21.10.2012 20. neděle po Trojici Introit - Ř 8,34 Píseň 495 Z hlubokosti volám k tobě Modlitba Čtení: L 11,5-13 Píseň (Svítá) 184 Mír na zemi daruj nám Text: Jk 5,13-16 Kázání (br. farář Hans-Georg Junesch ze Sibiu/Hermannstadt): Milý sbore našeho Pána Ježíše Krista! "Jest-li kdo z vás zkormoucený? Modli se. Pakli jest kdo mysli dobré? Prozpěvuj." - - Tato apoštolova výzva k modlitbě nám může jít opravdu ze srdce. V našem životě dochází k situacím nouze, osudovým ranám, nemoci a starostem, a jindy zas se dostavuje radostné rozpoložení a stav blaženosti a štěstí - zkrátka se na Boha obracíme v modlitbě v mnoha situacích, které jsou něčím zvláštní. Není to však málo, obracet se na Boha jen ve výjimečných situacích? Neměli bychom tu myslet na všechny možné tělesné a duševní stavy, na celou jejich škálu? Všechny ty drobné každodenní radosti, které oživují náš život, a také malé nehody a nepříjemnosti, s nimiž se pravidelně potýkáme - patří přece k našemu životu stejně jako ten chléb vezdejší. Děkovat Bohu za všechno a volat k němu ve všech záležitostech, k tomu se vyzývalo už v biblických dobách. V Žalmu 32 se praví: "Mnohé bolesti jsou bezbožníka, ale toho, jenž naději skládá v Hospodinu, milosrdenství obklíčí. Radujte se v Hospodinu, a plésejte spravedliví, a prozpěvujte všickni srdce upřímého." Mělo by se to vztahovat na všechny situace, neměla by se z toho vyjímat "šeď" našeho všedního života. Především se náš život většinou odehrává v kulisách
"normálnosti": zde se cítíme jistě, takto jsme se zařídili a zdá se nám, že si život sami řídíme, a jen neradi se ze svého prostředí necháváme vytrhnout. K takovému normálnímu životu patří i naše religiozita všedního života. Máme své ranní a večerní modlitby. Modlíme se při stolování s rodinou. A ve sboru v úterý při biblické, v pátek s mládeží nebo v neděli při bohoslužbách. Pravoslavní křesťané mají takovou tradici, že i ve všední den zapalují svíčku v kostele a pomodlí se přitom. A přesně to je i Boží vůle: Aby náš normální život byl prostoupen vírou, abychom Bohu svěřovali každý svůj den, vkládali jej s důvěrou do jeho rukou. Takovému člověku se ve Starém zákoně říká "spravedlivý". Tak to myslí i apoštol Jakub v textu našeho dnešního kázání, když říká: "Mnohoť může modlitba spravedlivého opravdová." Právě tohle nám Ježíš klade na srdce v podobenství o prosícím příteli. Stejně jako jde člověk za svým přítelem i v noci, když jde o něco naléhavého, a nenechá se odradit tím, že vyrušuje, stejně se mám chovat i k Bohu: Prosit ho neodbytně! Ježíš nás vybízí: "I jáť pravím vám: Proste, a budeť vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a budeť vám otevříno." Milé sestry, milí bratři, většinou při svém prošení a děkování myslíme na tělesné a materiální věci. Je to vlastně přirozené. Jídlo, oblečení, bydlení a zdraví, to vše je nutné pro život. Prosit za to nás Ježíš učí i v modlitbě Otče náš, kterou se denně modlíme. Ale něco přehlížíme: Stejně důležitá jako tělo by pro nás měla být duše. Je to dobře, že v moderní vědě, v medicíně i v psychologii, se v poslední době prosazuje poznatek, že náš tělesný stav velkou měrou závisí na stavu duševním. Dlouho jsme to nechtěli vzít na vědomí. V Rumunsku byla dokonce patnáct let, až do převratu v roce 1989, zakázaná psychologická terapie. Nyní se i v moderní vědě opět dostává do popředí člověk jako celek. - - Není to ale nic nového. Duchovně orientovaní lidé vždycky věděli, že když se nevede dobře duši, snáze a rychleji se
člověka zmocní tělesné neduhy. A obráceně: nemoci se v mnoha případech dají vysvětlit psychickými problémy. Dokonce se tato souvislost stále více uplatňuje i ve výzkumu rakoviny. Tak bychom měli rozumět i tomu, co říká o nemoci Jakub: "Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustilli se hříchů, bude mu odpuštěno." Totéž poselství nám evangelium sděluje i v příběhu o uzdravení ochrnutého (Mk 2). Když totiž Ježíš vidí důvěru přátel, kteří nemocného k němu přinášejí, věnuje se nejprve psychologické stránce problému. Říká: "Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji." (v. 5) Moji milí, neztěžují nám život často právě neduhy duše? Nejsou to často naše psychická sevření, která se nám staví do cesty a brání nám jít dál? Takovéto problémy hrají velkou roli právě v mezilidských vztazích. Toto staré poznání naprosto jasně vyjadřuje i modlitba Otče náš: Hned po prosbě o každodenní zajištění těla přichází prosba o ozdravení duše: Bible tomuto procesu říká "odpuštění". Nakonec tak můžeme porozumět i hříchu - že je zblouděním duše, že naše duše dělá něco, co pro nás není dobré. A od toho nás osvobozuje odpuštění. Dnes je nám však zatěžko vůbec tuto dimenzi rozpoznat. Jsme příliš silně ovlivněni racionalitou. Moderní doba se zakládá na tom, že vidíme, přemýšlíme, rozumíme. City jako by zaostávaly. Ale ani tato problematika není nic nového pod sluncem. Už Augustin napsal tuto modlitbu: "Učiň ať vnitřně prožiji láskou, co z vnějšku pojmu skrze myšlenku; abych svou vůlí prožil, co skrze rozum poznávám." Milý sbore, zabývali jsme se tím, jak modlitebně žijeme ve svém všedním životě, a jak v mimořádných situacích a mimořádném rozpoložení. To však nestačí k tomu, aby byl nasvícen celý rozměr našeho modlitebního života. Stejně důležité jako přítomnost jsou minulost a budoucnost. Odkud přicházíme a kam jdeme? Až když předstoupíme před Boha s touto otázkou, osvětlíme celé spektrum své existence. My křesťané totiž nežijeme jen v dimezi
času, časnosti, nýbrž také ve vědomí věčnosti. Víme, že přicházíme z věčnosti. Náš život je částí Božího dobrého stvořitelského díla. Pánu Bohu za to poděkovat, to by mělo být součástí naší modlitby denně. A protože víme, že je náš život pomíjivý, prosme Boha za vykoupení. Je to vykoupení, které vede z časnosti do Boží věčnosti; vlastně se do ní vrací. Za to prosit, to by také mělo patřit k naší každodenní modlitbě, a činíme to, když se přidržujeme modlitby Otče náš. Moji milí, Ježíš učil své učedníky, jak se mají opravdově modlit. Učil je také modlit se za všechny trpící bližní. Dokonce i za nepřátele je třeba se modlit. Zároveň svým učedníkům ukázal, jak je důležité Bohu děkovat. Vzpomeňme si jen na uzdravení deseti malomocných (Lk 17). My jsme jeho dnešní učednice a učedníci. Předstupujme i nadále před Boha v hluboké důvěře s modlitbou opravdovou. Jemu si můžeme vylít srdce. Na něho můžeme vložit všechny naše starosti, starosti které máme o sebe, o své blízké a o svůj svět. Tím Bohu vzdáváme čest. Amen. Píseň 158 Samému Bohu sláva, čest Ohlášky, sbírka Píseň (Svítá) 109 Jak vzácnou přízeň Přímluvná modlitba, Otče náš Poslání: Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. (Žd 13,5) Požehnání Píseň 549 Chvaliž Hospodina
21. Oktober 2012 Prag, Střešovice Böhmischen Brüder Gemeinde Introit Lied # 11 (1-5) Colours of Grace Gebet Schriftlesung: Lukas 11,5-13 Lied # 184 (1-3) Svita Predigt: Jk 5,13-16 Lied # 45 (1-4) Colours of Grace Bekanntmachungen und Grüsse Sammlung Lied # 132 (1-3) Colours of Grace Fürbitten und Vaterunser Sendung: Heb 13,5 Segen Lied # 21 (1-5) Colours of Grace