Současné expozice Pavilonu Anthropos a muzea Dolní Věstonice

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Ústav archeologie a muzeologie Studijní rok 2010/2011 Současné expozice Pavilonu Anthropos a muzea Dolní Věstonice Bakalářská práce Radana Dvořáčková Posluchačka 3. ročníku oboru muzeologie Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Pavel Holman Brno 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Současné expozice Pavilonu Anthropos a muzea Dolní Věstonice vypracovala samostatně, pouze s použitím literatury a pramenů uvedených v této práci. V Brně dne 15.dubna 2011. Radana Dvořáčková

Poděkování Děkuji panu Mgr. Pavlu Holmanovi za užitečnou metodickou pomoc, jeho čas a trpělivost, při zpracování mé bakalářské práce a za pomoc při výběru tématu. Rovněž bych chtěla poděkovat vedoucímu Pavilonu Anthropos panu Mgr. Pavlu Kostrhunovi, za jeho ochotu, připomínky a pomoc při poskytování nezbytných podkladů k mé práci.

OBSAH 1. Úvod 5 2. Teoretická část 8 2.1. Vymezení základních pojmů a významní badatelé 8 2.1.1. Vymezení základních muzejních pojmů 8 2.1.2. Vymezení základních archeologických pojmů 9 2.1.3. Významní badatelé 13 3. Pavilon Anthropos 17 3.1. Historický vývoj Pavilonu Anthropos 17 3.2. Rekonstrukce Pavilonu v letech 2003 2006 21 3.3. Současné expozice Pavilonu Anthropos 24 4. Archeologická expozice Dolní Věstonice 36 4.1. Historie muzea v Dol. Věstonicích a vývoj výzkumů 37 4.1.1. Vývoj výzkumů 37 4.1.2. Historie muzea 38 4.2. Současný stav expozice 39 5. Kritika muzejní výstavní formy 45 6. Technické parametry muzeí 48 6.1. Pavilon Anthropos 48 6.2. Muzeum Dolní Věstonice 50 7. Silné a slabé stránky muzejních institucí a jejich srovnání 53 7.1. Pavilon Anthropos 53 7.2. Muzeum Dolní Věstonice 55 7.3. Srovnání muzeí 57 8. Závěr 59 9. Resumé 60 10. Použité prameny a literatura. 61 11. Seznam příloh 65

- 5-1. ÚVOD Žádný jev, a tím spíše to platí o lidském fenoménu, nelze pochopit jinak, než prostřednictvím jeho historie. 1 Pierre Teelhard de Chardin (1990) V naší zemi je celá řada muzejních institucí. Jsou odlišně zaměřena a svým návštěvníkům předkládají souhrny nejrůznějších poznatků, objevů a zajímavostí. V současné době se muzea snaží návštěvníka oslovit atraktivitou expozic, vystavenými předměty, interaktivními prvky používanými v nejedné instituci nebo také výstavami, které jsou dnešní populaci blízké či pro ni zajímavé. Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala dvě významná moravská muzea, jejichž části expozic se specializují na paleolitické období. Obě mají u nás dlouholetou tradici a obě spojuje osobnost profesora Karla Absolona, který v těchto institucích sehrál důležitou roli. Jedná se o Pavilon Anthropos a Archeologickou expozici v Dolních Věstonicích. Pavilon Anthropos spadá pod Ústav Anthropos Moravského Zemského muzea. Jde o moderní muzejní instituci, která se nalézá ve druhém největším městě ČR - Brně. Zabývá se vývojem člověka od prvních hominidů až po Homo sapiens. Mimo jiné je zde i část věnovaná lovcům mamutů. Archeologická expozice v Dolních Věstonicích patří pod Regionální muzeum Mikulov. Je zaměřena převážně na období lovců mamutů. Toto muzeum není svým rozsahem velké a je umístěno na vesnici. Interiér budovy, bohužel, poznamenal zub času. Archeologická expozice čerpá převážně z nálezů a poznatků z prostředí Dolních Věstonic a sousedního Pavlova, které je významnou archeologickou oblastí. Moravské zemské muzeum, pod nějž patří již zmíněný pavilon Anthropos je významné muzeum a současně druhá největší a zároveň nejstarší muzejní instituce v ČR. Ve svých sbírkách uchovává přes 1 STRÁNSKÝ, Z., Zbyněk. Archeologie a muzeologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 137 s. ISBN 80 210 3861 6.

- 6 - šest milionů předmětů, které představují cenný materiál z oborů přírodních a společenských věd. Mimo výzkumné a vědecké činnosti pořádá výstavy, přednášky, exkurze a také se zabývá prací s mládeží. Cílem bakalářské práce je popsat současnou podobu expozic Pavilonu Anthropos a muzea v Dolních Věstonicích, pokusit se o srovnání těchto muzeí s ohledem na skutečnost, že obě muzea zastupují v rámci ČR důležité místo, ale přitom se diametrálně liší svou velikostí, rozsahem vystavených exponátů, umístěním institucí (jedno působí ve velkoměstě, druhé na malé vesnici v turistické oblasti) a svojí tématikou jsou velmi atraktivní pro návštěvníky. Prioritním faktem je, že jsou úzce zaměřena na paleolit, což u ostatních muzeí, pokud něco takového vystavují, jde spíše o okrajovou záležitost. Proto se nabízí jejich srovnání. Svou bakalářskou práci jsem zaměřila zejména na Pavilon Anthropos, neboť se v něm nachází více expozic a je tematicky rozsáhlejší. Práce je rozdělena do sedmi základních kapitol. Úvodní kapitola seznamuje s obsahem práce. V druhé kapitole jsou vymezeny základní muzeologické pojmy a stručný náhled do etapy starší doby kamenné, na kterou jsou obě instituce zaměřeny. Jsou zmíněny i některé významné osobnosti, které ovlivnili nebo měli zásadní vliv na tato muzea. Třetí kapitola se specializuje na Pavilon Anthropos. Nastíněna je historie a vývoj instituce, kterou se zabývám jen stručně a okrajově, neboť toto téma bylo již vícekrát zpracováno. Z důvodu ucelení bakalářské práce jsem však vznik a vývoj Pavilonu Anthropos neopomenula. V následující podkapitole jsou zmíněny důležité body fáze rekonstrukce budovy včetně uvedení pozitivních změn, které rekonstrukce přinesla. Hlavní část kapitoly se zabývá charakteristikou jednotlivých expozic. Čtvrtá kapitola se věnuje muzeu v Dolních Věstonicích. Historie a vývoj je popsán velice stručně, jelikož k tomuto tématu nejsou doposud zpracovány žádné materiály ani odborná

- 7 - literatura. V archivních pramenech muzea Mikulov, pod které Archeologická expozice v Dolních Věstonicích patří, se bohužel, zmínky o založení této expozice nenacházejí. Ve Státním archivu Břeclav se sídlem v Mikulově nejsou stále archivní prameny k expozici zpracovány a ani zde žádná zmínka o založení a historickém vývoji muzea není. V žádné z knihoven, které jsem navštívila, jsem potřebnou odbornou knihu či spis nebo alespoň informaci nenašla. Zmínky o expozici se nacházejí jen v místní kronice Obecního úřadu Dolní Věstonice. Údaje z této kroniky a ze scénářů k přípravě expozice jsem zpracovala a zahrnula do této části kapitoly. V další části je nastíněn vývoj výzkumů v Dolních Věstonicích. Druhá podkapitola popisuje podrobněji současné expozice. Pátá kapitola je zaměřena na kritiku muzejní formy. Je zde nastíněn problém týkající se absence muzejní kritiky a dále je uvedeno podle jakých bodů bude probíhat srovnávání expozic. Následující kapitola se soustředí na technické parametry obou muzeí. V závěrečné kapitole jsou uvedeny silné a slabé stránky muzeí a jejich celkové srovnání.

- 8-2. TEORETICKÁ ČÁST 2.1. Vymezení základních pojmů a významní badatelé V oboru muzeologie existuje nejen mnoho definic pro jednotlivé muzeologické pojmy, ale i daleko více základní terminologie. Chtěla bych zde charakterizovat některé základní termíny, které jsem použila při zpracování bakalářské práce. 2.1.1.Vymezení základních muzejních pojmů Muzeum (musaion = chrám múz, řecky mouseion) je podle definice Mezinárodní muzejní rady (ICOM), stálá nevýdělečná instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, zprostředkuje a vystavuje hmotné doklady o člověku a jeho prostředí za účelem studia, vzdělání, výchovy a potěšení. Podle svého zaměření a obsahu (expozic a depozitářů) se dělí na: všeobecná muzea národní vlastivědná specializovaná muzea - jsou zaměřena v rámci jednoho oboru např. Židovské muzeum. Muzejní depozitáře nejsou na rozdíl od muzejních expozic přístupné veřejnosti. Muzea v ČR zřizovaná státem, krajem, nebo obcemi jsou správci muzejních sbírek podle zákona 122/2000 Sb. Sbírky těchto muzeí jsou vedeny v Centrální evidenci sbírek. Expozice a výstava - jsou muzejně prezentační formy, pomocí nichž muzea či jiné kulturní instituce prezentují výsledky své činnosti nebo jejich sbírkový fond.

- 9 - Expozice - je dlouhodobá prezentační forma. Doba trvání je 2-15 let s možnými obměnami. Vychází striktně ze zaměření muzea. Má daleko méně doprovodných akcí než výstava. Výstava - je krátkodobá prezentační forma, s délkou trvání max. 2 roky. Nemusí vycházet se zaměření muzea. Jde více do hloubky než expozice a má více doprovodných akcí (programy, které doplňují výstavu, publikace, katalogy výstav, film k výstavě). Výstava může být i dražší než expozice. Cenu navyšuje zabezpečení, zapůjčení předmětů, transport. 2.1.2. Vymezení základních archeologických pojmů Paleolit starší doba kamenná cca 3 mil. až 10 tis. let př.n.l. Označení nejstaršího a nejdelšího období lidských dějin starší doby kamenné. Jedná se o období, kdy se člověk zručný poprvé naučil užívat nástroje a končí poslední dobou ledovou, kdy na něj navazuje mezolit. Geologicky toto období spadá do pleistocénu, a proto je pro ně typické střídání dob ledových s meziledovými. V této době je část Evropy pokryta ještě ledovci. Člověk v paleolitu se živil rybolovem, sběrem různých bobulí, ptačích vajec a lovem zvěře. Žil v tlupách, většinou při řekách a jezerech. Obýval jeskyně, skalní převisy, později chatrče z kůže. Zemřelí byli do země ukládáni se svými oblíbenými ozdobami a překryti mamutí lopatkou. Významné místo v rodě zaujímala žena matka. Hlavními znaky tohoto období je střídání teplot a vývoj od opičích předků až po dnešního člověka. Mezolit střední doba kamenná - období mezi cca 10 tis. až 8 tis. let př. n. l. Název pochází z řec. mesos, = střední a lithos, = kámen. Mezolit je pokračováním paleolitu za změněných přírodních podmínek.

- 10 - Neolit mladší doba kamenná cca 8 tis. až 4 tis. let př.n.l. Název pochází z řeckého neos = nový a lithos = kámen. Jedná se o pravěké období, ve kterém se namísto dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství. Gravettien - přibližně 30 tis. až 20 tis. let př.n.l. Archeologická kultura, která zaujímala střední část mladého paleolitu. Období je pojmenováno dle stejnojmenné lokality La Gravette (Dordogne, Francie). Pavlovien přibližně v období před 30 tis. až 25 tis. lety př.n.l. Fáze mladopaleotické kultury gravettinu. Byl pojmenován dle moravské lokality Pavlov. Magdalénin - pozdní fáze mladého paleolitu cca 14 tis. 11 tis. let př.n.l. V tomto období žili podle lidového označení lovci sobů a koní. K této kultuře v Česku patří nálezy z lokalit Pekárna, Býčí skála nebo Kůlna. Aurignacien starší fáze mladého paleolitu datována do období 38 tis. až 28 tis. let př.n.l. První jasně mladopaleotická kultura (jejím nositelem je homo sapiens). Nositeli aurignacienu jsou již anatomicky moderní lidé. Jednou z nejvýznamnějších lokalit jsou i moravské jeskyně (označené jako Mladeč I a Mladeč II), kde byl nalezeno sedm lebek moderních lidí. Sídliště aurignacké kultury mohou být situována v chráněných prostorách jeskyní a skalních převisů, stejně jako na otevřených prostranstvích. Umění aurignacienu je vyspělé, obsahuje geometrické rytiny, zvířecí či lidské plastiky z mamutoviny i skalní malby.

- 11 - Lovci mamutů Lovci mamutů je zlidovělý pojem od Eduarda Štorcha, který takto nazval ve svých knihách lovce žijící na počátku mladšího období starší doby kamenné - gravettienu. Tito lidé osídlili rozlehlou část dnešní Evropy. Civilizace lovců mamutů trvala na našem území zhruba 10 000 let. Jejich tlupy, které tvořilo několik desítek jedinců, žily kočovným způsobem života, ale často se vracely na určitá místa, pokud teritoria poskytovala dost potravy. Obydlí tvořily lehké konstrukce ze dřeva a kůží. Byli velice zruční. Uměli si ušít oblečení z kůže a některé doplňky uměli i utkat. Mezi paleolitické umění patří např. výroba různých uměleckých předmětů, ozdob, sošek z keramiky - především zvířat a žen. Lovci se scházeli ke společným lovům, oslavám i rituálům. Věděli, kdy velká stáda potáhnou údolími a čekali tam na ně. Mimo mamutů tvořili výraznou součást jídelníčku i sobi a koně. Základní loveckou zbraní byl oštěp. Muži dosahovali výšky až 180 cm, byli robustní, s mohutným svalstvem. Ženy byly podstatně menší - dorůstaly do výšky 160 cm, stavba těla a rysy byly jemnější. Australopithecus období asi 4 mil. až 2 mil. let př.n.l. Rod vymřelých lidoopů, který patří k linii vedoucí k člověku. Žil na území Afriky ve stepích a lesostepích. Lebka připomínala spíše lebku opice (mozkovna měla objem 500 cm 3 ), chrup se už blížil dnešnímu člověku špičáky se téměř zarovnaly s ostatními zuby. Australopithecus měřil kolem 120 cm a vážil kolem 35 kg. Měl výrazné nadočnicové oblouky. Živil se převážně rostlinnou potravou sběr plodů a drobných živočichů. Žil v tlupách pod převisy skal nebo pod jednoduchými přístřešky z křoví a větví. Používal nejjednodušší nástroje z kostí, klacků a kamenů. Pohyboval se zřejmě často na stromech. Největším nalezištěm australopiteka je Tanzanie.

- 12 - Homo habilis (člověk zručný) období 2,2 mil. až 1,5 mil. let př.n.l. Žil na území východní Afriky. Vyráběl první jednoduché kamenné nástroje. Žil ve stepích, lovil různé živočichy a sbíral rostlinnou potravu. Stával se často kořistí velkých šelem. Lebka je zaoblenější její kapacita je 590 690 cm. Výška postavy se pohybovala mezi 120 a 140 cm, hmotnost mezi 30 a 40 kg. Homo ergaster (člověk dělný) období 1,9 mil. až 1,2 mil. let př.n.l. Hraniční druh mezi habiliny a již erektovanými formami člověka. Používá složitější nástroje, přesunuje se ve skupinách mezi kontinenty. Má vysokou štíhlou postavu, (i přes 180 cm). Má delší nohy, kratší ruce. Homo erectus (člověk vzpřímený) období 1,6 mil. až zhruba 600 tis. let př.n.l. Uměl používat oheň. Komunikoval pomocí jednoduchých signálů. Rozvíjel lovecké technologie. Uměl běhat a uštvat zvěř. Používá oboustranně opracované příčné sekáče, škrabadla, rydla. Homo heidelbergensis - období 600 tis. až 400 tis. let př.n.l. Pro Homo heidelbergensis je typické výrazné zvětšení mozku, má velké nadočnicové oblouky. Kosti lebky jsou poměrně tlusté, ale tenčí než u Homo erectus. Kosterní nálezy jsou poměrně hojné. Byla nalezena téměř úplná lebka z Kabwe, ze Zambie a z Bodo (Etiopie). Homo sapiens neanderthalensis (pračlověk) období 400 tis. až 28 tis. let př.n.l. Předvěká forma člověka. Uměl rozdělat oheň, zhotovit si oděv, lovil velkou zvěř (mamuty, nosorožce, medvědy). Nástroje

- 13 - byly již specializovanější. Dorozumíval se už lépe. Pohřbíval mrtvé. Žil v době ledové ve velmi drsných podmínkách. Homo sapiens sapiens (člověk moudrý) 100 tis. let př.n.l. - dodnes. Člověk dnešního typu. Stavbou těla se nelišil od dnešního člověka. Mluvil souvislou řečí. Vytlačil souběžně žijící neandrtálce. Nástroje vyráběl z kostí, dřeva, paroží (luky, šípy, oštěpy, jehly ). Počátky umění - jeskynní malby, sošky zvířat, žen, dále šperky, ozdoby. Víra v posmrtný život. 2.1.3. Významní badatelé Karel Absolon (1877-1960) - Prof. Dr. Karel Absolon patřil bezpochyby k nejpřednějším i ve světě k nejznámějším zástupcům evropské archeologie první poloviny 20. století. Jeho vědecké zájmy se utvářely už od samého dětství. Byl vnukem známého krasového badatele a amatérského archeologa MUDr. Jindřicha Wankela. Práce jeho dědečka ho velice zaujala. Původním vědeckým zájmem Karla Absolona byl výzkum jeskynního hmyzu, k němuž získal kvalifikaci studiem přírodních věd na Karlově Univerzitě v Praze. V roce 1907 se habilitoval na soukr. docenta fyzického zeměpisu. 2 Sběry hmyzu temnostní fauny v něm brzy probudily zájem o průzkum jeskyní. Podrobně se věnoval Moravskému krasu, který systematicky prozkoumal a zmapoval. Jeho zásluhou byla zpřístupněna propast Macocha a objevena Punkevní a Kateřinská jeskyně. Kromě výzkumu jeskyní v Moravském krasu zkoumal také krasová území ve Francii, Anglii, na Krymu a dále Dinárský kras na Balkáně. V roce 1908 nastoupil jako kustod zoologického oddělení Moravského zemského muzea (dále jen MZM). Paleolitem se začal zabývat až od roku 1918, když ve svém oddělení uspořádával 2 OLIVA, Martin, KOSTRHUN, Petr. Obrazy z výzkumu moravského paleolitu. 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2009. 36 s. ISBN 978 80 7028 344 8.

- 14 - zakoupené bohaté archeologické a paleontologické sbírky známých amatérských badatelů M. Kříže a K. J. Mašky. Archeologie starší doby kamenné se stala pro Karla Absolona hlavní pracovní náplní. Od roku 1924 začal provádět vykopávky v lokalitě Dolních Věstonic, kde učinil jeden ze svých nejvýznamnějších objevů a to - objevení sídliště lovců mamutů. Absolonovo tábořiště lovců mamutů u Dolních Věstonic se může prokázat hned několika takovými zcela mimořádnými objevy. 3 K nimž bezesporu patří pozoruhodné skládky mamutích kostí. Patnáctiletá práce v této oblasti, kterou občas i sám financoval, přinesla nesčetné objevy, hlavně sošky zvířat, ženských figur, mezi nimiž i světový unikát - sošku z pálené hlíny nazvanou Věstonická venuše. Její stáří se odhaduje na 25-30 tisíc let. Propagací výzkumů moravského paleolitu byl v Brně na jubilejní výstavě roku 1928 určen pavilon Člověk a jeho rod, který byl poté přemístěný pod názvem Anthropos do jiných prostor na brněnském výstavišti. Snahou o co nejefektivnější zapůsobení na návštěvníka se profesor Absolon stal průkopníkem nového typu muzejních expozic. Byla zde gigantická rekonstrukce mamuta a srstnatého nosorožce, dioramata 4 v životní velikosti a automaty se stereoskopickými diapozitivy. Jeho největší cíl - vybudování vědeckého ústavu Anthropos pro výzkum pleistocénního člověka - se Absolonovi nepodařilo realizovat. 5 K jeho vybudování přes nezměrné Absolonovo úsilí a finanční podporu prezidenta T. G. Masaryka již nedošlo. Ústav Anthropos MZM se podařilo vytvořit až v 60. letech zásluhou prof. Jana Jelínka, který jej založil. Jan Jelínek (1926-2004) - Prof. RNDr. Jan Jelínek, DrSc. - antropolog, univerzitní profesor a zakladatel Anthroposu. 3 KLÍMA, Bohuslav. Dolní Věstonice : Tábořiště lovců mamutů. 1.vyd. Praha: Academia, 1983. 45 s. 4 Dioráma- obraz velkých rozměrů, obvykle s plastickým popředím 5 OLIVA, Martin, KOSTRHUN, Petr. Obrazy z výzkumu moravského paleolitu. 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2009. 38 s. ISBN 978 80 7028 344 8.

- 15 - Badatel, který představoval jednu z nejvýraznějších osobností spjatou s ústavem a pavilonem Anthropos MZM, dlouholetý a jistě i nejúspěšnější ředitel Moravského muzea. 6 V Brně vystudoval fyzickou antropologii. Ještě před dokončením studií nastoupil v roce 1948 do MZM na národopisné oddělení a o dva roky později přešel na oddělení pro diluvium 7, kde se stal po dalších dvou letech jeho vedoucím. Jan Jelínek se již od začátku snažil realizovat myšlenku prof. Karla Absolona o zřízení ústavu Anthropos - vědeckého pracoviště zabývající se vývojem člověka. V roce 1958 se jeho záměr podařilo prosadit a v Brně - Pisárkách byla zahájena stavba Pavilonu Anthropos. Za dva roky zde byla již uspořádána první výstava a v roce 1965 zde byla otevřena expozice nazvaná O původu a vývoji člověka a počátcích jeho kultury. S menšími obměnami vydržela tato expozice až do počátku 21. stol. V roce 1958 byl Jan Jelínek jmenován ředitelem MZM. Ve funkci setrval třináct let. Po odchodu z této funkce řídil až do roku 1986 ústav Anthropos. Měl zásluhy na vybudování katedry muzeologie při brněnské univerzitě. Osm let působil ve funkci prezidenta ICOM (mezinárodní rada muzeí). Účastnil se také několika expedic - Austrálie, Sibiř, Afrika. Vynikal výbornými manažerskými schopnostmi a napsal mnoho výtečných publikací. Bohuslav Klíma (1925-2000) - doc. RNDr. Bohuslav Klíma, DrSc. - český archeolog a geolog, který se zabýval především obdobím paleolitu. Obnovil v roce 1947 výzkumy v Dolních Věstonicích a dále prováděl výzkumy v blízké lokalitě u Pavlova. Objev ženského hrobu r. 1949, výkop částí obrovské skládky mamutích kostí a odkrytí tzv. chýše šamana, postavily Klímu hned na počátku vědecké dráhy do čelní řady evropských paleolitiků. 8 Mezi jeho světoznámé objevy patří odkrytí trojhrobu z doby lovců 6 OLIVA, Martin, KOSTRHUN, Petr. Obrazy z výzkumu moravského paleolitu. 1. vyd. Brno: Moravské zemské muzeum, 2009. 66 s. ISBN 978 80 7028 344 8. 7 Starší oddělení čtvrtohor, pleistocén 8 Pavilon Anthropos. Civilizace moravského paleolitu a mezolitu: Katalog k expozicím v Pavilonu Anthropos. Brno:Pavilon Anthropos, 2005. 96 s.

- 16 - mamutů, při záchranném výzkumu během těžby zeminy pro hráze Novomlýnských nádrží. Jiří Svoboda - prof. PhDr. Jiří Svoboda, DrSc. - současný archeolog a paleontolog, mimo jiné vedoucí Střediska pro paleolit při Archeologickém ústavu Akademie věd ČR Brno v Dolních Věstonicích. Pokračuje v práci vynikajících badatelů - Karla Absolona a Bohuslava Klímy. Navazuje na terénní výzkumy v Dolních Věstonicích, Předmostí u Přerova, Petřkovicích u Ostravy a v jeskyních Moravského krasu a Malých Karpat. Zúčastnil se několika odborných expedic na Předním východě a v severní Africe. Výsledky výzkumů publikoval ve stovkách článků u nás i v zahraničí a také ve vědeckých monografiích. Profesor Jiří Svoboda patří k evropské špičce odborníků na starší dobu kamennou. Martin Oliva - doc. PhDr. Martin Oliva, CSc., významný současný archeolog a vedoucí Ústavu Anthropos MZM v Brně. Přední odborník na problematiku paleolitu a náš poradce při posuzování paleolitických nálezů.

- 17-3. PAVILON ANTHROPOS 3.1. Historický vývoj Pavilonu Anthropos Souhra výjimečného bohatství moravských paleolitických archeologických lokalit a také osobnosti významných badatelů, kteří svět paleolitických lovců a sběračů objevovali, měla za následek vznik muzea o původu člověka a rozvoji jeho kultury, které svým zaměřením i rozsahem nemá příliš velkou konkurenci. Pavilon Anthropos, jež patří pod Moravské zemské muzeum, má v Brně dlouholetou tradici i zajímavý vývoj. Roku 1928 při příležitosti Výstavy soudobé kultury na brněnském výstavišti, jež byla největší výstavní akcí Československého státu mezi válkami, byla vybudována velmi netradiční a tematicky úzce vymezená expozice. Nacházela se ve výstavním pavilonu pojmenovaném tehdy ještě Člověk a jeho rod. V tomto pavilonu byla vybudována první expozice věnovaná významným objevům z moravských paleolitických lokalit. Pavilon si získal okamžitě mezi tisíci návštěvníky značnou popularitu, která byla navíc mohutně podporována nevídanou reklamní kampaní, za níž stál zakladatel prvorepublikového Anthroposu, nejproslulejší badatel v oblasti archeologie paleolitu v našich dějinách - prof. Karel Absolon. V této době byl již Karel Absolon ve vědeckém i veřejném světě známou osobností proslulou zejména rozsáhlými speologickými výzkumy Moravského krasu a rozvíjejícími se odkryvy významných paleolitických lokalit Moravy - Dolních Věstonic, Předmostí u Přerova, jeskyně Pekárna Karel Absolon, muž velkolepých vizí, počal muzeum budovat po vzoru proslulých evropských expozic, jako bylo pařížské Muséé de l Homme či oceánografické muzeum v Monacu 9 Cílem snah Karla Absolona nebylo vytvořit jen působivou expozici, ale především vědecký ústav, který by byl v rámci 9 KOSTRHUN, Petr. Mamutí projekty prof. Karla Absolona. Praha: Archeologické rozhledy, 2003. 76 s. ISSN 0323 1267.

- 18 - střední Evropy důstojnou konkurencí nejvýznamnějším západoevropským badatelským centrům. Podmínky k tomuto záměru nebyly zanedbatelné. Základ rozsáhlých paleolitických sbírek, tvořily významné kolekce starší vědecké generace, která se výzkumu moravského paleolitu věnovala od konce 19. stol. Tyto sbírky byly pro veřejnost instalované v Biskupském dvoře MZM. Jednalo se především o soubory nálezů K. J. Mašky a M. Kříže získané pro muzeum v roce 1916 a 1917. O pět let později výrazně posílilo muzejní fond odkoupení sbírky Kniesova muzea Moravského krasu - první takové expozice věnované paleolitu na našem území. Ve 20. letech 20. století, krátce po zahájení prvních Absolonových archeologických výzkumů, se depozitáře začaly plnit i systematicky zakupovanými sbírkami ze zahraničí, především z Francie. Na druhou stranu projevovala řada zahraničních badatelů zájem o výzkum na Moravě a američtí archeologové dokonce měli zájem o zakoupení koncese na výzkum v Dolních Věstonicích. Za studiem do Brna začali jezdit nejvýznamnější badatelé na poli pleistocénní archeologie. Činnost profesionálních odborníků a rozsáhlé archeologické, paleontologické a antropologické sbírky, tak vytvořily předpoklady k vybudování nového oddělení, jež se svým pojetím zcela vymykalo tehdejší muzejní praxi. Nerespektovalo totiž tradiční hranice vědních oborů a usilovalo o komplexní dokumentaci a interdisciplinární výzkum kultury a vývoje člověka v rámci čtvrtohorní přírody. 10 Úspěch Absolonovy expozice byl výrazně podpořen zajisté nejpůsobivějším exponátem Výstavy soudobé kultury v Československu a to modelem mamuta v životní velikosti. Inspirací pro tuto velmi ojedinělou muzejní instalaci čerpal Karel Absolon od svého dědečka Jiřího Wankla a své tety Lucie Wanklové-Bakešové. Oba dva velice rádi a často cestovali. V roce 1879 společně navštívili Moskvu, kde se právě konala světová antropologická výstava. Na velmi atraktivní výstavě, za jejíž 10 KOSTRHUN, Petr. Mamutí projekty prof. Karla Absolona. Praha: Archeologické rozhledy, 2003. 78 s. ISSN 0323 1267.

- 19 - moderní pojetí, plné přírodovědných a historických rekonstrukcí, by se nemuselo stydět leckteré současné světové muzeum, nadchl Lucii Bakešovou právě model mamuta, zhotovený zřejmě poprvé na světě podle nálezů zmrzlých mamutů v sibiřských ledech. Vyprávění, fotografie a náčrty, které si přivezla z cest silně zapůsobily na Karla Absolona a staly se o řadu let později jedním ze zdrojů úspěchu Anthroposu. Dojem z výstavy a zejména zmínku o mamutovi Lucie Bakešová popisovala následovně: Ještě dva průchody zvou nás k vejití a již spatřujeme z dáli modely předpotopních ohromných zvířat, které mezi rostlinstvem kamenouhelné doby umístěny jsou, aneb před umělou skálu jak ukrutní obři na stráži stojí. Jest zde mamut uměle utvořen dle výzkumů nejznamenitějších mužů a kosti i lebka z druhu buvolů rozloženy jsou u jeho noh 11 Absolonova expozice, několikrát pozměněná, rozšířená a postupně přestěhovaná do jiných výstavních pavilonů přečkala všechny odborné i společenské neshody svého tvůrce i závažné historické zvraty. 12 Na brněnském výstavišti byla návštěvníkům zpřístupněna do roku 1945. Karlu Absolonovi se postupně podařilo shromáždit významný soubor paleolitických archeologických a osteologických nálezů nejenom z největších moravských lokalit, ale i z proslulých evropských lokalit, obzvláště francouzských. Instalace za velkého zájmu naší i světové veřejnosti byla značně podporována prezidentem T.G. Masarykem i továrníkem Tomášem Baťou, který mimo jiné financoval originální rekonstrukci mamuta v životní velikosti. Expozice byla obohacena řadou moderních muzeologických prvků, např. dioramat vypovídajících o životě diluviálních lidí, kopií jeskynního umění i moderními přístroji stereoskopickými kukátky, v nichž Karel Absolon předkládal stovky pečlivě kolorovaných fotografií, které získal na svých badatelských cestách. 11 KOSTRHUN, Petr, SKLENÁŘ, Karel. Antropologická výstava v Moskvě 1879: Katalog fotografií z pozůstalosti J.Wankla a K.Absolona.Brno: Acta Mus.Moraviae, 2010. 124 s. ISSN 0323-0570. 12 KOSTRHUN, Petr. Mamutí projekty prof. Karla Absolona. Praha: Archeologické rozhledy, 2003. 85 s. ISSN 0323 1267.

- 20 - V období druhé světové války, byl Karel Absolon odsunut z veřejného dění a expozice posloužila ideologické propagandě dokazující vazbu rozšíření anatomicky moderního člověka v Evropě na formování indogermánské rasy v oblastech geopolitického zájmu nacistického Německa. 13 Kvůli tomuto zájmu byly bohatě podporovány výzkumy v Dolních Věstonicích a i v jiných archeologických lokalitách. Expozice však zřejmě nejen díky tomu, ale i z důvodu patřičně vyzdobené budovy nacistickými symboly, byla Rudou armádou značně poškozena. Poté také vyrabována místními občany. Pouze mamut plenění přečkal. Na čas byla do výstavních pavilónů umístěna tovární výroba. Další ránou, kterou utrpěla moravská archeologie byla obrovská ztráta paleolitických nálezů, získaných a koncentrovaných v Moravském zemském muzeu, které byly ukryty a umístěny na zámku v Mikulově, jenž byl záměrné zapálen. Vše podlehlo požáru, mimo paleolitického umění, uloženého ve sklepení MZM. V době po osvobození a za daného stavu nebylo možné Anthropos obnovit. Karel Absolon musel, ač úspěšně, čelit nařčení z kolaborace, ale již nebyl odbornou veřejností tolik akceptován. Naštěstí však kolem něj i kolem MZM začala vznikat nová vědecká generace, která záhy výzkum moravského paleolitu převzala. Mezi nimi i výrazná a manažersky neobyčejně schopná osobnost antropolog Jan Jelínek, který plně pochopil Absolonovo poselství a význam moravských nálezů a z popela pozvedl legendární pavilon Anthropos. V roce 1962 byla expozice prof. Janem Jelínkem znovu obnovena. Nacházela se již v nové muzejní budově nesoucí název Pavilon Anthropos. Tato stavba byla vybudována v letech 1959 1961, v blízkosti brněnského výstaviště v pisáreckém parku. Prof. Janu Jelínkovi se podařilo vybudovat velmi bohatou a na svoji dobu velice reprezentativní expozici se značným mezinárodním ohlasem. Ročně do Pavilonu Anthropos zavítaly desetitisíce návštěvníků. Díky ustavičné práci vedoucího pavilonu Oldřicha Neužila byla brzy stálá 13 KOSTRHUN, Petr. Mamutí projekty prof. Karla Absolona. Praha: Archeologické rozhledy, 2003. 114 s. ISSN 0323 1267.

- 21 - expozice doplňována řadou atraktivních dočasných výstav, které se staly významným počinem na poli archeologie a etnologie. Prezentace paleolitické archeologie získala kvalitativně novou základnu, jaká u nás dosud neexistovala. Byly zde prezentovány nové výsledky výzkumu paleolitu, získané nově nastupující vědeckou generací pracovníků ústavu Anthropos. Podoba expozice zůstala téměř neměnná až do celkové a nutné rekonstrukce celé budovy. 3.2. Rekonstrukce Pavilonu Anthropos v letech 2003-2006 Technický stav vnější i vnitřní budovy, potřeba aktualizace stálé expozice, nápor desetitisíců návštěvníků ročně - to vše si v roce 2003 vynutilo uzavření muzea a jeho rekonstrukci. Ta po dlouholetých přípravách vyústila v rozsáhlou stavební proměnu a velkoryse pojatou modernizaci expozice dle projektu arch. Dagmar Kabeláčové, původních návrhů prof. Jana Jelínka a koncepčně doplněnou Oldřichem Neužilem. 14 Hlavní technický problém byl v nedostatečné tepelné izolaci celého objektu a nevhodný systém vytápění. Pavilon musel být z těchto důvodů vždy v zimních měsících uzavřen. Připojily se i problémy se střechou, do které začalo zatékat. Rekonstrukce celé budovy byla tedy neodkladná. Přestavba budovy i vybavení interiérů včetně výstavního mobiliáře stála více jak 70 mil. korun, které financovalo Ministerstvo kultury ČR. Bohužel došlo i k průvodním potížím a posunům termínů dokončení. Stavební práce byly značně zkomplikovány a prodlouženy tragickou smrtí majitele stavební firmy Vladimíra Manďáka". 15 V souvislosti s možností čerpání finančních prostředků z fondu Ministerstva kultury ČR byly oddalovány přípravy stálých expozic. Notný časový tlak se proto projevil v některých instalačních nedostatcích a chybách. Ty byly postupně odstraňovány 14 Živá archeologie REA. Hradec Králové: Společnost experimentální archeologie, 2009, č. 10. 3 s. ISSN 1213-1628. 15 Acta Mus. Morav., Sci. Soc. Brno: Moravské zemské muzeum, 2007, roč. 92, č. 20. 200 s. ISSN 0323 0570.

- 22 - a chybějící věci naopak zase doplňovány i po otevření nových expozic a pokračovaly dále v roce 2007. HLAVNÍ FÁZE ETAPY REKONSTRUKCE, DLE VÝROČNÍCH ZPRÁV MZM Z LET 2003-2007 V roce 2003 proběhla první fáze rekonstrukce budovy. Jednalo se o vyklizení veškerého mobiliáře a sbírkových předmětů z Pavilonu Anthropos. Mobiliář a montované skupiny koster byly umístěny v depozitářích v Rebešovicích a částečně na zámku v Budišově. V dalším roce byly vytvořeny scénáře pro nové expozice, dovršeny stavební práce a celková rekonstrukce budovy. Díky těmto stavebním a technickým úpravám se výstavní prostory podstatně rozšířily. Následujícího roku byl zrekonstruovaný objekt předán muzeu. V druhé fázi rekonstrukce začaly práce na instalaci a modernizaci interiéru, dále výstavního mobiliáře a dioramat. Byly vytvářeny grafické návrhy do jednotlivých expozic, obrazová dokumentace a současně probíhalo i shromažďování, nákup a rekonstrukce nových exponátů. Dále došlo k zhotovování programů pro audiovizuální techniku a byly vydány dva knižní katalogy k expozicím. O rok později pokračovala příprava a realizace nových expozic. Dne 29. 06. 2006 proběhlo slavnostní otevření zrekonstruovaného pavilonu. Z důvodu neplánovaných zdržení bylo dokončeno a zpřístupněno šest stálých expozic z osmi. Dvě části zůstaly nedokončeny. V roce 2007 proběhlo dokončení a doplnění zbývajících dvou expozic a byly zprovozněny audioprůvodci s anglickou a německou verzí. Rekonstrukce pavilonu přinesla řadu pozitivních změn: rozšíření budovy o nově vystavené třetí patro, kde se nachází přednáškový sál, určený až pro sto posluchačů nový výstavní sál v suterénu budovy nová vstupní hala s kavárnou, prodejnou občerstvením a šatnou

- 23 - ekologicky šetrná tepelná čerpadla, umožňující také klimatizaci budovy celoroční provoz rozšíření stálých expozic o původní vstupní prostor Nově vybudovaný Anthropos byl vytvořen ve více úrovních, pro různé skupiny návštěvníků. Při psaní textů i výběru exponátů byl brán zřetel na potřeby odborné veřejnosti i vysokoškolských studentů. Výstavní sály jsou obohaceny nejen moderní audiovizuální technikou, ale také řadou dioramat a rekonstrukcí prostředí i života paleolitických lovců a sběračů, které výstavní sály oživují a zpřístupňují svět pravěkých lovců i nejmenším divákům. 16 Pavilon Anthropos navazuje i na tradici krátkodobých výstav, jejichž koncepce sleduje především snahu poskytnout na Moravě chybějící prostor nejen pro interdisciplinární výstavní realizace z oblasti etnologie, kulturní antropologie, historie vědy, ale třeba i pravěkého či současného etnického umění. V rámci těchto programů je snaha zpřístupnit návštěvníkovi vzácné soubory ze zahraničních muzeí či exponáty, které jsou jinak běžně uloženy v depozitářích našich vědeckých institucí. Pro tyto účely jsou připravené již zmíněné dva nové ozvučené výstavní sály. V těchto sálech se konaly i mezinárodní výstavní projekty, např. Africké loutky - poslové magie, Sahara-Příběh Velké pouště Pro ty, kteří chtějí proniknout hlouběji do života pravěkých lovců a sběračů, nebo nahlédnout do složité problematiky spojené s procesem fyzického a kulturního vývoje člověka jsou určeny dva doprovodné katalogy s názvem Civilizace moravského paleolitu a mezolitu od Martina Olivy a Příběh lidského rodu od Zbyňka Šmahela. K dispozici jsou jak v české, tak v anglické verzi a zpřístupňují čtenářům aktuální stav vědeckého poznání v těchto oborech. Nové expozice nepřiblíží jen aktuální poznatky 16 Živá archeologie REA. Hradec Králové: Společnost experimentální archeologie, 2009, č. 10. 4 s. ISSN 1213-1628.

- 24 - z výzkumů archeologie, antropologie, genetiky, ale přináší i interaktivní prezentace moderní audiovizuální technikou. Jsou obohaceny o řadu dioramat a rekonstrukcí prostředí i života paleolitických lidí. V roce 2010 postihly Českou republiku a zejména území Moravy, rozsáhlé povodně. Bohužel tentokrát zasáhly i částečně Pavilon Anthropos. Záplavy, které se uskutečnily v letních měsících opakovaně 13. června a 23. července 2010 notně znepříjemnily chod Pavilonu. Bylo zaplaveno veškeré technické zázemí budovy - aranžovna, sklady, kotelna, výtah a také suterénní výstavní sál, kde se v té době nacházela výstava Karel Absolon fotografie. Velkým štěstím bylo, že vodou nebyly poškozeny žádné sbírkové předměty. Jiná situace však nastala při sčítání škod na majetku - téměř třímiliónová škoda byla způsobena na vzduchotechnice budovy (klimatizace, topení), další výrazné škody vznikly mj. i na výstavním mobiliáři, který bylo nutné zcela nahradit novým. 17 Škody byly rychle odstraňovány i díky dotacím MK ČR. Byla provedena celá řada opatření, která by měla příště předejít opakování podobné katastrofy. Do budoucna by chtěl Pavilon Anthropos rozšířit svou expozici i mimo zdi muzea - do okolního parku, kde by měl vyrůst didaktický archeopark s rekonstrukcemi pravěkých obydlí a příbytků. 3.3. Současné expozice pavilonu Anthropos Expozice pavilonu Anthropos, prezentující exponáty Ústavu Anthropos MZM, se specializují na nejstarší dějiny lidstva, vznik a vývoj člověka a rozvoj jeho kultury. Stálá expozice je instalována ve třech patrech. Celková plocha - 2000m 2 je rozčleněna do sedmi základních celků. Každý samostatný celek je uveden tirážním panelem, který uvádí následující údaje: název jednotlivých částí výtvarně prostorové a grafické řešení 17 KOSTRHUN, Petr. Pozvánky na výstavy: Karel Absolon fotografie. Věstník Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010,č. 6,s. 29. ISSN 1213-2152.

- 25 - autory, kteří vytvořili k příslušnému tématu scénáře osoby, které se podílely na realizaci expozic - např. architekt, výtvarník, grafik. Vědecké rekonstrukce byly tvořeny pod vedením prof. Jana Jelínka. Vstupní část expozice Anthropos je rozdělena do dvou hlavních částí nazvaných Primáti naše rodina a Genetika ve vývoji člověka. První úsek (ve směru prohlídky z pravé strany) pojmenovaný Primáti naše rodina, vytvořen primátology Václavem Vančatou a Marinou Vančatovou, je věnován našim geneticky nejbližším příbuzným - primátům. Je doplněn velkoformátovou videoprojekcí, pojednávající o etologii primátů a jejich srovnání s chováním lidí. Obsahuje různá podtémata, se kterými je návštěvník blíže seznámen. Např.: vznik primátů a jejich evoluce (zahrnuje tři panely s následujícími tématy): systematika současných primátů poloopice širokonosé opice Pod těmito panely je instalována vitrína obsahující dvě kostry opic + lebky. Vedle panelů je na zdi umístěn dotykový display, který slouží zvídavějším návštěvníkům k získání odborných nebo podrobných informací. Podtéma pokračuje dalšími dvěma panely: úzkonosé opice lidoopi - jako nejbližší příbuzní člověka Toto podtéma zajímavě doplňuje vitrína umístěna v prostoru. V ní jsou nainstalovány kostry mláďat (šimpanz, gorila, orangutan). Bez pozornosti návštěvníka nezůstane bezpochyby ani vitrína umístěna na zemi, která obsahuje rekonstrukci stop australopiteků - dospělého jedince a dítěte (staré 3,7 mil. let). Následující panely sumarizují dosud získané poznatky o primátech - pohyby primátů, vyspělý mozek primátů, mapy

- 26 - zobrazující nálezy ze středního a mladšího miocénu 18. Ve vstupní části si může návštěvník prohlédnout také různé druhy lebek a čelistí primátů s popiskami evoluční souvislosti ve znacích dentálních a rozdíly vývoje zubů mezi pohlavími. Nechybí zde ani vědecká rekonstrukce konkrétní nálezové situace z východní Afriky. Působivá dioráma znázorňuje skupinu Homo habilis, která pojídá mršinu mrtvého hrocha. Za diorámou je umístěna vitrína se třemi lebkami, stehenní kostí a dolní čelisti druhu Homo habilis. Navazují panely s informacemi o Homo habilis - jeho potravní strategie, druhy, mapa výskytu, životní styl Tuto část uzavírají rekonstrukce tvaru hlav různých druhů Homo habilis. Nezbytnou součástí muzea o člověku je dnes i představení složité problematiky studia genetické informace, dědičnosti a její úlohy v poznání lidské evoluce, kterou pro pavilon připravili genetikové J. Sekerák a E. Matalová z MZM. 19 Druhý úsek ve vstupním prostoru nazvaný Genetika ve vývoji člověka, obsahuje osm menších panelů s informacemi z oblasti genetiky. Např. genetika a vývoj člověka, genová databanka, otisk DNA, evoluce života na zemi, evoluce člověka z pohledu genetiky, evoluce primátů, strom života, trojrozměrný model lidské buňky Jeden informační panel je věnován zakladateli genetiky Gregoru Johannu Mendelovi. První patro je rozděleno do třech hlavních částí: Příběh lidského rodu Po stopách pleistocénních savců Technologie ve starší a střední době kamenné První část (ve směru prohlídky z levé strany) je věnována námětu, který tvoří významnou část stálé expozice tzn. Příběh 18 Miocén - oddělení mladších třetihor 19 Živá archeologie REA. Hradec Králové: Společnost experimentální archeologie, 2009, č. 10. 4 s. ISSN 1213-1628.

- 27 - lidského rodu. Úsek je orientovaný na evoluci člověka od jeho nejstarších afrických předků tzv. hominidů 20 - žijících zhruba před šesti milióny lety až po nejstarší antropologické nálezy moderního člověka, který osídlil Evropu před 40 000 lety. Díky mezinárodním aktivitám Ústavu Anthropos se podařilo soustředit a vystavit ojedinělou kolekci kopií fosilních nálezů z celého světa, která svým rozsahem nemá v České republice obdoby. Přehled evoluce člověka vytvořil antropolog Zbyněk Šmahel z PřF UK v Praze. Instalace je navíc doplněna trojrozměrnými rekonstrukcemi vzhledu předchůdců člověka i přírodního prostředí. Návštěvník si jako první prohlédne šest obrázků s kresbami podob hlav našich předchůdců. Následují vitríny s lebkami, kostrou, částí čelistí a samozřejmě popisky věnované druhu Homo ergaster. Vedle vitríny je umístěn opět dotykový displej. Následuje velkoformátová vitrína, věnovaná druhu Homo erectus. Vitrína obsahuje různé lebky starší a mladší formy člověka vzpřímeného, popisy lebek, charakteristiku druhu Homo erectus, jeho šíření a životní styl. Kromě toho vitrína obsahuje informace o dalším druhu Homo heidelbergensis. Jsou zde taktéž vystaveny ukázky lebek druhu heidelbergensis, čelistí, vývoj mozkoven, mapa afrických nálezů, popisky evoluce tohoto typu člověka v Evropě Nechybí opět panel s popisem charakteristiky uvedeného druhu, osídlení Evropy Homo heidelbergensis, jeho kultura a životní styl. Informace z vitríny a panelu působivě doplňuje dioráma znázorňující vzhled a život anteneandrtálců. 21 Ve směru prohlídky pokračuje velká vitrína umístěna na zemi. Obsahuje ukázky čelistí, klů a zubů mamuta. Vzorky fosílií znovu vhodně doplňuje dioráma znázorňující činnost skupiny neandertálců v jeskyni Kůlna. 22 Dioráma předkládá návštěvníkům 20 Hominidé (lidem podobní) čeleď primátů a nadčeledi hominoidi. 21 Anteneandrtálec - období před 300 200 tis lety; sběrači, lovci v nepočetných tlupách; kostěné, kamenné nástroje, zbraně, dřevěné oštěpy; objem mozkovny 1200 1325 cm3; zůstává mohutný nadoční val a těžká spodní čelist 22 Jeskyně Kůlna - velká tunelovitá jeskyně, prorážející skalní ostroh Pustého žlebu 1 km jižně od obce Sloup v severní části Moravského krasu, byla využívána pravěkým člověkem jako sídliště.

- 28 - vědeckou rekonstrukci představy o životě neandertálců v této jeskyni, v níž byly nalezeny zlomky horní čelisti a temenní kosti dospělého jedince a také tři dětské stoličky. Stáří kostí archeologové odhadují na 40 000-50 000 let. Na diorámu plynule navazuje ucelená část věnovaná právě druhu Homo neanderthalensis. Popisky informují o charakteristických znacích a životním stylu, názorný obrázek porovnává jeho stavbu kostry s dnešním člověkem Téměř přes celou polovinu stěny je umístěna vitrína specializována na lidský druh Homo neanderthálensis. Obsahuje lebku ženy, starce, nedospělého jedince, ukázky prvního, druhého i třetího rozpoznatelného nálezu neandrtálce. Jedná se zlomky čelistí objevených v jeskyni Šipka u Štramberka 23 a jinde v Evropě. Dále jsou ve vitríně vystaveny částí kostí (např. pažní kost či různé druhy čelistí). Popisky jsou zaměřené na evoluční osud neandertálců a pozdní druh neandertálců. Informace doplňuje také mapa, která zobrazuje naleziště výše uvedeného druhu v Evropě a také v části Afriky. Vitrína dále obsahuje ukázku zalednění Evropy v předposlední a poslední době ledové. Celek dotváří fotografie z výzkumů a objevů hrobů. Dalším druhem prezentovaným v této vitríně je Homo sapiens. Samozřejmě i u něj se popisuje vývoj a charakteristika. Také tato část obsahuje mapu výskytu evropských nalezišť, ukázky nalezených lebek, fotografie z nálezů koster Homo sapiens Paleolitické umění pravěkých lidí je soustředěno v samostatné vitríně. Vystaveny jsou ukázky umění např. reliéfní řezba mamuta, listové hroty. Ve spodní části vitríny je umístěn odlitek pohřbu dítěte z Izraele. V prostorách prvního patra spatří návštěvníci rekonstrukce obličeje Homo neanderthalensis, vytvořeného podle francouzského nálezu z La Capable aux Saints a tvář Homo sapiens sapiens. Rekonstrukce Homo neaderthalensis ukazuje vzhled klasického neandrtálce reprezentujícího populaci žijící v západní Evropě před 70 000-40 000 lety. Základem pro vytvoření rekonstrukce 23 Jeskyně Šipka - krasová jeskyně ve Štramberském krasu na severní Moravě poblíž Štramberka. Roku 1880 v ní Karel Jaroslav Maška objevil čelist neandertálského dítěte jeden z prvních nálezů neandertálce v Evropě. Maška svým výzkumem dokázal, že v pravěku jeskyni obývali střídavě lovci a dravá zvěř.

- 29 - vzhledu Homo sapiens sapiens posloužil nález lebky z Předmostí na Moravě. Jedná se o lovce mamutů z centrální Evropy, kteří žili před 26 000 lety. Obě rekonstrukce byly provedeny pod odborným vedením prof. Jana Jelínka. Další vitrína nazvaná Homo Sapiens na Moravě. Prezentuje ukázky lebek z Předmostí, Brna, Dolních Věstonic a Pavlova. V posledním úseku části Příběh lidského rodu je popsána expanze prvními moderními lidmi z Palestiny do Nového světa, osídlení Oceánie, Austrálie, Ameriky. Doplněno popisy, mapami a ukázkami nalezených kostí, vyštípaných hrotů. Celému prostoru dominuje oblíbená rekonstrukce mamuta s mládětem v životní velikosti obklopena přirozeným životním prostředím. Následuje téma Po stopách pleistocénních savců. 24 Expozice, kterou přichystala osteoložka 25 Gábina Dreslerová prezentuje originální kostry vyhynulých zvířat. Tento menší úsek uvádí rozměrný obraz znázorňující stádo pižmoňů při obraně před vlky. V otevřené vitríně jsou vystaveny kostry pravěkých zvířat (medvěda a lva jeskynního, nosorožce srstnatého, soba polárního ), doprovázené vyobrazeními skutečné podoby tehdejších savců a panely obsahující jednotlivé údaje o zvířatech. Tato část je originálně doplněna jejich stopami na podlaze. Poslední úsek v prvním patře nazvaný Technologie ve starší a střední době kamenné je věnován výsledkům moderního výzkumu v oblasti výroby paleolitických kamenných a kostěných nástrojů a dává nahlédnout do složitých procesů výroby a používání nástrojů i distribuce potřebných surovin. Názorně pojatou instalaci vytvořili archeologové Zdeňka a Petr Nerudovi z MZM. První vitrína informuje o zpracování organického materiálu (štípání, broušení, perforování). Prezentovány jsou ukázky např. oštípaná kost, kostěné jehly, vrták, provrtané ulity a zuby, hlazení kostí rydlem, vznik prvních nástrojů provrtáním kosti. V následující vitríně je zobrazeno zpracování zvířete od kůže až po zpracování kostí, parohů a masa. Vedle je vystaveno 24 Pleistocén - starší oddělení čtvrtohor 25 Osteologie nauka o kostech

- 30 - pět ukázek oštěpů s různými druhy hrotů. Další vitrína představuje doplňkové technologie, kde jsou demonstrovány výrobní postupy kamenných předmětů, zpracování rostlinných vláken na textil a provázky, vypalování hliněných předmětů a jiné. Navazuje větší panel popisující hlavní kamenné suroviny používané ve starší době kamenné. Jsou zde vyobrazeny suroviny a mapa výskytu v České republice. Protější vitrína prezentuje příklady surovin a ukázky předem připravených polotovarů. Popisky a obrázky informují, jak se tyto věci vytvářely. Jsou vystaveny bloky surovin, pěstní klíny, škrabadla, vrtáky, rydlo, klínový nůž K tomuto tématu je k dispozici elektronický interaktivní program přístupný prostřednictvím dotykové obrazovky. Ve druhém patře se nacházejí dvě archeologické expozice Morava nejstarších lovců a sběračů a Nejstarší umění Evropy, jejichž scénář vytvořil archeolog Martin Oliva z Ústavu Anthropos. Nejenže se autorovi podařilo v jednom patře shromáždit a představit složitou mozaiku kultury a dynamiky vývoje světa paleolitických lovců a sběračů v širším rámci střední Evropy v takovém rozsahu, který nemá nikde obdoby, ale pozorným návštěvníkům v doprovodných textech nabídl nové a v mnohém netradiční interpretace archeologických nálezů i myšlenkového světa a imaginace lovecko-sběračské společnosti. 26 V této části si návštěvník prohlédne množství vzácných originálních nálezů paleolitických nástrojů z moravských nalezišť, z nichž zejména Dolní Věstonice, Předmostí u Přerova, jeskyně Pekárna 27 či Kůlna dosáhly světové proslulosti. K vidění jsou vedle řady venuší 28 z evropských nalezišť i náročné kopie jeskynních maleb - skalního stropu z jeskyně Altamira ve Španělsku a z jeskyně Lascaux ve Francii. Kopie jsou zhotoveny ve skutečné velikosti. Celou expozici doprovází rekonstrukce obydlí pravěkých lovců, jejich oděvů i pohřbů. Celek je uzavřen 26 Živá archeologie REA. Hradec Králové: Společnost experimentální archeologie, 2009, č. 10. 4 s. ISSN 1213-1628. 27 Pekárna - je velká tunelovitá jeskyně v jižní části Moravského krasu. 28 Venuše- figurky převážně nahých žen se zdůrazněním některých pohlavních znaků.

- 31 - unikátní rekonstrukcí obětní šachty z mladší doby kamenné, která byla odkryta při rozsáhlých výzkumech pravěké rituální krajiny v Krumlovském lese na jihozápadní Moravě. Třetí patro nese název Morava nejstarších lovců a sběračů. Expozice zaměřená na nejstarší pravěké osídlení našich zemí zaujme návštěvníka především historickým exponátem umístěným uprostřed místnosti. Touto dominantou je kostra mamuta, která je složena z originálních nálezů z Předmostí u Přerova a byla sestavena již v meziválečném období pro účely Absolonova Anthroposu. Za skeletem mamuta se nachází rekonstrukce figurín dítěte a muže oděných v kůžích ztvárněných při zpracovávání kamene. Prostor je seřazen chronologicky a rozdělen na tři základní etapy. Prvním prezentovaným obdobím je Starý paleolit, který je uveden tématem Stránská skála. 29 V této skále bylo nalezeno množství kostí staropleistocenních zvířat. Sloužila jako stanice staropaleolitického člověka. Opodál si návštěvník prohlédne plastický model jeskyně doplněný o figurky postav. Téma Nálezy starého paleolitu sděluje informace o nálezech kolem řek a vodních toků. Další vitrína prezentuje zvířecí kosti (drobných hlodavců, ptáků či zubů šelem) a způsob jejich použití. Atmosféru dokreslují kopie známých obrazů s pravěkou tématikou od malíře Zdeňka Buriana. K dispozici je dotyková obrazovka. Následuje období Střední paleolit. Nachází se zde plastický model jeskyně. Vitrína zaměřená na jeskyni Kůlna a Švédův stůl 30 prezentuje ukázky nálezů nástrojů z těchto jeskyní. Další vitrína informuje o jeskyních Šipka a Čertova díra u Štramberka. V jeskyni Šipka byl učiněn významný objev a to zlomek spodní dětské čelisti, který se nacházel v ohništi. V Čertově díře byly objeveny v ohništi naopak kosti medvěda jeskynního, soba Vše je 29 Stránská skála - skalní útvare ležící v nejsevernější části katastru brněnské městské části Brno - Slatina. Roku 1978 byla vyhlášena národní přírodní památkou. 30 Jeskyně Švédův stůl se nachází v jižní části CHKO Moravský kras v údolí Říčky poblíž Ochozské jeskyně a Jeskyně Pekárny. Jedná se o krátkou průchozí jeskyni ve skalním bloku (od toho název stůl). Jeskyni kromě jeskynních medvědů, hyen a dalších zvířat obývali podle nálezů už neandrtálci před 100.000 lety, dále i mladší kultury.