Město Kladsko okolo roku (?)
S t r u č n á h i s t o r i e s t á t ů Kladsko FRANTIŠEK MUSIL Nakladatelství Libri, Praha
Poděkování Knihu věnuji manželce Ireně, bez jejíž podpory a pochopení by tato publikace nevznikla. Práce o dějinách Kladska, přinášející i mnohé aktuální turistické informace, by nemohla vzniknout bez polské pomoci. Proto považuji za milou povinnost poděkovat především paní Ireně Klimaszewské z Kladského muzea v Kladsku za obětavou pomoc při opatřování potřebné polské literatury a aktuálních demografických, ekonomických, politických a dalších informací. Dále děkuji panu Dr. Jarosławu Bronowickému z vratislavké pobočky Archeologického a etnologického ústavu Polské akademie věd za doplnění textu o pravěku Kladska poznatky z nových, někdy i dosud nepublikovaných archeologických výzkumů. Rovněž bych chtěl poděkovat panu Mgr. Janu Linkovi za cenné připomínky k textu. prof., PhDr. František Musil, Libri, ISBN - - - -
Obsah Úvod Pravěké Kladsko (do. století) Bylo Kladsko osídleno již v paleolitu? Kladsko v mezolitu První zemědělci Pravěcí zpracovatelé kovů Starogermánské kmeny Počátky slovanského osídlení Kladska Kladsko jako součást českého knížectví (.. století) Problematika nejstarších písemných zpráv o Kladsku Ekonomická a strategická charakteristika Kladska v.. století Kladsko a česko-polské konflikty v.. století Charakter kladské kastelánie Církevní správa v Kladsku v. a. století Kladsko jako český manský kraj (.. století) Vnější kolonizace Kladska Charakter kladského manského systému Zástavy Kladska Církevní život v Kladsku a kulturní rozvoj země Kladsko v době husitské (počátek. století ) Kladsko a úsilí o reformy v církvi Vnitřní poměry v Kladsku v době husitství Vojenské akce husitů v Kladsku Vznik hrabství kladského ( ) Cesta ke vzniku hrabství kladského Zformování kladského hrabství Kladsko za vlády hrabat z rodu Poděbradů ( ) Budování správy hrabství kladského Územní vymezení hrabství kladského Politické a náboženské problémy Kladska za Poděbradů Konec vlády Poděbradů v Kladsku Kladské hrabství od nástupu hrabat z Hardeka do porážky stavovského povstání ( )
Vývoj správy kladského hrabství Pozdní kolonizace v Kladsku Kladská šlechta v. na počátku. století Hospodářská situace kladských královských měst a jejich spory se šlechtou Situace na kladském venkově v. století Náboženské a kulturní poměry Podíl Kladska na českém stavovském odboji v letech Od porážky stavovského povstání k pruskému záboru ( ) Důsledky porážky kladského stavovského odboje Správa hrabství Sociální vztahy v Kladsku Ekonomická situace v Kladsku Kladsko jako barokní Boží země Kladsko jako součást pruského království ( ) Ovládnutí Kladska Pruskem Pokusy Marie Terezie o opětovné získání Kladska Zapojování Kladska do pruské státní správy Kladsko za napoleonských válek Náboženské poměry v Kladsku za pruské vlády Ekonomický a sociální vývoj Kladska za pruské vlády Kladsko jako důležitá pruská vojenská základna Kladsko ve sjednoceném Německu Politické poměry v Kladsku po sjednocení Německa Změny strategického významu Kladska ve sjednoceném Německu Grafschafter obyvatel hrabství kladského Ekonomické postavení Kladska v říši Kladsko za. světové války a po jejím skončení Kladsko a nacismus Kladsko za. světové války Kladsko jako součást Polska po roce Situace v Kladsku po skončení. světové války Československé snahy o získání Kladska po. světové válce Nejdůležitější politické události na území Kladska po roce
Postavení katolické církve v Kladsku po roce Kladsko a jeho územní integrita v Polsku Česko-kladské vztahy Základní informace pro české turisty cestující do Kladska Důležitá telefonní čísla (Kladsko) Jazyková první pomoc Encyklopedické heslo Vládci Kladska Vývoj církevní správy Kladska Výběrový seznam literatury k dějinám Kladska Zastupitelské úřady Tabulka místních názvů
Úvod Kladsko se svým charakterem odlišuje od ostatních států a historických regionů, kterým je věnována edice Stručná historie států. Jde o nevelké území, jež rozlohou km odpovídá většímu českému okresu, které nikdy nebylo v pravém slova smyslu samostatným celkem jako např. jednotlivé státy Svaté říše římské, ale přesto bylo zvláštním útvarem, který prošel dějinami čtyř středoevropských státních celků: českého knížectví a království, Pruska, Německa a Polska. V českém státě prošlo vývojem od jedné z kastelánií přes manský kraj až po hrabství se značnou mírou samostatnosti, ale v rámci Čech. V Prusku bylo nejprve územím se zvláštní vojenskou správou představovanou gubernátorem a později se rozdělilo ve dva a nakonec tři samostatné okresy, ale již bez jakékoli jednotící ústřední správy, což pokračovalo i ve sjednoceném Německu. Po roce se změnilo ve dva, později tři a nakonec v jediný okres polský s mezičasem, kdy bylo bez okresů zcela podřízeno slezskému vojvodství Valbřich. Tak bohaté historické změny prožil jen málokterý evropský mikroregion, což zajisté opodstatňuje zařazení jeho dějin do edice Stručná historie států. Složitý historický vývoj se také odrazil ve velmi komplikovaném místním názvosloví. Jednotlivá místa zde často mají několik názvů (český, německý, polský). V textu jsem se proto rozhodl pro lepší přehlednost používat místní názvy v české podobě, i když tato podoba nemá vždy oficiální charakter (oficiální je český název Kladsko pro polské Kłodzko, ale nikoli již forma Slezské Stroně pro Stronie Śląskie). Pro lepší orientaci čtenáře při pobytu v Kladsku či při studiu německé nebo polské literatury je na závěr knihy připojena tabulka, která uvádí vedle v textu použitého českého názvu i jeho polský a německý ekvivalent, případně další vysvětlivky. Vzhledem k dlouholeté těsné vazbě Kladska na české dějiny ve výkladu dějin klademe důraz na tyto vzájemné vazby, a proto naopak již nebudou podrobněji rozebírány v oddílu o česko-kladských vztazích. Poněvadž Kladsko je dnes jedním z polských okresů, vztahují se k němu politické, ekonomické a turistické informace
týkající se celého Polska. Proto v příslušných oddílech encyklopedického hesla upozorníme jen na některá nejdůležitější kladská specifika a nebudeme uvádět obecné údaje, které mají celopolskou platnost. V souvislosti s dějinami Kladska budou v textu připomínány i některé události z dějin Slezska. Zde se setkáváme s terminologickým problémem, jak v češtině označovat jednotlivé celky, na které se Slezsko postupně rozpadlo, a jejich vládce. Latinské slovo dux ducatus je do češtiny překládáno někdy jako vévoda vévodství, někdy jako kníže knížectví. Podobná je i situace v němčině, kde se používají názvy der Herzog das Herzogtum nebo der Fürst das Fürstentum. V dalším textu budeme územní celky ve Slezsku označovat především v souladu s českou tradicí podle synů krále Jiřího z Poděbrad vládnoucích v Minsterbersku jako knížectví a jejich vládce jako knížata. Tyto názvy chápeme jako synonyma názvů vévodství a vévoda, mezi nimiž není obsahový rozdíl.
Pravěké Kladsko V úvodu kapitoly je třeba připomenout, že poznatky o tomto období vycházejí jen z archeologických nálezů, a to hlavně starších, získaných většinou německými archeology, neboť polská archeologie se soustavněji zabývá výzkumem kladského pravěku až v posledních letech. Dále je třeba vzít v úvahu, že obraz pravěkého osídlení, a to nejen Kladska, je dán intenzitou archeologických výzkumů a každý další nález může dosavadní znalosti zásadně pozměnit. Při studiu pravěkého osídlení Kladska musíme přihlédnout i k tomu, že tento region byl svou zeměpisnou polohou především oblastí, kudy procházely různé proudy pravěkých obyvatel Evropy, neboť tímto územím vedla již od pravěku důležitá komunikace spojující východní a západní Evropu, na druhé straně vzhledem ke geografickým podmínkám toto území již méně lákalo k trvalému osídlení. Bylo Kladsko osídleno již v paleolitu? Úvaha o osídlení Kladska již ve středním paleolitu neandrtálským člověkem lovcem (někdy mezi lety před Kr.) se opírala o nálezy zvířecích kostí údajně kultovně uspořádaných a doprovázených nálezy primitivních paleolitických nástrojů v některých kladských jeskyních, především v jeskyni u Radochova nedaleko Landeku na horním toku Landecké Bělé, prozkoumané v roce německým archeologem Lotharem Zotzem. Pozdější kritické zhodnocení Zotzových nálezů hlavně srovnáním s nálezy v nově objevené tzv. Medvědí jeskyni ležící v severní části masivu Kladského (Králického) Sněžníku u obce Kletna ukazuje, že nálezy v obou jeskyních nejsou výtvorem člověka, ale přírody. Totéž platí pravděpodobně i o nálezech z jeskyně Rogóżky u Konradova, jenž leží nedaleko Radochova. Proto se kritická prehistorie musí s myšlenkou jeskynních sídlišť neandrtálců v Kladsku prozatím rozloučit. Za nejstarší doklad osídlení Kladska je pak možno považovat až otevřené sídliště mladopaleolitických lovců představova-
Kladsko v mezolitu ných již člověkem dnešního typu (z doby někdy kolem před Kr.), jehož skromné pozůstatky byly objeveny u Vojboře při Kladsku a u Jugova nedaleko Nové Rudy. Význačnější zbytky paleolitického osídlení (krátkodobě používaná otevřená sídliště), pocházející však až z konce paleolitu ( před Kr.) a náležející k celoevropsky rozšířené magdalenienské kultuře, byly v posledních letech prozkoumány v oblasti soutěsky, kterou protéká Nisa ve Vartských horách, hlavně v okolí Lavice (zde byly nalezeny různé pazourkové artefakty vyrobené ze suroviny pocházející z okolí Krakova doklad provozu na komunikaci směřující přes Kladsko na východ již v pravěku), Mořišova a Varty a dále v okolí Čermné u Chudoby. Kladsko v mezolitu Nově bylo v Kladsku doloženo, zejména v posledních letech zásluhou výzkumů Jarosława Bronowického, intenzivnější osídlení v mezolitu (střední době kamenné, asi před Kr.). Obyvatelstvo se v této době zabývalo lovem menší zvěře, sběračstvím a rybolovem. Ojedinělé nálezy mezolitické industrie, které ale nelze brát jako doklad soustavnějšího osídlení (nejrozšířenější jsou různé menší kamenné hroty šípů a oštěpů) z této doby, pocházejí z okolí Chudoby a Dolního Ratna (u Radkova). Hlavní kladská mezolitická sídelní oblast se zformovala v centru Kladské kotliny v okolí dnešního města Kladska s výběžky směrem k severozápadu podél dolního toku řeky Stěnavy a k severu do oblasti soutěsky ve Vartských horách protékané řekou Kladskou Nisou. Nejvýznačnější mezolitické nálezy z této sídelní oblasti pocházejí ze samotného území města Kladska, ze Šinavice, Lavice, Mlýnova, Vojboře, Podtyně, Mořišova a dále z Opolnice a Varty, přičemž tato dvě poslední místa však již nejsou na historickém území Kladska. Mezolitická industrie z Kladska je svým charakterem i použitou surovinou (hlavně různé druhy pazourku) blízká nálezům z Čech a Moravy (týká se to hlavně mezolitických nálezů ze Sopotnice u Ústí nad Orlicí ve východních Čechách a Smolína u Pohořelic na jižní Moravě). Lze velmi pravděpodobně předpokládat intenzivnější styky tehdejších obyvatel Kladska s obyvateli těchto území, ale i s dalšími oblastmi, jako
Pravěké Kladsko např. s Pobaltím a pozdějším Krakovskem, odkud rovněž pocházejí některé suroviny, z nichž byly zhotoveny artefakty nalezené v Kladsku. První zemědělci Vzhledem k přírodním poměrům (podhorský kraj, drsnější klima) nebyly v Kladsku vhodné podmínky pro nejstarší zemědělce, kteří se ve střední Evropě objevili někdy na počátku neolitu (mladší doba kamenná), tedy ve druhé polovině. tisíciletí před Kr. Donedávna převládalo mínění, že nejstarší zemědělci se v Kladsku trvaleji neusídlili. Novější nález neolitické osady v Korytově u Kladska s artefakty patřícími jedné z nejstarších neolitických kultur kultuře lineární keramiky, která je součástí evropské kultury páskové keramiky (větší počet střepů lineární keramiky, zbytky sekeromlatu a drobné pazourkové a obsidiánové artefakty), dovoluje předpokládat alespoň dočasný pobyt nejstarších zemědělců ve středu Kladské kotliny. Další, ale jen ojedinělé nálezy patřící této kultuře, z nichž nelze usuzovat na trvalejší sídliště, pocházejí z okolí Dušník v západním Kladsku, z Božkova a Gajova na dolním toku řeky Stěnavy, a dále z Mezilesí a z Jaškovky. Další doklady o zemědělcích z Kladska pocházejí až z doby eneolitu (pozdní doba kamenná,. a. tisíciletí před Kr.). Teprve nedávno bylo prozkoumáno sídliště jedné ze starších eneolitických kultur kultury nálevkovitých pohárů, které se nachází rovněž v Korytově. Ojedinělé artefakty patřící této kultuře byly nalezeny též u Běrkovic, Šinavice a Mořišova. Všechna tato naleziště jsou v širším okolí města Kladska. Z poslední doby pocházejí rovněž početnější nálezy sekeromlatů patřících kultuře šňůrové keramiky, která představuje závěrečnou etapu období eneolitu. Nálezy pocházejí z různých částí Kladska (Dušníky, Levín, město Kladsko, Horní Jašková, Rožanka a Sokolica) a svědčí o průchodu nositelů kultury šňůrové keramiky tímto územím. Jejich trvalejší sídliště však zatím nebyla objevena. Lze předpokládat, že pokračující archeologický průzkum přinese k pobytu nejstarších zemědělců v Kladsku další poznatky.
Starogermánské kmeny Pravěcí zpracovatelé kovů Podle současných poznatků archeologie došlo k soustavnějšímu osídlení Kladska v době bronzové, a to zřejmě až na sklonku tohoto období, v době kultury lužických popelnicových polí a navazující kultury slezsko-platěnické, kdy se vedle bronzu začalo používat i železo. Je to doba na samém konci. a na počátku. tisíciletí před Kr. Z této doby se vedle již častějších nálezů kovových nástrojů setkáváme i s pozůstatky sídlišť a pohřebišť. Zvláště v poslední době bylo prozkoumáno několik nalezišť z doby lužické kultury v okolí města Kladska. Již dříve bylo známo sídliště s pohřebištěm ve městě Kladsku-Jurandově, kde byly nalezeny stopy lužického osídlení, přičemž zde převládá až osídlení ze starší doby železné (halštatská kul tura). Další sídliště, jejichž nejstarší fáze souvisí s lužickou kultu rou, jsou známa z Nové Rudy a Kladska-Książku. Pohřebiště patřící období lužické kultury byla prozkoumána v centrech měst Kladsko a Kladská Bystřice, na pravděpodobnou existenci pohřebiště upomínají i některé nálezy z Božkova. Rozvoj kultury lužických popelnicových polí v Kladsku byl ukončen někdy kolem roku před Kr., snad v důsledku vpádu Skytů z Karpatské kotliny. Kolem poloviny. tisíciletí před Kr. ovládli střední Evropu Keltové, kteří jsou nositeli zpracování železa a vytvořili tzv. laténskou kulturu. Nejvýznačnější kladský nález z doby keltské, resp. laténské, jsou náramky u již výše zmiňovaného Božkova (. století před Kr.). Keltové zřejmě Kladsko soustavněji neosídlili, ale toto teritorium bylo důležitou spojnicí mezi soustavnějším keltským osídlením v dnešních Čechách a Polsku. V. století před Kr. končí intenzivnější keltské osídlení celé střední Evropy. Starogermánské kmeny Někdy v. století před Kr. se objevují ve střední Evropě germánské kmeny. Jejich přítomnost v Kladsku je doložena některými nálezy hrotů kopí (snad součást hrobové výbavy) z Božkova a z význačného sídliště v Kladsku-Książku. S Kladskem tehdy obchodovali anebo snad sem i přímo zamířili Římané,
Pravěké Kladsko jak o tom svědčí nálezy římských mincí. Z nich nejvýznačnější je nález římských mincí u Volan západně od Kladska, a dále v samotném Kladsku a v Kladské Bystřici. Nálezy mincí v každém případě dokládají existenci stezky směřující sem ze západu přes Náchodskou branku a potom pokračující Kladskem a průlomem řeky Nisy dále na východ. I když nálezy mincí prokazují kontakty mezi územím Kladska a římskou říší, hledat v Kladsku některá z míst uváděných význačným antickým geografem Ptolemaiem (např. Budorgis či Budorgion) je velmi problematické. Podobně nelze vyvozovat z nálezů římských mincí, že právě přes Kladsko vedla hlavní trasa spojení Středozemního a Baltského moře (tzv. jantarová stezka) v době existence římské říše, anebo hledat jednu její větev od Mezileského sedla údolím řeky Kladské Nisy k městu Kladsku. Germánské osídlení Kladska zaniklo někdy ve.. století po Kr. v souvislosti s tzv. stěhováním národů. Zde je třeba připomenout naprostou neoprávněnost tvrzení objevujících se u starších historiků města Kladska, že toto město je starým říšským městem založeným snad již králem Jindřichem I. Ptáčníkem na počátku. století. Stejně tak neopodstatněné je tvrzení německého historika moravského původu Bertolda Bretholze o tom, že neexistovala německá kolonizace ve. století, neboť v této době jen dalo o sobě vědět staré germánské obyvatelstvo žijící v Kladsku nepřetržitě od příchodu starogermánských kmenů v době změny letopočtu. Dnes se předpokládá, že po zániku germánského osídlení zůstalo Kladsko pravděpodobně až do. století neosídleným teritoriem. Počátky slovanského osídlení Kladska Nejstarší nalezená slovanská keramika v Kladsku (dnes na území města Kladska Skiba a Książek) pochází nejdříve z. století, keramika z Kladska-Jurandova pak z.. století. Další etapa osídlení v Jurandově je datována rámcově do.. století. Do stejné doby je zatím bez soustavného průzkumu řazeno i hradiště u Horního Dlouhopolí v jižním Kladsku a snad je možno zařadit do této doby i slovanské sídliště u Božkova. Jiné archeologické doklady staršího slovanského osídlení
Počátky slovanského osídlení Kladska v Kladsku prozatím neexistují. Časté údaje zvláště polské historické literatury o počátcích mnoha kladských sídlišť již před. stoletím nemají žádný historický podklad. Na rozdíl od Čech a Moravy nemůžeme pro zkoumání nejstaršího slovanského osídlení Kladska využít ani toponomastiku, neboť až do roku nemáme písemnou zprávu o žádné lokalitě z Kladska (kromě samotného hradu a města Kladska), takže jediným pramenem poznání doby vzniku jednotlivých míst jsou archeologické nálezy. Složitým problémem archeologického výzkumu počátků slovanského osídlení Kladska je doložení existence a podoby raně středověkého hradiště na území města Kladska, neboť na tomto území byla zničena naprostá většina archeologických památek výstavbou zdejší barokní pevnosti, která zcela změnila místo původního středověkého kladského hradu a výrazně se dotkla i historického jádra města. Z archeologického hlediska proto žádný prokazatelný doklad pro existenci raně středověkého slovanského hradiště na území města Kladska dosud nemáme. Existence hradiště v Kladsku je na základě dnešního poznání doložena jen zprávou kronikáře Kosmy k roku, která je jak bude ukázáno dále velmi problematická. Ve věci charakteru kladského hradiště jsme tak odkázáni jen na různé hypotézy. Ze skromných archeologických nálezů z počátků slovanského osídlení Kladska, koncentrovaných hlavně do centra Kladské kotliny a nejbližšího okolí města Kladska (zatímco většina kladského území zůstávala ještě neosídlená), lze usuzovat, že toto osídlení nemělo zemědělský charakter a plnilo spíše strategickou funkci při již zmíněné dálkové cestě východ západ a při předpokládaném českém pronikání do Slezska. Další otevřenou otázkou počátků slovanského osídlení Kladska zůstává, odkud se sem Slované vůbec dostali. Čeští archeologové předpokládají spíše pronikání z Čech, kam slovanské kmeny přišly pravděpodobně od východu z Moravy, polští archeologové a historikové se kloní k hypotéze, jež hovoří o postupu slovanského osídlení do Kladska a dále i do Čech od východu z území Polska a Slezska. Přitom však na území Slezska nálezy nejstarší slovanské keramiky téměř
Pravěké Kladsko chybějí, což podporuje názor o pronikání Slovanů do Čech přes Moravu a dále z Čech pak do Kladska a Slezska. S otázkou původu kladských Slovanů souvisí i další otázka stojící v počátcích kladské historie, zda toto území bylo na počátku svých dějin součástí českého, či polského státu. V polské archeologické a historické literatuře se často setkáváme s tvrzením o slezském původu slovanského osídlení Kladska, který by měl dokázat prvotní příslušnost Kladska k Polsku. Archeologicky ani písemnými prameny však toto tvrzení není prokazatelně doloženo. Na závěr kapitoly o kladském pravěku je možno jen podotknout, že o této časově nejdelší etapě kladských dějin zatím víme jen velmi málo a že polské archeology zde čeká ještě mnoho práce.
Kladsko jako součást českého knížectví (.. století) Problematika nejstarších písemných zpráv o Kladsku Na pevnější půdu při studiu dějin Kladska vstupujeme až na konci. století, kdy se Kladsko poprvé objevuje v písemných pramenech. Ovšem výklad těchto nejstarších písemných pramenů je velmi problematický. Poprvé se zmínka o Kladsku objevuje k roku, kdy český kronikář Kosmas při zmínce o smrti knížete Slavníka popisuje i rozsah jeho panství a mezi hraničními body na polském pomezí uvádí i hrad Kladsko nad řekou Nisou. Kronikář píše při charakteristice těchto hranic doslova: na sever proti Polsku hrad Kladsko, ležící nad řekou Nisou. Až do nedávna byla tato zpráva považována za dostačující důkaz existence hradu Kladska již na konci. století. Nejnovější historické bádání o slavníkovské problematice spolu s výsledky archeologického výzkumu v oblastech, které Kosmas považuje za součást Slavníkova panství, však věrohodnost Kosmova údaje pro konec. století zpochybňuje. Archeologický výzkum totiž ukazuje, že většina oblastí popisovaných Kosmou jako součást Slavníkova panství byla ve druhé polovině. století ještě neosídlena. S těmito názory vystoupili především Jiří Sláma a Michal Lutovský. O problematice slovanského osídlení na území města Kladska a existence zdejšího hradiště již v. století byla zmínka výše. Navíc v případě Kladska Kosmův údaj o tom, že jde o hrad proti Polsku, neodpovídá historické skutečnosti. V roce nemohlo být Kladsko hraničním bodem proti Polsku, protože Slezsko (hraničící s Kladskem) v této době ještě nebylo součástí Polska, které se teprve formovalo. Na základě uvedených faktů se dnes české historické bádání kloní k názoru, že Kosmova zpráva k roku jako první zpráva o Kladsku, stejně jako údaj o jeho příslušenství k slavníkovskému panství, není příliš
Kladsko jako součást českého knížectví věrohodná a že spíše zachycuje až stav z přelomu. a. století, tedy z doby Kosmova života. V této době skutečně Kladsko bylo pohraničním místem proti Polsku a v tehdejších česko-polských bojích hrálo důležitou úlohu. Vytvoření představy o velkém slavníkovském panství kronikářem Kosmou s využitím politických a sídelních poměrů v době kronikářova života zřejmě souviselo se snahou vyzdvihnout rod Slavníkovců, z něhož pocházel sv. Vojtěch, který se právě v době Kosmova života začal zařazovat mezi české zemské patrony. Zprávu polského kronikáře Jana Długosze k roku o pobytu polského vojska v Kladsku v souvislosti s tehdejší krátkodobou vládou polského knížete Boleslava Chrabrého v Čechách rovněž nemůžeme považovat za prokazatelnou, neboť pochází až z. století a soudobými prameny z počátku. století není tato událost doložena. Ovšem průchod tohoto vojska územím Kladska lze s velkou pravděpodobností předpokládat, nicméně to není žádný důkaz o tehdejší existenci hradu Kladska. Ekonomická a strategická charakteristika Kladska v.. století Osídlení Kladska v tomto období bylo ještě velmi řídké. Můžeme ho rekonstruovat jen na základě skromných archeologických nálezů, které byly zmíněny již v předchozí kapitole (dokládají osídlení území města Kladska a jeho širšího okolí), a dále hypoteticky s využitím několika toponym, které mohou náležet na základě analogie s českými zeměmi již období. až. století. Pro naprostý nedostatek starších písemných pramenů jsou v Kladsku tato toponyma ovšem doložena až mnohem později, obvykle až ve. století. Jedná se především o toponyma Bystřice (zde starší původ dokládá i přívlastek Stará doloženo roku, snad předchůdce dnešní Kladské Bystřice) a Mielnik (německy Melling, ale v roce doloženo jako Melnik, název odvozen pravděpodobně od názvu bílé jílovité hlíny ve staročeštině nazývané měl), která by mohla dokládat starší průnik osídlení z okolí Kladska na jih proti toku Kladské Nisy. Ke starší vrstvě zeměpisných jmen patří toponymum Dušníky (to označovalo poddané náležející církevní vrchnosti,
Kladsko a česko-polské konflikty v případě Dušník v Kladsku není ovšem jasné, o jakou církevní vrchnost by se mohlo jednat, místo je vždy doloženo jako příslušenství homolského panství, samotné toponymum Dušníky je doloženo až v roce ), které by snad mohlo dokládat průnik osídlení podél trasy zemské stezky směrem na západ od Kladska do údolí Dušnické Bystřice. Sem ovšem mohlo pronikat i středověké osídlení z Čech. Vzhledem k řídkému osídlení a méně příhodným geografickým podmínkám nehrálo Kladsko v raně středověkém českém státě význačnější ekonomickou úlohu. Jeho význam byl dán hlavně strategickou polohou na spojnici českého a polského státu, který se postupně zformoval ve druhé polovině. století, a od konce tohoto století začaly konflikty mezi oběma státy vyvolané snahami o ovládnutí Slezska a strategicky důležitého území kolem komunikace vedoucí přes Kladsko dále na východ. Kladsko a česko-polské konflikty v.. století Podle současného historického bádání se jeví jako velmi pravděpodobné, že hrad (či lépe ještě hradiště) v Kladsku vznikl až v souvislosti s česko-polskými konflikty doloženými hypoteticky již od konce., prokazatelně od počátku. století. Až do sklonku. století měl vznikající český stát směrem na východ volnou ruku k výbojům, neboť zde ještě žádný pevněji organizovaný státní útvar neexistoval. Toho zřejmě využila přemyslovská knížata, tedy Boleslav I. ( / ) i Boleslav II. ( ), aby území svého státu rozšířila podél zmíněné komunikace na východ až k hranicím Kyjevské Rusi. Tato expanze umožnila kontrolu obchodu na důležité stezce a získávání příjmů z tohoto obchodu do knížecí pokladny (podle Dušana Třeštíka byl výnosný především obchod s otroky), ale zajistila rovněž možnost uplatnění družiníků ve správě dobytých území. Za této situace nebyla na stezce vedoucí na východ potřeba budovat na území českého státu žádná zvláštní opevnění, neboť hranice byla daleko. Kladsko, podobně jako v pravěku, bylo jen průchozím územím této stezky. Situace se však začala výrazně měnit od posledních desetiletí. století, kdy se na východ od českého knížectví zfor-
Kladsko jako součást českého knížectví movaly dva silné raně středověké státy: Polsko a Uhry. Právě s Polskem začal český stát svádět již zmíněné boje. Na samém sklonku. století se Poláci zřejmě zmocnili jak území kolem komunikace vedoucí na východ, tak i Slezska. V prvních letech. století pak tehdejší polský panovník, silný a ctižádostivý Boleslav Chrabrý (po matce Doubravě, sestře knížete Boleslava II., Přemyslovec), zasahoval vojensky do bojů mezi syny Boleslava II. o trůn, které sváděl Boleslav III. s Jaromírem a Oldřichem. Přitom se dokonce pokusil Čechy ovládnou nejprve prostřednictvím svého blíže neznámého příbuzného Vladivoje, kterého v roce dosadil na český knížecí stolec, a po jeho smrti v letech vládl v Čechách sám, než byl odtud mocensky vypuzen. V této nové mezinárodněpolitické situaci se Kladsko najednou stalo strategicky a vojensky velmi exponovaným pohraničním územím proti Polsku, které bylo třeba zvláště po zkušenostech z polských vojenských zásahů z let zabezpečit. Snad již kníže Jaromír, který se načas zmocnil vlády po vyhnání Poláků (, potom sesazen bratrem Oldřichem), nechal vybudovat k zabezpečení oné důležité stezky na východ na jejím přechodu přes Labe hradiště v Jaroměři, což dokládá charakter tohoto toponyma. Nelze ovšem zcela vyloučit, že k založení tohoto hradiště došlo až o něco později, tedy za vlády Jaromírova synovce Břetislava ( / ), a nové hradiště bylo podle Jaromíra pojmenováno, snad jako důkaz vděčnosti za to, že se slepý a vykastrovaný Jaromír v roce po Oldřichově smrti vzdal trůnu ve prospěch Břetislava. V písemných pramenech je však Jaroměř doložena poprvé až v roce. Jestliže bylo vybudováno hradiště Jaroměř jako zabezpečení obchodní stezky poměrně hluboko uvnitř Čech, lze důvodně předpokládat, že do stejné doby spadá i vznik hradiště v Kladsku. To vzniklo ve strategické poloze na samých hranicích země v blízkosti místa, kde tato stezka po průchodu soutěskou mezi Sovími a Vartskými horami, protékanou Kladskou Nisou, vstoupila na české území a odtud dále pokračovala rozsáhlým pomezním hvozdem do nitra Čech. Vzhledem ke zmíněnému nedostatku hmotných pramenů musíme o poloze tohoto hradiště pouze hypoteticky uvažovat. Vzhledem k tomu, že větši-
Kladsko a česko-polské konflikty na správních hradišť budovaných v Čechách v. a. sto letí byla na návrších, lze předpokládat, že i toto opevnění v Kladsku vzniklo na návrší, v místech dnešní pevnosti (Góra Forteczna). Objevují se ovšem i názory, že zpočátku toto hradiště bylo v místech centra dnešního města Kladska a možná mělo charakter vodní pevnosti. Pod hradištěm či v jeho sousedství vzniklo při zmíněné komunikaci východ západ i tržiště a osada s českým obyvatelstvem, které plnilo zřejmě některé povinnosti vůči kastelánovi a jeho družině. Existenci tohoto tržiště dokládá listinný údaj z roku o kostele sv. Václava, nazvaném výslovně na tržišti, který tehdy český kníže Bedřich (Fridrich) postupoval řádu johanitů. O osadě s českým obyvatelstvem u hradiště svědčí rovněž název Česká ulice (dodnes používaný) pro část města Kladska přímo pod pevnostním návrším. Kostel sv. Václava stojící nad touto ulicí se zachoval až do roku, kdy byl zbořen při rozšiřování pevnosti (o tom podrobněji níže). Jedinou památkou na jeho existenci je název Svatováclavská bašta pro pevnostní baštu vybudovanou v místech, kde stával. Z hlediska nejstarších dějin Kladska je důležité václavské patrocinium tohoto kostela, které dokládá pohraniční polohu Kladska. Toto patrocinium bývalo totiž v raném středověku typické pro místa, kde zemské stezky opouštěly civilizovaný kraj a vstupovaly do rozsáhlejšího pomezního hvozdu. To platilo pro Kladsko z pohledu příchozího ze Slezska. Vstup z české strany do hvozdu označovalo tržiště s kostelem rovněž zasvěceným sv. Václavovi na Dobenině (dnes obec Václavice u Náchoda). Dobenina se připomíná v Kosmově kronice již k roku jako dějiště bouřlivého sněmu spojeného s volbou pražského biskupa. Na tomto sněmu se knížeti Vratislavovi II. nepodařilo prosadit do této hodnosti německého kněze Lance proti svému bratru Jaromírovi, kterého neměl v lásce, zatímco družina trvala na Jaromírovi. Tehdy podle Kosmy kníže svolal lid a velmože do shromáždění k strážné bráně, kudy se chodí do Polska, na místě, zvaném Dobenina. Nejnověji publikovaný názor některých polských historiků, kteří vzhledem ke zmínce o strážné bráně, za kterou považují průlom řeky Kladské Nisy ve Vartských horách, a na základě údajného odvození toponyma Dobenina od slova dub, ztotož-
Kladsko jako součást českého knížectví ňují Kosmovu Dobeninu se vsí Denbovinou na kladsko-slezské hranici severně od Bogušína (ale již na území Slezska knížectví minterberského), je velmi těžko akceptovatelný. Snad by bylo možno v rovině hypotézy uvažovat o tom, že i před vstupem do pomezního hvozdu ze slezské strany bylo před založením Kladska rovněž jakési tržiště a místo pro vybírání poplatků, nazývané snad podle tam rostoucích dubů. Rozhodně zde nelze předpokládat místo sněmu, na který by představitelé knížecí družiny museli z Čech procházet několik desítek kilometrů dlouhým pomezním hvozdem. Navíc česká toponomastika odvozuje název Dobenina nikoliv od slova dub, ale od osobního jména Doben. Význam a možná i samotný vznik hradiště v Kladsku souvisel rovněž s tím, že někdy v průběhu. století založili Poláci po ovládnutí Slezska na samé české hranici na severním okraji zmíněné soutěsky protékané Kladskou Nisou svoji pohraniční pevnost Vartu (dnešní Bardo), která zřejmě sloužila i jako východisko k útokům proti Čechám. Tato pevnost je doložena poprvé v Kosmově kronice k roku, kdy ji při vpádu do Slezska zbořil kníže Břetislav II. Varta (Bardo) nebyla nikdy součástí Kladska, jak se někdy objevuje zvláště v populární literatuře, ale vždy náležela ke Slezsku a plnila funkci pohraniční pevnosti proti Čechám. Rovněž lze předpokládat, že v souvislosti s vybudováním hradiště v Kladsku byly položeny i základy činnosti zdejší kastelánie, která je charakterizována níže. Vzhledem k uvedeným okolnostem, které velmi pravděpodobně ovlivnily založení hradiště v dnešním městě Kladsku, lze za první skutečně věrohodnou zprávu vztahující se ke Kladsku jejímž autorem je též kronikář Kosmas považovat údaj, jež se vztahuje k roku a souvisí s česko-polskými válkami. K její věrohodnosti přispívá i to, že pojednává o událostech, k nimž došlo za Kosmova života. Kronikář vypráví o tom, že v uvedeném roce české vojsko podniklo vpád do Slezska a vyplenilo zde rozsáhlé území až k řece Odře mezi Hlohovem a Rečenem (hradiště u Olawy). Nakonec český kníže Břetislav II. ( ) a polský kníže Vladislav Heřman ( ) uzavřeli mír. A jako stvrzení tohoto míru předal polský kníže svému synovi Boleslavovi (pozdější polský kní-
Kladsko a česko-polské konflikty že Boleslav III. Křivoústý, ) hrady, které patří k provincii Kladsko, ale s tím, aby je držel pod svrchovaností českého knížete. Tento údaj také dokládá existenci Kladska jako správního území tedy hradského obvodu (kastelánie), pro který tehdejší latina užívala název provincia. V této době lze tedy již poměrně bezpečně předpokládat existenci hradiště v místech dnešní pevnosti. Kromě doložení existence kladské kastelánie má tento údaj pro dějiny Kladska zásadní význam v tom, že na jeho základě (polský kníže předává hrady v Kladsku svému synovi) se odvíjí v historické vědě diskuse, zda Kladsko v této době bylo součástí Polska, či nikoliv. O možnosti příslušnosti Kladska k Polsku v této době uvažoval například již František Palacký a snažil se ji vysvětlit tak, že toto území dostala jako věno dcera knížete Vratislava II. Judita, provdaná za zmíněného Vladislava Heřmana, a že věno zůstalo polskému panovníkovi i po Juditině smrti v roce. Tato diskuse nabyla politické aktuálnosti v Polsku po roce, kdy Kladsko bylo v souvislosti s novým stanovením hranic ve střední Evropě připojeno k tomuto státu. Tehdy polští historikové, kteří měli za úkol dokazovat starou polskost všech tehdy získaných území, kladli na zprávu z roku značný důraz, neboť šlo podle nich o důkaz příslušnosti Kladska k Polsku (např. Kazimierz Bartkiewicz). Zdá se však, že celá podstata problematiky polské příslušnosti Kladska na konci. století je dána, jak si zřejmě při svém českém překladu Kosmovy kroniky uvědomoval již v. letech. století Wáclav Wladivoj Tomek, a jak to ve. letech. století jednoznačně vyjádřil znalec kladských dějin Josef V. Šimák, jen chápáním a překladem Kosmova latinského textu. Pro vysvětlení tohoto názoru je nutno výše uvedený údaj o předání Kladska Boleslavovi Křivoústému uvést v původní podobě, tedy v latině. Podle Kosmy byly Boleslavovi Křivoústému předány civitates (slovo označuje nejen hrady ale i správní obvody těchto hradů, pozn. autora), quae pertinent ad provinciam Kladsco. Latinské sloveso pertinere mělo totiž v tehdejší latině dva významy patřit nebo dosahovat k něčemu, hraničit s něčím. Jestliže vezmeme první význam slovesa, pak překlad latinského textu vyzní tak, jak je uvedeno výše,
Kladsko jako součást českého knížectví a znamená tedy, že syn Vladislava Heřmana převzal od svého otce, ale pod českou svrchovaností, Kladsko s hrady (zde rozumíme nikoli jen konkrétní hrady, ale celé jejich správní území), které k němu patří, což znamená, že v uvedeném roce bylo Kladsko v rukách polského knížete. Proti této interpretaci Kosmova údaje vztahujícího se k roku však stojí několik závažných faktů: především to, že žádný jiný spolehlivý pramenný doklad o příslušnosti Kladska k Polsku neexistuje, a dále i závažný fakt, že na území nevelkého Kladska zatím nebyla ani písemnými, ani hmotnými prameny prokázána existence správních hradišť z. století (s výjimkou hradiště v samotném Kladsku), o kterých se v uvedeném údaji mluví. A proto je pravděpodobnější, že Kosmas použil sloveso pertinere v druhém významu, tj. hraničiti s. A potom Kosmův údaj vyzní tak, že Boleslav Křivoústý dostal od svého otce, ale pod svrchovaností českého knížete Břetislava II., hrady (hradiště, správní obvody), které hraničí s Kladskem, což by znamenalo, že tímto způsobem Břetislav II. vlastně vrátil polskému knížeti dobytá území s hradišti v oblasti mezi hranicemi Kladska a Odrou (zde jsou hradiště z. století archeologicky doložena, o dvou z nich, Hlohově a Rečenu, mluví sám Kosmas), ale nikoli Kladsko, tedy část území Slezska, které předtím dobyl. Tato možnost se tak v kontextu historických dějů jeví jako daleko pravděpodobnější. Postoupení části území českého státu Kladska polskému knížeti po úspěšném tažení do Slezska a v mírové dohodě, o kterou měli zájem především poražení Poláci, se jeví jako naprosto nelogické, zatímco uvedená druhá interpretace má českému panovníkovi zajišťovat nadvládu v dobyté části Slezska, i když formálně pod polskou vládou, což se jeví v případě vojenského vítězství Břetislavova jako daleko logičtější. O pevné příslušnosti Kladska k Čechám záhy po jeho údajném předání Boleslavovi Křivoústému svědčí i to, že zde v roce Břetislav II. věznil svého soka knížete Oldřicha z brněnské větve Přemyslovců. Můžeme tedy shrnout, že problematika předpokládané příslušností Kladska k Polsku na přelomu. a. století vznikla z toho, že František Palacký dal při analýze Kosmova údaje z roku přednost chápání slovesa pertinere ve významu patřit k a vzhledem k Palackého autoritě pak tento názor
Kladsko a česko-polské konflikty přejímali i další autoři. Tomek ve svém překladu Kosmovy kroniky inkriminované místo přeložil jako hrady sousedící s Kladskem, ale jeho názor zapadl a ve všech pozdějších českých překladech Kosmovy kroniky se objevoval překlad hrady náležející ke Kladsku v souladu s interpretací Palackého. Na základě provedené analýzy se přikláníme k názoru, že o polské příslušnosti Kladska na konci. století není třeba uvažovat. Počátkem. století začaly boje polského a českého státu znovu, přičemž z polské strany byly využívány i rozpory mezi bratry Břetislava II. (syny Vratislava II.), a to Bořivojem II., Vladislavem I. a Soběslavem I., kteří mezi sebou po roce, po smrti svého nejstaršího bratra Břetislava II., neustále bojovali o vládu. V souvislosti s těmito novými česko-polskými boji se dozvídáme o dalších událostech z kladských dějin. V roce se pravděpodobně přes Kladsko vracela polská vojska v čele s Boleslavem III. Křivoústým po úspěšném vpádu do Čech, který byl inspirován Soběslavem, hledajícím pomoc proti svým bratrům u polského knížete. Při tomto vpádu (uskutečnil se dosud nevídaným způsobem cestou přes neosídlené Krkonoše) porazili Poláci vojsko českého knížete Vladislava I. na řece Trotině. Tato bitva se uskutečnila při návratu Poláků z tažení a všechny okolnosti nasvědčují tomu, že se odehrávala v blízkosti ústí Trotiny do Labe (u Jaroměře). Z toho usuzujeme, že návrat Poláků z vítězného tažení neproběhl již obtížně schůdnou cestou přes Krkonoše, ale po stezce přes Kladsko. V roce vypálil polský vojenský oddíl za účasti zmíněného Soběslava (od roku český kníže Soběslav I.) hrad Kladsko a jeho podhradí. V roce, kdy Soběslav byl již knížetem, nechal hrad Kladsko opravit a zesílit jeho opevnění, neboť se připravoval na novou válku s Polskem. Na přelomu let / vtrhl Soběslav I. s vojskem, které tvořily pluky z Čáslavska, Hradecka, Chrudimska, Boleslavska a Kladska(!), do Slezska a plenil zde. V roce byl na kladském hradě při osobním setkání Soběslava I. a Boleslava III. Křivoústého uzavřen mír, kterým dlouholeté boje o Slezsko na čas skončily. Údaje polské historiografie o tom, že teprve touto mírovou smlouvou bylo Kladsko připojeno k Čechám, nemají v pramenech žádnou oporu. Od druhé poloviny. století boje s Polskem ustaly, a tak se Kladsko dočkalo konečně míru. Na druhé
Kladsko jako součást českého knížectví straně mírové Kladsko však téměř zmizelo z narativních pramenů. Hlavní zaměření české politiky opět směřovalo na západ k říši a vojenské konflikty se týkaly hlavně vnitřních bojů mezi pražskými a moravskými Přemyslovci. A kronikáře pochopitelně zajímaly především tyto záležitosti. Charakter kladské kastelánie Údaj tzv. Kanovníka vyšehradského o kladských plucích můžeme považovat za další doklad toho, že Kladsko bylo v první třetině. století alespoň po vojenské stránce již plně organizovaným hradským obvodem (kastelánií) a stálo na stejné úrovni jako ostatní východočeské kastelánie. Zajišťování vojska pro potřeby knížete bylo v této době jedním z hlavních úkolů kastelánů, kteří jednotlivé hrady spravovali. Od roku máme v téměř souvislé řadě doložena jména kladských kastelánů, kteří pocházeli z řad vznikající české šlechty, i když jejich zařazení do jednotlivých šlechtických rozrodů není vždy zcela jasné. Jako první se v roce připomíná Hroznata (zda je totožný s později připomínaným Hroznatou Kadeřavým, jenž zastával různé úřady na knížecím dvoře, nelze jednoznačně rozhodnout). V letech jím byl Rivinus, v roce Vítek, v letech Bohuše, řečený Bradatý, v roce Heřman, v roce Ratibor, v roce Smil, v roce Zbyslav a Vilém a jako poslední v roce Budivoj. O konkrétní činnosti těchto kastelánů však nemáme žádné údaje, jejich jména známe jen ze svědectví na listinách. Fakt, že vystupují jako svědci na mnoha knížecích a od počátku. století královských listinách, které se ovšem dění v Kladsku přímo netýkaly, a v řadách svědků často zaujímají přední místa, dokládá, že patřili k význačným knížecím úředníkům a často pobývali v blízkosti knížete a krále. Kladská kastelánie v porovnání s jinými českými kastelániemi měla svá specifika. Zatímco naprostá většina ostatních českých hradských obvodů se zformovala v nejúrodnějších a poměrně hustě zalidněných oblastech českého knížectví (Polabí a nížiny na dolních tocích přítoků Labe, dolní Povltaví, Poohří), kladská kastelánie vznikla v oblasti s méně vhodnými přírodními podmínkami. A byla také jak již bylo ukázáno vý-
Církevní správa v Kladsku še i velmi málo osídlená, neboť její vznik byl vyvolán nikoli potřebou správy zalidněného území, ale strategickou polohou tohoto území ve vztahu k Polsku. Řídké osídlení zřejmě neumožňovalo vytvořit pro fungování strategicky důležité kastelánie dostatečné ekonomické zázemí (např. v Kladsku nemáme žádné místní jméno, které by dokládalo služebnou organizaci, která je typická pro zabezpečování potřeb kastelánských hradů v jiných částech Čech). Proto se museli na zabezpečení potřeb kladské kastelánie podílet obyvatelé jiných hradských obvodů, které se nacházely v úrodných, hustěji osídlených oblastech, a to někdy od Kladska i dosti vzdálených. Dokladem tohoto zvláštního fungování nejstarší správy Kladska jsou údaje o majetcích patřících ke kladskému hradu a o kladských vsích v oblasti bývalé žatecké a litoměřické kastelánie. Doklady ale pocházející až ze. let. století, kdy zřejmě v souvislosti s ekonomickým vzestupem Kladska ztratily tyto majetky svoje původní poslání a král Václav I. je poté postupoval různým církevním institucím. Církevní správa v Kladsku v. a. století Vzhledem k řídkému zalidnění se v Kladsku, na rozdíl od ostatních oblastí Čech, jen velmi pozvolna konstituovala církevní správa. Až do konce. století zde nevznikly žádné církevní řádové instituce a zřejmě s výjimkou samotného města Kladska nebyly založeny ani vlastnické a farní kostely. Na celém území Kladska není zachována žádná památka románské církevní architektury, v písemných pramenech kromě samotného města Kladska není doložen žádný kostel. Jediné písemné zprávy, vztahující se k církevním dějinám Kladska, se tak týkají příchodu řádu johanitů. Johanité, kteří měli jako jednu z hlavních náplní své činnosti péči o poutníky do Svaté země a jejich ochranu, se po skončení své mise v Palestině usazovali hlavně při významných zemských stezkách. Starali se zde o pocestné, když se již nemohli věnovat poutníkům do Svaté země. Do Kladska přivedla johanity zřejmě poloha na důležité komunikaci spojující východní a západní Evropu. Pravděpodobně zde nejprve založili špitál (nešlo ovšem jen o instituci pečující o nemocné, ale v tehdej-
Kladsko jako součást českého knížectví ším pojetí se jednalo o útulek pro poutníky). V písemných pramenech je johanitský špitál však doložen až k roku a bývá lokalizován do oblasti dnešní ulice Łukasińského severovýchodně od centra města. Ovšem už kolem roku získali johanité od českého knížete Bedřicha (Fridricha) výše zmíněný kostel sv. Václava v Kladsku na tržišti. Ten byl založen kastelánem Bohušem Bradatým a jednalo se snad původně o farní kostel nejen pro obyvatele žijící na území dnešního města Kladska, ale i pro ostatní, zatím málo početné obyvatelstvo z celého regionu. V roce získali potom johanité od tehdejšího pražského biskupa a českého knížete Břetislava Jindřicha dřevěnou kapli Panny Marie, jež stávala pravděpodobně přímo v areálu hradiště (i když na její polohu jsou i jiné názory) a sloužila jeho obyvatelům. Tyto nadace se staly základem vzniku johanitské komendy v Kladsku a spojení kladské fary s tímto řádem, které trvalo až do. století. V souvislosti s počátky církevní správy se zvláště v polské literatuře objevuje názor, že Kladsko nebylo od počátku součástí pražské diecéze, ale že patřilo ke slezské diecézi vratislavské, a teprve později (snad až ve. století) bylo připojeno k diecézi pražské. Pro tvrzení o příslušnosti Kladska k vratislavské diecézi však opět neexistují žádné prokazatelné doklady. Jestliže shrneme provedený, do značné míry hypotetický rozbor nejstarších kladských dějin, je zřejmé, že v. a. století toto území tvořilo velmi řídce zalidněnou okrajovou část českého státu Přemyslovců. Ta však vzhledem ke své geografické poloze měla značný strategický význam v bojích s Polskem, jež tvořily význačnou součást zahraniční politiky českých knížat od konce. století. A právě strategický význam vedl k tomu, že Kladsko na rozdíl od jiných oblastí s podobnými přírodními podmínkami bylo alespoň velmi řídce osídleno českým obyvatelstvem již v. a. století, kdy byly také položeny základy zdejší státní a církevní správy.
Kladsko jako český manský kraj (.. století) Vnější kolonizace Kladska Až do poloviny. století zůstávalo Kladsko velmi řídce osídlenou oblastí, ale vzhledem ke své poloze na důležité stezce směřující do Polska představovalo strategicky důležité území. Jediné místo, které se až do této doby objevuje v písemných pramenech, je dnešní město Kladsko, jiná místa písemné prameny v Kladsku neznají. Za pána celého Kladska, podobně jako ostatních neosídlených území v českém království, byl považován kníže, později král, jehož zájmy prosazovali úředníci působící na kladském hradě a o jejichž hmotné zabezpečení, jak již bylo uvedeno, se musely starat i jiné kastelánie. Situace v Kladsku se výrazně změnila ve druhé polovině. sto letí, za vlády českých králů Přemysla Otakara II. ( ) a Václava II. ( ). I když nelze zcela vyloučit, že počátky těchto změn je třeba hledat již před polovinou. století, ještě za vlády Václava I. ( ). Tito panovníci si uvědomili, že kromě strategického významu může být Kladsko i ekonomicky význačnou oblastí, pokud bude osídleno a dosavadní zalesněné území využito pro zemědělství. Proto se z jejich iniciativy uskutečnila rozsáhlá kolonizační akce (ta, jak víme, probíhala i v celé řadě dalších, zejména pohraničních území Čech a Moravy), kterou se dosud málo osídlené Kladsko změnilo poměrně rychle v hustěji osídlené území. Rozvíjelo se hlavně zemědělství, ale vznikala zde i města, která byla centry řemesel a obchodu. Tato rozsáhlá kolonizační akce však proběhla v době, kdy české lidské zdroje byly již vyčerpány, a proto se na rozšiřování osídleného území začali podílet cizí kolonisté, kteří také osídlili celé Kladsko. Pocházeli hlavně z různých koutů Svaté říše římské (což byl konglomerát různých oblastí osídlených převážně germánskými kmeny a také potomky příslušníků ovládnutých slovanských kmenů, ze kterých se teprve v. století vyvinulo jednotné Německo).
Kladsko jako český manský kraj Je ovšem zavádějící hovořit o německých kolonistech v moderním národnostním smyslu, spíše šlo o Sasy, Franky, Bavory a další příslušníky germánských etnik. Mezi kolonisty, kteří přicházeli do Kladska, byli zřejmě i potomci saskou šlechtou již dříve ovládnutého slovanského obyvatelstva hlavně v Polabí (Srbové, Obodrité). Soudíme-li podle jmen, slovanského původu snad byly i některé význačné šlechtické rody, které do Kladska přišly v době kolonizace (např. Glaubitzové-Gloubusové, Panwitzové či Zešovští). Zde ovšem vystupovali již jako Němci. Příchod německých kolonistů do Kladska ostře odsoudil tzv. Dalimil, když ve svém protiněmecky zaměřeném kronikářském díle vyčítá králi Přemyslovi Otakarovi II., že Kladsko zaprodal Němcům. Jedním z důsledků osídlení Kladska v době vnější kolonizace bylo i to, že se od druhé poloviny. století začaly objevovat zprávy o řadě zdejších míst, která vzhledem ke svým zakladatelům však měla německé názvy. První písemně doloženou osadou v Kladsku, kromě samotného města a hradu Kladska, byl Strachotín-Schreckendorf (ve východním Kladsku na horním toku Landecké Bělé), doložený v roce v souvislosti s nadací zdejšímu kostelu, poskytnutou králem Přemyslem Otakarem II. K dalším již v. a. letech. století zmiňovaným místům patřily Třebešovice, Starý Vališov a Šalejov. Důsledkem vnější kolonizace byl i aktivní vstup obyvatel Kladska do společenského a politického dění. Do. století se dozvídáme jen o činnosti úředníků, kteří Kladsko spravovali (kasteláni, purkrabí), od počátku. století se setkáváme již s právními dokumenty pocházejícími z činnosti těch, kteří sem v době kolonizace přišli. Jedná se o městské knihy vedené v městě Kladsku již od roku (umožňují nahlédnout do života obyvatel měst) a manské knihy vedené od roku (umožňují bližší poznání šlechtických rodů, které do Kladska přišly v době vnější kolonizace, i jejich majetků). Politická aktivita obyvatel Kladska se projevuje i v požadavcích ke králi, aby jim poskytl či potvrdil různá privilegia (městské výsady a práva manské šlechty, zvláště za Jana Lucemburského a souhrnně i za Karla IV.). Při hodnocení významu vnější čili německé kolonizace musíme brát v úvahu několik okolností. Je pravdou, že právě tito
Vnější kolonizace Kladska kolonisté měli zásluhu na hospodářském povznesení Kladska a jeho ekonomickém vyrovnání s ostatními českými kraji. Složitější je již přesně charakterizovat národnost těchto kolonistů. I když, jak již bylo zmíněno výše, těžko lze kolonisty přicházející do Kladska považovat za Němce v dnešním národnostním slova smyslu. Právní normy a nové způsoby správy (městské právo a vedení městských knih, emfyteutické právo, manské zřízení a s nimi související písemnosti), které do Kladska pronikly v souvislosti s vnější kolonizací, se formovaly již dříve v jazykově německém prostředí říše, a proto jazykem nově formované správy v Kladsku se stala středověká němčina, kterou jako úřední jazyk přijali všichni obyvatelé země bez ohledu na národnost. Pod vnější německou jazykovou slupkou se v době kolonizace, jak upozornil již polský historik Władysław Dziewulski, spojili nejen příslušníci různých germánských kmenů (např. Sasové, Frankové, Švábové), ale i příslušníci říší ovládnutých slovanských kmenů, hlavně Polabských Slovanů, kteří do Kladska přišli jako kolonisté, a též původní, nijak početné české obyvatelstvo. To se týká hlavně města Kladska, kde české osídlení na úpatí hradního návrší bylo pojato do nově zformovaného středověkého města pod názvem Česká ulice. Podle německého charakteru osobních jmen zachycených v nejstarší kladské městské knize (ovšem nelze jednoznačně prokázat, že nositelé takových jmen jako Ulrych, Fryderyk, Gotšalk byli skutečně Němci, i když je to velmi pravděpodobné) můžeme soudit, že Češi nepronikli mezi nejvyšší vrstvu kladského měšťanstva, které vlastnilo ve městě nemovitosti a podílelo se na správě města. Snad tvořili nižší vrstvy městského obyvatelstva. Faktem zůstává, že v Kladsku vzhledem k neexistenci silného českého zázemí, které na většině území Čech a Moravy vedlo k postupnému stírání německého charakteru míst osídlených při vnější kolonizaci a k nahrazování úřední němčiny a latiny češtinou, k čemuž přispělo významně i husitství k takovému procesu nedošlo. Německý charakter původně různorodého obyvatelstva naopak zesiloval, snad s výjimkou doby, kdy v Kladsku vládli synové krále Jiřího a správu země vedli česky. Tento vývoj způsobil, že Kladsko si až do roku udrželo výrazně německý charakter. Výjimku tvořilo pouze nevel-