Vijay Iyer Trio je pro mě trvalým zdrojem inspirace

Vijay Iyer Trio je pro mě trvalým zdrojem inspirace N o 1 2012 oficiální fanzin mezinárodního festivalu JAZZFESTBRNO Tigran Hamasyan Rytmus nemá hranic. Jonathan Kreisberg & Will Vinson. Inner Spaces Štěpánky Balcarové. Donny McCaslin Perpetual Motion. Jiří Stivín & Mojmír Bártek slaví 70 1

PÉČE V RYTMU No 1 Žádejte v salonech pracujících se značkou ALCINA.

organizační tým festivalu Vilém Spilka umělecký ředitel a dramaturg festivalu Vlastimil Trllo výkonný ředitel festivalu Hana Krejčí fundraising Martin Kašpar marketing a mediální servis Irena Dvořáková office, produkce, vstupenky Silvie Marková za spolupracující PR agenturu UNESCO Mezinárodní den jazzu V roce 2011 byl Herbie Hancock, americký jazzový pianista a skladatel a desetinásobný držitel ceny GRAMMY, jmenován velvyslancem dobré vůle organizace UNESCO. Při této příležitosti byl 30. duben 2012 vyhlášen Mezinárodním dnem jazzu. Jeho oslavy začnou 27. dubna 2012 a budou pokračovat celý měsíc. Akce tak propojí jazzové umělce, kapely, fanoušky, odbornou i laickou veřejnost a otevře prostor pro objevování nejrůznějších dimenzí jazzu, včetně jeho historie, vývoje, nových proudů a směřování. Do oslav jsou zapojeny také významné jazzové události konající se napříč celým světem. Těm organizace UNESCO udělila morální záštitu a dala tak najevo svůj zájem o podporu žánru jazzu jako takového. Řadí se mezi ně i mezinárodní festival JAZZFESTBRNO 2012. Jana Běhalová editorka Jana Otevřelová korektorka SKÁKALA grafický designér festivalu Martin Zeman festivalový fotograf DAtelier.cz DTP a tisková produkce z obsahu Vijay Iyer: Trio je pro mě trvalým zdrojem inspirace str. 23 Tigran Hamasyan: Rytmus nemá hranic str. 29 Libor Šmoldas: Jazz je mladá a vzrušující hudba str. 18 Cena Gustava Broma str. 20 Jonathan Kreisberg str. 26 3

Nová mekka jazzu? Vilém Spilka Vlastně ani při nejlepší vůli nejsem docela schopen pojmout, jak se nám podařilo dostat do omezeného prostoru jednoho měsíce (a jednoho středoevropského festivalu ve velkoměstě nižší střední velikosti) tolik fantastických kapel v době, kdy se většina kulturních podniků doslova klepe o pouhé přežití. Vsadili jsme právě na vás, naše pravidelné i občasné návštěvníky, s vědomím, že jen váš nadstandardní zájem o festivalové koncerty může udržet rozpočet v černých číslech. Laťka nasazená loňským dvojkoncertem Bobbyho McFerrina se překračuje těžko, ale pouhý pohled na letošní line-up prozrazuje, že s loňskou hvězdností krále mužského vokálu se letošní stěžejní programové taháky mohou bez uzardění srovnávat, a společnou silou ji dokonce překonat. Předsevzali jsme si, že v nastoleném trendu zvyšování úrovně nepolevíme, a nabízíme vám jedny z nejzářivějších jazzových superstar současnosti: Avishaie Cohena a Pata Methenyho. Vedle těchto mimořádných umělců s popularitou ignorující hranice představujeme i další jazzmany stejně dobré, jen zatím o něco méně známé. Proslavili se často jako sidemani, ale paralelně iniciovali své vlastní projekty a dnes jim věnují patřičnou pozornost i nezanedbatelný díl svého časového prostoru. Brian Blade vypiloval své umění v kapelách Kennyho Garretta, Joshuy Redmana či Waynea Shortera, ale dnes vede hned dva zásadní ansámbly, z nichž ten novější máme tu čest zažít i v Brně. Klavírista a jazzman pro 21. století Vijay Iyer zase více než dekádu pomáhal formovat sound kapely Stevea Colemana a dnes sklízí zasloužené úspěchy s vlastním triem. Donny McCaslin je nepostradatelným členem kapel Marie Schneider či Davea Douglase, ale vede jak vlastní trio a kvinteto, tak nejaktuálnější přímočarý projekt Perpetual Motion. Kytarista Jonathan Kreisberg jedinečně doprovází třeba Dr. Lonnieho Smithe, ale zároveň píše krásnou a originální hudbu a s radostí ji pak s vlastnoručně vybranými spoluhráči interpretuje. Takto bychom mohli pokračovat s každým jménem z nabitého programu, ale neztrácejme čas, raději se soustřeďme na dobrou hudbu a společně si přejme, aby konsekvence současných ekonomických problémů nezahnaly do kouta kulturní akce, jež vždy preferovaly objevnost, upřednostňovaly umělce hledající vlastní cestu a vedle prověřených produktů nabízely prostor i smysluplným experimentům. I mezinárodní festival JAZZFESTBRNO si vedle profesionální organizace a maximální orientace na své návštěvníky snad postupně renomé takové akce vybudoval. Přesvědčte se sami, že jazz v rukou interpretů letošního ročníku Jazzfestu i těch, kteří ozdobili ročníky předchozí, rozhodně nemíří do slepé uličky. Kreativita a schopnost improvizace jsou vlastní nemalému procentu muzikantů a ve spojení s otevřenou myslí a srdcem dávají vzniknout úžasné hudbě osobitým prizmatem reflektující současnost. Mohlo by vás zajímat Mohu nějak ovlivnit dramaturgii festivalu? Jistě vyplňte dotazník na naší webové stránce, popř. odpovězte na anketní dotazník distribuovaný na koncertech. K vašim přáním přihlížíme při sestavování dramaturgie ovšem zároveň se snažíme zachovávat náš objevný formát. Jak mohu přispět ke zvelebení festivalu? Chcete-li přispět festivalovému týmu dobro volnou prací, přihlaste se na adrese dvorakova@jazzfestbrno.cz. Máte-li zájem přispět finančně, kontaktujte výkonného ředitele festivalu na adrese trllo@jazzfestbrno.cz. Existují nějaké slevy na vstupné? Ano, poskytujeme slevy studentům a důchodcům ve výši 20 %, a studentům hudebních škol dokonce 30 %. Co mám udělat pro to, abych mohl(a) na festivalu vystoupit? Na booking@jazzfestbrno.cz pošlete jednoduchou nabídku s linkem na hudbu a informace o kapele. Potýkáme se s přetlakem nabídky, nejsme proto schopni garantovat zařazení do programu. Mohu se po dobu trvání festivalu v Brně levněji ubytovat? Naše partnerské hotely nabízejí výrazně výhodnější podmínky po dobu trvání festivalu. Kontaktujte naši kolegyni na adrese dvorakova@jazzfestbrno.cz. Mohu platit vstupné na místech konání koncertů kreditní kartou? Není-li uvedeno jinak, není na místech konání možné platit kreditní kartou. Mohu platit vstupné na místech konání koncertů v eurech? Pokud není výslovně uvedeno jinak, není na místech konání možné platit eury, pouze v českých korunách. Je povoleno v místech konání akcí kouřit? Kouření je zakázáno v místech konání všech hlavních koncertů festivalu. 4

Brno, druhé největší město České republiky s téměř 400 tisíci obyvateli, leží v centrální části Evropy. V okruhu od 120 do 200 km od Brna se nachází další významné evropské metropole: Praha, Vídeň a Bratislava. Na brněnské mezinárodní letiště létají pravidelné letecké spoje. Brno je moravskou metropolí a výchozí turistickou destinací za poznáním přírodních a kulturních krás regionu jižní Morava. Na sever od města se nachází chráněná oblast Moravského krasu a směrem na jih se rozprostírají vinice se stylovými vinnými sklípky. Metropole je obklopena krásnými smíšenými lesy, které nabízejí mnoho příležitostí pro turistiku a cykloturistiku. Brno se pyšní mnoha architektonickými památkami, které jsou důkazem jeho bohaté historie. Perlou moderní architektury je světově proslulá vila Tugendhat dílo německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Dnes je Brno sídlem veřejných i soukromých vysokých škol, nejvýznamnějších orgánů justice a centrem vědy, výzkumu a inovací. Nabízí bohaté možnosti kulturního vyžití v divadlech, muzeích, galeriích, kinech a klubech. Obrovský hospodářský a společenský význam představuje pro metropoli výstaviště, které má už osmdesátiletou tradici a je místem konání řady mezinárodních veletrhů, výstav a kongresů. Každoročně se ve městě pořádají kulturní akce, festivaly a také významné sportovní podniky (např. Mistrovství světa silničních motocyklů Grand Prix Brno). Festivalová předehra Koncert posluchačů Katedry jazzové interpretace JAMU / cz, sk Druhým rokem fungující Katedra jazzové interpretace se chlubí nejen vynikajícím pedagogickým sborem v čele s Davidem Dorůžkou, Matúšem Jakabčicem, Rostislavem Frašem, Rasťo Uhríkem či Jurajem Bartošem, ale především talentovanými studenty. Během prvního prezentačního koncertu katedry v rámci festivalu se představí hned několik kapel, a dokonce i bigband, ačkoliv má oddělení zatím pouhé dvě desítky studentů. Neznalý posluchač by si možná představil anonymní studentský šraml, ale když se podrobně podíváme, kdo v jednotlivých kapelách vystoupí, zjistíme, že jde o vyspělé jazzové soubory často prezentující autorskou hudbu svých členů. Těšit se můžeme na vzorné studenty Jaromíra Honzáka, Libora Šmoldase, Radka Zapadla a další. 10. 4. / 19.30 / Hudební fakulta JAMU Co vás čeká: 112 hudebníků 22 koncertů 13 dnů 3 jamsessions Festival v čase Festival JAZZFESTBRNO se zrodil v hlavách aktivních hudebníků s myšlenkou na důstojnou platformu pro vystoupení místních jazzmanů a zároveň na příležitost vidět ty nejzářivější hvězdy světového jazzu na brněnských pódiích. Spíše než o plnění snů šlo o snahu řešit neutěšenou situaci ve smyslu nedostatku příležitostí k vystupování a omezených možností vidět a slyšet opravdovou hudební kvalitu v jihomoravském regionu. Festivalový vývoj naštěstí předčil veškerá očekávání a původní ambice jeho zakladatelů. Vlastimil Trllo, Jakub Rejlek a Vilém Spilka, tedy duchovní otcové ideje vybudovat v Brně festival středoevropské úrovně, začali s přípravnými aktivitami na podzim roku 2001, v době, kdy se ještě naplno věnovali dennímu studiu na Janáčkově akademii múzických umění. Úspěšnému rozjezdu akce přispěl hned první ročník v dubnu roku 2002, kdy se relativně nezkušeným pořadatelům podařilo ulovit hvězdu prvotřídního formátu, skvělou zpěvačku a držitelku dvou Grammy Dianne Schuur. Vyvedený úvodní ročník nastavil vysokou laťku, přilákal sponzory a zahájil tradici, jež se prohlubuje už celou dekádu. 5

Nejsvětlejším bodem úvodního ročníku 2002bylo famózní vystoupení zpěvačky Dianne Schuur, která si brněnské publikum získala během úvodní skladby. První ročník přinesl i další příjemné zážitky ve formě vystoupení Petera Lipy, Janusze Muniaka, Luboše Andršta či Miriam Bayle a především zahájil jedinečnou sérii jamsessions místních hudebníků s festivalovými interprety. Formát festivalu předznamenal jeho dnešní podobu, tedy dvojkoncerty s případnou jamsession po jejich skončení. Ročník 2002 navštívilo víc než tisíc posluchačů. Úspěch úvodního ročníku umožnil 2003rozmach festivalu po stránce počtu koncertů i kvality interpretů. Hlavní večer ozdobila výtečná zpěvačka Nnenna Freelon a své umění předvedl u nás téměř neznámý, ale doma velmi ceněný americký saxofonista Arthur Blythe. Ve čtyřech festivalových dnech dostali příležitost i nejlepší domácí tvůrci včetně vynikajícího kontrabasisty a skladatele Jaromíra Honzáka. Rovněž počet zúčastněných zemí se zvýšil s důrazem na středoevropský prostor, velmi mile překvapilo polské vokální kvarteto Sound Office. Polsko je nakonec východoevropskou jazzovou mekkou a jeho reprezentanti jsou pravidelnými účinkujícími festivalu od jeho počátku. Festival se tímto ročníkem probojoval 2004mezi absolutní špičku jazzových akcí v České republice. Formát se rozšířil na pět večerů, všechny už proběhly ve formě kompaktního večerního dvojkoncertu. Průlomovým koncertem bylo triumfální vystoupení americké vokální skupiny Take 6, jež do Česka dorazila v historii vůbec poprvé. Festival rovněž ozdobil legendární kytarista John Scofield s projektem Überjam či famózní duo Alan Broadbent Gary Foster. Evropskou vlajku nesla především charismatická polská zpěvačka Anna Marie Jopek, která uhranula posluchače jako předskokanka Take 6 ve vyprodaném Janáčkově divadle. Festivalovou premiéru si odbyl i nadmíru talentovaný kytarista David Dorůžka. Trend rozrůstání festivalu se nezastavil 2005ani tento rok, festivalové koncerty doplnily rozšířené vzdělávací workshopy. Hlubokou stopu zanechal v brněnských posluchačích klavírista Jacky Terrasson, skvělý program odzpívala v rámci galakoncertu v Janáčkově divadle rovněž členka slavných Manhattan Transfer Janis Siegel. Zapůsobilo i duo rakouských virtuózních bratrů Muthspielů, americký kytarista Ron Affif v triu s Jurajem Griglákem a Martinem Valihorou, trombonistka Sarah Morrow, saxofonista Henryk Miskiewicz a celá řada domácích i slovenských souborů v čele s Československým bigbandem Matúše Jakabčice. Hojně navštívený workshop vedli na Janáčkově akademii múzických umění Ron Affif a Alan Pasqua. Velmi vyvedený ročník ozdobila 2006přítomnost mnoha světových hvězd i nový a mimořádně vyvedený design festivalového grafika Skákaly. Poprvé přijel do ČR americký kytarista Kurt Rosenwinkel se svým famózním kvintetem s tenorsaxofonistou Markem Turnerem a bubeníkem Jeffem Ballardem. Publikum si podmanil také izraelský basista Avishai Cohen, jehož popularita právě v té době začala rapidně stoupat. Úžasně na hudební scéně Městského divadla Brno zazpívala i Francouzka Anne Ducros, electro-jazz přivezli rovněž francouzští Wise, slávu poválečného jazzu oživil Scott Hamilton a v pozitivním světle se opět představily i početné domácí soubory v čele s bigbandem Milana Svobody či vokální skupinou 4TET. Masterclass Kurta Rosenwinkela nechal nahlédnout do tajů improvizace. Mimořádně hvězdnému složení tohoto 2007ročníku vévodil devítinásobný držitel ceny Grammy a slunce latinskoamerické hudby Eddie Palmieri se svými Afro-Caribbean All Stars, ale neméně přesvědčiví byli i ostatní headlineři. Baskytarista Victor Bailey přivezl svoji kapelu s bubenickou legendou Lennym Whitem, neuvěřitelnou muzikálností ohromil francouzský kytarista Sylvain Luc, trumpetista a skladatel Dave Douglas představil projekt Keystone, který živě doprovázel němé filmy z počátku 20. století. Hlavní festivalový večer v Janáčkově divadle působivě zahájil zpěvák Dan Bárta za asistence tria Roberta Balzara. Basistický workshop vedl Victor Bailey na Janáčkově akademii múzických umění. Novinkou tohoto ročníku bylo vedle 2008rozšíření formátu na celých jedenáct dní také zahájení série Ruský jazz ve spolupráci s projektem Ruská kultura v ČR. Historicky prvním interpretem se stal nejpopulárnější ruský jazzman, famózní saxofonista, lídr a promotér Igor Butman. Zahrál hned dvakrát, s kvartetem i bigbandem Gustava Broma. Příležitost dostaly i další fantastické evropské projekty v čele s polskou zpěvačkou Agou Zaryan, původem brněnským kytaristou Romanem Pokorným či nové sestavy kapely Vertigo s hostující Dorotou Barovou. Vrcholem ročníku bylo pochopitelně vystoupení brazilské zpěvačky a pianistky Eliane Elias v triu s Marcem Johnsonem a Adamem Nussbaumem. Mimořádně pestrému ročníku opět 2009dominovaly skvělé americké kapely v čele s kvartetem zpěvačky Karrin Allyson, jež společně s Petrem Lipou potěšila posluchače v nabitém Bobycentru. Allyson vystoupila v ČR vůbec poprvé a fanoušky svého sonorního vokálu rozhodně nezklamala. Nefalšovanou jazzrockovou fusion zahrál na tradiční festivalové scéně v kulturním centru Semilasso bubeník Lenny White s bohatým přispěním skvělého klavíristy George Colligana. V mezinárodních projektech zazářil americký saxofonista Chris Cheek, švédský kytarista Ulf Wakenius či trumpetista Alex Sipiagin v rámci druhého pokračování Ruské série. Bubenický workshop vedl Lenny White na Janáčkově akademii múzických umění. 6

Deváté pokračování Jazzfestu nabídlo 2010svým fanouškům vzácnou příležitost zažít show kultovního klavíristy, skladatele a producenta George Dukea na hudební scéně Městského divadla Brno. Úžasnou souhru a komunikaci předvedlo trio klavíristy Jeana-Michela Pilca s Borisem Kozlovem na kontrabas a Billym Hartem na bicí. Neméně potěšil při svém druhém brněnském vystoupení John Scofield, tentokrát s akustickým kvartetem. Tento kytarista par excellence jednoznačně potvrzuje tezi, že dobří hudebníci zrají jako skvostné víno. Podruhé na festival zavítal i nejvlivnější jazzový kytarista současnosti Kurt Rosenwinkel, tentokrát se svým Standards triem. Z domácí scény rozhodně nezklamal talentovaný a rychle se vyvíjející klavírista Vojtěch Procházka. Historicky první sólový koncert odehrál varhaník Ondřej Pivec, dnes na trvalo usazený v New York City. Norští Motif zase předvedli, jak má vypadat zábavný free jazz. Jubilejní desátý ročník překonal očekávání 2011především neuvěřitelnou návštěvností. Hlavní gratulant, hlasový čaroděj Bobby McFerrin, vyprodal hned dvakrát sportovní halu Vodova. Jeho vystoupení bylo bez nadsázky kulturním zážitkem roku 2011 v městě Brně a vrylo se hluboce do paměti všech návštěvníků koncertu. McFerrin vystoupil v předvečer standardního formátu festivalu, jemuž vévodilo vystoupení kapely amerického kytaristy Mikea Sterna s oblíbeným Davem Wecklem na postu bubeníka, famózní komunikace tria bubeníka Dana Weisse či energický avantgardní jazz Michalea Formaneka s invenčním a technicky nedostižným klavíristou Craigem Tabornem. Potlesk ve stoje si ve zcela zaplněném Městském divadle Brno vysloužila temperamentní zpěvačka Carla Cook a další pokračování Ruské série obstaral tamtéž altsaxofonista Dmitrij Baevský v tandemu s newyorským kytaristou Joe Cohnem. Vícedenní workshop s triem Dana Weisse inspiroval studenty nově vzniklé jazzové katedry Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Zdravice ministryně kultury Někteří odborníci tvrdí, že slovo jazz vzniklo ze slova jasmín, protože právě jasmínová vůně byla v dobách, kdy se jazz formoval, mezi hudebníky nejoblíbenější. Jsem proto nesmírně ráda, že právě moravské Brno bude po celý duben vonět jazzem. A všem milovníkům a fanouškům jazzu přeji, aby v nich ta opojná a omamná vůně zůstala po letošním brněnském Jazzfestu napořád. Mgr. Alena Hanáková ministryně kultury České republiky Festival v jeho historii navštívilo celkem 31 500 posluchačů. * *) letošní ročník samozřejmě není do výčtu zahrnut 7

Využijte jedinečnou možnost získat reprint prvního vydání Respektu z roku 1990 v limitované edici. Získejte reprodukce kreseb Pavla Reisenaurera nebo si vyberte trika, mikiny nebo hrnky s potiskem. 166x246.indd 1 21.3.2012 16:13:08

Phishbacher NY3 / aut, usa Walter Fischbacher / klávesy, Goran Vujic / baskytara, Ulf Stricker / bicí Rakušan původem, Newyorčan volbou. To je Walter Fischbacher, jazzový pianista a klávesista, jehož hudba je hluboce ovlivněna syntezátorovým zvukem. Jeho životní příběh připomíná osud jiného rakouského klávesisty, který v 70. letech spojil své jméno s proslulou značkou Weather Report. Aktuální projekt s mnohé prozrazujícím titulem Phishbacher New York Electric Trio a s Walterem na pozici hlavního pilota schovaného za bateriemi kláves hraje svébytnou variantu funku a fusion pro 21. století. Poslední CD Live in Europe nezaznamenává jen nezanedbatelné klavírní schopnosti kapelního lídra, ale především vynikající a hluboce uspokojivé hudební propojení mezi Walterem a jeho spoluhráči. Ulf Stricker na bicí a Goran Vujic na baskytaru kráčejí ve stopách Petera Erskinea a Jaca Pastoriuse. Všichni tři dělají hudbu se společným cílem jako velkou zábavu svoji i svého publika. Harmonické spojení na lidské i hudební úrovni umožňuje triu jak zemitě rockovat, tak se vznášet v improvizovaných pasážích. Walter Fischbacher pochází z Rakouska, kde vystudoval Musikhochschule a Music Conservatory ve Vídni a působil na rakouské hudební scéně až do roku 1994, kdy se rozhodl zdokonalit své hudební umění v New Yorku. Tam si rozšířil vzdělání na Mannes College a New School a hrál v několika kapelách. Aby si rozšířil své hudební horizonty, založil vlastní nahrávací studio a také se věnuje ladění klavírů. Spolupracoval s mnoha jazzovými hvězdami, mezi kterými nechybí George Garzone, Tim Lefebvre, Chico Freeman, Ric Firebracci, Joel Hoekstra, Joel Rosenblatt, Mino Cinelu, Billy Harper, Charles Tolliver, Frank Foster, Vienna Art Orchestra, Ingrid Jensen, Wolfgang Muthspiel, Gary Dial, Jamie Haddad, Peter Herbert, Corin Curschlelas a další. 11. dubna, 19.30, klub Alterna Muff / cz Marcel Bárta / tenor & soprán saxofon, Jiří Šimek / kytary, efekty, Jakub Zitko / Rhodes, varhany, syntezátory & samply, Jakub Vejnar / baskytara, Roman Vícha / bicí & perkuse Skupina Muff pojmenovaná podle postavy ze Studia Kamarád vznikla v roce 1999 v Praze. Její produkce se skládá výhradně z autorských kompozic, jejichž inspirační zdroje můžeme najít v hudbě Milese Davise, Waynea Shortera, Jimmiho Hendrixe či Medeski Martin & Wood. Pro kapelu je typický elektrizující náboj, psychedelické polohy, používání samplů a nejrůznějších kosmických zvuků. Po tvůrčí pauze se skupina Muff nedávno vrátila do centra pozornosti milovníků otevřené instrumentální hudby s (prv ní!) deskou, která se vyznačuje osobitým zvukem, skladbami na pomezí jazzu, rocku a elektroniky, se silným emočním nábojem a širokým dynamickým rozpětím. A když Muff vše zmíněné okoření samply, efekty i hudebním vtipem, zábava je zaručena. O zvukovou pestrost se stará nejen klávesista Jakub Zitko, ale také kytarista a král efektů Jiří Šimek, multiinstrumentalista Marcel Bárta i muzikální a energický bubeník Roman Vícha. Posledně jmenovaný se společně s basistou Jakubem Vejnarem stará rovněž o rytmický grunt, bez něhož je jakákoliv nápaditost stejně málo platná. Kapela je právem označována za all-star band české scény, tvoří ji muzikanti nastupující generace, hrající zároveň např. v kapelách Vertigo Quintet, Toxique, Soil, NUO či Gumbo. Právě žánrová verzatilita jednotlivých členů je největší devízou kapely. Umožňuje jim snadno mísit vlivy, propojovat různé hudební jazyky či idiomy a vytvářet tak ojedinělý a svébytný vlastní sound. Své zkušenosti z inteligentní pop-music přetavují muzikanti z Muff do komunikativního hudebního sdělení, jež má nespornou uměleckou hodnotu, ale hlavně nezapomíná na svého konzumenta. 11. dubna, 19.30, klub Alterna 9

Najponk Trio featuring Jaromír Honzák & Matt Fishwick / cz, gb Najponk / piano, Jaromír Honzák / kontrabas, Matt Fishwick / bicí Najponk (Jan Knop) hraje na piano od svých devíti let a od té doby je značně posedlý jazzem. V roce 1990 založil své trio a později kvartet Najponk Q. Získal první místo v mezinárodní soutěži jazzových pianistů v Ostravě v roce 1995 a později byl přizván do projektu Českého rozhlasu Tribute to Thelonious Monk. Mezi renomované hráče, se kterými během své dosavadní kariéry vystupoval a spolupracoval, patří Janusz Muniak, Dave Liebman, Piotr Baron, Osian Roberts a George Mraz. Najponk pravidelně vystupuje na jazzových festivalech od ruského Novosibirsku až po západoanglický Cheltenham a zavítal třeba i do prestižního A Trane Jazz Club v Berlíně. Jeho trio bylo mnohokrát zvoleno kapelou roku, poprvé v roce 1998 v anketě České jazzové společnosti. Za své sólové album Just About Love dostal prestižní cenu Anděl 2001 v kategorii Jazz & Blues. Album Going It Alone bylo vyhodnoceno v roce 1999 v anketě časopisu Harmonie. Prague Post o jeho hře napsal: Pianista Najponk hraje přímočarý jazz s invenčními, originálními sóly a alchymií, která je čistým kouzlem. Vzrušující improvizátor kombinuje svěžest Oscara Petersona s výstředností Theloniouse Monka a klasickým nádechem Wyntona Kellyho a Reda Garlanda. Mezi jazzovými muzikanty a příznivci je Najponk znám jako sběratel jazzu s encyklopedickou znalostí prakticky všeho, co se jazzu týká. Je považován za jednoho z největších českých znalců tohoto žánru; však také na Ježkově konzervatoři vyučoval svého času historii jazzu. Avšak jako posluchač o sobě říká, že má daleko širší záběr: od Led Zeppelin přes Megadeth, Beatles, Franka Sinatru až po klasiku. Jeho životním smyslem je swingující rytmus, takže do vyzvánějícího telefonu se vám Najponk často může ohlásit heslem: Čtyři jsou nejvíc! Aktuální Najponk Trio ve složení Najponk, Jaromír Honzák a Matt Fishwick pokřtí nahrávku pro firmu Animal Music, která vyjde letos na jaře pod názvem The Real Deal: Najponk meets Jaromír Honzák and Matt Fishwick. 12. dubna / 19.30 / klub Alterna Matěj Benko Quintet / cz, sk Radek Zapadlo / tenor saxofon, Miroslav Hloucal / trubka, křídlovka, Matěj Benko / piano, Tomáš Liška / kontrabas, Pavel Zbořil / bicí Nejen skvělým pianistou, ale především originálním skladatelem a zručným aranžérem je talent česko slovenského jazzu Matěj Benko. Jeho tvář citlivého doprovázeče a invenčního sólisty známe z kapel zpěvaček Evy Emingerové nebo Miriam Bayle, ovšem Quintet nabízí navíc hluboký exkurz do Benkovy duše skladatele. Ne nadarmo vystudoval skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Benkův kompoziční talent prosakuje každým opusem, a protože se Matěj obklopuje hudebníky schopnými převést jeho myšlenky do reality bez zkreslení a navrch přidat špetku vlastního koření, nemusí mít o osud svých skladeb strach. Benkovi vyšlo autorské CD u nahrávací společnosti Arta, je v neustálém tvůrčím zápřahu a s přehledem zvládá i roli kapelníka a trojnásobného otce. Pobyt na pódiu si evidentně užívá a pozitivní pocit z tvorby přenáší beze ztrát na své posluchače. Na pedály v kvintetu šlape také bubeník Bady Zbořil, jenž na půl plynu ostatně ani hrát neumí, a popohání tak nejen Benka, ale i saxofonistu Radka Zapadla a trumpetistu Miroslava Hloucala k nadstandardním výkonům. Z pozice basisty vše drží v otěžích a fundament dodává spolehlivý Tomáš Liška. Matěj Benko dokáže své hudební vlivy přetavit do vlastní svébytné výpovědi a ve společnosti zdejší hudebnické elity je velkým příslibem pro jazzovou scénu. 12. dubna / 19.30 / klub Alterna 10

Jiří Levíček Trio / cz, usa Jiří Levíček / piano, Francois Moutin / kontrabas, Ross Pederson / bicí Jiří Levíček je klavírista a skladatel původem z Brna. Po studiu na Janáčkově akademii múzických umění se vydal do Spojených států amerických, aby se dále zdokonalil. Vybral si University of North Texas (UNT), která je známá svou dlouholetou tradicí jazzové výuky. Dva roky studoval u Stefana Karlssona a hrál ve vyhlášeném One O Clock Big Bandu, v orchestru, jehož nahrávky byly několikrát nominovány na cenu Grammy. S tímto orchestrem hrál na mnoha festivalech v USA i v Evropě (Kennedy Center in Washington D.C., Richardson Jazz Festival, Umbria Jazz Fest, North Sea Jazz Festival, Jazz a Vienne, Montreux Jazz Festival, Denton Art Jazz Festival). Jiří se v současné době věnuje hlavně hře v triu a dalších komorních ansámblech. Před odjezdem do USA natočil několik rozhlasových nahrávek se spoluhráči z Česka (Petr Dvorský, Vlastimil Trllo, Kamil Slezák). V roce 2008 vydal svoji téměř výhradně autorskou desku Returns s Danielem Foosem na basu a Rossem Pedersonem na bicí. S triem vystoupil na mnoha festivalech a v jazzových klubech v Severní i Jižní Americe (Washington D.C., Dallas, San Antonio, turné po Peru, Bogota v Kolumbii, Toronto v Kanadě, Pensacolla na Floridě). V roce 2009 vyhrál Jiří první cenu na prestižní jazzové soutěži Phillips International Jazz Competition, kde o rok později zasedl v porotě. V roce 2010 se zúčastnil Jacksonville Jazz Piano Competition (Florida), kde získal 3. cenu. Jiřího jazzové skladby jsou do určité míry ovlivněny klasickou hudbou, které se naplno věnuje jako klavírista i skladatel. Inspiruje jej především expresivita postromantismu a druhé vídeňské školy, tedy hudba postavená na volnějších harmonických vazbách či atonalitě. Zvuková barvitost jeho kompozic a citlivá orchestrace jeho spoluhráčů dává vyniknout nuancím, které jsou častěji spojeny s prožitkem vážné hudby. 14. dubna / 19.30 / Semilasso Vážené dámy, vážení pánové, velmi rád jsem převzal záštitu nad letošním ročníkem mezinárodního jazzového festivalu JAZZFESTBRNO. Je to již po jedenácté, kdy se obyvatelé a návštěvníci moravské metropole mohou seznámit s tím nejlepším z oblasti jazzové hudby. Zdravice hejtmana Pořadatelům se podařilo opět připravit osvědčený blok dvojkoncertů doplněných o noční jamsessions a další doprovodný program, při kterém se v Brně představí řada výjimečných zahraničních hostů i špiček domácí scény. Vážení milovníci jazzu, jsem přesvědčen, že účast na letošním Jazzfestu Brno bude vynikajícím kulturním zážitkem. Těším se s Vámi na viděnou na některé z jeho akcí. JUDr. Michal Hašek hejtman Jihomoravského kraje 11

Jiří Stivín slaví & Mojmír 70 Bártek host: Didrik Ingvaldsen / cz, nor, usa Jiří Stivín / flétny, saxofony, Mojmír Bártek / trombon Didrik Ingvaldsen / trubka Vincenc Kummer / kontrabas Skip Wilkins / klavír Martin Kleibl / bicí České jazzové legendy ignorují věk a v plné síle pokračují v tvůrčích aktivitách. Sedmdesátku nedávno oslavili třeba Karel Růžička, Vincenc Kummer nebo Milan Kašuba, ale nezdá se, že by je to nějakým způsobem brzdilo v tvůrčím rozletu. Naopak zúročují nabyté zkušenosti, spolupracují s mladší generací a udržují se tak ve formě a v mladistvém duševním rozpoložení. První oslavenec Jiří Stivín se téměř čtyři dekády zabývá interpretací předklasické hudby na zobcovou flétnu. Studoval nejdříve kameru na pražské FAMU, po absolutoriu se ale začal věnovat výhradně hudbě. Stivín interpretuje hudbu středověku, renesance i baroka, ovládá všechny druhy příčných i zobcových fléten a kromě hudby předklasické se intenzivně věnuje jazzu, skládání a improvizované Nové hudbě. Vedle saxofonů, klarinetu a příčné flétny používá také flétny zobcové, různé lidové píšťaly a obecně vše, na co se dá dechem vyloudit zvuk. Jako sólista spolupracuje s renomovanými hudebními tělesy (Virtuosi di Praga, Pražskými symfoniky, Slovenským komorním orchestrem, Pražskými madrigalisty, Due Boemi, Sukovým komorním orchestrem, Talichovým kvartetem aj.), řídí vlastní soubory Collegium Quodlibet a Jiří Stivín and Co Jazz Quartet. Jiří Stivín je autorem mnoha skladeb pro nejrůznější formace, scénické a filmové hudby. Je aktivní jako pedagog a lektor na pražské konzervatoři, při jazzových kurzech ve Frýdlantu a v rámci mnoha dalších projektů včetně výchovných koncertů pro děti. Druhý oslavenec Mojmír Bártek studoval hru na trombon na brněnské konzervatoři a dále pokračoval ve studiích kompozice na JAMU. Jako orchestrální hráč a sólista na trombon působil ve více orchestrech, nejdéle ovšem v Orchestru Gustava Broma, kde účinkuje od roku 1967 do současnosti. Skladatelsky se zaměřuje především na oblast jazzu, populární nebo taneční hudbu, ale věnuje se i hudbě vážné. Jako trombonista se účastnil četných jazzových festivalů v tuzemsku i zahraničí a premiéroval skladby z oblasti jazzové a dechové hudby. Oběma oslavencům vedle celé řady gratulantů hudebně popřeje i vynikající a všestranný norský trumpetista a Mojmírův dlouholetý přítel Didrik Ingvaldsen. 14. dubna / 19.30 / Semilasso 12

Alex Sipiagin Quartet featuring Boris Kozlov / rus, usa Alex Sipiagin / trubka Misha Tsiganov / klavír Boris Kozlov / kontrabas Donald Edwards / bicí Už páté pokračování jazzové série v rámci společného projektu Jazzfestu a festivalu Ruská kultura v ČR představuje další významnou osobnost ruského jazzu. Kvalita interpretů ruské série nejlépe ilustruje trend nebývalé obrody jazzu v zemích bývalého východního bloku po pádu železné opony. Nastupující muzikantská generace produkuje nepřeberné množství talentů neomezovaných v rozletu ostnatým drátem ani rušičkami rádiových vln. Kvarteto ruského trumpetového fenoména Alexe Sipiagina sdružuje právě tyto talenty v kompaktní jednotku, jež s příznačnou energií interpretuje především skladby svého lídra. Rodák z ruské Jaroslavle Alexander Sipiagin je jednou z největších osobností současného ruského jazzu žijících v USA a jeho talentu si tam povšimli mnozí hybatelé žánru včetně legend Michaela Breckera nebo Davea Hollanda, s jehož sextetem a big bandem Sipiagin dnes pravidelně vystupuje. Sipiagin je nejen sidemanem na roztrhání, ale i sebevědomým lídrem. Má za sebou deset alb pod vlastním jménem, nahrávek napěchovaných originální hudbou i energickými interpretacemi jazzových klasik za asistence jazzové extraligy. I z těchto alb (a především z nejnovějšího Opus 5) bude čerpat repertoár kapely složené z ostřílených reprezentantů ruského i amerického progresivního jazzu, vycházející z tradice a zároveň nepoznamenané omezeným přístupem k informacím a izolací. Ve svém současném mezinárodním kvartetu si Sipiagin hýčká elitní sidemany. Rodák z Moskvy basista Boris Kozlov je talentovaný multiinstrumentalista, jehož největší hudební láskou se postupem doby stal kontrabas. V posledních letech se věnuje naplno i aranžování a vedení jedné z nejlepších světových velkých kapel, Mingus Big Bandu. Pianista Misha Tsiganov je mimořádně citlivý doprovazeč a nápaditý sólista schopný vnímat jak euroasijské, tak americké hudební kořeny, z nichž jeho kapelník vyrůstá. Není proto divu, že si Alexander Sipiagin ke spolupráci vybral pro své druhé vystoupení v Česku právě jeho. Společně s fenomenálním, a proto i fenomenálně vytíženým bubeníkem Donaldem Edwardsem formují hudební prostředí, jež nechá jeho trubku v kapele vyniknout a zároveň s ní přirozeně splynout. 15. dubna / 19.30 / Divadlo Husa na provázku 14

Marta Töpferová Quartet / cz, usa Marta Töpferová / zpěv, cuatro a maracas, Tomáš Liška / kontrabas, Alejandro Soto Lacoste / kytara, akordeon, zpěv, piano, Cristian Carvacho / perkuse, charango a zpěv Zpěvačka a skladatelka Marta Töpferová ztělesňuje netuctový životní osud lemovaný zajímavými zvraty. Marta je původem Češka, nicméně dlouhodobě žije v New Yorku, kde se déle než patnáct let paradoxně věnuje hudbě Latinské Ameriky. V dětství začínala zpěvem české lidové a vážné hudby v Praze. Láska ke sborovému zpěvu jí zůstala i po zásadní životní změně, emigraci do Spojených států v roce 1987. Tam Marta pokračovala v pěveckém růstu ve sboru Seattle Girls Choir. V mezičase studovala španělštinu, kytaru a sólový zpěv jak ve Spojených státech, tak ve Španělsku, a postupně procestovala Mexiko, Kubu, Portoriko, Argentinu a Guatemalu. Všude tam se s vervou sobě vlastní pídila po stopách své oblíbené hudby. V roce 1996 se Marta Töpferová usadila v New Yorku, kde začala skládat vlastní písně inspirované celou škálou temperamentních rytmů, mezi kterými nechyběl kubánský son, venezuelské vals a merengue ani argentinská zamba. Ovlivněna latino melodikou začala hrát na jihoamerickou kytaru cuatro a to jí vydrželo dodnes. Také její kompoziční talent rozkvetl do krásy, a hudební druhovou rozmanitost tak Marta už léta obohacuje svými poetickými skladbami ve španělštině, unikátními svojí lyrikou. Nedávný projekt nabízí písně v angličtině a famózní doprovodnou kapelu složenou z newyorské jazzové smetánky. Na letošním turné po Evropě doprovází Martu basista Tomáš Liška a multiinstrumentalisté Alejandro Lacoste a Cristian Carvajo. Marta Töpferová cestuje po světě, zastávky dělá třeba v Queen Elizabeth Hall v Londýně, na Jazzovém festivalu ve Vídni, ve vyhlášeném klubu New Morning v Paříži, na Jazzovém festivalu v Tanglewoodu, na World Music Festivalu v Chicagu a v mnoha dalších klubech a divadlech ve Spojených státech, Španělsku, v Argentině, ve Francii, v Německu, Holandsku, ve Velké Británii, v Rakousku či v Itálii. Teď konečně také na brněnském Jazzfestu. 16. dubna / 19.30 / Semilasso Zdravice primátora Hudební festival JAZZFESTBRNO letos vstupuje do druhé dekády své existence. Deset let jeho konání svědčí o tom, že festivalový tým odvádí vynikající práci. A jedenáctý ročník jistě potvrdí vysokou uměleckou a organizační úroveň, kterou se tato akce pyšní. Již standardně se kreativní organizátoři snažili zajistit účast hudebníků, kteří zaručují různorodost dramaturgie Jazzfestu. Jako malou ochutnávku ze skvěle sestaveného programu si dovolím alespoň některé z nich zmínit. Brněnskému publiku se opět představí mistři ve svém oboru, k nimž nepochybně patří český jazzman číslo jedna Jiří Stivín, který letos oslaví 70. narozeniny. Společně s ním budou tuzemskou jazzovou scénu zastupovat například Libor Šmoldas, David Dorůžka nebo Marta Töpferová. Další skvělí muzikanti k nám dorazí ze zámoří těšit se tak můžeme na Briana Bladea, Avishaie Cohena nebo Pata Methenyho. Stačí zmínit jen těchto pár jmen a je zřejmé, že naše uši budou mít perné dny. Jsem velmi rád, že díky festivalu JAZZFESTBRNO je brněnské kulturní jaro nabito hudebními hvězdami světového formátu. Věřím, že i tento ročník bude tak mimořádný jako všechny předešlé. Bc. Roman Onderka, MBA primátor statutárního města Brna 15

16

Brian Blade music from Mama Rosa / usa Brian Blade / zpěv a kytara Chris Thomas / kontrabas Kelly Jones / zpěv a kytara Geoffrey Moore / kytara Steve Nistor / bicí Tento všestranně talentovaný mladý veterán si již v jazzovém světě získal uznání jako bubeník, skladatel a lídr seskupení The Brian Blade Fellowship, se kterým vydal tři alba. Je také obdivován jako všestranný bubeník, spolupracující s řadou špiček hudebního světa. Nechybí mezi nimi třeba Daniel Lanois, Joni Mitchell, Bob Dylan, Wayne Shorter, Seal, Bill Frisell či Emmylou Harris. Mama Rosa představuje nový Bladeův počin: s láskou vytvořený dojemný cyklus písní hluboce zakořeněných v bohaté osobní zkušenosti. Sebeodhalování je vždycky náročné, říká Blade, ale mám pocit, že si musím klást výzvy a postupně se odkrývat, abych se dostal k jádru toho, kdo jsem a co mohu nabídnout. Organická hudební paleta projektu Mama Rosa představí Bladea na akustickou kytaru a bicí. Prozrazuje vlivy jedné z osobností, které jej po řadu let inspirovaly, dlouholetého přítele a oblíbence hudebních tvůrců Daniela Lanoise. Doufám, že lidé najdou v písních z Mama Rosa nějaké osobní potěšení, říká Blade, skutečnou výzvou pro člověka je být upřímný sám k sobě a vyjádřit a odhalit v písních to, kým jsme. Brian Blade se narodil 25. července 1970 v Shreveportu v Louisianě. Vyrůstal v prostředí gospelů a poslouchal hudbu Ala Greena, Stevieho Wondera, Earth, Wind and Fire a Staple Singers. Během střední školy objevil Johna Coltranea, Charlieho Parkera, Milese Davise, Arta Blakeyho, Theloniouse Monka, Elvina Jonese a Joni Mitchell. V roce 1988 se přestěhoval do New Orleans a spřátelil se s Jonem Cowherdem. Brian i Jon studovali a hráli s většinou nejlepších místních muzikantů, jako byli John Vidacovich, Ellis Marsalis, Steve Masakowski a řada dalších. V New Orleans žila nebo jej navštívila celá řada inspirativních hudebníků, kteří Brianovi pomohli ve vývoji, jako Chris Thomas, Peter Martin, Nicholas Payton, Delfeayo Marsalis, Joshua Redman, Harry Connick Jr., Marcus Roberts a Daniel Lanois. V roce 1998 začali Brian a Jon Cowherd nahrávat s vlastní kapelou Fellowship. Vydali tři alba Fellowship, Perceptual a Season of Changes. Od roku 2000 je Brian spolu s Danilo Perezem a Johnem Patituccim členem kvarteta Waynea Shortera. 16. dubna / 19.30 / Semilasso 17

Libor Šmoldas Quartet & Bobby Watson / cz, usa Josef Fečo / kontrabas, Libor Šmoldas / kytara, Petr Beneš / klavír, keyboard, Tomáš Hobzek / bicí, Bobby Watson / saxofon 18. dubna / 19.30 / Semilasso Jazz je mladá a vzrušující hudba. Libor Šmoldas Mimořádná kapela, která přitahuje stále větší množství mladých posluchačů k jazzu. Libor Šmoldas Quartet právě vydává své nové album 18 days. 2000 miles., které se zrodilo během turné po Spojených státech amerických. Lídr kapely, třicetiletý jazzový kytarista, skladatel a profesor na konzervatoři Libor Šmoldas, patří k hvězdám české jazzové scény. I přes svůj mladý věk spolupracuje s předními světovými muzikanty a získal si uznání domácí i zahraniční kritiky. V dubnu vyráží na turné s legendárním saxofonistou Bobbym Watsonem, s nímž zavítá také na mezinárodní festival JAZZFESTBRNO. Právě vychází vaše nové album s názvem 18 days. 2000 miles. Můžete ho představit? Jedná se o studiovou nahrávku pořízenou ve studiích Western Carolina University. Během našeho amerického turné jsme kromě jazzových klubů a koncertních pódií navštívili tři univerzity, kde jsme hráli a pořádali workshopy se studenty. Spíše než výsledkem dlouhé práce ve studiu je album zachycením momentální nálady kapely. Natočili jsme ho za pouhý den. Libor Šmoldas Quartet v již ustálené sestavě: Petr Beneš (piano), Josef Fečo (kontrabas), Tomáš Hobzek (bicí). Obsahuje tři moje skladby, dále dvě původní písničky od Pepy a Tomáše a tři standardy, převzaté skladby ověřené jazzovou historií. K jedné nahrávce jste si přizval také slavného saxofonistu Bobbyho Watsona. Jak začala vaše spolupráce? Bobby Watson byl hvězdou festivalu v Severní Karolíně, tam jsme se seznámili a zahráli si. Shodou okolností jsme měli příležitost se společně pobavit na studentském večírku, kam jsme byli pozvaní den před vystoupením, takže bylo velmi příjemné si zahrát, když už jsme se trochu znali. Vzájemně se nám to vystoupení líbilo, a protože ho celé natáčel skvělý pianista a učitel Pavel Wlosok, který působí na místní univerzitě, rozhodli jsme se jeden živý track s Bobbym zařadit do alba. Myslím, že dokresluje celkovou náladu desky. 18

Je to v pořadí už druhé album, které jste nahrál v USA. Tím prvním bylo kritikou ceněné In New York On Time (2010), na kterém jste spolupracoval se špičkovými jazzmany, jmenovitě s kontrabasistou Georgem Mrazem, klavíristou Samem Yahelem a bubeníkem Jeffem Ballardem. Jak se vám podařilo dát dohromady taková slavná jména? V roce 2009 jsem jel po druhé do New Yorku a vzal jsem si do hlavy, že cestu využiji ke splnění jednoho ze svých snů. Takže jsem postupně všem třem muzikantům poslal svoje nahrávky a všichni souhlasili, že natočíme desku. Byla to skvělá zkušenost po všech stránkách hudební, lidské, profesní, organizační. Dodnes z toho čerpám takřka každý den. Také vděčím mnoha lidem, bez kterých by se to celé nikdy nedalo uskutečnit. V poslední době jezdí do New Yorku nahrávat řada českých muzikantů. Co na tom lákalo vás? Co se týče jazzu, New York stále platí za světové centrum, kam se sjíždějí hudebníci ze všech zemí a snaží se načerpat energii a vzájemně se inspirovat. Dá se říct, že až když jsem to tam zažil, pochopil jsem z velké části, o čem jazz je. Navíc mě velmi láká tamní atmosféra a mezilidské vztahy. Celková uvolněnost, bezprostřednost místních lidí, mix kultur, ras a názorů. Daleko méně tam také mezi lidmi cítím předsudky a závist. Zároveň je to výzva dokázat něco právě v New Yorku. Když jsme například v rámci turné vystoupili v klubu Smalls, hodně to pro mě znamenalo. Zvlášť když pak vyšla na koncert pozitivní kritika. Člověka potěší, když ho v zahraničí ocení. New York je prostě super. Rozhodují také finanční prostředky? Jak důležitá je podpora sponzorů? Samozřejmě, komerční tlak je vždy více či méně přítomen. Beru to jako výzvu a nenechávám se tím otrávit. Navíc to, jestli si dokážete peníze sehnat, je určité (nikoliv ovšem jediné) měřítko, jak dobře věci děláte. Jsem moc vděčný, že existují lidé, kteří moji práci oceňují natolik, že jsou ochotní dát svoje peníze na to, abych například natočil desku. Zvlášť když v jazzu u nás zatím nejsou prodeje desek v takové fázi, aby se jim finanční investice vrátila. Alespoň ne v penězích. Pomoc od sponzorů vnímám jako závazek a snažím se odvést co nejlepší práci, je to součást motivace a vyžaduje to na člověku všestrannost, což je dobré. Vzpomenete si ještě na své první živé vystoupení v NYC? Velice dobře. Nejednalo se vlastně o plnohodnotný koncert. Byl jsem se podívat na svého oblíbeného kytaristu Petera Bernsteina v klubu Smoke. Hrál se skvělou kapelou, byl tam například Eric Alexander na tenor a Mike LeDonne na varhany. Byl jsem z toho koncertu úplně unesený,, naprosto mě dostala energie, zvuk, všechno. Zrovna jsem si říkal, že jim jako muzikant nejsem hoden ani zavázat tkaničky u bot, když v tom (jak je v NYC zvykem) mě Peter do mikrofonu vyzval, abych si šel zahrát s kapelou jednu písničku. I když vlastně o nic nešlo, já měl pocit, jako by se na mě koukal celý New York, a v životě jsem nebyl víc nervózní. Mimochodem, u baru seděl legendární saxofonista Lou Donaldson. Kapela se mě ani neptala, co budeme hrát, prostě začali a já tu skladbu ani neznal. Nakonec to dobře dopadlo, během sól ostatních jsem se skladbu naučil a nějak to zahrál. Byl to docela zážitek. Vaši muzikantskou dráhu provázela řada osudových setkání, ať už s manželkou, zpěvačkou Vendulou Šmoldasovou, se kterou hrajete v její kapele Zeurítia, nebo přátelství s varhaníkem Ondřejem Pivcem, s nímž jste hned za první společné album Don t Get Ideas (2006) získal cenu hudební akademie Anděl za nejlepší jazzovou desku roku. Kdo další zásadněji ovlivnil vaši hudební kariéru? Ondrovi i Vendulce jsem opravdu za mnohé vděčen. Moc mi také ze začátku pomohl pianista Najponk, který mě, dá se říct, uvedl mezi dobré pražské muzikanty a poskytl mi velkou podporu. Pak to byli kytaristé Petr Zelenka a David Dorůžka, kteří jsou mi opravdu skvělými učiteli. Nerad bych někoho opomněl, všichni lidé, se kterými jsem kdy hrál, mi svým způsobem pomohli, protože od každého je hodně co se naučit. Převážná většina vašich skladeb je autorská. Jaké jsou vaše zdroje inspirace? Moje skladby nejsou moc složité a prokomponované. Ten tvůrčí proces bych spíše než skládáním nazval zapisováním nápadu, který přijde odněkud shora, sám. Fakt je, že od té doby, co mám rodinu a děti, to jde samo, takže to asi bude v tom. Taky mi dost pomohlo to, co mi jednou řekl pianista Michal Tokaj, že život není o hudbě, ale hudba o životě, a že bych měl hlavně žít, a ne jenom cvičit, abych měl o čem hrát. To taky dost otevřelo dveře tvořivosti. V současné chvíli už mám hotové skladby, nové skladby, které budeme hrát s Bobbym Watsonem na našem turné. Předchozí živou desku Libor Šmoldas Quartet: Live at Jazz Dock (2010) jste nabídli volně ke stažení na svých webových stránkách. Co vás k tomu vedlo? 19

Myslím si, že jazz má u nás tradičně spíše špatnou pověst neprávem. Zkrátka hodně lidí si myslí, že je to zvláštní složitá hudba, které se nedá rozumět. Na druhou stranu často zažívám, že když se někdo takový náhodou dostane na jazzový koncert, je nadšen a překvapen, jaká je to ve skutečnosti dynamická, interaktivní, mladá a vzrušující hudba. Rozhodl jsem se proto udělat živou nahrávku, kterou si každý bude moct pořídit zdarma, a nabídnout tak jazz co nejširšímu publiku. Pak už se může každý rozhodnout podle sebe, jestli ho to osloví, nebo ne. V této chvíli je už stahování desky zdarma ukončeno, protože se blíží vydání desky nové, ale Live at Jazz Dock bude i nadále k dispozici ke koupi za velmi příznivou cenu. Vypozoroval jste díky tomu také zvýšený zájem o vaše koncerty? Naštěstí ano, lidé se o nás i o jazz obecně začali víc zajímat a o to šlo. Je milé mít na koncertech třeba v pražských jazzklubech pro změnu také početnou skupinu českých posluchačů. Nedávno jste se vrátil z Austrálie, kde jste učil na jazzovém workshopu. Jak se daří jazzu u protinožců? Lze najít nějakou zásadní kulturní odlišnost? Pokud jsem mohl ze svého krátkého pobytu soudit, tak se tam jazzu daří dobře. Určitě je tam mnoho skvělých hudebníků. Ty, které jsem slyšel a s nimiž hrál, byli výborní. Mají tam poměrně blízko k Americe i k Evropě, myslím kulturně. Co mě opravdu mile překvapilo, byl velký zájem o jazz mezi mladými lidmi. Na workshopu, kde jsem učil, bylo asi 140 studentů a většina byla do této hudby naprosto nadšená. Hodně hráčů na dechové nástroje (to u nás nebývá zvykem). Co se týče odlišností kultur, je to hodně jiné než u nás. Zatímco my si pořád velmi pomalu zvykáme na jiné kultury, náboženství, rasy a názory, v Austrálii panuje totální tolerance a pohoda. To se mi moc líbí. Taky je to nádherná země, doporučuji navštívit. Jen je to trochu z ruky. Prozradíte, jaké jsou vaše další hudební plány? Bobby hraje na desce 18 days. 2000 miles. jen v jedné písničce. A protože se nám dohromady opravdu dobře hrálo, rád bych ho měl na celé příští desce svého kvarteta. Taky mám jeden projekt, který zatím nemůžu prozradit. Jsem z něj dost nadšený, jedná se o album balad, obsazení je zatím tajné, doufám, že to vyjde. Na jaře vyrážíte s Bobbym na společné turné. Kde vás můžeme slyšet? V dubnu odehrajeme v Čechách několik koncertů. Kromě už zmíněného Jazzfestu v Brně také v Trutnově na Jazzinci, v Nových Hradech na festivalu South Bohemia Jazz Fest, v Praze bude klubový dvojkoncert v Jazz Docku. Taky uděláme workshop na Konzervatoři Jaroslava Ježka a možná i v Brně. Detaily najdete na www.liborsmoldas.cz. Jana Běhalová Patnáctou Cenu Gustava Broma získal Jaromír Honzák Držitelem jubilejní patnácté ceny Gustava Broma se stává vynikající kontrabasista a skladatel Jaromír Honzák. Cenu převezme v rámci mezinárodního festivalu JAZZFESTBRNO 14. dubna v brněnském kulturním centru Semilasso. Po loňské smrti Maxe Wittmanna, významného brněnského hudebního redaktora a zakladatele Ceny Gustava Broma, se ředitel Českého rozhlasu Brno Ludvík Němec rozhodl na dlouholetou tradici navázat. Pověřil vedoucího hudební redakce ČRo Brno Jiřího Plocka sestavením výběrové komise a vytvořením nominačního kruhu, který bude hlasovat o držiteli CGB 2012. Výběrová komise ve složení Jiří Plocek (vedoucí hudební redakce ČRo Brno), Max Wittmann ml. (externí redaktor ČRo Brno), Vilém Spilka (dramaturg Jazzfestu Brno) a Aleš Opekar (hudební redaktor ČRo Vltava) oslovila okruh publicistů, hudebníků, redaktorů a dramaturgů činných v oblasti jazzové hudby a v příbuzných žánrech s žádostí o účast při nominacích na CGB 2012. Účast přijalo 17 osobností, které mohly do stanoveného termínu poslat jednu až tři nominace. Výběrová komise poté vyhodnotila došlé nominace s tímto výsledkem: Na prvním místě se umístil Jaromír Honzák (6 hlasů), druhý byl Emil Viklický (5 hlasů), třetí Josef Škvorecký (3 hlasy). První dvě jména nejsou pro fanoušky jazzu překvapením, třetí místo by dnešní generaci překvapit mohlo ale jen do určité míry. Nedávno zesnulý spisovatel Josef Škvorecký byl bytostně spjat s popularizací jazzu a americké hudby v českém prostředí především v 50. a 60. letech. Se dvěma či jedním hlasem se ve výsledcích objevilo ještě celkem dalších 16 jmen. Novým držitelem ceny Gustava Broma se tedy stal Jaromír Honzák. Vyhlášení výsledků ankety o Cenu Gustava Broma 2012 za účasti zástupců Českého rozhlasu a Jazzfestu Brno proběhne dne 14. dubna 2012 v Brně. Právě v tento den začne v sále Semilassa v 19.30 koncert tria Jiřího Levíčka a následně oslava 70. narozenin Jiřího Stivína a dlouholetého člena Orchestru Gustava Broma Mojmíra Bártka. V rámci oslav narozenin bude vyhlášena i Cena Gustava Broma 2012. V minulosti cenu získaly největší osobnosti zdejšího jazzu v čele s Karlem Růžičkou, Jiřím Stivínem, Milanem Svobodou či Vlastou Průchovou. 20