ALEXANDR SOLZENICYN Dvě stě let pospolu Dějiny rusko-židovských vztahů V letech 1917 1995 ACADEMIA
Z ruského originálu Dvesti tet vmesle (1795 1916).Čas-fl Moskva, Russkiiput' 2001 Překlad: kapitoly 1 5Jiří Barbaš. kapitoly 4 6Ema Rozgonyiová, kapitoly 7 12Vlasta Tarelová &Anna Nováková Dvě stě let pospolu na první 2001Alexandr Solženicyn, pro ruský jazyk 2002 LlBRAlRII IARTllÍ-IME FAYARD,pro ostatní jazyky 'h'anslnlion Jiří Barbaš, Anna Nováková, l-imnrozgonyiová, Vlasta Tafelová ISBN ESO-2004140-4
Úvod do tématu Za těch padesát let, co jsem pracoval na dějinách ruské revoluce, jsem mnohokrát narazil na problém vzájemných rusko-židovských vztahů. Ty neustále zasahovaly jako klín do událostí, do psychologie lidí, a vyvolávaly divoké vášně. Stále jsem doufal, že se objeví autor. který o tomto žhavém klínu důkladně a klidně pohovoří, že nám ho osvětlí z obou stran. Většinou však slýcháme výtky jednostranné: bud' že se Rusové vůči Židům provinili, nebo že my Rusové jsme odjakživa zkažení. Nebo z druhé strany pokud někdo z Rusů o tomtoyzájemněm problému psal, pak většinou podrážděně a zaujatě, protože zkrátka nechtěl uznat, že by mohl druhé straně připsat nějaké zásluhy. Ne že by nebylo dost publicistů - zvlášl' mezi ruskými Židy je jich mnohem, mnohem víc než mezi Rusy.Přestože chytrých hlav a schopných per je víc než dost, dodnes nikdo nevylíčil, neosvětlil naše vzájemné dějiny tak, aby to uspokojilo obě strany. Musíme však pochopit, že nelze napínat propletená vlákna našich vztahů k prasknutí. Byl bych velmi rád, kdybych nemusel zkoušet své síly na takovém břitu. Myslím si však, že pokus porozumět této historii nesmí nadále zůstat zemí zapovězenou. Historie židovské otázky v Rusku (jen v Rusku?) je především bohatá. Pokud o ní člověk píše, může sám uslyšet nové hlasy a předat je čtenářům. (Židovských hlasů zazní v této knize mnohem víc než ruských.) Jenže podle výkyvů veřejného mínění to nejčastěji bývá tak, jako když člověk kráčí po ostří nože. Z obou stran jsou proti nám vznášeny možné, nemožné a ještě ncmožnější výtky a obviňování. Avšakmyšlenka, která mne vede touto knihou o dvousetletém spolužití Rusů a Židů. je pátrat po všech bodech, v nichž se shodujeme, a hledat nejrůznější cesty do budoucna, na nichž by nebylo tolik trpkostí jako dříve..
Židé, stejně jako každý jiný národ, jako my všichni, jsou aktivním subjektem dějin i jejich pasivním objektem, jenž nezřídka třeba mimoděk plnil obrovske úkoly, které od něho Dějiny žádaly. Židovská otázka byla interpretována z nejrůznějších hledisek a vždyzaujatě, ale často i sebeklamně. Jenže události, které každý národ v průběhu dějin prožívá, nejsou většinou určovány jen jim, ale i národy okolními. Pokud strany reagují přílišprudce, je to ponižující pro obě strany. Neexistuje však na světě problém, který bynestál za rozumné projednání. Bohužel v paměti obou národů je plno vzájemných křivd. Kdy si však svou pamět vyléčíme, budeme-li zamlčovat, co se opravdu stalo? Dokud si názory lidí nenajdou jasne pero. které je zformuluje, zůstanou jen nezřetelným, a ještě spíš výhružným hukotem. L'plynulá dvě století už nemůžeme přejít mlčením. Naše planeta je přece dnes malá a přijakémkoli rozdělení budeme zase sousedy. Dlouho jsem tuto knihu odkládal a nerad jsem na sebe hral toto břímě, ale teď, na sklonku života, už nezbývá, než se do ní pustit. Nikdyjsem nikomu nepřiznal právo zatajovat, co se kdy stalo. \'emohu volat ani po takové shodě, která by vycházela z nepravdiveho výkladu minulosti. \w'olámobě strany ruskou i židovskou aby se trpělivě snažily jedna druhou pochopit a přiznat si svůj díl viny je přece tak snadné otočit se a dělat já nic, já muzikant... Upřímně se snažím porozumět oběma stranám. Proto bych rád události spíš pochopil, než abych se pouštěl do polemiky. Snažím se o věcech Lypom'dal. Do diskuse vstupuji pouze v neodkladných případech tam, kde byla pravda překryta vrstvami nepravd. Odvažuji se očekávat, že kniha nevyvolá hněv zastánců krajních a nesmiřitelných názorů, ale že naopak poslouží vzájemné shodě. Doufám, že jak mezi Židy,tak mezi Rusynajdu upřímné diskutéry. Autor chápe svůj konečný úkol takto: podle svých sil prozkoumat pro budoucnost dobré cesty, které by vedly ke zlepšení rusko židovských vztahů a na které by mohly přistoupit obě strany. 1995 Když jsem tuto knihu psal, vycházel jsem pouze z toho, co si žádal historický materiál, a z potřeby najít příznivé výhledy do budoucna. Nezapomínejme však, že v posledních letech se situace v Rusku tak pronikavě změnila, že zkoumaný problém v porovnání s jinými problémy dnešního Ruska se značně zmírnil a vybledl. 2000
Okruh zkoumaných problémů Co všechno může tato kniha obsáhnout? Uvědomuji si, jak obtížný &široký je daný námět, a vím, že má také metafyzickou stránku. Existuje názor, že židovský problém lze pochopit jedině z aspektu náboženského a mystického. 'l'ento aspekt docela určitě existuje, ale přestože je o tom napsána spousta literatury, domnívám se, že zůstává lidem utajen, a je nedostupný dokonce i expertům. Ostatně všechny základní děje lidské historie mají mystické. souvislosti a vlivy,a přesto nám to nebrání zkoumat je iz hlediska historického a praktického. Navíc nebývá pro zkoumání konkrétních a známých jevů nadhled vždy nutný. Vrámci naší pozemské existence můžeme posuzovat Rusy i Židy měřítky pozemskými. Měřítka nebeská ponechme Pánubohu. Chci prozkoumat látku pouze z hlediska historických, politických, praktických a kulturních vztahů a jen v rozmezí oněch dvou století, kdy Rusové a Židé žili v jednom společném státě. Ani v nejmenším nepomýšlím na to, že bych se probiral třemi tisíci lety židovské historie, důkladně prozkoumané v tolika knihách a v pečlivě zpracovaných ency klopediích. Nezkomnám ani dějiny Židů u našich nejbližších sousedů v Polsku, Německu a Rakousku-Uhersku. Soustřed'ujise na rusko-židovské vztahy, a to převážně ve dvacátém století, tak významném a katastrofickém pro život obou našich národů; soustřeďují se na těžké vzájemné zkušenosti naší koexistence a snažím se rozptýlit mylná nepochopení a falešná obvinění, připomenout však obvinění správná. Knihyvydané v prvních desetiletích tohoto, tj. 20. století mají užší záběr a ve výkladu těchto zkušeností se příliš nepovedly. Dnešní autor samozřejmě nemůže pominout padesátiletou existenci státu Izrael a jeho obrovský vliv na život Židovstva, &nejen Židovstva, na celém světě. Musí se už jen proto, aby to sám hlouběji pochopil pokusit proniknout jak do vnitřního života, tak do jeho vnitřních du 7
(*hovnich proudů, což se. pak může zprostředkovaně odrazil i v knize. Byloby neúměrně náročná kdyby se měl autor důkladně zabýval otázkami sionismu &života v Izraeli. Věnuji však značnou pozornost publikacím vzdělaných ruských Židů, kteří prožili celá desetiletí v SSSRa posléze odešli do lzruelc, &tak měli příležitost přehodnotit si na základě \luslnich zkušeností mnohé Židovsképroblém).
Díl.první V předrevolučním Rusku (1795 1916)
Kapitola 1 Do 18. století Včetně Nezkoumám v této knize pobyt Židů v Rusku před rokem 1772. Omezuji se pouze na velmi stručný výklad tohoto staršího období. Za první rusko-židovský průsečík bychom mohli považovat války Ky jevské Rusi s Chazary, ačkoli to není zcela přesně, nebot' Chazaři byli vlastně Thrci, kteří se přiklonili k judaistickému vyznání, a Židé stáli jen v jejich čele. Přidržíme-lise vykladu solidního židovského autora už z poloviny našeho, dvacátého století.l. D. Bruckusc, přešla určitá část Židů z Persie přes Derbent na dolní Volhu, kde od roku 724 po Kr. vzniklo středisko chazarského kaganátu ltil.' Kmenoví náčelníci turkických Chazarů (do té doby modla'řůl) nechtěli vyznávat islám, aby se nemuseli podřídit bagdadskému chalífovi, ani křesťanství, aby se vyhnuli poručenství byzantského císaře, a proto se v roce 752 tento kmen dal na náboženství judaistické. Židovská kolonie ovšem existovala také v Bosporském království (Krym, Tamaňský poloostrov), kam císař Hadrián roku 157 po potlačení Bar Kochbova povstání přestěhoval židovské zajatce. Později se židovské obyvatelstvo stabilně udržovalo na Krymu i za Gótů a Hunů a zvláště Kaffa (Kerč) si uchovala židovský raz. Roku 955 kníže Igor Kerč na nějakou dobu obsadil. Svjatoslav lgorevič potom na Chazarech vybojoval kraj podél Donu. Roku 969 měli Rusové ve své moci již celé Povolží i s Itilem a ruské lodi se objevovaly u Semenderu na derbentském pobřeží Kaspického moře. Zbytky Chazarů jsou Kumykové na Kavkazu, kdežto na Krymu jsou Chazaři spolu s Polovci předchůdci krymských Tatarů. (Karaimové a krymští Židé však nepřijali islám.) Chazary potřel Tamerlán. ' J. Bruckus. Isloki russkogo ic-t'reistva, in sb. Jevrcjskij mír..lcžcgodnik na 1959 g. /d.'ilc J\vl l/,paříž. ()bjedinčnije russko-jcvrcjskoj intélligencii, s. 17 25. *Jevrcjskaja enciklopediia ME,/,v 16 svazcích, Petrohrad. Obšccslvo (llja naučnych jevrejskich izdanij i lzdatělsho Brokgauz-Jcl'ron, 1906 1913,sv. 15. s. 648.
Kapitola 1 Mnozí badatelé se však domnívají (třebaže přesvědčivé důkazy pro to nejsou). že jistý počet Židů se přesunul přes jihoruské pláné na západ a severozápad. Tak orientalista a semitolog Avraam Harkavi píše, že židovskou komunitu v příštím Rusku vytvořili Židé. kteří se přestěhovali od pobřeží Černého moře a z Kavkazu, kde Žilijejich předkové po asyrském a babylonském zajetí. Přibližněstejný názor sdílí také J. D. Bruckus. (Podle jiného názoru jsou to zbytky oněch ztracených dcseli kmenů Izraele.) 'l'ento přesun možná dobíhal ještě po pádu 'l"mularakané (1097) způsobeného Polovci. Podle l larkavihonázoru byl obecným jazykem těchto Židů alespon od 9. století slovanský jazyk a teprve v 17. století. kd_\žukrajinští Židé prchali před pogromy Bohdana Chmelnyckého do Polska, stal se jejich jaz_\-kem jidiš, jímž mluvili polští Židé. Riiznými cestami se Židé dostali do Kyjeva a usazovali se tam. Již za lgora se dolní části města říkalo Kozary; sem lgor nastěhoval roku 935 Žid) zajaté v Kerči. Pozdeji přicházeli z Krymu Židé zajatí v roce 965, v roce 969 Kozaři z llilu. roku 989 z Korsuné (Chersones), roku 1017 z Tmularakané. \? Kyjevě se objevili též západní Židé, a to ve spojitosti s karavanním obchodem západ východ, od konce l 1.století možná i ti, kteříprchali před pronásledováním v Evropě za první křižácké výpravy." [ pozdější badatelé potvrzují chazarský původ judaistického živlu v Kyjevě v l 1. století. Dokonce i z doby dřívější: na přelomu devátého a desátého století je zmiňována chazarská administrativa a ehazarská posádka v Kyjevě. A již v první polovině 11. století hrál židovský a ehazarský živel v Kyjevě... významnou úlohu. Kyjevv 9. až 10. století byl mnohonárodní a etnicky tolerantní. Atak koncem!().století, v době, kdy měl \íladimír zvolit pro Rusy novou víru, někteří učení mužové v Kyjevě.doporučovali judaismus. Volba však dopadla jinak než v Chazarsku 250 let předtím. Karamzinův výklad zni takto: Kdyžvyslechl Židy, otázal Se /\"ladimír/. která že země je jim domovem. Jeruzalém, odpověděli kazatelé..,ale llospodin Btih náš povstal a u hnevu svém nás rozprášil po cizích krajinách!,avy,kteří jste se. Bohu znelíbili; řekl kníže,,vy se osmělujctc učit jiné? Nepůjdeme vaší cestou, abychom jako w neztratili svoji otčinu: Po po Arnika/'n [Purvis/mju ('nci/flopediia /KJ l-)/_1976 a dále, sv. 2. Obšécstvo po issledovaniju jewejskich obšcin, Jeruzalém l982, s. 4-0. *JE, sv. 9. s. 5l6. "\..\. 'l'oporov, Srjulosl'i srjatvjr v russkoj duchomoj lvu/(m'a.ve 2 svazcích, sv. 1,\loskva. ()nozis, Škola,..lazyki russkoj kullur_v, 1995, s. 285 286.540..\. _ Karamzin. Istoriiu gosudarsu'u Itossijskogo, v 12 svazcích. '3. vyd.. Petrohrad. l-zjncrling 1842 le. sv. l. 5. II]. \ iz též cesky:.\. i\l. Karamzin. Obrazy :. (!(-imříše rus/uf. sv. 1.s. 53. Praha. Odeon 1984. \'iz lez S. \'1.Solovjov, lsloriia Hnssiis (herně/šich 'e/nimi. v 15knihach. \loskva 1962 1966.kn. ]. s. l$l.
Do 18. století včetně křtění Rusi, dodává Bruckus, přijala křestanství 1část kozaiskýeh Židů v Kyjevě, a dokonce snad 7.nich byl pak v Novgorodě jako jeden z prvních na Rusi křesťanský biskup a duchovní spisovatel Luka Žid'ata.7Koexistence křesťanského a judaistického náboženství musela učené muže přivést k jejich bedlivému porovnávání. Konkrétně to způso bilo vznik Slova o víře a milosti v polovině 11.století, díla, jež v Ruseeh utvrdilo na celá další staletí křesťanské uvědomění. Polemika je zde tak zajímavá a živá, jak ji známe z listu apoštolský(l1. \'ždyt to bylo tepne pnní století klřeslaustvína Rusi. Židé hluboce zaujali tehdejší ruske neofyty svými náboženskými úv thdlni a v l\'_\jc\ě ziovna byly možnosti vzájemných kontaktů. Tento zájem byl intenzivnější než později za nového soužití v polovině 18. věku. Více než jedno století se tehdy Židé podíleli na obchodní činnosti \ Kyje\ě. Lpiostřed noví-ch městských hradeb, dobudmany'ch roku 1057, stála Židovská brána, k níž přiléhala židovská ČÍVIÍ. Kyjevšti Židé nebyli knížaty nijak omezmáni nebo pronásledováni, dokonce byli pod jejich ochranou, zvláště za Svjatopolka lzjaslaviěe, protože jejich obchodní a podnikatelská činnost prospívala knížecí pokladně. V roce 1115, kdy Vladimír (příští Monomaeh) stále ještě po Svjatopolkově smrti váhal a neměl to svědomí obsadit kyjevský stolec dříve než Svjatoslaviéové, využili povstalci bezvládí a vyloupili dům tisícníka a všech Židů, kteří se těšili zvláštní přízni ziskuchtivého Svjatopolka... Zda se, že příčinou kyjevské vzpoury-'bylo lichvářstvi Židů, kteří pravděpodobně využívali toho, že peníze byly tehdy vzácné, a deptali dlužníky přehnanými úroky. O (Některé údaje.. například \; Monomachově Zákoníku. svědčí o tom, že kyjevští lichváři \ybírali až padesátiproeentní roční úrok.) PřičemžKaramzin zde odkazuje na letopisy i na dodatek V.\. 'l'atišěeva. \"'l'atišěevovi pak čteme.: Četné Židy potom pobili a jejich domy vyloupili za to, že tito mnohé křivdy a škodu křesťanům v obchodu činili. Množství se jich pak shromaždi lo v jejich synagoze, opevnili se a bránili, jak mohli, a prosili ()strpení, než přijde Vladimír. Po jeho příchodu Kyjevané prosili jej hromadně., aby Židy, kteří pobrali křesťanům všechno podnikání a za Svjatopolka měli svobodu a moc velikou. spořádat... Též mnohé zlákali na jejich víru. Il '".l. Bruckus. in.l.\'l 1,s. 21f22:.lli. sv. 7. s. '388. " 'l'oporov, sv. 1. s..lt 10. " l\'.lf., sv. 1-. s. 253. ' i\aralnzin. sv. 11.s. 87. 89. " \. :\'. 'l'atist"cv,islori/u rossijslmju. \ 7 s\az( ích /1962 1966/ sv. \loslna. Leningiad. \\ SSSR 1965. s. 129.
Kapitola [ Podle názoru M. N. Pokrovského měl kyjevský pogrom v roce 1115 ráz sociální. nikoli národnostní. (Přičemž je dobře známo, že tento třídní historik je přívržencem sociální interpretace dějin.) KdyžVladimír dosedl na kyjevský stolec, odpověděl stěžovatelům slovy: Jelikož jich přišlo mnoho do různých knížectví a usadilo se tam, nepřísluší mi bez porady s knížaty a navíc proti spravedlnosti... jejich zabíjení a loupení dovolili, kde mohou zahynouti mnozí nevinní. Aproto neprodleně svolám knížata ku poradě. " Jejich porada schválila zákon o omezení úroku, který Vladimír připojil k Jaroslavovu Zákoníku. Karamzin stejně jako předtím 'l'atiščev sděluje, že z rozhodnutí porady Vladimír vypověděl všechny Židy, takže od té doby v naší vlasti nebyli. llned však poznamenává: Naproti tomu v letopisech se praví, že v roce 1124-(za velkého požáru) Židé v Kyjevě tyhořcli nebyli tedy vyhnáni. n Bruckus dodává. že to byla v nejlepší části města celá čtvrť... u brány Židovské poblíž Žlaté brány. Alespoň jeden Žid se těšil důvěřeknížete Andreje Bogoljubského ve Vladimiru. Mezi Andrejovymi favority byl také jakýsi Jefrem Nlojzič, jehož jméno po otci Nlojzič čili Mojsejevič svědčí o židovském původu, a ten byl podle letopisce mezi iniciátory spiknutí, přiněmž byl Andrej zavražděn.15na jiném místě se praví, že za Andreje Bogoljubskélio z volžských oblastí přicházeli četní Bulhaři a Židé a dávali se pokřtít a po Andrejově zavraždění jeho syn Grigorij uprchl do Dagestánu k židovskému knížeti i Celkové jsou však za období Suzdalské Rusi zprávy o Židcch skoupé, zřejmě proto, že jich tam mnoho nebylo. Židovská encyklopedie poznamenává, že v ruských bylinách je Židovský car oblíbený termín pro nepřítele křesťanské víry, stejně jako bohatýr Židovin v bylinách ()lljovi a Dobryňovi.'7 Jsou to možná zbytky vzpomínek na boj proti Chazarům. Atady by mohl být náboženský základ oné zášti a izolace za to, že Židům bylo bráněno ve vstupu na úze mí Moskevské llusi. Tatarským vpádem ustal čilý obchodní ruch na Kyjevské Rusi, a tehdy mnozí Židé zřejmě odešli do Polska. (Avšakžidovské osídlení na Volyni a v llaliči trvalo dál a bylo tatarským vpádem takřka nedotčeno. Encyklopedie uvádí: Za vpádu Tatarů (1259), jímž byl rozkotán Kyjev, utrpěli újmu také Židé, avšak v 2. polovině 15. století byli velkoknížaty zváni, aby se usadili v Kyjevě,nacházejícím se pod svrchovanou vládou " \. \. 'l'atiščev, Isloriju rossijskuia, sv. 2, Moskva, Leningrad, ANSSSRl965. s. 129 "' Karamžin, sv. ll. poznámky. s. 89. ".l. Bruckus, in.l.\-l 1,s.25. "' S.. Solovjov. kn. [, s. 546. "'.l. llruckus. in J.\l 1,s. 26. "' JF., sv. 9. s. r'i. 14
Do 18. století včetně Tatarů. Tím, že se jim dostalo přízně i vjiných tatarských državách, vyvolali Židé proti sobě nenávist měšťanů. "qobdobně tomu bylo nejen v Kyjevě,ale i ve městech severního Ruska, kam se za tatarského panství otevřela cesta četným kupcům basurmanským, chazarským nebo chívským. odedávna zběhlým v obchodech a kořistnickém chytráctví. Tito lidé vykupovali od Tatarů daně našich knížectví, brali nadměrně úroky od chud'asů, a pokud dlužníci nemohli zaplatit, dělali si znich své otroky a odváděli je do poroby. Obyvatele Vladimiru, Suzdalu a Rostova nakonec ztratili trpělivost a proti těmto zlým lichvářům za poplašného vyzvánění zvonů na sněmovišti povstali některé pobili a jiné vyhnali."*jako trest hrozil povstalcům nájezd chánových trestných oddílů, jejž odvrátil Alexandr Něvský. Dokumenty z 15. století se zmiňují o kyjevských Židech, kteří vybírali daně a vlastnili značný majetek. '0 Ke stěhování Židů z Polska na východ, mimo jiné do Běloruska, dochází i v 15. století objevují se výkupčí celních a jiných poplatků v Minsku, Polocku, Smolensku, avšak zatím se tam hromadně neusazují. Po krátkodobém vyhnání Židů 7.Litvy (1495) se stěhování na východ obnovilo mimořádně intenzivně počátkem 16.století. 1 Na Moskevskou Rus Židé pronikli jen v nepatrném počtu, přestože příchodu vlimých Židů do Moskvy se tehdy nekladly překážky-'.22 Avšakkoncem 15. století se přímo v centru duchovní a administrativní moci na Rusi odehrávají zdánlivě nenápadné události, jež však mohou vést k obrovským nepokojům nebo k hlubokým následkům v duchovní oblasti. Je to takzvaná sekta židověrců. Jejich odpůrce Josif Voleckij o nich praví: Bohabojná země ruská neviděla podobného pokušení od věku Olžina a Vladimírova 25 Podle Karamzina to začalo takto: Žid Scharia, který přijel roku 14-70z Novgorodu do Kyjeva, dokázal tam obelstít dva duchovní, Dionisije a Alexije přesvědčil je, že víra Mojžíšova je jediná božská, že příběh Spasitelův je smyšlenka, že Kristus se ještě nenarodil, že se nesmíme klanět ikonám, a tak dále. \'zniklo židovské bludařstvífm S.Solovjov dodává, že.toho Scharia dosáhl za pomoci pěti spoluúčastníků, rovněž Židů a že tento blud byl jak se zdá směsí judaismu a křesťanského racionalismu, jenž odmítá tajemství svaté Trojice a božství Ježíše Krista. -"*Pote pop Alexij nazval sebe "*'l'aintóž. s. 517. '" Karanizin. sv. IV.s. 54 55. " KJE. sv. 4, s. 254. JE, sv. 5, s. 165. " JE, sv. 15. s. 610. Karanizin, sv. l\. s. 121. 3"Tamtéž. s. 121. *"S. M. Solovjov. kn. H[. s. 185.
Kapitola 1 Abrahamem, svou ženu Sárou a spolu s Dionisijcm zkazil mnohé laiky... Je však obtížné pochopit, že by Seharia dokázal tak snadno rozhojnit počet svých novgorodskýcb žáků, kdyby celá jeho moudrost záležela jedině v zavržení křesťanství a oslavování židovství... Scharia patrně sváděl Rusy židovskou kabalou, naukou lákající zvědavé ne. vzdčlance a proslavenou v 15. století, kdy v ní mnozí z nejučenějších mužů... hledali vyřešení všech hlubokých záhad lidského roztunu. Kabaliste se holedbali... že znají všechna tajemství přírody,že dokáží vyložit sny, předvídat budoucnost, poroučet duchům... -*" Naproti tomu.i. I. Gcssen, židovský historik 20. století, má za to, třebaže neuvádí žádne prameny, že.,je bezpečně zjištěno. že ani iniciování bludu... ani jeho dalšího šíření se Židé nikterak neúčastnili.-'7 Encyklopedický slovník Broekhause-El'rona tvrdí. Že vlastní židovství nehrálo zdá se v tomto učení žádnou významnou úlohu a omezilo se na některé obřady.-'" Židovská encyklopedie, která vycházela v téže době jako Brockhaus -Efron, uvádí: Spornou otázkou o židovském vlivu na sektu nyní, když byly zveřejněny Žaltáře židověrcu a jiné památky... je třeba mít za vyřešenou ve smyslu kladné m. m,.novgorodští bludaři dodržovali navenek slušnost, vypadali jako pokorní věřící, kteří dodržují půst a horlivě vykonávají všechny povinnosti zbožny'ch lidí o,a to k nim upoutalo pozornost lidu a dopomohlo k rychlému rozšíření bludný A když lvan Ill. po dobytí Novgorodu navštívil město, odvezl oba původní bludaře Alexije a Dionisije za veškerou jcjich záslužnou zbožnost roku 1480 s sebou do Moskvya povýšil je na protojereje v L'spenskem a Archangelskem ehrámč, v Kremlu. S nimi tam přešel i rozkol, jehož kořeny zůstaly v Novgorodě. Alexij se těšil zvláštní milosti panovníkově a směl jej kdykoli navštívit. i\a své tajne učení nalákal nejen několik význačných duchovních a státních hodnostářů. nýbrž přesvědčil i velkoknížete, aby ustanovil metropolitou to znamená hlavou cele ruske, církve archimandritu neboli převora Zosimu, jednoho ze svých lidí obrácených na kacířství. Nlimo to obrátil na kacířství také Jelenu, snachu velkoknížete, vdovu Ivana Mladého a matku příštího následníka trůnu. vnuka požehnaného Dimitrijef" : Karamzin. sv. Vl. s. Ill 122. '7 ]. Gesscn, [Stari/'a [cr/ cjskugu naroda c Rossii. \ e 2 svazcích, sv.. Leningrad 1925. s. 7. 3 linciklopcdiceskij slomr. v 82 svazcích, Petrohrad. Brokgauz i.lel'ron 1890 1904.sv. 22. 1894. s. 945. 3"Jli. sv. 7. s. 577. ""haramzin. sv. \l. s. 2.7. S. M. Solovjov. kn. III, 5. 18:3. liaramzin. sv. \l. s. 120 125.
Do 15. století včetně (OGG ' (*.wa Překvapivý je rychlý a snadný úspěch tohoto hnutí, který si lze asi vysvětlit vzájemným zájmem. Kdyžbyl překládán z hebrejštiny do ruštiny Žaltář židověrců a jiná díla, jejichž účelem bylo obalamutit nezkušeného ruského čtenáře a jež byla někdy vý 'azně protiki'est'anslui, mohli bychom se domnívat. že vyjadřují pouze zájmy Židů a judaismu. Avšak i ruský ětenář byl zainteresován... na překladech židovských náboženských tevlů'ů z čehož také vyplývá, jaký úspěch měla propaganda,židověrců v ruzných společenských vrstvácl1. Di'mipnost a živost tohoto kontaktu připomíná obdobný zájem v Kyjevěv i 1.století. Avšak novgorodský arcibiskup Gennadij odhalil kolem roku 1487 kacířský blud, odeslal do Nloskvyneklamné důkazy o něm a pokračoval ve vyšetřování a usvědčování kacířů tak dlouho, až se k jeho objasnění roku I4-90sešel církevní sněm pod vedením jmenovaného metropolity 7.osim_v. Shromáždění s hrůzou vyslechlo Gennadijovu obžalobu. že tito odpadlíci tupi Krista a llohorodiěku, že plivají po kří žích, ikony nazývají modlami, o/uyaívaiíie. pohazují na neěistá místa, nevěří ani v království nebeské ani ve vzkříšení z mrtvých, a mlčíce vedle horlivých křesťanů, drze rozvracejí slabé. Na rozhodnutí sněmu je vidět, že.židověrci neuznávali Ježíše Krista za syna Božího... uěili, že Mesiáš dosud nepřišel, uctívali starozákonní sobotu víc než liristovo nedělní Zmrtvýchvstánírm _\'asněmu bylo nawženo trestat kacíře na hrdle, avšak z rozkazu ivana lll. byli odsouzeni do žaláře a sama hereze prokleta. Tento trest byl na tehdejší krutou dobu a vzhledem k hluboké demoralizací nadmíru humánní. 36Historikové tuto lvanovu umírněnost vesměs vysvětlují tím, že.kacířství se rozbujelo pod jeho vlastní střechou a že mu propadli lidé známi, svým vlivem mocní, mezi jinými svým vzděláním a schopnostmi proslulý Ivanův všemocný d'ák (tj. ministr zahraničí) Fjodor Kuricyn.57 Tento zvláštní liberalismus Moskvy vyplýwalz Kuricynovy tehdejší,diktatury srdce'. Kouzlyjeho tajného salonu se dával uchvátit sám velkokníže a jeho snacha... Kacířskýblud nejenže neustával, nýbrž... bohatě kvetl a šířil se... LJmoskevského dvora... byla v módě astrologie. a magie spolu s pokusy ()pseudovědeckou revizi celěho stareho, středověkého světonázoru, bylo to bezmezně volnomyšlenkářství, svody osvícenství a vláda inód_\,. 3' 1 'l'oporov, sv.!. s. 557. " Karamzin. sv. \l, s. 123. '.ll'l, sv. 7, s. 580. * karamzin. 5\. \. s. 123. "78. \l. Solovjm, kn. III. s. 186. A. \. hartašev. ()eel'lí'ipo islo/ iiliusxlm/ ('l'l'ln't'i.\c.! svazcích, sv. [. Paříž, \ HCA-Press IQŠQ.s. 495. 497.
Kapitola 1 Židovská encyklopedie také předpokládá, že Ivan lll. nezasáhl proti kacířství z politických důvodů. Doufal, že s přispěním Scharii posílí svůj vliv v Litvě-,,a navíc se snažil uchovat si přízeň vlivných krymských Židů knížete a vládce Tamaňskeho poloostrova Zacharii de Ouisolliho a krymského Žida Choziho kokosa, který byl zadobře s chánem Mengli -Girejem.19 Po koncilu v roce 1490Zosima se ještě nekolik let nevzdával myšlenky na tajný spolek, byl však usvědčen a v roce 1494mu velkokníže nařídil, aby se bez soudu a rozruchu jakoby dobrovolně odebral do kláštera. Kacířstvi však bujelo dál po jistou dobu (1498) jeho stoupenci málem uchvátili veškerou moc v Moskvě a jejich chráněnec Dimitrij, syn kněžny Jeleny, byl korunován na panovníka. "mlvan 111.se však brzy usmířil se svou manželkou Solií Palaiologovnou a trůn zdědil roku 1502její syn Vasilij. (kuricyn už byl v té době mrtev.) Kacířipak po sněmu v roce 1504-byli bud upáleni, nebo uwžcni do vězení, případně někteří uprchli na Litvu, kde formálně přijali judaismus.'" Dodejme, že překonání kacířství židověreů posílilo duchovní život na Moskevské Rusi koncem 15. století a počátkem 16. století, konkrétně vědomí duchovního vzdělání a škol pro duchovenstvo; se jménem biskupa Gennadije je spojen překlad a vydání církevnčslovanskě bible, která do té doby ve své úplnosti na pravoslavném Východě nebyla známa. Osmdesát let nato byla v letech 1580 1582Gennadijova bible v Ostrogu vytištěna jako první církevněslovanská bible a její vydání ovlivnilo celý pravoslavný \'ý-clwdf"+2ohsáhle to komentuje akademik S. F. Platonov: Hnutí židověrců nesporně obsahovalo prvky západoevropského racionalismu... Kacířstvíbylo zavrženo, jeho hlasatele byli pronásledováni, ale tendence kritiky a skepse k dogmatu a církevnímu řádu, které vyvolalo, nezanikly.**3 \loderní Stručná židovská encyklopedie zdůrazňuje předpoklad, že silně záporný vztah k judaismu a k Židům na Moskevské Rusi, do 16.stolctí tam neznámý, začal tímto bojem s židověrci.'h Vzhledem k duchovnímu a celostátnímu měřítku tohoto jevu je to docela pravděpodobné. Tento názor však odmítá J.!. Gessen: Je pozoruhodné, že tak specifické označení kacířství jako,židovskéi nezmařil úspěch sekty a nepodnítil už tehdy nepřátelský vztah k Židům. V) * ll-j.sv. 15, s. 610. "*"JE. sv. 7. s. 579. " i\jli, sv. 2. s. 509. "' Karlašev. sv. H. 5. 50:3. "*Akad. 5. F. Platonov, \Ioskvu [Za/Jud. Berlin, Obelisk 1926. s. 57 38. " KJI Í.sv. 2, s. 509. "'.l. (iessen. sv. 1. s. 8.
D0 18. století včetně V sousedním Polsku v té době, tedy mezi 13. a 18. stoletím, vznikla a sílila velká židovská komunita s pevným tradičním životem; ta se měla později stát masivním základem příštího ruského Židovstva, které tvořilo počátkem 20. století hlavní část Židovstva světového. Od 16. století docházelo k poměrně velkému stěhování polských a českých Židů na Líkrajinu, Bílou Rus a bitvu. V 15. století židovští kupci z polskolitevského státu ještě volně přijížděli i do Moskvy. To se však změnilo za Ivana llrozného, kdy byly návštěvy židovských kupců zakázány. Akdyž se roku 1550polský král Zikmund ll. August dožadoval, aby jim byl volný příjezd do Ruska povolen, odmítl ho Ivan IV.slovy: Do svých panství Židům jezditi nikterak nedovolíme, jelikož ve svých panstvích žádného zla viděti nechceme, avšak chceme, aby Bůh dal a v mých panstvích lidé zůstávali beze všech zmatků. Aty,náš bratře, abys nám o Židech nadále nepsal, W li totiž Rusy od křesťanství odváděli, byli otravné do naší země přiváželi &odpornosti mnohé našim lidem ěinili.48 Existuje legenda, podle níž při dobytí Polocka roku 1565 na stížnosti ruských obyvatel na zlé skutky a utiskovaní od Židů, nájemců a zmocněnců polských magnatů, nařídil lvan i\f. všem Židům, aby se veřejně pokřižovali, a ty, kteří odmítli a jejich počet činil 500 osob, rozkázal ihned utopit ve Dvině. Avšak seriózní historikové jako například J. ]. Gessen tuto verzi nejen nepotvrzují, a to ani v mírnější podobě, ale vůbec se o ní nezmiňují. Zato Gessen píše, že za Lžidimitrije (1605 1606)se Židé objevili v Moskvě v poměrně velkém počtu, stejně jako další cizinci. Apo časech nepokojů bylo vyhlášeno, že Lžidimitrij ll. ( Ttišinský zlosyn ) byl rodem Žid.m (O původu Tušinske'ho zlosyna se prameny různí. Jedny tvrdí, že pocházel z rodiny popa na Lkrajině jméncm Matvcj \-"erjovkin, nebo byl Žid, jak se praví v soudobých úředních písemnostech a uměl, máme-li věřitjistému cizímu historikovi, hebrejsky, četl talmud a rabínské knihy, Zikmund k nám poslal Žida, který se vydával za careviče l)ímitrije.)50 \" Židovské encyklopedii čteme: Ksamozvancově svitě patřili též Židé a při jeho svržení přišli k úhoně. Aěkteré údaje uvádějí, že Lžidimitrij ll. byl pokřtěný Žid a patřil k družině l.židimitrije l. '3lPo období nepokojů byli Poláci a Litevci, kteří se nahrnuli do Ruska, omezeni v právech a polští a litevští Židé v tomto ohledu mu "6J. Bruckus. in JNl l.s. 28. " JE. sv. 8, s. 749. *J. Gessen, sv. 1, s. 8-9. "' Tamtéž, s. 9. ' Karamzin. sv. Xll, s. 55. 36, pozmimky, s. 53. "' KJE, sv. 7. s. 290.
Kapitola! seli sdílet osud svých krajanů, kteří dostali zakaz jezdit se svým zbožím do Moskvy a zamoskvoreckých méstf'2 (Ve smlouvě Nloskevských s Poláky o korunovaci Vladislava se zdůrazňuje.: Nenutit nikoho k římské ani jiné víře a pro Židy platí zákaz přijíždět za obchodem do Moskevskóho panství. ' _-\všakpodle jiných údajů měli židovští obchodníci po období nepokojů do Moskvy volný přístup.)š'l Rozporuplné nařízení svědčí o tom, že vláda.\-'lichailafjodoroviče neuplatňovala vůči Židům striktní politiku... že se k Židům chovala poměrně tolerantně. """ Za vlády Alexeje \lichajloviče se vyskytují četné údaje svědčící ()pobytu Židů v Rusku. Tehdejší Žakoník neobsahuje pro Židy žádná omezení... měli tenkrát přístup do všech ruských měst včetně.\lloskv_\w'. "6 l'odle Gessena bylo mezi obyvatelstvem zajatým při ruském útoku na Litvu také nemálo Židů a jednalo se s nimi stejně jako s ostatními. Po válečných událostech z 50. a 60. let se v moskevském státě znovu objevili zajatí Židé. s nimiž se nezachazclo o nic hůře než s ostatními zajatci. Po andrusovském míru (mezi Ruskem a Polskem) z roku 1667 bylo Židům nabídnuto, aby zůstali v Rusku. \v'lnozítoho, jak patrno, využili. Někteří se dali k pravoslaví a někteří ze zajatých se stali zakladateli ruských šlechtických rodů.")7(menší počet pokřtěných Židů se v 17. století usadil také na Donu ve stanici Staročerkaska a asi deset z nich založilo kozácké rody.) Kolem roku 1667Angličan Collins napsal, že Židů od nedávné doby přibylo v Moskvě a u dvora, patrně na přímluvu židovského dvorního lékaře. Za Fjodora Alexejeviče (vládl 1676 1682)došlo k pokusu prosadit toto nařízení: KteříŽidé napříště přijedou se zbožím utajeně k Moskvč, těm zboží na celnici nemá být přijímáno, nebot pouštět Židy ze Smolenska se zbožím i beze zboží jest :caluizánofňnavšak praxe byla jiná... než toto teoretické nařízení '. "ls raným letům ( 702) Petrovy vlády se vztahuje v souvislosti s manifestem, jímž zval do Ruska schopné cizince, i jeho zmínka o Židcch: Chci u sebe viděti radeji osoby z národů mohamedánské a pohanské víry nežli Židy. Ti jsou šejdíři &podvodníci. Já chci zlo vykořeniti, nikoli ploditi; takže se nebudou v Rusku ani "-'J. (šessen, sv. 1.5.9. " Karamzin. sv. \'ll, s. l-tl. l. \l. I)ižur. Jt't'l'ťi v eli-mmmicexlmjiízni Rossii. in sb. lt'uíga :: russkom ievrcjslt'c ()l [SOÚ-chgodor (lu lleruliucíi [VI/"g. (KRJ-l ). Ne \ork. Sojuz russkich jevrejev l96t).s. 156. JF.,sv.15, s. Gli. " "l'anitež 7.l. Cessen. sv. 1, s. 9 IO. " JE. sv. ll. s. 350. ""Tamtéž. ".ll-í. sv. 13. s. (51.2.
Do Ih'. slolctí včetně usazovati, ani nebudou obchodovali, at 0 to jakkoli usilují a at'si jakkoli podplácejí mé okolí. il Avšakza celou dobu Petrovy vlády nemáme žádné údaje o utlačování Židů, nebyl vydán ani jeden zákon, který by je omezoval. Za všeobecné blahovůlc pro nejrůznt'rjší cizince byly naopak široce otevřeny i možnosti pro Židy a podle jejich počínající ncnahradilelnosti je vidíme, i mezi nejbližšími rádci Petra Velikého. Stačí si připomenout vicekancleře Petra Šalirova, významného a pracovitého úředníka, který však take 'ád podváděl, za což.mu Pctr ukládal tresty a po carové smrti ho vyšetřoval i senát. Jeho vzdálenými synovci byliabram \'eselovskij, muž z Petrova nejbližšího okolí, a Isaak \'esclovskij, dále k jeho vzdálenému příbuzenstvu patří Devier, první generální policejní komisař v Petrohradě, náčelník tajne pátrací služby Anton Vivier,dvorní šašek Acosta a další. \' dopisu A. Veselovskómu Petr poznamenal: Je mi zcela lhostejné, je-li nčkdo pokřtěn nebo obřczán, hlavně když rozumí své práci a je poctivý. '1Židovské obchodní domy sídlící v \'čmecku žádaly, aby ruská vláda zajistila bezpečnost jejich obchodování s Pcrsií, ale tuto záruku nedostaly.m Počátkem 18. století Židé zahájili obchodní činnost v Malorusku (tj. na ljkrajinč), a to o rok dříve, než toto právo získali kupci velkoruští. Ukrajinský hetman Skoropadskyj nčlmlikrat vydal nařízení ()vystěhování Židů, avšak tato nařízení nebyla dodržována, naopak, počet Židů v Malorusku se ještě zvyšovalf katcřina ]. se v roce 1727, krátce před svou smrtí, na Menšikovovo naléhání rozhodla vystěhovat Zidy z Ukrajiny ( důvodcm mohla být účast, Židů na výrobě. vodky ) a z ruských mest. Pokud se toto nařízení začalo vůbec dodržovat, pak jen necelý rokfib" \" roce 1728. za Petra 11.,bylo povoleno pustit Židy do Nlaloruska, jakožto lidi užitečné pro zemský obchod, zprvu na dočasný pobyt", jen Že dočasný pobyt se nakonec stal pobylem trvalým'y důvody sc vždycky našly. Za carevny Anny bylo roku 1751 toto právo rozšířeno na Smolenskou gubernii, roku 1754na Slobodskou lerajinu, tj. na severovýchod od Poltavy. Zároveň bylo Židům povoleno pronajímat si půdu od velkostatkářů. obchodovat s alkoholem a od roku 1756 směli dovážet vodku z Polska a dodávat ji též do státních hostinců ve VelkoruskuW ' S. M. Solovjov, kn. VIII. s. 76. "3 Tamtéž, kn. X', 19615. 1-77. "*.llš. sv. "). s. 519. *" JE. sv. 11. s. 351). "".l. Gcssen. sv. 1. s. 11 12. 'l'amtcz, s. 15: ll-i.sv. 2. s. 592. "7 J. (icssen. sv. 1. s. 13-131.11),sv..2.s. 592.
Kapitola [ Měli b_vehompřipomenout poslavu l'mančníka Leviho Lipmana l Pobaltí. l\d_\'žpříští earevna Anna lvanovna dlela ještč \ Kuronsku. poeit'ovala značný nedostatek peněz.,a je možné, že se již tehdy Lipmanovi naskytla příležitost b_\"tjí užitečný-nr. Již za Petra Velikého přesídlil do Petrohradu a za Petra II.,.se stal finančním agentem neboli zlatníkem u ruského dvora". \ dobe korunovaee.-\nn_\'lvanovny získal značné st_\'k_\' u dm "1 a hodnost vrelmího komisaře. Jelikož mčl st\'k_\ přímo s pano\-nie.íb_\l\e z\lást úzkčm kontaktusjejím l'mmilem llironem.. Současníei tvrdili. že se s ním Biton radil o rusk_\"(h státních záležitosteeh. Jeden v_vslaneeu ruskeho dvora napsal. že lze říei,že právě Lipman řídí Rusko. Později byla takováto hodnoeení současníků zmírněn.a "* Biron mu však přeneehal témčř celé řízení Financí a různí ()l)(hodní monopol_\". "(Lipman dále plnil su -funkce u d\ora! poté co.\nna Leopoldovna poslala llhona do \_\hnanst\'í.)" Dojisté mír_\l.ipman o\h\ňo\ al i eelko\\ \ztah Annylvanovny k Židům..\čkoli v roce l750, kdy earevna usedla na trůn, \3'jádřila v listě svemu \'yslanei n helmana \laloruska obavu:,.slyšíme,že lidu maloruskeho se mezi kupeetvem v_\'sk_\lujevelice málo, že povětšinč obcho (lnjí Řekme, 'lhrei a Židé [ (z čehož můžeme usuzovat, že k \'yslčhování \ roce 1727 opět nedošlo), přesto zůstaly nesplnčny earevnim pokyn_\ z roku [759 o zákazu pronajímat v.\hlorusku půdu Židům a z roku 1740o tom. že má být v_vsídlenoza hraniee asi 600 Židů." (Bránilv tomu jistč i záj n_\ velkostatkářů) \lžhčta rok poté. co se stala panovnieí, ted_\\ roce 174-2,\\dala nařízení \ němž se pia\í: Zíti Židum jest \ celé naší říšizakázáno nyní jsme se \Šak domí-deli. že tito Židé stále \ naší říši.nejvíce pak \.\lalorusku, žijí pod různými záminkami nadále. čímž žádného jineho \ýsledku. leč pouze velké škody od těchto nenávistníků Spasitele Krista jest našim věrným poddaným očekávati, a proto přikazujeme: \"Šiehni Židé mužského iženského pohlaví vcelé naší říšis veškerým svým majetkem neeht' jsou neprodleně vystěhováni za hranice a nadále k žádnemu účelu nejsou k nám pouštění. ledaže některý z nich bude chtít přistoupit na křesťanskou víru řeekóho \3'znání. " Byla to stejná náboženská netoleranee. jaká otřásala Evropou nekolik století po sobe. \"e způsobu myšlení té doby nebylo žádne specificky '.ll'š. sv. ll). s. 22). ]. '$. " (les. en. Solmjm.. kn.l\3-.s.23(i»2'37... \'\.l. Soloum. kn. l,\i..\. IT) liti. lv ld
l)o Iti. století včetne ruské nebo výlučně protižidovské nepřátelství. I přímo mezi křesťany se tato náboženská nesnášenlivost projevovala velmi tvrdé stejně tomu ble i \ Rusku samém, viz pronásledmání slaroobřaden mečem i ohněm, ačkoli byli přeee stejne vír_\.pravoslamí. Zmínřnemu \sf'nosn earevn_\'alžběty byla věnována rozsáhlá publieita. Zároveň se však podnikal_\_' pokus.) přimět panovniei k úslupkůnr. Vojenská kancelář. čili tehdejší ministerstvo \'álk_\,hlásila senátu z.\lalornska. že už je \'ýsteliováno 140osob. ale zakáže-ii se Židům přivážct zboží, bude to mít za následek zkráeení státních příjmů.h l senát pracoval pro earev'nu zprávu, v níž uvedl. že odlonskeho výnosu nepouštčl Židy do říše utrpel obchod jak \".\r'laloruskn. tak \: jihovýehodníeh oblasteeh značnou škodn. eož zároveň připraví státní pokladnu ()příjem z eelníeh poplatkt'ť. (.are\ na rezolutně odpověděla:. OdKristovýeh nepřátel 0 Žádný takový příjem nestojím." Gessen soudí.'ze ted) Rusko /.a.\lžbět) zůstalo bez Židl'l.7"Židovský historik li. )ubnov píše. že za Alžběty, jak vypočítal jeden současný historik... bylo z Ruska do roku [755 v_vsídleno5:3000 Židn " 'lento údaj se příliš liší od výnosn Anny lvanovny, která tři roky předtím rozhodla. že z eeló L'krajiny má být \_\-sídlenoasi 600 Židů. a od zpráw senáln pro carevnu Alžbětu. že b_\lo v_vsídleno 142 Židů." V.l. Telnikov se. domnívá. J že žádný takový historik. který by byl svědkem teto události. neexistoval, že však tímto soudobým historikem, jehož jméno ani dílo Dubnov?. nějakého důvodu přesněji neuvádí. byl =).Herrmann. který tento údaj nenveřejnil vdobě. kdy k událostem došlo. ale až o sto let později roku 1855 a též bez jakéhokoli odkazu na pramen. navíc s podivným dodatkem. že Židům bylo nařízeno opustit zemi pod hrozbon trestu smrti.w.\'a\'íe oba projevili historiekou neznalost ()tom. že Alžbeta přivstupu na trůn zrušila veškeré tresty smrti \ Rusku (a zase z náboženskýeh důvodů). Tčlnikov zároven zdůrazňuje. že významný Židovský historik lleinrieh (iraetz vnbee nepíše ()tom. že by tato naří ] (lessu.s\.l. "5.\l. Solo\jo\. kn. '\I. \. 2m. ".J (iessen. s\. l..la. "S..\l. Dnbnon. Ilislnn nflhe -/lu s iu ltu \.\iuand Pula/ul l'mm llu-] 'mlicsl 'l'ilmfsunlil Ihr f'll'u'ltl "a_n F'ladelíie. 'lhe.lt \\íshpublication Sm iet\ of \níeriea. 1916 s\. Ls "".IF. 5\'.7 \ Sl 7 \e snim nedokone ene m a neuu-le inenční díle \) poliliee (arske \'lád_\\nt'i Zillt'nn 'I'i-l lli \o\ n\.t( í (elite pralne n_\.jež jsou (10in podstatne pro p '\ní (ást telo me knih) a jež jsem s dík_\\_\nži. ' - Dllrnst Herrmann.!iter-hiahh rhs III. \itlhllstua/\. FlilU'll' Hund: Inn (le: 'I'Inunhrslrigung Iur l\ai \u'ini',inabu lh his :ur leiu (lz \Pin-dem um Iuliluurlsehr /l74.2-177)'/ Ilaínburk IHW.s. IT lv UI
Kapitola! zení carevny Alžbětybyla provedena a že také podle G. Sliozberga se za Alžběty činily jenom pokusy vysídlit Židy z Ukrajiny. Spíše bychom měli asi předpokládat, že Aižbětin výnos narazil na značný odpor jak u Židů, tak u velkostatkářů i u státního aparátu, a tak zůstal neproveden nebo proveden pouze zěásti, stejně jako předchozí obdobná nařízení. Ostatně i za carevny Alžbětyzastávali vysoké funkce Židé. Do státního aparátu byl vrácen a zahrnut carskou milostí lsaak Vesclovskij a ten se také připojil k přímluvám kanclcřc A. Bestuževa-Rjumina, aby Židé. nebyli vysídlování. (Bestužev později vyučoval následníka trůnu Petra lll. ruštině a jeho bratr Fjodor se stal ke konci Alžbětiny vlády kuráto rem univerzity v Moskvě-.) Za zmínku dále stojí kariéra saského obchodníka Griinsteina, luterána, jenž po nezdařeném obchodě v Persii a tamním zajetí přestoupil nakonec k pravoslaví. Griinsteiu vstoupil do gardové-ho Preobraženskěho pluku, aktivně se účastnil Alžbětina převratu, dostal hodnost pobočníka, dědičně šlechtictví a rovných 927 nevolníků. (Takhle štědře rozdávali duše i ti nejpravoslavnější panomícil) Později však tyto úspěchy zamotaly Griinsteinovi hlavu Jednou vyhrožoval, že zabije generálního prokurátora. podruhé v noci na silniei vynadál příbuznému favorita Alexeje Razumovskeho a zmlátil ho (nevěda, o koho jde). \v'y'tržnostna cestě mu už neprošla a byl vypovězen do Usťugu.M Petr lll. se za půl roku své vlády v židovské otázce nestačil nijak projevit. Ačkoli mu možná zůstala na srdci jizva po ráně jisteho Žida Musafije, jenž za Petrova mládí zprostředkovával půjčky v Holštýnsku, které pak tamní pokladnu přivedly na mizinu. a jenž zmizel, jakmile byl velkokníže,prohlášen za plnoletehoť Avšak nevíme, jak se stalo a zda to byla pouhá náhoda, že měl senát na pořadu jednání hod o povolení vstupu Židů do Ruska právě ve chvíli, kdy jeho jednání poprve navštívila nová panovnice Kateřina ll. (A většina senátu by to byla schválila.) Kateřina, zřejmě jako omluvu před evropskou veřejností. zanechala písemný záznam o tomto jednání. Jeden ze senátorů jí ihned přečetl záporné rozhodnutí Alžbětino. Kateřina h_vcelkem vzato byla uvítala návrh na volný přístup Židů do země., těsně po převratu se však ještě necítila dost jistá &navíc chtěla ukázat, jak vážně bere svou novou pravoslavnou víru. Začít panování výnosem () svobodném usidlování Židů hy nebylo dobré pro uklidnění ' G. B. Sliozberg, Don't vytažen/lw sli-nj Rossii. Paříž 1933. s. 264. *.lt-2,sv. 1') s. 519 520. * 5.. Solovjov. kn. XI, s. 134. 319 522. * 'l'amtcž. s. 583.
l)o l8. stoleti včetně rozbouřených myslí, avšak uznat svobodný vstup Židů za škodlivý nebylo možné. "5 Rozhodla proto, aby se projednávání tohoto návrhu odložilo. A za několik dalších měsíců dala do manifestu, v němž se cizincům povolovalo usídlovat se v Rusku, doložku: Kromě Židů. () deset. "letpozději vysvětlovala Diderotovi: otázka Židů přišla tehdy na pořad v nevhodnou dobu. 'G Správný okamžik však výsttha přesně Židé ze zahraničí vytrvale usilovali, aby měli do Ruska přístup, a podporovaly je v tom intervence přímo z Petrohradu. ale i z Rigy a z \laloruska. že místní obchod tím znaěně býl upevňován, že tak jako veškerému ostatnímu cizímu kupectvu i Židum bylo povolováno svobodně obchodování na Malé. Ruská- 7 Carevna byla sice nakloněna těmto přímluvám, ale stále se ještě straehovala o svou pravoslavnou reputaci, a proto... se uchýlila kc konspiraci. vymyslela postup, jak obejít své vlastní zákony, totiž pověřit několik velkých židovských obchodníků, aby kolonizovali nedávno obsazené a stále ještě nezalidněné kraje jižního Ruska u Černého a Azovského moře, takzvané Novorusko, a soustředili vedení firem v Rize, avšak aby pečlivě tajili svou národnost a ve všech dokladech byli nazýváni novoruskými kupei. \'e skutečnosti však se tito pozvaní Židé usadili v Rize a zabývali se tam svými běžnými obchodními záležitostmi. Kromě.toho Kateřina skuteěně wužila každé příležitosti, aby usadila Židy v ňovorusku. jen to však nesmělo být provázeno přílišnou oficiální publicitou, a hrala tam Židy z Litvy 7.Polska, od tureckých zajatců i uprchlíky před hajdamákyř AŽpřišel rok 1772 a s ním primí dělení Polska, při němž si Rusko vrá tilo Bílou ltus i s početným stotisícovým židovský-111obyvatelstvem. Tímto rokem musíme začít.datovat první významné historické propojení osudu Židů a Rusů. Příchod Židu na polské území byl nápadnější od 11.století; knížata a pak králové věnovali přízeň různým aktivním podnikavým přistěhovaleům" ze západní Evropy. Židé byli nejednou bráni pod královskou ochranu a získávali privilegia (ve 13.století od Boleslava Pobožného, ve století 14. od kazimíra Velikého, v 16.od Zikmunda l. a Štěpána Báthorýho), ačkoli byla blahovůle leckdy vystřídána úllakem (v 15. století za Vladislava Jagellonského a Alexandra Kazimírovíce: v témže století b_\rlýtéž dva pogromy na Židy v Krakově). V 16. století byla v některých polských městech zřízena ghetta, částečně i pro bezpečnost Židů. " S. _ Solovjov. kn. Xlll. s. HZ. *".lt-l. sv. 7. s. 4-94. ]. (icsscn, sv. 1.s. 19. **'l'amtéž. s. 20 21.
kapitola ] Stálou nevraživost pociťovaližidé od katolického duchovenstva. Celková životní rovnováha v Polsku jim byla zdá se příznivá, nebot"počet židovského obyvatelstva v Polsku v první polovině 16. století se imigrací značné zvýšil. \?té dobč se Židé ve velké míře podíleli na činnostech při statcích zemědělských magnátů, mimo jiné na vinařství a lihovarnictví'íř" Jelikož pozůstatky kyjevského knížectví po zpustošení Tatary připadly od 14.století knížectví litevskétnu, a později tedy spojenému polsko-litevskému státu, Židé začali z Podolí a Volyně pomalu pronikat na Líkrajinu'k do oblasti kolem Kyjeva,Pollavýa Černigova. Tento proces se urychlil, když podle lublinské unie (1569) připadla značná část Lkrajin) přímo Polsku. Základním ob_vvatelstvcm tam bylo pravoslavné rolniclvo, které bylosvobodné a neplatilo dané..\_vnízačala intenzivní kolonizace Lkrajiný polskou šlechtou. ale i za spoluúčasti Židů. i\ozáci b_vlipřipoutáni k půdč a donuceni k robotě a k odvádění poplatků a daní. a v tomto vykořisťovánípřipadla Židům smutná úloha pronajítnali si od polské šlechty takzvanou propinaci. totiž právo v_vráhéta prodávat vodku, a jiné hospodářské činnosti. Kdyžžidovský nájemce zaujal místo šlechtice, získal nad rolníkem samozřejmé jen do určité míry moc, jakou mčl majitel půdy. a protože se židovský nájemce snažil vyždímat z vcnkovana co nejvčtší zisk, obrátila se rolníkova zloba jak proti katolickému šlechtici, tak proti židovskému nájemci..-\proto když v roce 1648 vypuklo velké povstání kozáků vedené Bohdanem (Jhmelnyckým, stali se Židé.obětí stejné. jako Poláci. 90() život tehdy přišly desetitisíce Židů. Židé zlákaní na llkrajinu jejím přírodním bohatstvím i polskými ntagnáty, kteří zemi kolonizovali, získali významné postavení v jejítn hospodářském životě. Protože sloužili zájmům majitelů půd) a státní moci... byliobyvatelstvem nenávidčni'ťg' \. [. Kostomarov k tomu dodává, že Židé si pronajítnali nejen různá hospodářská odvětví od polských velkostatkářů, ale i pravoslavné chrámy a v_vhíralipoplatky za křtční nentluvt'tatf" Povstání skončilo bělocerkovskou smlouvou (1651), podle.níž bylo obnoveno právo Židů usídlovat se po celé Lkrajinč. Židé smějí jako dříveobývat a pronajímat si na statcích Jeho královské Výsostia na statcích šlechty hospodářské podniky.%.\a počátku 18.století bylo pálení lihovin teméř hlavním zaměstnáním Židů. 'l'atoživnost častovedla ke svárům mezi Židcm a vesničanem, tímto bezprávným rolníkem. který nešel do šenku z blahobytu. ale?.bezmezné chudoby a smutku. i J. Gcsscn, sv. 1, s. 22 27. ""Tamtéž. s. 32 54. '.ll'l, sv. 15, s. ti-l-f'). "3Jli. sv. 9. s. 788. '.l. Gcsscn. sv. 1. 5. $"). ' S. M. Dubnovv. s. 265; l)žcjms Parks..Íťl'l'ťisrcdi narodni-. (II):m'priť-ín (mliscmilizma. Paříž. Y.\'lC.-\-l'rcss ISJSZ.s. 134. 26
Do 18. století věelně Komezením, která se leckdy ukládala polským Židům na naléhání katolické církve, patřil zákaz držet si křesťanské služebnictvo. Ačkoli se to ve vztahu k Polákům dodržovalo, ze.sousedního Ruska se sem před odvodem na vojnu a před státními daněmi uchylovalo značné množství uprchlíků, a ti zde neměli žádne zastání. A tak se v diskusíeh na komisi, kterou ustavila Kateřina ll. pro vypracování zákoníku, OZýTillyhlasy, že v Polsku Židé mají mezi služebnictvem po několika ruských uprehlícíeh. "' Avšak polské Židovstvo, třebaže mělo po hospodářské stránce živý styk s okolním obyyatelstvem, se během pěti století pobytu nedalo nijak ovlivnit vnějšími vlivy. Plynulá staletí novověkého \yvoje Evropy, a polské Židovstvo zůstávalo pevným balvanem, čím dál zastaralejším útvarem. Polské Zidovstvo nebylo roztříštěné, naopak - mělo pevnou vnitřní organizaei. A zde je nutno dodat, že tyto podmínky. které se v Rusku udržely až do poloviny 19.století, byly od samého začátku židovské diaspory nejpříhodnéjší pro náboženské a národní uehování Židů. Veškerý jejich život řídilymístní kabaly, které vyrostly přímoz nitra židovského života, a rabíni. Kahal byl v Polsku prostředníkem mezi židoyským prostředím na jedné straně a státní mocí a magistráty na druhé straně-_vybíral poplatky-'pro korunu a za to byl úřady podporován. Kahal se také staral o vybírání příspěvků na potřeby židovského společenství, stanovil pravidla obchodu a činnosti řemesel koupě majetku nebo příjemvýkupu ěinájem mohly probíhat pouze s jeho svolením. Kahaloví starší měli trestní pravomoc nad židovským obyvatelstvem. Soud Žida se Židem se mohl konat jen v kahalovém systému a ten, kdo u tohoto soudu prohrál, nemohl se odvolat k soudu státnímu. jinak bytotiž propadl che/'emu (náboženské klatbě a vyloučení zžidovské. obce). Demokratické zásady, jež tvo řily původní základy kahalu, byly záhy pohleeny oligarchií..., soudí liberální historik.l.l. Gessen. Kahal byl často brzdou národního vývoje." Prosu' lidé neměli de facto přístup k orgánům veřejně samosprávy. Kahaloví starší a rabíni žárlivě střežili svou moc... a drželi si lidové masy od těla. Rabín rozhodoval samostatné při řešení otázek náboženskýeh, avšak v ostatních záležitostech byl nezávislý na kahalu, který mu zajišťoval úřad..\a druhé straně.opět nebyla bez podpisu rabína nařízení kabalu platná..,kahalyneměly mezi lidem autoritu, ale udržovaly si svou moc hlavně tím, že mely podporu státní moei. "" Koncem 17. a v 18. století bylo Polsko rozdíráno vnitřními zmatky, bortil se hospodářský život a sílila ničím neomezená zvůle magnátů. Za dlouhodobé, dvousetleté agonie Polska... Židovstvo zehudlo, mravně pokleslo, uvizlo ve středověké podobě, a tím velmi zaostalo za Evropou. ll. Graetz o tom píše.: "" S. M. Solovjov, kn. XIV,s. 108. " J. ()essen, sv. 1, s. 50 51,57. 43. "7. M. Bikerman. Rossi/'a i russkoir [verzja leo, in sb. Bossi/'a iicvreí, (RU). ()těěeshennoje objedinenije russkieh jevrejev zagranieej, Paříž, Y.\*l(Í.-\-Press1978 (nově \y-(láni - llerlín, Osnova 1924). s. 85. 27