EXEGEZE MATOUŠOVO EVANGELIUM 4, 1-11

Práce k první odborné zkoušce z Nového Zákona EXEGEZE MATOUŠOVO EVANGELIUM 4, 1-11 1

I.a. Vlastní text překlad a osnova V. Řecký text Český text Osnova 1a. Τότε ὁ Ἰησοῦς ἀνήχθη εἰς τὴν ἔρημον ὑπ ὸ το ῦ πνεύματος, Tenkráte byl Jež íš vyveden duchem do pouště, 1b. πειρασθῆναι ὑπ ὸ το ῦ διαβόλου aby byl pokoušen od ď ábla [ďáblem]. 2a. κα ὶ νηστεύσας ἡμέρας τεσσεράκοντα κα ὶ τεσσεράκοντα νύκτας, A postiv se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, 2b. ὕστερον ἐπείνασεν. nakonec vyhladověl. 3a. κα ὶ προσελθὼν ὁ πειράζων εἶπεν αὐτ ῷ, A přišed pokušitel, řekl mu: 3b. ε ἰ υἱὸς ε ἶ το ῦ θεο ῦ, Jestliž e jsi Syn Bož í, 3c. εἰπὲ řekni, 3d. ἵνα ο ἱ λίθοι οὗτοι ἄρτοι γένωνται. aby se toto kamení stalo chleby! 4a. ὁ δ ὲ ἀποκριθεὶς εἶπεν, A ten pak řekl odpovídaje: 4b. γέγραπται, Zapsáno jest: 4c. οὐκ ἐπ ἄρτ ῳ μόν ῳ ζήσεται ὁ ἄ νθρωπος, Ne samým chlebem už iví se člověk, 4d. ἀλλ ἐπ ὶ παντ ὶ ῥήματι ἐκπορευομέν ῳ δι ὰ στόματος θεο ῦ. ale kaž dým výrokem (vycház ejícím z úst) Bož ích. 5a. τότε παραλαμβάνει αὐτὸν ὁ διάβολος εἰς τὴν ἁγίαν πόλιν, Tehdy ho vz al ďábel s sebou do svatého města 5b. κα ὶ ἔστησεν αὐτὸν ἐπ ὶ τ ὸ πτερύγιον το ῦ ἱερο ῦ, a postavil jej na vrcholu chrámu 6a. κα ὶ λέγει αὐτ ῷ, a řekl mu: 6b. ε ἰ υἱὸς ε ἶ το ῦ θεο ῦ, Jestliž e jsi Syn Bož í, 6c. βάλε σεαυτὸν κάτω 6d. γέγραπται γὰ ρ Vrhni se [seskoč atd.] dolů [odtud], (vž dyť) je z apsáno: 6e. ὅτι τοῖς ἀγγέλοις αὐτο ῦ ἐντελεῖται περ ὶ σοῦ Andělům svým poručil o tobě 6f. κα ὶ ἐπ ὶ χειρῶν ἀροῦσίν σε, a do rukou [na ruce; rukama] tě vez mou [odnesou], 6g. μήποτε προσκόψῃς πρὸς λίθον τὸν πόδα σου. abys neklopýtl [nenaraz il] o kámen svou nohou. 7a. ἔφη αὐτ ῷ ὁ Ἰησοῦς, Řekl [Říká] mu Jež íš: 7b. πάλιν γέγραπται, Naopak z apsáno jest: 7c. οὐκ ἐκπειράσεις κύριον τὸ ν θεόν σου. Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého! 8a. πάλιν παραλαμβάνει αὐτὸν ὁ διάβολος εἰς ὄρος ὑψηλὸν λίαν, Opět ho vz al ď ábel s sebou na převysokou horu 8b. κα ὶ δείκνυσιν αὐτ ῷ πάσας τὰς βασιλείας το ῦ κόσμου a ukáz al mu všechna království světa κα ὶ τὴν δόξαν αὐτῶν, a jejich slávu. 9a. κα ὶ εἶπεν αὐτ ῷ, a řekl mu: 9b. ταῦ τά σοι πάντα δώσω Toto vše [všechny tyto věci] ti dám, 9c. ἐὰν πεσὼν προσκυνήσῃς μοι. jestliž e [mi učiníš proskynez i] padneš a pokloníš se mi! 10a. τότε λέγει αὐτ ῷ ὁ Ἰησοῦς Tehdy mu řekl [říká] Jež íš: 10b. ὕπαγε, σαταν ᾶ Odejdi [Vypadni], satane, 10c. γέγραπται γάρ, z apsáno jest přece: 10d. κύριον τὸν θεόν σου προσκυνήσεις Hospodinu, Bohu svému se budeš klanět 10e. κα ὶ αὐτ ῷ μόν ῳ λατρεύσεις. a jemu samému budeš slouž it [přisluhovat]. 11a. τότε ἀφίησιν αὐτὸν ὁ διάβολος, Tehdy opustil [z anechal] jej ď ábel, VII. výhra 11b. κα ὶ ἰδο ὺ ἄγγελοι προσῆλθον κα ὶ διηκόνουν αὐτ ῷ. a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho. VIII. z ávěr [Textové nebo překladové varianty]; (to, co je přidáno anebo chybí v některých variantách textu). I. Úvod expoz ice a naváz ání textu; nepřítel II. prvé III. úvod ke druhému IV. druhé V. úvod ke třetímu VI. třetí 2

I.b. Synopse 3

I.c. Zhodnocení různočtení Důležitá různočtení (výpustky a varianty) se snažím uvést na patřičném místě v textu překladu. Pokud jde o slovosled textu, v několika verších je přehozen, což však nemá vliv na smysl textu. Obecně je možno shrnout, že se v textu nevyskytují různočtení, která by měla vliv na smysl celku a měnila jej. I.d. Vyhodnocení synopse Jak je v synopsi vidět, text je zachován ve třech různých verzích: krátké Markově; dlouhé Matoušově s mi v pořadí: chleby z kamení, skok a záchrana od andělů a panství nad světem za klanění se; a Lukášově s pořadím: chleby, panství a skok dolů. Spolu s profesorem Pokorným 1 mám za to, že obě delší verze vycházejí z pramene, jenž je oběma evangelistům společný, z čehož plyne, že v prvotní církvi byly známé dvě verze příběhu o na poušti kratší (markovská) a delší (matoušovsko-lukášovská). Že jest delší verze jediná, lze doložit: a) kritikou redakce, což bude zmíněno níže; b) užitím starozákonních citátů, neboť jejich krácení, je z židovského prostředí doloženo 2 ; c) společným pramenem by zde mohl pramen Q, z něhož obě evangelia přejímají velkou část své látky. II. Vymezení oddílu a jeho charakteristika Matouš přebírá Markovu strukturu a perikopa následuje bezprostředně za vypravováním o Ježíšově křtu (Mt 3, 13 17), oba texty spolu souvisejí a pojítkem je zde Duch, který při křtu sestupuje na Ježíše a poté ho vede na poušť. Oddíl hraje v rámci celého evangelia ústřední roli, neboť předznamenává počátek Ježíšova veřejného působení (Mt 4, 12nn) Ježíš musí na poušti odolat těm m, která ho mohou v budoucnu potkat. Naše perikopa je tedy jakýmsi mezičlánkem řetězu spojujícím Ježíšovo skryté (dětství a čas až do křtu) a veřejné působení, zároveň spojuje Ježíše s Janem Křtitelem. III, Synchronní analýza textu 1 Studie profesora Petra Pokorného The Temptation Stories and Their Intention in: New Testament Studies 20/1973-74, str. 115-127. 2 T. Holtz, Untersuchungen über die altestamentlichen Zitate bei Lukas, Berlin 1968. 4

Aktéři (a aktanti): a) Ježíš, kolem kterého se děj příběhu točí se postí v poušti, když vyhladoví objevuje se zápletka v podobě pokušitele, kterým je Ježíš pasivně přemisťován, na jeho žádosti však odpovídá po svém a vždy pokušitele přechytračí, nakonec nad pokušitelem vítězí a dostává se mu občerstvení od andělů. b) Pokušitel (πειραξων), který má i jiná přízviska: satan a ďábel; je v příběhu negativním hrdinou, který je po celou dobu aktivní: pokouší a přenáší Ježíše; nakonec mu ovšem nezbývá nic jiného, než aby poražený odešel. c) Duch (πνευμα) uvádí do děje, neboť On přivádí Ježíše na poušť. d) Kamení, které se má změnit v chléb první. e) Andělé, kteří mají Ježíše zachránit pře zraněním z pádu druhé a kteří Ježíše v samém závěru obsluhují. Žánr: Text podávaný jako vyprávění je rozhovorem dvou svých hlavních aktérů a můžeme jej charakterizovat jako učenou disputaci nebo polemiku 3, jak ji známe například v podobě Ježíšova sporu o vzkříšení s farizeji 4. Jde o polemiku, jež se nese v klasicky rabínském stylu, kdy jde o výklad biblického místa příběhem (haggadický midraš) vážící se ke knize Deuteronomiu kap. 6-8. 5 Zmíněný starozákonní oddíl je opěrným pilířem celého bez kterého by se ztratil smysl jednotlivých. IV. Diachronní analýza textu. Kritika redakce: To proč evangelista Matouš uvádí v pořadí odlišném od Lukáše je možné vysvětlit ze struktury celého evangelia, jenž vrcholí slovy: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28, 18)! Protože celé evangelium končí konstatováním světovlády Ježíše a vyhlášením jeho klíčového postavení, musí být i posledním a největším Ježíšovým m světovlády, aby se ukázalo, že Ježíš své moci nedosáhl prostředky tohoto světa (z ďáblovy ruky). Sitz im Leben : Text v polemice se židovstvím a nesprávnými představami o Mesiáši ukazoval tehdejší církvi, že Ježíš je Mesiáš, jehož programem není ani hmotné zabezpečení lidstva, ani činění zázraků, ba ani tolik očekávaná politická reforma (převrat) k lepšímu, ale cesta zbožnosti, jež stále přivádí na poušť pokání. 3 Pojem Streitgespräch u R. Bultmann, Die Geschichte der synoptischen Tradition, Göttingen 1958. 4 Mt 22, 23 33 a paralely. 5 R. Bultmamm viz. pozn. 4. 5

V. Vlastní výklad textu po verších. 1: Z pohledu fenomenologie náboženství by mohlo být Ježíšovo na poušti chápáno jako zkouška následující po zasvěcovacím rituálu, což je v náboženských běžné. Křest je zde nastolením Ježíše jako Mesiáše ( Toto je můj milovaný Syn... Mt 3, 17 ), tu pak slouží jako ověření této skutečnosti (Pokušitelova slova: Jestliže jsi Syn Boží... Mt 4, 3.6 ). Duch, který vede, se objevuje už ve Starém zákoně, tak u proroka Ezechiele: Duch mě zvedl a odnesl mě a já jsem šel v duchu roztrpčen a rozhořčen, ale Hospodinova ruka na mně pevně spočívala. (Ez 3, 14) Podobně první pokoušenou osobou byl už Adam a satan se vyskytuje kupříkladu v příběhu o Jóbovi. 6 Poušť zde odkazuje k putování Izraele pouští, čemuž nasvědčuje i paralela čtyřiceti dnů a let, tedy právě tak jak Hospodin zkoušel svůj lid, vyzkouší nyní i svého syna, jelikož byla v tehdejším chápání poušť místem plným démonů a zlých sil, kam se také vyháněl kozel Azazel, není divu, že se pokušitel objevuje právě zde. Poušť však byla také vnímána jako místo pokání, vždyť Izrael se měl na poušti kát, a rovněž jako místo, kde je člověk zvláštním způsobem účasten eschatologického dění, když se ocitá mimo světové dění 7. A Ježíš zde také dosvědčí, že je schopen dostát nejpřísnějším janovským požadavkům, které vzcházejí z Janova křtu. Setkání Ježíše s pokušitelem je v jistém smyslu již eschatologickou událostí, která předznamenává jeho budoucí působení, neboť v očích prvních křesťanů bylo Ježíšovo vystoupení chápáno jako konflikt se satanem (s nadosobními mocnostmi a silami zla), vždyť křesťané byli Ježíšem vyzbrojeni mocí vyhánět zlé duchy, takto nejspíše chápal své působení i sám Ježíš. Nejde tu ovšem jen o představu boje mezi Ježíšem a satanem, kdy ježíš satana poráží a přemáhá, ale také o vědomí dialog se synagogou, o snahu demonstrovat židům, že Ježíš je meziáš ve smyslu 2. Žalmu: Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. (Ž 2, 7) V satanově řeči se skrývá polemika s farizeji, neboť zde nejde jen o výzvy k neposlušnosti Bohu, ale přímo o výzvy k modloslužbě (pro srovnání např. Dt 6, 13nn). 2: Jde o paralelu se čtyřiceti lety Izraele na poušti. Po čtyřiceti dnech v poušti Ježíš vyhladověl, sáhl si až na dno svých sil, dostal se do stavu blízkého smrti odkud už téměř není návratu. pokušitel. 3: A právě, když je Ježíš v tomto stavu, když je fyzickými silami na dně, přistupuje 6 Religionistické paralely například v příbězích o Buddhovi nebo Mohamedovi. 7 Tak ve Zjevení 12, kde se ženě dostává úkrytu před satanem právě v poušti. Tak izolace kumránců. 6

Motiv chleba na poušti nás upomíná na příběh seslání many, jako pokrmu pro cestu pouští (Dt 8, 3.16), ale už v Deuteronomiu samém je varování před svodem pýchy z nasycení: Až se dosyta najíš a vystavíš si pěkné domy a usídlíš se, až se ti rozmnoží skot a brav, až budeš mít hodně stříbra a zlata, až se ti rozmnoží všechno, co máš, jen ať se tvé srdce nevypíná, takže bys zapomněl na Hospodina, svého Boha, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. (Dt 8, 12-14) Ježíš sám učí pokorně prosit o chléb v modlitbě Otčenáše, ovšem i tato prosba o denní chléb s sebou nese varování před svodem hromadění potravy. Problémem zde není zázračnost požadavku udělat z kamení chleby, o této schopnosti Ježíšově posluchači nepochybovali (tak nasycení zástupů, ale i sama zkušenost vzkříšení). Problém tkvěl jinde, tak jako mana nebyla cílem Izraele tím byla zaslíbená země, tak ani chléb (nebo jakékoli všední starosti) nejsou pro následovníky Ježíše tím nejpodstatnějším. 4: Ježíš pokušiteli cituje Deuteronomium 8, 3 a dokládá, že to podstatné a zásadní je Boží slovo (Boží zaslíbení). Text však dokládá i to, že v tomto čase je chleba potřeba a že chléb hraje významnou roli. 5: Když pokušitel neuspěl na materiální rovině, pokusí se na Ježíše zaútočit na rovině náboženské, proto Ježíše přivádí na vrchol (πτερυγιον) samotného Jeruzalémského chrámu na nejposvátnější místo všeho židovstva. Chrám tu hraje důležitou roli, neboť po jeho zničení vedli křesťané se židy polemiku právě o něj a jeho význam. Jde také o místo, kam bude Ježíš muset dříve či později zavítat se svým programem. 6: Ježíš je skrze apel na určitý typ mesiášských představ vystaven zázraku, vždyť si také pokušitel pomáhá citátem z 91. Žalmu (v. 11-12), kdyby se Ježíš vrhl dolů, byl by to veliký zázrak, který by se stal přímo v centru všeho dění a za veliké publicity. Ježíš však takové pochopení zázraků odmítá, zázraky se nedějí kvůli publicitě a slávě. Samy první křesťané vedli spor o zázraky, ostatně i sám biblický kánon je jeho důsledkem, však také mnohé veliké zázraky skončily mezi apokryfy. 7: Ježíš se brání citátem z Deuteronomia 6, 16 a tím se rozchází s doloženou představou, že se Mesiáš osvědčí zázraky, přesně tohle je totiž zkoušení Hospodina (εκπειραζειν). 8: Pokušitel přichází z posledním m politickým; představa politického Mesiáše 8 byla tehdy velmi živá a snad každý zbožný žid si v srdci přál vyhnat nenáviděné římské okupanty. 8 Doložitelná například z Žalmů Šalamounových 7

To však nebylo všechno, neboť pokušitel nabízí Ježíši vládu ne jen nad Izraelem, ale nad celým světem. 9: Stačí jen, aby se Ježíš chopil správných prostředků a dal se do boje s Římem (sklonil se před satanem), aby užil ke získání moci prostředky tohoto světa. Na následky tohoto tolik doplatila již generace po Ježíšovi, když byl zničen chrám, což muselo v uších posluchačů potvrzovat správnost Ježíšova mesiášského programu. 10: Ježíš dává jasně najevo, co si o tomto myslí, svým: Υπαγε, σατανα! Tuhle cestu zapovídá a raději se vydá cestou kříže a dojde oslavení jako Vzkříšený. Posledním citátem z Deutoronomia je verš 6, 13, který jasně ukazuje jaké prostředky je třeba použít k prosazení Mesiáše, tak ani první křesťané shromáždění v církvi nevytvořili politickou frakci. 11: Ďábel neuspěl prohrál a byl poražen, nezbývá mu než odstoupit, Ježíš tak může vyjít vstříc světu a veřejně působit, aby nakonec svůj nepolitický program naplnil na kříži a aby po svém vzkříšení obdržel všechnu moc. VI.a. Studie Pod poznámkou již výše zmíněná studie profesora Petra Pokorného The Temptation Stories and Their Intention mi pomohla poodhalit, jak mnou vykládaná perikopa vznikala (dějiny redakce) a na jaké myšlenky navazovala; velmi mi pomohla také v uvědomění si významu synopse. VI.b. Shrnutí Náš text je svým druhým m, kdy Ježíš odmítá zázračnou pomoc od andělů, předznamenáním jeho odmítnutí pomoci legie andělů v Getsemane, když měl být zatčen (Mt 26, 53). Třetí odkazuje k tomu, že odmítnutí světovlády z rukou satana má svůj protipól v závěru evangelia, kde Ježíš před ustanovením křtu obdrží svou eschatologickou pravomoc, kterou si získal poslušností Hospodinu. Zbývá se ještě zmínit o tom, jak se vyrovnat s postavou satana, jistě jej můžeme odinterpretovat jako mýtus ale ztratíme tak důležitou část výpovědi. Na druhou stranu jej nemůžeme chápat jako protipól Boží, to bychom spadli do dualismu. Domnívám se, že je třeba v něm vidět především teologicky vyjádřený zosobněný důsledek hříchu. 8

Primární použitá literatura: 1. P. Pokorný, The Temptation Stories and Their Intention in: New Testament Studies 20/1973-74, str. 115-127. 2. P. Pokorný, Perikopy o Ježíšově na poušti in: P. Pokorný, Úvod do exegeze, Praha 1979, str. 117-146. 3. E. Nestle, K. Aland (vyd.), Novum Testamentum Graece, 27. Auflage, Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart 2006 4. E. Klostermann, Das Matthäusevangelium, 2. Auflage, Handbuch zum Neuen Testament, J. C. B. Mohr, Tübingen 1927 Sekundární literatura pomůcky: 1. Bible ČEP, ČBS, Praha 1996 2. Bible Kralická, ČBS, Praha 1991 3. T. Holtz, Untersuchungen über die altestamentlichen Zitate bei Lukas, Berlin 1968. 4. R. Bultmann, Die Geschichte der synoptischen Tradition, Göttingen 1958. 5. A. Schmoller, Handkonkordanz zum griechischen Neuen Testament, Stuttgart 1963. 6. J. B. Soušek, Řecko-Český slovník k Novému Zákonu, Kalich 2003 9