orgánů přinuceno k organizačnímu sjednocení. Dne 22. ledna 1939 tak probíhá ustavující valný sněm jednotné organizace Junák. V pozoruhodné časové shodě s Mnichovskou konferencí dochází k úmrtí zakladatele a největší osobnosti skautingu A. B. Svojsíka, který zemřel 17. září 1938 po návštěvě Sovětského svazu, kde mj. přednášel o skautské výchovné metodě. Pár týdnů po něm 11. prosince umírá jeho nástupce a nejbližší spolupracovník při budování skautingu od jeho počátků Jan Novák. Do čela sjednoceného Junáka se jako tzv. velitel postavil pplk. gen. štábu Václav Vlček (někdejší člen náčelnictva Svazu), náčelníkem byl zvolen Bohuslav Řehák. V. Vlček však již v březnu 1939 na svou funkci z politických důvodů rezignoval, ministerstvo vnitra poté jmenovalo velitelem Bohuslava Řeháka, náčelníkem Rudolfa Plajnera a náčelní Vlastu Koseovou. Po Řehákově zatčení v září 1939 se hlavním reprezentantem organizace stal R. Plajner. Postupem let se stal nejvýraznějším symbolem československého skautingu, a tím zůstal až do své smrti v roce 1987. Nicméně poprvé se širší skautská veřejnost o tehdy osmnáctiletém R. Plajnerovi dozvěděla už v roce 1920, kdy mu jako vůbec prvnímu skautovi v českých dějinách byl udělen odznak Za čin junácký, a to za záchranu tří dětí z rozvodněné Svratky v Brně. Dne 28. října 1940 vydal K. H. Frank výnos o likvidaci Junáka. Mnoho skautských oddílů přežilo období okupace pod hlavičkou Klubu českých turistů. Za druhé světové války se zapojilo velké množství skautů do odbojové činnosti při výzkumu skautských obětí druhé světové války, který proběhl v roce 1985, bylo zjištěno a ověřeno 565 obětí z řad Junáka v českých zemích. Z tohoto počtu bylo 140 skautů popraveno, 257 umučeno v koncentračních táborech a věznicích, 14 bylo padlých partyzánů, 43 padlých příslušníků československé zahraniční armády a armád spojenců protihitlerovské koalice a 111 padlých při Pražském povstání, SNP a při povstání a osvobozovacích bojích na celém území ČSR. Mnoho skautů dobrovolně odešlo do zahraničních legií a plnili svůj skautský slib milovat vlast svou a sloužit jí věrně v každé době nasazením a mnohdy i položením života v bitvách v Evropě i severní Africe. K obnově Junáka dochází okamžitě s osvobozením republiky. Celé období 1945 1948/50 se ovšem nese i ve znamení vnitřních sporů o další (politickou) orientaci Junáka. Zatímco nelze říci, že by mezi jeho (významnějšími) členy byli přívrženci nacistické ideologie, o ideologii komunistické to neplatí. Komunistická strana nevynechala Junák ze svých snah o ovládnutí společnosti a poměrně důsledně se jej snažila infiltrovat. Významnými rudými skauty byli např. Gustav Riedel, Ferdinand Stopka, Jaromír Preininger, Antonín Žák, Josef Cyvín, Jiří Haškovec ad. Náčelník slovenských skautů Ivan Janček byl dokonce přezdíván Rudý maršál. Nicméně proti nim stálo množství řadových členů a činovníků, kteří svůj zásadový odpor potvrdili v padesátých letech vězněním či obětí života. Snad nejvýznamnějším střetem byla příprava tzv. Junáckého manifestu, který byl výrazem bolševizujících tendencí ve skautingu. Jeho návrh byl ale přesto, že jej připravila Moravská zemská junácká rada, účastníky Moravského zemského sněmu v lednu 1948 po bouřlivé debatě jednoznačně odmítnut, vedení zemské rady bylo zcela vyměněno, autorům manifestu dokonce hrozilo i vyloučení z Junáka. To už však byla spíše labutí píseň antikomunistických skautů. Při únorových událostech je i v Junáku ustaven Ústřední akční výbor Junáka, který převzal jeho řízení. Formálně Junák ještě existoval dál, i když jen jako dětská organizace Českosloven- Skautský slib je začátkem života v Pravdě a Lásce; slib na sněhu u Jezírka v prosinci 2009 14 15

ského svazu mládeže (od 29. března 1948). Lze ale říci, že tímto okamžikem přestal existovat de facto. Zanikala organizace, nikoli skautské hnutí. Jeho sílu ukázala např. skupina kolem Karla Skály Číla, která chystala a téměř provedla protikomunistický převrat, který se měl uskutečnit ze 16. na 17. května 1949. Plán vypracoval štáb skupiny JUDr. Jaroslava Borkovce Svobodné Československo. Na pomoc povstání mělo přijít několik vojenských jednotek. Politicky celou akci řídil a koordinoval významný skautský činovník Dr. Karel Skála Číl do února 1948 velitel pražské oblasti. Prostřednictvím jeho manželky Dagmar Skálové Rakšy bylo do akce zapojeno více než sto pražských starších skautů. Plán byl ale prozrazen. Dva dny před plánovaným začátkem bylo zatčeno 120 armádních důstojníků a 54 civilistů. Mnoho skautů a skautek bylo propuštěno s tím, že při výslechu společně tvrdili předem dohodnutou verzi, a sice že byli přesvědčeni, že se jedná o noční skautskou hru. Následovala řada procesů, v nichž bylo uděleno šest trestů smrti, z nichž všechny byly 5. listopadu 1949 vykonány. Karla Skálu zachránila od nejvyššího trestu jeho žena Dagmar, skautská vůdkyně, která vzala většinu viny na sebe, protože předpokládala, že si komunistický režim nedovolí popravit ženu. V roce 1949 to komunisté skutečně neudělali, Rakša dostala pouze doživotí. Rozdány byly další vysoké tresty viz např. pozdější starosta Junáka Jiří Navrátil. Plán převratu tedy nevyšel, byť jak jej hodnotil Václav Černý, akce Borkovce a jeho skupiny byla reálná a byla vůbec nejodhodlaněji a nejradikálněji pojatým výkonem branné demokratické resistence... V měsících po Únoru dochází jen k postupnému zániku i těch zbytků kdysi velké junácké organizace, jež byly ještě trpěny. Oznámení ČSM o zániku Junáka ze 17. 7. 1950 bylo uveřejněno v Úředním listě díl II, ze dne 13. 9. 1950. V té době již některé oddíly pracovaly v ilegalitě a první oddíly skautů se formují i v komunistických kriminálech. Tak symbolicky končí první polovina 20. století. Mnoho skautů se zapojilo do třetího odboje, stovky jich byly zavřeny, několik i popraveno či v bolševických kriminálech umučeno. Z Klášterce pocházel dvacetiletý skaut Alois Valenta, který byl komunistickou státní mocí zastřelen. Po dlouhých osmnácti až dvaceti letech vynucené nečinnosti, příp. činnosti v ilegalitě přišla doba tzv. pražského jara, kdy skautská organizace vstala po druhé z mrtvých. Symbolický začátek se přitom odehrál na pohřbu Bohuslava Řeháka, předválečného náčelníka Junáka. Zemřel v prosinci 1967 a jeho pohřeb 3. ledna 1968 se stal první příležitostí pro vyjití skautingu z osmnáctileté ilegality. Před rakví zahalenou státní vlajkou byla vystavena jeho skautská vyznamenání. Pohřbu se zúčastnily stovky junáckých činovníků a činovnic. Řada z nich přišla, poprvé od likvidace Junáka v roce 1950, zase ve skautském kroji. Ve strašnickém krematoriu po mnoha letech znovu zazněla skautská hymna a večerka a stovky paží se zvedly ke skautskému pozdravu. Již od poloviny šedesátých let vznikaly oddíly, které se více či méně skrytě hlásily ke skautské výchovné metodě. Oficiálně pak Junák obnovil svoji činnost 29. března 1968 na shromáždění v Praze. Již o prázdninách 1968, přestože na přípravu bylo velmi málo času, proběhly první tábory. Pamětníci vzpomínají na nesmírnou vstřícnost a otevřenost, s níž se skauti setkávali v továrnách, na úřadech, mezi prostými lidmi. Vše se brzdí a fakticky zastavuje srpnovou sovětskou okupací Československa. Přestože skauting po celé dva roky povolené činnosti početně rostl, nešlo o plnohodnotný skauting. Nesměl být členem světových skautských organizací, povinně musel být členem nadřazeného Sdružení organizací dětí a mládeže, musel se hlásit k budování socialismu a potlačovat náboženský prvek své výchovy. Ani to však nestačilo, a tak s nástupem Husákova normalizačního režimu došlo k třetí likvidaci Junáka. Již koncem roku 1969 byly vytvořeny podmínky k opětovnému nedobrovolnému sloučení dětských a mládežnických organizací do Socialistického svazu mládeže. V ústředí Junáka převzala velící pravomoc tzv. stranická skupina. Poslední jednání Ústřední rady Českého Junáka se konalo 1. září 1970. Dopis Ústřední rady z 15. září adresovaný ministerstvu vnitra ohlašoval ukončení činnosti Junáka a 2. října 1970 byl Český Junák oficiálně zrušen. Následovalo třetí období ilegality tentokrát s nejsilnější činností. Vždyť i politické podmínky, přes existenci nedemokratického režimu, se lišily. Sedmdesátá léta co do krutosti postihů nelze srovnávat s lety padesátými či čtyřicátými. Část oddílů (především ve městech, na vesnicích to bylo mnohem obtížnější, či dokonce nemožné) tak plynule pokračovala v činnosti pod různými hlavičkami Československého červeného kříže, v TISu jako ochránci přírody, ve Svazarmu, někteří dokonce v Pionýru, ale hlavně v Turistických oddílech mládeže. Některé z nich se pak dočkaly po dalších dvaceti letech opět svobodného skautování. Některé oddíly fungovaly dokonce i bez jakéhokoli organizačního zaštítění, tedy skutečně ilegálně. Nicméně všeho jenom dočasu přichází listopadové události roku 1989 a s nimi vytoužená svoboda pro vlast, národ i skauting. Myšlenky, na kterých skautské hnutí stojí, jsou zřejmě tak životaschopné, že je ani trojí zašlapání do země nedokáže zničit. Už koncem listopadu 1989 začala v Praze působit Skautská informační kancelář, 2. prosince 1989 proběhlo v Městské 16 17

Bludovští skauti dbají na vzdělání rádců a vůdců; Samo (zcela vpravo) na Jesenickém čekatelském lesním kurzu 2008 knihovně v Praze první setkání několika tisíc skautských činovníků. 28. prosince 1989 byly schváleny stanovy Českého Junáka, za krátkou dobu se stal čestným protektorem (ochráncem) skautingu nově zvolený prezident Václav Havel. V dubnu 1990 se konal IV. (obnovující) sněm Junáka. Do roku 2010 se uskutečnilo dalších sedm valných sněmů. Po zániku československé federace ztratili čeští skauti a skautky plnohodnotné členství v mezinárodních skautských organizacích, ačkoli patřili k jejich zakládajícím členům. O členství tak museli žádat znovu. Žádostem bylo znovu vyhověno v roce 1996. Další léta se nesou ve znamení debat o směřování skautské organizace o věrnosti skautským principům a metodám, jejich nutnému (?) přizpůsobení moderní době a oslovování dalších generací dětí. V současné době tak skauting v českých zemích působí bez přetržení již přes dvacet let tedy déle než za první republiky. V současné době je největší dětskou a mládežnickou organizací v republice. Jak se vyvíjely početní stavy českého junáctva? Zdaleka největší jeho složka Svaz měl v roce 1920 cca 10 000 členů, v roce 1930 30 000, v roce 1935 48 000 (počtem členů byl tehdy třetí největší skautskou organizací v Evropě, hned za Anglií a Polskem) a v roce 1937, kdy již integroval celou řadu dalších organizací, 61 500. Během poválečných let doznává skautská organizace největšího početního stavu v celých svých dějinách, kdy má až 240 000 členů. V roce 1947 to již ale bylo jen 180 000 a v dubnu 1949, před poslední ranou z milosti, 37 000. V roce 1968 měl Junák kolem 50 000 členů, v roce 1970 asi 77 000. Po obnovení v roce 1990 vystoupaly počty na cca 90 000, aby v roce 1994 klesl na 65 000 a v souvislosti s poklesem počtu dětí v jednotlivých populačních ročnících klesal dál. Pokles se nicméně v posledních dvou letech zastavil a počet členů nově roste v roce 2010 má Junák přes 45 000 členů. Počet členů vždy zásadně závisel na počtu a schopnostech skautských vůdkyň a vůdců. Zatímco v pozdějších letech se jich drtivá většina rekrutovala z vlastních řad, z těch, kdo skautskou výchovou sami prošli, v prvních letech a desetiletích se vůdci stávali lidé skautingem nedotčení. R. Plajner později prohlásil: Měli jsme celkem jasnou představu, že by to měli být mladí muži či ženy, sportovního typu, abstinenti a nekuřáci, bezvadného charakteru, úspěšní ve svém povolání, společensky angažovaní, povahou optimisté, že by měli mít vlastní děti, aby docenili, čím jsou děti rodičům, zkrátka osobnosti, přirozené autority a vzory hodné následování. Bylo jasné, že tak vysoké požadavky splní jen tenká vrstva dospělých spoluobčanů a že jen někteří z nich budou-li mít k dětem blízko mohli by se státi junáckými vůdci, kdyby je to časově příliš nezatěžovalo. Za první republiky provedený průzkum ukázal, že někteří vůdcové (nejčastěji vysokoškoláci či staří mládenci) věnovali ročně oddílové práci 600 800 hodin (jednou týdně oddílová schůzka, každou neděli, často již od soboty, výprava, v létě několikatýdenní tábor). Netýkalo se to všech, vedení Svazu takové výkony nedoporučovalo a přiklánělo se k dělbě práce ve vedení oddílu. Vedení oddílů do značné míry leželo na vysokoškolských či středoškolských studentech a na dělnících a řemeslnících. Zanedbatelný nebyl ani podíl učitelské profese, koneckonců vždyť samotný zakladatel byl středoškolský učitel. Dějiny skautského hnutí jsou věrným obrazem dějin české společnosti. Junáci byli jednou respektovaná organizace, podruhé přisluhovači imperialistických sil a jedni z nejzatracovanějších, jednou ministři vlády, zakrátko MUKLové (Muži Určení K Likvidaci) v těch nejhorších uranových dolech. Ke skautingu se hlásí (hlásila) celá řada českých osobností ať to již byl poválečný ministr Prokop Drtina, básník Jiří Wolker, několik našich současných i minulých biskupů Štěpán kardinál Trochta, Miloslav kardinál Vlk, František Radkovský, František Václav Lobkowicz, všichni polistopadoví prezidenti Akademie věd, bývalý prezident Václav Havel, několik současných poslanců atd. Skautská idea Pletení košíků Skauting je velká hra, jejímž cílem je výchova budoucího hrdého, fyzicky zdatného, charakterově vyhraněného občana s vysokou mravní a kulturní úrovní. Správná skautská výchova tak rozvíjí člověka ve všech jeho dimenzích fyzické, duševní a duchovní. Děje se tak prostřednictvím tzv. skautské výchovné metody, kterou tvoří systém vzájemně provázaných prvků, jimiž jsou: 18 19

skautský slib a zákon jako vyjádření životního stylu a hodnotového systému; učení se prostřednictvím praktických činností a her; týmová práce v malých skupinách (obvykle družinách) rozvíjející spolupráci, vůdčí schopnosti a odpovědnost za druhé; zájem a spoluúčast každého mladého člověka na jeho osobním rozvoji; symbolický rámec nabízející pro určitou věkovou skupinu výchovnou motivaci a inspiraci; pobyt a činnost v přírodě, její poznávání a ochrana; podpora mladých lidí dospělými a vzájemná spolupráce; služba společnosti; postupné stimulující programy; využívání skautské symboliky a výchovného prostředí. Unikátnost skautingu nespočívá v použití jednoho z těchto prvků to koneckonců dělá celá řada jiných organizací (byť skauting byl první, kdo s nimi přišel), ale v celém komplexu, v tom, že se ve skautském programu mají projevovat všechny. Pravidly velké hry (zakladatel Robert Baden-Powell řekl, že skauting je hra, hra o velkou sázku) jsou skautský slib a skautský zákon. Všestrannosti osobního rozvoje dosahuje skauting např. prací na táboře; Cotkytle 2000 Rádcové se často musejí pro svoji družinu doslova obětovat Skautský slib: Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližnímu. Věřící skauti mohou připojit prosbu: K tomu mi pomáhej Bůh. Skautský zákon: 1. Skaut je pravdomluvný. 2. Skaut je věrný a oddaný. 3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným. 4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta. 5. Skaut je zdvořilý. 6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů Dívčí oddíl vyrábí découpage; Koruna 2006 lidských. 7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců. 8. Skaut je veselé mysli. 9. Skaut je hospodárný. 10. Skaut je čistý ve slovech, myšlení i skutcích. (Skautky mají samozřejmě znění zákona v ženském rodě. Vlčata a světlušky, nejmladší výchovné kategorie mají zákon a slib v jednodušší podobě.) Osvojení tohoto kodexu a ztotožnění se s ním pomáhá mladým lidem při získávání kladných sociálních vlastností, a tím k budování hodnotového žebříčku důležitého pro celý další život. Heslem skautů a skautek je Buď připraven/a. Heslem vlčat je Naší snahou nejlepší buď čin!, heslem světlušek Pamatuj! Skupina dospívajících dívek a hochů rangers a roverů se řídí heslem Sloužím! Sir Baden Powell k tomuto období dospívání říká: Uč se života člun řídit sobě sám, tak abys neztroskotal v peřejích. Dospělí, kteří nepracují ve výchově a mají vůli i nadále spolupracovat se skautingem, se sdružují v klubech tzv. oldskautů. Náplní jejich činnosti je tvořit zázemí skautským střediskům, pomáhat radou a pomocí při různých akcích, kde na to mladí nestačí. Posláním skautského hnutí není v žádném případě nahrazovat rodinu, či jakýmkoli způsobem suplovat její nezastupitelnou roli. Skauting se snaží být rodičům oporou a pomocí v jejich odpovědné Děti na táboře; Koruna 2006 úloze. 20 21

HISTORIE SKAUTINGU V BLUDOVĚ 1919 1970 Počátky skautingu v Bludově Drozdovská pila je dodnes místem výprav a táborů bludovských skautek a skautů; Březná 2005 Zakladatelem prvního skautského oddílu v Bludově byl student litovelského gymnázia Josef Cyril Kotrlý (v dubnu a květnu 1945 místopředseda České národní rady, který dojednával kapitulaci německého velení Prahy a který byl až do roku 1948 generálním konzulem v Kanadě, kde také po komunistickém převratu zůstal v trvalém exilu). Na skutečné počátky vzpomínal jeho bratr Alois Kotrlý, kterému tehdy bylo 6 let: Skauting v Bludově byl založen v roce 1919 z iniciativy mého nejstaršího bratra Josefa, studenta gymnasia v Litovli a funkcionáře tehdy již početného skautského oddílu tamtéž. O skautském hnutí se můj bratr dozvěděl, jak uváděl později, přímo od zakladatele hnutí Junák Český skaut prof. A. B. Svojsíka na přednášce v Litovli ještě za monarchie R-U 16. 6. 1918. Brzy po tomto vystoupení založil prof. K. Urban z gymnasia oddíl skautů.... Pokud si ještě dnes vzpomínám, bludovský oddíl čítal cca 12 16 členů, většinou studentů, např. Kozák Ladislav, Rýznar Jan, Langr Karel, Kotrlý Karel, Kotrlý František, Kotrlý Alois, Bauer Ervin, Valenta Jan, Ščudla V. a ještě dvě osoby z dolního konce snad Barvínek a Směšný. Vedoucím byl bratr Josef. Schůzky se konaly na různých místech kolem Bludova např. Brusná, u Rozárky, Gryngle, na Zámečku aj. Pokud šlo o stejnokroje, každý člen to řešil dle svých možností a postupně, a to obarvením košile na zelenou, stejně tak se šátkem, kalhoty krácením. Jen hole se daly sehnat snadně, ale jejich kování musel provést některý z mistrů kovářů ( Jorda či Bezděk). Určité součástky stejnokroje se daly sehnat z odprodeje po americké armádě, což zařizoval jeden člen z oddílu.... Mimo pochůzky kolem Bludova organizovaly se vycházky pěší do vzdálenějších míst: Nový zámek u Hanušovic, Bradlo, Drozdovská pila aj. Tam došlo k setkání se skauty zábřežskými.... Největším zážitkem byl během krátké činnosti skautů v Bludově zájezd na první setkání skautů z celé ČSR do Olomouce ve dnech 27. 29. srpna 1921.... Krásné vzpomínky prožité na 1. sjezdu skautů v roce 1921 v Olomouci zůstávají trvalé.... Josef odešel v roce 1922 do Prahy na studium a Karel odešel po dvou letech také. Nikdo z těch bludovských již nepokračoval. Byla to škoda. Vím, že ti všichni byli také v Sokole včetně i mých všech bratrů. Po roce 1924 opravdu v Bludově nikdo nepokračoval. Alois Kotrlý se ke skautské myšlence hlásil až do svých posledních dnů (velkou část života prožil v Praze), kdy v roce 2003 v 90 letech zemřel. Krátce před svou smrtí ještě významně finančně podpořil bludovské skautské středisko. Skautská pochodeň v Bludově znovu vzplála až po třinácti letech roku 1937. Bludovský skauting v době těsně předválečné Roku 1937 vzniká v Bludově skautské středisko, hlavně z iniciativy Františka Diviše a Karla Jäckela. K němu se asi po čtrnácti dnech přidává chlapecký spolek Černá ruka. Junáci vyvíjejí svou činnost bez zázemí klubovny, které se jim dostane až po válce. Konají se schůzky v okolí Bludova. Do činnosti je zapojena v souladu s požadavky doby i výchova branná nácvik úkrytu při náletu atd. Svou samostatnou činnost vyvíjejí i družiny. Oddílové schůzky se konaly v hostinci pana Šimka. Obsahem těchto schůzek byly podle kroniky téměř jen organizační záležitosti vybírání příspěvků, registrace atd. Počet členů kolísal kolem 30. V této době byli skauty i bratři Pavlů František a Oldřich, pozdější dlouholetí skautští činovníci. Tábory se nekonaly, o prázdninách 1938 se konala cyklistická čtyřdenní výprava ke hrobu prezidenta Osvoboditele do Lán. Z této doby se také zachovala cenná památka-relikvie. Je to středis- Poválečný slavnostní průvod 22 23

ková vlajka, která nese nápis Skaut RČS Bludov, kterou dodnes středisko při slavnostních příležitostech nosí v průvodu a na niž skládají činovnický slib nově zvolení činovníci střediskové rady. Zápisy zmíněné kroniky se končí koncem roku 1938, činnost byla vyvíjena ještě nějakou dobu poté. V červenci 1940 byl Junák rozehnán, v Bludově činnost dále nepokračovala a nastala několikaletá vynucená prodleva. Po druhé světové válce Vše znovu začalo na podzim 1944, tedy ještě za nacistické okupace. Tehdy se pod vedením prvorepublikového skauta Karla Jäckela začala scházet skupina dalších šesti chlapců: Stanislav Čejka, Milan Heděnec, Miroslav Pavlů, Alois Straka, František Špička a Jaroslav Špička. Přirozeně že to nebylo v nějaké klubovně, vždyť vše muselo být tajné. Scházeli se na tzv. Starém místě před Vlčím dolem (u dnešní Žouželkovy chaty) a chystali se na nejrůznější chlapecká dobrodružství. Z této družiny se po válce stala družina Rysů, jíž rádcoval František Špička Rys, pozdější známý bludovský malíř pokojů, který v závěru života nádherně obnovil výmalbu v bludovském kostele. Družina byla základem 1. oddílu, jehož vedení po K. Jäckelovi převzal František Pavlů. Bludovské středisko vedl Antonín Štolc, nicméně dvěma hlavními postavami chlapeckého skautingu byli dva Františci Pavlů a Pecháček. Oba dva, byť každý představoval poněkud jiné pojetí skautingu, byli skutečnými prototypy skautského vůdcovství mladí, nadšení, obětaví, pracovití, schopni zapálit skautskou myšlenkou mladší bratry. Po celé poválečné období existovaly dva chlapecké oddíly, nicméně někteří členové přecházeli z jednoho do druhého. Na počátku byl fakticky první oddíl Pavlův a druhý Pecháčkův. Nicméně podle kroniky vedl před prázdninami 1945 první oddíl Josef Matějček (pozdější manžel učitelky mateřské školy Marie Matějčkové), druhý Rudolf Krejčí. Poté se prvního oddílu ujal František Pavlů, druhého František Pecháček. Poté, co po prázdninách 1946 odešel František Titulní list chlapecké kroniky z roku 1945 Pavlů (který dostal na táboře 1946 přezdívku Rikitan) na vojnu, převzal jeho první oddíl Lesáků nejprve na pár měsíců Sláva Straka, poté od ledna 1947 František Pecháček, kterého ve vedení druhého oddílu Tuláků (později Severáků) vystřídal Josef Kohout Jestřáb. Dívčí oddíl byl spojen se jmény Věry Souralové, provd. Vurstové (v roce 1947 velitelka Jesenické oblasti) a Jindřišky Frankové, jež se později provdala za bludovského skauta Jana Stona Šípa. Ve vedení oddílů a střediska se angažovali bratři Stonové František (ten byl skautem už za první republiky) a Zdeněk, Zdeňkova pozdější manželka Jarka (Stará myš), bratři Strakové Bohuslav a Adolf, Rudolf Krejčí, Vladimír Juránek, František Matějček, Josef Matějček a další. Nepřehlédnutelnými postavami mladší generace skautů byli bratři Špičkové František (Rys) a Jaroslav (Sláva, Lišák), Oldřich Pavlů, Josef Matějček (Šerif ), Josef Krmela ( John Bull), pozdější mlékař František Březina (Cary Grynt), Stanislav Čejka, Zdeněk Elgner Dan, Oldřich Koutný, Miroslav Hošek Míťa a další. Jak to bylo s poválečnými klubovnami? Písemné prameny jsou kusé, vzpomínky pamětníků děravé, nicméně shodují se na následujícím: krátce po obnovení byla klubovna v hostinci Na Nové, poté, někdy od konce roku 1945 na četnické stanici čp. 493, tedy u Kulhajova statku čp. 38. Chlapecký 2. oddíl a dívčí oddíl měly klubovnu na zámku v tzv. Daliborce. Šlo o místnost v přízemí jižní věže žerotínského zámku. V únoru 1947 získal 1. Členové prvního oddílu před svou klubovnou v Krušinského chalupě Bludovské poválečné skautky Poválečná skautka Marie Nimrichtrová oddíl pod vedením F. Pecháčka klubovnu v tzv. Krušinského chalupě v Potokách 24 25

Zápis o první výpravě přes noc (dnes je již zbouraná a na jejím místě stojí domek čp. 170 pana Fazora). Od osvobození v roce 1945 se rozběhla řádná skautská činnost každotýdenní schůzky, nedělní výpravy, v jarních a letních měsících i táboření přes noc. Na schůzky se zpočátku svolávalo tím způsobem, že po vesnici jezdil na kole skaut, který při jízdě troubil na trubku a zval všechny na schůzku. Konala se řada výprav, oblíbené byly cyklistické ať to bylo z těch bližších lokalit na Lázek, Bradlo, Rešovské vodopády, či vzdálenější. Proběhla také výprava do Prahy. Už po ukončení činnosti podnikla parta starších skautů výpravu na kolech na Slovensko do Tater S. Čejka, S. Špička a další. Obdivuhodnost takového podniku vynikne ve chvíli, kdy si uvědomíme technickou podobu tehdejších kol bez přehazovaček apod., kdy podle kronik i na krátkých cyklistických výpravách do okolí pravidelně někomu praskal řetěz u kola. Výrazné zastoupení ve skautské činnosti měla kultura. Již v roce 1945 vznikla Junácká hudba (později HM Hudba mladých) kapela hrající na nejrůznější (především dechové) nástroje. Její základ tvořili Alois Straka Oďa, Sláva Špička, Stanislav Čejka, Rudolf Kulhaj, Olda Pavlů, Valouch z Klášterce, Miroslav Hošek Míťa, Ladislav Plhák, Josef Matějček Šerif. Skauti si tenkrát do společného majetku dokonce pořídili saxofon. Po ukončení skautské činnosti ještě dále pokračovala činnost této Hudby mládeže, když zkoušeli v prostorách pod Sokolovnou. Na jejich zkoušky se stahovali i ti, kdo nehráli, ale tíhli ke skautu. Šlo o jakési doznívání skautské činnosti. Pravděpodobně úplně první tábor, na který někteří bludovští skauti jeli, se uskutečnil ještě v roce 1945 ve Vízmberku (Loučné), v zámeckém parku (na zámku bydleli tehdy ještě neodsunutí Kleinové). Pravděpodobně byl pro skauty z šumperského okrsku, vedl jej K. Jäckel, vařil tehdy čtrnáctiletý Sláva Špička. Po pětašedesáti letech už zůstaly pouze vzpomínky na to, že noční hlídky konaly svou službu s pistolí s ostrými náboji. Slavný tábor se konal o rok později v roce 1946 v Opatově u velkého rybníka. Ten již vedl F. Pavlů, zúčastnilo se jej 22 skautů (např. Stanislav Čejka, Sláva Špička, který opět vařil, Josef Matějček Šerif, Miroslav Hošek Míťa, Oldřich Pavlů, Miroslav Pavlů, Rudolf Sláva Špička vařil na mnoha táborech poválečných, 1968 i po roce 1989 Zápis o táboře v Opatově 1946 26 27

Zápis o táboře v Opatově 1946 Kulhaj, Alois Straka Oďa). Vzpomínka na závěr tohoto tábora je uvedena v závěru tohoto almanachu. Poslední tábory proběhly v roce 1947. První chlapecký oddíl pod vedením Františka Pecháčka tábořil u Cukmantlu, a to jako technická družina Jesenické lesní školy. I tomuto táboru je věnována vzpomínka v závěru almanachu. Dodnes se vzpomíná na podsadový stan, který si postavili bratři Špičkové nad potokem a který br. Bručoun ve svém deníku označil za cirkus bratří Špičků. Druhý chlapecký oddíl tábořil pod vedením Josefa Kohouta u Stříbrnic. Těm několika málo vzpomínkám uchovaným po desetiletích v paměti vévodí jeleni, kteří přicházívali nad ránem až k táboru. Dívčí oddíl pravděpodobně v této době netábořil. Z roku 1945 se zachovalo skautské razítko, podobně jako státní vlajka, na kterou nyní již pětašedesát let slibují bludovští skauti svoji věrnost vlasti. Oblíbeným místem táborových ohňů a skautských slibů byl přírodní amfiteátr pod Jezírkem, dnes již plný vzrostlých stromů. Doba poválečná byla obecně dobou národních slavností a průvodů. Tento trend se projevil i ve skautské organizaci. Zachovaly se fotky z velkého skautského průvodu konaného při příležitosti svěcení střediskové vlajky v místním kostele P. Oldřichem Koutným, který byl duchovním rádcem bludovského Průvod Bludovem po svěcení střediskové vlajky, 1946 skautského střediska. Koncem ani ne pětiletého období činnosti Junáka byl početní stav stále velmi silný, i když ne takový, jaký byl na počátku. Likvidace v letech 1949 1950 se ho proto silně dotkla, neboť bludovské středisko mělo již i docela značný majetek. Konec činnosti po roce 1948 byl pozvolný, nikoli náhlý, ze dne na den. Rozhodně neproběhlo žádné velké, oficiální ukončení či loučení. Podle vzpomínek pamětníků úplně poslední akcí, kterou skauti uskutečnili, byly dvě kabaretní představení v Národním domě (dnes Kulturní dům). Uskutečnily se pravděpodobně v roce 1949, na obou představeních byl zcela vyprodaný sál. Skautům s tím pomáhal i neskaut, zato významná postava bludovského kulturního života několika desetiletí Jiří Klimeš. Ve vzpomínkách zůstala i forma propagace koně táhli vůz, který kočíroval Jan Janíček z horního konce, na voze byli hudebníci, kteří hráli a zvali na kabaret. Vůz projížděl celou vesnicí. Tím se uzavřela činnost na dalších téměř dvacet let. Jedinou povolenou dětskou organizací se stal Pionýr. V Bludově byla pionýrská organizace založena na škole už v roce 1949/50, kdy podle školní kroniky učitelka Květoslava Kubíčková založila oddíl, do něhož se přihlásilo přes 20 žáků, kteří se s nadšením zasvěcovali do Členové prvního oddílu na zámeckém nádvoří před rokem 1948 pionýrské 28 29

Dokument z roku 1949 morálky. Hlavní impuls dostal Pionýr s nástupem Břetislava Březiny na post ředitele školy, který si od Pionýra sliboval hodně: S těmito pionýry jistě převrátíme reakční Bludov, že se stane obcí pokrokovou. Nicméně až do roku 1970 si opakovaně stěžoval na malou aktivitu pionýrů, nedostatečnou pozornost učitelů, malou ochotu Československého svazu mládeže (ČSM) dodávat vedoucí, nevelké schopnosti skupinových vedoucích či jejich nedostatek času (to když byl vedoucím samotný B. Březina) apod. O tom, čemu se věnovala pionýrská dětská organizace, svědčí prý krásný čin z roku 1951, jímž završili pionýři celoroční práci totiž že získali posledního bludovského občana Aloise Stona z čp. 17, aby podepsal mírovou rezoluci, což nechtěl před tím za nic udělat. Osmašedesátý Pražské jaro přineslo s sebou obnovení činnosti Junáka nejen celorepublikového, ale i bludovského. Zdaleka však nedosáhl takového početního stavu, jako v roce 1945. Hybným motorem obnovení se stala parta starých poválečných skautů z podniku ÚMEZ (dnešní Agrega) Alois Macek, Oldřich Pavlů, Jaroslav Špička, Ladislav Úlehla, František Kašpar. Pracovaly dva chlapecké oddíly, vůdcem prvního byl František Pavlů, vůdcem druhého Ladislav Úlehla, kterému významně pomáhal Alois Macek. Vedoucí dívčího oddílu byla Danuška Hojgrová Malá. Středisko vedl zahradník Bohuslav Straka, jemuž ve vedení (snad jako hospodář či tajemník) pomáhal Zdeněk Ston. V činnosti se výrazně angažovali také Jaroslav Špička, Oldřich Pavlů, Bohuslav Ospálek, Adolf Straka. Klubovna všech oddílů byla umístěna na zámku, v bývalém bytě poštmistra Q. Pavlíka v prvním patře západního křídla. V roce 1968 se konal třítýdenní skautský tábor Pod Petrovicó u Bludova. Účastnili se jej členové obou chlapeckých oddílů pod vedením střediskového vůdce Bohuslava Straky, vařil tradiční bludovský skautský kuchař Jaroslav Špička Vlevo Danuška Hojgrová Malá, vedoucí dívčího oddílu 1968, vpravo František Pecháček Bručoun; slavnostní otevírání klubovny 1999 (později vařil ještě na chlapeckých táborech 1991, 1992, 1994, 1996 a na dívčím táboře 1998). Ve vzpomínkách zůstalo i jakési torzo tábora na chatě na Ostružné, který však skončil po dvou, třech dnech okupací Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Dívčí oddíl ani v tomto období netábořil. Mezi tehdejšími členy najdeme řadu zajímavých jmen podle abecedy namátkou Milan Hojgr, Roman Kotrlý, Pavel Ston (dnešní starosta), Leoš Straka, Slávek Straka ml., Oldřich Švéda, z dívčího oddílu Zlata Balatková (provd. Franková), Zdeňka Mikulášová (provd. Stonová), Jana Riedlová (provd. Kotrlá), Marie Snášelová (provd. Holinková) ad. Početní stavy Junáka jsou zaznamenány pouze ve školní kronice, která uvádí, že mezi žáky bludovské školy měl 110 členů; oproti tomu Pionýr měl v září 1968 50 členů, vesměs z nižších tříd, v červnu 1970 dokonce jen 41 členů. Po sovětské okupaci skautská činnost ještě nějakou dobu pokračovala (zkušení skauti, kteří prožili už dva zákazy, v srpnu 1968, prorokovali, že to bude trvat ještě dva roky, než přijde zákaz stejně jako v letech 1938 1940 a 1948 1950). V září 1970 byl Junák proti vůli svých členů zrušen v celé republice a sloučen s Pionýrem, skautský majetek se předal pionýrské organizaci. V Bludově odmítli skautští vedoucí přestoupit se svými oddíly do Pionýra, ačkoli jim po roce 1970 chodily opakované výzvy od komunistických funkcionářů, aby se zapojili do činnosti. Dětské mládežnické hnutí tak bylo po dvou a půl letech opět jednotné. V roce 1972 již měla pionýrská organizace v Bludově 206 členů, v roce 1986 dokonce 545 členů, tedy drtivou většinu všech žáků. 30 31

Vývoj střediska DVACET LET SVOBODY 1990 2010 Na začátku roku 1990 se začíná psát pátá kapitola historie Junáka v Bludově. 8. ledna 1990 se ve sklepních prostorách Kulturního domu (dnešní vinárna Domino) sešli staří skauti, kteří měli zájem o pomoc při rozjezdu střediska. Byli to František Pavlů, František Pecháček, Jaroslav Frič, Lubomír Znoj st., František Chvíle odpoledního zklidnění táborový kuchař Ťung-ťong, Sudkov 1998 Špička, Jaroslav Špička a Oldřich Pavlů. Jednání se zúčastnil i Stanislav Balík st., tehdejší člen Rady MNV Bludov, který sehnal klubovnu bývalá svazácká v přízemí severní věže zámku, která byla měsíc čištěna a opravována, aby do ní vůbec mohly být vpuštěny děti. Vymaloval ji poválečný skaut František Špička. První oddílová schůzka chlapecká se konala v úterý 20. února 1990. Přítomno bylo třináct hochů. 23. března proběhla registrace 57 členů střediska. Od počátku pracoval první chlapecký oddíl, od nějž se v září 1990 administrativně oddělila smečka vlčat (již od 3. schůzky v březnu však pracovala samostatně), první dívčí oddíl, od kterého se roku 1991 na dva roky oddělily světlušky, a od začátku působil také 469. klub oldskautů (starých skautů). V letech 2007 2008 fungoval také samostatný roverský kmen Střepy, který se poté sloučil s klubem oldskautů. První chlapecký oddíl fungoval do roku 1995, kdy byl zrušen (blíže viz níže), od té doby je v Bludově pouze jeden chlapecký oddíl, který nese historickou číslovku 2. Samostatný světluškovský oddíl fungoval pouze dva roky, do konce roku 1992, poté se opětovně sloučil s prvním dívčím. Od listopadu 1990 do počátku roku 1993 byli pod bludovským střediskem registrováni sudkovští skauti, kteří poté vytvořili samostatné středisko pod vedením Anny Fornůskové Aťky, pozdější sudkovské starostky. Od roku 1996 do roku 1998 byl v bludovském středisku registrován 3. oddíl Šedí vlci Šumperk. V současné době pracují v Bludově tři oddíly: 1. dívčí, 2. chlapecký a klub oldskautů. Prvním vůdcem střediska se stal František Pavlů, jeden ze symbolů bludovského skautingu minulých desetiletí. Nicméně po dvou letech práce již znovu nekandidoval a vůdcem střediska byl zvolen Jaroslav Frič Norek. Jedná se o roky, kdy dochází k vystřízlivění z počátečního nadšení, řeší se první spory o další Pozdější vůdcové dívčího a chlapeckého oddílu Sokol a Ježek, Horní Studénky 1993 a novým vůdcem střediska je na VIII. sněmu střediska 23. ledna 1998 zvolen Stanislav Balík Ježek. Spolu s ním je vyměněna téměř celá středisková rada, v níž zasedají především mladí, podporovaní Františkem Pecháčkem. Stanislav Balík byl vůdcem střediska Vůdce střediska Norek, Sudkov 1992 Místo táborových ohňů ve Šrotě, 1994 orientaci skautingu. Po velkých sporech Norek znovu nekandiduje a vedoucím střediska (bez vůdcovské zkoušky) je 20. září 1995 zvolen Lubomír Znoj st., Norek se stává tajemníkem střediska. Na konci roku 1997 je středisko na pokraji zániku, především kvůli malému počtu členů. Uvažuje se o opětovném spojení se Sudkovem, nakonec podává Luboš demisi 32 33