ZŠ Jindřichův Hradec I, Štítného 121 První páni z Hradce Zpracovala PhDr. Jana Omastová a žáci 7. a 8. tříd Zaostřeno na historii a Jindřichův Hradec Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.10/01.0044 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Počátky rodu Vítkovců Rod Vítkovců patří mezi nejvýznamnější a nejstarší české rody. Za zakladatele je považován Vítek z Prčice. Z tohoto rodu vzešlo několik větví, např. páni z Krumlova, páni z Jindřichova Hradce, páni z Rožmberka, z Třeboně, z Landštejna, ze Stráže a ze Sezimova Ústí.
Vítek z Prčice Vítek z Prčice neboli Witigo de Purschitz, + 1194. Na pražském dvoře Vladislava II. působil jako nejvyšší číšník. Působil též jako diplomat při jednání s císařem Friedrichem Barbarossou. Za věrnost dostal ves Prčici a byl ustanoven správcem Prácheňska.
Páni z Růže, nástěnná malba Mikoláše Alše na domě č. 10 v Nerudově ulici v Plzni
Podle pověsti měl Vítek z Prčice pět synů: Erby nakreslila Tereza Opelková z 8. A Jindřicha z Hradce, Vítka staršího z Krumlova, Vítka mladšího (z Rožmberka), Vítka z Klokot (páni z Třeboně a z Landštejna) a nemanželského syna Sezimu (Sezemu), mezi které rozdělil své panství, což je známo jako tzv. dělení růží. Někdy bývají páni ze Stráže a páni ze Sezimova Ústí spojováni do jedné rodové větve se znakem modré nebo černé růže na zlatém poli.
Jindřich z Hradce 1205-1237 Působil ve službách Přemysla Otakara I. a jeho syna Václava I., kde vykonával úřad číšníka a později dvorního maršálka. Papež Honorius III. ho chválil jako dobrého diplomata. R. 1220 je Jindřich poprvé připomínán jako držitel Nového hradu (jinak zvaného Nova domus nebo Novum castrum). Po Jindřichovi je později pojmenován hrad i město. Za Jindřicha a jeho syna Vítka byl vybudován nejstarší obytný románsko gotický palác na hradě, tzv. Staré stavení.
Černá věž, vysoká 32 m, je jednou z nejstarších dochovaných částí hradu, pochází z 1. třetiny 13. století. Tato strážní věž sloužila zároveň jako vězení pro šlechtice i poddané, nejznámějšími vězni byli Zikmund z Vartenberka a husitský kněz Martin Húska.
Jindřich I. se vrací do hradu r. 1220, střelecký terč z 19. století
Vítek z Hradce + 1259 Vítkova pečeť z r. 1255 Starší syn Jindřicha Vítkovce působil také na královském dvoře, kde však panovalo napětí mezi otcem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II., kterého podporovala část české šlechty, Přemyslův pokus o vládu byl zmařen, lstí byl zatčen a vězněn na hradě Přimda. Vítek se brzy od odboje distancoval a usmířil se s Václavem, pohyboval se v okruhu nejbližších dvořanů, vykonával důležitý úřad kastelána v Olomouci. V září 1253 zemřel král Václav I. ve Vítkově náruči při cestě na lov v Počáplích u Berouna. Vítek pak byl poslem Přemysla Otakara II. k Bélovi IV. do Budína, táhl též s Přemyslem proti pohanským Prusům, u Baltského moře založili město Kralovice. Vítek měl syny Oldřicha, Jindřicha (zabit při tažení do Pruska), Jetřicha (Dětřicha stal se biskupem v Olomouci).
Oldřich I. z Hradce + 1282 Oldřichova pečeť z r. 1267 Druhorozený syn Vítka z Hradce zemřel pravděpodobně při morové epidemii. Původně byl spojencem krále Přemysla Otakara II. a bojoval v jeho vojsku proti uherskému králi Bélovi IV. r. 1260 v bitvě u Kressenbrunnu, král slíbil, že v případě vítězství založí klášter, v r. 1263 tak vznikl klášter Zlatá Koruna u Českého Krumlova, Oldřich z Hradce je uveden mezi svědky. Oldřich vykonával úřad královského podkomořího, pak však upadl v nemilost a byl z úřadu sesazen, jednalo se pravděpodobně o nesouhlas Vítkovců se zapuzením královny Markéty Babenberské. Přemysl pak prohlásil území Vítkovců za královské léno a na čas dokonce umístil do Hradce svou posádku. Vítkovci pak krále v boji proti Rudolfu Habsburskému nepodpořili a Přemysl v bitvě na Moravském poli r. 1278 zemřel. S manželkou Marií Magdalénou z Hardegga měl syny Oldřicha, Ottu, Vítka a dcery Kateřinu, Marii a Markétu.
Klášter Zlatá Koruna
Václav I. Přemysl Otakar II.
Oldřich II. + 1312 Podporoval Přemyslovce Václava II. a Václava III. a po jejich smrti Jindřicha Korutanského, manžela Václavovy sestry Anny. Když česká šlechta vyjednávala sňatek Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou, Oldřich s tím nesouhlasil a když Jan nesplnil své sliby české šlechtě, dal mu vývoj v zemi za pravdu. Za jeho vlády r.1293 je Hradec poprvé připomínán jako město. Zastával úřady pukrabího ve Znojmě a později i moravského podkomořího, který spravoval královská města a doly. S manželkou Mechtildou ze Schaumburgu měl dcery Anežku, Alžbětu (Elišku), Annu a syna Oldřicha.
Jindřich Korutanský Jan Lucemburský
Oldřich III. z Hradce + 1349 V době otcovy smrti mu bylo nejvýše 14 let. Již za poručnictví jeho matky došlo ke stavbě mohutného hradního příkopu a ke stavbě opevnění, vznikly tři brány Pražská (Novoměstská), Nežárecká (Třeboňská, Linecká) a Rybnická (Vídeňská). Oldřich nejprve stál proti Janu Lucemburskému, ale od r. 1318 byl jeho spojencem, doprovázel ho na mnoha cestách, král Jan mu daroval město Hořepník a nedaleký hrad Konipas, odlehlé panství Bánov s ním vyměnil za Telč a Šternberk. Poslední zprávu o Oldřichovi III. máme z r. 1347, kdy se spolu se svým synem Jindřichem účastnil na Pražském hradě korunovace českého krále Karla IV. S manželkou Markétou z Korutan měl Annu, Jindřicha II., Oldřicha IV. a Menharta, se druhou manželkou Klárou z Bílkova měl syna Heřmana.
Legenda o sv. Jiří Oldřich III. rozšířil starý hradní palác v Jindřichově Hradci, hradní kapli dal prodloužit a ve vstupní síni paláce dal r. 1338 vymalovat unikátní legendu o sv. Jiří a soubor erbů. Oldřich se snažil o potlačení lidového kacířství valdenství, které na Jindřichohradecku přerostlo v lidové povstání v letech 1338-1340. Oldřich III. na detailu kreslené legendy
Dělení panství mezi Oldřichovy syny Bratři Jindřich, Oldřich, Heřman a Menhart si rozdělili jihočeská městečka a vesnice, ze Slavonic získal každý čtvrtinu a Hradec byl rozdělen na poloviny mezi Jindřicha a Heřmana. Hranice obou polovin vedla uličkou u lázní přes náměstí k pranýři, jenž byl blízko radnice, dále Kovářskou ulicí (dnes Panskou) přes Pražskou bránu. Bratrům se hospodaření nedařilo, protože řadu majetků zastavil jejich otec lichvářům, aby mohl z jejich půjček financovat své vojenské akce. Dědicové bydleli v hradu, ale hrad pustl, protože ho nikdo nechtěl opravovat. Menhart byl zvolen tridentským biskupem, podle jeho pořekadla mu říkali pan Menhart Hergothilf a Hergothilf měl vyryto také na pečeti.
Heřman z Hradce + 1404 pečeť z r. 1384 Nejmladší syn Oldřicha III. Veřejného života se téměř neúčastnil, věnoval se správě panství. Za jeho života vznikl nový kostel Nanebevzetí Panny Marie, na Heřmana ukazuje znak nad původním hlavním vchodem. 1. manželkou byla paní Kuňka neznámého rodu. Se 2. manželkou paní Petruší neznámého rodu měl dceru Elišku, pravděpodobně i Kláru a syna Menharta, který zemřel na mor přibližně v letech 1391-1393.
Detail kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde je nad vchodem znak Heřmana z Hradce.
Oldřich IV. z Hradce + 1384 Heřmanův bratr. S manželkou Annou z Rožmberka měl syny Oldřicha zvaného Vavák, Jana staršího a Jindřicha (budoucího velkopřevora řádu johanitů ve Strakonicích), pravděpodobně i dceru Anežku, která se provdala za Matouše Tovačovského z Cimburka.
Jindřich II. z Hradce + 1366 pečeť 1366 Nejstarší syn Oldřicha III. Často pobýval v Praze u dvora Karla IV., který uznával jeho vojenské schopnosti. Doprovázel Karla IV. v r. 1355 na korunovační cestě do Říma, na zpáteční cestě v Pise v noci z 20. na 21. května podpálili radnici, v níž císař pobýval, spiklenci a právě Jindřich II. a augsburský biskup Markvart se ke Karlovi probili a vyvedli ho na náměstí. Spiklenci se pak rozutekli a zachránci byli bohatě odměněni. Karel IV.
Bílá paní 2. manželka Jindřicha II. byla Markéta z Hardeggu, dospělosti se dožili jejich synové Jindřich starší (+1398) a Jindřich mladší (+ 1392). Je možné, že ona mohla být tzv. Bílou paní, protože byla v manželství nešťastná a protože si ji lidé zapamatovali jako ženu v bílých šatech, která z kláštera klarisek v Krumlově jezdila do Hradce navštěvovat své děti. Protože se v té době hodně stavělo, nařídila zřejmě rozdávání sladké kaše na Zelený čtvrtek, zvyk, který se zachoval do r. 1783, kdy byl Josefem II. zrušen. Podle jiných zpráv vzešel zvyk vařit sladkou kaši od manželky AdamaI., která tak chtěla dát řemeslníkům odměnu za vykonanou práci. Druhá verze vydává za Bílou paní Perchtu z Rožmberka (asi 1429 1476), které se nakonec podařilo od manžela, neurvalého Jana z Lichtenštejna, odejít do Krumlova, kde pomáhala chudým.
Spor mezi Jindřichem II. a panem Vilémem z Landštejna Mezi Jindřichem II. a jeho strýcem panem Vilémem z Landštejna vznikl spor, který vyvrcholil ozbrojenými střety. Šlo pravděpodobně o cestu z Rakouska. Stará cesta vedla přes Landštejn, tomu se ale nová cesta přes Hradec, Číměř a Bystřici vyhnula a Landštejnští přišli o zisky, které kupci platili za dovolení průchodu. Spor mezi příbuznými zuřil několik let, během té doby byla obě panství pustošena, byly vypalovány a vydrancovány celé vesnice a mnoho mužů přišlo o život. Když Jindřich se svými spojenci vypálil majetek pana z Landštejna v Horním Rakousku, Vilém pak Jindřicha napadl zezadu a zajal ho. Jihočeská šlechta však Vilémovo chování považovala za hanbu rytířstva a vytáhla proti němu do boje. Spor urovnával i Karel IV., ale oba nepřátelé na jeho výzvy ke smíru nereagovali. Nakonec se vše rozhodlo v souboji a pan Vilém po těžkém zranění v r. 1356 zemřel. Jindřich II. se kvůli tomu dostal do sporu s Karlem IV. a byl jím na dva roky vypovězen ze země.
Jindřich III. z Hradce +1398 pečeť 1384 Nejstarší syn Jindřicha II. a Markéty z Hardeggu. R. 1389 udělil Hradci první psané privilegium, jímž se vrchnost zříká práva odúmrti a uděluje všem obyvatelům právo svobodného disponování s majetkem, poskytuje svobodu volného pohybu a zaručuje trvalou výši městských úroků. Byl úspěšný i u dvora, kde vykonával funkci nejvyššího purkrabího Pražského hradu. Spojil se s Rožmberky proti králi Václavu IV., který měl mezi šlechtou mnoho odpůrců a byl šlechtou dokonce dvakrát zajat a uvězněn. S Alžbětou (Eliškou) z Hardeggu měl syny Jana III. mladšího a Oldřicha IV. Vaváka a dcery Annu a Kláru. Václav IV.
Oldřich Vavák z Hradce + 1412 Syn Oldřicha IV. Byl nejvyšším písařem, podkomořím a mincmistrem Království českého. S manželkou Markétou ze Sternbergu měl dceru Annu. Po Oldřichově smrti zdědili jeho díl v Hradci Jan III. mladší a Oldřich IV. Vavák z Hradce, synové jeho bratra Jindřicha III. Oldřichova pečeť z r. 1388
Jan III. mladší z Hradce + 1420 Získal úřad nejvyššího purkrabího pražského, nejvyššího zemského hofmistra, zemského soudce a hejtmana Prácheňska. Za zásluhy získal od Václava IV. tzv. mocný list ke zřízení poslední vůle podle svého přání, protože v té době neměl dědice a jeho majetek by přešel na královskou komoru. Se druhou ženou Eliškou z Vartemberka měl dceru Alžbětu a dvojčata Jana a Jindřicha. Celý život byl oporou katolíků, proto ho koncil v Kostnici jmenoval nejkřesťanštějším pánem v Čechách.
Jan IV. Telecký 1419-1451 Syn Jana III. mladšího z Hradce. Sídlil v Hradci, ale i v Telči, byl proto nazýván Jan Telecký. S manželkou Kateřinou ze Sternbergu měl syna Heřmana a Jindřicha IV.
Oldřich IV. Vavák (mladší) + 1421 Druhý syn Jindřicha III. Studoval v zahraničí na univerzitě v Heidelbergu. Patřil k hlavním představitelům husitské šlechty, v době náboženských bouří stál na straně českých pánů i proti svému bratrovi, protože chtěl získat jeho podíl Hradce. R. 1421 byl na čáslavském sněmu zvolen do sboru 20 správců země. Jako nejvyšší mincmistr sídlil nějakou dobu v Kutné Hoře, kde zemřel na mor. Král Zikmund
Menhart z Hradce 1391-1449 pečeť z roku 1435 Vnuk Oldřicha IV. Byl vychováván na Krumlově. S Markétou z Valsee měl tři syny, přežil ho však jen Oldřich V. Zpočátku bojoval proti husitům, a to u hradu Rabí a u hradu Kamenice, byl husity dvakrát zajat a husité mu zničili část panství. Pak stál na straně husitů ve 4. křížové výpravě u Tachova. V bitvě u Lipan bojoval na straně panské jednoty, v bitvě se vyznamenal a získal v politice vliv, stál na straně českých králů, Zikmunda, pak Albrechta Habsburského, Ladislava Pohrobka. S Jiřím z Poděbrad se však znepřátelil, byl jím zajat, po propuštění hned druhý den na svobodě zemřel.
Menhart v boji s husity Menhart se vrací vítězně po bitvě u Lipan do Jindřichova Hradce
Oldřich V. z Hradce + 1455 Syn Menharta z Hradce bojoval proti Jiřímu z Poděbrad, kterého obvinil, že otrávil jeho otce, v srpnu 1450 s ním uzavřel mír. Válka ho vyčerpala po stránce zdravotní i finanční. V r. 1451 ho v Hradci navštívil Aeneas Silvius Piccolomini, budoucí papež Pius II., který tudy projel cestou na sněm do Benešova. S manželkou Markétou z Potštejna neměli děti, panství zdědili synové jeho bratrance Jana Teleckého Jindřich IV. a Heřman. Jiří z Poděbrad
Jindřich IV. z Hradce 1442-1507 Za Jindřicha IV. se Hradec stává centrem boje proti Jiřímu z Poděbrad. Jindřich podporoval kandidaturu Matyáše Korvína nejen proto, že ho znal osobně, ale i proto, že ho podporoval papež. Jindřichův Hradec byl obležen, ale ubránil se. I když byl Matyáš Korvín v bitvě u Vilémova v r. 1469 vojsky Jiřího z Poděbrad poražen, část katolického panstva a Zelenohorské jednoty ho prohlásila českým králem. Český sněm však schválil nástupnictví Vladislava Jagellonského a v zemi tak nastalo dvojvládí. Spolu s dalšími předáky české šlechty začal Jindřich IV. později podporovat Vladislava Jagellonského, stal se jeho oblíbencem a hejtmanem Bechyňska a Vltavska. Stal se i nejvyšším komořím, účastnil se jednání zemského soudu, podpořil rozhodnutí, aby se zápisy do zemských desek psaly česky a ne latinsky jako dříve. Odebíral 1. známé česky psané noviny.
Jindřich IV., jeden z nejbohatších šlechticů v Čechách, a rozsáhlá přestavba hradu Na západní straně dal Jindřich IV. vybudovat nový výstavní palác, tzv. Nové stavení, byla postavena Červená věž zvaná Menhartka s černou kuchyní a tzv. Soudnicí. Věž Menhartka Soudnice Černá kuchyně
Gotický Královský sál se začal stavět pravděpodobně za Jindřicha IV., dokončen byl za jeho syna Adama I.
Část nástěnného obrazu v kapličce Panny Marie, mladý bezvousý Jindřich IV. ve zlatém oděvu klečí před Pannou Marií, která drží v náruči Ježíška, za ním je světice, snad sv. Kateřina.
Ačkoliv byl Jindřich IV. 4x ženatý, teprve až se svou 4. ženou Annou Kateřinou z Münsterberka měl děti, a to syna Adama a dceru Annu. Díky Jindřichovi IV. získal Vladislav Jagellonský titul uherského krále a ten se pak Jindřichovi odměnil polepšením znaku Jindřichova Hradce o dva lvy, W a korunu a titulem nejvyššího purkrabího. Jindřich IV. zemřel na honu u vsi Jindřiš. Na saních měl položený oštěp, kterým si nešťastnou náhodou při převrácení saní probodl stehno a ledviny a pak vykrvácel. Jindřich IV. na detailu nástěnného obrazu
Za Jindřicha IV. z Hradce se konaly proslulé turnaje.
Erb pánů z Hradce Erb pánů z Hradce nakreslila Nikola Maršíková ze 7. A Původní erb pánů z Hradce tvořila zlatá růže v modrém poli - znak Vítkovců. Koncem 14. století došlo ke změně štít byl dělen zlatě a červeně, růže byla jen v klenotu. Od poč. 16. století se užíval čtvrcený štít, v jehož prvním poli byla růže, druhé pole bylo děleno zlatě a červeně, ve třetím byla kotva a ve čtvrtém poli korunované písmenko M. Poslední páni z Hradce dali svůj původní erb na srdeční štítek ve čtvrceném štítu, jehož první pole mělo zelený věnec, druhé pole bylo děleno červeně a zlatě, ve třetím bylo korunované písmenko M a ve čtvrtém byla kotva.
Materiály: http://cs.wikipedia.org/wiki/v%c3%adtkovci Jirásko Luděk, Jindřichův Hradec, hrad a zámek, vydalo Helma v.o.s., vydavatelství House Oswald, Praha 1994, 1. vyd., 42 s. Čornej Petr, Panovníci českých zemí, ilustrace Lockerová Jiřina, Major Pavel, vyd. Fragment Havlíčkův Brod, Polygrafia Praha 1994, 2. vyd., Teplý František, Dějiny města Jindřichova Hradce, díl I., sv. 1, Dějiny města za vlády pánů z Hradce linie Telecké (1453 1604), nákladem obce Hradecké, tiskem A. Landfrasa syna, Jindřichův Hradec 1927, 1. vyd., 459 s. http://leccos.com/index.php/clanky/hradce Juřík Pavel, Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů, nakladatelství Libri, Praha 5, PBtisk Příbram 2010, 1. vyd. Sedláček August, Atlasy erbů a pečetí české a moravské středověké šlechty, zpracoval a k vydání připravil Vladimír Růžek, sv. 1 5, Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha 2, vytiskla Těšínská tiskárna Český Těšín, 1. vyd. 2002-2003 http://www.flickr.com http://tyfoza.no-ip.com/vestnik/html/knihy/vestnik07/texty/vest07-0198.htm http://www.castles.cz/genealogie-heraldika/z-hradce.html http://www.jh.cz/cz/_nase_mesto/historie/mezniky.html Reisner Václav, Hrad Landštejn a okolí, vydal spolek Přátelé starého Jiíndřichova Hradce, tisk Jihočeské tiskárny, provoz 6 Jindřichův Hradec, 1983, 4. vyd., 24 s. http://alfa.knihjh.cz:83/a51l.htm http://genealogy.euweb.cz/bohemia/hradec.html